Podcasts about takov

Když nás potká protivenství nebo neštěstí, není divu, že míváme pocit, že nás to převálcuje. Nejistota a pochybnosti nás okradou o důvěru a může se i stát, že ztratíme motivaci a sílu jít dál. Lidé věřící v Pána Ježíše Krista nemusí do téhle známé pasti spadnout. Takoví mají naději, na kterou nemají vliv žádné okolnosti, která se nemění, a kterou nachází v Kristu samotném.

Co ji naučili bardové z redakce Svobodné Evropy v opojném období raných devadesátek? Jak důležité pro ni bylo, když ji Radkin Honzák přiměl během léčby panických úzkostí postavit se na hlavu? A proč neváhá označit za svého životního guru Jiřího Suchého?

Co ji naučili bardové z redakce Svobodné Evropy v opojném období raných devadesátek? Jak důležité pro ni bylo, když ji Radkin Honzák přiměl během léčby panických úzkostí postavit se na hlavu? A proč neváhá označit za svého životního guru Jiřího Suchého?Všechny díly podcastu Stříbrný vítr můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Výtah Respektu: Souhrn dne a rozhovor s Filipem Zelenkou a Martinem Štorkánem

„Voliči seznají, že systém selhal, a začnou se rozhlížet po silném muži – po někom, kdo je ochoten je ujistit, že po jeho zvolení už nebudou rozhodovat samolibí úředníci, úskoční právníci, přeplacení prodejci dluhopisů a postmoderní profesoři,“ napsal americký filozof Richard Rorty roku 1998. Když byl poprvé zvolen Donald Trump prezidentem, mnozí měli za to, že jeho nástup předpověděl. Ale co když tradice, k níž patří Richard Rorty, Trumpa přímo vyprovokovala? Rorty je řazen mezi pragmatiky. To je filozofická tradice, která – stejně jako odpovídající světonázor – vychází z toho, že si člověk nemá příliš vymýšlet a spíše si hledět, aby se žilo. Taková filozofie není žádné teoretizování, ale snaha o projasnění jednání. Že pragmatismus vznikl právě v Americe, může být i historicky ovlivněné. Američané neměli čas na řecké teoretizování. Zatímco antičtí Řekové mohli opovrhovat prací, kterou za ně udělali otroci a oni se aristokraticky vypínali k pravdě samé, Američané budovali společnost, práci oslavovali a nacházeli v ní i pravdu. Pragmatismus však nezačíná s Richardem Rortym. Jedním ze zakládajících myslitelů této tradice je William James, který ani nebyl především filozof. Přesto tento psycholog a vystudovaný lékař způsobil gentlemanské filozofické tradici šok. Pravdivé je prý to, co funguje; to, co rozvíjí mou zkušenost. Tato koncepce byla podnětná a vlivná, ale má to také svou odvrácenou stránku. Není pak pravda skutečně volnou zábavou? Neodjela na dovolenou, jak říká – pochvalně – Richard Rorty? Asi ano, přikyvují pragmatisté. Ale co když pravda už holt taková je? Možná zrovna někde relaxuje – a i my se máme uvolnit. Kapitoly I. Americká filozofie: Žádná věda! Jen život. [začátek až 16:00] II. Svět? Improvizace hravého Boha [16:00 až 26:20] III. William James: Einstein psychologie? [26:20 až 43:05] IV. Výtečnost není jedinečný čin, ale zvyk. [43:05 až 52:45] V. Pravda? Relaxuje – uvolněte se i vy. [52:45 až závěr] Bibliografie Mark Edmundson, Truth Takes a Vacation. Trumpism and the American philosophical tradition, in: Harper's Magazin“, 1/2023, https://harpers.org/archive/2023/01/trumpism-and-the-american-philosophical-tradition/ William James, “The Conception of Truth,” in: Essays in Pragmatism, New York: Simon and Schuster, 1948. William James, The Principles of Psychology, I, New York: Henry Holt, 1890. William James, “To H. G. Wells. September 1, 1906,” in The Letters of William James, Boston: Atlantic Monthly Press, 1920. John Kaag, Sick Souls, Healthy Minds. How William James Can Save Your Life, Princeton: Princeton University Press, 2020. Richard Rorty, Achieving Our Country, Cambridge – London: Harvard University Press, 1998.

Milý, autentický a neokázalý. Takovými slovy charakterizují diváci nový česko-slovenský film Od marca do mája, a kritik Pavel Sladký souhlasí. „Film klade velký důraz na každodennost té rodiny, do které zasáhne zpráva, že maminka je znovu těhotná v pokročilém věku,“ vysvětluje zápletku skromného snímku soustředěného na neformální rozmluvy a drobná gesta. „Právě proto, že děti dospívají a asi brzo odejdou, je to zatížené možná i lehkou nostalgií,“ dokresluje atmosféru kritik.

Turecká káva nebo krémy na ruce, aroma lampička i třeba těsto na vánoční cukroví. Taková přání letos napsali Ježíškovým vnoučatům obyvatelé Domova pro seniory v Napajedlích na Zlínsku. Do našeho vánočního projektu se stále můžete zapojit i vy, stačí vybrat přání na stránce jeziskovavnoucata.cz.

Turecká káva nebo krémy na ruce, aroma lampička i třeba těsto na vánoční cukroví. Taková přání letos napsali Ježíškovým vnoučatům obyvatelé Domova pro seniory v Napajedlích na Zlínsku. Do našeho vánočního projektu se stále můžete zapojit i vy, stačí vybrat přání na stránce jeziskovavnoucata.cz.Všechny díly podcastu Seriál Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Dvě procenta HDP. Takový rozpočet na obranu České republiky schválili poslanci, podle ministryně Černochové (ODS) ale jde o podlahu, nikoli strop. Co přinesou nové závazky kolektivní obrany států NATO? Jak reálné jsou hrozby, které se podle NATO rýsují před členskými státy? A zvýší se v dohledné době rozpočet na obranu? Na otázky Tomáše Pancíře odpovídá bývalý velvyslanec ČR při Severoatlantické alianci a ředitel organizace Aspen Institute Central Europe Jakub Landovský.

Dvě procenta HDP. Takový rozpočet na obranu České republiky schválili poslanci, podle ministryně Černochové (ODS) ale jde o podlahu, nikoli strop. Co přinesou nové závazky kolektivní obrany států NATO? Jak reálné jsou hrozby, které se podle NATO rýsují před členskými státy? A zvýší se v dohledné době rozpočet na obranu? Na otázky Tomáše Pancíře odpovídá bývalý velvyslanec ČR při Severoatlantické alianci a ředitel organizace Aspen Institute Central Europe Jakub Landovský.Všechny díly podcastu Dvacet minut Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Znovu někoho učit italštinu. Takové přání měla na Ježíškova vnoučata 100letá Jarmila Janešová, která se podílela na vzniku mnoha jazykových příruček a byla také dlouholetou překladatelkou. V domově pro seniory v Kůsově na Prachaticku, kde teď žije, žádného zájemce o výuku italštiny bohužel nenašla. Přání se jí splnilo až díky našemu charitativnímu projektu Ježíškova vnoučata.Všechny díly podcastu Seriál Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Aktuální dění očima Jana Krause každé ráno 5:00 – 9:00 vždy po zprávách v celou a v půl exkluzivně na Frekvenci 1. Vtipně, originálně a s nadhledem, tak to umí jenom Jan Kraus. Blondýna Miluška Bittnerová se ptá na vše, o čem se mluví, a Jan Kraus jí to vysvětlí.

Když v listopadu vyrazíte ráno ven v sandálech, udělá vám mráz z prstů nanuky. To v řeči přírody znamená, že přišel čas přepnout šatník na zimní režim. Taková akce ovšem vyžaduje odhodlání, odvahu a nezvratnou víru, že když odnesete oblečení na půdu, tak se vám tam do jara nezmenší, jako to mívá ve zvyku.Všechny díly podcastu Rozhlasový sloupek můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

„V každé domácnosti mladé ženy byl stroj. Protože jsme – myslím, že to můžu zobecnit – šily hlavně na své děti, a když zbyl čas, tak taky na sebe,“ vypráví spisovatelka Michaela Zindelová, jejíž nová kniha Takoví jsme byli mapuje proměny oblékání, kultury a životního stylu v komunistickém Československu. Čím byla unikátní 60. léta? Co to byl ÚBOK? A jak se autorka dostala k archivním materiálům? Poslechněte si rozhovor.Všechny díly podcastu Host Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

„V každé domácnosti mladé ženy byl stroj. Protože jsme – myslím, že to můžu zobecnit – šily hlavně na své děti, a když zbyl čas, tak taky na sebe,“ vypráví spisovatelka Michaela Zindelová, jejíž nová kniha Takoví jsme byli mapuje proměny oblékání, kultury a životního stylu v komunistickém Československu. Čím byla unikátní 60. léta? Co to byl ÚBOK? A jak se autorka dostala k archivním materiálům? Poslechněte si rozhovor.

Kdykoliv na besedách o současném Rusku řeknu, že mnoho ruských žen má radost, když jejich manželé odcházejí vraždit Ukrajince, ale nakonec pod drnem skončí sami, vždy cítím, že mi obecenstvo nechce věřit. Taková představa se příliš vymyká vnímání životních hodnot posluchačů.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Aktuální dění očima Jana Krause každé ráno 5:00 – 9:00 vždy po zprávách v celou a v půl exkluzivně na Frekvenci 1. Vtipně, originálně a s nadhledem, tak to umí jenom Jan Kraus. Blondýna Miluška Bittnerová se ptá na vše, o čem se mluví, a Jan Kraus jí to vysvětlí.

Cele...Naplno a bez zadních vrátek. Takový je vztah, do kterého zve člověka Bůh. Naproti tomu stojí duchovní schizofrenie - rozštěpenost. Prozkoumejte s Petrem Húštěm, jaký je váš vztah s Bohem a co vám brání otevřít mu všechny své plány, zápasy či potěšení. Hledejme v pořaduKlika, místo, kde uchopíme a otevřeme.

Země, kde se díky svému politickému angažmá stal velvyslancem, prochází nejvýraznější změnou od konce druhé světové války. Finsko, dlouho známé svou neutralitou a pragmatickým přístupem k mocnému východnímu sousedovi, se během jediného týdne po ruské invazi na Ukrajinu rozhodlo radikálně přeorientovat svou bezpečnostní politiku."Z neutrálního státu se stala členská země NATO prakticky přes noc," říká Adam Vojtěch, který do Helsinek přijel pouhých deset dní před začátkem války. Tato změna není jen formální - 1344 kilometrů dlouhá hranice s Ruskem je nyní zcela uzavřená, ekonomické vazby zpřetrhané a desetiletí "finlandizace" u konce.Přesto zůstává Finsko zemí fascinujících kontrastů. Je to místo, kde ministři obrany běžně odcházejí na tříměsíční rodičovskou dovolenou, kde důvěra v instituce dosahuje rekordních hodnot, a kde pozvání do soukromé sauny znamená nejvyšší projev přátelství. "Finové jsou Češi severu," cituje Vojtěch svou kolegyni, ale dodává, že míra vzájemné důvěry ve společnosti je nesrovnatelně vyšší.Rozhovor nabízí i osobní reflexi. Vojtěch otevřeně hovoří o traumatické zkušenosti z pozice ministra zdravotnictví během covidu a o tom, jak ho otcovství přimělo přehodnotit pracovní nasazení z osmnáctihodinových směn na vyváženější životní styl. "Čas některé vzpomínky zjemní," říká o covidovém období.Pozoruhodný je i pohled na finskou politickou scénu, která prochází vlastní transformací. Po éře progresivní Sanny Marinové nastupuje středopravicová vláda s ambiciózním plánem škrtů v sociálním systému. Je to další důkaz finského pragmatismu - když je třeba změnit kurz, dokážou to Finové udělat rychle a rozhodně.Na otázku o budoucnosti odpovídá Vojtěch s opatrným optimismem: zatím neví, jak se po konci mandátu (za rok a něco) bude dál ubírat jeho kariéra. Ale zdá se, že o návrat do politiky zájem moc nemá, a že ho bude spíše zajímat diplomatická kariéra. Jasně se však nevyjádřil.A globálně? Jak se bude vyvíjet svět? Bezpečnostní situace se podle Vojtěcha zhorší, ale technologický pokrok může přinést netušené možnosti. Můžeme to nazvat optimismem, byť s ručením omezeným, a zdá se, že tenhle optarný postoj docela dobře vystihuje i dnešní Finsko - zemi, která si zachovává svůj pragmatismus a optimismus i tváří v tvář dramatickým změnám světa.

Byl život před listopadem 1989 klidnější? Proč současní politici nemají důvěru? A co nás dělá v životě spokojenými? Druhý díl projektu Takoví jsme přibližuje názory Čechů.Nic zásadního mu nechybí, pochvaluje si život v Plzni, má rodinu a stabilní práci ve škodovce. Šestapadesátiletý Josef Šíma se ale přesto necítí spokojeně. Obává se dalšího zdražování surovin nebo rozšíření války na Ukrajině. A vyloženě nešťastný je z nynějších českých vládních politiků. „Je mi na brečení z dnešní politický situace, to vidíte. Všichni říkají, že líp už bylo, že teď bude už jenom hůř. Tak co si člověk o tom má myslet,“ popisuje svoji náladu Šíma.Skepsi Plzeňana Josefa Šímy v tomto dílu částečně vyvažuje druhý oslovený muž, Stanislav Novotný z Jihlavy. Ten je sice skoro o 20 let starší, ani v pětasedmdesáti letech ale nedokáže odpočívat doma a vyučuje matematiku a fyziku. Hlavně díky práci je prý naprostou většinu času spokojený. „Mám pořád nějaký smysl života, je to ta práce,“ říká pan Stanislav. Podobně jako Josef sice vyjadřuje obavy z globálních konfliktů nebo epidemií, vůči politikům je ale shovívavější. Prozrazuje, že jako středopravicově orientovaný člověk patří spíš mezi zastánce nynější vlády.---Ve stínu:Případy a příběhy od vás. Z míst, kam média většinou nevidí, je na světlo vynáší investigativní a reportážní tým Jiřího Kubíka. Nová epizoda vždy v neděli odpoledne na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Své náměty, postřehy a připomínky nám pište na e-mail: vestinu@sz.cz

Ve speciálním projektu Takoví jsme přinášíme sondy do života dvanácti Čechů z různých koutů země.„Žít v Česku, pracovat v Německu. Pro mě to takhle bylo výhodné. Mně se v Čechách líbí,“ popsala matka dvou dcer, která žije v Černovicích u Holýšova na Plzeňsku. Za hranicemi pracovala v hotelu a díky tomu si tak na německých přídavcích podle vlastních slov přišla na 12 tisíc korun měsíčně.V první části projektu Takoví jsme se vedle Michaly Králové představila také Radka Poločková, administrativní pracovnice z Orlové na Ostravsku, která si po padesátce prošla krizí po ztrátě zaměstnání a zároveň se rozvedla. „Trápí mě finance jako asi většinou lidí tady jako v našem kraji práce je málo, když je, tak není zaplacená moc dobře, takže se nežije úplně lehce, vlastně všechno je čím dál dražší,“ svěřila se Radka Poločková. V rozhovoru se pozastavuje také nad lidskou nesnášenlivostí a neschopností naslouchat jeden druhému.---Ve stínu:Případy a příběhy od vás. Z míst, kam média většinou nevidí, je na světlo vynáší investigativní a reportážní tým Jiřího Kubíka. Nová epizoda vždy v neděli odpoledne na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Své náměty, postřehy a připomínky nám pište na e-mail: vestinu@sz.cz

Ve vztahu k přirozenosti kolují na veřejnosti dvě teze. Těžko přitom říct, zda mají své reálné zastánce, anebo se ve skutečnosti přeme o argumentační pahýly, které přisuzujeme oponentům či nepřátelům. Jedni prý tvrdí, že existuje přirozenost, kterou buď zjevil Bůh nebo vědec a my se podle ní máme řídit, protože nám tato přirozenost rovnou i přikazuje, jak žít. Druzí tvrdí, že přirozenost neexistuje, vše je konstrukt; kdo navíc mluví o přirozenosti, usiluje nejčastěji o naši svobodu. Takový člověk chce druhým namluvit, že něco, co záleží jen na libovůli, je ve skutečnosti dané, přirozené, posvátné. Takž: nevěřit mluvčím přirozenosti, jdou po vaší svobodě – a hlavně zůstat hraví! Z filozofického hlediska jsou obě teze přinejmenším sporné. Není pochyb o tom, že moderna začíná odkouzlením. To, co jsme považovali za posvátné, se dává do pohybu, nacházíme v tom příliš lidské prsty. Jenže z tohoto odhalení – tedy z toho, že ledacos, co jsme považovali za dané i nějak přirozené, je ve skutečnosti vytvořené – rozhodně neplyne, že dané není vůbec nic a my si můžeme rozhodnout o všem. Člověk nemusí být kdovíjaký konzervativec, aby tezi o krajním konstruktivismu odmítl. Vzpomenout si lze třeba na Petera Singera. Ten levici nabádá, ať odmítne neudržitelný marxistický předpoklad o tom, že vše je politika, tedy otázka mocenského konstruktu. „Být slepý k faktům o lidské přirozenosti znamená riskovat katastrofu,“ poznamenává v knize Darwinovská levice. Nebo takový Bernard Williamse. Pro tohoto filozofa byl i Immanuel Kant, teology označovaný jako všedrtič, příliš dogmatický. Přesto tvrdil, že třeba kulturní relativismus, tedy představa, že každá společnost si volí takové hodnoty, jaké chce, a my do toho nemáme co kecat, je spíše myšlenkové lajdáctví než projev svobodomyslnosti. Neměli bychom opomenout, že konstruktivismus, tvrzení, že ve všem, co je dané, objevujeme lidskou stopu, dnes spojujeme s liberalismem, ale tradičně se pojil spíše se socialismem, zvláště se zmíněným marxismem, občas i se sociálním inženýrstvím. S ohledem na to, že spor o přirozenost se rozhořel zvláště na otázce genderu, může zaujmout, že třeba Slavoj Brichcín, nestor české sexuologie, poznamenává, že on sám spatřoval v tezi o všeobecné společenské podmíněnosti něco totalitního. Jeho pacienti, kteří nezapadali do normy, byli chápáni jako bytosti deficientní, jako bytosti, které je však možné „předělat“ v žádoucí obraz společnosti. I na tomto pozadí se ukazuje: tvrzení, že s něčím nelze hnout, že něco je dané, nemusí být jen projevem útlaku, ale rovněž zprávou o tom, že některé skutečnosti je třeba přijmout, dokonce nechat být. I to – možná zvláště to – může být projevem svobody a svobodomyslnosti. Kapitoly I. Rodina? Pouhý konstrukt – to je snad jasné, nebo ne? [začátek až 17:10] II. Konstruktivismus Niklas Luhmanna: Realita je to, co mnou otřásá. [17:10 až 40:12] III. Jiný svět, jiný mrav? Nesmysl. [40:12–52:00] IV. Přirozenost samozřejmě existuje. Ale ve vrstvách a je sporná. [52:00 až konec] Bibliografie Slavoj Brichcín, Sexuální delikventi z pohledu psychiatrické sexuologie, Praha: Psychiatrické centrum, 1996. Anne Fausto-Sterling, Sexing the Body: Gender Politics and the Construction of Sexuality, New York: Basic Books, 2020. Niklas Luhmann, Realita masmédií, přel. Katrin Vodrážková, Praha: Academia, 2014. Niklas Luhmann, Sociální systémy. Nárys obecné teorie, přel. Pavel Váňa, Brno: CDK, 2006. Paul Preciado, Testojunkie. Sex, Drugs, and Biopolitics in the Pharmacopornographic Era, přel. Bruce Benderson, New York: The Feminist Press, 2013. Peter Singer, Darwinovská levice, přel. Denis Kostomitsopoulos, Praha: Filosofia, 2006. Bernard Williams, Morálka. Úvod do etiky, přel. Šimon Haikl Koukal – Tereza Matějčková, Praha: OIKOYMENH, 2021. Celé epizody na www.forendors.cz/pravdaneexistujetm

„Porušili jste autorská práva Českého rozhlasu“, tvrdí podvodný e-mail, který v posledních dnech přišel mnoha lidem do schránky. Pokud dorazil i vám, ihned ho smažte, rozhlas nic takového neposílá. Jak tento podvod funguje?

Českým herním studiím se daří. Obrat průmyslu překračuje poslední dva roky 7,5 miliardy korun. Tento úspěch ale stojí na několika veteránech hry a noví tahouni nepřibývají, myslí si kreativní ředitel studia Warhorse Daniel Vávra.Daniel Vávra se v herním průmyslu pohybuje od devadesátých let a stojí za legendárními hrami jako Mafia: The City of Lost Heaven z roku 2002 či Kingdom Come: Deliverance z roku 2018. Druhé zmíněné hry se podle jeho herního studia Warhorse prodalo přes 6 milionů kopií. Vávra právě pracuje na druhé epizodě akčního RPG, která vyjde v únoru příštího roku. Při testování hraje vývojář Kingdom Come: Deliverance 2 až dvanáct hodin denně. Jeho tým čítající 250 lidí totiž stále objevuje nové překážky.„Například ve hře máme koně. Zvíře jsme během testování vždycky posadili na mapu a jezdili na něm. Na první pohled fungovalo, jak mělo. Pár dní zpátky jsem zjistil, že nejhorší kůň ve hře má stejné parametry jako ten nejlepší. Tudíž najednou začnete analyzovat vlastnosti koní, sedel a jejich parametry. Z toho vznikl třístránkový seznam shrnující problematiku herních koní a my ho začali řešit, přičemž zjistíte, že některé problémy v této fázi vývoje už odstranit nejdou. Takové věci se vynořují každý den,“ popisuje v pořadu Agenda pro SZ Byznys vývojář. Podle něj není ve schopnostech testovacích hráčů všechny problémy najít a napravit, musí se o to ale pokoušet.Agenda. Rozhovory s top lídry českého byznysu, zakladateli firem, odborníky. Čtvrthodinka o byznysu z první ruky.Každý všední den na SZ Byznys a ve všech podcastových aplikacích.Odebírejte na Podcasty.cz, Apple Podcasts nebo Spotify.

Slovenští novináři za sebou mají první rok vlády Roberta Fica poté, co se loni po letech vrátil k moci. Premiér si už stihl podrobit veřejnoprávní média, s novináři se soudí, mnozí přišli o práci. Vláda hrozí vznikem Národního mediálního úřadu. „Cením si všech, kdo tam zůstávají a dělají svoji práci dál,“ říká advokát a bývalý novinář Tomáš Němeček, který v dalším dílu Mediálního cirkusu mimo jiné hodnotil i způsob, jakým ČT ukončila pořad 168 hodin Nory Fridrichové. Slovenská společnost utrpěla největší šok v únoru 2018, když byl nájemným vrahem  zastřelen investigativní novinář Ján Kuciak a jeho partnerka. Vražda a následné obrovské společenské otřesy vedly k pádu Ficovy vlády. Loni v říjnu se ale Fico vrátil k moci a s médii svádí tvrdou bitvu. S velkou částí novinářů nemluví, nepouští je ani na úřad vlády. Veřejnost letos na jaře protestovala proti změnám mediálních zákonů, ovšem marně.  Přeměnu tamních veřejnoprávních a státní média si Ficův kabinet  prosadil.„Občas se říká o novinářích, že tak dlouho křičí Vlk! Vlk!, až je nebude nikdo poslouchat. Tak teď na Slovensku ten vlk je. Slovenská veřejnoprávní média už byla podrobena speciálním zákonem, který byl přijat jen proto, aby ukončil funkční období dosavadního ředitele a mohli být dosazeni noví manažeři. Výsledek už je viditelný prostým okem diváka. Byli vyměněni moderátoři hlavních politických debat. Hlavní vládní strana SMER - SD se tím dokonce chlubí na mítincích se svými voliči, jako by si odškrtávali jednotlivá jména, ta nepopulární,“ komentuje slovenské dění exnovinář, dnes advokát a komentátor dění Tomáš Němeček, který byl hostem nejnovějšího dílu podcastu Mediální cirkus.Fico odvádí pozornostVýroky slovenského premiéra na adresu novinářů budí rozruch často. Naposledy to bylo tehdy, když o žurnalistech pronesl, že jsou krvelační bastardi, mluvil o tom, že je třeba uvažovat o povinném vzdělání pro novináře a také zřídit Národní mediální úřad, který mnohá tamní média vnímají jako hrozbu případné cenzury.„Premiér Fico tyto výroky, které vždycky otřesou a došplouchnou až do České republiky, pronáší ve chvíli, kdy potřebuje odvést pozornost od něčeho hodně nepříjemného,“ upozorňuje Němeček a dodává: „Některým z Ficových výroků jako třeba o povinném vzdělávání novinářů není třeba  přisuzovat nějakou vážnost. Oni nejsou hodni, a tím oni myslím Ficovu vládu, abychom vážně rozebírali jejich úmysl, jestli na něm něco je nebo  ne, protože oni chtějí trestat.“Fico se ale nebojí sáhnout i dál. Před několika týdny zažaloval novináře a šéfredaktora zpravodajského serveru Aktuality.sk Petera Bárdyho, který o něm napsal knihu. V žalobě si stěžuje na fotografii použitou na obálce.„Šéfredaktor Aktualit.sk Peter Bárdy má pravdu, že oni si tu knihu celou pečlivě přečetli, nenašli nic, čeho by se chytli, tak to zkouší přes fotografii. To je spíš směšná záležitost, taková ta klasická zastrašovací žaloba, dělaná jenom proto, aby novináře otrávil. Odvedl jim energii jinam, aby platili advokáta, který je musí zastupovat, aby to řešili. Je to ryzí  zlomyslnost,“ hodnotí žalobu Němeček.Stíhání české novinářkySložitou pozici slovenských novinářů nedávno nasvítil také případ okolo reportérky Seznam Zpráv Kristiny Cirokové. Ta musela na výslech kvůli svým reportážím o sektě AllatRa, sloveská prokuratura ji vedla jako podezřelou z údajné propagace hnutí potlačujícího práva a svobody. Slovenská prokurátorka, která má kauzu na starosti, přitom podle tamního serveru SME toto hnutí v minulosti sama podporovala. Proti vyšetřování se ohradila redakce Seznam Zpráv i řada novinářských organizací. Stíhání bylo nakonec zastaveno.„Je to strašně nepříjemné. Nikdo není rád, když chodí na výslechy. Pro nikoho není příjemné, že je vyšetřován. Navíc ho to odvádí od jeho práce.  Tomu všemu rozumím. Druhá věc je, že pokud tomu čelíme z bezpečí, a opravdu je to bezpečí, České republiky, tak je to přece jenom jiná pozice, než když jste tomu na Slovensku vystaveni v první linii,“ říká v Mediálním cirkusu Němeček.On sám se novinařině věnoval od 90. let, byl šéfredaktorem týdeníku Respekt, komentátorem Hospodářských novin a v Lidových novinách pak založil a vedl přílohu o právu Právo a justice. Z médií Němeček odešel v červnu 2013, výpověď v Lidových novinách podal hned ten den, kdy Andrej Babiš oznámil nákup vydavatelství Mafra.„Já si pamatuju, jak se tam v té době lámaly charaktery. A jak dneska lidi, kteří jsou velcí antibabišovci, tehdy koketovali s tím, jestli by to nakonec nešlo nějak prokličkovat a přežít. Bylo to emotivní,“ říká i po letech s velkým zaujetím Tomáš Němeček. „Jako  nositel všech novinářských cen v České republice jsem si ty ceny, plakáty a diplomy sebral, strčil jsem je do šuplíčku a začal jsem novou kariéru v Psychiatrické nemocnici Bohnice jako podnikový právník, protože měl jsem dvojí vzdělání, vystudoval jsem žurnalistiku a práva,“ popisuje Němeček.Fridrichová odešla z ČT středemDnes se Tomáš Němeček médiím věnuje spíše okrajově. Působí v několika institucích udílejích novinářské ceny, občas komentuje veřejné dění zejména v Českém rozhlase a médií se občas týkají i kauzy, kterým se věnuje v rámci své advokátní praxe. Zastupoval třeba poškozené v případu podezření na sexuální obtěžování ze strany investigativního reportéra Marka Wollnera v České televizi.„O tom nemůžu mluvit, protože tento pořad sledují také lidé, kteří se mě za toto angažmá snažili nějakým způsobem potrestat nebo mi ztrpčit život. Poslali na mě stížnost na Advokátní komoru, která sice byla shledána jako nedůvodná, ale zkoušeli mi i takto ztrpčit život. Jestli ale o něčem můžu mluvit, tak je to o případu Nory Fridrichové. To jsem  nezastupoval a sledoval jenom jako divák. A musím říct, že mi spadla čelist nad tím, co se dělo. Jakým způsobem může být zrušený pořad, který má takovou sledovanost bez jakékoliv náhrady. A musím také říct, že mi zároveň imponovalo rozhodnutí Nory Fridrichové, že toto nemá zapotřebí a odchází středem, protože se uživí kdekoliv jinde.  Taková gesta jsou mi blízká,“ říká Němeček.Vadilo mu přitom především to, když Noře Fridrichové vedení televize v souvislosti s koncem pořadu 168 hodin vyčítalo, jak se ohradila vůči útokům Marka Wollnera v bulváru. Ten zveřejnil část soukromé konverzace s Fridrichovou o masturbaci, bývalá novinářka ČT pak v reakci zveřejnila konverzaci celou, aby jí dala kontext. Jan Souček vzápětí Fridrichové vyčetl, že veřejné výroky tváře ČT o masturbaci podle něj poškozují televizi.„To jsem si říkal: jak vy jste jí pomohli? Jak se Česká televize se svým mediálním odborem,  se svým právním oddělením, zastala svého zaměstnance? Jakou pomoc poskytla? Nechali ji v tom plavat samotnou a potom ji peskovali za to, že to nebylo podle nějakých jejich dokonalých nevyřčených představ. To mě zamrzelo na současném vedení České televize,“ dodává ke kauze zrušení pořadu 168 hodin Němeček.Jakou atmosféru v ČT odkryla kauza Wollner? A co dnes novinařinu a práci novinářů v Česku a zejména na Slovensku ohrožuje nejvíc? --Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na

„Kdyby se toto vydařilo, už bych byla s životem spokojená,“ říkáme si a těmi slovy dosvědčujeme nepoučitelnost. Touhy se po dosažení mety záhy adaptují na nový normál a na „vyšší“ úrovni se znovu roztočí. Výsledek? Cíl nic neznamená a říkáme si znovu: „Kdyby jen ještě…“ S kapitalismem to nemá nic společného, spíše s lidskou přirozeností. Naše přání i myšlení mají jednu a tutéž strukturu: strukturu tělesných tužeb. Aspoň to tvrdí Arthur Schopenhauer, jeden z nejvlivnějších filozofů devatenáctého století. Zapůsobil na Thomase Manna, Ludwiga Wittgensteina nebo Michela Houellebecqa. Oblíbeným je také dodnes mezi psychology a psychiatry, o čemž svědčí třeba kniha Léčba Schopenhauerem od Irvina Yaloma, představitele „existenciální psychoterapie“ a autora klasické monografie Teorie a praxe skupinové psychoterapie. Oblíbenost mezi psychoterapeuty není náhodná. Thomas Mann nazývá Schopenhauerem předchůdcem Sigmunda Freuda právě pro jeho přesvědčení, že těžištěm bytí není mysl, ale tělo, konkrétněji pohlavní orgány. I intelektuální touhy jsou sublimované sexuální potřeby. Ty jsou podle Schopenhauera ze své podstaty uspokojováním neuspokojitelné, a přitom tvoří základ všech ostatní, i intelektuálních, potřeb. Není náhoda, že dlouhou dobu platilo: Kdo chce něčeho dosáhnout, musí si udělat pořádek v sexualitě. Schopenhauer k tomuto úkolu přistupuje s vervou. Je třeba si systematicky odvykat toužení. Pomůže filozofie, kterou chápe jako nauku o spáse. Filozofické poznání má člověka vést k náhledu bezvýchodnosti jeho tužeb, které se mu již tímto vhledem daří utlumit, ideálně je však třeba přikročit k vyhladovění. Konkrétněji nabízí Schopenhauer tři cesty: etiku, umění i askezi. V těchto nejvyšších činnostech se dostáváme k prahu nás samých. Jsou to „nečinné činnosti“, neboť kdo v nich vyniká, odstupuje od vlastního hlediska, a tím se otevírá druhému, kráse, světu. Kapitoly I. Nebýt čten jen mezi filozofy [úvod až 11:05] II. Svět jen moje představa? Taková hloupost… [11:05 až 24:04] III. Filozof, investor, milovník pudlů – a celebrita [24:04 až 33:15] IV. V těle cítíme svět z jeho nitra. [33:15–58:55] V. Kdo touží, chce trpět. [54:35–1:04:00] VI. Tři cesty ke spáse: Etika, umění, askeze [1:04:00 až závěr]

Aktuální dění očima Jana Krause každé ráno 5:00 – 9:00 vždy po zprávách v celou a v půl exkluzivně na Frekvenci 1. Vtipně, originálně a s nadhledem, tak to umí jenom Jan Kraus. Blondýna Miluška Bittnerová se ptá na vše, o čem se mluví, a Jan Kraus jí to vysvětlí.

Úspornější a ekologičtější. Taková má být nová mycí linka městské dopravy v Teplicích. Práce začaly letos na jaře bouráním původní myčky. Teď už v areálu dopravního podniku stojí hrubá stavba, kterou doplní ještě trolejová trasa pro trolejbusy.

V penzionu s kruhovou základnou byste jen těžko hledali pravé úhly. Takový stojí v Bohumíně. Dříve to byl věžový vodojem. Více o využití původní technické stavby pro nové účely se dozvíte v pátém díle seriálu věnovaného konverzi věžových vodojemů.Všechny díly podcastu Mozaika můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

V penzionu s kruhovou základnou byste jen těžko hledali pravé úhly. Takový stojí v Bohumíně. Dříve to byl věžový vodojem. Více o využití původní technické stavby pro nové účely se dozvíte v pátém díle seriálu věnovaného konverzi věžových vodojemů.

Po pádu železné opony se zdálo, že spolupráce Východu a Západu bude možná. Definitivní tečkou za těmito sny byla ale ruská invaze na Ukrajinu. Co se vlastně se světem stalo, tak nad tím uvažuje kolektiv autorů v knize Před a po pádu – Světová politika a konec studené války, kterou vybral a uvádí Ondřej Houska. (Repríza, v premiéře jste o knize mohli slyšet v listopadu 2022.)

Takhle možná Andreje Babiše neznáte. Nadšený z volebního triumfu v krajích a v Senátu se proměnil v dýdžeje a z mobilu pouštěl své oblíbené písničky do přenosného reproduktoru. Takového známe spíš Ivana Bartoše.Tentokrát se ale slavilo na pražském Chodově, v centrále ANO - a dokonce i tančilo. Z reproduktorů zněl Michal David a jeho Discopříběh, když Babiš začal divoce tančit s rozesmátou exministryní Helenu Válkovou. Ta měla důvod k radosti, protože v senátním souboji porazila legendárního hokejistu Dominika Haška.Postřehy z volební noci probírají v reportážním speciálu Vlevo dole političtí reportéři Václav Dolejší a Lucie Stuchlíková, kteří sčítání hlasů sledovali v centrálách dvou hlavních rivalů: v ústředí ODS a ANO.„Takhle rozjetého a zářícího Babiše jsem ještě neviděla. Na druhou stranu, i když se dokázal uvolnit, ukazoval taky svůj pragmatismus a dával najevo, že tohle je jen předehra a skutečným cílem je triumf ve sněmovních volbách v příštím roce,“ popisuje v podcastu Stuchlíková.To v centrále vládní ODS nejenže se nezpívalo a netančilo, ale byla tam značně posmutnělá nálada. Na stolech leželo občerstvení včetně minikoblih a mezi novináře se politikům příliš nechtělo, protože museli dokola odpovídat na dotazy, jaké poučení si z volební porážky berou a co strana změní.„Nejvíc občanští demokraté řešili tři regiony, kde ztratili skoro polovinu zastupitelských mandátů a kde takový propadák nečekali - ve Středočeském, Moravskoslezském a Plzeňském kraji. A pokud jde o sebereflexi, zaznívalo pořád dokola ono klasické - děláme to dobře, jen to neumíme prodat voličům,“ popisuje dění Václav Dolejší.Měla ODS víc energie vložit do kampaně než do cateringu na štábu? Kolik životů má Ivan Bartoš? A naklonuje Andrej Babiš Karla Havlíčka? Poslechněte si volební reportáž Vlevo dole!----Vlevo dole řeší politické kauzy, boje o vliv i šeptandu z kuloárů Sněmovny. Vychází každou středu v poledne.Podcast pro vás připravují Lucie Stuchlíková (@StuchlikovLucie) a Václav Dolejší (@VacDol), reportéři Seznam Zpráv.Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu Seznam Zpráv, na Podcasty.cz nebo ve své oblíbené podcastové aplikaci. Své názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@sz.cz.  Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram.Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.

Film Jiřího Mádla Vlny o Redakci mezinárodního života Československého rozhlasu v době sovětské okupace už v kinech vidělo přes 350 tisíc lidí a bude za Česko bojovat i o Oscara. „Ten film je alegorie. Každá postava reprezentuje více, než sama hraje,“ říká pro Český rozhlas Plus Jan Dobrovský, syn bývalého redaktora Luboše Dobrovského, kterého ve filmu ztvárnil Martin Hofmann. „Takové postavy chcete hrát, je to pro vás čest,“ přiznává herec v pořadu Osobnost Plus. Všechny díly podcastu Osobnost Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Piri Piri, čtvrtá řadová deska hudebního dua DVA, vychází 13. září. V desetileté pauze od vydání předešlé nahrávky Nipomo ale Barbora Ungerová a Jan Kratochvíl stihli vydat hned několik soundtracků k počítačovým hrám. „Tahle práce nás hodně baví a zároveň nám dává svobodu v tom, že nemusíme nutně jen koncertovat,“ shodují se DVA. Jak došlo ke spolupráci s videoherními tvůrci a nahrají někdy DVA vyloženě depresivní song?

Prázdné regály v evropských supermarketech. Policisté bijící demonstranty. Německý kancléř Olaf Scholz před turbínou plynovodu Nord Stream 1. Takové obrazy byly k vidění na titulní stránce webu, který se tvářil jako Süddeutsche Zeitung. Nebyl to však pravý web tohoto německého média, pouze jeho klon. Třicítku podobných falešných klonů velkých evropských a amerických médií, které šířily prokremelskou propagandu, minulý týden zablokovala americká FBI. Tuto koordinovanou kampaň, která měla za cíl ovlivnit západní veřejnost, analytici pojmenovali Doppelganger. Ve společné epizodě podcastu Odposlech a podcastu Dataři si o kampani Doppelganger a internetové instrastruktuře, která za ní stojí, s reportérkou investigace.cz Kristinou Vejnbender povídá datový novinář Českého rozhlasu Jan Cibulka. Články, které byly publikovány k tématu Doppelganger si můžete přečíst tady (https://www.investigace.cz/tag/doppelganger/). Chcete dostávat výběr toho nejčtenějšího z našeho webu emailem? Odebírejte ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠newsletter investigace.cz. (https://investigace.ecomailapp.cz/public/form/7-c01458c4e85a58f0047857fac06ae283)⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Sledujte nás také na našem ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Facebooku⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠, ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠X(Twitteru)⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠,⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Instagramu.⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠  Rozkrýváme zásadní investigativní kauzy. Nemáme paywall ani žádné reklamy. Jsme financování výhradně z darů a příspěvků od našich čtenářů či filantropických nadací. Pokud můžete, podpořte prosím naši práci, ⁠⁠⁠investigace.cz⁠⁠⁠ vás teď opravdu potřebuje! ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠https://www.investigace.cz/podpora-a-dekujeme/⁠

Zkrácení základní školy a prodloužení povinné školní docházky o dva ročníky střední školy – o takové možnosti diskutují politici vládních stran. „Chybí nám povinná školní docházka na střední škole,“ míní poslankyně ze školského sněmovního výboru Renáta Zajíčková (ODS). Takový krok by ale podle předsedy Unie školských asociací Jiřího Zajíčka přinesl celou řadu problémů. „Musíme dělat postupné změny v tom, jak učíme a co učíme,“ řekl pro Český rozhlas Plus v pořadu Pro a proti.

Škola, která byla založena v roce 1977, se zaměřuje na moderní vzdělávání v duchu programu Škola pro 21. století a poskytuje kapacitu až pro 850 žáků.

„My lidé jsme se jako civilizace rozhodli pro budoucnost na šikmé ploše. Taková ta víra v technologie, které nám usnadní život, obnáší riziko, že ztratíme nad svými životy kontrolu,“ říká Ivan Hoffman v ohlédnutí za letními událostmi s Martinou Kociánovou. 02.09.2024, www.RadioUniversum.cz

„Poslouchal jsem nedávno váš komentář o tom, že dnešní krize nejsou hrozbou, ale naopak projevem demokracie, ale jak se s tím máme vyrovnat, to jste nám neřekl. Takové psaní je nanic,“ vyčetl mi důrazně neznámý muž a podobnou výčitku slýchám i na besedách. Pokusím se odpovědět. Začnu trochu obšírně.

Ministr pro místní rozvoj a vicepremiér Ivan Bartoš (Piráti) v létě musel řešit problémy se změnami stavebního řízení. Proč se digitalizace komplikovaného a zdlouhavého stavebního řízení tolik protahuje? A není digitalizace v Česku příliš překotná? „Digitalizuje se nejrychleji v historii. To, že se to dělá až teď, je ostuda,“ říká v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu Michal Bláha (Piráti), ředitel organizace Hlídač státu a poradce vicepremiéra Bartoše. Moderuje Vladimír Kroc.

Ministr pro místní rozvoj a vicepremiér Ivan Bartoš (Piráti) v létě musel řešit problémy se změnami stavebního řízení. Proč se digitalizace komplikovaného a zdlouhavého stavebního řízení tolik protahuje? A není digitalizace v Česku příliš překotná? „Digitalizuje se nejrychleji v historii. To, že se to dělá až teď, je ostuda,“ říká v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu Michal Bláha (Piráti), ředitel organizace Hlídač státu a poradce vicepremiéra Bartoše. Moderuje Vladimír Kroc.

Ministr pro místní rozvoj a vicepremiér Ivan Bartoš (Piráti) v létě musel řešit problémy se změnami stavebního řízení. Proč se digitalizace komplikovaného a zdlouhavého stavebního řízení tolik protahuje? A není digitalizace v Česku příliš překotná? „Digitalizuje se nejrychleji v historii. To, že se to dělá až teď, je ostuda,“ říká v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu Michal Bláha (Piráti), ředitel organizace Hlídač státu a poradce vicepremiéra Bartoše. Moderuje Vladimír Kroc.Všechny díly podcastu Dvacet minut Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Zírání je obtěžování. Takové je jedno z titulních hesel nové kampaně proti nevhodnému chování v pražské MHD. Ta radí, jak se chovat, pokud je člověk svědkem obtěžujících pohledů nebo doteků. „Neshazuji kampaň, ale vizuál je nešťastný,“ říká předseda pražského hnutí ANO, opoziční zastupitel Ondřej Prokop. „Na problém je třeba upozornit,“ hájí kampaň v pořadu Pro a proti na Plusu Johanna Nejedlová, výkonná ředitelka nezávislé organizace Konsent.Všechny díly podcastu Pro a proti můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

V polovině srpna předvedli úředníci ministru pro místní rozvoj Ivanu Bartošovi (Piráti) chyby způsobené digitalizací stavebního řízení. Opoziční politici rovnou volají po ministrově rezignaci. „Úředníci si na systém musí zvyknout,“ říká Lukáš Černohorský (Piráti), Bartošův náměstek. „Takový systém se měl testovat,“ oponuje v pořadu Pro a Proti na Českém rozhlase Plus Robert Králíček, místopředseda hnutí ANO a tamní zmocněnec pro IT a digitalizaci.Všechny díly podcastu Pro a proti můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Asi se dá říci, že poslední roky nebyly pro domácnosti úplně jednoduché. Pandemie, pak energetická krize, inflace, hrozba recese, všude nejistota. Takovým ostrůvkem naděje, který pomohl tuto dobu přestát relativně ve zdraví alespoň finančním, byl trh práce.

Červnové volby do Evropského parlamentu přinesly v Rakousku vítězství pravicově populistické straně Svobodných (FPÖ). Ti i díky tomu doufají v triumf v zářijových parlamentních volbách a zisk kancléřského křesla pro svého předsedu Herberta Kickla. „Takovým zákonem opakujícím se v historii té strany je, že je nejvíce úspěšná ve chvíli, kdy je nejvíce radikální,“ podotýká politoložka Zuzana Lizcová.

Taková typicky česká, úplně zbytečná šlamastyka. Zatímco v Paříži běží letní olympijské hry, Český olympijský výbor pořadatelům školních olympiád, tedy vědomostních soutěží odmítl udělit, „souhlas k použití výrazu olympiáda“. Písemně už to dostali pořadatelé biologické a zeměpisné olympiády.

Rodina sedí u oběda. Na talíři máme švestkové knedlíky. Je dobře si nejdřív knedlíky nakrájet. Švestka je vždycky teplejší než to bílé okolo. Taková je moje zkušenost, vždycky to tak dělám a nikomu to nevnucuju.

Martin Rubeš, Jakub Jurka, Jiří Beran a Michal Čupr tvoří šermířský tým, který na olympiádě v Paříži pro Česko vybojoval bronzovou medaili. Jaká to byla zkušenost? A co jim šerm přináší do každodenního života? „Jsme připraveni na jakoukoliv akci, kterou život přinese,“ komentuje kordista Jakub Jurka. „Je to velká škola života a dává nám to hodně,“ říká.Všechny díly podcastu Host Lucie Výborné můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.