Podcasts about marii

Un studiu recent publicat de Banca Centrală Europeană (BCE) include recomandarea pentru cetățenii europeni de a avea în casă bani cash. Se precizează și suma care ar trebui păstrată în locuință și anume 100 de euro sau contravaloarea cumpărăturilor pe care le face familia într-o săptămână. Când am văzut recomandarea BCE mi-am adus aminte de gluma aceea care mai circulă și astăzi în rândul publicului. Și anume, ce face un român după ce a rămas fără bani? Răspunsul este: schimbă 100 de euro. Nu știu cum se întâmplă în Europa de Vest, dar aș putea paria că pentru mulți români a avea 100 de euro în casă este ceva de la sine înțeles. Marii fani ai cashului din România s-au grăbit să se bucure văzând titlurile presei internaționale pe tema sutei de euro. Numai că dacă citim cu atenție studiul BCE și titlurile din mass-media vom vedea că BCE se referă la un anumit context și anume cel al unei crize. Cu alte cuvinte, sfatul de a avea 100 de euro cash se referă la situația unei crize tehnologice sau energetice în care sistemele de plată moderne clachează pur și simplu și devin nefuncționale. Indiferent cum se fac plățile, ideal este ca riscul evaziunii să fie cât mai redus. Este de la sine înțeles că dacă sistemul de plată electronic nu mai funcționează, plata cash devine esențială. De asemenea, este de la sine înțeles că numerarul reprezintă o componentă a pregătirii pentru situații de criză. Lichiditățile contribuie la o reziliență sistemică amplă, se arată în studiul BCE. De altfel, Europa este în plină dezbatere referitoare la utilizarea numerarului. Sunt specialiști care pledează pentru reducerea masivă a utilizării banilor cash, dar și experți care susțin plățile electronice și văd creșterea utilizării lor. Ca de obicei, părerile sunt radical împărțite între cash și utilizarea plăților online. Studiul BCE arată că, în pandemie, deținerile în numerar au explodat ajungând la 155 miliarde de euro, comparativ cu o creștere anuală înainte de criza sanitară de 55 miliarde de euro. Studiul arată că, paradoxal, au crescut și cashul, și plățile online. ”O anvelopă de rezervă” Banii cash nu sunt văzuți ca un activ financiar care trebuie folosit neapărat în fiecare zi, ci doar ca o „anvelopă de rezervă” pentru un eventual moment în care se prăbușesc sistemele de plăți la nivel internațional. România este totuși o țară a numerarului. Și spunem acest lucru prin prisma observațiilor din teren, dar și a cifrelor statistice. În ultimii ani, progresul plăților electronice este tot mai evident. România are și o legislație care impune un prag maximal de plăți cash care se pot efectua zilnic de către companii. De cele mai multe ori, plățile online sunt privite ca un mod de luptă cu evaziunea. Fără îndoială, plățile electronice sunt esențiale pentru o economie fiscalizată. Dar, plata online nu este decât doar una dintre metodele de luptă cu evaziunea fiscală. De cealaltă parte, plățile în numerar sunt văzute ca o formă de manifestare a libertății economice și s-a ajuns chiar până la o serie de teorii conspiraționiste care vizează deținerea numerarului sau, dimpotrivă, limitarea folosirii cashului. Probabil că soluția cea mai bună este calea de mijloc care să permită atât plata în numerar, fără să o încurajeze neapărat, cât și plata electronică. De altfel, BCE a arătat de mai multe ori beneficiile și caracteristicile plăților în numerar. Cele două sisteme, plata în numerar și cea online, pot conviețui împreună. Progresul, însă, este adus de plățile electronice, ele reprezintă viitorul, indiferent de opoziția de care se lovesc. În concluzie, ar trebui ca mecanismul plăților electronice să fie privit ca atare și să fie scos din teorii ale conspirației care fac mai mult rău decât bine.

Zařízení, které umí snadno přemístit posádku z jednoho patra do druhého, se dřív říkalo zdviž. Nejstarší dochovaný osobní výtah u nás najdeme na zámku v Zákupech. Starší mají pouze v Paříži.

Zařízení, které umí snadno přemístit posádku z jednoho patra do druhého, se dřív říkalo zdviž. Nejstarší dochovaný osobní výtah u nás najdeme na zámku v Zákupech. Starší mají pouze v Paříži.

Zařízení, které umí snadno přemístit posádku z jednoho patra do druhého, se dřív říkalo zdviž. Nejstarší dochovaný osobní výtah u nás najdeme na zámku v Zákupech. Starší mají pouze v Paříži.

Zařízení, které umí snadno přemístit posádku z jednoho patra do druhého, se dřív říkalo zdviž. Nejstarší dochovaný osobní výtah u nás najdeme na zámku v Zákupech. Starší mají pouze v Paříži.

Zařízení, které umí snadno přemístit posádku z jednoho patra do druhého, se dřív říkalo zdviž. Nejstarší dochovaný osobní výtah u nás najdeme na zámku v Zákupech. Starší mají pouze v Paříži.

Zařízení, které umí snadno přemístit posádku z jednoho patra do druhého, se dřív říkalo zdviž. Nejstarší dochovaný osobní výtah u nás najdeme na zámku v Zákupech. Starší mají pouze v Paříži.

Zařízení, které umí snadno přemístit posádku z jednoho patra do druhého, se dřív říkalo zdviž. Nejstarší dochovaný osobní výtah u nás najdeme na zámku v Zákupech. Starší mají pouze v Paříži.

Zařízení, které umí snadno přemístit posádku z jednoho patra do druhého, se dřív říkalo zdviž. Nejstarší dochovaný osobní výtah u nás najdeme na zámku v Zákupech. Starší mají pouze v Paříži.

Zařízení, které umí snadno přemístit posádku z jednoho patra do druhého, se dřív říkalo zdviž. Nejstarší dochovaný osobní výtah u nás najdeme na zámku v Zákupech. Starší mají pouze v Paříži.

Zařízení, které umí snadno přemístit posádku z jednoho patra do druhého, se dřív říkalo zdviž. Nejstarší dochovaný osobní výtah u nás najdeme na zámku v Zákupech. Starší mají pouze v Paříži.

Zařízení, které umí snadno přemístit posádku z jednoho patra do druhého, se dřív říkalo zdviž. Nejstarší dochovaný osobní výtah u nás najdeme na zámku v Zákupech. Starší mají pouze v Paříži.

W studiu Radia Wnet goszczą Marek Głowacki i Marek Dorsz - współorganizatorzy wydarzenia, którzy osobiście znali Marię Dłużewską.Maria Dłużewska była osobą niezwykłą. W latach 70. pracowała jako aktorka, ale świadomie zrezygnowała z kariery zawodowej, by poświęcić się działalności w konspiracji, szczególnie w obszarze kultury niezależnej i w podziemnym Radiu Solidarność. Warto podkreślić, że było to radio działające nielegalnie – dziś mało kto zdaje sobie sprawę, co kryje się za określeniem „program drugi Radia Solidarność” w jej biogramach. Udział w takiej aktywności niósł realne ryzyko: więzienia, represji, pobicia, a nawet śmierci.~ mówi Marek Głowacki. Dodaje, że działalność Marii Dłużewskiej była wszechstronna: kolportowała niezależną prasę, tworzyła teatr domowy i działała w Solidarności Walczącej:I trzeba mocno podkreślić: nie chodziło tu o krótki epizod, pół roku czy rok działalności. To były długie lata, od 1982 do 1989, wypełnione stresem, poniewierką i ciągłym lękiem przed aresztowaniem. Maria wybrała taką drogę. A później, gdy zaczęła tworzyć filmy dokumentalne – ponad czterdzieści, w których była reżyserką, scenarzystką czy producentką – można uznać, że była to w pewnym sensie kontynuacja jej wcześniejszej pracy w podziemiu.26 września w sali widowiskowej Kościoła Wszystkich Świętych na pl. Grzybowskim w Warszawie odbędzie się pierwszy przegląd filmów Marii Dłużewskiej pod hasłem Patrzę na Ciebie. Marek Głowacki mówi o tym, dlaczego należy pamiętać o twórczości polskiej reżyserki:Tukidydes powiedział: Narody tracąc pamięć, tracą życie. To jest uniwersalna sentencja, którą w szczególny sposób można odnieść do Marii. Ona przypominała naszą historię, odkłamywała naszą historię, przypominała zapomniane albo wręcz wycinane z naszej świadomości postaci, takich jak Joanna i Andrzej Gwiazdowie, takich jak Andrzej Kołodziej i wiele innych. Czyli to może służyć nam jako to powiedzenie, może służyć jako motto praktycznie do wszystkich filmów Marii Dłużewskiej.Dodaje, że na tegorocznym przeglądzie, zdecydowano się pokazać dwa filmy: Zorza 2 nad Gdańskiem oraz Dzielnieśmy stali i celnie rzucali:Oba filmy dokumentalne bazują na odkrytych, niezwykle interesujących i nigdzie wcześniej niepublikowanych materiałach historycznych. Jeden z nich przedstawia wizytę papieża Jana Pawła II w Gdańsku w 1987 roku oraz jego decyzję o złożeniu kwiatów pod pomnikiem stoczniowców, a dalsze konsekwencje tej decyzji są ukazane w filmie. Drugi film, Dzielnieśmy stali i celnie rzucali, opiera się na dokumentach z narad specjalnego sztabu MSW odpowiedzialnego za tłumienie tzw. rewolty grudniowej, która w rzeczywistości była brutalną masakrą w grudniu 1970 roku. Te niezwykle cenne materiały stanowią punkt wyjścia do głębszych analiz historycznych.Marek Dorsz dzieli się też refleksją na temat pierwszego z wymienionych filmów:Mogę tylko podkreślić, że film o wizycie papieża nie powstał przypadkowo. To bardzo ważne wydarzenie. Pamiętam, jak Maja wraz z Pawłem montowali ten film. Pokazuje ono sytuację, która odsłania nasze dzisiejsze zaniedbania wobec ojczyzny i społeczeństwa – bo papież został tam potraktowany w sposób wyjątkowo brutalny. Nie chcę teraz opowiadać całej fabuły filmu, ale to wydarzenie miało ogromne konsekwencje i nadal nas porusza. Nigdzie na świecie papież nie doświadczył takiego afrontu, jaki spotkał go pod pomnikiem stoczniowców w Gdańsku, i to jest dla nas wszystkich bolesne, zwłaszcza że sprawcami byli nasi rodacy.Na koniec audycji, goście zachęcają do uczestniczenia w wydarzeniu:Zapraszamy serdecznie wszystkich, którzy kochają Polskę, wszystkich, którzy cenią sobie polską tożsamość narodową, polską historię, ale również wszystkich tych, którzy cenią sobie prawdę, wierność i szacunek dla drugiego człowieka.

Ichtyóza – onemocnění, o kterém možná uslyšíte poprvé. Laicky řečeno je to onemocnění, kdy lidem roste kůže mnohem rychleji než zdravým lidem. Sympatická Marie Žampachová s touto nemocí bojuje od narození. Bohužel, toto onemocnění není léčitelné. Pro pacienty to znamená každodenní péči o své tělo. Kolik krémů měsíčně spotřebuje? Jak moc je to bolestivé? Jak ichtyóza omezuje člověka v každodenních činostech? To vše se dozvíte v tomto velmi silném rozhovoru. A pro odlehčení Vás seznámíme i s macramé – činností, která Marii dělá radost a tu radost předává ostatním. Podívejte se na rozhovor s Marií Žampachovou v Ponte Reports.

Na „dobu koronavirovou“ většina lidí nemá dobré vzpomínky; některým ale toto období přineslo nové koníčky nebo novou práci. Příkladem je pekařka z Dolní Řasnice.

Na „dobu koronavirovou“ většina lidí nemá dobré vzpomínky; některým ale toto období přineslo nové koníčky nebo novou práci. Příkladem je pekařka z Dolní Řasnice.Všechny díly podcastu Vybrali jsme pro vás můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Reportaż ukazuje splecione losy protestujących Gruzinów i polskiej społeczności w Tbilisi. Na Alei Rustawelego tysiące obywateli domagają się demokracji i powrotu do rozmów z UE. Tuż obok, prof. Maria Filina walczy o przetrwanie polskiej kultury w Gruzji. W niewielkim lokalu działa wiązek Kulturalno-Oświatowy Polaków w Gruzji "Polonia" - duchowy dom wielu Polaków. To opowieść o odwadze, tożsamości i sile, która łączy ludzi ponad granicami. Reportaż powstał przy wsparciu Gdańskiego Stypendium Kulturalnego Fundusz Mobilności.

Marie Rysulová založila vlastní značku Marylu s cílem, že chce změnit outdoorový a sportovní průmysl. Vyrůstala v prostředí vrcholového lyžování a už ve svých 13ti letech si vymyslela název pro vlastní značku sportovního oblečení a spodního prádla, které by změnilo dlouhé roky neměnící se nastavené standardy v daném odvětví. Marii jsem si do TRADESHOW pozval z několika důvodů. Máme stejnou vášeň pro sportovní a outdoorové značky a rádi hledáme funkční materiály a výrobky, které jsou především dlouhověké a vydrží všechny druhy sportovních aktivit po dlouhé roky. Oba máme rádi Krkonoše. A především hrozně rád podporuju všechny, kteří se snaží vytvořit nějaký vlastní smysluplný projekt, který je ve svém daném oboru zcela unikátní. I o tom je pořád koncept TRADESHOW. Vyměňovat si zkušenosti, knowledge a navzájem se podporovat. Ve skoro dvou hodinách nového dílu TRADESHOW podcastu se s Marií bavíme o zakládání vlastní značky oblečení, o hledání dodavatelů, o specifikách mléčného proteinu, o fuckupech i o našich oblíbených místech na horách. Díky moc za podporu TRADESHOW, dejte odběr na Youtube a na Spotify! Web: https://www.tradeshow.czIG: https://www.instagram.com/tradeshow.cz/YT: https://www.youtube.com/@TRADESHOWCZSpotify: https://open.spotify.com/show/4n7OarepmNkudMH0n31kAK?si=a9185de3285c4486IG: https://www.instagram.com/radimstezka/IG: https://www.instagram.com/livemarylu/

Niezwykła historia Marii Kowalskiej, która od pół wieku wraca do miejsca grozy. Od 50 lat co roku wraca do Muzeum Stutthof, miejsca, gdzie jesienią 1944 roku trafiła jako jedna z 40 uczestniczek Powstania Warszawskiego. Była sanitariuszką pułku "Baszta", a w obozie nazywano je "kobietami pistoletami" - symbolem odwagi. Miała zaledwie 14 lat, gdy wybuchła wojna. Do Armii Krajowej wstąpiła z siostrami bliźniaczkami, a Godzina "W" zastała ją u fryzjera. 1 sierpnia - rocznica wybuchu Powstania Warszawskiego i 9 maja - rocznica wyzwolenia obozu Stutthof - to dla niej święta pamięci. Z grupy powstanek żyją już tylko dwie. W maju 2025 roku Antoni Rokicki towarzyszył Marii w podróży do Sztutowa. Tak powstał reportaż "Czarny sweter", poruszająca opowieść o bohaterstwie i pamięci w miejscu, gdzie zginęło 65 tysięcy ludzi.

Marię Kazimierę d'Arquien znamy jako „Marysieńkę”, ale to zdrobnienie niesłusznie umniejsza rangę tej postaci. Francuska szlachcianka przeszła długą drogę: od dwórki Marii Ludwiki Gonzagi, przez nieszczęśliwe małżeństwo z potężnym magnatem Janem Zamoyskim, aż po koronę królowej Rzeczypospolitej.Związek Marii Kazimiery z Janem Sobieskim był wyjątkowy. W świecie małżeństw aranżowanych, opartych na politycznej kalkulacji, połączyły ich nie tylko uczucia, lecz także wspólne lektury i intelektualne porozumienie. Choć nie ingerowała bezpośrednio w politykę męża, odgrywała na dworze fundamentalną rolę. Zabiegała o stworzenie dynastii.Kim była Maria Kazimiera? Dlaczego była tak ważna dla królowej Marii Ludwiki Gonzagi? Co kryje w sobie jej słynna korespondencja z Janem Sobieskim? I dlaczego wielu historyków przez lata umniejszało jej znaczenie?O tym wszystkim w Podcaście Muzeum Historii Polski z serii Inne historie Polski. Rozmawiają Cezary Korycki i jego gość, prof. Aleksandra Skrzypietz z Uniwersytetu Śląskiego w Katowicach.Podcast zrealizowano w ramach zadania: kontynuacja i rozbudowa multimedialnego projektu informacyjno-edukacyjnego - Portal Historyczny Dzieje.pl

U zrodu sirkárny v Sušici stál místní rodák Vojtěch Scheinost. Vyučil se truhlářem ve Vídni a tam také poznal svou budoucí ženu Marii. Ta pracovala u lékárníka, který byl zároveň majitelem továrny na zápalky, a od něj se naučila vyrábět hmotu na hlavičky sirek.

U zrodu sirkárny v Sušici stál místní rodák Vojtěch Scheinost. Vyučil se truhlářem ve Vídni a tam také poznal svou budoucí ženu Marii. Ta pracovala u lékárníka, který byl zároveň majitelem továrny na zápalky, a od něj se naučila vyrábět hmotu na hlavičky sirek.

U zrodu sirkárny v Sušici stál místní rodák Vojtěch Scheinost. Vyučil se truhlářem ve Vídni a tam také poznal svou budoucí ženu Marii. Ta pracovala u lékárníka, který byl zároveň majitelem továrny na zápalky, a od něj se naučila vyrábět hmotu na hlavičky sirek.

U zrodu sirkárny v Sušici stál místní rodák Vojtěch Scheinost. Vyučil se truhlářem ve Vídni a tam také poznal svou budoucí ženu Marii. Ta pracovala u lékárníka, který byl zároveň majitelem továrny na zápalky, a od něj se naučila vyrábět hmotu na hlavičky sirek.

U zrodu sirkárny v Sušici stál místní rodák Vojtěch Scheinost. Vyučil se truhlářem ve Vídni a tam také poznal svou budoucí ženu Marii. Ta pracovala u lékárníka, který byl zároveň majitelem továrny na zápalky, a od něj se naučila vyrábět hmotu na hlavičky sirek.

U zrodu sirkárny v Sušici stál místní rodák Vojtěch Scheinost. Vyučil se truhlářem ve Vídni a tam také poznal svou budoucí ženu Marii. Ta pracovala u lékárníka, který byl zároveň majitelem továrny na zápalky, a od něj se naučila vyrábět hmotu na hlavičky sirek.

U zrodu sirkárny v Sušici stál místní rodák Vojtěch Scheinost. Vyučil se truhlářem ve Vídni a tam také poznal svou budoucí ženu Marii. Ta pracovala u lékárníka, který byl zároveň majitelem továrny na zápalky, a od něj se naučila vyrábět hmotu na hlavičky sirek.

U zrodu sirkárny v Sušici stál místní rodák Vojtěch Scheinost. Vyučil se truhlářem ve Vídni a tam také poznal svou budoucí ženu Marii. Ta pracovala u lékárníka, který byl zároveň majitelem továrny na zápalky, a od něj se naučila vyrábět hmotu na hlavičky sirek.

U zrodu sirkárny v Sušici stál místní rodák Vojtěch Scheinost. Vyučil se truhlářem ve Vídni a tam také poznal svou budoucí ženu Marii. Ta pracovala u lékárníka, který byl zároveň majitelem továrny na zápalky, a od něj se naučila vyrábět hmotu na hlavičky sirek.

U zrodu sirkárny v Sušici stál místní rodák Vojtěch Scheinost. Vyučil se truhlářem ve Vídni a tam také poznal svou budoucí ženu Marii. Ta pracovala u lékárníka, který byl zároveň majitelem továrny na zápalky, a od něj se naučila vyrábět hmotu na hlavičky sirek.

U zrodu sirkárny v Sušici stál místní rodák Vojtěch Scheinost. Vyučil se truhlářem ve Vídni a tam také poznal svou budoucí ženu Marii. Ta pracovala u lékárníka, který byl zároveň majitelem továrny na zápalky, a od něj se naučila vyrábět hmotu na hlavičky sirek.

W Pałacu Rzeczypospolitej w Warszawie ogłoszono nazwiska nominowanych do tytułów Mistrza Mowy Polskiej oraz Kuźni Mistrzów Mowy. Wśród nominowanych do tego pierwszego wyróżnienia jest dziennikarka Dwójki Anna Lisiecka. Serdecznie gratulujemy! 

W dzisiejszą niedzielę Pan Jezus zaprasza nas wraz ze sobą do domu Marty i Marii. Adres: Łk 10,38-42. Ten, który przyjmuje i naucza tajemnicy przyjmowania Ojca w braciach, w tym domu sam zostaje przyjęty i objawia tym, którzy Go słuchają, tajemnicę Ojca i Syna. W ten sposób uzdrawia ten dom balsamem swojej obecności i poi winem swego słowa, aby mógł podążać za Nim Jego drogą. Jak przyjmuję w moim domu (rodzinie, wspólnocie i parafii) Jezusa? Czy nawiedzenie Jezusa jest dla mnie motywem radości czy raczej poczucia trudu i wysiłku? Co możemy uczynić, aby słuchanie słowa Pana stanowiło lepszą część naszego dnia? Jak słuchanie Pana może być ściślej powiązane ze służbą bliźniemu i obcemu?

Nagrania homilii i kazań wygłoszonych w parafii WNMP w Opolu Gosławicach

Cele mai importante știri ale zilei, alese de Recorder și grupate într-un newsletter audio. În fiecare seară, de luni până vineri.

Dziennikarki zamieszczają w prasie ogłoszenie matrymonialne i z ukrytym mikrofonem udają się na spotkanie z mężczyznami, którzy odpowiedzieli na anons. Reportaż z archiwum Polskiego Radia.

Gymnaziální studentka (a mnohem později klinická psycholožka) Vlasta Černá se v roce 1950 podílela na ukrývání pronásledovaného katolického kněze Felixe Marii Davídka. Bylo jí tehdy teprve sedmnáct let. Když se s ním pokusila utéct přes hranice do Rakouska, chytila je Státní bezpečnost (StB). Vzpomínkám Vlasty Černé se věnují aktualizované Příběhy 20. století.

Gymnaziální studentka (a mnohem později klinická psycholožka) Vlasta Černá se v roce 1950 podílela na ukrývání pronásledovaného katolického kněze Felixe Marii Davídka. Bylo jí tehdy teprve sedmnáct let. Když se s ním pokusila utéct přes hranice do Rakouska, chytila je Státní bezpečnost (StB). Vzpomínkám Vlasty Černé se věnují aktualizované Příběhy 20. století.Všechny díly podcastu Příběhy 20. století můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Zuzana a Ivana přivítaly ve studiu Marii Šťastnou, která je básnířkou a kunsthistoričkou. Ta poreferovala o tom, že obraz Noční hlídka vlastně vůbec nepojednává o noční hlídce a že psala velmi niche bakalářku, která se týkala jedné školy ve Valašském Meziříčí, kde se žáci učili řezbářství – Buchty ovšem tato její výzkumná činnost moc neoslovila.Všechny díly podcastu Buchty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Zuzana a Ivana přivítaly ve studiu Marii Šťastnou, která je básnířkou a kunsthistoričkou. Ta poreferovala o tom, že obraz Noční hlídka vlastně vůbec nepojednává o noční hlídce a že psala velmi niche bakalářku, která se týkala jedné školy ve Valašském Meziříčí, kde se žáci učili řezbářství – Buchty ovšem tato její výzkumná činnost moc neoslovila.

Marie 4. - Poslední biblická zmínka o Marii je, že skutečně je modlitebnice. Ovšem, jednou z mnoha. Oroduje tedy za nás Marie? Možná ano, stejně jako zástup svědků popsaných v listu Židům. Možná nám spolu s nimi jen fandí v běhu naší víry. Vždy bude tvrdit: “Udělejte všechno, co vám řekne.” Protože opravdová Marie byla dívka, která se stala matkou; matkou, která začala následovat, poslouchat a uctívat svého syna; a učednicí, která byla pevně zakotvena v církvi, byla plná Ducha svatého stejně jako máme být plni Ducha i my. Byl to příběh dívky, která se díky své víře stala nesmrtelnou. Ne ikonicky, bezkrevně, strnule, ale jako živá a věrná žena, která duchaplně zpívá novou píseň chvály svému Synu v komunitě církve.

Marie 1. - Jako křesťané máme k Ježíšově matce Marii poměrně rozporuplný vztah. Na jedné straně máme členy klasických církví, především katolických, které o Marii mluví poměrně hodně, projevují ji úctu, a dokonce se k ní modlí. Na druhé straně máme členy protestantských církví, kteří nevědí, co si s katolickou úctou k Marii počít, takže se ji vyhýbají, snad s výjimkou Vánoc. Přitom je příběh Marie úžasný a silný. Začíná andělskou návštěvou mladé a obyčejné dívky v Nazaretu a jejím odvážným přijetím speciálního Božího povolání. Je to její poslušnost, co otvírá dveře Bohu. Bůh tvoří něco nového, váže se ale na svobodné ANO člověka Marie.

Podcastu „Filozofia jest dla dziewczyn” możesz posłuchać na platformach Spotify, Apple Podcasts oraz YouTube.

Co skrývá proroctví, které Marii předpovědělo, že její srdce probodne meč? Až ke slavnému vzkříšení nás zavede fiktivní rozhovor, který moderuje další mozaikový host - Lída Matušková.

Prvopočátky organizované péče o nejmenší děti na našem území můžeme vystopovat v polovině 19. století ve velkých továrnách. Například Anežka Fürthová, manželka majitele sušické sirkárny, zařídila pro pracující ženy místnost, v níž mohly při příchodu do práce zanechat svoje děti v péči ošetřovatelek.

Prvopočátky organizované péče o nejmenší děti na našem území můžeme vystopovat v polovině 19. století ve velkých továrnách. Například Anežka Fürthová, manželka majitele sušické sirkárny, zařídila pro pracující ženy místnost, v níž mohly při příchodu do práce zanechat svoje děti v péči ošetřovatelek.

Už čtyři roky moderuje na Seznam Zprávách rozhovory pro podcast Ptám se já. Byly momenty, kde jsem mohla ubrat nebo kdy jsem si zpětně říkala, jestli to třeba není moc, říká Marie Bastlová.Tentokrát se role obrátily. Marie Bastlová, moderátorka podcastů Mediální cirkus a Ptám se já, získala novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky za rok 2024, a proto se výjimečně ve vlastním podcastu objevila jako respondent. Zpovídal ji dlouholetý redakční kolega Jindřich Šídlo.Marie Bastlová začínala s žurnalistikou v roce 2004 v online redakci Lidových novin, a to ve sportovní rubrice. Byl to rok, kdy se hrálo Mistrovství světa v ledním hokeji v Praze, fotbalové Euro i letní olympiáda. „Je pravda, že jsi tehdy lhala na pohovoru, že rozumíš hokeji, protože zrovna tehdy sháněli téměř kohokoliv, kdo by jim pomohl s pokrýváním mistrovství světa?“ zeptal se s nadsázkou Jindřich Šídlo. „Jak se to vezme. Trochu lhala, protože neumím bruslit,“ přiznala se Marie.Vystudovala práva i žurnalistiku, ale dle svých slov šla do médií s tím, že si to zkusí: „Mě to strašně lákalo a říkala jsem si, že to bude jenom na chvíli. Že si to zkusím, jestli mi to jde. A až zjistím, že mi to jde, tak už to nepotřebuju dělat dál a půjdu dělat práva.“ Přes redakci Hospodářských novin, kde pracovala na politických tématech, se dostala do Českého rozhlasu. V něm se nakonec začala věnovat rozhovorům v pořadu 20 minut Radiožurnálu.Pokračovala v nich krátce i na CNN Prima News, aby v lednu 2021 zakotvila v Seznam Zprávách. „Je to těžká disciplína, kdy nevíš, co ještě si můžeš dovolit, co si dovolit nemůžeš. Byly rozhovory, kde jsem mohla ubrat nebo kdy už jsem si zpětně říkala, jestli to třeba není moc. Ale na druhou stranu, já takhle pochybuju o každém druhém rozhovoru, který dělám,“ přiznala se Marie Bastlová. „Kolikrát se má položit otázka, než usoudíš, že je čas ji opustit, protože ten člověk stejně neodpoví?“ ptal se Jindřich Šídlo. „Chci ji položit tolikrát, aby bylo zřejmé, že host neodpoví, a aby si tušil motivaci, proč neodpoví,“ vysvětlila moderátorka s tím, že by z průběhu rozhovoru mělo být vidět, proč ji má odpověď zajímat a proč je důležité, že na ni respondent neodpoví: „Jestli to, co říkají, je uvěřitelné. Jestli pro to mají argumenty, jestli tomu sami věří, nebo jestli něco jen papouškují.“A jak se po takovém rozhovoru respondenti tváří, když odcházejí ze studia? „Jak kdo. Ale už jsme za tu dobu vypozorovali, že ti, co odchází a tváří se, že byli spokojení a že to bylo skvělé, tak je to pro ně většinou největší průšvih,“ odhalila Marie Bastlová.Možná i proto někteří nechtějí na rozhovory chodit. „Bavil jsem se s jedním vysoce postaveným politikem Spolu a ten mi říkal: My jsme hloupí, my chodíme k Marii a ona nás tam vždycky vykostí, ale ta druhá strana tam téměř vůbec nechodí,“ přiblížil Jindřich Šídlo nálady některých politiků. „To mají pravdu. My jsme přemýšleli, co s tímhle vlastně dělat. Jestli je třeba správná cesta říkat, kteří politici nechodí,“ přiblížila Marie. A prozradila, že její opakované pozvání v posledních letech nepřijal například šéf hnutí ANO Andrej Babiš, ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) nebo premiér Petr Fiala (ODS). --Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Kurfii tana gubbaatti: - Qabsoo hidhannoo(riphee-lolaa) gaggeessuuf qophiin gahaan godhamee turee? - Eegalumarratti waldhagahuu dhabuun jaallan jidduutti mumull'atan maaf furmaata dhaban? - Waldhaqiinsa dhabaafii gaga'ma moora qabsoo keessatti diirama mull'atan irraa akkamiin qabsoo dandamachiisan? Gaafiilee kanaafii kkf irratti Jaal Dhugaasaan yaadasaa nuun qooddata. Dhihaadhaa!

Jaal Dhugaasaa Bakakkoo miseena qaama hogganan ABO fii haftee qabasaawoota wajjin marii kitaaba "Jalqabbee Qabsoo ABO fii Seenaa Oromo" irratti hundaahuun gaggeessina kutaa duraa. Dhihaadhaa!

Jaal W. Hundee Hurrisoo hangafa qabsaahaa fii haftee qabsaawoota waliin kitaaba " A Ten-Minute Mission: the least prize for freedom" barreessanitti hirkatuun marii gabaabdu gaggisne. Dhihaadhaa!