Podcasts about Nen

Vládní dovolená je za dveřmi a politici mají posledních pár týdnů na lehký odpočinek před finální etapou letošních voleb. Není totiž důležité, jestli občas některý z nich vyhraje vrchařskou prémii nebo dospurtuje do dílčího cíle jako první, ale bude-li se radovat jako Tadej Pogačar na loňské a možná i letošní Tour de France. Rozdíl je v tom, že zatímco vítěz Staré dámy si nasadí vavřínový věnec a je hotovo, v sobotu 4. října v Česku teprve všechno začne.

Ranní brífink Jana T. Beránka: Vývoj techniky je dneska drahý špás. A vymyslet vlak, který by uměl jet přes 200 kilometrů za hodinu, to už od pohledu nebude levná záležitost. Ale kolik je to doopravdy? A jak velkou šanci má zrovna ten český, že by se uplatnil i v zahraničí? Hostem Ranního brífinku byl tentokrát Tomáš Ignačák, místopředseda představenstva plzeňské Škody Transportation. Není to úplně náhoda – v úterý firma představila firma svůj koncept a do tří let by ho měla dodat i české pobočce Arrivy. Bude to nakonec rentabilní podnik?

Ranní brífink Jana T. Beránka: Vývoj techniky je dneska drahý špás. A vymyslet vlak, který by uměl jet přes 200 kilometrů za hodinu, to už od pohledu nebude levná záležitost. Ale kolik je to doopravdy? A jak velkou šanci má zrovna ten český, že by se uplatnil i v zahraničí? Hostem Ranního brífinku byl tentokrát Tomáš Ignačák, místopředseda představenstva plzeňské Škody Transportation. Není to úplně náhoda – v úterý firma představila firma svůj koncept a do tří let by ho měla dodat i české pobočce Arrivy. Bude to nakonec rentabilní podnik?

"Wagabunga" (feat. Stoyan Royanov) - "Rhythm Is A Dancer" (feat. Conneccion Bogotá) - "Mo Space" (feat. Tricky Pantrick) - "La vida es solo hoy" (feat. Ivan Camelo) - "You Gotta Know It" (feat. Noam Bar) - "Little Mouse" (feat. Mr. Morski) - "Hang Loose (Part 2)" (feat. Tricky Pantrick) - "Ella dice" (feat. Nené Vasquez) - "Gypsy Ghetto Feel" (feat. Gypsy Brown y Noam Bar) - "Inner Melody" (Mo´ Horizons Alternative Instrumental Remix) - Mo´ Horizons Presents Palov & A. AngelidesTodas las músicas compuestas e interpretadas por Mo´ HorizonsTodas las músicas extraídas del álbum "Music Sun Love" (A Gogo Records, 2019)Relación de fechas de emisión de los 3 programas anteriores de este coleccionable dedicado a desgranar lo mejor de los álbumes de estudio del dúo germano:1.- 15/04/2025: "Come Touch The Sun" (1999) y "Remember Tomorrow" (2001)2.- 15/05/2025: "And The New Bohemian Freedom" (2003) y "Sunshine Today" (2007)3.- 11/06/2025: "The Banana Remixes" (2xCD, 2015) Escuchar audio

It's time for the ultimate anime showdown — THE FIGHT CARD. We're breaking down six insane versus battles that exist only in the wildest parts of the anime multiverse. This isn't about fan service — it's about tactics, scaling, raw power, and the art of the fade. This week's matchups include:

Nově je uslyšíte i v Radioknize a Miloš Doležal nám přiblíží příběhy udavačů z padesátých let, které v knize i radioknize najdeme. V recenzní části se mimo jiné podíváme na filozoficko-poetické glosy Jana Havlíčka Nenávist k běhu, které se zamýšlejí nad tím, co nás nutí k tomu, abychom si znovu a znovu nazouvali boty a vybíhali ze svých domovů, navzdory bolesti, nepřízni počasí nebo nedostatku času. A na řadu přijde i pravidelná soutěž. Moderuje Karolína Koubová.

Nově je uslyšíte i v Radioknize a Miloš Doležal nám přiblíží příběhy udavačů z padesátých let, které v knize i radioknize najdeme. V recenzní části se mimo jiné podíváme na filozoficko-poetické glosy Jana Havlíčka Nenávist k běhu, které se zamýšlejí nad tím, co nás nutí k tomu, abychom si znovu a znovu nazouvali boty a vybíhali ze svých domovů, navzdory bolesti, nepřízni počasí nebo nedostatku času. A na řadu přijde i pravidelná soutěž. Moderuje Karolína Koubová.Všechny díly podcastu Knížky Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

"Není reálné, aby ji skutečně obdržel. Navíc, když to navrhuje Benjamin Netanhaju," okomentovala čerstvou nominaci Donalda Trumpa na Nobelovu cenu míru. Jaké šance dává tomu, že se Trumpovi podaří dojednat příměří mezi Hamásem a Izraelem? A co říká na plán na přesun Palestinců z Pásma Gazy do tábora ve válkou zničeném Rafahu? Ptát se bude Barbora Tachecí. Moderuje Barbora Tachecí

Miliardář Elon Musk zakládá novou politickou stranu. Má se jmenovat America. Není to poprvé, co se spojenec Donalda Trumpa snaží ovlivnit politiku, a to nejen ve Spojených státech. O co jde Muskovi tentokrát? Pokud strana skutečně vznikne, koho poškodí a komu pomůže? A má vůbec šanci na úspěch, když sám Musk nemůže kandidovat na prezidenta USA? Host: Tomáš Klvaňa - amerikanista z New York University PragueČlánek a další informace najdete na webu Seznam ZprávySledujte nás na sociálních sítích X, Instagram, Threads nebo Bluesky. Náměty a připomínky nám můžete psát na e-mail zaminutusest@sz.cz

Není popálenina jako popálenina. Tu od žehličky nebo grilu okamžitě strčte pod studenou vodu. Spálenou kůži od sluníčka můžete ošetřit obkladem s vychlazeným černým čajem a krémem s kyselinou pantothenovou.

Co je to radost? „Mělo by to být defaultní, jakési ,tovární‘ nastavení člověka. Není to radost, kterou zažijete, když vyhrajete peníze nebo uděláte maturitu,“ odpovídá v pořadu Hovory kněz, biolog a etik Marek Orko Vácha. A dodává: „Kdybych měl být hodně sarkastický, cituji jednoho amerického pastora, který říká, že štěstí není úsměv křesťanů, kteří se tváří, jako kdyby měli předplacenou VIP lóži v nebi. Je to cosi hlubšího. Je to to nastavení, se kterým člověk ráno vstává.“

Právě vrcholí aktuální ročník jednoho z nejslavnějších sportovních klání na světě. O víkendu se dovíme, kdo se stal letošním vítězem Wimbledonu. U této příležitosti jsme zvolili téma: O krásách bíleho sportu… I když z vyprávění přímých aktérů „tenisového cirkusu“ to leckdy nepůsobí zrovna jako ta nejlépe zvolená životní dráha. Není nakonec lepší zapinkat si v klidu o víkendu na vesnickém kurtu než se pokoušet vyhrát nějaký Wimbledon? Pozvání do debaty přijali: tenisový trenér Petr Vaníček, bývalý profesionální tenista Lukáš Dlouhý (v roce 2008 zvítězil ve čtyřhře na French Open a US Open) a stále ještě aktivní hráče zastupuje Tereza Martincová. Debata probíhala minulý týden, kdy jsme ještě mohli snít o dalším českém vítězi Wimbledonu.

Co je to radost? „Mělo by to být defaultní, jakési ,tovární‘ nastavení člověka. Není to radost, kterou zažijete, když vyhrajete peníze nebo uděláte maturitu,“ odpovídá v pořadu Hovory kněz, biolog a etik Marek Orko Vácha. A dodává: „Kdybych měl být hodně sarkastický, cituji jednoho amerického pastora, který říká, že štěstí není úsměv křesťanů, kteří se tváří, jako kdyby měli předplacenou VIP lóži v nebi. Je to cosi hlubšího. Je to to nastavení, se kterým člověk ráno vstává.“Všechny díly podcastu Hovory můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Reportér Tomáš Poláček stopem procestoval Afriku, Ameriku či Rusko.  Přežil zdrogované řidiče, vojenské kontroly, hrůzy v Kongu i malárii. Teď se vrátil z posledního stopu do japonské Osaky a říká: „Byla to má nejlepší cesta.“„Podle mě je to tím, že jsem zkušený stopař. Nedovolil jsem si ztrácet nervy a kazit si to. A i když jsem se občas do nějakých průšvihů dostal, tak jsem to hodil za hlavu. Když mě třeba někde zdržel nějaký indický byrokrat na čtyři nebo na pět dnů, tak jsem si prostě udělal výlet, který mi to vynahradil. Nakonec člověk zjistí, že ty průšvihy jsou většinou požehnáním, že se z toho stane něco pěkného,“ vypráví novinář časopisu Reportér Tomáš Poláček, který byl hostem posledního dílu podcastu Mediální cirkus.Poláček je svými stopařskými cestopisy známý už od roku 2008, kdy ještě coby reportér Mladé fronty DNES vyrazil stopem z Prahy na olympijské hry v Pekingu. Z cesty psal pravidelné reportáže do novin a čtenáři mohli on-line sledovat, jak mu ubíhá.V roce 2015 jel stopem kolem světa. Přes celé Rusko až do jeho nejvýchodnějšího cípu a odtud do Ameriky. Tu pak projel až do Ohňové země na samý jih.Nejdramatičtější chvíle zažil při další velké cestě o dva roky později v Africe. Zejména v chudém Kongu se potýkal s velmi špatnými podmínkami, téměř neexistujícími silnicemi a absolutně nedostatečnými hygienickými podmínkami.„Po cestě přes Afriku jsem musel jít za psychiatrem a třeba dva roky jsem užíval nějaké prášky, měl jsem něco jako posttraumatický syndrom. Ale zatím to vypadá, že by se mi to tentokrát mohlo vyhnout. Po téhle cestě jsem zatím psychiatra nevytáčel,“ říká Poláček a začíná neuvěřitelné vyprávění ze své poslední cesty do Japonska.„V Indii ve Varánásí (v kulturním a náboženském centru severní Indie, pozn. red.) bylo to první, co jsem udělal, když jsem v noci dorazil, že jsem šel na pohřební ghát, kde hoří mrtvoly. Byl jsem úplně špinavý z celodenního stopování, ale asi se umím chovat a měl jsem štěstí, a tak mě ti funebráci tak nějak přijali mezi sebe, takže jsem strávil noc přímo u těch mrtvol. Není tam smrad, jak by člověk očekával, spíš takový zvláštní chrámový, těžký vzduch, ale je tam šílené  vedro a ještě když fouká vítr, člověka to šlehá do obličeje. Je náročné tam být. Ale člověk musí jít vstříc výrazným zážitkům tohoto typu,“ vypráví a pokračuje:„Indie je specifická země. Pozná se to empiricky na tom, jak člověk fotí. Já měl normálně průměr takových 100 snímků za den a v Indii tak 500 až 1 000. Ta země je skutečně fotogenická, odehrávají se tam neustále věci mezi nebem a zemí. Spousta lidí je duchovně někde úplně jinde a vy to prostě vidíte. Ti lidé jsou jako v nějakém jiném vesmíru než my.“Nebál jsem se, že mě zbičují nebo pověsí, ale…Poláček své zážitky popisoval v časopisu Reportér každý týden a pravidelně dával hlášení kolegům do redakce o tom, kde zrovna je. Cestou do Japonska projel řadu zemí, kromě Indie vypráví asi největší zážitky z Ruska, Íránu a Pákistánu.„Írán nesmírně překvapí tím, jak je příjemný. Moderní. Obrovským šokem pro nováčky bude určitě to, že například mladé ženy už velmi často, zvlášť ve městech, nenosí šátky. Mě vzala holka, která měla piercing a kšiltovku přímo do auta. To by se v Pákistánu nebo nějaké jiné sunnitské zemi stalo sotva. Je tam nesmírná pohostinnost. Ovšem je potřeba říct, že ta obrovská pohostinnost začíná už v Rusku,“ útržkovitě chrlí zážitky cestovatel.Poláčkovy cestopisy nejsou popisy klidných a učesaných výletů, ale nevšedních a často trochu šílených zážitků. Ty někdy podvědomě a někdy úplně cíleně vyhledává. Jak sám říká, aby měl o čem psát a vyprávět.„Ke konci cesty přes Írán jsem se dostal do provincie Balúčistán na jihovýchodě. Ta je přece jenom už jiná, chlapi tam chodí v těch nočních košilích, všichni hulí opium, a je to taková chudší oblast. Vlastně bych doporučoval seniorům i teenagerům, aby tam jeli, pokud zrovna není nějaká vyhrocená politická situace, jako je teď,“ líčí Poláček a pokračuje: „Já jsem se tam ocitl na půl hodiny na zemi hlavou normálně v silnici. Kamínky jsem měl zadřené do obličeje, ležel na mě nějaký Réza, nějaký můj řidič, který si usmyslel, že jsem izraelský špion a volal policii. A ta půl hodiny nepřijížděla. Mně celou tu dobu běželo v hlavě, že je to průšvih. Nebál jsem se asi, že mě zbičují nebo pověsí. Ale bál jsem se, že mě třeba vyhostí nebo na chvíli zavřou, protože jsem samozřejmě všem lhal a do všech víz jsem napsal, že jsem turista a ne novinář. A oni by docela snadno, kdyby chtěli, zjistili, že jsem novinář.“Milým stopařským překvapením pro Poláčka bylo samotné Japonsko.„Prvních třeba 40 až 50 minut mi nikdo nezastavil a těch aut přitom projela spousta. Nehroutím se z toho, spíš mně to při připadalo jako zajímavý úkaz, protože předtím jsem dva měsíce nikde nečekal déle než třeba 10 minut . Pak ale zastavila paní se synem. Tak to je první zajímavá věc zajímavá, že zastaví paní. Pak se zeptala, jestli nechci nejdřív na  návštěvu, že uvaří nějaké kari a jestli nechci přespat, že manžel přijde z práce, přinese saké, přinese nějaká pivka. To jsem vůbec nečekal, že se mi v Japonsku stane.“„Bylo to z mého pohledu stopaře úžasné, ti lidé třeba ze třetiny jeli na opačnou stranu a když mě viděli, tak se otočili pro mě a řekli mi: ‚Sice jedeme na opačnou stranu, ale chceme tě svézt třeba aspoň 30 kilometrů. Tak tě hodíme přes jedno město dál, abychom ti pomohli.‘ A takhle to bylo celé Japonsko, taková jízda zadarmo. Takže pokud někdo třeba váhá, jestli stopovat po Japonsku, musím říct, že určitě bez problémů. A to se týká fakt celé Asie,“ dodává novinář.Proč bylo jeho nehorším zážitkem v životě stopování v Kongu? Co mu říkal Bůh, když na něj promuvil v Maroku? A jaké to je, když vás na stopu veze opilý ruský řidič s velkým Zetkem na autě?--Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.

„Otce dospělých synů jsem ještě nehrál. Potřeboval jsem vnitřně zestárnout a vousy mi pomohly,“ prozrazuje herec v Blízkých setkáních. „Byla to změna. Není to detektivka a stylem mi to připomnělo Dobrou vodu, ve které hrál bráška,“ vysvětluje dál, proč roli přijal. „Moje starší dcera Anička se věnuje koním odmalička. Takže i když prázdniny patří rodině, přála si, abych točil.“ Za jakého otce se on sám považuje v soukromí? A co mu přinesla role v seriálu Kouzlo derby?Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Bombardování Bělehradu jsem si přál, omluvu za Srebrenici už nečekám. Češi Jugoslávce přijali dobřeOpíjet se v roce 1988 v socialistické Praze a pak suverénně odjet na kávu do Paříže. Prožít sametovou revoluci, vnímat nádech svobody v Československu, zároveň sledovat, že o vlastní svobodu přicházím, protože můj stát se propadá do krvavé vřavy. Dívat se na poklidný rozpad Československa a přitom se sám sebe ptát, jestli válka v Chorvatsku nebo v Bosně je i moje válka. Emigrovat do Prahy, přitom se starat o rodinu v obléhaném Sarajevu. No a pak proměnit svůj život pod tíhou těchto zážitků: založit a vést nejvýznamnější festival dokumentárních filmů Jeden svět, věnovat se konfliktům v Barmě nebo Gruzii a pomáhat tamním lidem. To jsou jenom některé ze zákrut fascinujícího života „žižkovského Sarajevana“ Igora Blaževiče. „Nikdy jsme nechtěl zobrazovat utrpení lidí ve válce, ale to, že se i v tak šílených chvílích dokázali zachovat svobodně, statečně, lidsky,“ říká kromě mnoha jiných věcí bratrům Jakubovi a Lukáši Novosadovým v další epizodě jejich sourozeneckého podcastu Hej, Slované.Na začátku Igor Blaževič vzpomíná na přelom osmdesátých a devadesátých let, popisuje své zážitky a pozorování z doby, kdy jako Jugoslávec začal pociťovat, že přichází o svobodu, na kterou byl zvyklý, a kdy nemohl cestovat na svůj jugoslávský pas (poprvé mu to znemožnili, jaký paradox, Slovinci), a zároveň sledoval, jak Češi, do té doby utlačovaní, svou svobodu nabývají. Mluví také o tom, jak se stal „sluníčkářem“, tedy zapadl do českých disidentských kruhů, a skrze ně vnímal dění v Česku, nebo jak si postupně uvědomoval, že válka v Jugoslávii, konkrétně v Bosně, se ho osobně dotýká, protože mu v obléhaném městě zůstala celá rodina. Ostatně jaká je Igorova osobní identita? Je Jugoslávec? Bosenský Jugoslávec? Chorvat? Sarajevan? Žižkovský Bosňan? Anebo světoobčan, který ztratil část své duše?Řeč přijde také na to, zda v sobě člověk může utišit válečné trauma, zda Mezinárodní soudní tribunál dokázal zahladit nějaké bolesti, aby na postižených místech došlo alespoň k minimální katarzi, anebo zda to překvapivě vůbec nedokázal. Jedno ze silných míst celého rozhovoru je o tom, zda očekávat omluvu od agresorů, anebo ne („se Srby jsem se znovu začal přátelit, až když jsem od nich přestal očekávat omluvy za Srebrenici – neomluvil se totiž žádný“). Není touha po omluvách vlastní jenom nám západním křesťanům? Dojde také na úvahu o spojeneckém bombardování Bělehradu, s nímž Igor Blaževič souhlasil, ba dokonce po něm volal, s čímž se musí vyrovnat Jakub, který Bělehrad považuje za svůj druhý domov. Dále Igor vypráví, že se po válce zhroutil a musel půl roku odpočívat, načež odjel na druhou stranu světa zkoumat, zda se tamní konflikty liší od našich, nebo ne. „Přitom si člověkuvědomí, že když má válečné zážitky, získá určitou senzibilitu, díky níž konfliktům rozumí lépe. A dostavuje se určitý adrenalin, už to ovzduší pořád trochu potřebujete.“Hovoříme také o tom, jak česká společnost přijímala v devadesátých letech uprchlíky z Jugoslávie: „Nebyl to vůbec žádný problém. Válka v Jugoslávii byla první válka svobodného Československa, přijímali nás také proto, že jsme pro Čechy představovali jejich sen o moři a že nechápali, proč jsme to udělali a začali po sobě střílet. My jsme promarnili svou šanci: byli jsme o třicet let napřed před ostatními státy východního bloku, mohli jsme být první v Evropské unii. Místo toho jsme se začali vraždit,“ uvažuje Igor Blaževič. A pokud jde o dnešek a poměry Čechů k ukrajinské emigraci, dodává: „Svět začal být velmi nestabilní a komplikovaný, my jako Západ jsme ztratili sebevědomí, že víme, co je správné. Výsledkem je sebeuzavření společnosti, té liberální. Ukrajina to trochu, aspoň na chvíli, změnila, a společnost byla ochotná se zase otevřít. A už je to zase pryč.“Velký portrét výjimečného muže. Mnoho silných myšlenek weltmana, který si prošel ledasčím. Aneb konečně podcast, který odkrývá člověka.

O ekologických investicích české vlády mluví Nejvyšší kontrolní úřad mimořádně opatrně. Není divu. Podpořit budování obnovitelných zdrojů v časech změny klimatu je přece z principu užitečné. Navíc se dotace ve výši 73 miliard soustředila na fotovoltaické elektrárny a zvláště na solární panely na střechách rodinných domů.

O ekologických investicích české vlády mluví Nejvyšší kontrolní úřad mimořádně opatrně. Není divu. Podpořit budování obnovitelných zdrojů v časech změny klimatu je přece z principu užitečné. Navíc se dotace ve výši 73 miliard soustředila na fotovoltaické elektrárny a zvláště na solární panely na střechách rodinných domů.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Sněmovní volby budou i soubojem prezidentů. Prezidentovi se nechce věřit, že by Stanjura o bitcoinovém daru předem nevěděl. Není sám. Dluhopisy přestávají být sprostým slovem? Nedělitelnost svobody a mezinárodní právo.

Sněmovní volby budou i soubojem prezidentů. Prezidentovi se nechce věřit, že by Stanjura o bitcoinovém daru předem nevěděl. Není sám. Dluhopisy přestávají být sprostým slovem? Nedělitelnost svobody a mezinárodní právo. Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Sledujte tok peněz — i tak se dá nahlížet na dějiny, o což se v našem malém seriálu pokusíme. Není totiž náhodou, že Spořitelna česká vznikla zrovna před 200 lety. Mělo to svou dobovou logiku hledání stálosti a jistoty po letech krizí. Obrozenecké hnutí kladlo mimo jiné důraz na jednotu, proto snaha, aby všichni Češi spořili v jedné instituci měla svou dobovou logiku. Od nobility se centrum moci a společnosti přesouvá k širším vrstvám, což má samozřejmě dopad také na peněžní ústavy.

O Programa Resgatando a Cidadania, no espaço Forró da Inclusão, destacou neste sábado(28.06) a história da Banda Luar do Sertão, que completa 25 anos. Criada em 28 de junho de 2000, em Igarassu, por Domingos Sávio e um grupo de amigos, a Luar do Sertão, foi a primeira banda de forró pé-de-serra, formada por músicos com deficiência visual de Pernambuco. A conversa com o apresentador e zabumbeiro Domingos Sávio, foi com novos integrantes da banda: João Paulo do acordeon, sanfoneiro e vocalista; Jorge de Neném, no triângulo; Biu de Loura, pandeiro e vocal e Rivelino, vocal. Contatos para contratação do grupo pelo (81)9 9238-5160 /(81) 9.8438-6462. O Programa Resgatando a Cidadania é apresentado todo sábado, a partir do meio-dia, pela Rádio Folha 96,7FM, produzido e apresentado pelo radialista Domingos Sávio.

“Avete puntato delle pizze sul mangiare settimana questo??”

Ropa se už zase prodává pod 70 dolary za barel. Po této zprávě bylo slyšet na všech burzách, jak si všichni možní investoři oddychli. Není divu, o posledních dvou víkendech se mezi ekonomy šířila těžká frustrace. Jak víte, 13. června začal Izrael bombardovat Írán.

Ropa se už zase prodává pod 70 dolary za barel. Po této zprávě bylo slyšet na všech burzách, jak si všichni možní investoři oddychli. Není divu, o posledních dvou víkendech se mezi ekonomy šířila těžká frustrace. Jak víte, 13. června začal Izrael bombardovat Írán. Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Není mnoho českých politiků, kteří by výrazně prorazili i v zahraničí. Věru Jourovou zařadil americký časopis Time v roce 2019 mezi 100 nejvlivnějších lidí světa. A to za její působení v Evropské komisi, kde měla na starosti regulaci týkající se ochrany dat na internetu, tedy především gigantů jako Google nebo Facebook. Za sebou má ale taky dramatický osobní život i stejně jako politické sblížení a následný rozchod s Andrejem Babišem. O tom všem mluví v knize Viktora Daňka.

Bitcoinová kauza je závažná a představuje velký problém. Na tom se shodne většina lidí v této zemi. Alespoň to dokazují výsledky průzkumu společnosti STEM. Není překvapením, že tento názor zastávají více příznivci opozičních stran. Ani podporovatelé koalice ji pochopitelně nezlehčují.

CELÝ DÍL NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION „Jsem znechucený tím, že jsme přes třicet let svobody doslova prodrbali zaměřením se na ekonomiku a životní úroveň. Je to sice namístě, ale nestačí to. Zanedbali jsme artikulaci hodnot, na kterých stojí náš stát a naše identita. Spoléhali jsme na to, že se svobodou přichází i povědomí o svobodě, ale to není pravda,“ říká ve Studiu N vládní koordinátor pro strategickou komunikaci Otakar Foltýn. „Daleko víc než od místních komunistů a fašistů, což je stejná sebranka, mi vadí útoky z té svobodomyslné části spektra – od akademiků, pražské kavárny, intelektuálů. Palba zezadu mi trochu podkopává stoličku, protože ji považuju za zbytečnou,“ podotýká. Za svými ostrými vyjádřeními si stojí, jsou podle něj jediná cesta, jak komunikovat základní témata. „Není čas zachraňovat ty, kteří přepadli a rádi by tu viděli ruské tanky. Nemůžu je zachránit, nemám na to čas ani peníze,“ říká v rozhovoru a dodává, že společnost se za jeho působení zatím odolnější nestala. Na to je prý potřeba více času i prostředků. Strategická komunikace státu má podle jeho slov formulovat společná, sjednocující témata. „Nechali jsme to plynout samospádem a teď se hrozně divíme, že nám informační prostředí 21. století brutálně rozvrátilo veřejný prostor a společnost se čím dál víc hádá,“ tvrdí bývalý náčelník Vojenské policie. Co na Čechy nejvíc působí? Z čeho má největší obavy? A co bude dělat, když se k moci dostane Andrej Babiš? Podívejte se na celý více než hodinový rozhovor.

Hostem speciálu Kecy a politika je tentokrát známý adiktolog a psychoterapeut Ivan Douda. Bavíme se o tom, jak ovlivní nedávná novela trestního zákoníku držení a pěstování lehkých drog. Probíráme paradoxy typu, že jsme jedna z prvních evropských zemí, která umožňuje lékařům aplikovat psilocybin, ale zároveň je stále trestným činem sbírat v lese houbu lysohlávku. Mluvíme o tom, že celá polistopadová historie je protkána zvyšováním a uvolňováním represe vůči držitelům nebo pěstitelům marihuany. Probíráme slavný komunistický paragraf o šíření toxikománie, který je tak gumový, že je možné ho nasadit na jakýkoli rozhovor o drogách. Není také bez zajímavosti, že někdejší prezident Zeman a současný Pavel udělili milosti nikoli dealerům, ale lidem, co si například pěstovali kytky marihuany. Sami uznali, že společenská nebezpečnost není tak velká, aby tito lidé celá léta museli trávit ve vězení. Otevíráme také otázku ketaminu a fentanylu, což jsou látky, které dnes frčí v USA. A nakonec se snažíme odpovědět, proč lidé touží po změněných stavech vědomí.

Ústavní soud se ve středu zabýval stížností opozičního hnutí ANO, jež napadlo před dvěma lety schválenou novelu, která zpřísnila podmínky pro předčasný odchod do důchodu. Podle soudců sice kabinet ukončením rozpravy porušil sněmovní pravidla, šlo nicméně o krajní, a tedy přípustnou reakci na obstrukce. Jen šéf opozičního ANO Andrej Babiš mluvil osm hodin a celkem debata zabrala několik dní. Jak ale ve Výtahu Respektu říká Filip Zelenka, v budoucnu by se rozhodnutí ÚS mohlo vymstít: „Zcela teoreticky, kdyby se v příštím volebním období role obrátily, ANO bylo u vlády a v opozici koalice Spolu, Starostů a třeba i Pirátů. A v situaci, kdy by se jednalo o pomoci Ukrajině, kterou by ANO chtělo osekat, opoziční poslanci ze současné vládní koalice by se proti tomu chtěli postavit a chtěli obstruovat. Fandili bychom jako občané proevropského směřování tomu, že se porušuje jednací řád? Není to signál pro budoucí vládnoucí většiny, že může dojít k porušování jednacího řádu?" Proč se vlastně doposud nezměnil? A z jakých důvodů projednávání stížnosti trvalo téměř dva roky?

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 67 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Každý, kdo má emocionální i materiální podmínky pro to, aby dítě vychoval, by tu šanci měl dostat,“ tvrdí Jiří Pospíšil, který má za sebou mnoho let v politice, působil jako ministr spravedlnosti, europoslanec i náměstek pražského primátora pro kulturu - a přesto říká, že až teď prožívá nejzásadnější období svého života. Ve svých téměř padesáti letech se stal poprvé otcem – dceru mu odnosila blízká kamarádka v rámci surogátního mateřství, a vychovává ji společně se svým dlouholetým partnerem. V rozhovoru otevřeně mluví nejen o své cestě k rodičovství, ale i o své sexuální orientaci, kterou sice nikdy veřejně neskrýval, ale až doteď ji také výslovně nekomentoval. „Všechno, co se týká mého soukromí, orientace a vztahu k miminku, vnímám hrozně citlivě. Možná i to je důvod, proč nejsem ten bojovník, který vyběhne na barikády a je v čele Prague Pride. Není to v mé mentalitě,“ brání se Pospíšil s tím, že to ale neznamená, že je špatný politik, který nemůže dělat něco dobrého jinde. Pokud jde o práva stejnopohlavních párů a jejich sňatky, Pospíšil není prý z těch, kdo by nutně potřeboval trvat na termínu „manželství“. Co je ale pro něj důležitou otázkou, jsou práva takových dvojic vůči dětem a přivítal by proto, kdyby se do budoucna posílila. Zároveň ale přiznává, že často váží slova – ne kvůli sobě, ale kvůli své dceři. „Nechci, aby jednou byla obětí těch, kteří se tu považují za ‚pravé konzervativce‘,“ říká Pospíšil k některým kritikám jeho rodinné situace s tím, že nejhorší by pro něj bylo, pokud by dění ve společnosti neumožnilo jeho dceři žít plnohodnotný život. Politik dokonce popisuje, že si v Česku často hrajeme na to, že stoprocentním vzorem a realitou je „krásná heterosexuální rodina se třemi dětmi“, kde oba rodiče dělají vše pro to, aby jejich děti byly šťastné. „To pokrytectví mi vadí,“ říká Pospíšil k tomu, jak vysoké je například číslo samoživitelů v Česku. Politik ale komentuje i aktuální dění – včetně kauzy Pavla Blažka a bitcoinové aféry, kterou označuje za zvláštní a nepochopitelnou. Především nerozumí miliardovému daru, ale zároveň dodává, že za případem zatím nevidíme konkrétní zločineckou logiku. Vrací se i k doznívajícímu případu Dozimetr, který ho podle jeho slov reputačně poškodil a vnímá ho nespravedlivě. Jeho úspěch v komunálních volbách v roce 2022 ale prý dokazuje, že voliči chápou rozdíl mezi tím, když se někdo s někým „potká“ nebo údajně s někým páchá trestnou činnost. Jak zvládá první měsíce v roli rodiče? Co pro něj znamenala podpora veřejnosti – i konfrontace s často drsnou kritikou? Proč považuje rodičovství za silnější zkušenost než celou svou kariéru a vážně už politiku neřeší? I o tom je rozhovor.

La vida de Brian Wilson sembla treta d'una s

«¡Con cuánta pena me negué a la pretensión de mi hija Nené de que le comprara aquella lujosa muñeca que caminaba, abría y cerraba los ojos y decía “papá” y “mamá”!... Era una belleza. Lo único que la afeaba era esa horrible etiqueta que... decía... $32.50. »La compra estaba... fuera de nuestro alcance.... En aquella trágica época... vi... entrar a dos hombres en una guarapera y pedir un guarapo de a [centavo] y dos vasos.... »Había que apelar a la convicción. Al hacerlo cometí el mayor de los errores... de razonarle a mi hija de esta forma: —Hija mía, ya tú eres mayor, casi una mujercita, y puedes darte cuenta de la situación. Las cosas no están para comprar una muñeca tan cara. Tú sabes que la Escuela Normal está cerrada y no me pagan el sueldo. Ahora tampoco gano nada en el Sanatorio. Nos cuesta mucho trabajo obtener lo necesario para vivir. Más adelante, cuando las cosas mejoren, yo te prometo comprarte una así. »Mi razonamiento produjo una reacción inesperada. No hubo resistencia, ni insistió más en su petición, pero grandes sollozos interrumpían su respiración y sus lindos ojos negros eran un inagotable manantial de lágrimas. —Pero hija mía —le dije—, sé razonable. Date cuenta de que no es posible complacerte en tu deseo. ¿Qué más quisiera yo que darte gusto? »Y mi pequeña hija, entre sollozo y sollozo, me hizo sentir apesadumbrado y culpable, al contestarme: —Pero papá, si yo no lloro por la muñeca, sino por cómo están las cosas.»1 Así concluye la anécdota del eminente escritor y médico cubano Mario Dihigo, que fue profesor y director de la Escuela Normal para Maestros de Matanzas y miembro de la Federación Médica de Cuba durante el régimen de Machado, y ejerció su profesión en una de las plazas del Sanatorio de la Colonia Española. Casi todos nosotros podemos identificarnos con esa patética escena que describe en su obra titulada Cosas de muchachos. Todos, incluso nuestro Padre celestial y su Hijo Jesucristo. Aunque muchos lo desconozcan, el Hijo de Dios, durante la semana de su Pasión, lloró por Jerusalén, no porque no pudiera pagar el precio de su rescate, sino por cómo estaban las cosas. «¡Cómo quisiera que hoy supieras lo que te puede traer paz!», le dijo desconsoladamente Cristo a aquella ciudad escogida, y le advirtió que iba a ser arrasada por no reconocer el tiempo que Dios había dispuesto para salvarla.2 Así mismo llora por nosotros actualmente, por todos los que no hemos permitido que Él nos abrace y nos muestre su gran amor. Aceptemos hoy mismo el precio que pagó para salvarnos. Sólo así disfrutaremos de la paz interior que Él vino a traernos.3 Carlos ReyUn Mensaje a la Concienciawww.conciencia.net 1 Mario E. Dihigo y Rosa Dihigo Beguiristain, Cosas de muchachos (Miami: Ediciones Universal, 1998), pp. 51‑54. 2 Lc 19:41‑44 3 Jn 14:27

Eva Decroix, talentovaná politička ve špatnou chvíli na špatném místě. Národní garda v ulicích LA. Proč česká opozice sází na rozleptávání důvěry ve férovost voleb? Čechy a sudetské Němce spojuje láska k Česku. Nenávist a výčitky mizí. Maxi novela trestního zákoníku může vnést spravedlnost do případů kolem konopí. Konečně.

Není prohra jako prohra. Podlehnout soupeři se ctí je zcela běžnou součástí sportu. Nastanou ovšem i případy, kdy máte takříkajíc z ostudy kabát. Jako Ivan Hašek v Chorvatsku. Podezření, že je trenérem z pravěku, se žel potvrzují.###00:48 Chorvatsko deklasovalo Českou republiku19:29 Lewandowski bojkotuje polskou reprezentaci24:23 Mistrovství světa ve fotbale klubů je hazard pro hráče36:56 Na Letnou se vrací trenér Brian Priske. Nakopne znova Spartu?Pondělní vystoupení na půdě největšího favorita skupiny v Chorvatsku přineslo debakl 1:5. A bohužel také už asi nezpochybnitelné razítko potvrzující, že obavy z Haškovy odborné způsobilosti byly na místě. To, co český tým proti Modričovi a spol. v Osijeku předváděl, bylo ostudné a předpotopní od A do Z. Zjevně vyrazil do utkání s taktickým konceptem, který měl všehovšudy dvě položky: Hrajte v hlubokém bloku. A kdyby se náhodou naskytla nějaká standardní situace, tak z ní zkuste dát gól.Nic dalšího se ve hře českého celku neobjevilo, takže i kdyby Hašek týmu vštěpoval také nějaké další prvky, házel tím jen hrách na stěnu. A je tedy zbytečné o tom vůbec spekulovat. Jen ukázaná platí a pravda leží na hřišti. Tahle byla bohužel krutá, ale její zjištění bylo, zdá se, nevyhnutelné. Po Jaroslavu Šilhavém nevede český tým ani nyní  dostatečně fundovaná a kompetentní osoba. Nosiči vody, tentkrát s hostem Jindřichem Šídlem, politickým publicistou Seznam Zpráv, věnovali svou pozornost i vývoji na Spartě a návratu Briana Priskeho. A došlo také na predikce před ME „21“ na Slovensku a klubovým MS v USA.Poslechněte si novou epizodu!---Nosiči vodyFotbalový podcast Seznam Zpráv. Jaromír Bosák, Luděk Mádl a Karel Tvaroh každý týden o českém a světovém fotbalu. Příběhy, aféry, důležité postavy na hřišti i v zákulisí.Odebírejte na Podcasty.cz, Apple Podcasts nebo Spotify.Sledujte nás na Twitteru! Najdete nás tam jako @Nosicivody.Máte návrh, jak podcast vylepšit? Nebo nás chcete pochválit? Pište na audio@sz.cz.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 58 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Nevím, odkud beru koule to dělat.“ Těmito slovy popisuje Ewa Farna rozhodnutí, na které by si řada jejích kolegů možná netroufla: uspořádat velký výroční koncert na stadionu Eden a stát se tak první českou zpěvačkou, která vystoupí jako hlavní hvězda na místě, kde si dříve troufly koncertovat jen Pink, Tina Turner nebo Madonna. Do současné reality, která předčila její sny, patří také nedávné vystoupení zpěvačky Dua Lipa, během něhož nečekaně zazněla její píseň Na ostří nože – a druhý den si ji Farna s britskou hvězdou zazpívala živě na pódiu. Video z koncertu se následně začalo virálně šířit, získalo miliony zhlédnutí, přišel rozhovor pro BBC i vlna hrdosti fanoušků – to všechno ale vzápětí narušila kritika, že šlo o domluvený tah, zaplacenou reklamu a pečlivě naplánované PR. „Dost mě to zranilo a rozbrečela jsem se,“ popisuje Farna zpochybňování od „kolegů z oboru“ s tím, že logicky byla situace pro obě strany marketingově výhodná, ale krásné na ní bylo právě to, že vznikla opravdu spontánně. Zpěvačka, která je už dvacet let na scéně, mluví o tom, jak těžké bylo dospívat na očích veřejnosti i jak si musela projít situacemi, kdy po ní na koncertech házeli kelímky od piva. Jindy zase fanoušci pořádali svatbu před jejím domem, což pro hudebnici bylo poněkud za hranou. I přes takové „divné“ situace má dnes Ewa Farna pocit, že si se svými posluchači vytvořila prostor, ve kterém se cítí bezpečně. V rozhovoru také otevřeně vypráví o tom, proč občas zpívá písničku Tělo hlavně pro sebe samu a jak se učí pracovat se sebepřijetím. „Není to tak, že to zpívám z pozice člověka, který si to vyřešil,“ přiznává zpěvačka. Mluví ale také o mateřství, podnikání, vedení převážně mužského týmu i o své potřebě mít věci pod kontrolou. „Možná jsem control freak, ale některé věci si potřebuju pohlídat sama,“ tvrdí Farna, která se jako dcera dvou vysokoškoláků prý rozhodla, že pokud se bude věnovat hudební kariéře, tak naplno. Proč podle ní sebevědomí neznamená, že se nebojíme? Co za emoce v ní vyvolal nečekaný duet? A proč si myslí, že výjimečné věci se mohou stát i v malé zemi, jako je Česko? O tom všem mluví Ewa Farna.

Eva Decroix, talentovaná politička ve špatnou chvíli na špatném místě. Národní garda v ulicích LA. Proč česká opozice sází na rozleptávání důvěry ve férovost voleb? Čechy a sudetské Němce spojuje láska k Česku. Nenávist a výčitky mizí. Maxi novela trestního zákoníku může vnést spravedlnost do případů kolem konopí. Konečně.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Má pořád smysl dělat meníčka? Není to takový to nutný zlo? Tohle mě napadlo, když jsme včera navštívili Restauraci Kotva ve Frýdku-Místku. Těch návštěv bylo za poslední rok hromada, taky i toho, co jsem všechno tenhle týden vypostoval. Inspekci z mělnického Brlohu vidělo asi 750.000, snad to tam neměli moc perné. Procházka po turistické Praze byla opravdu depresivní, boj Janka Rubeše je asi jako ten můj s rubrikou #komentartydne - má to smysl, ale nemá to šanci ). Poslechněte a dejte vědět. A připojte se, prosím, na herohero.co/gastromapalukasehejlika, z podpory děláme teď opravdu hodně projektů.

Poi cmq per fortuna non è arrivato nessun corriere

Todo comenzó con una noticia sorprendente: una empresa internacional había logrado una operación de financiamiento internacional gracias a una institución financiera mexicana. Lo más interesante: la beneficiada era la subsidiaria mexicana de una empresa italiana con décadas de historia.Los inicios en ItaliaLa historia se remonta a la década de 1950, en Italia, cuando un empresario visionario inició un pequeño negocio dedicado a la producción de botellas de plástico. Con el tiempo, la empresa creció hasta consolidarse primero a nivel regional y, más tarde, en toda Europa.La alianza y la estrategia de expansiónEn su proceso de expansión, la empresa se asoció con la gigante petroquímica Shell, interesada en el desarrollo de este mercado. Durante años, la alianza funcionó con éxito. Sin embargo, con el tiempo, Shell decidió vender su participación. Fue entonces cuando la empresa italiana, con una visión audaz, no solo adquirió esa operación, sino que comenzó a comprar otras compañías petroquímicas a nivel internacional.Diversificación e innovación Adoptaron una estrategia de integración vertical y diversificación, expandiéndose durante más de tres décadas. Ingresaron también al negocio del diseño y construcción de plantas petroquímicas, e incluso incursionaron en los biocombustibles de segunda generación: una apuesta innovadora para su tiempo.Para 2013, la empresa facturaba más de 3 mil millones de dólares, operaba en más de seis países y empleaba a más de 2 mil personas. Un verdadero caso de éxito, tanto en estrategia de mercado como en resultados financieros.Competencia feroz y decisiones arriesgadasCon el tiempo, se convirtieron en uno de los tres mayores productores de PET a nivel mundial. Sin embargo, enfrentaban una fuerte competencia, incluso con rumores de subsidios gubernamentales hacia sus rivales, lo que dificultaba competir en precios.Ante ello, el grupo italiano tomó una decisión arriesgada: aumentar su capacidad de producción en un 65 % con la construcción de una nueva planta con capacidad de 1,100,000 toneladas. Eligieron desarrollarla en Altamira, México, donde ya operaba su subsidiaria —originalmente parte de Shell y adquirida por ellos en 1995—. Esta planta abastecía aproximadamente el 35 % del PET consumido en México y exportaba el 18 % del mercado de Estados Unidos. Era una operación rentable y altamente eficiente.Una visión audaz y una estrategia de integración llevaron a esta empresa, nacida en Italia en los años 50, a expandirse por Europa y aliarse con Shell. Hoy, su diversificación y capacidad de innovación han redefinido el rumbo de la industria.Escucha la historia completa :https://youtu.be/qIvm4MllYRE

Street Fighter 6 and City of the Wolves updates, Combo Breaker experiences, the Nen x Impact demo.

Málokterý politik před rokem 1989 nudil posluchače svých projevů tolik jako vrchní ideolog Jan Fojtík. Nenápadný muž měl přitom pod palcem ideologický dohled nad vědou, kulturou a školstvím. Vrchol jeho kariéry i pád připomene v pořadu Portréty historik Zdeněk Doskočil.Všechny díly podcastu Portréty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Ministr spravedlnosti a držitel žluté karty od premiéra Pavel Blažek má další problém. Musí hájit přijetí miliardového daru pro ministerstvo od v minulosti odsouzeného prodejce drog. Vše je prý ale absolutně čisté.Shrňme rychle celý příběh - odsouzený obchodník s drogami po návratu z vězení vysoudil návrat zabavené elektroniky. Ukázalo se, že se na ní nacházejí tři miliardy v bitcoinech. A co se nestalo, „podnikatel“ se rozhodl miliardu věnovat ministerstvu spravedlnosti.„Samozřejmě se nabízí otázka, proč by to onen člověk dělal? Dal se ve vězení na víru a teď napravuje svoje hříchy? Stala se z něj dobrá duše, které leží na srdci vyrovnaný rozpočet ministerstva spravedlnosti?“ ptá se v podcastu Lucie Stuchlíková. Podle ministra Blažka se možná dal bývalý prodejce drog na pokání.Původem peněz se v minulosti zabývaly soudy, najít se jim ho nepodařilo. Sám štědrý dárce tvrdí, že s jeho trestnými činy nijak nesouvisí a že je vytěžil na počítači u dědečka v Břeclavi.„Silně mi to připomíná příběh Stanislava Grosse, kterému nosil peníze strýček Vik v igelitce. Gross se obhajoval slovy, že je to křišťálově čisté, že ani křišťál nemůže být křišťálově čistější. Blažek zase říká, že je to tak ultralegální, že to legálnější být nemůže,“ připomíná Václav Dolejší.Není to poprvé, kdy se ministr Blažek proslavil kreativní výmluvou. Když měl vysvětlovat, proč se schází na soukromém večírku s poradcem prezidenta Martinem Nejedlým, tvrdil, že ho do restaurace „náhodou zahnala bouřka.“Po původu peněz od odsouzeného prodejce drog se prý Blažek neptal. Stačí mu prý to, že neexistuje rozsudek, že by pocházely z trestné činnosti. Tedy zatím - poté, co se miliardy objevily, začala věc prošetřovat policie. (A než stihl tento podcast vyjít, Seznam Zprávy odhalily, že peníze ministerstvu připluly přímo z konta nechvalně proslulého drogového tržiště.)Co bude dál? „Hlavní politické figury ODS včetně premiéra jsou pořádně naštvané. Nedivil bych se, kdyby to tentokrát Pavel Blažek nakonec neustál,“ říká Václav Dolejší.Politicky je to každopádně pár měsíců před volbami, které ani bez toho nevypadají růžově, pořádný průšvih. „Je jedno, kolikrát bude ministr opakovat, že je všechno čisté. Ta věta zní jasně: Ministerstvo spravedlnosti si vzalo miliardu od odsouzeného dealera drog, jejíž původ je nejasný. Opozice bude mít pořádně nabito,“ shrnuje v Reaktoru Lucie Stuchlíková.Kolik žlutých karet vlastně může člověk dostat? Co řekl Andrej Babiš na Orbánově konzervativní konferenci? A proč by ANO platilo kampaň ze svého, když to může jít z krajského rozpočtu? Poslechněte si trojitý Reaktor podcastu Vlevo dole!A nezapomeňte pro svůj oblíbený podcast hlasovat v anketě Podcast roku. Děkujeme!----Vlevo dole řeší politické kauzy, boje o vliv i šeptandu z kuloárů Sněmovny. Vychází každou středu v poledne.Podcast pro vás připravují Lucie Stuchlíková (@StuchlikovLucie) a Václav Dolejší (@VacDol), reportéři Seznam Zpráv.Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu Seznam Zpráv, na Podcasty.cz nebo ve své oblíbené podcastové aplikaci.Své názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@sz.cz.Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram.Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.

Není to tak dávno, co se o Německu mluvilo jako o ekonomické lokomotivě, která svou výkonností táhne zbytek Evropy. Teď se naopak Němci děsí toho, že zažijí už třetí rok za sebou ekonomický pokles. Jak se Němci do současných hlubokých ekonomických problémů dostali? Nejen to vysvětluje kniha Kaput. Konec německého zázraku. Jejím autorem je komentátor Wolfgang Münchau a v češtině ji v roce 2025 vydalo nakladatelství Bourdon.

Po hnutí Stačilo! a STAN zveřejnili obrys svého programu i Piráti. Jen hnutí ANO nadále mlčí a ústy svého předsedy Babiše tvrdí, že s programem voliče seznámí až tři týdny před říjnovými volbami. Zatím je patrné, že volební trendy určují leví nebo praví populisté. Jsou to oni, kteří šermují nulovou sazbou DPH na potraviny (Jana Bobošíková), čímž strhávají ostatní strany k nápodobě. Volební sliby jsou rámovány evropským způsobem uvažování ve stylu musíme víc zbrojit a současně nepřestat zavádět ambiciózní Green Deal, a pokud možno nezvyšovat daně. Výsledkem nemůže být nic jiného než nástup plíživé inflace, která sníží zadlužení států. Druhým extrémem je redukovat politiku na marketingové kejkle. Politický marketing je ve skutečnosti způsob, jak účinnou formou sdělit voličům svůj program. Není to však obsah, jen forma sdělení. Bohužel část politických stran, jako ANO nebo STAN, zaměňují obsah za formu. Pak se přitom dopouští populistického nadbíhání svým socialisticky myslícím voličům, anebo sklouzávají k morálnímu kýči, jako hnutí STAN svým videem, v němž se snaží okázale pomoci rodině se třemi postiženými dětmi. Je samozřejmě správné, když politici využívají své známosti k podpoře dobré věci. Je eticky nepřijatelné a navíc kýčovité, když využívají bezmoc těchto lidí v předvolebním boji. Zdá se, že letošní sněmovní volby budou festivalem populismu.

In this episode of our anime segment, things get real as Kenny sparks a full-on debate: Which series is better — Bungo Stray Dogs or Hunter x Hunter? We go deep into: Power systems: Nen vs literary-based abilities Character depth and development Villains, story arcs, and emotional weight Who's got the better MC? And who has the most wasted potential? Two elite shows. One must stand above the other.

Češi považují za nejvážnější problém českého školství nedostatečné kapacity mateřských škol. V průzkumu agentury Median pro Radiožurnál a Český rozhlas Plus se na tom shodlo začátkem května přes 80 procent z 1000 respondentů. Co by s tím udělali politici? „Není to o tom, že by se nestavělo. Pomohla by větší koordinace obcí, které jsou ve své bezprostřední blízkosti. Stálo by za to i odbourat byrokracii, aby mohly vznikat dětské skupiny,“ říká Matěj Gregor (Motoristé sobě).

Ako sa správne pohádať? Ako otvoriť vo vzťahu čo vás páli a prísť k riešeniu, ktoré naplňuje potreby oboch? Čo vlastne všetko spadá pod potreby? Prečo keď sa naučíte nenásilne komunikovať, tak sa začnete viac hádať? S lektorkou a facilitátorkou Hanou Švábíkovou z Institutu nenásilný komunikace vám dáme odpovede na tieto a mnohé ďalšie otázky. Hlboký rozhovor plný AHA momentov pre sebarelizáciu a skvalitnenie svojich vzťahov. V herohero časti sa snažíme prísť na kĺb tomu ako komunikovať s ľuďmi z opačnej strany politického spektra aby sme sa nezničili a zároveň si porozumeli. Institut nenásilné komunikace: www.ink.czkurz Nenásilná komunikace ve vztazích pro ženy: https://nenasilnakomunikace.org/kurz/nenasilna-komunikace-ve-vztazich-pro-zeny-odpoledne-v-praze/facebook INKu: https://www.facebook.com/InstitutNenasilneKomunikaceHanu sleduj na IG @hana.svabikovaweb Hany: www.hanasvabikova.czPodcastové aplikace nám nic neplatí. Moc vám děkujeme za odběry, díky nim můžeme fungovat.

A Naucalpan 200 patrullas, 50 moto-patrullas y seis drones de última generaciónEn marcha en Ecatepec operativo “Tormenta”PAN exige transparencia en el caso de Marina del PilarMás información en nuestro Podcast

Hostem této epizody je Jan Řehák. Muž, s kterým jste se možná setkali, ale zároveň je docela pravděpodobné, že jste ho neviděli. Zní to tajemně? Hned vysvětlím, mám totiž přesně takovou zkušenost. Setkali jsme se mnohokrát, když jsem například navštívil nějakou akci nebo byl jako novinář na americké ambasádě. Ale viděl jsem ho poprvé až na pivu. Lépe řečeno v pivním baru, jehož spolumajitelkou je jeho manželka.Honza totiž zvládá umění být neviditelným. Což taky vysvětlím. Působil řadu let jako osobní ochránce hned tří amerických velvyslanců. Jan Řehák byl policista, a u Policie České republiky sloužil do letošního roku celkem dvaadvacet let. Dnes už je takzvaně ve výslužbě. První roky strávil na potovostní motorizované jednotce, pak nastoupil do útvaru ochranné služby. Ta se stará o bezpečí a ochranu ústavních činitelů, a taky dvou velvyslanců: americkou a izraelského.Jaké to je dělat takovou práci, co to obnáší a jaké schopnosti či dovednosti potřebujete? Plus co vám mnohaletá zkušenost tohoto typu může dát pro život? A co se o tom dá říct či sdělit ostatním? Přesně o tom jsme mluvili. Doufám, že vás to bude bavit stejně jako mě..Být připraven na nejhorší, aby všechno dopadlo dobře. Příběh muže, který chránil tři americké velvyslanceExistují profese, o nichž víme, že tu jsou, ale moc o nich nevíme. A když něco, tak jsou to romantické či naopak nerealistické představy získané z filmů nebo knížek. Ano, takovou profesí je i práce osobního ochránce, člověka, který musí být neustále ve střehu, připraven na všechno, a přitom by ho v ideálním případě nikdo neměl vidět. Cesta Jana Řeháka k této práci nevedla přímo. Jako absolvent hotelového a restauračního provozu začínal v kuchyni jedné pražské restaurace. "Bylo to na Újezdě, v takovém podzemí. Z kuchyně jsem neviděl vůbec nic, nebyla tam ani okna," vzpomíná s úsměvem. Tahle zkušenost ho však nenadchla, a tak se vydal na roční pracovní pobyt do Anglie.Po návratu se s kamarádem ze základní školy rozhodli pro radikální změnu kariéry – nastoupili k policii. První roky strávil na pohotovostní motorizované jednotce v Praze, což znamenalo, že vyjížděl k nejrůznějším případům na tísňové lince 158. "Ta práce má své kouzlo v tom, že nikdy nevíš, kam jedeš, do čeho jedeš, co tam bude," říká. Ale právě tahle nepředvídatelnost ho na práci bavila, přestože přinášela i značné riziko.Na otázku, zda se při těchto výjezdech bál, odpovídá překvapivě: "To si nemyslím. Asi za to může ten adrenalin. Není tam moc prostoru pro to, že bys někam jel a řekl si 'já se bojím, já tam radši nepojedu'. Přemýšlíš jen o tom, jak tu práci udělat co nejlíp a nejefektivněji, aby ses vrátil domů.Po zhruba šesti letech přešel na ochrannou službu, což vyžadovalo projít náročným výběrovým řízením. Jeho součástí byly speciální psychotesty a především tzv. "pekelňák" neboli pekelný týden. Jinými slovy, extrémně náročný fyzický a psychický test."Je to zátěžový týden, kdy tě instruktorři vystaví vysoké fyzické zátěži. Moc nespíš, moc nejíš, vlastně nevíš, co se bude dít. Snaží se tě dostat na dno, aby viděli, jak reaguješ, když nejsi v komfortní situaci," popisuje Honza, který tuto zkoušku absolvoval shodou okolností den poté, co měl nehodu na motorce.V ochranné službě začínal jako řidič policejních vozidel, následně přešel mezi řidiče-ochránce v civilu a nakonec se stal osobním ochráncem. Posledních přibližně 10 let strávil na americké ambasádě, kde chránil tři po sobě jdoucí americké velvyslance."Dobrý ochránce by měl být neviditelný," vysvětluje Honza jeden z klíčových principů své bývalé profese. A ano, znamená to, že musíte potlačit své ego. Pro člověka, který je zvyklý na běžné sociální interakce, by mohlo být frustrující, když ho lidé nepoznávají nebo ignorují. Osobní ochránce však musí tuto "neviditelnost" vnímat jako profesionální úspěch.Vztah mezi ochráncem a chráněnou osobou je mimořádně specifický. "Jsi tak blízko a tak často, že spolu trávítě často víc času než s rodinou nebo kamarády," popisuje Honza. "Víš spoustu věcí. Jak se ta osoba chová i jak přemýšlí. "Přesto musí ochránce udržovat profesionální odstup. "Základ je, aby si ti dva lidé sedli. Pokud si to nesedne, tak to nikdy nebude fungovat," vysvětluje. Zároveň však dodává, že ochránce by měl být apolitický: je mu jedno, jaké má chráněná osoba názory, jeho úkolem je ji chránit bez ohledu na osobní sympatie.Z chráněných osob mu byl nejbližší bývalý americký velvyslanec Stephen King. "To byl chlap s ohromným přehledem i zkušenostmi. Bylo mu kolem osmdesáti, ale měl neuvěřitelnou energii,” říká s respektem.Osobní ochránci procházejí soustavným výcvikem v mnoha oblastech - od řidičských dovedností přes bojové umění a zdravovědu až po psychologickou přípravu. "Netrénuje se jen střelba," vysvětluje, "ale i umění vyhodnotit situaci a předcházet konfliktům. "Po 22 letech u policie se Honza rozhodl pro změnu. "Jednoho dne se vzbudíš a už se netěšíš do práce. A v tu chvíli taky víš, že to je tvůj konec," vysvětluje svůj odchod. "Všechno se dá dělat po nějakou určitou dobu a člověk by měl odejít, dokud na tu práci stačí," dodává.Nyní pomáhá své manželce s provozem dvou belgických barů a na otázku, na co se těší, odpovídá: "Těším se na to, co ještě nevím, co bude. Ten život přináší spoustu nových věcí a nových výzev."Z Honzovy profese si můžeme odnést několik cenných rad do běžného života. Například jeho přístup ke konfliktům: "Lepší je těm problémům vždycky předcházet a z toho místa klidně odejít, v civilním životě normálně utéct. Život máš jenom jeden, zdraví máš jenom jedno."I ve svém civilním životě si zachoval některé návyky - v hospodě si nesedne zády ke dveřím a vyhýbá se potenciálně problémovým situacím. "Nikdy nevíš, kdo proti tobě stojí," říká.Na otázku, zda bude svět za deset let lepší nebo horší, odpovídá s optimismem, který možná kontrastuje s tím, že od něj jeho bývalá profese vyžadovala být každý den připraven na to nejhorší : "Já myslím, že svět bude lepší."