Podcasts about BYL

Nejhůř bylo, když mi domů poprvé vtrhla zásahovka, přiznává výtvarník Rataj: Dělal jsem bílého koněUž léta se o něm mluví jako o nejúspěšnějším českém pop-artovém umělci – a něco na tom je. Josef Rataj má bezesporu slušný komerční úspěch a dostává zajímavé nabídky – do redakce Reportéra přišel ihned po návratu z Ósaky, kde nyní vystavuje na světové výstavě Expo.Realita je ovšem mnohem komplikovanější a Josef Rataj v podcastu otevřeně hovoří o dramatech svého života, která nikdy veřejně neventiloval.Mnohokrát v minulosti zmínil, že prožil nešťastné dětství se surovým otčímem, ale teď poprvé přiznává, že to byl pouze rozjezd.„Snad ještě hůř mi bylo uplynulé dvě dekády,“ říká. „Zlepšuje se to až poslední dobou a velmi brzy snad konečně vyrovnám poslední dluhy.“V raném mládí se stal takzvaným bílým koněm. „Byl jsem příliš flegmatický a lehkovážný,“ viní hlavně sám sebe a vypráví: „Kamarád mi nabídl práci v bazaru, kde jsem prodával mobily. Jednoho dne přišel, že by nutně potřeboval podepsat jeden papír pro známého, který se rozvádí a musí na někoho přepsat firmu, aby ho manželka nepřipravila o příliš peněz. Prý se mi nějak odmění, tak jsem nic neřešil, papíry podepsal – a už se to vezlo.“Když slíbená odměna nepřicházela, Josef Rataj zbystřil a z podezřelého podniku chtěl vycouvat, ale nedostal šanci.„Hlavní aktéři těch podvodů začali vydírat, že pokud nebudu pokračovat, připraví mě o tehdy malinkou dceru. Nebo mě odvezli do lesa a zmlátili – takhle vypadala jejich varování.“Nejhůř mu bylo, když Ratajův plzeňský byt poprvé navštívila zásahovka a hledala tam podvodné dokumenty. „Můj život často vypadal tak, že jsem šel ráno na výslech, po návratu se z těch hrozných nervů vyzvracel, načež dorazila pošta – a já šel zvracet znovu v obavách, co mě v té schránce čeká za další jobovku. Mé srdce stres evidentně nezvládalo, takže mám trojitý bypass,“ říká šestačtyřicetiletý výtvarník v podcastu. „Doktor se tehdy hodně divil: ‚Vy přece vůbec nekouříte, skoro nepijete, tohle se jen tak nevidí!‘“Rataj má ve tváři dodnes spíše posmutnělý výraz, ale tvrdí, že konečně začíná být šťastný. „V minulosti se stalo tolik špatných věcí, že se to do obličeje vepsalo nejspíš navždy, ale velké problémy jsou za mnou, vytrestal jsem sám sebe. Teď už se můžu zase odrazit a žít.“

Jedna z prvních věcí, kterou po volbách uděláme, bude zrušení televizního a rozhlasového poplatku, slibuje hnutí ANO. Plány na zásadní změny týkající se ČT a ČRo mají i další opoziční strany. Máme se o veřejnoprávní média bát?Hostem Ptám se já byl bývalý ředitel ČT a ředitel Nadačního fondu Vltavské filharmonie Petr Dvořák.Poté, co Rada České televize letos na jaře odvolala z funkce generálního ředitele Jana Součka a vybrala jako jeho nástupce Hynka Chudárka, zažívá ČT relativně klidné období. To by se ale mohlo změnit už po podzimních sněmovních volbách. Opoziční strany, mezi nimi i dosavadní favorit voleb, hnutí ANO, totiž prohlašují, že provedou zásadní změny ve financování a fungování veřejnoprávních médií. Bývalý šéf televize Petr Dvořák je zatím optimistický: „Současný management České televize patřil k mým nejbližším spolupracovníkům 12 let. A já věřím tomu, že i v tom tandemu, který nakonec z volby vypadl, to znamená generální ředitel Hynek Chudárek a jeho statutární zástupce Milan Fridrich, přispěje k tomu, že televize se nebude užírat nějakými vnitřními spory a nastartuje přesně tím směrem, aby se dokázala obhájit.“Nové vedení televize by podle něj ale mělo v příštím půlroce jasně říct, jak a kam hodlá investovat peníze z navýšených poplatků. ČT a zejména její zpravodajství před sebou má podle Dvořáka také další velký úkol. „A to je vrátit důvěryhodnost, která za poslední rok a půl klesla o asi šest nebo sedm procentních bodů, což je poměrně zásadní. Tohle je věc, které by se teď vedení zpravodajství mělo velmi intenzivně věnovat.“„Myslím, že jedním z důvodů, proč byl Jan Souček odvolán, bylo i to, že ve zpravodajství se děly věci, které se těžko vysvětlují. A sám za sebe musím říct, že se mě to také i osobně dotýkalo v momentě, kdy jsem viděl, jak tam vzniká tlak na Václava Moravce. Byl jsem nervózní, když jsem viděl, jakým způsobem, kdy a s jakým vysvětlením došlo ke zrušení 168 hodin,“ prohlásil bývalý ředitel ČT. Pomohla, nebo uškodila veřejnoprávním médiím bitva vládní koalice o zvýšení poplatků? V jaké kondici je Česká televize po dramatické výměně na pozici ředitele? A jak zásadní je pro Prahu projekt Vltavské filharmonie.--Podcast Ptám se já. Rozhovory s lidmi, kteří mají vliv, odpovědnost, informace.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #ptamseja nebo na e-mail: audio@sz.cz.

"Byl to možná první muž, který nevnímal jen její tělo, ale také její duši," popisuje setkání Ježíše s prostitutkou Petr Húšť. Setkali se v domě jednoho z farizeů, tedy v nóbl prostředí a honosně duchovní atmosféře. A najednou se tam objeví tato žena. Jedním slovem trapas. A Ježíš do toho říká: "Jsou ti odpuštěny hříchy." No počkat, a kde je nějaké pokání? V téhle situaci nezaznělo mnoho slov, ale proudem tekly slzy - a Ježíš rozuměl. Lidé ji pokládali za lehkou, ale ona lehká odcházela až od Ježíše. Její viny jí byly odpuštěny. Pusťte si první část série Vybraná společnost.

„Kapitalisti sami nám prodají provaz, na kterém je my pověsíme.“ Tento výrok slýcháme už přes sto let a připisuje se Leninovi. Má vyjádřit to, že je Západ natolik motivovaný ziskem, že je schopen obchodovat i se svými nepřáteli, a to až do sebezničení. Skoro půl století studené války ukázalo, že ať tato slova patřila v Kremlu komukoli, dotyčný se mýlil. Byl to naopak Sovětský svaz, kdo před koncem minulého století zničil sám sebe. Teď to ale vypadá, jako by opět ožil.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Profesor Michael McFaul přednáší na Stanfordově univerzitě v USA a je specialistou na Rusko. Byl poradcem prezidenta Baracka Obamy, později se na Obamovu žádost stal americkým velvyslancem v Moskvě (v letech 2012 až 2014). Putinův režim mu v témže roce zakázal vstup do Ruska. Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Aby Špindlerův Mlýn utáhl nápor turistů, zvedl daň z nemovitosti na maximum. Letos podle odhadů starosty Martina Jandury vynese až 25 milionů. Dalších 20 milionů městu podle starosty uniká kvůli nepoctivým hoteliérům.Špindlerův Mlýn je vnímán jako luxusní zimní i letní středisko s bohatým nočním životem, kde se celebrity střídají se špičkami byznysu. „Byl bych rád, kdyby nám `český Aspen` někdo odpáral. Na jednu stranu jsem rád, že nálepku kvalitního střediska Špindl má, ale je to tady dražší, i nemovitosti,“ říká Martin Jandura, který ve městě vyrostl a teď třetím rokem starostuje.Ve skutečnosti Špindlerův Mlýn bohatý není. Jako město s necelou tisícovkou obyvatel hospodaří se skromným rozpočtem. Přitom se v sezóně počet lidí až zdvacetinásobí. A „lufťáci“ jsou pro město velká zátěž.Agenda. Rozhovory s top lídry českého byznysu, zakladateli firem, odborníky. Čtvrthodinka o byznysu z první ruky.Každý všední den na SZ Byznys a ve všech podcastových aplikacích. Odebírejte na Podcasty.cz, Apple Podcasts nebo Spotify.

Šéf Fed bude trpět. Byl na Trumpovi příliš nezávislý. Schůzka Zelenskyj-Putin? Zeman a Klaus opět ve hře. Tusk chce novou vládou zvrátit dosavadní dynamiku. Evropský rozpočet a otázka soudržnosti. Nerozumný pacient, nebo jen těžce pracující? Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Šebestián Bok nastopoval v posledních letech 100 000 kilometrů. V Afghánistánu ale narazil. Byl přepaden a okraden. Jak to přežil a jak se takový případ řeší v zemi, kde vládne Tálibán a není tam ani jedna ambasáda? Poslechněte si vyprávění v nové epizodě cestovatelského podcastu Casablanca!Všechny díly podcastu Casablanca můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Šebestián Bok nastopoval v posledních letech 100 000 kilometrů. V Afghánistánu ale narazil. Byl přepaden a okraden. Jak to přežil a jak se takový případ řeší v zemi, kde vládne Tálibán a není tam ani jedna ambasáda? Poslechněte si vyprávění v nové epizodě cestovatelského podcastu Casablanca!

Dnešní kapitoly z 2. knihy Samuelovy, jejichž obsah nám přibližuje pastor Jiří Zdráhal, pravdivě mapují osobnost krále Davida. Byl to statečný muž, plný milosti a vděčnosti a zároveň to byl člověk, který uměl zradit a ublížit mnoha lidem. Jako by Bible byla skutečně o nás...

Bádání o Slovanech první republika intenzivně podporovala, nacisté chtěli využít, komunisté zrušitV roce 1922 dochází v mladém Československu k nebývalé věci: parlament přijímá zákon o zřízení dvou vědeckých institucí: Slovanského a Orientálního ústavu, prezident Masaryk věnuje na činnost prvního zmíněného obrovskou sumu tří milionů korun. Stát takto chtěl podpořit svou existenci, jasně deklarovat svou orientaci ve světě a najít pro ni vědeckou bázi, která by svým výzkumem praktické fungování státu předjímala. Následně nacisté měli se Slovanským ústavem své překvapivé plány, zato komunisté velmi záhy usilovali jej zrušit. O těchto fascinujících a setrvale paradoxních dějinách vědecké instituce, jež přesně odrážejí dějiny československého státu, hovoří v další epizodě svého sourozeneckého podcastu bratři Lukáš a Jakub Novosadovi s ředitelem Slovanského ústavu AV ČR, v. v. i., Václavem Čermákem.Slovanský ústav začal fungovat až šest let poté, co byl přijat zákon o jeho ustavení. Kromě vědecké sekce měl sekci národohospodářskou, jež měla obhospodařovat vztahy se slovanskými státy na byznysovém základě. To se nepovedlo. Zároveň v té době existovali specialisté srovnávající například právo jednotlivých slovanských zemí (což je dnes bohužel neexistující obor). Bádání ústavu ovšem přesahovalo slovanský areál, věnovalo se totiž též Rumunsku, Maďarsku, Albánii. Prvorepublikový zájem o slovanské národy samozřejmě kromě jiného odrážel národnostní složení nového státu, jenž jako multietnický vlastně přirozeně navázal na strukturu Rakouska-Uherska. A opomenout nelze ani to, že ve Slovanském ústavu významně působili také emigranti z Ruské říše. Stát ovšem hledal a neustále znovu definoval svůj vztah k okolním zemím – ostatně s jedním slovanským státem Československo nemělo podepsanou diplomatickou smlouvu: totiž se Sovětským svazem.Prvorepublikové úzké sepětí státu se slovanským prostorem a slavistickou vědou se v průběhu 20. století neustále rozvolňovalo s nástupem všech dalších režimů, které přicházely. Byl to vývoj mnohdy nečekaný: třeba nacisté uvažovali mít Prahu jako centrum pro své výzkumy židovského národa a národů slovanských. K naplnění tohoto záměru ovšem nedošlo. Zato komunisté – třebaže stát intenzivně prohloubil vztahy se Sovětským svazem – ústav usilovali zrušit. Vznikla Akademie věd, jak ji známe dnes (mimochodem, aby paradoxů nebylo málo, na její rozjezd byly použity peníze určené původně Slovanskému ústavu, které přečkaly druhou světovou válku na bankovním účtu a neustále vydělávaly). Profilace Akademie věd odpovídala novému profilu státu, který intenzivně investoval do průmyslu a těžkého průmyslu a potřeboval vědecká pracoviště bádající na poli přírodních nebo technických věd. ExistenciSlovanského ústav tak hájil a za svého života uhájil svou autoritou historik a velký komunista Zdeněk Nejedlý, jenž si ještě pamatoval pozici slavistického bádání za první republiky.Co se potom dělo dál? Jak do historie ústavu promluvila sovětská okupace? Jak normalizace? Jak probíhalo obnovování ústavu v devadesátých letech? Čím se Slovanský ústav zabývá dnes? Jak se vyrovnával a jak reagoval na jugoslávské války a na válku v Ukrajině? Kolik významných vědeckých prací bylo politickými zásahy nenávratně zničeno? A které naopak vznikly natruc vládnoucím režimům? Aneb konečně podcast, který vypráví neuvěřitelné zapomenuté příběhy.

V sobotu 12. července odešel navždy ve věku 81 let publicista, scénárista a spisovatel Milan Švihálek, který spojil svůj profesní život s ostravskou televizí. Byl zkušeným televizním scénáristou, přesto bylo jeho srdce rozhlasové.Všechny díly podcastu Odpolední interview můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

V sobotu 12. července odešel navždy ve věku 81 let publicista, scénárista a spisovatel Milan Švihálek, který spojil svůj profesní život s ostravskou televizí. Byl zkušeným televizním scénáristou, přesto bylo jeho srdce rozhlasové.

STAŇTE SE SOUČÁSTÍ KOMUNITY STUDIA N A POSLOUCHEJTE CELÉ DÍLY NA HEROHERO.CO/STUDION, VÁŠ ÚČET MŮŽETE PROPOJIT TAKÉ SE SPOTIFY „Nechci machrovat, ale tolik Vietnamců v Thermalu ještě nebylo,“ rozesmál hlediště při slavnostním uvedení svého snímku režisér Dužan Duong. Jeho debut Letní škola, 2001 je prvním českým celovečerním viet-filmem a přináší na plátno zkušenost, která v domácí kinematografii dosud chyběla. „Vietnamci říkají, že je film v některých momentech dojímá a zároveň jim připadá autentický. To je pro mě velká validace,“ říká Duong ve speciálu Studia N z karlovarského filmového festivalu. „Mainstreamové kinematografie bylo v Čechách už dost, chtěl bych vidět například příběhy z romské komunity. Pojďme koukat i dál,“ říká Duong. Letní škola podle něj není fikce, ale sdílená zkušenost: „Devadesát pět procent věcí, které vidíte ve filmu, se stalo buď mně, nebo mým kamarádům. Je to pravda.“ Silné jsou nejen příběhy, ale i emoce, které film zpracovává. „Vietnamci neumí chválit. Když tě celý život nikdo nechválí, nemůžeš být spokojený. Pro mě osobně je směšné se chválit, neumím to. Ukazovat emoce je pro Vietnamce něco zvláštního. Filmy dělám proto, abych s těmi emocemi mohl pracovat. Je to pro mě forma autoterapie,“ vysvětluje. „Byl bych rád, kdyby si lidé po zhlédnutí filmu uvědomili, jestli mají dobrý vztah se svými rodiči. A pokud ne, tak aby je vzali do kina a pak spolu doma otevřeli nějaké trauma, které mezi nimi visí.“ Ve Studiu N se svěřuje s vlastním traumatem, které by chtěl se svými rodiči probrat on sám. S Filipem Titlbachem se bavili i o českém rasismu, tržnicích jako paralelních světech nebo o tom, proč chce, aby víc příběhů z okrajů pronikalo do českého filmu. Celou epizodu najdete na herohero.co/studion.

Juraj Loj ztvárnil hlavní roli ve filmu Sbormistr, inspirovaném kauzou Kulínský. Po světové premiéře na festivalu v Karlových Varech přiznal, že ho závěr snímku silně zasáhl. „Byl jsem hodně traumatizovaný z pohledu sám na sebe,“ řekl v rozhovoru pro speciální festivalový Prostor KVIFF X. Zcela beze slov zůstal po závěrečné scéně.

Elke dag maak ons spore. Van die plaas tot die stad, van klaskamers tot kantore en kombuise – elke beroep, elke roeping het sy eie ritme. Olivia van der Byl is 'n Senior Magistraat. Wat hou haar staande, wat is die uitdagings en hoe herlaai 'n formidabele vrou soos sy na 'n dag se werk? Elke spoor het 'n storie om te vertel.

Popkulturní svět poslední týden novinkami opravdu nešetřil! Vilma otevřela dnešní díl trochu bulvárně: po téměř 10 letech se definitivně rozdělil hvězdný pár Katy Perry a Orlando Bloom. Zatímco zpěvačka dokončovala neúspěšné turné, herec se sám vydal na svatbu Jeffa Bezose. Byl však spatřen se stylistkou a také známou Katy, Jamie Mizrahi.

Popkulturní svět poslední týden novinkami opravdu nešetřil! Vilma otevřela dnešní díl trochu bulvárně: po téměř 10 letech se definitivně rozdělil hvězdný pár Katy Perry a Orlando Bloom. Zatímco zpěvačka dokončovala neúspěšné turné, herec se sám vydal na svatbu Jeffa Bezose. Byl však spatřen se stylistkou a také známou Katy, Jamie Mizrahi. Všechny díly podcastu Slejvák můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

I jeden člověk dokáže velké věci. Třeba vzburcovat celý národ. Nebo naopak proti sobě poštvat zbytek světa. Jan Hus dokázal obojí. Jeho upálení na kostnickém koncilu 6. července 1415 mělo být jen vedlejší epizodou v mnohem větším příběhu. Způsob smrti nebyl zvolený náhodou. Jako kacíře ho měl oheň před poslední cestou symbolicky očistit. Byl tu ale i druhý, ryze praktický důvod. Trest upálením církev volila i proto, aby Husovým stoupencům nezbylo nic, co by mohli uctívat.

I jeden člověk dokáže velké věci. Třeba vzburcovat celý národ. Nebo naopak proti sobě poštvat zbytek světa. Jan Hus dokázal obojí. Jeho upálení na kostnickém koncilu 6. července 1415 mělo být jen vedlejší epizodou v mnohem větším příběhu. Způsob smrti nebyl zvolený náhodou. Jako kacíře ho měl oheň před poslední cestou symbolicky očistit. Byl tu ale i druhý, ryze praktický důvod. Trest upálením církev volila i proto, aby Husovým stoupencům nezbylo nic, co by mohli uctívat. Všechny díly podcastu Příběhy z kalendáře můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Reportér Tomáš Poláček stopem procestoval Afriku, Ameriku či Rusko.  Přežil zdrogované řidiče, vojenské kontroly, hrůzy v Kongu i malárii. Teď se vrátil z posledního stopu do japonské Osaky a říká: „Byla to má nejlepší cesta.“„Podle mě je to tím, že jsem zkušený stopař. Nedovolil jsem si ztrácet nervy a kazit si to. A i když jsem se občas do nějakých průšvihů dostal, tak jsem to hodil za hlavu. Když mě třeba někde zdržel nějaký indický byrokrat na čtyři nebo na pět dnů, tak jsem si prostě udělal výlet, který mi to vynahradil. Nakonec člověk zjistí, že ty průšvihy jsou většinou požehnáním, že se z toho stane něco pěkného,“ vypráví novinář časopisu Reportér Tomáš Poláček, který byl hostem posledního dílu podcastu Mediální cirkus.Poláček je svými stopařskými cestopisy známý už od roku 2008, kdy ještě coby reportér Mladé fronty DNES vyrazil stopem z Prahy na olympijské hry v Pekingu. Z cesty psal pravidelné reportáže do novin a čtenáři mohli on-line sledovat, jak mu ubíhá.V roce 2015 jel stopem kolem světa. Přes celé Rusko až do jeho nejvýchodnějšího cípu a odtud do Ameriky. Tu pak projel až do Ohňové země na samý jih.Nejdramatičtější chvíle zažil při další velké cestě o dva roky později v Africe. Zejména v chudém Kongu se potýkal s velmi špatnými podmínkami, téměř neexistujícími silnicemi a absolutně nedostatečnými hygienickými podmínkami.„Po cestě přes Afriku jsem musel jít za psychiatrem a třeba dva roky jsem užíval nějaké prášky, měl jsem něco jako posttraumatický syndrom. Ale zatím to vypadá, že by se mi to tentokrát mohlo vyhnout. Po téhle cestě jsem zatím psychiatra nevytáčel,“ říká Poláček a začíná neuvěřitelné vyprávění ze své poslední cesty do Japonska.„V Indii ve Varánásí (v kulturním a náboženském centru severní Indie, pozn. red.) bylo to první, co jsem udělal, když jsem v noci dorazil, že jsem šel na pohřební ghát, kde hoří mrtvoly. Byl jsem úplně špinavý z celodenního stopování, ale asi se umím chovat a měl jsem štěstí, a tak mě ti funebráci tak nějak přijali mezi sebe, takže jsem strávil noc přímo u těch mrtvol. Není tam smrad, jak by člověk očekával, spíš takový zvláštní chrámový, těžký vzduch, ale je tam šílené  vedro a ještě když fouká vítr, člověka to šlehá do obličeje. Je náročné tam být. Ale člověk musí jít vstříc výrazným zážitkům tohoto typu,“ vypráví a pokračuje:„Indie je specifická země. Pozná se to empiricky na tom, jak člověk fotí. Já měl normálně průměr takových 100 snímků za den a v Indii tak 500 až 1 000. Ta země je skutečně fotogenická, odehrávají se tam neustále věci mezi nebem a zemí. Spousta lidí je duchovně někde úplně jinde a vy to prostě vidíte. Ti lidé jsou jako v nějakém jiném vesmíru než my.“Nebál jsem se, že mě zbičují nebo pověsí, ale…Poláček své zážitky popisoval v časopisu Reportér každý týden a pravidelně dával hlášení kolegům do redakce o tom, kde zrovna je. Cestou do Japonska projel řadu zemí, kromě Indie vypráví asi největší zážitky z Ruska, Íránu a Pákistánu.„Írán nesmírně překvapí tím, jak je příjemný. Moderní. Obrovským šokem pro nováčky bude určitě to, že například mladé ženy už velmi často, zvlášť ve městech, nenosí šátky. Mě vzala holka, která měla piercing a kšiltovku přímo do auta. To by se v Pákistánu nebo nějaké jiné sunnitské zemi stalo sotva. Je tam nesmírná pohostinnost. Ovšem je potřeba říct, že ta obrovská pohostinnost začíná už v Rusku,“ útržkovitě chrlí zážitky cestovatel.Poláčkovy cestopisy nejsou popisy klidných a učesaných výletů, ale nevšedních a často trochu šílených zážitků. Ty někdy podvědomě a někdy úplně cíleně vyhledává. Jak sám říká, aby měl o čem psát a vyprávět.„Ke konci cesty přes Írán jsem se dostal do provincie Balúčistán na jihovýchodě. Ta je přece jenom už jiná, chlapi tam chodí v těch nočních košilích, všichni hulí opium, a je to taková chudší oblast. Vlastně bych doporučoval seniorům i teenagerům, aby tam jeli, pokud zrovna není nějaká vyhrocená politická situace, jako je teď,“ líčí Poláček a pokračuje: „Já jsem se tam ocitl na půl hodiny na zemi hlavou normálně v silnici. Kamínky jsem měl zadřené do obličeje, ležel na mě nějaký Réza, nějaký můj řidič, který si usmyslel, že jsem izraelský špion a volal policii. A ta půl hodiny nepřijížděla. Mně celou tu dobu běželo v hlavě, že je to průšvih. Nebál jsem se asi, že mě zbičují nebo pověsí. Ale bál jsem se, že mě třeba vyhostí nebo na chvíli zavřou, protože jsem samozřejmě všem lhal a do všech víz jsem napsal, že jsem turista a ne novinář. A oni by docela snadno, kdyby chtěli, zjistili, že jsem novinář.“Milým stopařským překvapením pro Poláčka bylo samotné Japonsko.„Prvních třeba 40 až 50 minut mi nikdo nezastavil a těch aut přitom projela spousta. Nehroutím se z toho, spíš mně to při připadalo jako zajímavý úkaz, protože předtím jsem dva měsíce nikde nečekal déle než třeba 10 minut . Pak ale zastavila paní se synem. Tak to je první zajímavá věc zajímavá, že zastaví paní. Pak se zeptala, jestli nechci nejdřív na  návštěvu, že uvaří nějaké kari a jestli nechci přespat, že manžel přijde z práce, přinese saké, přinese nějaká pivka. To jsem vůbec nečekal, že se mi v Japonsku stane.“„Bylo to z mého pohledu stopaře úžasné, ti lidé třeba ze třetiny jeli na opačnou stranu a když mě viděli, tak se otočili pro mě a řekli mi: ‚Sice jedeme na opačnou stranu, ale chceme tě svézt třeba aspoň 30 kilometrů. Tak tě hodíme přes jedno město dál, abychom ti pomohli.‘ A takhle to bylo celé Japonsko, taková jízda zadarmo. Takže pokud někdo třeba váhá, jestli stopovat po Japonsku, musím říct, že určitě bez problémů. A to se týká fakt celé Asie,“ dodává novinář.Proč bylo jeho nehorším zážitkem v životě stopování v Kongu? Co mu říkal Bůh, když na něj promuvil v Maroku? A jaké to je, když vás na stopu veze opilý ruský řidič s velkým Zetkem na autě?--Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Pozvání na rozhovor pro náš fanklub přijal Radim Mrtka. Byl opravdu tak smutný, že ho draftovalo Buffalo? Bude hrát víc do těla než Power? Jak by se definoval jako hráč?

Vrátil jsem se z Toskánska. Byl jsem tam poprvé – a hned láska. Nejen kvůli Sieně, Lucce nebo šikmé věži, ale hlavně kvůli krajině. Mírně zvlněná, zelená, s roztroušenými domky a sady. Kýč jako bič? Možná. Ale připadala mi hřejivě známá. Jako doma. Jako by někdo vzal jižní Čechy, přidal jen pár cypřišů a víc slunce.Všechny díly podcastu Rozhlasový sloupek můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

„Drahý Donalde, gratuluji vám a děkuji vám za vaši rozhodnou akci v Íránu, bylo to něco mimořádného, něco, co se nikdo jiný neodvážil udělat,“ napsal generální tajemník NATO Mark Rutte Donaldu Trumpovi po jeho útoku na Írán. „Rutte to říká upřímně,“ hodnotí v pořadu Osobnost Plus českoamerický investiční bankéř Ondřej Jonáš. „Byl to důkaz americké vojenské moci a politicky to Trumpovi neuškodilo,“ míní.

„Drahý Donalde, gratuluji vám a děkuji vám za vaši rozhodnou akci v Íránu, bylo to něco mimořádného, něco, co se nikdo jiný neodvážil udělat,“ napsal generální tajemník NATO Mark Rutte Donaldu Trumpovi po jeho útoku na Írán. „Rutte to říká upřímně,“ hodnotí v pořadu Osobnost Plus českoamerický investiční bankéř Ondřej Jonáš. „Byl to důkaz americké vojenské moci a politicky to Trumpovi neuškodilo,“ míní.Všechny díly podcastu Osobnost Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Životy Jiřího Rumla a Ivana Medka se v mnohém liší, ale překvapivě mají i dost společného a nejen narození v červenci před sto lety. Nejen Charta 77, exil vnitřní či vnější, nejen výkon na poli novinářství nebo v politice po roce 1989. Byl by to vlastně zajímavý paralelní životopis. V bonus na Gazetistu, HeroHero a Forendors se pak ještě ohlédneme za životem Jana Tesaře.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Byl jsem kluk, který docela pil, sem tam se popral a měl nějaké démony v hlavě. Na začátku jsem rozhodně nebyl gentleman,“ říká Marek Ztracený, když se ohlíží za minulostí. Zpěvák, který dnes plní stadiony a připravuje show pro 160 tisíc fanoušků, otevřeně mluví o svých začátcích, dluzích i o tom, jak čelil kritice kvůli textu písně, který byl spojován se sexualizovaným násilím. „Tahle studená sprcha byla divoká,“ říká a přiznává, že dnes už by takový text nenapsal. V rozhovoru s Čestmírem Strakatým popisuje, jaké to bylo být dyslektikem, který přečetl první knížku ve 27 letech, i jaké je pro něj rodičovství – a proč si uvědomuje, že nebude „v šedesáti skákat po pódiu a zpívat Ztrácíš“. Zpěvák mluví i o vztahu, který ho formoval nejvíc – o svém otci. „Byl u všeho – naučil mě první akordy, pomáhal mi a zastával se mě,“ popisuje. V den, kdy měl převzít čtvrtého Slavíka, už Ztracený věděl, že se s tátou možná loučí. „Poslal mě tam. Záleželo mu na tom možná víc než mně,“ vzpomíná hudebník a přiznává, že neví, jestli bude po odchodu otce jeho život stejný. Pokud jde o hudbu, z kritiků si Ztracený nic nedělá. Nejlepším zrcadlem jsou pro něj jeho fanoušci a zásadní jsou pro něj jejich emoce. „Já prostě miluju, když lidi zpívají moje písničky a když se na koncertech objímají a píšou mi,“ říká k tomu, co je pro něj hlavní měřítko. Vypráví ale také o svém dětství na Šumavě i o tom, jak ho s otcem vojáci se samopaly v ruce vyháněli od borůvek u hranic, a popisuje i, jak dost možná mohl skončit někde za pianem ve Švýcarsku. Jak zpětně vnímá svůj start v hudebním světě a proč si myslí, že nebýt jeho rodiny a syna, nebyl by tam, kde je? Proč by nechtěl „dojíždět fesťáky“ jako mnozí jeho kolegové, ale pořád ještě něco pokořit? Co pro něj byla v dětství největší výzva? A proč věří, že do hudby se dnes promítá i frustrace z rozdělené společnosti? Poslechněte si celý rozhovor.

„Člověk rodu homo byl po velkou část své existence nomád. Neustále migroval, pohyboval se z místa na místo. Byl na cestách, ale necestoval. Během neolitické revoluce před třinácti tisíci lety se člověk usadil. Začal se věnovat zemědělství. Cestování se může zrodit až tehdy, kdy se z něj stane odchylka od normálu,” popisuje prapočátky cestování Jan Pezda, kantor a autor nové knihy Slunce, voda, vzduch.

Bude vláda reagovat na radikalizaci opozice? Viva Trump! Prezident USA ubírá armádě na profesionalitě. Pláč na špatném hrobě. Sněmování sudetských Němců v Čechách? Byl by to symbol konečného smíření a odpuštění. Josef Topol a jeho zápas s magií slov. Oni to rádi horké

Bude vláda reagovat na radikalizaci opozice? Viva Trump! Prezident USA ubírá armádě na profesionalitě. Pláč na špatném hrobě. Sněmování sudetských Němců v Čechách? Byl by to symbol konečného smíření a odpuštění. Josef Topol a jeho zápas s magií slov. Oni to rádi horkéVšechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

PŘIDEJTE SE DO KOMUNITY STUDIA N NA HEROHERO.CO/STUDION A PODÍVEJTE SE NA PLNÉ VERZE VŠECH EPIZOD Postavy, které figurují v bitcoinové kauze Pavla Blažka, spojuje město Brno. „Vznikla tu a dodnes funguje rozsáhlá síť právníků, notářů, politiků a podnikatelů, kteří jsou si navzájem loajální a něco si dluží. V určitou chvíli vám ale přestane stačit městský rozpočet. To, co si dovolili v Brně, jen přenesli o stupeň výš na celostátní úroveň,“ vysvětluje brněnská reportérka Deníku N Jana Ustohalová, jak se řada místních vlivných lidí dostává do vysoké politiky. Jméno Pavla Blažka znají v Brně všichni. „Od začátku mojí novinářské kariéry tu vystupoval v různých kauzách, neustále jsem na něj narážela,“ říká ve Studiu N Ustohalová. „Když tu člověk mapuje propojení lokálního podsvětí, právnických kruhů a politických zájmů, vždycky v tom hraje ústřední roli Pavel Blažek – ať už zjevně, nebo někde v pozadí,“ tvrdí. Řada lidí by podle ní bez Blažka nevystoupala tak vysoko. „Petr Fiala by bez něj nebyl ani předsedou ODS, ani premiérem. Byl to on, kdo mu vyjednal podporu napříč celou stranou. Blažek je velmi schopný a sociálně inteligentní vyjednavač. On dokázal vyjednat i věci, které by jinému politikovi nikdy neprošly a kvůli kterým by musel odejít,“ říká. Redaktor Deníku N Tobiáš Pospíchal v podcastu rozplétá vazby Pavla Blažka na další brněnské postavy bitcoinové aféry: právníka Kárima Titze, exnáměstka Radomíra Daňhela nebo notáře Lubomíra Miku. „Všechny hlavní postavy kromě pana Jiřikovského, který bitcoiny daroval, jsou z Brna. Všichni jsou to velmi dobří známí, spolupracovníci nebo spolužáci Pavla Blažka, který si je přivedl s sebou do Prahy,“ říká. „Blažek učil roky na brněnské právnické fakultě,“ připomíná ve Studiu N Ustohalová. „A vypadá to, jako kdyby si tam vybíral kolegy a spolehlivé spolupracovníky – v podstatě si je vychovával a navazoval kontakty. Obklopuje se jen loajálními lidmi, na které se může spolehnout.“ Kdo je komu zavázaný? Kteří vlivní lidé by bez Blažka neudělali kariéru? Kde se vzala přezdívka Don Pablo? A proč je takzvané brněnské Palermo líhní problematických postav politického dění? Podívejte se na celou epizodu, kterou jsme tentokrát natáčeli v Brně.

Co dělal Kaderka předtím, než se z něj stal tenisový boss? Rodák ze Vsetína pracoval v proslulém Prognostickém ústavu. Díky známostem, které zde navázal, nastoupil v 90. letech do vysokých funkcí na několika ministerstvech. Byl ale i ředitelem ve své době populární TV Bingo.

První samoobsluha byla otevřena v domě č. 78 v Husitské ulici na pražském Žižkově. Byl 1. červen roku 1955. Lidé stáli dlouhé fronty, aby se mohli poprvé s košíkem či vozíkem projít po prodejně. V Americe ji měl Clarence Sanders už v roce 1916. Samoobsluhu si nechal dokonce patentovat. Dnes máme samoobslužné myčky aut, pivnice i vinárny. A v Seattlu dnes můžete nakupovat v obchodě, kde už nejsou ani prodavači, ani regály. V Příbězích z kalendáře tedy zamíříme do ‚sámošky‘.

Marie 4. - Poslední biblická zmínka o Marii je, že skutečně je modlitebnice. Ovšem, jednou z mnoha. Oroduje tedy za nás Marie? Možná ano, stejně jako zástup svědků popsaných v listu Židům. Možná nám spolu s nimi jen fandí v běhu naší víry. Vždy bude tvrdit: “Udělejte všechno, co vám řekne.” Protože opravdová Marie byla dívka, která se stala matkou; matkou, která začala následovat, poslouchat a uctívat svého syna; a učednicí, která byla pevně zakotvena v církvi, byla plná Ducha svatého stejně jako máme být plni Ducha i my. Byl to příběh dívky, která se díky své víře stala nesmrtelnou. Ne ikonicky, bezkrevně, strnule, ale jako živá a věrná žena, která duchaplně zpívá novou píseň chvály svému Synu v komunitě církve.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj navštívil Německo. Kancléř Friedrich Merz dál nevylučuje, že by Německo mohlo Ukrajině dodat střely s plochou dráhou letu Taurus. „Byl bych opatrný. Merz před volbami deklaroval, že by tyto zbraňové systémy Ukrajině dodal. Následně rétoricky změnil své závěry. Důvody jsou nasnadě: vládne v koalici s SPD, která střely na Ukrajinu odmítá dodat. Druhý důvod je, že Německo nemá bezedné zásoby. Naskladnit je není jednoduché,“ říká Bříza.

Vladimír Janko byl v letech druhé světové války vyznamenán za statečnost v bojích u Sokolova i Kyjeva, prošel karpatskou operací jako velitel tankové brigády a po roce 1948 byl povýšen do generálské hodnosti. Byl náměstkem ministra a v roce 1968 spáchal sebevraždu. Proč? Nejen o tom hovoří v Portrétech historik Jan Adamec.Všechny díly podcastu Portréty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Nová rychlejší i zkratkovitá doba přináší vyšší nároky na marketingová oddělení. Firmy dnes nedostávají příliš času svým brandem zaujmout. Naopak, leckdy na to mají jen doslova pár sekund. “Poslední roky mají lidé nižší pozornost, tím pádem naše brand kódy musí fungovat pod dvě sekundy. A nesmí být zaměnitelné s konkurencí,” vysvětluje v novém Forbes Byznys podcastu podnikatel, investor a jeden z nejvýznamnějších slovenských reklamních tvůrců Michal Pastier. Michal Pastier je slovenský inovátor, spoluzakladatel a kreativní ředitel agentur Darwin&theMachines a GoBigname. Byl zařazen mezi Top 100 evropských inovátorů podle Google a Financial Times a také do žebříčku Forbes 30pod30, přičemž dělal kampaně pro plejádu známých značek. Kde firmy v budování značky dnes nejvíce chybují? Jak se mění nároky na marketingovou komunikaci v dnešní technologické době a sociálních sítí? Čím Michal Pastier začíná, když má vytvořit novou kampaň a jak se snaží podnítit svou kreativitu? To vše si poslechněte v podcastu.

Je lékařem a v Německu se stal influencerem. „Na pacientské síti si tam lidé vyměňovali názory. Najednou se tam objevil kardiochirurg, který vysvětloval. Byl jsem pro ně zjevení.“ Proč odešel před 15 lety léčit a operovat do Německa? Jaké jsou novinky v kardiochirurgii? Co všechno spadá do aortální chirurgie? Co je Ozakiho metoda? Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Malá Viktorie se objevila v babyboxu týden po narození. Byl červenec 2011. Protože se ale narodila v porodnici, dostala rodný list a na adresu bydliště její biologické matky dorazila složenka na popelnice. Následně se přišlo na to, kdo dítě odložil. „Říkala, že na to nebyla psychicky připravená. Že na to nemá, aby vychovávala dítě,“ vzpomíná adoptivní matka Hanka, jak se celá situace s adopcí zamotala.

Lékař, který se v Německu stal influencerem. „Na pacientské síti si tam lidé vyměňovali názory. Najednou se tam objevil kardiochirurg, který vysvětloval. Byl jsem pro ně zjevení,“ popisuje Jaroslav Benedík v Blízkých setkáních. „Začaly mi chodit žádosti o rady. Netušil jsem, jestli pacienti přijdou a nechají se mnou operovat. A ani to tak nebylo míněno. Prostě jsem začal dělat něco, co v Německu nabízelo málo lidí.“ Proč před 15 lety do Německa odešel? Co je Ozakiho metoda?

Spolupráce se Zuzanou pro něj byla klíčová. „Našla si mě na konzervatoři. Učil jsem se na maturitu, když mi volala, jestli nechci hrát v její kapele. Byl to splněný sen.“ Co prozradil o své knize Hudbu vidím barevně a kdo ji bude křtít? Jaká byla cesta romského hudebníka k romské hudbě? Má vlastní kapelu? Co prozradil o spolupráci s Janou Kirschner? Uměl romsky, nebo se teprve musel učit?Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

„Nevěřili byste, jak jsem zjistil u svých spolutrpitelů, jak po rozsudku smrti člověk začíná lpět na životě. Úžasně na životě lpět,“ říká na unikátní nahrávce z archivu Paměť národa odbojář Jan Maryška. Byl povoláním učitel, žil v letech 1890–1976, zvukový záznam jeho vzpomínek uchovávala desítky let jeho rodina. Příběhy 20. století se ještě vztahují k nedávnému 80. výročí porážky nacismu a připomínají osudy odbojářů, z nichž mnozí byli zatčeni a odsouzeni k trestu smrti.Všechny díly podcastu Příběhy 20. století můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 52 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR Její hraný debut bude soutěžit na filmovém festivalu v Cannes – a to jako první český celovečerní film po více než třiceti letech. Zuzana Kirchnerová ve filmu Karavan ztvárnila příběh matky dítěte s mentálním postižením. Sama přitom po narození svého syna Davida zjistila, že trpí Downovým syndromem, ke kterému se později přidal i diagnostikovaný autismus. „Všichni mi říkají: Konečně jsi řekla nahlas, že mateřství a otcovství nemusí být vždy jenom krásné a načančané. Všichni máme ty děti rádi, ale někdy je to hrozně těžké,“ popisuje režisérka, jak na její film reagovali i rodiče dětí bez jakéhokoli handicapu. O tom, že její syn trpí Downovým syndromem, se Kirchnerová dozvěděla až po porodu – a podle jejích slov dosti nevybíravým způsobem. „Byl to můj chlapeček a oni o něm mluvili, jako by to byl nějaký problém,“ vzpomíná filmařka i na doporučení lékaře, že má dítě umístit do ústavní péče, jinak si „zkazí kariéru“. Slova o ústavech ji ale zvedají ze židle dodnes – odkazuje třeba na debaty pražských radních o transformaci ústavní péče a jejím přesunu mimo metropoli. Právě otázka toho, co bude jednou s jejím synem a péčí o něj, trápí režisérku jako matku aktuálně nejvíc. Přestože má teď její syn David dobrou školu a může docházet do denního stacionáře, podle filmařky není Česko připraveno poskytnout mu dostatečně důstojný život. Dokonce si myslí, že je v této oblasti Česká republika jednou z nejhorších v Evropě. Kirchnerové také vadí, jak společnost vnímá matky handicapovaných dětí – tedy jako svaté bytosti, které pouze někde štrykují, vystřihují kartičky a jsou u toho pořád spokojené. Lidem podle ní nedochází, že mají jako ženy také své potřeby, a i proto ve filmu Karavan poukazuje na to, že chtějí být ženami se vším všudy a jsou také sexuální bytosti. Kde stát v péči o lidi s postižením podle Kirchnerové selhává nejvíce? Lze zabránit tomu, aby byla péče o dítě s handicapem frustrující? Proč je důležitá osvěta tohoto tématu? A jak režisérka našla herce, který ve filmu Karavan hraje chlapce s Downovým syndromem a autismem – a jak se s ním pracovalo? Poslechněte si celý rozhovor.

Jiřího Bartošku oplakala, zapila a připálila si cigáro, i když nekouří. Herečka Aňa Geislerová ve Studiu N vzpomíná na muže, který podle ní „rozlouskl kód ke vztahům, k lidem i k prachům“, a říká: „On mohl i to, co si nikdo jiný dovolit nemůže. Byl kombinací šarmu, drzosti, naprosté elegance a ryzího hulvátství.“ Co teď bude s festivalem ve Varech? Přestanou na něj jezdit hollywoodské hvězdy? A jak se natáčel film, který se jako první po třiceti letech dostal z Česka do soutěže v Cannes? Mluvíme i o nenávisti na sítích, o tom, proč je Instagram snesitelnější než Facebook, a o tom, jakou ochrannou strategii si vypěstovala proti bulváru. Staňte se členy komunity Studia N na Herohero nebo si předplaťte Klub N a podívejte se na celý rozhovor.  

Byl jednou z hvězd naší reprezentace na World Baseball Classic před dvěma lety v Japonsku. Teď pomáhá vrátit Skokany mezi naši elitu.

„Byl to nádherný vztah nejen pracovní, ale i lidský, protože Eva byla voda, já jsem byl oheň. Mám pocit, že kdyby festival dělaly dva ohně nebo dvě vody, tak ani jedno by nebylo dobré,“ řekl Janu Pokornému v roce 2022 herec a dlouholetý ředitel MFF Karlovy Vary Jiří Bartoška. Proč se s Evou Zaoralovou rozhodli zachránit karlovarský festival? Co pro něj znamenala inscenace Jakub a jeho pán? A proč hrál radši golf než tenis? Poslechněte si vzpomínkový sestřih rozhovorů. Všechny díly podcastu Host Lucie Výborné můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

„Byl to nádherný vztah nejen pracovní, ale i lidský, protože Eva byla voda, já jsem byl oheň. Mám pocit, že kdyby festival dělaly dva ohně nebo dvě vody, tak ani jedno by nebylo dobré,“ řekl Janu Pokornému v roce 2022 herec a dlouholetý ředitel MFF Karlovy Vary Jiří Bartoška. Proč se s Evou Zaoralovou rozhodli zachránit karlovarský festival? Co pro něj znamenala inscenace Jakub a jeho pán? A proč hrál radši golf než tenis? Poslechněte si vzpomínkový sestřih rozhovorů.

Dnešním hostem je Josef Šlerka, a není hostem poprvé. Co o něm připomenout: muž, který na Filosofické fakultě založil Studia nových médií, jak se říká, ještě v době, kdy to “nebylo cool”. Byl ředitelem Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, vyzkoušel si to i v byznysu jako ředitel pro výzkum ve startupu Socialbakers. Dnes je akademikem, brzy se možná stane docentem, a vrátil se částečně k profesi novináře, byť datového. Pracuje pro server Invegistace.cz.A taky je, stejně jako já, nadšencem do umělé inteligence. Používá ji inovativními a zajímavými způsoby, a o tom jsme se samozřejmě tentokrát bavili.O čem ještě? Třeba jaká bude budoucnost učení právě v éře AI. Šlerka si totiž vyzkoušel přesně na rok kariéru učitele, a na pražském gymnáziu Paměti národa učil středoškoláky předmět nazvaný Data a média. Co mu tato zkušenost dala? A co se dozvěděl o současných teenagerech, například jaká sledují média? Dozvíte se v podcastu.

Jeho nejnovější rolí je android Emil v seriálu Parťák na baterky. „Co jiného by si mohl dnes herec přát, než si zahrát umělého člověka. Byl to můj sen,“ ujišťuje. Je v seriálu poznat, že vyšetřovatel není člověk, ale robot? Jaký je jeho názor na umělou inteligenci? Připustil si někdy, že by hrál v Dejvickém divadle? Baví ho dodnes tanec a folklór? Má kroj? Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Papež František se na velikonoční pondělí odebral na věčnost. Mladým francouzským katolíkům byl sympatický. Byl sympatický těm, kteří jsou stejně jako on nešťastní z osudu uprchlíků tonoucích ve Středozemním moři. Byl sympatický těm, kteří trpí při pohledu na lidskou chudobu. To je ve Francii bohužel běžná podívaná, zejména na některých předměstích.