Podcasts about kdy

Když předseda Sněmovny umisťoval na sociální sítě svou novoroční promluvu, jistě předpokládal, že vzbudí pobouřené reakce. Především od stran bývalé vládní koalice, které musely podráždit jak výroky Tomia Okamury coby jednoho z pětice nejvyšších ústavních činitelů k Ukrajině a konkrétně k prezidentu Zelenskému a jeho okolí, tak celý tón vystoupení až po vyjádření víry, že republika „vyskočí z bruselského vlaku“. A tak dále, veřejným prostorem už citáty pár dní kolují.

„Investice jenom do obrany nás nezachrání. Musíme investovat i do útoku,“ je přesvědčený bývalý diplomat a bezpečnostní poradce premiéra Petra Fialy (ODS) Tomáš Pojar. Doufá proto, že současná vláda Andreje Babiše (ANO) bude brát bezpečnost a obranu Česka vážně, i když na hodnocení je ještě brzy. „Když se podívám na to, co je napsáno v programovém prohlášení vlády, v oblasti obrany a bezpečnosti, tak s tím problém nemám,“ říká v pořadu Osobnost Plus.

Kdy a jak chce nová vládní koalice změnit tak zvanou superdávku? Co by to znamenalo pro žadatele a státní rozpočet? Chystají se změny dalších sociálních dávek? Jak může stát motivovat rodiny, aby měly víc dětí? A jak si představují financování sociální péče v příštích letech? Poslechněte si Kulatý stůl Tomáše Pancíře.

Předvolebním heslem Motoristů byl slogan: „Ukončíme Fialu a pohlídáme Babiše.“ Mottem dnešního podcastu by naopak mohlo být: „Kdo pohlídá Okamuru?“ Šéf českého parlamentu totiž vyvolal aférku s mezinárodním pozadím, když kritizoval Západ, že se snaží vyvolat třetí světovou válku, a na adresu okupované Ukrajiny naopak pronášel kritické soudy.Budou tyto výstupy součástí politického fungování Babišovy vlády v příštích čtyřech letech? Podstatou všeho je, že SPD není politická strana, ale názorový kmen. A Tomio Okamura není předseda strany, ale kmenový náčelník. To s sebou nese určitou zátěž. Přes takto orientované protestní a antisystémové voliče se můžete poměrně snadno dostat do parlamentu. Vládnout se s tím však dá jen obtížně.Když máte voličskou základnu stmelenou neustálým nadáváním, vyvoláváním viníků a obětí a mobilizací proti vnějšímu nepříteli, jeví se vám každý vládní kompromis jako zrada. Když kandidát SPD na funkci ministra obrany řekl o válce na Ukrajině věc, která pobouřila hard core příznivce SPD, musel ji nejdříve potupně odvolat, aby následně sám Okamura jeho slova ještě jednou „potřel“ ve svém novoročním projevu.Na něm nebyl ani tak zajímavý proruský postoj, jako naprostá nenávist k Západu jako našim spojencům. A Andrej Babiš usedavě mlčí. Bude jiný, až mu vládní poslanci v únoru odhlasují nevydání k soudnímu řízení? Jak se chce chovat na jednání 18 států tzv. koalice ochotných v Paříži? A udrží muniční iniciativu, kterou chce Okamura vymést z ministerstva obrany?

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 67 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Politické strany ve vládě si jen hrají na demokratické politické strany. Jsou to jen kulisy,“ říká politický komentátor a spoluautor podcastu Kecy & Politika Bohumil Pečinka, když popisuje současnou podobu nového vládního kabinetu. Podle něj se skutečná podoba moci ukáže až ve chvíli, kdy Andrej Babiš projde hlasováním o vydání k trestnímu stíhání a přestane být na svých partnerech závislý. „V tu chvíli se ta politika rozvine a my budeme moct říct, jak ten systém vlastně vypadá,“ říká. V rozhovoru mluví o návratech obrazů, které mu připomínají normalizaci – scénu „omluvných“ videí ministra obrany za SPD Zůny poté, co označil Rusko za agresora, označuje za „strašně trapnou a ponižující situaci“. Zároveň vysvětluje, proč by jako poslanec nehlasoval pro vydání Tomia Okamury ke stíhání a proč považuje nadužívání trestního práva za dlouhodobý problém českého státu. „Už od dob komunismu tady je zvyk řešit všechny situace trestním právem,“ říká. Silná část rozhovoru se točí kolem Filipa Turka a sporu o jeho případné působení ve vládě. Pečinka o něm mluví bez obalu. „Na mě působí jako absolutní asociál, který přišel z jiného světa,“ říká a dodává, že jedenáct let podnikání bez živnostenského oprávnění je podle něj znakem člověka stojícího mimo systém. „To je úplně za hranou představivosti, že by ministr mohl tohle udělat,“ dodává a varuje před legitimizací přístupu, kdy zákony platí jen pro někoho. Rozhovor se dotýká i vztahu České republiky k Ukrajině a Pečinkova rozčarování z postoje Andreje Babiše, který podle něj popřel historickou zkušenost země, jež sama zažila zradu a nezájem spojenců. Hlasování na Evropské radě označuje za „obrovské zklamání“ a přirovnává český postoj k pozici Nevilla Chamberlaina. Řeší ale také proměny médií a nástup „kmenové“ mentality. Pečinka mluví o tom, proč část politiků už nemá potřebu chodit do konfrontačních rozhovorů a proč novinář podle něj nesmí být jen ozvěnou své bubliny. „Hlavní úskalí je nebýt formulátorem pocitů, které si vynucují čtenáři,“ říká. Kdy se z kulis stane skutečná moc? Kde končí politická taktika a začíná normalizační logika? A co vypovídá o státu, když se do vlády dostávají lidé, kteří podle Pečinky „stáli mimo systém“? I to se dozvíte v rozhovoru.

Mentoring mě naučil, že firmu nikdy netvoří jen její majitel, ale hlavně lidé, kteří v ní denně nesou odpovědnost a posouvají ji dopředu. Malé a střední firmy dnes těžko získávají hotové manažery z trhu, a proto dává smysl pracovat s potenciálem vlastních zaměstnanců a připravovat je na role, které firma bude potřebovat zítra. Růst lidí začíná u přístupu šéfa, u důvěry, prostoru a zájmu o ambice týmu, protože bez toho žádné nové osobnosti ve firmě nevyrostou. Když podnikatel se svými lidmi mluví, dává jim příležitosti a cíleně je rozvíjí, buduje tím mnohem pevnější základy budoucího růstu celé firmy. Pokud chcete ze svých zaměstnanců vychovat silné osobnosti, které firmu potáhnou dál, objednejte mentoring zaměstnanců na https://rostecky.cz/firemni-mentoring Více o spolupráci: https://rostecky.cz/spoluprace Kontakt: jiri@rostecky.cz LinkedIn: https://www.linkedin.com/in/rostecky/ Instagram: https://www.instagram.com/rosteckycz/ www.rostecky.cz Jiří Rostecký Veškerá doporučení, informace, data, služby, reklamy nebo jakékoliv jiné sdělení zveřejněné na našich stránkách je pouze nezávazného charakteru a nejedná se o odborné rady nebo doporučení z naší strany. Podrobnosti na odkazu https://rostecky.cz/upozorneni.

Testosteron neovlivňuje jen sexuální apetit, ale také množství energie, soustředění nebo metabolismus tuků. Je prokázáno, že mezigeneračně jeho hodnoty klesají, což je dáno zřejmě životním stylem i enviromentálním prostředím. Kdy nízké hladiny mohou pro muže představovat skutečně problém? Jak se nechat otestovat? A kdy zahájit léčbu? „Podávání testosteronu je potřeba brát v kontextu plodnosti muže a plánování rodiny. To znamená, nikdy nepodávat testosteron muži, který ještě plánuje děti,“ varuje v novém díle Longevity podcastu Hospodářských novin primář Sexuologického ústavu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze  Libor Zámečník. Sexuální poruchy jsou podle něj takovým barometrem mužského zdraví, problémy s erekcí totiž mohou souviset s vysokým tlakem nebo hladinou krevních tuků a mohou být předzvěstí i takových nemocí jako angina pectoris nebo infarkt. 

Už jsou to skoro tři roky, co byl na Vladimira Putina vydán mezinárodním trestním soudem zatykač. A tím to prozatím skončilo. „Jako prezident, který je ve funkci, je v současné době bohužel nedotknutelný,“ uznává pro Český rozhlas Plus vyšetřovatel válečných zločinů Vladimír Dzuro. „Když vidíte obviněného válečného zločince, jak je vítán na americkém území odsouzeným zločincem, tak je vám z toho smutno.“ (Vysíláme v repríze, premiéru jste mohli slyšet v srpnu 2025.)

⏱ Prvních 14 minut pro všechny zdarma, celý rozhovor v délce 28 minut pro předplatitele na Patreonu a na Herohero

Možná už chystáte dobroty na oslavu a v lednici chladíte šampaňské na večerní přípitek. Kdy a kde se ale vzal zvyk slavit konec starého a připíjet na příchod nového roku? Na to redaktorce Janě Švecové odpověděla etnografka Vladimíra Jakouběová.Všechny díly podcastu Vybrali jsme pro vás můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Plánujete v roce 2026 koupit byt nebo dům na hypotéku a řešíte, kdy podepsat rezervační smlouvu, aby vám zbytečně nepropadly peníze? V tomhle videu vysvětluju, jak správně časovat rezervaci, hypotéku a odhad nemovitosti, aby obchod nespadl na špatném pořadí kroků.​Dozvíte se:kdy je bezpečné podepsat rezervační smlouvu při koupi bytu/domu a kdy je lepší ještě počkatjak by měla ideálně vypadat rezervační smlouva 2025 (třístranná, délka rezervace 45–50 dní, sankce pro obě strany, právník na vaší straně)jak funguje rezervační poplatek z pohledu banky a vlastních zdrojů u hypotékyproč je nebezpečné podepsat rezervaci a teprve potom začít řešit hypotékuco dělat, když se blíží konec rezervace a banka ještě neschválila úvěr – kdy a jak žádat o prodloužení​Pokud chcete v nejbližších měsících koupit nemovitost na hypotéku a nechcete zbytečně riskovat stovky tisíc na rezervaci, tohle video vás provede bezpečným pořadím kroků.​

Možná už chystáte dobroty na oslavu a v lednici chladíte šampaňské na večerní přípitek. Kdy a kde se ale vzal zvyk slavit konec starého a připíjet na příchod nového roku? Na to redaktorce Janě Švecové odpověděla etnografka Vladimíra Jakouběová.

V letošním roce oslavily České Budějovice 760 let od svého založení králem Přemyslem Otakarem II. Když jsme před deseti lety slavili 750 let od založení města, napsala jsem pro Přemysla takový text.Všechny díly podcastu Rozhlasový sloupek můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Je farář, skaut a horolezec, obnovuje důležitá duchovní místa a stará se o několik farností zároveň. Biskup Tomáš Holub o něm říká, že je vycházející hvězdou církve. „Každý rok odjedu na pár dní k trapistům, nebo do nějakého jiného místa, kde mě nic neruší. Když člověk vytváří místa ticha pro druhé, tak prostě nutně potřebuje něco podobného také zažívat,“ říká v pořadu Hovory kněz Josef Prokeš.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 68 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR Život počítá na Vánoce a kapry se salátem. „Když budu mít kliku, budu jich mít třeba ještě čtyřicet,“ říká herec, moderátor a hudebník Jakub Prachař a popisuje čas, kdy začal víc přemýšlet a uvědomovat si vlastní konečnost. Vzpomíná na dobu, kdy měl roční dítě a „vše se míchalo“ a dodává, že dnes se cítí zase dobře. Mimo jiné i proto, že mu došlo, že štěstí nepřijde samo. „Musíš se rozhodnout, že proto něco uděláš, protože samo se to neudělá. To je blbost,“ říká, jak sám začal dělat konkrétní změny. I když nemá rád slovo „terapie“, sám si ověřil, že je dobré občas za někým zajít a poradit se, protože si tím člověk ušetří spoustu času. V rozhovoru se opakovaně vrací k humoru, který je nedílnou součástí jeho profesního světa. Podle něj funguje jen ve chvíli, kdy člověk nemá pochybnosti. „Musíš vzít mozek a na chvilku ho odložit někam vedle,“ popisuje, že člověk se musí především uvolnit a přestat se stydět. Prachař otevřeně mluví i o tom, proč se přestal zabývat tím, co se o něm píše na sociálních sítích. Spousta lidí se podle něj trápí tím, jak je internet ošklivý, ale často také záleží, jestli si to člověk nechá připustit k tělu. „Mám obrovskou výhodu, že tímhle netrpím. Je to hrozně osvobozující,“ dodává herec a bavič, ale také přiznává, že mu vadí, když jsou na internetu vyobrazovány děti a každý může vědět, jak vypadají, co dělají a kde jsou. „Není náhodou, že se nejchytřejší a nejbohatší lidé snaží o to, aby neměli žádnou digitální stopu,“ vysvětluje Prachař, proč si dává pozor i na to, jak se na internetu objevuje jeho dcera. V rozhovoru mluví také o novém filmu Dream Team, který je inspirovaný skutečným příběhem falešného paralympijského týmu. Podle něj nejde jen o komedii, ale i o připomínku toho, jak snadno se přehlížejí lidé, kteří sportují navzdory handicapu, často bez dostatečné podpory a zázemí. „Paralympiáda je setkání opravdových hrdinů,“ dodává Prachař. Jak vnímá debaty o hranicích humoru? Kdy má smysl vypnout hlavu a kdy naopak zpozornět? Jak si v době sociálních sítí udržet lehkost, humor a klid? A proč už radši tolik nemluví o vesmíru? I o tom mluvil Jakub Prachař.

Krteček je omyl a za vše dobré vděčím Brežněvovi, říká sběratel, který zaplnil Palác ilustrací„Měl bych si domů pořídit pozlacenou bustu Brežněva, protože až díky němu jsem mohl poznat svět, vybudovat velké nakladatelství a vedle toho jaksi mimochodem nashromáždit tisícovku nádherných ilustrací a obrazů!“ Svůj strhující příběh vypráví v dalším díle podcastu Host Reportéra někdejší emigrant Otakar Božejovský, který žije střídavě v Praze a v severní Itálii.Narodil se na jaře roku 1948, tedy ve chvíli, kdy komunisté přebrali moc nad zemí. Jeho úspěšná a podnikavá rodina klesla během chvíle na dno: „V dětské vzpomínce vidím, jak nás komunisté vyhazují z domu na Starém Městě a ještě u toho dávají přes držku mámě i babičce. Mávali lejstrem, že tam bude nově bydlet jeden z nich, nějaký generál. Na toho jsem asi o dvanáct let později narazil v tramvaji a netuším, jak se to stalo, ale generál z ní po chvíli za jízdy vypadl,“ nezastírá Božejovský svoji originální náturu.Jako školák nejprve každé ráno skládal za drobné peníze uhlí, ale brzy pochopil, že mnohem lepší bude kšeftovat: „Nejdřív jen tak dětsky, měnil jsem například žvýkačky za náušnice. Ale když jsem nakonec odešel na konzervatoř do Varšavy, rozjel jsem to ve větším,“ vzpomíná muž, který hrál výborně na kontrabas i na klavír. „V Polsku jsem nakoupil desky Beatles, s Rusy je vyměnil za pravoslavné ikony, a ty jsem pak draze střelil do Německa,“ popisuje své metody.Po okupaci utekl do Švýcarska. Přátelil se mimo jiné s Karlem Krylem, Karlem Schwarzenbergem nebo Svatoplukem Karáskem. Zásadní bylo setkání s jiným emigrantem, úspěšným ilustrátorem dětských knih Štěpánem Zavřelem. „Chtěl založit nakladatelství. Mým snem to nebylo, ale když Štěpán řekl, že na tom stejně není možné vydělat, tak mě vyhecoval. Chtěl jsem mu dokázat, že to jde, a velmi dobře.“ Nakladatelství Bohem Press skutečně uspělo – jeho tituly vyšly v milionových nákladech a byly přeloženy do více než šedesáti jazyků: „Začínal u nás třeba i Petr Sís.“Když byl Božejovský při penězích, nakupoval od ilustrátorů originály. „Většinou jsem je hned hodil do skříně v kanceláři, a nakonec mě samotného překvapilo,“ říká, „jak obrovskou mám sbírku.“Protože je bezdětný, rozhodl se osm set obrazů prodat do Českého Krumlova, kde díky tomu od léta funguje velký Palác ilustrací. Svérázný a prostořeký Božejovský je sice mužem, vyvolávajícím emoce, ale i tak byl díky svému životnímu dílu přijat japonskou císařovnou a letos převzal od ministra zahraničí Cenu Gratias agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí.

Je farář, skaut a horolezec, obnovuje důležitá duchovní místa a stará se o několik farností zároveň. Biskup Tomáš Holub o něm říká, že je vycházející hvězdou církve. „Každý rok odjedu na pár dní k trapistům, nebo do nějakého jiného místa, kde mě nic neruší. Když člověk vytváří místa ticha pro druhé, tak prostě nutně potřebuje něco podobného také zažívat,“ říká v pořadu Hovory kněz Josef Prokeš.Všechny díly podcastu Hovory můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Ve státním rozpočtu chybí sto miliard a stát přebíráme téměř v situaci, kdy je ohroženo jeho fungování. Zhruba s takovou rétorikou nastoupila k moci nová vláda Andreje Babiše. V jakém stavu předchozí vláda státní kasu předala?Hostem Ptám se já byl končící náměstek na ministerstvu financí, někdejší člen Bankovní rady České národní banky Tomáš Holub. Nová vláda ANO, SPD a Motoristů trvá na tom, že ve státním rozpočtu na příští rok chybí na výdaje přes sto miliard korun. Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) ještě před Vánoci označila za pravděpodobné, že schodek rozpočtu na rok 2026 se bude muset zvýšit. Návrh připravený předchozím kabinetem Petra Fialy (ODS) počítal s deficitem 286 miliard korun.Odvedl resort financí pod vedením exministra Zbyňka Stanjury (ODS) skutečně tak špatnou práci? „Resort financí funguje velice profesionálně,“reagoval v Ptám se já dnes už bývalý náměstek ministra financí Tomáš Holub. „Co se týče situace veřejných rozpočtů, tak nepochybně vláda, která skončila, je předala v lepším stavu, než v jakém je převzala od předchozí vlády. Deficity veřejných rozpočtů klesly ze zhruba 5 procent během covidu na necelá 2 procenta. To není žádná náhoda, je to výsledek konsolidačního úsilí,“ pokračoval Holub s tím, že rozpočet na příští rok má „jednu vadu na kráse“. A to rozpor mezi návrhem státního rozpočtu a návrhem rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury. Což ale nepopírala ani Fialova vláda. Podle Aleny Schillerové, která finance vedla i v předchozím kabinetu Andreje Babiše (ANO), peníze chybí hlavně právě na dopravě a na ministerstvu práce a sociálních věcí. „Samozřejmě, když přijde nová vláda a začne se ptát u úředníků jednotlivých ministerstev, jestli si neumí představit, že by jim do jejich kapitoly napsala víc peněz, tak se vám zase sejde víc požadavků. Ale trošku se vracíte na začátek celého rozpočtového procesu. Když to řeknu s nadsázkou, je překvapivé, že Alena Schillerová a spol. dohledali jenom 100 miliard,“ uvedl Tomáš Holub. „Možná je to takový poměr, který ukazuje, jak moc byli úředníci jednotlivých ministerstev loajální vůči končící vládě a jak moc už byli loajální vůči té nastupující. Zhruba půl napůl, řekl bych.“Kam se bude ubírat hospodaření státu? Jak chce Babišův kabinet své sliby ufinancovat? A udrží vláda nízkou inflaci?--Podcast Ptám se já. Rozhovory s lidmi, kteří mají vliv, odpovědnost, informace.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #ptamseja nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Když nastupoval Donald Trump do druhého funkčního období, nesliboval jen tak ledajakou změnu, ale rovnou nástup zlaté éry Ameriky. A také návrat ochrany, kontroly a síly, což řadě lidí imponovalo. Co slíbil, splnil: Stát v jeho rukou přestal být autonomní entitou a stal se instrumentem politické vůle. První rok v roli byl ukázkovou mocenskou hrou. Což má hluboké důsledky na domácí i geopolitické scéně.

Když nastupoval Donald Trump do druhého funkčního období, nesliboval jen tak ledajakou změnu, ale rovnou nástup zlaté éry Ameriky. A také návrat ochrany, kontroly a síly, což řadě lidí imponovalo. Co slíbil, splnil: Stát v jeho rukou přestal být autonomní entitou a stal se instrumentem politické vůle. První rok v roli byl ukázkovou mocenskou hrou. Což má hluboké důsledky na domácí i geopolitické scéně. Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

U dárku není ani tak důležité překvapení, jako osobní vklad dárce. Když někdo vybafne „surprise“ a mává ponožkou z lycry, vznikne spíš antirituální atmosféra.

Iniciativa Dárek pro Putina patří mezi největší české projekty, které vybírají od veřejnosti peníze pro Ukrajinu. Ty přitom nejdou na humanitární účely, ale na zbraně. Proč jsou Češi stále ochotni posílat na válku tolik peněz?Hostem Ptám se já byl je šéf iniciativy Dárek pro Putina Martin Ondráček.Od spuštění projektu v květnu 2022 iniciativa v několika sbírkách vybrala na zbraně a další vojenské vybavení pro Ukrajinu už víc než jednu miliardu korun. Částka, kterou se každý rok podaří vybrat, navíc stále narůstá. „Máme několik skvělých influencerů. Jako třeba Donalda Trumpa. Když si Donald Trump vzal Zelenského při první návštěvě (v Bílém domě) před novináře, tak nám během sedmi dní přišlo 29 milionů korun. My na datech třeba vidíme i to, když nový předseda Poslanecké sněmovny drží štafle při sundávání (ukrajinské) vlajky,“ popsal Ondráček, kdy se solidarita mezi dárci v Česku zvedá nejvíc.  „Nebo když Rusové trefí, nedejbože, nějaký civilní objekt a někoho zabijí. Spousta lidí to řeší terapeuticky. Vyndá kreditku a udělá něco pro to, aby tu generální nespravedlnost, která se Ukrajině děje, pomohla aspoň trošku napravit,“ dodal.  Iniciativu organizuje Nadační fond pro Ukrajinu. Název Dárek pro Putina ironicky odkazuje na jméno ruského vládce Vladimira Putina, na jehož příkaz v únoru 2022 začala ruská agrese vůči Ukrajině.  Organizátoři iniciativy pořádají sbírky například na protitankové střely či drony. V minulosti pořídili a předali ukrajinské armádě například střelomet RM-70 nazvaný Přemysl za 50 milionů korun, tank T-72 za 30 milionů korun nebo americký vrtulník Black Hawk nazvaný Čestmír, na který lidé přispěli 72,64 milionu korun. Mají organizátoři iniciativy pocit, že zbraně, které posílají na Ukrajinu něco mění? Jak je složité vybírat, od koho je nakoupí? A jak se změní ochota pomáhat Ukrajině s novou vládou, která říká, že chce pomáhat hlavně Čechům?--Podcast Ptám se já. Rozhovory s lidmi, kteří mají vliv, odpovědnost, informace.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #ptamseja nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Oblíbený český zpěvák popfolkových balad a swingu zemřel 27. prosince 2007 na rakovinu. Studia nemohl v 50. letech kvůli kádrovým problémům dokončit, a tak začal pracovat jako kulisák na Barrandově. První úspěchy zaznamenal s kapelou Juventus. V roce 1969 vyhrál zlatou Bratislavskou lyru s Písní o mé zemi. Když za normalizace dostal zákaz, musel se ceny vzdát, aby mohl znovu zpívat. Od 80. let tvořil komickou dvojici s Jiřím Wimmerem v pořadu Možná přijde i kouzelník.

Kromě filmových rolí z filmů Anděl Páně nebo Je třeba zabít Sekala měl i jednu životní roli – prezident karlovarského festivalu. Jiří Bartoška k němu patřil neodmyslitelně desítky let, a to až do 8. května tohoto roku, kdy zemřel. „Když jsme s Evou začínali v roce 1993 zakládat nadaci na záchranu filmového festivalu v Karlových Varech, tak jsme netušili, že se dočkáme 30. výročí,“ popisoval Jiří Bartoška na loňském 58. ročníku v karlovarském hotelu Thermal.

Jsou muzikanti, pro které hudební byznys není tím, o čem by snili. Když je jejich mise vyčerpána, s klidem hudební scénu opustí. Je to případ amerického hudebníka, který si říkal Captain Beefheart. Ve speciálu Portrétů o hudebních rebelech o něm a o jeho tvorbě hovoří hudební publicista Petr Dorůžka.Všechny díly podcastu Portréty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Nadávám jen sama sobě, nikomu jinému,“ říká herečka Daniela Kolářová, když mluví o tom, proč je podle ní důležité umět si přiznat vlastní chyby a nesvádět všechno na okolnosti, dobu nebo druhé lidi. V rozhovoru se opakovaně vrací k tomu, že společnost podle ní příliš snadno hledá viníky všude jinde než u sebe - a že právě tahle neschopnost sebereflexe se pak promítá do politiky nebo veřejné debaty. Mluví o zkušenosti ženy, která prožila okupaci v roce 1968, normalizaci i polistopadové vystřízlivění. Vzpomíná na tanky v ulicích, na výslech poté, co zvedla ze země plakát s Dubčekem i na rozhodnutí nepodepsat souhlas se vstupem „spřátelených vojsk“. Popisuje, jak snadno může přijít ticho, nevyslovený zákaz práce a pocit bezmoci - a jak důležité je v takových chvílích nepřestat jednat důstojně. Otevřeně mluví i o své krátké zkušenosti z politiky po roce 1989, o ztrátě ideálů a o tom, jak ji dnešní parlamentní debaty naplňují spíš obavami než pobavením. „Ta slušnost prostě padá,“ konstatuje herečka. Do rozhovoru se promítá i její herecký život: roky ve Vinohradském divadle a chvíle, kdy jí kvalitní práce dodávala sebevědomí, ale i období, kdy o něj znovu přicházela a setkání s dobrými i destruktivními režiséry. Mluví o osobních ztrátách, o péči o nemocného manžela Jiřího Ornesta i o tom, proč pro ni bylo zásadní, aby mohl odejít doma. „Když přijdu domů, pořád volám do jeho pokoje,“ říká otevřeně, jak s manželem i po jeho odchodu podvědomě komunikuje. A mluví také o spiritualitě, kterou nenašla v církvi, ale v přírodě. „Já se hrabu v hlíně a vlastně se modlím,“ říká o práci na zahradě, která je pro ni lékem na úzkost i prostorem, kde člověk může najít hlubší smysl. Co dnes znamená žít v pravdě? Kde se láme osobní odvaha? A proč podle Daniely Kolářové nezačíná změna společnosti u politiků, ale u každého z nás? I tohle zazní v rozhovoru.

Herec Zdeněk Piškula se nechtěl vidět jako princ. Když mu jako náctiletému štěstí otevřelo dvířka k roli v pohádce Tři bratři, následně je zabouchl, aby ve škatulce typických hezounů nezůstal. „Hodně jsem ze všech stran slýchal, že právě to se hercům děje. Úplně jsem se z toho vystrašil a nechtěl jsem to, takže jsem natočil jenom jednu pohádku na ČT, Nejlepší přítel,“ ohlíží se Zdeněk Piškula. Co se od té doby naučil o hereckém řemesle, jízdě na koni a vyprávění pohádek?Všechny díly podcastu Host Lucie Výborné můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Herec Zdeněk Piškula se nechtěl vidět jako princ. Když mu jako náctiletému štěstí otevřelo dvířka k roli v pohádce Tři bratři, následně je zabouchl, aby ve škatulce typických hezounů nezůstal. „Hodně jsem ze všech stran slýchal, že právě to se hercům děje. Úplně jsem se z toho vystrašil a nechtěl jsem to, takže jsem natočil jenom jednu pohádku na ČT, Nejlepší přítel,“ ohlíží se Zdeněk Piškula. Co se od té doby naučil o hereckém řemesle, jízdě na koni a vyprávění pohádek?

Když se eufemisticky hovoří o optimalizaci daní, nezřídka se za ní skrývá snaha daňovou povinnost obejít. Podobně se to má se systemizací státní správy. Za vznešeným výrazem najdeme rušení míst a propouštění. To by samo o sobě nemusel být problém, záleží však na tom, kdo a proč ztratí práci a zda tím erár něco získá.

„Angelina Jolie je věcná a ví, co chce. Když vidí, že vaše myšlenka má směr, tak ho následuje. Ví, co chce,“ popisuje svou zkušenost s hollywoodskou hvězdou kostýmní výtvarnice. Na thrilleru Wanted spolupracovala přímo s Jolie a vzpomíná na profesionální a jasnou komunikaci. Úplně jinak, ale neméně hezky, mluví o Keanu Reevesovi: „Je velmi milý, až andělský,“ popisuje Stáňa Šlosserová v rozhovoru s Terezou Kostkovou.Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

„Když vidím reakci pacientů, strašně mě naplňuje, že to má smysl,“ říká dobrovolnice. Jejich skupina sem do olomoucké Fakultní nemocnice chodí pravidelně.

V únoru 2025 se na Černém Mostě málem stala tragédie. Pod dvěma chlapci se na rybníku probořil led. Nebýt dvou náhodných kolemjdoucích, děti by se utopily. Udělal bych to znovu, říká Jakub Černý, jehož hrdinský čin ocenil prezident. Hostem Ptám se já byl tatér a grafik Jakub Černý.Prezident Petr Pavel letos 28. října na Pražském hradě udělil medaili Za hrdinství osmi lidem. Vedle vojáků, kteří prokázali hrdinství v boji, ocenil i tři občany, kteří díky své pohotovosti a obětavosti zachránili lidské životy. Mezi oceněnými byli i Jakub Černý a jeho otec Martin Černý. Ti s nasazením vlastního života zachránili z ledové vody dva chlapce, pod kterými se propadl led na rybníce. K incidentu došlo 21. února 2025 na pražském Černém mostě. Jak Jakub Černý vzpomínal v Ptám se já, šel zrovna na metro vyzvednout svého otce, který za ním přijel z Tábora. „Kolem toho rybníku jsem šel nejdřív sám směrem na metro a už jsem viděl, že (chlapci) jsou na kraji. Ale mrzlo, nepřišlo mi to zvlášní. V momentě, kdy jsme se vraceli, jsme si nejdřív všimli toho, že tam lidi postávají kolem a všichni koukají směrem na ten rybník. Takže jsem zavtipkoval a řekl jsem: ‚Aha, tak kluci už se tam asi propadli.‘ A táta se okamžitě rozeběhnul, aby se podíval, co se děje,“ popsal Černý.Chlapci už byli celí ponoření v ledové vodě a hrozilo, že se každou chvíli utopí. Muži neváhali a okamžitě se vydali pro ně. „Bylo to poměrně složité. Led byl poměrně silný, asi ne dost silný na všech místech, takže proto si myslím, že uprostřed se ti dva chlapci propadli. Ale když se táta za nimi snažil co nejrychleji dostat, tak se snažil ten led bořit a úplně mu to nešlo. Měl potom několik týdnů ještě docela dost pořezané ruce a modřiny. Já jsem zkusil trošku jinou taktiku a zkusil jsem se po tom ledu plazit,“ uvedl Jakub Černý. Mezitím se menší z chlapců už úplně potopil pod hladinu. V tu chvíli šlo o vteřiny. Jakubovi Černému se ho ale naštěstí povedlo zachytit a s otcovou pomocí vytáhnout nahoru. „Když jsem ho potom tátovi podával, tak jsem najednou viděl, jak už má úplně modrý obličej, fialové rty. Bylo to fakt děsivé.“Oba chlapce se nakonec podařilo zachránit. „Chodím kolem toho rybníka každý den. A teď, když je dost podobné počasí, jako bylo tenkrát v únoru, tak nad tím přemýšlím hodně často, že by se mi tam nechtělo,“ reagoval se smíchem Černý na otázku, zda by něco podobného udělal znovu. Kdyby to ale bylo opravdu potřeba, ani podruhé by podle svých slov neváhal pomoct.  Jak se člověk rozhoduje o tom, zda skočí do ledové vody pro tonoucí děti? Má strach? A jaký je to pocit, když záchranu ocení prezident?--Podcast Ptám se já. Rozhovory s lidmi, kteří mají vliv, odpovědnost, informace.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #ptamseja nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Afrika se stala jeho druhým domovem. Když v roce 2008 navštívil Madagaskar, okamžitě jejímu kouzlu propadnul. Od té doby se do ní společně s manželkou vrací a vybírá si zejména neokoukané země. V Beninu si český lékárník Jan Grodza prošel iniciačním obřadem vúdú, s domorodci v Gabonu zkusil halucinogenní kořen iboga, v Kongu ho zase zlákaly kasiteritové doly, přičemž ho od cesty k nim neodradil ani 18kilometrový trek džunglí. Čím je Afrika výjimečná? Nejen o tom vypráví Grodza v poslední letošní epizodě podcastu Slepá mapa.

„Angelina Jolie je věcná a ví, co chce. Když vidí, že vaše myšlenka má směr, tak ho následuje. Ví, co chce,“ popisuje svou zkušenost s hollywoodskou hvězdou kostýmní výtvarnice. Na thrilleru Wanted spolupracovala přímo s Jolie a vzpomíná na profesionální a jasnou komunikaci. Úplně jinak, ale neméně hezky, mluví o Keanu Reevesovi: „Je velmi milý, až andělský,“ popisuje Stáňa Šlosserová v rozhovoru s Terezou Kostkovou.

Když se eufemisticky hovoří o optimalizaci daní, nezřídka se za ní skrývá snaha daňovou povinnost obejít. Podobně se to má se systemizací státní správy. Za vznešeným výrazem najdeme rušení míst a propouštění. To by samo o sobě nemusel být problém, záleží však na tom, kdo a proč ztratí práci a zda tím erár něco získá.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Ministryně financí mluví o vyšším rozpočtovém schodku, než povoluje zákon. Tiché víno, svatý grál české politiky. Život v nájmu jako jedna z cest k chudobě. O ekonomické stabilitě domácností výrazně rozhodují náklady na bydlení. Jak číst Putinovy odpovědi na dotazy. Když polský prezident odmítl jet do Kyjeva, přijel Zelenskyj do Varšavy. Ložisák k Vánocům

Vánoční speciál, který se měl původně nést v klidu a bilancování, překvapivě začal u Elona Muska a postupně se stočil k tomu, jestli je dnešní politika ještě o obsahu, nebo už hlavně o dojmu. Kdy se z politické debaty stalo nepřiznané divadlo a jak v tom všem fungují média a moderátoři? Libor Bouček mluví o práci v přímém přenosu, stresu, adrenalinu a odpovědnosti vůči publiku, o tom, co se děje po zhasnutí kamer, jak si udržuje odstup, energii a hlavu v kondici, a proč má i v době permanentního tlaku, zkratek a marketingu pořád smysl si připomenout, že se v Česku navzdory všem krizím máme líp, než si sami připouštíme.⁠⁠Partnerem podcastu je advokátní kancelář ROWAN LEGAL a mezinárodní poradenská společnost RSM.

Martin Diviš řídí největší českou pojišťovnu už sedmnáct let. Eva Bláhová prodává v Česku služby jedné z největších poradenských firem světa. Proč se sešli na pódiu živého natáčení podcastu Jedno procento? Spojila je účast v letošním ročníku prestižních ocenění Mastercard Banka roku, kde je KPMG jedním z hlavních partnerů a Kooperativa se stala Pojišťovnou roku. Co mají ti dva opravdu společného? Oba věří, že práce musí bavit – a oba si z toho umí udělat legraci.Jsou rozhovory, které se vedou podle scénáře, a pak jsou ty, kde hosté zlobí a vyrušují, předávají si květiny a dohadují se s moderátorem i mezi sebou, jestli existují „ženské zbraně” v byznysu. Ty druhé jsou obvykle zábavnější jak pro publikum, tak hosty a moderátora. Myslím, že dnešní epizoda mezi ně patří.Martin Diviš přišel do Kooperativy v prosinci 1995 jako dvaadvacetiletý kluk, který v životě pořádně nenapsal ani sloh. Dostal tip od kamaráda, že tam hledají tiskového mluvčího. Po půlhodinovém rozhovoru s tehdejším šéfem Vladimírem Mrázem věděl jediné – pro tohohle člověka chce pracovat. O pojišťovnictví nevěděl vůbec nic.Dnes, po třiceti letech, vede firmu se čtyřmi tisíci zaměstnanci a stále tvrdí, že se má co učit. Když v roce 2008 přebíral kormidlo po svém mentorovi, přišla finanční krize. A po ní další výzvy. I proto je dnes sebevědomým a zkušeným manažerem. Ale zároveň si dodnes udržuje zdravou dávku pokory – v čemž mu mimo jiné pomáhá i to, že si ve volném času sedá jako pilot do kokpitu dopravních letadel.Eva Bláhová má za sebou kariéru v japonském Nissanu i americkém Oracle, než zakotvila v KPMG. Prodává služby jedné z největších poradenských firem světa – ale nesnáší slovo „shánět klienty”. Raději mluví o budování důvěry a dlouhodobých vztahů. A když se jí někdo zeptá na „ženské zbraně” v byznysu, dostane ráznou odpověď.Jako holka si přála být zpěvačkou, malířkou nebo prodávat zmrzlinu. Dnes vede tým v KPMG – a zároveň je přesvědčená, že práce je jen jeden střípek v mozaice života.Tohle není rozhovor o číslech a strategiích. Je o lidech, kteří si našli svou vášeň – ať už v kokpitu letadla, na trase Ironmana, nebo v budování týmů. O tom, že kritické myšlení je důležitější než poslouchat někoho, kdo slibuje, že všechno vyřeší za vás. A o tom, že sranda – ne humor, ne legrace, ale stará dobrá sranda, jak říká Martin Diviš – je nedílnou součástí života i byznysu.Přeju vám příjemný poslech.

Když sázkové kanceláře vypsaly první kurzy na nového předsedu Fotbalové asociace, majitel mladoboleslavského klubu David Trunda patřil mezi největší outsidery. Přesto nakonec ve volbách uspěl, získal silný mandát, jak si přál, a na květnové valné hromadě v Praze se stal osmým šéfem českého fotbalu. K volebnímu vítězství mu pomohla hlavně podpora Slavie a Plzně.

Když se mluví o slovenské mafii, nejde jmenovat pár jednotlivců. Slovensko ovládaly celé gangy pojmenované po svých šéfech. Sýkorovci, Černákovci, Papayovci.. zapletli se do obchodu s drogami, vydírání, korupce, pašování a dokonce i do únosu syna tehdejšího slovenského prezidenta.O únosu Michala Kováče mladšího mluvím za paywallem, celou epizodu najdete zde:herohero.co/podcastpribehyforendors.cz/pandikralovna

Ministryně financí mluví o vyšším rozpočtovém schodku, než povoluje zákon. Tiché víno, svatý grál české politiky. Život v nájmu jako jedna z cest k chudobě. O ekonomické stabilitě domácností výrazně rozhodují náklady na bydlení. Jak číst Putinovy odpovědi na dotazy. Když polský prezident odmítl jet do Kyjeva, přijel Zelenskyj do Varšavy. Ložisák k VánocůmVšechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

CELÝ ROZHOVOR NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION „Když jsem byl malý, rodiče se báli, že jsem schizofrenní. Brzo mi bude padesát let a nechovám se úplně běžně. Naštěstí pracuju v oboru, kde je to tolerováno,“ říká ve Studiu N spisovatel Patrik Hartl. V rozhovoru s Filipem Titlbachem přiznává, že má obavy ze samoty. „Mám rád pop. Zajímá mě, co zajímá hodně lidí. Když něco fascinuje hodně lidí, fascinuje to i mě. Já se totiž bojím, že zůstanu sám. Nechci zůstat nepochopen. Nechci být nemilován, chci být v tom veřejném prostoru společně s ostatními. Čím je jich víc, tím jsem šťastnější,“ popisuje. Aktuálně se podle svých slov obává, že není dobrý manžel. „Když se objektivně podívám na to, jak pracuju, kolik energie dávám do psaní a vymýšlení, a kolik energie zbývá mojí ženě doma, musím říct, že na sebe nejsem pyšný a jsem nešťastný. Vidím, že na ni zbývají zbytky mé energie,“ říká otevřeně autor nové knihy Manželství. „Ve mně je tak moc lásky, že nevím, co s ní. Spoustu jí dávám ženě a dětem, ale oni už ji nechtějí, jsou jí přežraní, je toho na ně moc. Moje žena nevydrží moje neustálé návaly lásky,“ tvrdí. Být šťastný podle něj není normální stav. „Toho člověk musí nějak dosáhnout. Najít šťastné vazby s ostatními, najít spokojenost sebe sama v tom světě,“ říká Hartl ve Studiu N. „Mluvím o zdravých vazbách a pocitu, že je člověk užitečný, že ho společnost chce.“ Během rozhovoru se dostáváme k tomu, jak on sám prožívá vánoční svátky. „Baví mě, že si všichni hrají na to, že je svět hezčí než jindy. Mně nevadí, že Vánoce nejsou moc oduševnělé. Hlavně že je hezky, že to svítí a bliká,“ směje se. Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

Kdy vlastně končí válka? Bohužel to nebývá okamžikem podepsání mírové smlouvy či konečným poražením nepřítele. Země či region, které byly místem konfliktu, se většinou potýká s důsledky války ještě mnoho let po ukončení bojů.

„Mě tato doba zklamává. Problém dnešního člověka je podle mého názoru obrovská pýcha člověka, který má pocit, že všechno dokáže, všechno zvládne, všechno umí, všechno vynalezl, a není nad ním nic dokonalejšího. A s tím samozřejmě souvisí ztráta víry v Boha. Když věřili naši předkové před sto a více lety v to, že je něco přesahuje, tak byl pořád nad nimi někdo lepší,“ říká režisér Jiří Strach v rozhovoru pro pořad Kupředu do minulosti. 1. díl, 19.12.2025, www.RadioUniversum.cz

Byty zdražují raketovým tempem, kvalita výstavby ale často míří opačným směrem. Ani novostavby za miliony nejsou bez chyb a majitelé místo radosti z nového bydlení řeší plísně, tepelné mosty nebo stavební vady. Co si pohlídat?Metr čtvereční pražského bytu je na dostřel hranice 200 tisíc korun. Vysoká cena však automaticky neznamená vysokou kvalitu. Naopak – inspektoři nemovitostí varují, že s tlakem na rychlost výstavby přibývá chyb, které si noví majitelé často uvědomí až ve chvíli, kdy je pozdě. Převzetí bytu nebo rodinného domu přitom patří k nejdůležitějším momentům v životě rodiny.Kdo pořizoval nemovitost před deseti lety, trefil zlatý čas – hypoteční úroky tehdy klesly pod dvě procenta a trh se vzpamatoval z hypoteční krize. „Velký byt v Praze, 3+1 kolem 70 metrů čtverečních, jsme tehdy koupili za sedm až osm milionů. Po pěti letech už to bylo kolem deseti milionů. Když ho dnes koupíme za patnáct, jsme ještě rádi,“ rekapituluje v podcastu Ve vatě Libor Ostatek, hypoteční expert Broker Trust a Golem Finance.O to větší je pak zklamání, když ani za takové peníze není práce odvedena precizně. Podle Michala Flachse, mediátora realitních sporů a mluvčího Asociace inspektorů nemovitostí, je hlavním problémem rychlost. „Dneska chceme mít postaveno za tři měsíce a přitom chceme dům nebo byt na celý život,“ říká.*****Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

Herce Michala Isteníka lze nově slyšet například v detektivním thrilleru Kult bílého jelena. Jakou roli by si rád zahrál? A jak se dostává do vážných, temných a napínavých rolí a jak z nich zase vyskakuje? „Když se herci na place hodně smějí, tak to pak není většinou úspěšná komedie,“ říká o natáčení Isteník v pořadu Hovory.

Netušil, že betlémy jednou začne sbírat. „Na chalupě mé ženy jsem objevil nádherný betlém. Řemeslníci, kteří nám objekt tehdy opravovali, mi nabídli další pro mé syny. Pak přišli s dalším. A pak se ptali: Když je dáte synům, co zbyde vám? Tak to všechno začalo,“ vzpomíná Martin Šmakal. „A pak jsem potkal restaurátora a starožitníka a dál už se neptejte,“ směje se v Blízkých setkáních Terezy Kostkové sběratel a onkolog, který letos představí část své sbírky na Pražském hradě.Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Když šimpanz dostane informaci, které se mu jeví jako užitečná, dokáže změnit názor. Vědci z univerzit v Berkeley a Utrechtu to přirovnávají ke způsobu, jak uvažují děti kolem čtyř let věku.

Proč Pavel při střetu s Babišem schytal kritiku od svých příznivců. Co dělat, když vás uráží spojenec. Zkouška silové diplomacie. Femicida je v Itálii samostatný trestný čin. Kdy bude v Česku? Mediální obchod dekády: řešení špatné a ještě horší. Jak ovlivňuje stranický dorost německou politiku

CELÝ ZÁZNAM DEBATY NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION Kremelské dezinformace už pronikají do umělé inteligence. „Rusům se daří vtisknout své narativy do AI chatbotů,“ upozorňuje Jakub Kalenský z Evropského centra excelence pro boj s hybridními hrozbami. „Některé akademické výzkumy ukázaly, že pokud se jich zeptáte na Ukrajinu, budou až ve třetině případů papouškovat ruskou propagandu, což je poměrně dramatické,“ říká.  Ve Studiu N live z Knihovny Václava Havla přináší nové poznatky o nenávistných projevech a dezinformacích také filozof jazyka Tomáš Koblížek z Akademie věd a právnička Monika Hanych z Ústavního soudu. Odborníci se shodují, že zatímco dezinformační narativy zůstávají stále podobné, zásadně se mění způsob jejich doručování. „Snaží se například ‚vyprat‘ informace. Je to stejný princip, jako když se perou špinavé peníze – snaží se zakrýt jejich původ. Hledají místní spolupracovníky, kteří budou šířit jejich lži. A vy pak konzumujete od českého človíčka na jeho telegramovém kanálu takzvané nezávislé informace. Už se ale nedozvíte, že tyto informace jsou totožné s materiály v patnácti různých jazycích a všechny vycházejí z ruského originálu,“ popisuje Kalenský. Nejlepší dezinformace je podle něj ta, která je vystavěná kolem zrnka pravdy: „S tím Rusové pracují vědomě už dekády. Je to propracované a systematické.“ Filozof jazyka Tomáš Koblížek doplňuje, že nemá rád označení „dezinformátor“. „Klidně ale používám pojem dezinformace, a to z praktického důvodu. Falešné informace, které lidé šíří, často sami považují za pravdivé – někdo je oklamal a oni jsou zčásti oběti. Když na ně začnete křičet, že jsou dezinformátoři nebo propagandisté, ztížíte si tím možnost s nimi komunikovat,“ poznamenává v debatě. Českému státu podle expertů chybí kvantitativní data. „Nevíme, kolik přesně kanálů Rusové kontrolují, kolik dezinformací denně vychrlí a kolik lidí tím denně zasáhnou,“ upozorňuje Kalenský. „O tom problému nemůže mluvit jen vláda, ale také neziskové organizace nebo média. Třeba na Ukrajině jsou velmi kreativní – tam o ruské propagandě mluví standup komici. Oslovují tím publikum, které já bych nikdy neoslovil. Humor je fantastická zbraň v boji proti propagandě,“ tvrdí. Jak dezinformacím čelit, aniž ohrozíme svobodu slova? V čem jsou dnešní nenávistné projevy sofistikovanější? A jak na ně dokážou reagovat policie a právo? Podívejte se na záznam celé debaty na herohero.co/studion