Tereza Ramba: do duší

•U nás v obýváku byl anděl•Chtěli jste to, máte to mít. Přes hodinu dlouhej podcast, s hosty o kterých se našemu obýváku ani nesnilo. S Lenkou která předstírá že je normální člověk, majíc stejná trápení a radosti jako my, ale ve chvíli kdy začne zpívat, tak každý normální člověk pochopí, že to je převlečený anděl. S Petrem, který je nejen úžasný hudebník a právník (což zdánlivě nejde dohromady, ale reálně jde) , můj Amerikánkovskej most podpory, náš rodinný přítel a nově také herec. Herec, kterej rozdrtil ostatní herce, jak se o něm po Praze šušká. O hudbě v její v podstatě. O lásce. O chandře. O tom jak strašně moc bychom si přáli jít na koncert a nechat ovládnout naše smysly. O tom jak o tom sníme a ani se nám nesnilo, že to ještě měsíce potrvá. Takže Lenky jedna píseň v našem obýváku bude na dlouhé týdny poslední živá hudba kterou uslyšíme. Živá ale tak, že vystačí. Tenhle podcast je transformace. Tenhle podcast je hudba krystalický podobě. Tenhle podcast je láska.

Ségra a brácha, Sára Voříšková a Vítězslav Ramba

Jsme zpět a máme nové díly.

Tenhle podcast je váš. Váš prostor u nás v obýváku. Těch otázek bylo tolik, že jsme z toho museli udělat dva díly. Vaše otázky byly zajímavý, inspirativní i srandovní. Milujeme vás. Milujeme, že jste chytré a laskavé publikum. Tvořit pro vás je radost. Dost jsme se toho o sobě dozvěděli. Třeba to, že kdyby Tereza byla nesmírně bohatá, pořídila by si: vzducholoď, pralesy, lesy, odstranila by kůrovce, palác, létající kolo, letadlo, řidičák na letadlo, vlastní ostrov, tiny house, živého unicorna a spoustu dalších věcí. Kdyby byl bohatý Matyáš, pořídil by si.. Kraťasy. KRAŤASY! A i takovýhle lidi spolu můžou žít. Protože láska je. Opatrujte se a příští týden díl dva vašich otázek.A ano. Vypnula se nám v půlce kamera. Ne, není to umělecký záměr. Plácáme si to doma na kolínkách a zlepšujeme se pro vás. Ale občas se prostě probudí Slunce, nebo zapomeneme že nahráváme a myslíme si, že si povídáme, nebo nám do toho někdo zazvoní a pak už tu kameru nikdo nezapnul. Nebo se vybila. To už nikdo nezjistí, ale důležité je, že k vám do uší, poletí něco o duši. Přejeme vám krásný týden! Milujte se!

Šestinedělí celého světa a globální harmonie. Jakto, že je Marie lepší v pohybové terminologii než já?Proč každé alternativní představení končí trojstojem? Dá se natočit podcast se třemi dětmi? A dvěma prarodiči? Sluší internetovému prostoru ticho? Co je syndrom zadních dveří? Proč Maruška nikdy nedostane za vzdálenost mikrofonu od Matyho sprďáka? Dá se užít karanténový čas? Zasadila covid Marie v Číňě? Měl celý svět šestinedělí? Jak nebejt herečka a akrobat? Kdo snědl komu palačinku? Je Markova teorie příliš drsná? Toto všechno se dozvíte v prvních deseti minutách podcastu. To co se dělo pak, nevím.. Divočina. Témata náma proplouvaly bez ohledu na vás. Na nás i na naše rodiče a děti. Palačinky do nás padaly a čaj nebyl! Co se stalo, když ženy musely odejít kojit a muži stěžující si do éteru zůstali sami? Proč půjdu v kuchyni na kobereček? Jak se mohl Maty radovat ze zranění? Proč má Marie radost ze změn? Proč je to podle mě láskyplná nádobka? A proč má být podle Marka žena v první řadě ženou? Vyčistí se vztahy? Celé rodiny? Celé státy? Celá země? Bude globální harmonie? Kdo z těch dvou lépe vaří? A co si o tom všem myslí Alfí? Je tohle pořád ještě podcast? Nebo jste s náma na návštěvě?Je mi velikou ctí vzít vás na palčinku s Marií Doležalovou a Markem Zelinkou. Marii skoro neuslyšíte. Protože podcast, se dá prokojit. A to je správně. Protože láska je. Ach, láska je.

Budeme si povídat. Říká příkře. Terezo. Ďábelský plán mu kouká z očí. O pasivní agresivitě na divadle i proč mám odjakživa blíže k filmu. O tom proč jsem dobrý host a kolik historek lze vyprávět naráz. O načerno přefocené knize Petera Brooka, cestách postav i lehkosti divadla. Proč je Malá Sokolnice mnohem dál než Rocky. A jak můžeš bejt herčka, když jsi neviděla žádný filmy? Hravě se vzteká a září mu oči, pacholkovi jednomu, tedy mému Muži, tedy moderátorovi dnešního do duší.Já se nekoukám na filmy, já v nich hraju. Snažím se marně kontrovat, ale už mě dostal. Cos dělala v devadesátkách? Poslouchala jsem kazety! A četla knihy! Doktoři taky nechoděj ve volným čase očumovat do nemocnic. Tenhle argument vůbec nepřijme, steče po něm jako voda, kterou pijeme místo čaje s citronem, protože když je moderátor on, čaj prý neni. A nebude.Ty ses nehádal s bráchou, kdo půjde otočit kazetu? Ne. Směje se. A má vítězoslavnej pohled.O tom kolikrát si mě googloval a kdo je a neni zdevastovanej z rodičovství. Fascinuje mě, jak si dva tak strašně rozdílný lidi, můžou tak vesmírně rozumět. Vítejte u nás v obýváku. Roste nám zub, všude je bordel, máme na sobě pyžama a moderátor hostovi žádnej čaj nenabídl, ale blíží se pondělí. A láska je. Tak vám jí trochu posíláme. Do uší. O duši. Do duší.

Martin Nuhlíček Žatecký příležitostní sbor . Free-band . Žatečanka a příležitostně Velký dechový orchestr Severočeských dolů Chomutov a Staročeská dechovka Jirkov. To jsou zpěvácké koníčky našeho dalšího hosta, Martina Nuhlíčka. Ředitele Domova bez zámků v Tuchořicích. Domova, který pečuje o zdravotně postižené. S Martinem jsme prožili mnohé. Ten chlap je energetická bomba. Mám ho ráda pro jeho schopnost být šťastný v jakékoli situaci. Viděla jsem ho tančit na stole, i s grácií a šarmem pečovat o nemocné. Budeme se bavit o tom, jak se má klokan, kterého jsme jim do Tuchořic poslali a kdo o něj pečuje. Také o tom, kdo o něj nepečuje, i když by měl (že Tondo a Zdendo?). Vysvětlíme vám proč se jmenuje Terek a co byla dojemná chvíle. Probereme jak domov Bez zámků funguje, proč by měly firmy zaměstnávat mentálně postižené a proč je Martin propagátor soběstačného bydlení. Je společnost připravená? Zlepšila se situace v ČR? Co sbírá ve svém pokoji klient Péťa? Proč nechce na zeď Klause? Proč do Tuchořic ráda jezdím? Proč může Tonda kandidovat na prezidenta? Jak se k mentálně postiženým chovat? Co je Speciální Olympiáda? Jak se tvoří film na Mental Power? Co je dojemná chvíle? Pravda o tom, že mám v Tuchořicích zarezervovaný pokoj a individuální vesmír každého z nás. O tom všem si budeme s Martinem povídat. Prozradíme toho na sebe mnohem víc, než jsme chtěli a nepustíme Matyáše ke slovu. Posíláme vám do uší potravu pro duši a věříme že.. láska je!

Matyáš Ramba Chtěli jste ho. Máte ho mít. Můj nejoblíbenější člověk na planetě. Host všech hostů. Můj Muž. Když nechce, tak nemluví. Což je v pořádku, i když s ním zrovna natáčíte podcast. Trochu ticha do toho virtuálního prostoru. O vrcholovém sportu. O tom, co to vlastně znamená být akrobat. A jestli to bolí. O tom, kde nejradši obědvá (samozřejmě že může odpovědět jak chce). O •VZDUCHEM• , nejlepším představení na světě. O snech. O tom povolání, který je tvrdý. Stejně jako podlaha, když dopadneš, brzo, blbě, nebo pozdě. O těle.Na začátku je to trochu moc rozjetý. Okomentoval náš pokus číslo dva. Ale vy to zvládnete. Po Dagmar už vás rozjetost nemůže vykolejit. Hele není to úplně blbý? Furt střídavě váháme. Váhání je pro srabíky. A tak vypínáme autocenzuru a zapínáme autenticitu.My se těšíme. •LÁSKA• totiž •JE•

Tomáš Kocian Člověk v tísni. Já ty mrvý děti z baráků netahám. Říká tvrdě ale jinudy je smutnej, to je vidět. Nebo spíš protáhnutej, životem. Vedoucí misí v Pákistánu, Afghánistánu i Sýrii. Člověk, kterej se přes to všechno co už v životě viděl umí radovat. Poslechněte si těžkej a inspirativní obraz života, tak jak ho my tady z gauče nemůžeme znát.Tomáš je důkaz, že.. láska je. A jeho nadhled a nestrannost je jako živá voda, v tíživý vlně informací.Do duší. Díl druhý.

Dagmar HavlováZáchranářka, učitelka, zahradnice, švadlenka, múza, dáma, první-samozřejmě, úžasná herečka, holčička, a bytost naplněná láskou, Dagmar Havlová. Kromě mojí babičky je jediná, kdo mi říká Rézinko. Vždycky k nám domů něco táhne, vidím jí z okna, ať už na zádech naloženého gigantického plyšového slona i se slůňátkem pro Slunce, nebo obraz od Kundery. Bože co to táhneš. Táhnu to až z Německa Rézinko. Někdy volá Matyášovi, aby jí šel pomoci, ale už je skoro před domem.Jsem pyšná na to, že jsi moje kamarádka. A ještě pyšnější na to, že jsi se tentokrát nestavila jenom na nudle udon, ale že jsi náš první, čestný host. Že jsi do duší. Vítejte u nás v obýváku. S Dáškou probereme úplně všechno, i to co jsme nechtěli. Řeknu vám, jakej je první dáma borec v době krize a zmáčkneme všechny Matyášovi knoflíky. Láska je. Díl prví.

Není typický podcast. Vznikl jako odpověď na karanténu v době korona viru. Na začátku jsem četla na svém instagramovém profilu každý den živě pro naše hrdiny v ulicích, tedy pro lékaře, zdravotní sestry, prodavačky, řidiče i všechny ostatní, ze svojí knihy DobroDruhům. S cílem povzbudit a rozveselit lid, když už my, co nezachraňujeme životy, musíme sedět doma.Sociální síťe nám ale nestačili, chtěli jsme být lidem blíž, chtěli jsme lepší kvalitu zvuku, mít čas ponořit se do hloubky a také, na žádost publika, mít možnost čtení zachovávat, aby si to lidé mohli pouštět i zpětně. A tak jsme si vymysleli DoDuší. Domácí manželské hovory, nahrávané u nás v obýváku, který jsem přestavěla na studio. Cíl a forma zůstali stejné. Povídáme si o tématech, která nás baví, čteme a probíráme se tím, co nás zrovna zaujalo, od básní od Kundery až po nejšílenější akrobatické pády. S touhou poslat do uší, těm co to potřebují, něco o duši. Povídání, které slyšíte tak, jak by probíhalo i bez mikrofonů. Nedokonalé. Hravé. A naše. Do Duší. Živě. Stříháme jen, když Slunce potřebuje pomazlit. Nebo když mě volá vývar. Vítejte u nás doma. Připravte si čaj s medem a citronem, jedinou věc, kterou k poslechu potřebujete. Odpočinte si. A nezapomínejte že.. láska je. Tereza a Matyáš kaRambas