Podcasts about nejen

Nejen posledních sedm staletí, ale i pravěk je k vidění na jilemnickém zámku, kde v Krkonošském muzeu při příležitosti 675 let od první písemné zmínky mají výstavu Jilemnice v proměnách staletí.Všechny díly podcastu Vybrali jsme pro vás můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Kolem třicítky začínáme přicházet o svalovou hmotu. Ve čtyřiceti už to poznáváme, svaly začnou ochabovat a připojí se řídnutí kostí, které zesílí u žen během menopauzy.

Na vedení druhých lidí může být těžké je v nějaký moment vyslat do světa, ustoupit stranou z jejich života. Nejen na Jana Křtitele, ale i Ježíše nebo připodobnění s rodiči využívají Vojta Barot s Matúšem Kušnírem k vysvětlení jak ustoupit stranou.

Syrský prezident Ahmad Šara o víkendu vyhlásil okamžité příměří na jihu země, kde před více než týdnem v provincii Suvajda propukly ozbrojené středy mezi tamními drúzy a beduíny. Následně se do nich zapojily i síly syrské vlády a izraelská armáda. Boje si podle Syrské organizace pro lidská práva vyžádaly víc než 1100 životů a situace v zemi, kde teprve loni padl režim Bašára Asada a skončila dvě dekády trvající občanská válka, dál zůstává velmi křehká. Proč mezi sebou vůbec drúzové s beduíny bojují? Kdo za nimi stojí? A jaký by mohl být další vývoj? Nejen o tom mluví v pondělním Výtahu Respektu Tomáš Lindner.

ředitel Severočeského muzea v Liberci Jiří Křížek. Anenská pouť Jizerka, obnovené komentované prohlídky domu Karla Hubáčka, který je ve správě Severočeského muzea. Unikátní výstavní projekt Lidé ve válce, který přibližuje osudy obyvatel Liberce za druhé světové války. Nejen na tyto nevšední akce nás pozve hodinu před polednem ředitel Severočeského muzea Jiří Křížek.Všechny díly podcastu Host Dopoledne pod Ještědem můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Kapsy jsou součást oblečení, kam si dáváme třeba kapesník. Vydry je ale využívají na úplně jiné věci.Všechny díly podcastu Zvídavec Evy Sinkovičové můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Pastýřova hůl je preventivní pomůckou, která čistí terén a dělá cestu, kudy pastýř ovečky vede, bezpečnou.

Prameny Vltavy patří mezi nejnavštěvovanější cíle v Národním parku Šumava. Návštěvníci sem láká především symbolický pramen naší národní řeky a také les, který je jedním z dochovaných šumavských pralesů. Turisticky atraktivní byly Prameny Vltavy už na konci 19. století. A před sto lety tu turisté postavili chatu, která zpočátku přinášela radost, ale následně lidské utrpení.

Prameny Vltavy patří mezi nejnavštěvovanější cíle v Národním parku Šumava. Návštěvníci sem láká především symbolický pramen naší národní řeky a také les, který je jedním z dochovaných šumavských pralesů. Turisticky atraktivní byly Prameny Vltavy už na konci 19. století. A před sto lety tu turisté postavili chatu, která zpočátku přinášela radost, ale následně lidské utrpení.

Chystáte se na dovolenou s malými dětmi a obáváte se, jak to zvládnou? Eva Záhrobská, autorka knihy Cesty za oceán, tvrdí, že se nemusíme bát dětem nabídnout ani nečekaná dobrodružství. Třeba cestu do Jižní Ameriky. Nejen o svém cestování s dětmi vypráví v magazínu Dámská jízda. Dále pořad nabízí recept na zavařování čerstvého rybízu a zalistování knihou Žiješ jednom jednou. K poslechu zve Mirka Nezvalová.Všechny díly podcastu Dámská jízda můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Průvodce z organizace Brána Jihlavy získal ocenění Skutek roku i třetí místo v anketě Zlatá jeřabina. Nejen za svou badatelskou činnost, ale i za to, jak umí Jihlavu ukazovat veřejnosti.

Nejen v českém hudebním světě je pojmem. Za svou šedesátiletou hudební kariéru s pověstí přísného kapelníka si získal uznání i ve světě.

Nejen v českém hudebním světě je pojmem. Za svou šedesátiletou hudební kariéru s pověstí přísného kapelníka si získal uznání i ve světě.

Nejen v českém hudebním světě je pojmem. Za svou šedesátiletou hudební kariéru s pověstí přísného kapelníka si získal uznání i ve světě.

Jeden z nejvýraznějších polistopadových politiků Miroslav Kalousek sleduje volební kampaň poprvé v pozici glosátora. A pro chování nejsilnějších stran nemá příliš pochopení. Nejen hnutí ANO Andreje Babiše ale i koalice Spolu se podle něj bojí říkat lidem pravdu, že na všechno nebudou peníze a budou se muset některých benefitů vzdát. "V politice ubývá lídrů, kteří by chtěli něco změnit a přibývá "tabulkáčů", kteří si chtějí jen užívat benefitů," tvrdí. Kdo je podle něj v politice největší podvodník? Měly by demokratické strany uvažovat o koalici s Andrejem Babišem, aby nepustily k moci extremisty? A jak vážnou hrozbu pro demokratický systém představují extrémní formace SPD a Stačilo! nejen o tom s Miroslavem Kalouskem v podcastu Podpásovka debatují Ondřej Leinert a Petr Honzejk. Přijde řeč samozřejmě i na možnost, že by se letos pětašedesátiletý Kalousek vrátil do politiky. 

Nejen v českém hudebním světě je pojmem. Za svou šedesátiletou hudební kariéru s pověstí přísného kapelníka si získal uznání i ve světě.

Nejen v českém hudebním světě je pojmem. Za svou šedesátiletou hudební kariéru s pověstí přísného kapelníka si získal uznání i ve světě.

Nejen v českém hudebním světě je pojmem. Za svou šedesátiletou hudební kariéru s pověstí přísného kapelníka si získal uznání i ve světě.

Nejen v českém hudebním světě je pojmem. Za svou šedesátiletou hudební kariéru s pověstí přísného kapelníka si získal uznání i ve světě.

Nejen v českém hudebním světě je pojmem. Za svou šedesátiletou hudební kariéru s pověstí přísného kapelníka si získal uznání i ve světě.

Paprikovou marmeládu i lečo téměř maďarské připravovaly dámy při nedělním setkání.

Ředitelka, učitelka a lékařka. Tak charakterizuje své profesní poslání Taťána Le Moigne, ředitelka nejen české pobočky společnosti Google. Proč si kdysi zvolila školu, která ji nebavila a uchystala jí chvíle těžkých zápasů? Kdy se její francouzský manžel stává lídrem? A čím podle ní mohou Češi přispět do mozaiky světového dění?

Prosíme, omluvte tragickou technickou kvalitu videa. MovieZone Live dorazilo podruhé do Divadla pod Palmovkou, kam jsme zavítali v rámci Noci divadel. A tak jsme si jako téma zvolili herce, herečky a herecké superhvězdy. Řeč byla o nejlepších i nejoblíbenějších, ale také o českých a těch, které bychom raději viděli u nějaké jiné profese. A ideálně co nejdál od kamery. Krom Civala, Mr. Hlada, do_oda a Spoonera alias Jidáše se zastavil i režisér Andy Fehu. A brzy nás tam uvidíte znovu! Živě nás můžete vidět už ve středu 16. července na Letní podcastové scéně v Trojském pivovaře: https://connect.boomevents.org/cs/event/lps25-moviezone?fbclid=IwY2xjawLfgqhleHRuA2FlbQIxMABicmlkETF3cU9IY2hWSTgxc010dWJxAR6hr63DXEJ0Fcq9dbhu_0zGnU8lqB9sFGn9gsFISSioZpzDWsuOFBZoEQHbLw_aem_gr4O8xIp0oe7bh6BjRS0JA Web: https://www.moviezone.cz  FB: https://www.facebook.com/moviezonecz IG: https://www.instagram.com/moviezonecz Herohero: https://herohero.co/moviezonelive CSFD: https://www.csfd.cz/film/303130-moviezone-live/prehled/ Merch: https://www.blu-shop.cz/moviezone-merch/ Kniha Legendy akčního filmu: https://www.albatrosmedia.cz/tituly/84266791/legendy-akcniho-filmu/ Kniha Devadesátky ve filmu: https://www.xyz.cz/tituly/92360411/devadesatky-ve-filmu/

Karlovarský festival je plný filmařů. Jsou tady totiž i ti, kteří na plátnech místních kin své snímky neuvádějí. Některé z nich ale premiéry v dohledné době čekají. Nejen o těchto tvůrcích je dnešní díl podcastu VýVar.

Blíží se sněmovní volby, už do nich zbývají jen necelé tři měsíce. Část stran - včetně hlavních favoritů ANO a Spolu - ale ještě nezveřejnila volební program. Je to tím, že už se Češi podle konkrétních priorit nerozhodují, nebo stranám chybí vize? A čte programy i někdo jiný než novináři? Nejen o tomto tématu v nové epizodě podcastu Vládneme, nerušit #17 diskutovali redaktoři Respektu František Trojan, Martin Štorkán a Filip Zelenka.

Postava světce, sv. Vintíře není pro milovníky Šumavy neznámá. Jeho odkaz se prolíná především oblastí Hartmanic, kde najdete Vintířovu stezku, kostel sv. Vintíře v Dobré Vodě, s nádherným skleněným oltářem a na vrcholu hory Březník můžete navštívit kapli sv. Vintíře. Právě zde sv. Vintíř dožil svůj dlouhý život.

Postava světce, sv. Vintíře není pro milovníky Šumavy neznámá. Jeho odkaz se prolíná především oblastí Hartmanic, kde najdete Vintířovu stezku, kostel sv. Vintíře v Dobré Vodě, s nádherným skleněným oltářem a na vrcholu hory Březník můžete navštívit kapli sv. Vintíře. Právě zde sv. Vintíř dožil svůj dlouhý život.

Jak v Česku funguje, nebo spíš nefunguje stát? Podaří se někdy zkrotit byrokracii tak, aby dokázala občanům poskytovat moderní služby? Co se úředníkům v poslední době opravdu hrubě nepovedlo? Kdo má hlavní slovo na ministerstvech - ministři, nebo spíš úředníci? Jak dopadnou předvolební sliby politiků o masivních škrtech ve státní správě? Nejen o tom se v Zátiší na Radiu 1 budeme bavit s Karolínou Kopkou, ředitelkou občanské iniciativy Česko, funguj!

Před kamerou vedl hlavní hvězdu karlovarského festivalu Stellana Skarsgarda či Harveyho Keitela. Jaký rozdíl nachází v režírování českých a hollywoodských herců? Rozhodující slovo mají peníze. „Říkám, Harvey, poslouchej mě, teď s tebou nemluvím jako režisér, ale jako producent filmu. Já jsem člověk, který tě platí a ty budeš poslouchat,“ vypráví historky zpoza natáčení režisér Václav Marhoul. Nakolik nechává hercům volnost? A jaké rady do režijního života dává studentům?Všechny díly podcastu Host Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Před kamerou vedl hlavní hvězdu karlovarského festivalu Stellana Skarsgarda či Harveyho Keitela. Jaký rozdíl nachází v režírování českých a hollywoodských herců? Rozhodující slovo mají peníze. „Říkám, Harvey, poslouchej mě, teď s tebou nemluvím jako režisér, ale jako producent filmu. Já jsem člověk, který tě platí a ty budeš poslouchat,“ vypráví historky zpoza natáčení režisér Václav Marhoul. Nakolik nechává hercům volnost? A jaké rady do režijního života dává studentům?

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 68 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR Nosí ponožky s hořícím Kremlem. A když se kvůli nim ozvou ruští poslanci, je to pro něj spíš překvapení. Slova o tom, že nesmíme Rusy provokovat, protože se rozzlobí a budou ještě zlejší, považuje za absurdní. „Dával jsem to i jako dárky kolegům z Evropy. Je to symbol odolnosti, ukrajinského humoru. Ukazuje, že se nemáme bát myslet za horizont,“ říká vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný. O ruské agresi mluví tvrdě a varuje, že musíme pamatovat na to, že se Rusko Evropy nebojí a považuje ji za zaostalý a dekadentní kontinent. „To, čemu rozumí, je vojenská síla. A tu v Evropě zatím nevidí,“ kritizuje. Přesto Kopečný věří, že naděje existuje – ne ve velkých summitech a prázdných slibech, ale v konkrétních projektech a lidech. „Bitvy vyhrávají armády, ale války vyhrávají společnosti,“ říká a přidává konkrétní čísla: Ukrajinci už dnes vyrábějí víc dělostřeleckých granátů než celé NATO dohromady. Zatímco Rusko i Ukrajina chrlí miliony dronů ročně, Evropa podle něj zásadně zaostává – nejen kapacitami, ale i mentálně. „Evropa nemá výrobce balistických střel středního doletu, které by byly schopné zaměřovat cíle v Rusku. Stejně jako jsou zaměřovány cíle v Evropě, a díky tomu také mohou pravidelně, ať už politici nebo političtí komentátoři v ruských televizích, vyhrožovat tu Praze, tu Berlínu nebo Londýnu, že na ně pošlou rakety,“ komentuje vládní zmocněnec. Tomáš Kopečný ale zároveň varuje před fixací na velká slova a nefunkční symboliku. Mluví o obnově Ukrajiny jako o boji o přežití – ekonomickém, vojenském i psychologickém. A právě poslední rovinu považuje za klíčovou. „Celý příběh rekonstrukce Ukrajiny bude o duševním zdraví. Dneska je to země, která je hluboce traumatizovaná. A pokud ti lidé nebudou v pohodě, nebudou pracovat. Nehledě na bezpečnostní aspekty,“ vypočítává. Tématu se přitom věnuje i osobně – s českými týmy jezdí na Ukrajinu, pomáhá uprchlíkům v Česku, zajišťuje financování a přemýšlí, jak udělat z péče o psychiku běžnou součást pracovních benefitů. A i v tom je osobní. „Já na terapii nechodím. Pro mě jsou terapií rozhovory. Interviews is my therapy. To bych si měl dát na tričko,“ směje se Kopečný, ale zároveň přiznává, že i na něj má to, co viděl nejen v ukrajinských nemocnicích, dopad. „Ty věci ve vás zůstávají,“ dodává. Jak reálně vypadají investiční projekty na Ukrajině a proč by měly být levnější než ruská raketa? Jak by se mohla změnit česká podpora Ukrajině po volbách? Proč je dobře, že za sebou Evropa má budíček díky brutálním prohlášením Donalda Trumpa? A jak se obnovuje země, kde se lidé připravují na válku, která může trvat dalších dvacet let? Nejen o tom mluví vládní zmocněnec pro obnovu Ukrajiny Tomáš Kopečný.

Lýdie Suková, terénní veterinářka. Tropické horké dny jsou náročné nejen pro lidi, ale i pro domácí a hospodářská zvířata. Co všechno musí splňovat stáje a haly, jaké jsou zásady u pastevně chovaných zvířat, jako jsou třeba koně, ovce nebo skot. Nejen na to nám odpoví hodinu před polednem terénní veterinářka Lýdie Suková.Všechny díly podcastu Host Dopoledne pod Ještědem můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Lýdie Suková, terénní veterinářka. Tropické horké dny jsou náročné nejen pro lidi, ale i pro domácí a hospodářská zvířata. Co všechno musí splňovat stáje a haly, jaké jsou zásady u pastevně chovaných zvířat, jako jsou třeba koně, ovce nebo skot. Nejen na to nám odpoví hodinu před polednem terénní veterinářka Lýdie Suková.

Boží zrak proniká pod všechny naše masky, které si nasazujeme, abychom před ním i před druhými lidmi vypadli dobře.

Když jeden rodič skončí ve vězení, nevinné dítě často trest dostane taky. Nejen o životě těchto neviditelných obětí mluvila v novém díle pořadu Blesk Podcast Gabriela Kabátová, spoluzakladatelka a výkonná ředitelka Mezinárodního vězeňského společenství. Tato nezisková organizace pomáhá nejen vězňům samotným, ale také jejich rodinám – především dětem.

Americká krása #63 o možném prvním muslimském starostovi New Yorku Zohranu Mamdanim a dopadech jeho úspěchu na celostátní úrovni. Letošní demokratické primárky v New York City měly nebývalý celostátní politický význam. Překvapivě v nich zvítězil třiatřicetiletý socialista Zohran Kwame Mamdani, který se narodil v Ugandě a do USA přišel s rodiči v roce 1998. V druhém kole porazil někdejšího guvernéra Andrewa Cuoma a teď má nakročeno k tomu stát se v listopadových volbách prvním muslimským starostou New Yorku. Úspěch Mandaniho vyvolává nadšené i hysterické reakce. Prezident Donald Trump ho kvůli jeho ekonomickým plánům označuje za komunistu, a dokonce mu pohrozil zatčením. Čím ho Mandani pobuřuje? Na čem stojí jeho úspěch? Nabízí nová politická hvězda recept přenositelný na celostátní úroveň? A jak to jde dohromady s případnou novou politickou stranou Elona Muska? Nejen o tom debatují Barbora Chaloupková a Jiří Sobota pod moderátorskou taktovkou Štěpána Sedláčka. Čtěte také: Dobývá New York. Může být receptem demokratů pro celou Ameriku?

Počátkem října 2025 se uskuteční volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Nejen o životě a funkci starostky města Kravaře hovoří redaktor Antonín Žolnerčík s místopředsedkyní KDU-ČSL Monikou Brzeskovou.

Tereza Šídlová byla výjimečný host. Nejen proto, že se známe dlouho a že jsem ji kdysi učil na Fakultě sociálních věd. Výjimečné ale bylo to, že jsme natáčeli v den, kdy promovala a tedy po delší přestávce své studium úspěšně ukončila. Ale samozřejmě jsme se bavili taky o spoustě dalších věcí.Témata?Například: Měl ruský vliv podíl na pádu Topolánkovy vlády v roce 2009? Tereza Šídlová ve své diplomové práci zkoumá kauzu amerického radaru v Brdech jako možný příklad rané hybridní války. To, co se tehdy zdálo být domácí politickou fraškou, může podle její analýzy představovat sofistikovanou ruskou operaci.Samozřejmě to nebylo naše jediné téma: zeptal jsem se třeba na to, jak vzpomíná na svou práci na izraelské ambasádě, a zajímalo mě, jestli někdy litovala, že si vzala jméno svého manžela novináře.Řeč přišla na kampaň "Dobré ráno Česko", která má najít pozitivní příběh České republiky. Tedy na kampaň, na kterou se já dívám se skepsí a možná až cynismem, a Tereza naopak optimisticky.Takže budete svědky toho, jak se mě snaží přesvědčit, že byť jako stát možná nejsme zcela výjimeční, tak národní branding si každopádně zasloužíme. Protože - a to je zajímavá myšlenka - národní branding není jen marketing, ale může být důležitý i pro národní bezpečnost.Nehledě na to, že Tereza soudí, že by Česku obecně asi prospělo méně cyniků a více optimistů.Ono to souvisí i s tím, jak se na budoucnost dívá ona: po přechodu z novinařiny do státní služby, po boji s vážnou nemocí a po dokončení vysoké školy je stále optimistická. Věří, že svět za deset let bude lepší místo.Přeju si, aby to tak bylo, a vám přeju příjemný poslech!

Reportér Tomáš Poláček stopem procestoval Afriku, Ameriku či Rusko.  Přežil zdrogované řidiče, vojenské kontroly, hrůzy v Kongu i malárii. Teď se vrátil z posledního stopu do japonské Osaky a říká: „Byla to má nejlepší cesta.“„Podle mě je to tím, že jsem zkušený stopař. Nedovolil jsem si ztrácet nervy a kazit si to. A i když jsem se občas do nějakých průšvihů dostal, tak jsem to hodil za hlavu. Když mě třeba někde zdržel nějaký indický byrokrat na čtyři nebo na pět dnů, tak jsem si prostě udělal výlet, který mi to vynahradil. Nakonec člověk zjistí, že ty průšvihy jsou většinou požehnáním, že se z toho stane něco pěkného,“ vypráví novinář časopisu Reportér Tomáš Poláček, který byl hostem posledního dílu podcastu Mediální cirkus.Poláček je svými stopařskými cestopisy známý už od roku 2008, kdy ještě coby reportér Mladé fronty DNES vyrazil stopem z Prahy na olympijské hry v Pekingu. Z cesty psal pravidelné reportáže do novin a čtenáři mohli on-line sledovat, jak mu ubíhá.V roce 2015 jel stopem kolem světa. Přes celé Rusko až do jeho nejvýchodnějšího cípu a odtud do Ameriky. Tu pak projel až do Ohňové země na samý jih.Nejdramatičtější chvíle zažil při další velké cestě o dva roky později v Africe. Zejména v chudém Kongu se potýkal s velmi špatnými podmínkami, téměř neexistujícími silnicemi a absolutně nedostatečnými hygienickými podmínkami.„Po cestě přes Afriku jsem musel jít za psychiatrem a třeba dva roky jsem užíval nějaké prášky, měl jsem něco jako posttraumatický syndrom. Ale zatím to vypadá, že by se mi to tentokrát mohlo vyhnout. Po téhle cestě jsem zatím psychiatra nevytáčel,“ říká Poláček a začíná neuvěřitelné vyprávění ze své poslední cesty do Japonska.„V Indii ve Varánásí (v kulturním a náboženském centru severní Indie, pozn. red.) bylo to první, co jsem udělal, když jsem v noci dorazil, že jsem šel na pohřební ghát, kde hoří mrtvoly. Byl jsem úplně špinavý z celodenního stopování, ale asi se umím chovat a měl jsem štěstí, a tak mě ti funebráci tak nějak přijali mezi sebe, takže jsem strávil noc přímo u těch mrtvol. Není tam smrad, jak by člověk očekával, spíš takový zvláštní chrámový, těžký vzduch, ale je tam šílené  vedro a ještě když fouká vítr, člověka to šlehá do obličeje. Je náročné tam být. Ale člověk musí jít vstříc výrazným zážitkům tohoto typu,“ vypráví a pokračuje:„Indie je specifická země. Pozná se to empiricky na tom, jak člověk fotí. Já měl normálně průměr takových 100 snímků za den a v Indii tak 500 až 1 000. Ta země je skutečně fotogenická, odehrávají se tam neustále věci mezi nebem a zemí. Spousta lidí je duchovně někde úplně jinde a vy to prostě vidíte. Ti lidé jsou jako v nějakém jiném vesmíru než my.“Nebál jsem se, že mě zbičují nebo pověsí, ale…Poláček své zážitky popisoval v časopisu Reportér každý týden a pravidelně dával hlášení kolegům do redakce o tom, kde zrovna je. Cestou do Japonska projel řadu zemí, kromě Indie vypráví asi největší zážitky z Ruska, Íránu a Pákistánu.„Írán nesmírně překvapí tím, jak je příjemný. Moderní. Obrovským šokem pro nováčky bude určitě to, že například mladé ženy už velmi často, zvlášť ve městech, nenosí šátky. Mě vzala holka, která měla piercing a kšiltovku přímo do auta. To by se v Pákistánu nebo nějaké jiné sunnitské zemi stalo sotva. Je tam nesmírná pohostinnost. Ovšem je potřeba říct, že ta obrovská pohostinnost začíná už v Rusku,“ útržkovitě chrlí zážitky cestovatel.Poláčkovy cestopisy nejsou popisy klidných a učesaných výletů, ale nevšedních a často trochu šílených zážitků. Ty někdy podvědomě a někdy úplně cíleně vyhledává. Jak sám říká, aby měl o čem psát a vyprávět.„Ke konci cesty přes Írán jsem se dostal do provincie Balúčistán na jihovýchodě. Ta je přece jenom už jiná, chlapi tam chodí v těch nočních košilích, všichni hulí opium, a je to taková chudší oblast. Vlastně bych doporučoval seniorům i teenagerům, aby tam jeli, pokud zrovna není nějaká vyhrocená politická situace, jako je teď,“ líčí Poláček a pokračuje: „Já jsem se tam ocitl na půl hodiny na zemi hlavou normálně v silnici. Kamínky jsem měl zadřené do obličeje, ležel na mě nějaký Réza, nějaký můj řidič, který si usmyslel, že jsem izraelský špion a volal policii. A ta půl hodiny nepřijížděla. Mně celou tu dobu běželo v hlavě, že je to průšvih. Nebál jsem se asi, že mě zbičují nebo pověsí. Ale bál jsem se, že mě třeba vyhostí nebo na chvíli zavřou, protože jsem samozřejmě všem lhal a do všech víz jsem napsal, že jsem turista a ne novinář. A oni by docela snadno, kdyby chtěli, zjistili, že jsem novinář.“Milým stopařským překvapením pro Poláčka bylo samotné Japonsko.„Prvních třeba 40 až 50 minut mi nikdo nezastavil a těch aut přitom projela spousta. Nehroutím se z toho, spíš mně to při připadalo jako zajímavý úkaz, protože předtím jsem dva měsíce nikde nečekal déle než třeba 10 minut . Pak ale zastavila paní se synem. Tak to je první zajímavá věc zajímavá, že zastaví paní. Pak se zeptala, jestli nechci nejdřív na  návštěvu, že uvaří nějaké kari a jestli nechci přespat, že manžel přijde z práce, přinese saké, přinese nějaká pivka. To jsem vůbec nečekal, že se mi v Japonsku stane.“„Bylo to z mého pohledu stopaře úžasné, ti lidé třeba ze třetiny jeli na opačnou stranu a když mě viděli, tak se otočili pro mě a řekli mi: ‚Sice jedeme na opačnou stranu, ale chceme tě svézt třeba aspoň 30 kilometrů. Tak tě hodíme přes jedno město dál, abychom ti pomohli.‘ A takhle to bylo celé Japonsko, taková jízda zadarmo. Takže pokud někdo třeba váhá, jestli stopovat po Japonsku, musím říct, že určitě bez problémů. A to se týká fakt celé Asie,“ dodává novinář.Proč bylo jeho nehorším zážitkem v životě stopování v Kongu? Co mu říkal Bůh, když na něj promuvil v Maroku? A jaké to je, když vás na stopu veze opilý ruský řidič s velkým Zetkem na autě?--Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Před patnácti lety odjel na krátkou stáž do Jakarty. Dnes má za sebou exit z firmy s více než dvěma stovkami zaměstnanců, investice do indonéských start-upů, vlastní ostrov u Sumatry a podílí se na projektu Joshua District, což je kreativní komunitní centrum postavené z kontejnerů na Bali. Michal Wasserbauer v aktuálním díle podcastu Na vlně podnikání mluví o tom, jak se dělá byznys v největší muslimské zemi světa, proč bez trpělivosti, respektu a úsměvu neuděláte v Indonésii nic a jak funguje místní startupová scéna. Dozvíte se, jak vybudovat konzultační firmu, kterou koupí mezinárodní skupina, i proč se dnes vyplatí investovat do zemědělství nebo zdravotnictví. A také proč české vtipy obvykle na Indonésany nefungují.Tento díl podcastu Na vlně podnikání moderuje Martin Petříček, zástupce šéfredaktora týdeníku Ekonom.

Historie Knížecích Plání začíná v roce 1792. Stálo zde jediné stavení - hájenka. Kníže Schwarzenberg svolení k založení větší dřevorubecké osady v tomto místě původně zvaném Schöne Ebene, tedy Krásná vyhlídka, dal o osm let později, v roce 1780. Nový domov tu našlo 48 rodin, které ale za poskytnutý pozemek museli tvrdě platit – doživotně.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 62 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Já ho prostě nemám. To ego,“ říká investigativní novinářka Deníku N Zdislava Pokorná, jejíž texty vedly k odhalení bitcoinové kauzy a pádu ministra spravedlnosti Pavla Blažka. Sama se ale vůči triumfalismu vymezuje. „Mně se obecně nelíbí ta rétorika, že cílem novináře má být někoho sundat. Mně jde o to, abychom dělali svou práci a chránili veřejný zájem,“ popisuje svůj přístup nejen ke své poslední kauze, po které čelila nebývalému tlaku – přicházely anonymní výhružky, nenávistné zprávy i snahy o znevěrohodnění její práce. „Svezlo se to po mně, byla jsem tvář těch věcí a strašně jsem si to brala. Jsem typ člověka, který si bere kritiku k srdci,“ říká. Její motivace ale nezmizela – dál objíždí města, analyzuje veřejné zakázky a mapuje regionální mocenské vazby: „První, co řeším, jsou vždy peníze. To je podle mě klíč ke všemu.“ V rozhovoru mluví otevřeně o tom, jak vznikala bitcoinová kauza, proč jí vadí, když ji někdo vykresluje jako nástroj vlivových skupin, i jak dlouho trvalo, než si připustila, že její práce má reálný dopad. Vysvětluje, proč podle ní nestačí schovávat se za značku média a proč se novináři musí naučit pracovat i se svou viditelností. „Už to nefunguje tak, že budujete důvěru pod hlavičkou redakce. Musíte ji budovat sami za sebe. A to není úplně příjemné.“ Proč věří v důležitost regionální novinařiny, i když za ni nedostane potlesk? Jak se vyrovnává s tlakem a jak se naučila bavit i s lidmi ze „šedé zóny“ bez odsudků? Proč si stále myslí, že nedělá nic zásadního – i když její práce hýbe politikou? Nejen o tom, ale i a pochybnostech a tom, že novináři musí být nohama na zemi, mluví Zdislava Pokorná, která za svou práci získala i Novinářskou křepelku, v rozhovoru.

Členské státy NATO se tento týden dohodly na zvýšení výdajů na obranu. Zatímco dohoda z roku 2014 počítala se dvěma procenty HDP, nově se dvaatřicet spojeneckých zemí usneslo, že do roku 2035 budou vydávat pět procent hrubého domácího produktu. Minimálně tři a půl procenta by měly jít na armádu, zbylé procento a půl na širší výdaje spojené s bezpečností, například na kritickou infrastrukturu. Co přesně to ale v praxi znamená? Kde státy na vyšší výdaje na obranu vezmou peníze? Jakou roli měl na summitu Severoatlantické aliance americký prezident Donald Trump a proč se ho účastnil i jeho ukrajinský protějšek Volodymyr Zelenskyj přesto, že Ukrajina není součástí NATO? Nejen o tom mluví ve Výtahu Respektu Magdaléna Fajtová.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „My jsme tady ve střední Evropě věčně rozkročení – chvíli na Západ, chvíli na Východ. A to z nás dělá takový neurologický bod Evropy,“ říká spisovatel Pavel Kosatík. V rozhovoru se vrací k zásadním momentům české historie – k Mnichovu a k národnímu traumatu z neobrany státu. Mluví o Edvardu Benešovi jako o „nejvýznamnějším politikovi 20. století“, jehož dědictví si podle něj neseme dodnes. „Řekl, že Západ nás zradil – ne dvě konkrétní vlády, ale Západ. A už se to prostě ujalo,“ vysvětluje a popisuje, jak Beneš postupně ztrácel strategické myšlení a před Moskvou se svlékl donaha, ale i proč nelze mluvit o tom, že by poválečné Československo navazovalo na první republiku. „Oni to celé přervali, aniž by to nahradili adekvátní náhradou,“ tvrdí publicista. Kosatík ale mluví i o současnosti – o tom, jak velký problém je odliv mozků a proč se Češi vzdávají odpovědnosti za veřejný prostor. „Ten spor, který se vede celosvětově, je o tom, jestli chcete být aktivní, nebo jestli se spolehnete na to, že to populista zařídí za vás,“ říká k tomu, že by si přál, aby si lidé nenechávali vnutit populistický styl. Spisovatel se věnuje i Slovensku – zemi, které podle něj „chybí silné kritické hlasy“ a kde se demokratické síly často „projevují jen moralistně“. Mluví i o Ľudovítovi Štúrovi, o slovenské náklonnosti k Rusku i o tom, proč Robert Fico z jeho pohledu nikdy zásadně nezměnil své směřování. „On začínal jako komunista a byl na tu Moskvu orientovaný vždycky. Teď možná jen víc na rovinu říká to, co si myslel celý život,“ myslí si publicista. Zaznívá i téma samotného psaní – Kosatík popisuje, jak si pečlivě vybírá témata, jak tráví roky v archivech a že knihu začíná psát až tehdy, když cítí, že dál už „sbírat“ nemůže. Některé projekty ale přesto nedokončí. „Někdy jsem se s tím nepotkal. Asi bych to dokázal napsat chytře, ale neměl bych z toho pocit, že jsem to já,“ tvrdí. Proč právě Beneš zůstává klíčovou postavou moderních dějin? Jak hluboko sahá české trauma z roku 1938? Proč podle něj po Trumpovi může přijít ještě někdo horší? A proč si myslí, že „momentálně jsme na tom nejlíp“ – alespoň v rámci střední Evropy? Nejen o tom je rozhovor s Pavlem Kosatíkem.

CzechCloud mě (znovu) pozval do svého livestreamu; v našem standardním čase jsme se dobře shodli na geopolitické situaci, Trumpovi, clech, Ukrajině, incestu, ale už ne tak moc na české armádě. – CzechCloud; český streamer; youtuber; (politický) komentátor; bývalý profesionální hráč a mistr světa ve hře Hearthstone – Urza (www.urza.cz); autor knihy Anarchokapitalismus; tvůrce Svobodného přístavu; spoluzakladatel a hlava Institutu Ludwiga von Misese; člen předsednictva Svobody učení; učitel ve svobodné škole

(Ne)bezpečí Ondřeje Kundry #54 s redakčním kolegou Jaroslavem Spurným o Vrběticích, jeho nové knize i spících ruských agentech"Málo se mluví o páté koloně Rusů, kteří tady žijí. Nechci zpochybňovat všech čtyřicet tisíc lidí. Máme tady třináct tisíc firem s ruskými majiteli a často jsou to spící firmy. Je velmi pravděpodobné, že řada těch lidí můžou být spící agenti, kteří přebírají práci po diplomatech, které jsme vyhostili," říká investigativní novinář Jaroslav Spurný, autor nové knihy Vrbětice: ruská operace, která změnila Česko. Co nového se dozvěděl, když při psaní znovu procházel informace spojené s výbuchy muničních skladů ve Vrběticích? A jak hodnotí aktuální možnosti ruských tajných služeb v Česku? Nejen o tom mluví s Ondřejem Kundrou.

Chcete-li podpořit Svobodný přístav, můžete tak učinit v krypto i korunách! Pravidelná podpora a LN: https://opristavu.urza.cz/ BTC: bc1qwy8l3w0v826amd69h4awpt9hee6srxn4gk2cpg LTC: ltc1q2w2zezyj4anh3v428msf9kqvzelt76n62ys93h Číslo účtu: 2201359764/2010; variabilní symbol: 6 -------- Na Konferenci Svobodného přístavu 2025: Kulturní války včera, dnes a zítra jsme začali zajímavou debatu s Timem a Romanem Jochem; Tim se pak rozhodl na ni navázat v podniku The Grail, což jsem rád přijal. Rozebírali jsme vděčnost a pozici oběti, konzervativismus a progresivismus, ale nejvíc jsme se věnovali obraně státu v době války; kdo by svou vlast bránil a kdo naopak ne? A jaké jsou k oběma rozhodnutím motivace? – Timofej Kožuchov; libertarián; YouTuber; student politologie a filosofie; LGBT aktivista – Roman Joch; ředitel Občanského institutu; publicista; komentátor; vyučující na CEVRO Institutu a VŠE – Urza (www.urza.cz); autor knihy Anarchokapitalismus; tvůrce Svobodného přístavu; spoluzakladatel a hlava Institutu Ludwiga von Misese; člen předsednictva Svobody učení; učitel ve svobodné škole Ježek bez klece