Podcasts about kdy

Po deseti letech se vrací na divadelní prkna s představením Rande s feministou, kde hraje s Markem Adamczykem. Zároveň koncertuje s projektem Něhy25, kde propojuje svou hudbu se scénickým pohybem. „Když půjdete na Něhy, jdete na klid, na ticho, na melodie v nich a snad i na nějaké myšlenky,“ říká v rozhovoru na Colours of Ostrava ke svému poslednímu projektu zpěvačka a herečka Bára Poláková.Všechny díly podcastu Host Lucie Výborné můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Po deseti letech se vrací na divadelní prkna s představením Rande s feministou, kde hraje s Markem Adamczykem. Zároveň koncertuje s projektem Něhy25, kde propojuje svou hudbu se scénickým pohybem. „Když půjdete na Něhy, jdete na klid, na ticho, na melodie v nich a snad i na nějaké myšlenky,“ říká v rozhovoru na Colours of Ostrava ke svému poslednímu projektu zpěvačka a herečka Bára Poláková.

Nedivme se, pokud hora porodí myš. Korespondenční volba není nástroj ke zvýšení volební účasti, ale jen obyčejné posílení občanského komfortu. Když o naše pohodlí dbají obchodníci, bankéři i poskytovatelé dalších služeb, proč by podobně neměl uvažovat i stát? A až dokážeme minimalizovat rizika elektronických voleb, dojde snad i na ně.

Nedivme se, pokud hora porodí myš. Korespondenční volba není nástroj ke zvýšení volební účasti, ale jen obyčejné posílení občanského komfortu. Když o naše pohodlí dbají obchodníci, bankéři i poskytovatelé dalších služeb, proč by podobně neměl uvažovat i stát? A až dokážeme minimalizovat rizika elektronických voleb, dojde snad i na ně.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Již před několika lety jsem pro tuto stanici psal o třetím čtení pamětí Vítězslava Nezvala Z mého života. V knize najdeme mimo jiné tento citát: „Když nadešla chvíle, kdy bylo příliš jisté, že Sokrates nazítří vypije bolehlav, ptali se ho druhové, co chce, čím by mu mohli zpříjemnit poslední chvíle života. Sokrates si přál, aby mu přivedli známého učitele zpěvu...

Již před několika lety jsem pro tuto stanici psal o třetím čtení pamětí Vítězslava Nezvala Z mého života. V knize najdeme mimo jiné tento citát: „Když nadešla chvíle, kdy bylo příliš jisté, že Sokrates nazítří vypije bolehlav, ptali se ho druhové, co chce, čím by mu mohli zpříjemnit poslední chvíle života. Sokrates si přál, aby mu přivedli známého učitele zpěvu... Všechny díly podcastu Ranní úvaha můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Říká se: Jaký pán, takový kmán. Toto pořekadlo mi nedávno připomnělo chování umělé inteligence Grok 4 z dílny nejbohatšího člověka na světě Elona Muska. Když jeho firma xAI představila tento nový model chatbota, ukázalo se, že je poněkud zvrhlý.

Právě se připravuje na roli sebestředného neepatického Tomáše v crazy komedii Petra Zelenky Amatéři. „Do postavy musíš dát něco ze sebe. Když se s ní míjíš, divák to pozná,“ popisuje v rozhovoru. „Moje žena mi říká, že ta moje neempatie je způsobená tím, že jsem strašně rychlej,“ svěřuje se. „Myslím ale, že už jsem dál než Tomáš.“ Dokáže podle své ženy balancovat soukromí a práci? Jaký otřes způsobí v Dejvickém divadle vedení Jiřího Havelky i dočasná scéna v multikině?Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Podvodné reklamy na sociálních sítích a ve vyhledávačích. Kryptoměny, které během chvíle ztratí všechnu hodnotu. Falešní bankéři, kteří zní jako z profesionálního call centra. To jsou podvody, které se týkají milionů lidí. Když se podaří část z nich zablokovat, pachatelé hned najdou novou cestu, jak dál oběti okrádat. Co mají všechny tyto podvody společného?

Říká se: Jaký pán, takový kmán. Toto pořekadlo mi nedávno připomnělo chování umělé inteligence Grok 4 z dílny nejbohatšího člověka na světě Elona Muska. Když jeho firma xAI představila tento nový model chatbota, ukázalo se, že je poněkud zvrhlý. Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Když si do Generačního konfliktu pozvete boomera, tak předpokládáte, že bude hájit svou generaci se vším všudy, včetně jejích mýtů a představ o světě. U programátora, blogera, publicisty a komentátora Martina Malého to tak úplně nevyšlo. Vydatně naložil vlastní generaci padesátníků, která podle něj může dokonce i za rozměklost generace Z. S Martinem Malým, který vystupuje pod přezdívkou Artur Dent, jsme samozřejmě probrali třeba i generační proměny vztahu ke sci-fi, čímž není míněn jen legendární Stopařův průvodce po Galaxii. Jako bonus tentokrát kromě generačních slovníčků také reálný recept na pangalaktický megacloumák, což je nejsilnější drink v celém známém vesmíru.

Tatérka Daniela Semrádová nazývá svou levou ruku tréninkovou. Když se po skončení Střední školy uměleckoprůmyslové v Ústí nad Orlicí učila tetovat, využila svou vlastní kůži. V Radioporadně ale přiznala, že to nedopadlo úplně dobře, ruka půjde tzv. do opravy.Všechny díly podcastu Radioporadna můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Když se rozhlédnete kolem sebe, když si poslechnete každodenní zprávy anebo přečtete nějaké noviny, zjistíte, že náš svět je velmi těžké místo k životu. Nemusíte být pesimisté, abyste viděli, kolik bolesti a zlého se děje dnes a denně. A tak se nabízí otázka - je smyslem života se přizpůsobit a nějak přežít, anebo je důležité hledat a zachovávat nějaké hodnoty, tedy snažit se o dobro? I na tyto důležité otázky dojde v pořadu Překročit hranice, ve kterém se dnes podruhé budeme věnovat Desateru.

„Když nasednete do vlaku, který jede opačným směrem, než si přejete, vystupte, pokud možno, co nejdříve. S každou další zastávkou se vzdalujete od svého cíle,“ řekl bývalý diplomat Ondřej Kašina v rozhovoru pro pořad Kupředu do minulosti. 2. díl, 13.07.2025, www.RadioUniversum.cz

V Omeletkách budeme mluvit o slunci. Prý nelze napsat pěkný rým na slovo slunce. Pátrala jsem na internetu a vypátrala jsem, že básnířka s uměleckým jménem Malykula napsala: Když svítilo slunce, vytáhla jsem sumce, na tenounké strunce, měl celé dvě unce. O slunci si budeme povídat s Vaškem Šandou, uslyšíte povídku Oldřicha Faměry Lampiony štěstí, nositelé neštěstí. Halina Pawlowská přečte povíku Tenor na černo a přidá recept na králíka jako křen.

Důchodce Zeman nepřestal prahnout po skalpu sociální demokracie, Když je ve Francii vedro, EU stále neví, za jakých podmínek bude s USA obchodovat; ví však, že to bude horší, Velké krásné dluhy. Česko jde Trumpovou cestou, Najít, co spojuje

Jak si zruinovat život 5. - Korupce vždy byla především problémem lidského srdce. Když se chamtivé srdce potká s příležitostí, výsledkem je korupce. Dnešní postavou zruinovaného života je prorok, o kterém není pochyb, že je špatným prorokem. Zruinoval nejen svůj život, ale také svůj odkaz, takže pro apoštola Petra je příkladem samolibého drzouna, který se chová pudově jako nerozumné zvíře, určená k ulovení a na porážku. Kdykoliv mluvíme o korupci, máme za to, že se nás netýká, protože nemáme žádnou politickou funkci, a proto nemáme žádné výhody. Navzdory tomu se toto pokušení týká nás všech. To jediné, co odděluje úroveň naší korupce od jiných zemí, které jsou na tom hůře, není charakter lidí, ale míra postihů, a z nich vyplývající následné návyky. Balaámův příběh cesty ke zkáze je jedním z nejbarvitějších, a nejzajimavějších příkladů zruinovaného života.

Když náhle zmizí člověk, nevěstí to nic dobrého. V případu z roku 1964 museli kriminalisté najít odpověď na mnoho otázek. Jedna z prvních byla, kam a proč zmizel vrátný na stavbě hracholuské přehrady. Dokudrama podle skutečných událostí pro Historii českého zločinu napsal Emil Hruška.

Důchodce Zeman nepřestal prahnout po skalpu sociální demokracie, Když je ve Francii vedro, EU stále neví, za jakých podmínek bude s USA obchodovat; ví však, že to bude horší, Velké krásné dluhy. Česko jde Trumpovou cestou, Najít, co spojujeVšechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Martin Macík si poprvé sednul do kabiny kamionu ve třinácti letech. Když pak jeho otec přivezl domů Liazku, kterou doslova vytáhl z kopřiv, začali s ní společně jezdit a zjišťovat, jak vlastně takový kamion funguje. Martin Macík starší se na start závodu Rallye Dakar postavil v roce 2003 a jeho syn byl samozřejmě u toho. Pak jednoho dne převzal po otci štafetu a nakonec si dojel pro vítězství. Letos už podruhé.

STAŇTE SE SOUČÁSTÍ KOMUNITY STUDIA N A POSLOUCHEJTE CELÉ DÍLY NA HEROHERO.CO/STUDION, VÁŠ ÚČET MŮŽETE PROPOJIT TAKÉ SE SPOTIFY „Nechci machrovat, ale tolik Vietnamců v Thermalu ještě nebylo,“ rozesmál hlediště při slavnostním uvedení svého snímku režisér Dužan Duong. Jeho debut Letní škola, 2001 je prvním českým celovečerním viet-filmem a přináší na plátno zkušenost, která v domácí kinematografii dosud chyběla. „Vietnamci říkají, že je film v některých momentech dojímá a zároveň jim připadá autentický. To je pro mě velká validace,“ říká Duong ve speciálu Studia N z karlovarského filmového festivalu. „Mainstreamové kinematografie bylo v Čechách už dost, chtěl bych vidět například příběhy z romské komunity. Pojďme koukat i dál,“ říká Duong. Letní škola podle něj není fikce, ale sdílená zkušenost: „Devadesát pět procent věcí, které vidíte ve filmu, se stalo buď mně, nebo mým kamarádům. Je to pravda.“ Silné jsou nejen příběhy, ale i emoce, které film zpracovává. „Vietnamci neumí chválit. Když tě celý život nikdo nechválí, nemůžeš být spokojený. Pro mě osobně je směšné se chválit, neumím to. Ukazovat emoce je pro Vietnamce něco zvláštního. Filmy dělám proto, abych s těmi emocemi mohl pracovat. Je to pro mě forma autoterapie,“ vysvětluje. „Byl bych rád, kdyby si lidé po zhlédnutí filmu uvědomili, jestli mají dobrý vztah se svými rodiči. A pokud ne, tak aby je vzali do kina a pak spolu doma otevřeli nějaké trauma, které mezi nimi visí.“ Ve Studiu N se svěřuje s vlastním traumatem, které by chtěl se svými rodiči probrat on sám. S Filipem Titlbachem se bavili i o českém rasismu, tržnicích jako paralelních světech nebo o tom, proč chce, aby víc příběhů z okrajů pronikalo do českého filmu. Celou epizodu najdete na herohero.co/studion.

„Dávám zpětnou vazbu, ať už je to k interiéru, k servisu nebo k jídlu. A ty podniky s tím neumějí většinou pracovat. Sedm z deseti s tím neumí pracovat, urazí se. “ říká herec, moderátor a food bloger Lukáš Hejlík v dalším díle Mediálního cirkusu. Podle něj u nás chybí kritická gastro novinařina. Lukáš Hejlík je muž mnoha profesí a zájmů. Vedle herectví se nejvíc proslavil jako autor scénického čtení Listování a zejména projektu Gastromapa. V rámci něj už více než jedenáct let projíždí Českou republiku a upozorňuje na podniky, ve kterých mu chutnalo nebo ho nějak zaujaly. O svých zážitcích napsal několik knih a vášeň pro gastronomii promítá i do svého podcastu. Zájem Čechů o dobré jídlo a pití podle něj stále roste. Přispěly k tomu i tipy, které sdílí ve své Gastromapě a na sociálních sítích? „Věřím, že třeba můžu za počet kaváren, které v Česku jsou. A že se z Česka stala doslova světová velmoc,“ říká Hejlík s úsměvem a hned dodává: „Ale určitě k tomu přispěly i různé televizní pořady a kuchařské show. A také to často přisuzuji tomu, že my v tomto ohledu nemáme takový historický nános, jako mají země jako třeba Rakousko nebo Itálie, kde máte tu tradici nepřerušenou. Vidíte to na celém středoevropském bloku, ta revoluce se děje i v Polsku nebo na Slovensku.“Tím spíše ho překvapuje, že z tradičních médií v posledních letech téměř vymizela rubrika gastronomických recenzí. „Je strašná škoda, že gastronomie byla pokrytá médii v době, kdy nebyla takovým tématem, jako je dnes. Po covidu se to zase strašně rozjelo. Vidíte, jak to stále turbulentně stoupá. Teď nemyslím, že se otevírají nové podniky, ale jakým je to tématem. Dřív to byla otázka pro pár snobů, ale najednou gastronomie takzvaně odhodila bílé rukavičky a hrozně se otevřela a měla pokérované ruce.“Práci gastro novinářů dnes přebírají hlavně influenceři, kteří se podle Hejlíka soustředí spíše na pozitivní obsah: „Influenceři vám neřeknou, že to bylo špatné. Je tady obrovský prostor pro influencery, novináře, který budou kritičtí. I třeba pro podcast, který by šel a pomlouval, že to bylo špatné, že to bylo třeba rozvařené. Prostě negativní věci, ale opodstatněné,“ říká. Psala mi maminka provozovatele v slzáchSám autor Gastromapy uznává, že ve svém hodnocení restaurací a kaváren většinou zmiňuje také hlavně to pozitivní. Zda se do kritiky pustí, prý v současnosti hodně zvažuje. „Víte, kdy jsem o tom nepřemýšlel? Když to četlo dvacet lidí, to mi to bylo úplně jedno, to jsem to kosil, byl jsem tvrdý. Ale místo na to tady v mediálním prostoru rozhodně je. Ať přijde někdo, kdo bude tvrdý a kdo si to obhájí!“ I on ale musí být někdy kritický. Což podle něj podniky nenesou dobře. „Dávám zpětnou vazbu k interiéru, k servisu nebo k jídlu a ty podniky s tím neumějí většinou pracovat. Kdybych to měl říct procentuálně, tak sedm z deseti s tím neumí pracovat, urazí se. Celá ta scéna je pořád velmi mladá, je to velmi křehké. Hospodských u nás si vážím, obdivuji je. Ale oni to často staví jako: ‚Co mi tady bude kdo vykládat? Já vím moc dobře, jak to dělat,‘“ myslí si food bloger.„Měl jsem takovou kauzu, kdy jsem byl na jednom malém městě v burgrárně, kde jeden burger byl úplně super a druhý nafutrovaný kupovanými věcmi. Říkám: ‚Tak proč jich má na meníčku dvacet, proč jich nedělá šest?‘ Také to tam smrdělo, prostě burgárna. Tak jsem podotknul, že tam bylo tísnivě, jinak ale super. A hrozná smršť. Napsala mi maminka toho provozovatele v slzách, že budou muset zavřít,“ popisuje Hejlík. Jeho připomínky ale ve výsledku restauraci pomohly: „Za tři týdny zkrátili menu, vymalovali a nějak se s tím popasovali. A lidi psali: ‚Tyjo, konečně to někdo řekl nahlas!‘“Nezamknout to moc brzoVedle gastronomie a herectví je Lukáš Hejlík také nadšený fanoušek podcastů. Točí svůj vlastní audiopořad, vedle toho stíhá poslouchat velkou část podcastů, které česká scéna napříč žánry nabízí, a v posledních letech zároveň moderuje vyhlášení ankety Podcast roku. Původně okrajový formát si v Česku získává stále větší oblibu - a podcastů každý rok také přibývá. „Loni to bylo 700 nových, letos 800. Samozřejmě jich taky spousta končí. To si pojďme říct,“ podotýká Hejlík. Roste u nás stále i počet posluchačů podcastů? Měli by takový obsah vytvářet také veřejnoprávní média? A proč je podle Lukáše Hejlíka podcast jako rozečtená knížka? --Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Jak a kdy si plánovat čas modlitby? Kdy jsou takové plány dobré a kdy mohou podkopat naši snahu vnímat modlitbu jako vstupování do hlubší reality? O individuálnosti naší komunikace s Bohem i o chvílích, kdy vše, co je naplánováno, je lepší než to, co žádný plán nemá.

V dětství všechny indicie naznačovaly, že se stane úspěšným hercem, ale dopadlo to trochu jinak. I po padesátce si občas zahraje, hlavně role rváčů, ale primárně se živí něčím jiným: „Produkcí,“ upřesňuje celoživotní milovník a propagátor boxu Matouš Rajmont v podcastu. „Zorganizoval jsem stovky velkých kulturních nebo sportovních akcí.“V rozhovoru syn režiséra Ivana Rajmonta a herečky Ivy Hüttnerové vzpomíná, jak coby dvanáctiletý natáčel film Pětka s hvězdičkou: „Tehdy bylo mým obrovským snem kolo BMX, a protože mi dávali 120 korun za den, po třech týdnech na place jsem si na něj dokázal vydělat.“Brzy se bohužel ukázalo, že je Matouš limitovaný nedostatkem hudebního sluchu. „Chtěl jsem logicky na konzervatoř, ale hudebně mě připravovali kamarádi mých rodičů Vadim Petrov s Ondrou Soukupem, a oba nakonec prohlásili, ať se na zkoušky radši vykašlu, že to nemá smysl. Později jsem to zkusil aspoň na DAMU, ale tam, když jsem začal zpívat ‚Tancuj, tancuj‘, tak mě už před slovem ‚vykrúcaj‘ zděšeně zastavili.“V dospělosti tak hrál jenom nárazově. „A vždycky mě to mrzelo,“ přiznává. „Herectví je pro mě příjemný relax. Na druhou stranu jsem tomu šel sám naproti. Například tím, že jsem se už před třicítkou začal nechávat tetovat na viditelných místech, což bývá samozřejmě hendikep. Nakonec se to ustálilo v módu, že mi volají, když potřebují grázla, ale vděčný jsem i za to, zvykl jsem si. Když jednou přišla nabídka, abych hrál v seriálu gynekologa, vůbec jsem to zpočátku nechápal a ptal jsem se jich, jestli se náhodou nezbláznili.“V rozhovoru Matouš Rajmont hovoří o tom, jak občas zlobí i v reálném životě – naposledy v záchvatu (podle všeho spravedlivého) hněvu zdemoloval vybavení jistého kadeřnictví.„Ono to může být dědičné,“ směje se. „Můj táta taky zlobil, i když většinou hezky. Zlobil mimo jiné bolševiky tím, jaké dělal divadlo, míval průšvihy. Možná i proto jsme už před revolucí s kamarádem Tomášem Vodičkou založili Nezávislé sdružení studentů, kvůli čemuž jsme dokonce navštívili Ivana Havla; zpětně jsem zjistil, že to zaznamenala i Státní bezpečnost. Nevynechal jsem jedinou demonstraci, ale přiznávám, že vnitřně jsem kdovíjak politicky angažovaný nebyl. Mně se v těch šestnácti spíš líbilo, že se můžu postavit proti policajtům v helmách.“Že by si ještě někdy zahrál pořádnou hlavní roli, tomu Matouš Rajmont příliš nevěří. „Musel bych si napsat vlastní scénář. Ten scénář by byl určitě o boxu a já bych tam hrál zase toho rváče se zlomeným nosem. Pravděpodobně starého trenéra.“

Na starověkých olympijských hrách, jejichž počátek se datuje až čtyři tisíce let před počátek našeho letopočtu, Češi pochopitelně nesoutěžili. Když se ale olympijská tradice koncem 19. století obnovila, bylo to velké lákadlo i pro tuzemské sportovce.

Na starověkých olympijských hrách, jejichž počátek se datuje až čtyři tisíce let před počátek našeho letopočtu, Češi pochopitelně nesoutěžili. Když se ale olympijská tradice koncem 19. století obnovila, bylo to velké lákadlo i pro tuzemské sportovce.

Ve fotbale i v hokeji bylo plno, tak se rozhodl, že prorazí v bojových sportech. A uspěl. Vytváří největší sportovní show u nás navzdory tomu, že jedni ho milují a druzí mu nemohou přijít na jméno. Ondřej Novotný chtěl být vždycky slavný a zkraje 21. století se rozhodl, že se proslaví jako komentátor bojových sportů. Spoluzakladatel organizace Oktagon MMA je do značně míry spoluodpovědný za dnešní popularitu drsných soubojů v kleci, která ve středoevropském prostoru raketově roste. „Chci polarizovat. Lidé mě buď milují, nebo spíš nenávidí a se mnou i celý Oktagon. Když ho nenávidí, je to lepší, než kdyby jim to bylo jedno. Protože pak o něm mluví,“ říká moderátor a promotér Novotný.

Točil s Robertem De Nirem, a jeho Intimní osvětlení se každý rok promítalo v Carnegie Hall. „V momentě, kdy se rozhodnu, že budu dělat nějaký film, tak se do něj zakousnu jako buldok. Když mám v hlavě verzi filmu a někdo by se se mnou chtěl hádat, musel by mě zastřelit, aby dosáhl svého,“ říkal o sobě Ivan Passer (†86), který se řadí mezi nejúspěšnější české režiséry v Hollywoodu.

Na starověkých olympijských hrách, jejichž počátek se datuje až čtyři tisíce let před počátek našeho letopočtu, Češi pochopitelně nesoutěžili. Když se ale olympijská tradice koncem 19. století obnovila, bylo to velké lákadlo i pro tuzemské sportovce.

Na starověkých olympijských hrách, jejichž počátek se datuje až čtyři tisíce let před počátek našeho letopočtu, Češi pochopitelně nesoutěžili. Když se ale olympijská tradice koncem 19. století obnovila, bylo to velké lákadlo i pro tuzemské sportovce.

Když po vás takříkajíc "někdo jde", je celkem jasné, že se budete bránit všemi dostupnými prostředky. O to zvláštnější je potkat anebo zprostředkovaně poznat lidi, kteří svou ochranu svěřili do rukou Bohu - právě to popisují další kapitoly 1. knihy Samuelovy, které pro vás v relaci Bible Guide mapuje Jiří Zdráhal.

The internet all has some thoughts and feelings about a 45 second clip from the most recent PCA GA- where the Moderator Kevin De Young Interrupts a speaker from the flood.  Michael was there and gives the view from the floor. Matt gives the view from the online gaze. Will they really ride or die with KDY again? Here is a link to the clip. Join the patreon: https://www.patreon.com/therestlesspodcast   Get some merch: therestlesspodcast.com Get the soap with promo code "RESTLESS" - spindlesandscarlet.com

Na toaletách českých škol se díky úsilí studentek a studentů, neziskovek a lokálních politiků začaly v posledních letech objevovat menstruační potřeby zdarma. Když se nenaplnily obavy, že ukřivdění chlapci budou ve jménu fairplay požadovat gratis žiletky nebo zubní pastu, usoudili zákonodárci, že vložky by žačky měly mít volně k dispozici na všech školách. O nadcházející pozitivní změně diskutovaly v prvním díle svého feministického podcastu Ženy XYZ redaktorky Clara Zanga, Markéta Plíhalová a Silvie Lauder. Podcast sledujte na:• Spotify https://open.spotify.com/show/6bKBKBhsSeains0pB1I3bY • Apple https://www.respekt.cz/podcasty-apple• YouTube https://www.respekt.cz/ytpodcasty• Respektu https://www.respekt.cz/podcasty

Když začátkem května oficiálně vznikla nová německá vláda kancléře Friedricha Merze, uložila sama sobě jeden nevyslovený úkol: Navenek chtěla vystupovat jinak než předchozí koalice levého středu kancléře Olafa Scholze. Bez veřejně se odehrávajících hádek, s jasnou představou, jak řešit nejpalčivější problémy země. A hlavně se držet zásady, že na čem se koaliční partneři jednou dohodnou, má také platit.

Říkají si „kraťasové“ a než na domácím šampionátu čeští parahokejisté porazili všechny soupeře, bojovali s horšími nesnázemi. Kam až pustili herce, kteří s nimi znovu sehráli jejich triumf? „Jsou to fakt tvrdí kluci, kteří se s tím nemažou, hlavně k nám nehandicapovaným. Když jsem poprvé přišel na tréninky, tak jsem to vůbec neměl zadarmo,“ vypráví herec Tomáš Havlínek z natáčení filmu Neporazitelní. Jak se spolu s herečkou Natáliou Germáni s týmem parahokejistů sžívali?Všechny díly podcastu Host Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Říkají si „kraťasové“ a než na domácím šampionátu čeští parahokejisté porazili všechny soupeře, bojovali s horšími nesnázemi. Kam až pustili herce, kteří s nimi znovu sehráli jejich triumf? „Jsou to fakt tvrdí kluci, kteří se s tím nemažou, hlavně k nám nehandicapovaným. Když jsem poprvé přišel na tréninky, tak jsem to vůbec neměl zadarmo,“ vypráví herec Tomáš Havlínek z natáčení filmu Neporazitelní. Jak se spolu s herečkou Natáliou Germáni s týmem parahokejistů sžívali?

Organizování prostituce, obchodování s lidmi, vyděračství, a k tomu víc než stovka obvinění ze sexuálního napadení. Toho všeho se měl podle obžaloby dopustit americký rapper, producent a podnikatel Sean Combs, známý jako P. Diddy. Jeho případem se několik týdnů zabývala porota v USA, která již vynesla verdikt. Ten shledává pětapadesátiletého Diddyho vinným pouze v případu organizování prostituce. Místo doživotí mu tak hrozí až dvacet let za mřížemi. „Tento případ je oproti těm ostatním z poslední doby pro oběti možná ještě o něco těžší. Sean Combs reprezentoval příběh amerického černošského úspěchu. Když někdo proti jeho chování vystoupil, dostalo se jim reakce, že zrazují toho příslušníka menšiny, hrdinu," říká ve Výtahu Respektu Silvie Lauder. „V tom se to liší třeba od Weinsteina, byť v podstatě toho chování je to stejné. Je to člověk, který zneužívá svého postavení, peněz, vlivu. Zároveň nám to znovu připomíná kulturu, ve které žijeme desítky let, nakonec i v Česku, ve které muži určitého postavení právě proto, že se to dřív neřešilo, získali dojem, že jsou de facto beztrestní a můžou dělat co a komu chtějí," dodává. Čeho přesně se měl P. Diddy dopouštět? Figuroval v jeho případu někdo další? A co hudebního magnáta čeká dál?

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Minulý týden jsem si lehl do postele a říkal si: dá se umřít na vyčerpání?“ popisuje marketér Radim Svoboda moment, kdy si uvědomil, kam ho jeho tempo může dohnat. Pracovní snídaně od sedmi, večeře pozdě večer, schůzka za schůzkou. „Já si stav únavy prostě nepřiznám. Nevím, co to je,“ říká muž, který je jedním z nejvýše postavených Čechů v globálním marketingu – pracoval pro giganty jako Coca-Cola, řídil agentury v Chicagu, New Yorku a působil také v Moskvě. Svoboda popisuje, co ho žene dopředu – dlouhou dobu přitom žil ve světě, kde se z osmačtyřicátého patra mrakodrapu díval na Manhattan, měl řidiče a limuzínu, která ho vozila až k letadlu, jímž létal za byznysem po celém světě a přesto si často připadal „jen jako obyčejnej kluk z Havířova“. „Ve mně zůstalo, že jsem úplně nikdo a abych někdo byl, tak se musím hodně snažit,“ říká marketingový konzultant dnes už z jiné perspektivy. Co mu změnilo život, ovšem nebyla žádná další lákavá pracovní nabídka, ale nádor na mozku. Diagnóza, která přišla z ničeho nic, ve chvíli, kdy řešil další schůzku. „Přišlo totální odmítání, vůbec jsem si to nepřipouštěl,“ popisuje Svoboda, jak zvažoval, že nepůjde k doktorovi na další vyšetření, protože ho čekaly pracovní povinnosti. Přežil a dnes už ví, že zdraví je jenom jedno a bez něj žádný další projekt realizovat jednoduše nejde. A také se rozhodl žít jinak – odstěhoval se do Kostariky, mimo bublinu globálního marketingu a do světa s jiným tempem. Tedy alespoň trochu. „Vesmír mi řekl: Radime, zpomal. Snažím se to poslouchat, ale hrozně to neumím,“ přiznává brandový stratég. V rozhovoru vzpomíná i na dobu, kdy žil v Moskvě, kterou z hlediska marketingu popisuje jako neopakovatelnou. Pracoval tam v době, kdy Kreml najímal britskou marketingovou agenturu, Medveděv vyjednával s podnikateli v Silicon Valley a Rusko se snažilo působit jako moderní západní demokracie. „Všichni jim to sežrali i s navijákem,“ říká o tehdejším prokremlském marketingu. Sám Svoboda kampaně pro politiky odmítá. „Do politického marketingu se moje firma nepustí, i když tady byly nabídky. V politice jsem dlouhou dobu neviděl správnou věc, pouze propagandy a osobní prospěch,“ říká marketér. Dnes ho zajímá úplně jiná výzva: jak udělat Česko srozumitelnější světu. Když se ho v zahraničí někdo zeptá, odkud je, většinou odpovídá „z Prahy“. Novotvar Czechia mu nesedí a podle něj ho ani nikdo nezná a navíc je to podobné s Čečnou. „Czech Republic je vznešené. Slovo ‚republic‘ má hodnotu, signalizuje to lidem v zahraničí, že to je sofistikovaný stát,“ tvrdí konzultant. Jak by se Česko mělo prodávat a s čím si ho v zahraničí nejvíce spojují? Kde leží etické hranice marketingu? Co všechno se musí stát, aby člověk opravdu zpomalil? A jak se dá zůstat pokorný, když se dostanete do pozic, kde se o vás všichni starají? Poslechněte si celý rozhovor.

Když začátkem května oficiálně vznikla nová německá vláda kancléře Friedricha Merze, uložila sama sobě jeden nevyslovený úkol: Navenek chtěla vystupovat jinak než předchozí koalice levého středu kancléře Olafa Scholze. Bez veřejně se odehrávajících hádek, s jasnou představou, jak řešit nejpalčivější problémy země. A hlavně se držet zásady, že na čem se koaliční partneři jednou dohodnou, má také platit. Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

„Když jsem se přestěhovala z Ostravy do Prahy, šokovalo mě, že tady jsou lidé bez domova. A Prahu mi ukazovali právě oni, takže to pro mě mělo obrovskou hodnotu. Nestačila jsem se divit, když jsem vyslechla i ty jejich příběhy,“ popisuje sociální podnikatelka a zakladatelka neziskové organizace Pragulic Tereza Jurečková.

Má za sebou mnoho rolí, teď ale přišla ta zásadní, životní – role otce. Marek Adamczyk spolu s manželkou Evou letos přivítal na svět syna Kryštofa. „Když jsem ho poprvé slyšel vzlykat, tak mě to dostalo. Poprvé jsem slyšel hlas svého syna.“

Reportér Tomáš Poláček stopem procestoval Afriku, Ameriku či Rusko.  Přežil zdrogované řidiče, vojenské kontroly, hrůzy v Kongu i malárii. Teď se vrátil z posledního stopu do japonské Osaky a říká: „Byla to má nejlepší cesta.“„Podle mě je to tím, že jsem zkušený stopař. Nedovolil jsem si ztrácet nervy a kazit si to. A i když jsem se občas do nějakých průšvihů dostal, tak jsem to hodil za hlavu. Když mě třeba někde zdržel nějaký indický byrokrat na čtyři nebo na pět dnů, tak jsem si prostě udělal výlet, který mi to vynahradil. Nakonec člověk zjistí, že ty průšvihy jsou většinou požehnáním, že se z toho stane něco pěkného,“ vypráví novinář časopisu Reportér Tomáš Poláček, který byl hostem posledního dílu podcastu Mediální cirkus.Poláček je svými stopařskými cestopisy známý už od roku 2008, kdy ještě coby reportér Mladé fronty DNES vyrazil stopem z Prahy na olympijské hry v Pekingu. Z cesty psal pravidelné reportáže do novin a čtenáři mohli on-line sledovat, jak mu ubíhá.V roce 2015 jel stopem kolem světa. Přes celé Rusko až do jeho nejvýchodnějšího cípu a odtud do Ameriky. Tu pak projel až do Ohňové země na samý jih.Nejdramatičtější chvíle zažil při další velké cestě o dva roky později v Africe. Zejména v chudém Kongu se potýkal s velmi špatnými podmínkami, téměř neexistujícími silnicemi a absolutně nedostatečnými hygienickými podmínkami.„Po cestě přes Afriku jsem musel jít za psychiatrem a třeba dva roky jsem užíval nějaké prášky, měl jsem něco jako posttraumatický syndrom. Ale zatím to vypadá, že by se mi to tentokrát mohlo vyhnout. Po téhle cestě jsem zatím psychiatra nevytáčel,“ říká Poláček a začíná neuvěřitelné vyprávění ze své poslední cesty do Japonska.„V Indii ve Varánásí (v kulturním a náboženském centru severní Indie, pozn. red.) bylo to první, co jsem udělal, když jsem v noci dorazil, že jsem šel na pohřební ghát, kde hoří mrtvoly. Byl jsem úplně špinavý z celodenního stopování, ale asi se umím chovat a měl jsem štěstí, a tak mě ti funebráci tak nějak přijali mezi sebe, takže jsem strávil noc přímo u těch mrtvol. Není tam smrad, jak by člověk očekával, spíš takový zvláštní chrámový, těžký vzduch, ale je tam šílené  vedro a ještě když fouká vítr, člověka to šlehá do obličeje. Je náročné tam být. Ale člověk musí jít vstříc výrazným zážitkům tohoto typu,“ vypráví a pokračuje:„Indie je specifická země. Pozná se to empiricky na tom, jak člověk fotí. Já měl normálně průměr takových 100 snímků za den a v Indii tak 500 až 1 000. Ta země je skutečně fotogenická, odehrávají se tam neustále věci mezi nebem a zemí. Spousta lidí je duchovně někde úplně jinde a vy to prostě vidíte. Ti lidé jsou jako v nějakém jiném vesmíru než my.“Nebál jsem se, že mě zbičují nebo pověsí, ale…Poláček své zážitky popisoval v časopisu Reportér každý týden a pravidelně dával hlášení kolegům do redakce o tom, kde zrovna je. Cestou do Japonska projel řadu zemí, kromě Indie vypráví asi největší zážitky z Ruska, Íránu a Pákistánu.„Írán nesmírně překvapí tím, jak je příjemný. Moderní. Obrovským šokem pro nováčky bude určitě to, že například mladé ženy už velmi často, zvlášť ve městech, nenosí šátky. Mě vzala holka, která měla piercing a kšiltovku přímo do auta. To by se v Pákistánu nebo nějaké jiné sunnitské zemi stalo sotva. Je tam nesmírná pohostinnost. Ovšem je potřeba říct, že ta obrovská pohostinnost začíná už v Rusku,“ útržkovitě chrlí zážitky cestovatel.Poláčkovy cestopisy nejsou popisy klidných a učesaných výletů, ale nevšedních a často trochu šílených zážitků. Ty někdy podvědomě a někdy úplně cíleně vyhledává. Jak sám říká, aby měl o čem psát a vyprávět.„Ke konci cesty přes Írán jsem se dostal do provincie Balúčistán na jihovýchodě. Ta je přece jenom už jiná, chlapi tam chodí v těch nočních košilích, všichni hulí opium, a je to taková chudší oblast. Vlastně bych doporučoval seniorům i teenagerům, aby tam jeli, pokud zrovna není nějaká vyhrocená politická situace, jako je teď,“ líčí Poláček a pokračuje: „Já jsem se tam ocitl na půl hodiny na zemi hlavou normálně v silnici. Kamínky jsem měl zadřené do obličeje, ležel na mě nějaký Réza, nějaký můj řidič, který si usmyslel, že jsem izraelský špion a volal policii. A ta půl hodiny nepřijížděla. Mně celou tu dobu běželo v hlavě, že je to průšvih. Nebál jsem se asi, že mě zbičují nebo pověsí. Ale bál jsem se, že mě třeba vyhostí nebo na chvíli zavřou, protože jsem samozřejmě všem lhal a do všech víz jsem napsal, že jsem turista a ne novinář. A oni by docela snadno, kdyby chtěli, zjistili, že jsem novinář.“Milým stopařským překvapením pro Poláčka bylo samotné Japonsko.„Prvních třeba 40 až 50 minut mi nikdo nezastavil a těch aut přitom projela spousta. Nehroutím se z toho, spíš mně to při připadalo jako zajímavý úkaz, protože předtím jsem dva měsíce nikde nečekal déle než třeba 10 minut . Pak ale zastavila paní se synem. Tak to je první zajímavá věc zajímavá, že zastaví paní. Pak se zeptala, jestli nechci nejdřív na  návštěvu, že uvaří nějaké kari a jestli nechci přespat, že manžel přijde z práce, přinese saké, přinese nějaká pivka. To jsem vůbec nečekal, že se mi v Japonsku stane.“„Bylo to z mého pohledu stopaře úžasné, ti lidé třeba ze třetiny jeli na opačnou stranu a když mě viděli, tak se otočili pro mě a řekli mi: ‚Sice jedeme na opačnou stranu, ale chceme tě svézt třeba aspoň 30 kilometrů. Tak tě hodíme přes jedno město dál, abychom ti pomohli.‘ A takhle to bylo celé Japonsko, taková jízda zadarmo. Takže pokud někdo třeba váhá, jestli stopovat po Japonsku, musím říct, že určitě bez problémů. A to se týká fakt celé Asie,“ dodává novinář.Proč bylo jeho nehorším zážitkem v životě stopování v Kongu? Co mu říkal Bůh, když na něj promuvil v Maroku? A jaké to je, když vás na stopu veze opilý ruský řidič s velkým Zetkem na autě?--Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Odkaz na celý dílVSTUPENKY NA PIVO S INSIDEREM ZDE: https://connect.boomevents.org/cs/event/NapivosInsideremMůže si Petr Pavel dovolit odmítnout jmenovat Andreje Babiše premiérem? Spojením se STAČILO! hraje Maláčová o politické přežití, nikoliv už SocDem, ti jsou odepsaní. Markéta se zaměřila na přínos EET, moc vás ale nepotěšíme, data která poskytuje stát, nic neříkají a ta, co by říkala, nejsou.EU ETS 2 se nejspíš nevyhneme, revize dokonce posouvá začátek obchodování s povolenkami na třetí kvartál roku 2026. Když jsme podcast nahrávali, přišla zpráva, že Komise stanovila klimatický cíl na rok 2040. Tolik k vůli Komisi, ke kompromisu… Úplně stranou zůstává zpráva NKÚ o účelnosti čerpání peněz z Modernizačního fondu.connect.boomevents.orgNa pivo s Insiderem! - BOOMProgram a vstupenky na Na pivo s Insiderem! od NWCMRS a.s.. Již 10. 08. 2025. Kupujte vstupenky online a užijte si perfektní akci!https://connect.boomevents.org/cs/event/NapivosInsiderem

Jazzový kytarista Rudy Linka v 18 letech nechal školy a odjel do Švédska studovat jazz, střídá život v Česku s životem v New Yorku. „Vždycky, když přijedu, přejdu Karlův most. Když přiletím do New Yorku, vstanu ráno a projdu celou Broadway. Je to krása. Když jezdím tam a zpátky, vždycky si uvědomím, co unikátního je v tom místě, kde zrovna jsem. Protože když tam jsi pořád, tak si toho nevážíš,“ zamýšlí se Rudy Linka. Už 20 let v Česku pořádá festival Bohemia JazzFest.Všechny díly podcastu Host Lucie Výborné můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Byla doba, kdy na naše prožívání měla vliv technologie, třeba telegraf, rádio anebo telefon. Dnes prožíváme skrz technologie anebo díky technologiím. Jen si to mnozí neuvědomujeme. Nebo dokonce žijeme v iluzi, že to nějak ovlivňujeme.Navíc si někteří lidé myslí, že je jedno, jestli někdo má data o našem životě a klidně jakkoli podrobná - když přece nic zlého nedělám, tak se mi ani nic zlého nemůže stát! No, neplatí to úplně - a o tom to dneska bude.https://herohero.co/petrhorky00:00 Technologie určují jaký žijeme život.08:07 Hesla.16:01 Chytré hodinky, poloha a zdraví.21:27 Cvičení a běžecké aplikace.26:40 Pohyblivá zařízení.33:01 Aplikace, web, mobil, hry a zábava.46:50 Co s těmi daty?53:36 Když nic zlého nedělám, nic se mi nestane! Opravdu?01:03:29 Krásný nový svět.Knihy:Shoshana Zuboff - Věk kapitalismu dohledu - https://argo.cz/knihy/vek-kapitalismu-dohledu/Peter Pomerantsev - Tohle není propaganda: válka proti realitěNiall Ferguson - Věž a náměstípodrobně rozepsané aplikace a odkazy na mém herohero.co/petrhorkySupport the show

První místopředseda ANO Karel Havlíček je Babišovým žolíkem, který rozhodne o výsledku hnutí ve volbách. Proto je nasazený jako lídr kandidátky v Praze, která je vládní baštou, s úkolem přetáhnout Spolu a STAN zklamané voliče.Také proto, že agilní Havlíček po celé zemi navštěvuje firmy a účastní se řady podnikatelských konferencí. A tam mluví jako skalní pravičák: upozorňuje, že na všechno peníze nebudou. Mluví tedy úplně jinak než předseda ANO Andrej Babiš slibující lidem na mítincích, co všechno jim stát zaplatí.Pětapadesátiletý Havlíček v sobě našel velký politický talent - evidentně ho baví setkávání s lidmi, umí mluvit s různými skupinami, dokáže zaníceně hovořit na jakékoliv téma. Ostatně právě proto má mezi novináři přezdívku „jubox“, kterou používají i někteří jeho kolegové z ANO. Hodíte do něj jako do automatu minci, zadáte téma a on spustí.„Podnikatelé nejsou naivní a tuší, že ne všechno z toho, co jim Havlíček vypráví, nakonec splní, neboť rozhodující slovo má stejně Babiš. Zároveň ale oceňují, že se s nimi alespoň baví, že jim naslouchá, na což vládní politici čas nemají,“ říká politická reportérka Lucie Stuchlíková v podcastu Vlevo dole.„Leckomu Havlíčkovy sliby mohou přijít přehnaně ambiciózní, když říká, co všechno ve vládě nastartuje, zařídí, změní, opraví. Když se podíváme na jeho podnikání v minulosti, které ne vždy dopadlo dobře, najdeme tam společný rys - megalomanství, přepálené investice, naslibované hory doly,“ všímá si Václav Dolejší.Pokud ANO jako jasný favorit sestaví po volbách kabinet, Havlíček by se měl stát vicepremiérem pro ekonomiku. V tomto křesle ho pak čeká nelehký úkol, k němuž se všichni v ANO upínají - nastartovat ekonomiku tak, aby její růst přinesl na daních do státního rozpočtu desítky miliard korun navíc potřebných na všechny sliby.Odkud Karel Havlíček přišel do politiky? Co dělal předtím? A existuje skutečně Betyna? Poslechněte si čerstvou epizodu Vlevo dole!----Vlevo dole řeší politické kauzy, boje o vliv i šeptandu z kuloárů Sněmovny. Vychází každou středu v poledne.Podcast pro vás připravují Lucie Stuchlíková (@StuchlikovLucie) a Václav Dolejší (@VacDol), reportéři Seznam Zpráv.Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu Seznam Zpráv, na Podcasty.cz nebo ve své oblíbené podcastové aplikaci.Své názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@sz.cz.Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram.Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.

S příchodem letních prázdnin přináší státní hrad a zámek Horšovský Týn hned dvě mimořádné novinky. Po tříleté pauze se návštěvníkům znovu zpřístupňuje obnovená raně gotická kaple Nejsvětější Trojice, doplněná o zcela novou expozici v předkaplí. Zároveň se otevřela výstava Když služba měla styl. Představuje livreje a služební uniformy šlechtického personálu od 17. do 20. století.

Petr Kováčik založil několik úspěšných firem jako Skrz.cz, Blabu.com atd., pak je prodal a založil další. Dnes je i mentorem a startupovým investorem. „Jak jsem začínal? Podobný byznys jsem dělal dlouho před založením prvního portálu, takže jsem byl expert a měl tým lidí. Když se pak objevil zajímavý rostoucí trh slevových serverů, bylo nejlepší období do toho skočit,“ popisuje.

I když se dá porozumět obavám vůdčího tandemu sociální demokracie Maláčová-Zaorálek z fatálních následků druhého volebního období mimo Poslaneckou sněmovnu, přesto šlo ve středu večer minulého týdne o šokující krok. Když bylo náhle zveřejněno oslovení hnutí Stačilo! ke společnému postupu do voleb. Na které lídrům kývlo předsednictvo, z jehož internetového rokování se ovšem údajně část členů postupně odpojila a o přesvědčivém souhlasu asi hovořit nelze.