Ucho

Ve Spojených státech proběhly volby. Většina mediální pozornosti byla pochopitelně soustředěna na osud Donalda Trumpa. V menší míře pak na poměry sil v Kongresu. Kromě toho ale jednotlivé státy tradičně pořádaly referenda o nejrůznějších návrzích. Zatímco americká levice může slavit třeba prosazení 15dolarové minimální mzdy na Floridě, jedno kalifornské referendum pro ni skončilo fiaskem – zrovna to spjaté s technologickými firmami.

Spojené státy nemají jeden volební systém, ale mají jich padesát – tohle souvětí bylo za posledních několik let zopakováno tolikrát, že budete marně dohledávat, kdo ho řekl jako první. A nejhorší je, že co se týče zabezpečení integrity voleb, je jeden z těchto systémů horší než druhý. Hrozí, že povolební Spojené státy opět zaplaví tvrzení, že jejich prezidentské volby rozhodl zásah cizí mocnosti?

„Spojené státy versus Google jsou nejvlastenečtější slova, která jsem slyšel za hodně dlouhou dobu,“ tweetoval americký republikánský senátor Josh Hawley minulý týden. Reagoval tak na antimonopolní žalobu ministerstva spravedlnosti, která obviňuje Google ze zneužívání svého dominantního postavení. Senátor Hawley má rozhodně pravdu, že tu dlouho nic takového nebylo. Žaloba na Google je přitom jen střípek.

Americký bulvární deník New York Post minulý týden zveřejnil třaskavou zprávu týkající se prezidentského kandidáta demokratů Joea Bidena a jeho syna. Tedy – ona by možná ani tak třaskavá nebyla, kdyby se sítě Twitter a Facebook nerozhodly zamezit jejímu šíření. Kauza vyostřila už předtím probíhající debatu o tom, co si technologičtí giganti mohou a nemohou dovolit.

Americký odvolací soud rozhodl, že sledovací program agentury NSA, který byl rozkryt díky leaku Edwarda Snowdena, byl protizákonný. Po více než sedmi letech je to symbolické, ale nikoliv nepodstatné rozhodnutí.

„Nelze vydávat hudbu jednou za tři nebo čtyři roky a očekávat, že to bude stačit. Ti umělci, kterým se dnes daří, si uvědomují, že vše závisí na tom, aby svoje fanoušky neustále zapojovali. Musíte vynaložit úsilí vytvořit příběh okolo svého alba a vést nepřetržitý dialog se svými fanoušky,“ řekl před nedávnem šéf streamovací služby Spotify Daniel Ek pro web Music Ally. Ze stran hudebníků se setkal s nevraživou reakcí a není se čemu divit.

Z vypovídání před americkým Kongresem se v posledních letech už pro hlavy největších technologických firem stává trochu tradice. Kdo by mohl zapomenout na šéfa Facebooku Marka Zuckerberga a jeho odpověď „senátore, prodáváme reklamu!“, kterou oblažil republikána Orrina Hatche před dvěma lety. Tentokrát před Kongresem vypovídali hned čtyři šéfové a byl to průlom.

Ve Spojených státech nabírá na obrátkách debata ohledně palčivé otázky: má země zakročit proti čím dál populárnější službě TikTok, která je přitom provozována čínskou firmou? Šéf štábu Donalda Trumpa Mark Meadows nedávno řekl médiím, že administrativa proti službě chystá v horizontu následujících týdnů zatím blíže nespecifikované kroky. Je případný zákaz služby dobrý nápad?

Twitter minulý týden zachvátil asi nejviditelnější hack, který tato sociální síť pamatuje. Řadový uživatel si mohl povšimnout toho, že tzv. ověřené účty – takové ty s modrým odznáčkem vedle svého jména, které většinou patří vlivným osobnostem – nemohou tweetovat. To pochopitelně vyvolalo velký posměch. Taková už je kultura Twitteru… Kdo by si nechal ujít příležitost kopnout si do někoho výše postaveného? Za celým cirkusem ale leží obrovský hack týkající se kryptoměn.

Americké ministerstvo spravedlnosti rozšířilo svoji žalobu na šéfa organizace WikiLeaks Juliana Assange. Evidentně se snaží posílit svou pozici při pokusech o Assangovo vydání z Velké Británie, kde je od loňského roku vězněn. Zároveň tím ale odhaluje, jak slabé karty má v rukou. Soudní spor se vztahuje primárně k leakům, které jsou letos už 10 let staré.

„Byl to jen Donald Trump s mikrofonem, čepicí a letadlem… a twitterovým účtem,“ shrnovali komentátoři Trumpovu pro mnohé překvapivou výhru v roce 2016. Máloco je se současným americkým prezidentem spojeno tak jako právě jeho obsesivní tweetování. Vztah Trumpa a Twitteru ale začal v poslední době hořknout do stavu jakési studené války. 

Facebook na začátku května definitivně oznámil vznik nezávislé kontrolní rady, která má rozhodovat o konkrétních případech smazání nebo zachování obsahu jak na Facebooku, tak na Facebookem vlastněném Instagramu. V těchto případech může rada zvrátit i přímo rozhodnutí Marka Zuckerberga, který slíbil se rozhodnutím rady řídit.

Ještě na konci minulého roku používalo videokonferenční aplikaci Zoom 10 milionů uživatelů denně. V březnu číslo vzrostlo na 200 milionů denně. Za tento explozivní nárůst může pochopitelně především pandemie koronaviru, která spoustu lidí uvěznila v jejich domovech. Ať už kvůli práci, nebo kontaktu s blízkými se miliony lidí uchylují k videokonferenčnímu softwaru a Zoom nabízí jednodušší službu než veškerá konkurence. Tato jednoduchost má ale svoji temnou stránku.

V poslední době člověk ocení každou dobrou zprávu. Je to jenom pár týdnů, co planuly obrovské požáry po celé Austrálii a půlka světa se obávala, že se řítíme do otevřeného konfliktu mezi Spojenými státy a Íránem. To se teď na počátku pandemie koronaviru zdá jako hluboká minulost. Tou dobrou zprávou je, že byla po roce věznění propuštěna na svobodu whistleblowerka Chelsea Manning.

Minulý týden začal v Londýně soud, který má rozhodnout, jestli bude zakladatel WikiLeaks Julian Assange vydán do Spojených států. Americká obžaloba stojí na velmi nepřesných a zavádějících informacích a mnohokrát vyvrácených fámách. To bohužel neznamená, že Assange do Spojených států vydán nebude a že tento proces už teď nemá negativní dopad na novinářskou práci.

Americký novinář Glenn Greenwald byl v polovině ledna obžalován brazilskou prokuraturou z „kyberzločinů“. Greenwald v Brazílii dlouhodobě žije se svým manželem Davidem Mirandou, který je tamním federálním kongresmanem za Stranu socialismu a svobody. Do světového povědomí se Greenwald dostal v roce 2013 jako hlavní novinářská tvář v kauze whistleblowera Edwarda Snowdena.

Bývalá zaměstnankyně společnosti Cambridge Analytica Brittany Kaiser před několika dny ohlásila další várku leaků týkajících se fungování firmy, která nechvalně proslula ovlivňováním voleb po celém světě – od amerických prezidentských přes referendum o brexitu až po volby na Trinidadu a Tobagu. Kauzu mimo jiné proslavil loňský dokumentární film Netflixu The Great Hack.

Vánoce jsou časem klidu, míru a porozumění. A pokud byste s tím měli doma trochu potíže, obraťte se na Facebook. „Facebook vám pomáhá navázat kontakt s lidmi ve vašem životě a sdílet s nimi své příspěvky,“ píše se ostatně na jeho homepage. Pro své zaměstnance proto naprogramoval chatbota, který jim má pomoci s nepříjemnými otázkami jejich blízkých.

„Mark Zuckerberg a Facebook právě podpořili Donalda Trumpa v nadcházejících prezidentských volbách!“ varovala reklama na Facebooku zaplacená kampaní senátorky Elizabeth Warren, která patří ke třem největším favoritům na prezidentskou kandidaturu za demokraty. Nic takového se ale ve skutečnosti nestalo – Zuckerberg Trumpa nepodpořil. Warren záměrně v reklamě lhala, aby upozornila na vliv, který má sociální gigant na americký politický proces.

Na přelomu srpna a září oznámilo americké ministerstvo obrany, že spouští program, který by měl zabránit šíření fake news. Zkušební provoz má na starosti agentura DARPA, která má z minulosti na svědomí například financování anonymizačního softwaru Tor nebo na internetu nechvalně proslulých chodících robotů. O tom, proč jde snad o nejpomýlenější pokus zakročit proti fake news, je aktuální díl rubriky Ucho.

Když se ve světových médiích znovu rozjela debata o zlověstném čínském špehovacím systému sociálního kreditu, musím přiznat, že jsem hned panicky letěl zkontrolovat, jak jsem sám na konci roku 2015 o tomto plánu referoval v rámci své tehdejší technologické rubriky Děrné štítky. Záhy jsem si oddechl. Evidentně jsem se tehdy držel zkrátka. O tom, kam se kauza posunula, je dnešní díl rubriky Ucho.

V Hongkongu už několik týdnů probíhají bouřlivé protesty. Statisícům demonstrantů (podle organizátorů je jich až milion) se nelíbí projednávaný zákon, který by umožnil vydávat obyvatele Hongkongu do pevninské Číny. Demonstranti čelí celé řadě úskalí, která řeší více čí méně sofistikovanými technologickými prostředky. A těm se věnuje dnešní díl rubriky Ucho.

Soudní komise amerického Senátu si minulý týden pozvala jako hosta behaviorálního psychologa Roberta Epsteina, který měl jejím členům vysvětlit, jak velký vliv můžou mít technologičtí giganti na průběh amerických voleb. O Epsteinových dalekosáhlých tvrzeních, kterými mnohé šokoval, je dnešní díl rubriky Ucho.

Když se chcete stát šéfem britských konzervativců, hodí se, když na vás na internetu není moc špíny. Dnešní díl rubriky Ucho je o tom, jak můžete takzvanou taktikou „mrtvé kočky“ omámit i technologického giganta.

Minulý týden se na Facebooku objevilo video, ve kterém mluvila předsedkyně americké Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosi. Vypadala v něm trochu unaveně, nebo dokonce opile. Krátce nato se ukázalo, že video je pro tyto účely upravené. Nešlo o žádné sofistikované zásahy: bylo jednoduše zpomalené, a to stačilo. Právě upravená videa a přístup Facebooku k mazání obsahu jsou tématem tohoto dílu rubriky Ucho.

Občas člověku trvá, než stihne na nespravedlnost zareagovat tak, jak by chtěl. Čím je mu ta nespravedlnost méně na očích, tím to většinou trvá déle. Hrůzostrašným příkladem tohoto jevu je probíhající válka v Jemenu, ke které se snad za poslední rok konečně svět začíná probouzet. Dalším je opětovné uvězněni whistleblowerky Chelsea Manning.

Včera na pozvání ekvádorské strany vešla britská policie do jejich ambasády v Londýně a doslova vynesla šéfa WikiLeaks Juliana Assange. Nejprve jedna z jeho právniček, následně i britská policie potvrdila, že Assange nebyl zadržen jen pro porušení podmínek kauce v Británii, ale také na základě žádosti o vydání do Spojených států. V USA chtějí Assange soudit kvůli komunikaci s whistleblowerkou Chelsea Manning. Tento díl rubriky Ucho se věnuje tomu, proč je to průšvih.

Na konci minulého týdne Facebook potvrdil, že kvůli nově odhalené chybě měla sociální síť uložená hesla až 600 milionů uživatelů v nezabezpečené podobě. Podle časopisu Wired to znamená, že tisíce zaměstnanců Facebooku si mohly jednoduše jakékoliv z těchto hesel vyhledat. To je samo o sobě velký skandál. Dnešní díl komentářové rubriky Ucho je o tom, že nejhorší je, jak se s ním vypořádává šéf sítě Mark Zuckerberg.

„Nemáme všichni radost, že máme možnost používat Google a nejsme zaseklí jenom s Bingem?“ Senátorka Elizabeth Warren, která se uchází o nominaci na amerického prezidenta za Demokratickou stranu, přišla na konci minulého týdne s návrhem, který mnohé překvapil. Chtěla by pomocí antimonopolních zákonů „rozlámat“ firmy jako Facebook, Google nebo Amazon. Považovat její plán za příliš radikální nebo planě populistický by byla chyba.

Původně se to mělo jmenovat roztomile Čeburaška. Po této pohádkové postavičce z 60. let pojmenoval před několika lety senátor Maxim Kavdžaradze svůj plán na ruský národní internet, který by byl odříznutý od zbytku světové sítě. Megalomanský plán se sice nikdy nerealizoval, ale hlavně proto, že se ho podařilo vyřešit jinými způsoby.

Skupina poslanců v čele s Václavem Klausem mladším přišla s návrhem novely trestního zákoníku, která by postavila mimo zákon mazání některých příspěvků na sociálních sítích. Novela je napsaná dost zmatečně a fungovat bude jen stěží.