Podcasts about BYL

V podcastu Překročit hranice se znovu vrátíme ke starozákonnímu Josefovi. Byl dlouho nejmladším a nejoblíbenějším synem Jákoba, nicméně u svých bratří neměl dobrou pozici. a ta se stupňovala až k velmi problémovému konci. Kam až může dojít kumulovaná nenávist a na druhé straně pýcha a domýšlivost?Tento podcast můžete podpořit na https://radio7.cz

Odvahu a válečnické umění legendárního čirikavského bojovníka Geronima, unikajícího obrovské přesile, oceňovali i američtí armádní důstojníci. Pokud byli Geronimovi indiáni donuceni k boji, vynikali mistrným ovládáním zbraní a statečností. Zbyly po nich ale více než dvě tisícovky mrtvých. Byl to hrdina, nebo zločinec? V Portrétech nad příběhem Geronima uvažuje historik.

Odvahu a válečnické umění legendárního čirikavského bojovníka Geronima, unikajícího obrovské přesile, oceňovali i američtí armádní důstojníci. Pokud byli Geronimovi indiáni donuceni k boji, vynikali mistrným ovládáním zbraní a statečností. Zbyly po nich ale více než dvě tisícovky mrtvých. Byl to hrdina, nebo zločinec? V Portrétech nad příběhem Geronima uvažuje historik.Všechny díly podcastu Portréty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Byl horký letní den a Kara Robinson stála na trávníku, před domem své kamarádky, kde zalévala květiny. Bosá v domácím oblečení, s hlavou plnou plánů na zbytek dne. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo stát cokoliv zlého.Jenže pak u krajnice zastavilo auto. Z něj vystoupil muž s letáky v ruce. Vypadal jako obyčejný chlapík ze sousedství. Klidný, nenápadný.Stačilo ale pár vteřin. Jeden krok blíž. A z obyčejného letního dopoledne se stal začátek tragédie a naprosto šokujících odhalení.Pro Karu právě začal boj o přežití.HLASUJ PRO KRIMI PŘÍBĚHY V ANKETĚ PODCAST ROKU: https://www.podcastroku.cz/#hlasovani

Říkává se, že nemocná duše je jedním z nejsložitějších onemocnění. Lidé potřebují nejen lékařskou pomoc, ale také porozumění, aby se jim vyhnula pejorativní nálepka „blázna“. Jenže komunistický režim zneužíval psychiatrii pro represe. Příslušníkům obávané Státní bezpečnosti často pomáhali i sami lékaři. Příkladů je několik, jedním z nich je osud katolického aktivisty Augustina Navrátila, který žádal náboženskou svobodu. Byl internován na psychiatrii, kde strávil 12 let.

Říkává se, že nemocná duše je jedním z nejsložitějších onemocnění. Lidé potřebují nejen lékařskou pomoc, ale také porozumění, aby se jim vyhnula pejorativní nálepka „blázna“. Jenže komunistický režim zneužíval psychiatrii pro represe. Příslušníkům obávané Státní bezpečnosti často pomáhali i sami lékaři. Příkladů je několik, jedním z nich je osud katolického aktivisty Augustina Navrátila, který žádal náboženskou svobodu. Byl internován na psychiatrii, kde strávil 12 let.Všechny díly podcastu Jak to bylo doopravdy můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

V květnu uplynulo sto padesát let od úmrtí českého historika, politika, spisovatele i organizátora veřejného, kulturního a vědeckého života – Otce národa. O jeho odkaz se stará nejen na zámku Maleč, kde pobýval Palacký až do své smrti. „Byl nositelem hodnot, které nejen sdílel ve svém díle, ale také je žil,“ říká ve Vizitce. Jaké nátury byl František Palacký jako člověk? A jak ho živě přiblížit dnešním mladým lidem? I na to se ptá Karolína Koubová.

V květnu uplynulo sto padesát let od úmrtí českého historika, politika, spisovatele i organizátora veřejného, kulturního a vědeckého života – Otce národa. O jeho odkaz se stará nejen na zámku Maleč, kde pobýval Palacký až do své smrti. „Byl nositelem hodnot, které nejen sdílel ve svém díle, ale také je žil,“ říká ve Vizitce. Jaké nátury byl František Palacký jako člověk? A jak ho živě přiblížit dnešním mladým lidem? I na to se ptá Karolína Koubová.Všechny díly podcastu Vizitka můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Ve Starovičkách u Hustopečí na jižní Moravě stále žijí lidé, kteří zdejšího rodáka Václava Drbolu osobně znali a dodnes na něj vzpomínají. Mezi nimi i jeho synovec, 85letý Josef Holacký. „Byl takový zamyšlený. Jako kdyby stále o něčem přemýšlel. Na druhou stranu se dokázal uvolnit, zasmát se,“ vzpomíná na svého strýce. „Taky si pamatuji, že když tady byl, tak se převlékl z kněžského a neštítil se pomoct na poli nebo ve vinohradě. To ho bavilo.“ Poslechněte si reportáž.Všechny díly podcastu Seriál Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Antonín Bula svého strýce Jana zná jen z vyprávění rodičů. „Říkali, že to byl dobrý člověk a že je ho škoda. Nikomu neublížil," vzpomíná senior, který dnes bydlí na dohled od fary, kde působil Jan Bula. Ten farnost spravoval do 30. dubna 1951, potom byl zatčen a popraven. „Byl vtažen do babického případu, jako kdyby patřil k jednomu z iniciátorů spolupodílnictví na těch vraždách. Byť to bylo úplně absurdní, protože už více než dva měsíce seděl,“ říká historik Michal Stehlík.Všechny díly podcastu Seriál Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Naším dnešním hostem byl zpěvák Tomáš Klus, který nám kromě rozhovoru zazpíval i několik písní. Ten nedávno oslavil 40. narozeniny, ale přiznal, že se potýkal se zdravotními problémy. „Měl jsem silnou gastritidu, zánět žaludku, a pak ještě hematom na hlasivkách. Sáhnul jsem si na takovou tu pomíjivost života,“ svěřil se. Dodal, že právě strach o zdraví mu paradoxně pomohl zpomalit a víc si vážit obyčejných věcí. „Když mi řekli, že je všechno v pořádku, zastavil jsem v lese, poslouchal ptáky a jen brečel štěstím. Byl jsem vděčný, že můžu jet domů a obejmout děti,“ popsal silný moment. V rozhovoru také mluvil o nové písničce s Věrou Martinovou, o novém muzikálu Klan Baťa nebo o svém údajném stěhování. Poslechněte si celý rozhovor.See omnystudio.com/listener for privacy information.

Byl tomu právě rok, co zemřel americký spisovatel Michael March, zakladatel Festivalu spisovatelů Praha. Od roku 1991 na něj zval osobnosti světové literatury, včetně nositelů Nobelovy ceny za literaturu.

Byl tomu právě rok, co zemřel americký spisovatel Michael March, zakladatel Festivalu spisovatelů Praha. Od roku 1991 na něj zval osobnosti světové literatury, včetně nositelů Nobelovy ceny za literaturu.

Byl tomu právě rok, co zemřel americký spisovatel Michael March, zakladatel Festivalu spisovatelů Praha. Od roku 1991 na něj zval osobnosti světové literatury, včetně nositelů Nobelovy ceny za literaturu.

Nebyl to jen závodník. Byl to národní poklad a lidový hrdina. Když 20. května 2019 zemřel, uzavřel se podivuhodný lidský osud, který trval sedmdesát let. Příjmení Lauda bylo v Rakousku známé dávno před jeho narozením. Šlo o rodinu inženýrů a průmyslníků s vazbami do nejvyšších pater společnosti. Niki přišel na svět 22. února 1949 ve Vídni a odmalička tíhl k motorsportu. Nakonec si prosadil svou, ale rodina mu oznámila, že na jeho pochybnou kariéru nedá ani šilink.Všechny díly podcastu Příběhy z kalendáře můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Velmi cenný barokní kostel stojí ve vesničce Paštiky u Blatné na Strakonicku. Byl postaven v roce 1753 podle plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Uznávaný architekt na stavbu prý osobně bedlivě dohlížel – Paštiky navštívil během stavebních prací celkem pětkrát.Všechny díly podcastu Jihočeské odpoledne můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Lenka skončila v insolvenci s 1,5 milionem na krku. Hana dluží asi tři miliony. O Lucii se strachuje rodina. Rozkrýváme řádění speciálního recidivisty, který za sebou už čtvrtstoletí zanechává dluhy a zničené ženy. Vztah Lenky a Lukáše Ledna trval necelý rok a půl. Krátce po seznámení na seznamce v květnu 2017 se k sobě nastěhovali a ona otěhotněla. Byl milý, pozorný, neustále a intenzivně jí vyznával lásku. Lenka byla konečně šťastná, takže snadno přehlížela varovné signály. Netušila, že narazila na speciálního recidivistu, který od roku 1999 strávil ve vězení v součtu 16 let. Když zrovna nesedí za mřížemi, parazituje na důvěřivých lidech.Je nemajetný, ale vydává se za milionáře, vypráví báchorky o bohatém otci, po němž bude dědit, a když se to hodí, začne předstírat, že je smrtelně nemocný. Do svých podvodů opakovaně vtahuje ženy, které končí s dluhy, rozbitými vztahy - a někdy i s trestním stíháním. Je to i případ Lenky. Její celé vyprávění si můžete poslechnout v nejnovější epizodě investigativního podcastového pořadu Ve stínu.Hlasujte pro Ve stínu v anketě Podcast roku.

Už bezmála 30 let patří k Dejvickému divadlu. Herec a režisér Martin Myšička byl donedávna také jeho uměleckým šéfem. Jak sám říká, funkci si úplně nevysnil. „Ono to na mě tak nějak spadlo. Soubor mě k tomu vyzval a já do toho vkročil. Byl jsem pro ně šéf a současně kolega. Jedinou šancí bylo hrát s nimi férovou hru,“ vzpomíná Martin Myšička v rozhovoru s Markem Němcem.Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Historik Jindřich Marek působí od roku 2010 ve Vojenském historickém ústavu v Praze jako vědecký pracovník. S Janem Pokorným připomíná historické události května 1945. Byl rozhlas pro Pražské povstání klíčový? „Rozhodně. Když to dáme do evropského kontextu, tak Praha má výhodu, že po celou dobu povstání měla ve svých rukou rozhlas. Mohla řídit bojovníky v Praze, mobilizovat lidi na venkově. To povstalci v jiných velkých evropských městech neměli,“ říká Jindřich Marek.Všechny díly podcastu Host Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Historik Jindřich Marek působí od roku 2010 ve Vojenském historickém ústavu v Praze jako vědecký pracovník. S Janem Pokorným připomíná historické události května 1945. Byl rozhlas pro Pražské povstání klíčový? „Rozhodně. Když to dáme do evropského kontextu, tak Praha má výhodu, že po celou dobu povstání měla ve svých rukou rozhlas. Mohla řídit bojovníky v Praze, mobilizovat lidi na venkově. To povstalci v jiných velkých evropských městech neměli,“ říká Jindřich Marek.Všechny díly podcastu Host Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Historik Jindřich Marek působí od roku 2010 ve Vojenském historickém ústavu v Praze jako vědecký pracovník. S Janem Pokorným připomíná historické události května 1945. Byl rozhlas pro Pražské povstání klíčový? „Rozhodně. Když to dáme do evropského kontextu, tak Praha má výhodu, že po celou dobu povstání měla ve svých rukou rozhlas. Mohla řídit bojovníky v Praze, mobilizovat lidi na venkově. To povstalci v jiných velkých evropských městech neměli,“ říká Jindřich Marek.

Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas… Zamilovanost se těžko popisuje jinak než poezií. Umělá inteligence zamilovanost tupě definuje, že se jedná o citové přilnutí k druhému člověku spojené s touhou po vzájemné blízkosti. Psychologové upozorňují, že průběh zamilovanosti připomíná duševní poruchu třeba tím, že ji může provázet ztráta soudnosti.Všechny díly podcastu Příběhy 20. století můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Při nedávném setkání mi soused vyprávěl příběh jeho vnuka. Hoch pracoval pět let v automobilce, ve výrobě, na tři směny. Časem u něho začaly problémy se zády, jezdil k neurologovi a potom přišlo ještě něco horšího. Z ničeho nic zhubnul téměř třicet kilogramů. Jak se ukázalo, šlo o poruchu štítné žlázy. Byl v péči lékařky celý rok. Všechny díly podcastu Nedělní káva můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju.A to vše se dá říct o mém dnešním hostu.Jsme s fotografem Davidem Krausem stejný ročník, prý kvalitní, vintage 1968. Oba jsme svou v uvozovkách velkou kariéru začali v Reflexu v devadesátých letech. Mimochodem, David byl v redakci první, kdo měl svůj mobilní telefon, a odbíhal z porad na chodbu vyřizovat důležité hovory. To bylo v polovině devadesátých let. A když jsme mobilní telefony koncem devadesátých let už měli všichni, zaměstnával David zase asistentku, která hovory vyřizovala místo něj. Byl velká hvězda, a právem: dal Reflexu tvář a výkladní skříň. Vyfotil pro tenhle časopis přes pět set obálek.O tom jsme mluvili v podcastu. A taky o tom, jaký byl rozdíl fotit guvernéra Tošovského a Ozzyho Osbourna, a kdo z těch dvou byl zábavnější. Nápověda: jen jeden z nich rozbil v Americe červené Ferrari, a i to připomeneme v této epizodě.Co dělá David Kraus dnes, skoro čtyřicet let od otištění jeho první fotky v novinách? Stále fotí. I když už ne tak často celebrity. Udělal řadu fotografických výpravných knížek, z nichž asi nejvíc je pyšný na tu o hodinkách značky Prim, na které pracoval dvacet let. Fotí architekturu nebo holešovické figurky, prostě vše, co ho baví a na co má chuť. Poslouchejte.A samozřejmě jsme se bavili o umělé inteligenci, a možná jsme byli blízko k založení partyzánské odbojové skupiny, která bude před AI bránit lidskou kreativitu. A ano, nepřítele je dobré co nejvíc poznat, takže připomínám, že s mou ženou stále děláme o AI workshopy a další akce.Plus vás zvu na svůj standupový speciál v divadle v Řeznické. Představení 28. května je už vyprodané, ale právě se začínají prodávat lístky na 19. června. Budu rád, když přijdete. A teď už nová epizoda Jednoho procenta s Davidem Krausem.

Pavel Korbuly byl jednou z nejkontroverznějších postav slovenské justice raných 50. let. Byl známý mimořádnou přísností a naprostou oddaností stranickým instrukcím. Souzeným často navrhoval nejpřísnější sazby. Sám pak skončil za mřížemi.Všechny díly podcastu Portréty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Byl 16. říjen a 3. prosinec 2014. Dva dny, které vyděsily obyvatele malokarpatské obce Vrbětice. Požáry a výbuchy v muničním skladu, které si vyžádaly dva lidské životy a způsobily škodu okolo miliardy korun, se ani po několika letech nedařilo uspokojivě objasnit. Až do jara 2021.Všechny díly podcastu Archiv Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Chtěl jsem být nejlepší houslista na světě a to chci být konec konců stále,“ říká Pavel Šporcl, který se postupně stal jednou z nejviditelnějších tváří klasické hudby v Česku - a zároveň jejím narušitelem. Mluví o tom, jak ho ovlivnila Amerika, kde si „sáhl na dno“, vydělával si hraním v metru a učil se svobodě myšlení, ale i o tom, proč se po návratu rozhodl změnit způsob, jakým se klasická hudba prezentuje. „Začal jsem si uvědomovat, že je škoda, že na klasickou hudbu chodí určité publikum,“ říká a vysvětluje, proč odložil frak, vzal si šátek a snaží se oslovit i ty, kteří by na koncert jinak nepřišli. Vedle osobního příběhu ale v rozhovoru silně zaznívá i jeho pohled na stav kultury a politiky. „Škrtlo se hodně peněz na živé umění,“ říká a varuje, že některé projekty nebo festivaly kvůli tomu nemusí přežít. Popisuje, jak se kultura plánuje roky dopředu a že není jako „rohlík na krámu“. Zároveň ale zdůrazňuje, že sám nikdy nečekal s nataženou rukou: mluví o tom, že jako nezávislý umělec si na svou práci musí vydělat a že velkou část energie věnuje shánění partnerů a financování vlastních projektů. Přesto kriticky mluví o tom, jak někteří politici ke kultuře přistupují: „Ta arogantnost, ta nekompetence… já nic takového nevidím, že by někdo za tu kulturu opravdu kopal.“ Zároveň ale odmítá jednoduché dělení a zdůrazňuje i respekt k výsledkům voleb. „Volby byly nedávno a nějak dopadly. Respektuji to, jsem demokrat,“ říká a vysvětluje, proč sice se současnou situací nesouhlasí, ale zároveň nevnímá prostor pro radikální střety. Připomíná i vlastní zkušenost z covidu, kdy se aktivně zapojil do jednání s vládou a snažil se prosadit návrat živé kultury. Osobní rovinu doplňuje i téma rodiny a tlaku jména - mluví o svých dcerách, o tom, jak těžké je vyrůstat v uměleckém prostředí i o tom, jak ho formovala přísná, ale podle něj správně nastavená výchova. „Byl jsem normální kluk,“ říká o dětství, kdy raději běhal venku než cvičil, ale zároveň postupně našel vlastní vztah k hudbě a ambici být co nejlepší. Celým rozhovorem se pak prolíná jeho přesvědčení, že kultura není nadstavba, ale základ. „Bez umění se nedá žít,“ říká a dodává, že právě kultura je to, co z nás dělá lidi. Jak moc je dnes kultura závislá na politice? Co by se stalo, kdyby se přestala podporovat úplně? A může klasická hudba přežít bez proměny, kterou Šporcl prosazuje? Poslechněte si celý rozhovor.

Jeho newsletter 11houses, v němž každý týden posílá jedenáct tipů na levné a zajímavé nemovitosti v zahraničí, čtou desítky tisíc lidí. Filip Molčan s ním začal, když si sám chtěl s rodinou nějaké bydlení v cizině pořídit – a pokračuje dodnes, kdy už mají domeček v Řecku. „Nevnímáme to ale primárně jako investici, chceme tam žít,“ upozorňuje v podcastu Money Maker s tím, že se svou softwarovou firmou Good Sailors, která je dnes součástí skupiny M2C, už dřív koupili také apartmán v Chorvatsku. Ten ale nyní prodávají: „Byl to firemní benefit, svou roli už splnil. A teď na něm budeme mít i příjemné finanční zhodnocení.“Ačkoli je v poslední době Filip Molčan širší veřejnosti známý právě prostřednictvím svých newsletterů (vydává kromě 11houses také Zprávy z lesa) a skrze téma zahraničních realit, ve startupové a technologické komunitě jde o uznávanou a řadou projektů prověřenou figuru. Byl například jedním z prvních českých IT podnikatelů, kteří se vydali na zkušenou do Silicon Valley, pomáhal s podporou open-source řešení v české veřejné správě, s Good Sailors získal řadu cen za zaměstnávání a pomoc lidem s handicapem. „Sám jsem se jako dítě svým způsobem neměl narodit, maminka v těhotenství onemocněla. Tak se to snažím vracet,“ říká v podcastu.00:00 Začínáme05:23 Dům pro život, ne dovolenou10:34 Život mezi Doubicí a Peloponésem14:53 Nákup nemovitosti v zahraničí23:04 Kolik stojí dům v Řecku?28:03 Na co si dát při výběru pozor30:56 Začátky sociálního podnikání39:10 Good Sailors44:24 Dobrovolný ranger a krize středního věku47:36 „Neměl jsem se narodit.“51:02 Povrchnost Silicon Valley

I když to tak podle mediálního pokrytí nevypadalo, ve Washingtonu se odehrálo něco velmi důležitého. Na půdě ministerstva zahraničí se setkali velvyslanec Izraele a velvyslankyně Libanonu ve Spojených státech. Byl to první takto otevřený kontakt obou zemí po desítkách let.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

PODPOŘTE NEZÁVISLOU ŽURNALISTIKU A SLEDUJTE VŠECHNY EPIZODY V PLNÉ VERZI, BUDEME RÁDI, KDYŽ SE PŘIDÁTE K VÍCE NEŽ 1700 PŘEDPLATITELŮM A PŘEDPLATITELKÁM STUDIA N NA HEROHERO.CO/STUDION, DĚKUJEME! Za ladnými jízdami a medailemi se v krasobruslení skrývá tlak, o kterém se příliš nemluví. Filip Taschler ve Studiu N otevřeně popisuje prostředí, kde se úspěch často pojí s psychickým vyčerpáním, tlakem na vzhled i vnitřními pochybnostmi, které zůstávají mimo záběry kamer i veřejnou debatu. Taschler mluví o posměšcích, které v prostředí sportu zažíval. „Od hokejistů jsem slýchal, že jsem baletka,“ říká. Právě v reakci na podobné narážky podle něj došlo ke zlomu v přístupu k vlastnímu tělu. „Býval jsem hodně flexibilní, ale v momentě, kdy přišly urážky a posměšky, jsem si v hlavě řekl, že už se protahovat nebudu,“ popisuje. Dnes toho zpětně lituje: „Kéž bych si to neřekl, doteď s tím bojuju. Pracoval jsem na tom, abych byl víc svalnatý, a tělo začalo být zkrácené.“ V náročnějším období pak dokonce uvažoval o tom, že s krasobruslením skončí a přejde k bojovým sportům. Zároveň ale přicházel tlak i z opačné strany – tentokrát přímo z vlastního týmu. „Před třemi lety jsem bojoval s identitou. Občas mi bylo řečeno, že jsem až moc maskulinní a že se tak nemusím prezentovat. Byl to každodenní psychický teror. Jednou jsem zůstal sedět v šatně a nevěděl jsem, kdo jsem, jak bruslit a co dělat se životem,“ popisuje. Vzpomíná i na to, že tehdy přicházely velmi temné myšlenky. Zlom podle něj nastal až díky terapii: „Došel jsem k tomu, že chci být borec, protože se mi to líbí.“ Jak říká, právě mezi těmito extrémy – jak má vypadat muž v krasobruslení – dlouho hledal vlastní rovnováhu. Během olympiád a dalších vrcholových soutěží se na sportovce snáší ve velkém také komentáře na sociálních sítích. „Lidi vědí nejlíp, jak to má vypadat a jak to ve sportu chodí. Začnou okamžitě komentovat i vzhled,“ říká. Hejty přitom mířily i na jeho sestru a taneční partnerku Natálii, která se zotavuje z anorexie. „Lidi vůbec nevědí, že je v rekonvalescenci. Když člověk začne jíst normálně, tak je tam období, kdy nějaká váha nabyde, protože se tělo musí uzdravit. Neměli jsme čas se na rok schovat.“ O poruchách příjmu potravy se v krasobruslení dlouho nemluvilo. Až v posledních letech se začíná dostávat na povrch – i díky sportovcům a sportovkyním, kteří o něm mluví otevřeně. Filip Taschler říká, že v jejich prostředí nejde o výjimku. „Bohužel jsou poruchy příjmu potravy běžné, ale dlouho to bylo tabu. Například americká krasobruslařka Gracie Gold si prošla úplným peklem. Kvůli anorexii málem zkolabovala a zemřela.“ Jaká traumata přenášejí někteří trenéři na své svěřence? Proč chodí se svou sestrou na párovou terapii? Co všechno kvůli vrcholovému sportu ztratil? A jaká témata by se měla dostat do veřejného prostoru? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion

Spali a žili pět týdnů v autobuse, projeli na tři desítky amerických a kanadských měst, hráli v divadlech, arénách i v kasinech, sedmkrát se jim změnil čas a ujeli 16916 kilometrů. „Byl to neuvěřitelný zážitek a zásadní profesní zkušenost,“ říká Martina Illichová a Lukáš Macháček, kteří se svou neobvyklou disciplínou „aerial cyrwheel“ získali angažmá v americké produkci Cirque Musica Holiday Wonderland. Jak se dostat k takové pracovní příležitosti a co obnáší závazek v takovém projektu? Poslechněte si CIRQUEON CIRKUS PODCAST Veroniky Joškové Štefanové.

Jméno Jindřicha Jindřicha je nejen na Chodsku velice známé. Byl to hudební skladatel, klavírista, sbormistr, etnograf a sběratel lidových písní. A na Chodsku si připomínají 150. výročí jeho narození.

„Byl to sprint,“ usmívá se spokojeně Igor Timko nad tím, že s kapelou jede už bezmála třicet let. Přesto nepůsobí unaveně, spíš jako někdo, koho ten běh pořád baví. Kapela No Name vydala první album v roce 1998 a od té doby sbírá hity, které si lidé zpívají napříč generacemi. „Každá skupina by měla mít své prvenství a málokdo ví, že jsme byli úplně první československá kapela, která hrála v pražské O2 Areně,“ říká Igor Timko v rozhovoru s Adélou Gondíkovou.Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

„Byl to dvouletý porod,“ popisuje Ondřej Ruml práci na nové desce „Vždycky to tu bylo“. Cesta k ní byla dlouhá a klikatá. „Už šest let předtím jsem měl pocit, že jsem nic nevytvořil a chci udělat něco, co bude jen moje a co tady nikdy nebylo.“ To znamenalo i vědomé vykročení jinam. „Tedy že to nebude koncept typu písniček Voskovce a Wericha, kterým člověk dá nový kabát,“ vysvětluje Ondřej Ruml v rozhovoru s Adélou Gondíkovou.Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Přezdívali mu zuřivý reportér. Byl totiž ve své době, začátkem 20. století, mezi novináři zjevením: nečekal v redakci, až se něco stane. Šel událostem naproti, a když se nic nedělo, vyprovokoval senzaci sám. Díky své živočišné zvídavosti dokázal jako německý Žid překročit hranice ghetta, a dokonce si získat řadu přátel mezi českými umělci. Objevil génia v Jaroslavu Haškovi a pomohl do světa jeho románu Dobrý voják Švejk. Zemřel 31. března 1948.

V srpnu 1968 se stal Zdeněk Svěrák společně s Miloněm Čepelkou v armádní redakci součástí sítě vysílačů. „O několik dnů později přišla zpráva, že o vysílání z vily armádní redakce okupanti vědí. Miloň byl určen, že tam zůstane až do půlnoci. Byl jsem pyšný a dojatý, protože jsem viděl, jak tento nehrdinský hrdina v bačkorách je statečný,“ vzpomíná Zdeněk Svěrák. V rozhlase vydržel Zdeněk Svěrák ještě rok. Po srpnu 1969 z něj on, Miloň Čepelka i Jiří Šebánek dobrovolně odešli.

Zahrála si v mnoha legendárních filmech a seriálech jako Byl jednou jeden dům, Což takhle dát si špenát nebo v Babičce, kde měla roli Kristly. Intenzivně se také věnovala dabingu. Za dlouhodobé mistrovství obdržela Cenu Františka Filipovského.

Zahrála si v mnoha legendárních filmech a seriálech jako Byl jednou jeden dům, Což takhle dát si špenát nebo v Babičce, kde měla roli Kristly. Intenzivně se také věnovala dabingu. Za dlouhodobé mistrovství obdržela Cenu Františka Filipovského.

Ornitologii a pop music se podařilo Zdeňku Svěrákovi a Miloni Čepelkovi spojit v rozhlasové hitparádě s názvem Šest na bidýlku. Následovníka vinárny U Pavouka připravovali od listopadu roku 1969 do ledna 1970 v rámci rozhlasového magazínu pro mládež Meteor. „Byl to náš ilegální průnik k rozhlasové práci, kterou už jsme po roce 1969 nesměli dělat,“ vzpomíná Zdeněk Svěrák.

Kamil Krofta se narodil 17. července 1876 v Plzni. Byl jednak významným historikem svojí doby a po vzniku Československé republiky v roce 1918 se dal do jejích diplomatických služeb.

Požár v pardubické průmyslové zóně. Byl to teroristicky útok? Má v tom prsty propalestinská skupina, konkurenti nebo ruští agenti? Vyšetřovatelé zatím mlčí, stejně tak i vláda. S opozicí se kvůli Pardubicím ale hádá o výdaje na BIS. Téma pro Ondřeje Kundru z Respektu. Ptá se Matěj Skalický. Všechny díly podcastu Vinohradská 12 můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Požár v pardubické průmyslové zóně. Byl to teroristicky útok? Má v tom prsty propalestinská skupina, konkurenti nebo ruští agenti? Vyšetřovatelé zatím mlčí, stejně tak i vláda. S opozicí se kvůli Pardubicím ale hádá o výdaje na BIS. Téma pro Ondřeje Kundru z Respektu. Ptá se Matěj Skalický.

Špína se vydala na další hluboký ponor, tentokrát do bohaté diskografie hudebníka Kevina Martina, známého především jako The Bug. Byl označován za proroka dubstepu, většina si jej bude spojovat s monumentálním dubovým zvukem a spoluprací s rapperem Flowdanem. V jeho tvorbě se toho nicméně skrývá mnohem víc. Hlavní východisko - nikdy neustrnout na místě a nenechat se onálepkovat!

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 55 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Nikdy jsem se nikam necpal,“ říká moderátor Jan Rosák, když se ohlíží za více než pětapadesáti lety za mikrofonem a před kamerou. Začínal v rozhlase na začátku sedmdesátých let a sám říká, že k mnoha věcem v životě přišel spíš náhodou než plánem. „Měl jsem fakt kliku. Na všechno jsem měl kliku,“ říká s odstupem - ať už mluví o práci v médiích, nebo o manželství, které trvá už padesát let. Cesta k moderování přitom nebyla přímočará. Dvakrát se hlásil na DAMU, ale nepřijali ho. „Byl jsem hrdý až pyšný, takže jsem říkal: když mě nechcete, tak já nebudu naléhat,“ vzpomíná. Místo herectví tak vystřídal řadu zaměstnání - byl kulisákem v Národním divadle, průvodcem na hradě Rožmberku, prodával losy nebo jezdil se sanitkou. „Dělal jsem všechno možné a u něčeho jsem nevydržel dlouho, protože jsem nějak tušil, že to není úplně to pravé,“ říká. Pak přišel rozhlas a mikrofon mu nakonec otevřel cestu i do televize, kde se stal jednou z nejvýraznějších tváří zábavných pořadů a soutěží. Popularitu však nikdy nepřeceňoval. „Popularita je tak záludná a plytká věc, že když bude nějakej zločinec pětkrát týdně v televizi, tak ho lidi na ulici taky zdraví,“ říká Rosák s nadhledem. V rozhovoru se vrací také k momentu, který považuje za jednu z nejtěžších situací svého života: když ho v osmdesátých letech oslovila StB s nabídkou spolupráce. „Pochopil jsem, že jsem se ocitl v nejsvízelnější situaci svého dosavadního života,“ říká. Přesto spolupráci odmítl - i když se bál, že kvůli tomu přijde o práci. „Odmítnout se to dalo. Já jsem to zažil na vlastní kůži,“ dodává a právě v této souvislosti mluví velmi ostře o lidech, kteří dnes tvrdí, že jiná možnost nebyla. „Myslím, že ministr kultury Ota Klempíř je všivák,“ říká bez obalu s tím, že by mu to klidně řekl do očí. Rosák mluví také o proměně médií po roce 1989, o konkurenci soukromých televizí i o věcech, které mu na dnešní televizní zábavě vadí. „Některé věci byly až eklhaft,“ říká otevřeně o pořadech, které podle něj stojí hlavně na bulváru nebo na zdůrazňování sexuality. A vysvětluje také, proč se před lety úplně odstřihl od sociálních sítí: „Nechci číst věci vulgární, anonymní, agresivní.“ Navzdory dlouhé kariéře a věku, který sám s úsměvem připomíná, zůstává nečekaně aktivní. Učí se italštinu, několikrát týdně hraje tenis a říká, že je důležité být „v nějakém varu“. A když se ho lidé ptají na bilanci života, odpovídá jednoduše: „My si s manželkou říkáme: máme krásný život.“ Jaké bylo vyrůstat v rodině, kterou zasáhla emigrace po roce 1968? Proč odmítl vstoupit do politiky, i když dostal nabídku? Jak vzpomíná na dobu, kdy byl jednou z nejpopulárnějších tváří české televize? A proč je podle něj důležité říkat některé věci naplno? I to se dozvíte v rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 59 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Je strašně těžké bojovat s tímhle skoro až barvotiskovým příběhem o tom, že odcházejí jediní spravedliví a zůstávají jen ti, kteří mají zlomenou páteř,“ říká šéf zpravodajství a publicistiky České televize Michal Kubal, když vysvětluje bouři kolem odchodu Václava Moravce. Podle něj se kolem České televize vytvořil jednoduchý a přitažlivý narativ o úpadku veřejnoprávního média, se kterým je ale obtížné polemizovat. V rozhovoru se vrací k tomu, co předcházelo Moravcovu konci v Otázkách Václava Moravce a k debatě o pozvání Tomia Okamury. Spor podle něj nebyl o redakční nezávislost, ale o dlouhodobě neřešený problém. „Jediný problém, který jsem kdy měl s Václavem Moravcem, byla kauza Okamura,“ říká Kubal a připomíná, že předseda parlamentní strany osm let v pořadu nevystoupil. Podle něj přitom není jisté, že to byla nevýhoda pro Okamuru - naopak mohl uniknout tvrdé konfrontaci. „Není to vlastně výhoda pro Tomia Okamuru, že osm let nečelil jednomu z nejlepších politických moderátorů?“ ptá se. Kubal zároveň odmítá argument, že pozvání Okamury bylo kapitulací před politickým tlakem. Podle něj se z problému stal symbol až ve chvíli, kdy byl dlouho odkládán. Přirovnává to k absurdní situaci: jako kdyby někdo osm let „přifukoval balónek“ tím, že jednoho politika do pořadu nezve, a pak ho odmítl pozvat právě proto, že je kolem něj najednou příliš velký balon. Jinými slovy - problém podle něj vznikl spíš tím, že se léta neřešil. Moravcovo rozloučení na obrazovce ho podle vlastních slov překvapilo. „Měl jsem naivní představu,“ říká dnes. A zároveň dodává, že způsob, jakým moderátor odešel, považuje za problém i vůči kolegům: „To, co se odehrálo v neděli ve dvě hodiny, pro mě byl jeden obrovský výtrysk ega a pošpinění práce stovek lidí.“ Celá debata navíc přichází v době, kdy se znovu řeší samotná budoucnost veřejnoprávních médií a jejich financování. Politici mluví o zrušení koncesionářských poplatků a o modelu financování ze státního rozpočtu. Kubal připouští, že změna je možná, ale varuje před riziky. „Mělo by to být maximálně odříznuté od politického vlivu na to, kolik peněz jednotlivé instituce dostanou,“ říká a dodává, že by politici neměli rozhodovat každý rok o financování médií veřejné služby. „Aby nás nedrželi pod krkem a neříkali: ty ty ty, vy jste zlobili v těch reportérech a už žádné reportáže o STBácích. A nebo aby to na začátku nebylo podseknuté tak, že ty instituce dřív nebo později prostě umřou na úbytě,“ varuje. Je Česká televize skutečně pod politickým tlakem, nebo jde jen o silný mediální příběh? Byl spor o Tomia Okamuru symbolem ztráty redakční nezávislosti, jak tvrdí Václav Moravec, nebo jen dlouho odkládaným problémem? A může debata o financování veřejnoprávních médií rozhodnout o tom, jak budou vypadat v budoucnu? I o tom je rozhovor s Michalem Kubalem.

Před 165 lety, v březnu 1861, zrušil ruský car Alexandr II. ve své říši nevolnictví. Mužici se už nemohli prodávat mezi statkáři, směli se ženit dle vlastního výběru, nemuseli se bát, že opilý nebo sadistický pán jejich rodinu rozdělí nebo utýrá k smrti. Byl to jediný okamžik v dějinách, kdy Rusko předstihlo Ameriku. Tamní otroctví se definitivně zrušilo o čtyři roky později.

Snímek Poberta, celovečerní hraný debut scenáristy a režiséra Ondřeje Hudečka, se odehrává na Moravě v době covidové pandemie. Hlavním hrdinou je Lupyn, který se vrací z vězení. Byl totiž odsouzený za krádeže. „Je to film, který chce diváky bavit, který se nebojí být drzý, a to třeba i v narážkách na konkrétní situaci, kterou jsme za covidových lockdownů zažili, a jací ministři k nám mluvili z televize,“ přibližuje filmový kritik Radiožurnálu Pavel Sladký.

„Byl jsem odsouzen za účast na ilegálním časopise, čili za psaní, za skupinu… Okolnost pokusu o přechod hranic nakonec zanikla v tom důležitějším. Za vyjádření vztahu ke skutečnosti jsem dostal první honorář literární – jedenáct let,“ vzpomínal na konci 80. let spisovatel a politický vězeň Karel Pecka. V necelých 21 letech byl zatčen a po krutých výsleších odsouzen na 11 let. Trest si bez pěti měsíců odseděl celý. O tom, co v lágrech prožil, napsal řadu knih.

Byl to jeho dvacátý a poslední start na olympiádě a jen tak na něj biatlonista Michal Krčmář nezapomene. Sice v italské Anterselvě nezískal medaili jako před osmi lety v Koreji, ale i se šestým místem byl po závodě s hromadným startem spokojený. I v samotném závěru za nesnadných větrných podmínek měl pořád ještě naději na stupně vítězů. „Vanulo to do mě a zkrátka jsem to nedokázal udělat líp. Bylo to plné zvratů, nahoru dolů, ale bylo to krásné,“ popisuje.