100 příběhů z protektorátu

Dne 15. listopadu 1945 odcházeli z Prahy vojáci Rudé armády a reportéři rozhlasu byli samozřejmě u toho. Z jejich komentáře už se v podstatě vytratila objektivita a nastoupil ideologický diskurs příznačný pro období po únoru 1948. 

Nejhorší věc, co můžete jako herec udělat, je odejít do země, jejíž řeč neznáte. To je jedna z vět Jana Wericha z prvního rozhovoru po návratu do Prahy 9. října 1945, kdy s ním reportér rozhlasu mluvil v hotelovém pokoji nad ještě nevybalenými kufry. 

Konec druhé světové války znamenal pro více než 2,5 milionu československých Němců nucené opuštění domovů a odsun na německá, popřípadě rakouská území. Československá republika ovšem stála před úkolem zaplnit vylidněné pohraničí. 

Druhá světová válka má dva konce: zatímco v Evropě skončila 8. května 1945, Japonsko kapitulovalo až 2. září na palubě americké válečné lodi Missouri v Tokijském zálivu.

Vysoký, velmi štíhlý, s výraznými rysy, hustými vlasy a skleněným okem – tak vypadal Karl Hermann Frank. Patrně nejvýznamnější mocenská figura v Protektorátu Čechy a Morava. 

Několikrát jsme se v našem seriálu Sto příběhů z Protektorátu zabývali divadelní tvorbou z neradostných let okupace. Příběh divadla Větrník sice do protektorátní éry patří, ale zároveň ji už přesahuje. 

Květen 1945 nepřinesl jen živelnou radost z osvobození od nacismu, ale i otřesná svědectví lidí, kteří přežili koncentrační tábory a měli alespoň to štěstí vrátit se domů. V archivu Českého rozhlasu se nachází dvě velmi čerstvá svědectí navrátilců natočená s bezprostředním odstupem. 

Asi nejzásadnějším nástrojem propagandy byl v době protektorátu rozhlas. Rozhlasové vysílání v Čechách a na Moravě spadalo pod říšské ministerstvo propagandy. 

Několik desítek hodin po skončení druhé světové války v Evropě, 11. května 1945, se na pražském Vyšehradském hřbitově odehrála slavnost, která měla zdánlivě jen kulturní charakter, ve skutečnosti ale nepostrádala silný propagandistický náboj. 

Těmito slovy svolávali hlasatelé Českého rozhlasu 5. května občany Prahy k obraně nejen rozhlasu, ale i Prahy jako takové v okamžiku posledního útoku nacistů.

Vůdce padl. Do posledního dechu bojoval proti bolševismu. Tak informovala říšská a samozřejmě i protektorátní média první květnový den o smrti Adolfa Hitlera. Ve skutečnosti se paranoidní Vůdce s podlomeným zdravím zastřelil v berlínském bunkru, kde trávil poslední týdny války.

V dubnu 1945 se na vlnách BBC už takřka slavilo. Prezident Beneš přijel 3. dubna 1945 do Košic. Ocitl se tím konečně na části osvobozeného území obnovovaného Československa. 

Dva zvukové záznamy z 16. a 17. února 1945 zachycují poselství Edvarda Beneše do stále ještě okupované vlasti. Ve svém posledním oficiálním projevu domů prezident použil termíny a rétoriku, která byla do té doby více méně skrytá, ale teď se projevovala už jednoznačně. 

Když se 14. února 1945 nad Prahou rozhoukaly sirény varující před spojeneckým náletem, významná část Pražanů jim nevěnovala pozornost. Takových poplachů už slyšeli a všechny byly plané. Jenže tentokrát to bylo jinak. 

Jméno Jurije Levitana dnes něco říká snad už jen historikům. Ale pamětníci druhé světové války by hlas tohtoto muže poznali, i kdyby jeho tvář nikdy neviděli na fotografii. Levitan byl propagandistickým hlasem sovětského vítězství nad nacisty. 

Ročník 1924 patřil v českých dějinách 20. století k těm nejobětovanějším.

Říjen 1944 byl pro bývalou nejvýchodnější část Československa osudovým obdobím. Podkarpatská Rus se poměrně rychle propadala do Stalinova panství.

Netrvalo dlouho, plánované cíle nedosáhlo a zemřelo mnoho lidí. Přesto mělo Slovenské národní povstání význam. Proč si SNP přisvojili komunisti? 

Kubínovy vzpomínky se uchovaly v rozhlasovém archivu ještě  z dob 2. světové války. 

Zvukové obrazy z Evropy – pod tímto názvem se na vlnách BBC vysílaly hrané reportáže z bojiště. Jedním z unikátních dochovaných záznamů tohoto typu je pořad z roku 1944 o bitvě o Normandii. 

Česká mládež za protektorátu. Takový byl příspěvek britské BBC, který byl odvysílán v roce 1944. Jde o jeden z mnoha pořadů, ve kterých se redaktoři BBC snažili uvádět do kontextu stav věcí v oblasti.

Postupující Rudá armáda a podpis československo-sovětské smlouvy v prosinci 1943 byly důvody, proč v posledních válečných letech v Protektorátu Čechy a Morava zesílila protisovětská propaganda. 

Další díl z cyklu 100 příběhů z protektorátu je věnován legendárnímu stíhacímu pilotovi britské RAF Karlu Kuttelwascherovi. Tento nadporučík, jehož hlas zazněl v lednu 1944 na vlnách BBC, patřil v té době už mezi skutečná esa z řad českých letců. 

U počátku největší akce českého odboje, tedy Pražského povstání, stál dnes už pozapomenutý rozhlasový hlasatel Zdeněk Mančal. Zahájil ho, když do vysílání řekl legendární větu: „Je sechs hodin.“ 

V prosinci 1943 se v Praze konala vzpomínková akce na významného prvorepublikového politika, agrárníka Antonína Švehlu. Jak je možné, že se za protektorátu připomínal demokrat Švehla? 

Masová mládežnická organizace po německém vzoru byla v protektorátu založena v roce 1942 po atentátu na Heydricha a její praktická činnost se rozběhla o rok později. 

Další z našich rozhlasových záznamů z válečných dob je věnován Janu Drdovi. V roce 1943 mluvil v protektorátním rozhlase o svém tehdy už slavném románu Městečko na dlani.

Britský rozhlas celosvětově známý pod zkratkou BBC se za druhé světové války stal klíčovým a nenahraditelným zdrojem informaci pro celý svět. Zejména pak pro lidi žijící v okupovaných zemích Evropy.

V říjnu 1943 navštívili redaktoři BBC továrnu (s největší pravděpodobností to bylo v Newcastlu), ve které se vyráběly licenční kulomety původně zkonstruované v brněnské zbrojovce. 

Bohumil Laušman – politik, který doplatil na svou důvěřivost. I tak by se dala charakterizovat politická dráha svého času nejmladšího poslance meziválečného československého parlamentu. 

Více mléka. Pod tímto názvem probíhala v protektorátu v letech 1942-1943 putovní zemědělská výstava, která byla zakončena v Kolíně. 

V listopadu roku 1943 se v Protektorátu Čechy a Morava slavilo páté výročí od zvolení Emila Háchy prezidentem. Oslavenec se slavnostních manifestací ale téměř neúčastnil. Jeho zdravotní stav byl velmi špatný a události kolem sebe vnímal čím dál míň. Byl to zrádce, nebo muž, který v těžkých dobách dělal, na co mu síly stačily?

Ludvík Kuba byl úspěšný muž. Poděbradský rodák se během svého dlouhého života stal nejen věhlasným malířem, ale také folkloristou, spisovatelem a etnografem. 

Starý papír, kovy, různé léčivé byliny a podobně. Mnozí si ještě pamatujeme ze svých školních let, že tyto suroviny byly vítaným zdrojem malého přilepšení pro školáky.  

V březnu roku 1943 proběhla na východní frontě u vesnice Sokolovo bitva, do které se zapojil i 1. československý samostatný prapor pod velením Ludvíka Svobody. 

Březen 1943. Zatímco v Praze se z donucení „slavilo“ už čtvrté výročí vzniku Protektorátu Čechy a Morava, v londýnské Royal Albert Hall se konalo mohutné shromáždění Čechů a Slováků ve Velké Británii.  

V lednu 1942 v rámci rekonstrukce protektorátní vlády stanul v čele resortu zemědělství a lesnictví Adolf Hrubý. 

O čem se dnes mluví v Londýně? Tak zněl název jednoho z mála dochovaných rozhlasových skečů z období protektorátního rozhlasu. Byl odvysílán 12. března 1943, tedy jaksi k „oslavám“ čtvrtého výročí protektorátu.

Když v únoru 1943 nastoupil britský válečný korespondent Richard Dimbleby do letounu Avro Lancaster a připojil se k posádce tohoto bombardovacího stroje, vznikla tak reportáž z jednoho z prvních leteckých úderů na Berlín. 

Čeští zemědělci a dělníci, úředníci, kulturní pracovníci, řemeslníci a živnostníci se 26. února 1943 sešli v pražské Lucerně, aby tam vyslechli veřejný projev ministrů a dalších státních činitelů. Lucernu naplnily asi 4 tisíce lidí a neobešlo se to pochopitelně bez fanfár z Libuše, vztyčených pravicí a bouřlivých potlesků. A důvod? 

Tvrdá práce, ale i organizovaná zábava. Heslo nacistické propagandy, které se uplatňovalo za druhé světové války vůči dělníkům pracujícím v továrnách na území protektorátu, se vztahovalo i na totálně nasazené Čechy na území Německa. 

Děti v exilu. Tak by se dal ve zkratce nazvat další díl seriálu 100 příběhů z protektorátu.

Masarykovská první republika dala ženám volební právo a podporovala jejich emancipaci. Ženy studovaly, pracovaly a některé – nebylo jich, pravda, mnoho – se staly političkami. 

Co má společného hrdina slavného amerického filmu Casablanca Victor Laszlo s hrdinou českého odboje Janem Korandou? Možná se inspirací hlavního hrdiny hollywoodského filmu skutečně stal český odbojář, ovšem ve skutečnosti se jmenoval Jan Smudek.

Sestry Allanovy, Zdena Vincíková, Kamil Běhounek, R. A. Dvorský – hvězdy swingové hudby, jejichž popularita za protektorátu vůbec neklesla navzdory válečným poměrům, spíš naopak. 

Nejen o tom mluvil ve vysílání BBC v roce 1942 voják s křestním jménem Antonín, kterému se po mnoha měsících podařilo dostat přes Německo, Francii, Anglii a Gibraltar až do Velké Británie, aby se mohl zapojit do bojů na západní frontě. 

Také v roce 1942 pokračovaly v nacistické režii propagandistické cesty vybraných jedinců z protektorátu na okupovaná východní území. Účel byl jasný: přivézt si domů patřičně ideologicky podbarvené dojmy a zkušenosti a podělit se o ně s posluchači. 

Seriál „Noviny z domova“ byl vysílán rozhlasovou stanicí BBC v roce 1942. Jeden z dílů cyklu byl věnován časopisu Židovské listy.

Výstupy dvojice V + W na vlnách BBC za války představují v tvorbě obou komiků specifickou položku. Většinou si texty a scénky uchovaly předválečnou úroveň, možná ji i v mnoha případech překonaly. O některých skutečnost a událostech se ovšem žertovalo z principu dost těžko. K nim patřila i likvidace Lidic.

Na těch, kdo budou v klidu pracovat a držet disciplínu, nebudeme šetřit. Taková byla v kostce politika nacistické správy za protektorátu vůči dělníkům. 

Že každej chodí s hlavou sklopenou, tvrdili v červnu roku 1942 dělníci z Klatov rozhlasovému hlasateli Josefu Cincibusovi. Ten se tehdy vydal do západních Čech, aby zjistil, jak moc čeští dělníci litují, že zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich podlehl zraněním po útoku výsadkářů Gabčíka a Kubiše.