Podcasts about nejprve

Zajoch si spolu s Honzisem střihnul jedno z prvních ježdění letošní sezóny – ve Španělsku měli možnost otestovat nejnovější modely QJ Motor. A Zajoch se tam začal zamýšlet nad tím, co je to vlastně charakter motocyklu, a kde jsou jeho hranice… To ale až na závěr! Nejprve se podíváme na to, co se stalo ve světě motorek, co chceme od celoročních testovaček, a jak to vypadá s Indianem.

Nejprve byl v oblíbené vědomostní soutěži Na lovu soutěžícím. Předvedl ale tak dobrý výkon, že se z něj stal lovec s přezdívkou Bandita. „Od emocí jsem se musel oprostit,“ říká Libor Šimůnek, kterého čeká i nové zaměstnání.

Nejprve byl v oblíbené vědomostní soutěži Na lovu soutěžícím. Předvedl ale tak dobrý výkon, že se z něj stal lovec s přezdívkou Bandita. „Od emocí jsem se musel oprostit,“ říká Libor Šimůnek, kterého čeká i nové zaměstnání.

Pohybuje se mezi volným uměním, designem a architekturou. Nová kniha o jejím díle Ochočené nekonečno je netypickou monografií, která vznikla v dialogu s její dlouholetou přítelkyní architektkou Pavlou Melkovou. Tvorba Evy Eisler se označuje za minimalistickou a i ona sama má ráda jednoduchost. Vždy ji také silně zajímala udržitelnost. „Nerada bych po sobě zanechávala stopy, možná začnu recyklovat i svoji práci,“ říká ve Vizitce. Všechny díly podcastu Vizitka můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Pohybuje se mezi volným uměním, designem a architekturou. Nová kniha o jejím díle Ochočené nekonečno je netypickou monografií, která vznikla v dialogu s její dlouholetou přítelkyní architektkou Pavlou Melkovou. Tvorba Evy Eisler se označuje za minimalistickou a i ona sama má ráda jednoduchost. Vždy ji také silně zajímala udržitelnost. „Nerada bych po sobě zanechávala stopy, možná začnu recyklovat i svoji práci,“ říká ve Vizitce.

Pražič, kavárník, národní koordinátor SCA CR Kristián Kříž. Už léta se věnuje kávě pražič a kavárník Kristián Kříž. Nejprve jako nadšený konzument, později jako zakladatel kavárny s vlastní praženou kávou. Hodinu před polednem nás kromě zajímavého povídání o kávě také pozve na Liberecký kávový festival, který se koná od 24. do 25. ledna v Liebiegově Paláci v Liberci.Všechny díly podcastu Host Dopoledne pod Ještědem můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Hudbu dělám, jako by se sešli Koubek s Bittovou na houbičkách, zpívám hláskem podivným, ale miluju toJe jedním z nejoblíbenějších českých výtvarníků, však to má i v genech. Maminka Libuše byla světoznámou designérkou hraček, otec zase skvělým malířem. „Nikdy jsem od nich ale pořádně neslyšel hudbu,“ říká Petr Nikl v podcastu, který se do hloubky věnuje právě vztahu k muzice.Vzhledem ke svému nezvykle vysoko položenému hlasu Nikl pochybuje, prošel-li vůbec pubertou, ale nejspíš ano: „A projevila se právě tím, že jsem se hudbě vždycky trochu věnoval. Abych dělal alespoň něco, čemu se nevěnují rodiče.“Dlouho byl velmi introvertní, takže o jeho zálibě nikdo nevěděl. „Po čtyřech letech chození na klavír jsem se kvůli děsné učitelce zhroutil a zapomněl noty. Když jsem pak prvně uslyšel nahraný vlastní hlásek, trochu mě to vyděsilo, ale pořád jsem si drnkal na zvláštní strunný nástroj, který ležel po dědovi na skříni, totiž na balkánský brač.“Podobnými nástroji se Petr Nikl obklopuje dodnes, na jeho deskách jsou často k slyšení. Když později odejde z redakce Reportéra, po čtvrt hodině nadšeně telefonuje: „Právě jsem si v bazaru vedle Kotvy koupil harfu!“V rozhovoru vzpomíná, jak ho ve dvaceti zasáhla dvě traumata pár měsíců po sobě. Nejprve smrt Johna Lennona a vzápětí i maminky, dvou úžasných a mladých osobností – Lennonovi bylo čtyřicet a mamince o šest let víc.Petr Nikl popisuje, jak se brzy poté dostal na Akademii výtvarných umění mezi výtvarníky, kteří brali velmi vážně taky muziku – například na Stanislava Diviše nebo na Františka Skálu, s nímž má dnes ostatně hudební projekt Třaskavá směs.„Sám jsem poprvé vlezl na hudební pódium až ve čtyřiceti a ještě dlouhá léta si tam připadal nepatřičně. Hned první deska Nebojím se smrtihlava sice dostala nějakou cenu, ale kdosi správně poznamenal, že to zní, jako by se Václav Koubek sešel s Ivou Bittovou na houbičkách. Smutnou pravdou je, že já nikdy žádné podpůrné prostředky tohoto typu nepotřeboval, do snového přeludu se odjakživa umím dostat skoro každou činností.“Petr Nikl dnes sice bere hudbu stejně vážně jako výtvarné umění, ale o kvalitě vlastní tvorby pochybuje; spíš si jen tak hraje, chce se bavit.Je to nepatřičná skromnost. Každá další deska představuje originální zážitek a nebylo by divu, kdyby ceny posbírala i ta nejnovější, kterou natočil s o generaci mladšími muzikanty Martinem Kyšperským, Markem Doubravou a Alešem Pilgrem. Jmenuje se Chunta, vychází 23. ledna a ukázka z ní samozřejmě zazní v podcastu.

Ve dvanácti stopem po Kypru: Nejvíc mě zaujal řidič, který v mém věku uprchl ze Sýrie na lodiAniž by o to kdovíjak stál, stopoval už zhruba v deseti zemích světa na třech kontinentech. „Ale možná je to bezpečnější, než kdyby se táta rozhodl řídit,“ uznává dvanáctiletý Bartoloměj Poláček. „Zvlášť na Kypru, kde se jezdí vlevo. Jak ho znám, na prvním kruháči by vjel do protisměru.“V dalším díle podcastu Host Reportéra vypráví Bárt o tom, co ho minulý týden na Kypru překvapilo. „Zastavilo nám tak pětadvacet řidičů,“ odhaduje, „ale byli snad z deseti různých zemí. Hned několikrát Němci nebo Rusové. Z těch exotičtějších například muž ze Srí Lanky nebo dva Syřané.“Zvláště jeden Syřan, který Bárta a Tomáše Poláčka vezl do vnitrozemské vesnice v kopcích nad mořem, měl zajímavý osud: „Když mu bylo třináct, rodina v Sýrii sehnala tři tisíce dolarů a posadila ho na převaděčskou loď mířící za lepším životem. Nejprve přistál v Turecku, ale po měsíc trvajícím útěku nakonec skončil právě na Kypru.“V další části podcastu hovoří Bárt například o neobvyklém množství koček, které na své nedávné cestě potkal, o obřích porcích kyperského jídla, o teplotě vody v rozbouřeném moři nebo o fotbale.„Zašli jsme na ligový zápas v Pafosu,“ popisuje. „Sice tam mají jeden z nejošklivějších stadionů, který jsem kdy navštívil, ale zase jsem si popovídal s jedním hráčem a mám přislíbeno, že až přijedu příště, věnuje mi dres. Každopádně Kypr je sice hezký, ale za rok bych ještě raději vyrazil oslavit Silvestra buď do Barcelony, nebo do Dubaje.“

Ranní brífink Patrika Saláta: Tohle je poslední Ranní Brífink Hospodářský novin v roce 2025, ve kterém se trochu ohlédneme zpět a podíváme se také na to, co nás čeká v roce příštím. Nejprve ale na krátký přehled ekonomických a byznysových zpráv. 

Ranní brífink Patrika Saláta: Tohle je poslední Ranní Brífink Hospodářský novin v roce 2025, ve kterém se trochu ohlédneme zpět a podíváme se také na to, co nás čeká v roce příštím. Nejprve ale na krátký přehled ekonomických a byznysových zpráv. 

Idylický závan starých dobrých časů na vás dýchne z dvojice vánočních humoristických příběhů. Vrátíme se do dob, kdy se lidé o vánočních svátcích scházeli s širokou rodinou a přáteli a přitom si rádi vyprávěli příběhy. Nejprve se podíváme do mlýna, který ve své době přitahoval ženy asi tak jako dneska drahá auta. Druhý příběh se odehrává v myslivně, kde se schází početná společnost a její první setkání s novým šéfem končí velkou sázkou.

Od světonázoru k živé osobní víře, od závislosti ke svobodě, od soběstřednosti ke službě druhým – takový je příběh Jana Majera. Nejprve se s Bohem hádal a nadával mu. Teď o něm nadšeně vypráví druhým.Tento podcast můžete podpořit na https://radio7.cz

Ke koním se Petra Jedličková dostala díky svým dětem. Nejprve začala jezdit dcera, potom syn a nakonec se do sedla posadila i ona sama. Dnes na rodinném ranči v Jiřicích na Nymbursku chovají šest koní a učí na nich jezdit zejména děti. Kromě toho se věnují i hiporehabilitacím, při kterých koně pomáhají lidem se zdravotním postižením nebo specifickými potřebami.

„Když jsem začal mít problémy, tak mě na začátku ani nenapadlo, že by to mohlo být psychikou, respektive asi jsem si to nechtěl přiznat,“ říká pan Boris. Nejprve začal navštěvoval praktického lékaře, nakonec ale vyhledal odbornou pomoc a začal chodit na terapii.

„Když jsem začal mít problémy, tak mě na začátku ani nenapadlo, že by to mohlo být psychikou, respektive asi jsem si to nechtěl přiznat,“ říká pan Boris. Nejprve začal navštěvoval praktického lékaře, nakonec ale vyhledal odbornou pomoc a začal chodit na terapii.

„Když jsem začal mít problémy, tak mě na začátku ani nenapadlo, že by to mohlo být psychikou, respektive asi jsem si to nechtěl přiznat,“ říká pan Boris. Nejprve začal navštěvoval praktického lékaře, nakonec ale vyhledal odbornou pomoc a začal chodit na terapii.

„Když jsem začal mít problémy, tak mě na začátku ani nenapadlo, že by to mohlo být psychikou, respektive asi jsem si to nechtěl přiznat,“ říká pan Boris. Nejprve začal navštěvoval praktického lékaře, nakonec ale vyhledal odbornou pomoc a začal chodit na terapii.

„Když jsem začal mít problémy, tak mě na začátku ani nenapadlo, že by to mohlo být psychikou, respektive asi jsem si to nechtěl přiznat,“ říká pan Boris. Nejprve začal navštěvoval praktického lékaře, nakonec ale vyhledal odbornou pomoc a začal chodit na terapii.

„Když jsem začal mít problémy, tak mě na začátku ani nenapadlo, že by to mohlo být psychikou, respektive asi jsem si to nechtěl přiznat,“ říká pan Boris. Nejprve začal navštěvoval praktického lékaře, nakonec ale vyhledal odbornou pomoc a začal chodit na terapii.

„Když jsem začal mít problémy, tak mě na začátku ani nenapadlo, že by to mohlo být psychikou, respektive asi jsem si to nechtěl přiznat,“ říká pan Boris. Nejprve začal navštěvoval praktického lékaře, nakonec ale vyhledal odbornou pomoc a začal chodit na terapii.

„Když jsem začal mít problémy, tak mě na začátku ani nenapadlo, že by to mohlo být psychikou, respektive asi jsem si to nechtěl přiznat,“ říká pan Boris. Nejprve začal navštěvoval praktického lékaře, nakonec ale vyhledal odbornou pomoc a začal chodit na terapii.

„Když jsem začal mít problémy, tak mě na začátku ani nenapadlo, že by to mohlo být psychikou, respektive asi jsem si to nechtěl přiznat,“ říká pan Boris. Nejprve začal navštěvoval praktického lékaře, nakonec ale vyhledal odbornou pomoc a začal chodit na terapii.

„Když jsem začal mít problémy, tak mě na začátku ani nenapadlo, že by to mohlo být psychikou, respektive asi jsem si to nechtěl přiznat,“ říká pan Boris. Nejprve začal navštěvoval praktického lékaře, nakonec ale vyhledal odbornou pomoc a začal chodit na terapii.

„Když jsem začal mít problémy, tak mě na začátku ani nenapadlo, že by to mohlo být psychikou, respektive asi jsem si to nechtěl přiznat,“ říká pan Boris. Nejprve začal navštěvoval praktického lékaře, nakonec ale vyhledal odbornou pomoc a začal chodit na terapii.

Nová rodící se koalice ANO, SPD a Motoristů má za sebou první zkoušku jednoty, jelikož se hlasovalo o šéfovi Sněmovny. Tím se stal Tomio Okamura, i když se před hlasováním spekulovalo, že nemusí být všem poslancům hnutí ANO po chuti. Jaký bude předseda SPD šéfem Poslanecké sněmovny? A jak budou reagovat opoziční strany? O tom se v 34. epizodě podcastu Vládneme, nerušit bavili redaktoři František Trojan, Filip Zelenka redaktorka Kristýna Jelínková.

Ranní brífink Patrika Saláta: Akciovým trhům by prospěla korekce, tvrdí největší americká banka JPMorgan. Přijde v blízké době? A co jí bude mít na svědomí? Už za chvíli se na to podíváme. Nejprve ale krátký přehled ekonomického dění.

Ranní brífink Patrika Saláta: Akciovým trhům by prospěla korekce, tvrdí největší americká banka JPMorgan. Přijde v blízké době? A co jí bude mít na svědomí? Už za chvíli se na to podíváme. Nejprve ale krátký přehled ekonomického dění.

Na dráhu zpěvačky zpočátku vůbec nepomýšlela, ale jak se říká, odříkaného chleba největší krajíc. Nejprve prorazila v Německu s kapelou Die Happy, pak také u nás. S oběma kapelami plánuje turné.

Na dráhu zpěvačky zpočátku vůbec nepomýšlela, ale jak se říká, odříkaného chleba největší krajíc. Nejprve prorazila v Německu s kapelou Die Happy, pak také u nás. S oběma kapelami plánuje turné.

Obecně se soudí, že zahraniční politika nemá na domácí volby žádný vliv. Což ale není jasně doložitelné, protože posledních 35 let se země za jakékoli vlády hlásila k Západu, demokracii, právnímu státu a příslušnosti k NATO a Evropské unii. Nejprve jako uchazečka o členství, pak už uvnitř obou struktur. A kdo to případně zpochybňoval, ve volbách neměl většího úspěchu. Dalo by se tedy říct, že aspoň periferním viděním česká společnost zahraniční orientaci státu vnímá.

Normalizační šeď ji dusila natolik, že se ve svých dvaceti letech rozhodla emigrovat. Nejprve do Francie a potom do Ameriky, kde zakotvila na dobrých 30 let. O své cestě za svobodou teď sepsala román s autobiografickými prvky Klub kamzíků. Musela někdy stejně jako hrdinka její nové knihy opustit, co nejvíc miluje? Kde je teď její domov? A jak se seznámila s Milošem Formanem? Poslechněte si Blízká setkání s Terezou Kostkovou.Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Normalizační šeď ji dusila natolik, že se ve svých dvaceti letech rozhodla emigrovat. Nejprve do Francie a potom do Ameriky, kde zakotvila na dobrých 30 let. O své cestě za svobodou teď sepsala román s autobiografickými prvky Klub kamzíků. Musela někdy stejně jako hrdinka její nové knihy opustit, co nejvíc miluje? Kde je teď její domov? A jak se seznámila s Milošem Formanem? Poslechněte si Blízká setkání s Terezou Kostkovou.

Už  téměř třicet let píše o předvolebních kampaních a letos přišel s ojedinělým projektem Republika Příbram, první politickou reality show. „Politici nevěděli, do čeho jdou, s kým se potkají, o čem budou mluvit, kdo přijde, kdo se jich na co bude ptát,“ říká autor série Jiří Kubík.O  předvolební kampani a volbách psal Jiří Kubík poprvé v roce 1996. Ostrý souboj o premiérské křeslo spolu tehdy zrovna sváděli  Václav Klaus a Miloš Zeman.„Pozice novinářů je dneska horší. Řada politiků si vyzkoušela, že novináře nepotřebuje, že si komunikuje se svými voliči přes sociální sítě a  navíc, že se svými voliči sdílí i takovou tu averzi k některým  novinářům, společně sdílený názor na to, že novináři jsou nepřátelé lidstva,“ říká Jiří Kubík, který byl hostem posledního dílu podcastu  Mediální cirkus.Jiří Kubík začínal pracovat v novinách na začátku 90.let. Nejprve psal pro Lidové noviny, brzy ale přešel do MfDnes, kde vydržel až do roku 2013. Tedy do roku, kdy vydavatelství Mafra koupil Andrej Babiš. V roce 2016 nastoupil do Seznam Zpráv, které pět let vedl.„Vzpomínám si, že když se třeba Václav Klaus dopustil svého času v devadesátých letech názoru, že novináři jsou nepřátelé lidstva, tak byť si myslím, že to řekl v určité nadsázce, vyvolalo to obrovský poprask. Jak si něco takového mohl dovolit, že novináři jsou důležitá součást demokratické společnosti,“ vypráví v Mediálním cirkusu Kubík a pokračuje:„Dneska vidím, že novináři a jejich role ve společnosti je sice pořád důležitá, ale stejně tak vnímám, že část veřejnosti si to nemyslí a část politiků  má pocit, že bez novinářů by jim bylo líp.“Pro letošní sněmovní volby se Jiří Kubík pustil do zatím nevyzkoušeného projektu, který asi nejlépe vysvětlí termín politická reality show.  Zástupce nejsilnějších stran vzal do pro ně nepříjemného prostředí ve středočeské Příbrami, kde minulé sněmovní volby dopadly podobně  celostátnímu výsledku.„Nikomu nechystáme žádné setkání s fanoušky, kteří ho budou plácat po ramenou a říkat, my vás budeme volit. To ať si provozují na svých mítincích, na svém Facebooku, tady se opravdu všichni dostali do nějakého konfliktu a někdo si s ním uměl poradit líp, někdo hůř,“ popisuje Jiří Kubík v  Mediálním cirkusu.„Pro mě tam byli lidi, u kterých si troufám říct, že jsou to profíci v politice a doukážou vybruslit i z mimořádně nepříjemné situace tak, že mají do jisté míry navrch. A někdo se ukázal spíš jako směšná figurka,  která když už neví, kudy kam, tak řekne lidem, vy mě stejně volit  nebudete, takže váš názor mě nezajímá,“ doplňuje bývalý šéfredaktor  Seznam Zpráv Jiří Kubík.Dokument Republika Příbram točil Kubík během jara a začátkem léta s dokumentaristy Vítem Klusákem a Filipem Remundou. Jednotlivé díly celé  série postupně najdete na Seznam Zprávách a můžete se k nim i vracet.„Třeba Jaroslav Foldyna v jednom dílu čelí ukrajinskému občanovi a  stejně tak se potkal s mladými lidmi, kteří absolutně neuznávají boj SPD s cizinci a s cizáky a chirurgy z dovozu. Tomio Okamura natáčení odmítl, Jaroslav Foldyna okamžitě souhlasil. Svoji přítomnost tam se snažil vydávat za přednost. A v tom bych mu dal zapravdu, protože Tomio Okamura tuhle odvahu nemá,“ říká Jiří Kubík.Jak se změnila novinářská práce před volbami? Jaké další výzvy novináře čekají? A jaká je budoucnost veřejnoprávních médií? --Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.

V září tomu bude rok, co se Pirátská strana propadla do nejtragičtějšího dějství své existence. Nejprve utrpěla potupnou porážku v krajských volbách. A pár dní na to se poroučela z vlády, když premiér odvolal ministra Ivana Bartoše kvůli nezvládnuté digitalizaci.

V září tomu bude rok, co se Pirátská strana propadla do nejtragičtějšího dějství své existence. Nejprve utrpěla potupnou porážku v krajských volbách. A pár dní na to se poroučela z vlády, když premiér odvolal ministra Ivana Bartoše kvůli nezvládnuté digitalizaci.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Nejprve se spekulovalo o tom, že by Izrael vyhlásil, že chce okupovat celé Pásmo Gazy. Nakonec chce okupovat město Gaza. „Izrael si vytyčil několik hlavních cílů: odzbrojení Hamásu, návrat rukojmích, demilitarizaci Pásma Gazy a vytvoření nové civilní vlády bez Hamásu a bez palestinské autority. V tuto chvíli se jeví, že Hamás není schopen ani ochoten přistoupit na tu nejdůležitější podmínku – že by vydal zpátky rukojmí,“ říká bezpečnostní expert Vlastislav Bříza.

CELÝ ZÁZNAM Z DEBATY STUDIA N LIVE NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION „Jsou dny, kdy cítím, jako by neexistovala naděje,“ říká ve Studiu N live aktivistka Veroni Gyenge. Společně s bývalým šéfem prezidentské kanceláře Zuzany Čaputové Metodem Špačkem a právničkou iniciativy Jsme fér Luciou Zachariášovou sdílí obavy z politického vývoje, který se rychle mění v otevřenou hrozbu pro menšiny. „Naše zkušenost je rozpolcená,“ říká Metod Špaček. „Od voleb se snažíme pochopit, co se to na Slovensku děje. Na jedné straně jsme měli velké štěstí – narodil se nám syn, máme okolo sebe úžasné lidi, prožíváme štěstí a přijetí. Ale zároveň jsme oba přišli o práci. Nejprve v politických čistkách vyhodili mě, potom i mého partnera. Celý náš kariérní život se otočil naruby. A někdy si řekneme: co se to proboha děje, kam jsme se to dostali.“ Podle něj se situace na Slovensku rychle zhoršuje. „Začínají dominovat emoce strachu. Téma LGBTQ lidí se stává laciným politickým nástrojem. Slovensko jde velmi negativním směrem a Fico je extrémně pomstychtivý člověk,“ říká v rozhovoru s Filipem Titlbachem. Veroni Gyenge je etnická Maďarka a vidí ve slovenském vývoji paralely s režimem Viktora Orbána: „Zarazilo mě, jak rychle začali dělat přesně to, co v Maďarsku trvalo deset let. Fico a jeho parta jedou jedno po druhém, jako by to byl checklist.“ Právnička Lucia Zachariášová varuje, že ani Česko není imunní. „Máme u nás síly, které mají podobné tendence. A myslím si, že se ta situace může zvrátit velmi rychle. Možná neviditelně, po malých krůčcích – ale najednou zjistíme, že se nám tu žije hůř.“ Podle ní jsou LGBTQ lidé vděčným terčem pro politiky, kteří chtějí odvést pozornost. „Politici tím zakrývají nevyřešené problémy, které lidi skutečně pálí. A protože queer lidé usilují o rovnoprávnost, je snadné tuto debatu překroutit a vytěžit z ní politické body.“ Podívejte se na záznam celé epizody Studia N live z pražského paláce Dunaj – o tom, co všechno se může stát, když přestaneme být ve střehu. Na herohero.co/studion

 „Umělá inteligence ti nikdy neřekne, jak to smrdí v tunelu Hamásu, kde tři měsíce drželi rukojmí,“ říká Ivana Kottasová, momentálně jediná česká reportérka ve službách americké CNN. V rozhovoru popisuje, jak se tento velký mediální dům staví k nejnovějším trendům jako je využívání AI, a svou cestu do CNN i práci v nebezpečných oblastech. Ivana Kottasová pracuje pro CNN v Londýně už třináct let. Nejprve psala o ekonomice, teď jezdí na reportáže v zásadě po celém světě. Z  Hospodářských novin, kde kolem roku 2009 začínala, se propracovala do pozice seniorní reportérky psané sekce v CNN International.„Měla jsem velké štěstí,“ říká v nejnovějším díle podcastu Mediální cirkus. V něm popisuje, jak se do slavné redakce dostala. I to, jaké to je studovat žurnalistiku na Kolumbijské univerzitě, která je nejprestižnějším místem pro studium novinařiny.„To je snad jediné místo na světě, kde úplně všichni kolem tebe jsou přesvědčeni o tom, že být novinář je úplně to nejlepší na světě, že je to fakt poslání. Britové jsou mnohem cyničtější a Češi jsou možná ještě víc cyničtí. Ale Američani mají skutečně svobodu slova  zakotvenou v ústavě a novináři tam hrají ve společnosti dlouhodobě jinou roli než v Evropě,“ říká Kottasová.Novinářka si prošla studiem žurnalistiky v Británii, v Praze na Univerzitě Karlově a právě na prestižní Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Vedle toho studovala také na neméně prestižní London School of Economics.Studia na prestižních školách a samozřejmě skvělá angličtina otevřely novinářce dveře do nejlepších redakcí světa. Dvakrát byla na stáži ve Financial Times, do redakce ji ale nevzali. I když nevyšly prestižní noviny, nenechala se Ivana Kottasová odradit a záhy měla štěstí. Vyšla jí totiž stáž v CNN International. Tam později dostala stálé místo a dopracovala se na pozici seniorní reportérky. Reportáže psala například z Kyjeva na začátku války, po 7. říjnu reportovala z Izraele, byla v pásmu Gazy i na dalších místech.„Pro mě úplně nejhorší věc je, že vlastně dělám něco, co mě strašně baví a považuji za důležité. Ale dávám tím svoje blízké a lidi, co mě mají na světě nejradši, do hrozně těžké pozice, protože oni se o mě strašně bojí. Ale vědí, že tam chci být,“ popisuje novinářka, která se v Gaze se s hrstkou kolegů z médií dostala přímo do tunelů, kde Hamás držel rukojmí. Pomáhají si novináři v rizikových oblastech? A dá se vůbec srovnat práce pro tuzemská a velká zahraniční média jako je CNN? --Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Chcete-li podpořit Svobodný přístav, můžete tak učinit v krypto i korunách! Pravidelná podpora a LN: https://opristavu.urza.cz/ BTC: bc1qwy8l3w0v826amd69h4awpt9hee6srxn4gk2cpg LTC: ltc1q2w2zezyj4anh3v428msf9kqvzelt76n62ys93h Číslo účtu: 2201359764/2010; variabilní symbol: 6 -------- Čas od času se mnou Daniel Holánek udělá nějaký rozhovor; a já se s ním vždycky moc rád bavím, jelikož z něj mám pocit, že o těch tématech opravdu do hloubky přemýšlí, takže jsem s radostí kývl na další hovor na tři (jím vybraná) témata. Nejprve jsme rozebírali daňové optimalizace – můžete čerpat praktické rady od finančního poradce; potom jsme se chvíli věnovali rozičovským obavám ze sebeřízení; a za nejzajímavější část považuji závěr, kde jsme se bavili o (de)centralizované armádě, přičemž já spíše zastával sílu té centralizované. – Daniel Holánek; anarchokapitalista; investor; YouTuber; finanční poradce – Urza (www.urza.cz); autor knihy Anarchokapitalismus; tvůrce Svobodného přístavu; spoluzakladatel a hlava Institutu Ludwiga von Misese; člen předsednictva Svobody učení; učitel ve svobodné škole Ježek bez klece

Jméno obce Vápenná je odkazem na v okolí těžené krystalické vápence, nicméně, ještě před II. světovou válkou nesla obec jméno Setzdorf, česky Zighartice. Kořeny tohoto jména jsou nejasné stejně jako nejstarší dějiny obce.

Tisíce lidí musely pryč ze svých domů či bytů a další tisíce se do nich nastěhovaly. Na poválečné vysídlení německého obyvatelstva navázal po roce 1945 proces osídlování tuzemského pohraničí. Nejprve dobrovolný, ale později i řízený. V květnu 1945 bylo sovětskou a americkou armádou osvobozeno Československo, včetně jeho pohraničních oblastí, které byly roku 1938 připojeny k Německu.

Snad na vás z toho nepadne nějaká špatná nálada. Protože obě hlavní témata nového vidcastu jsou tak trochu deprese. Nejprve rozebíráme hrubě nepovedenou open world akci MindsEye, na které se hledají pozitiva skutečně jen obtížně. V dalším bloku pak obsáhle debatujeme o velkém propouštění v Microsoftu, jeho příčinách i důsledcích. Náladu vám snad spraví alespoň mišmaš. Seznam témat 00:00 - Start 09:34 - Dojmy z MindsEye 38:40 - Velké propouštění v Microsoftu 1:29:10 - Závěrečný miašmaš

V malém bytě v jednom pražském činžáku žil do roku 2020 skoro stoletý Viktor Wellemín. Když mu bylo sedmnáct let, vypravil se se svým o čtyři roky starším bratrem na dlouhou cestu, aby vstoupil do armády a bojoval proti nacistický vojskům. Nejprve se vydali na Slovensko, parníkem po Dunaji až do Černého moře, poté propluli tureckou lodí do Středozemního moře až k břehům Palestiny. Zatímco Viktor válčil kdesi u Tobruku, nacisté mu zavraždili v koncentračním táboře rodiče.

V malém bytě v jednom pražském činžáku žil do roku 2020 skoro stoletý Viktor Wellemín. Když mu bylo sedmnáct let, vypravil se se svým o čtyři roky starším bratrem na dlouhou cestu, aby vstoupil do armády a bojoval proti nacistický vojskům. Nejprve se vydali na Slovensko, parníkem po Dunaji až do Černého moře, poté propluli tureckou lodí do Středozemního moře až k břehům Palestiny. Zatímco Viktor válčil kdesi u Tobruku, nacisté mu zavraždili v koncentračním táboře rodiče.

Zapsat do seznamu voličů už v 17 letech se domáhala jedna dívka. Podle očekávání s tímto požadavkem neuspěla. Nejprve ji odmítl městský úřad, později příslušné soudy a pochopení pro její touhu volit ještě před dovršením dospělosti neměl nakonec ani Ústavní soud.

Nejprve si připomeňme, že slovo kultura je římského původu. Je odvozeno od „colore“, pěstovat, obydlovat, starat se, hlídat a chránit. Nevztahuje se tedy jen k obdělávání půdy, ale už tehdy označovalo též kult bohů a péči o to, co jim náleží. Proto kulturu nejde ztotožnit ani s uměním.

Tohle je cesta Andreje Babiše od mírového štváče odmítajícího zbrojení až po téměř válečného štváče doporučujícího vojákům konkrétní techniku a zbraně, které by armádě koupil.Následující dva výroky šéfa opozičního hnutí ANO týkající se obrany a vyšších výdajů na zbrojení dělí necelý měsíc. Nejprve v únoru v rozhovoru pro bulvární deník Blesk kritizoval premiéra Petra Fialu, že v „zoufalé snaze nějak zaujmout voliče je posedlý zbrojením“.Poté, co několik dní tuhle tezi hlásali všichni další předáci hnutí, šéf ANO tento týden nečekaně otočil. Ve Sněmovně vystoupil s dlouhým projevem, že jeho hnutí nikdy neignorovalo diskusi o navyšování rozpočtu pro armádu.„Hnutí ANO nikdy neodmítalo modernizaci armády, ani promyšlené navyšování rozpočtu na obranu a nebráníme se ani postupně vydávat tři procenta HDP na obranu. Proč ne? Nám jde hlavně o to, kam ty peníze půjdou, jaká je ta strategie, jaká je ta koncepce.“Autoři politického podcastu Vlevo dole v aktuální epizodě podrobně rozebírají, co lídra opozice a favorita sněmovních voleb vedlo k tak dramatické otočce.

Natočeno: 17.2.2025Díl o rychle se měnící situaci po Mnichovské bezpečnostní konferenci.Omlouváme se za zhoršenou kvalitu Josefova záznamu, zapříčiněnou polními podmínkami, ve kterých natáčel.