Děrné štítky

V roce 2013 bylo mezi dvěma stovkami nejnavštěvovanějších blogů na sociální síti Tumblr přes 11 % stránek pro dospělé. Když nějakou zkusíte navštívit teď, nepovede se vám to. Právě dnes, 17. prosince, začal na Tumblru platit plošný zákaz sexuálního obsahu a nahoty – s pár výjimkami, jako jsou antické sochy nebo erotické povídky. O práci tak přijdou nejen nezávislí porno tvůrci, ale končí taky asi nejdůležitější internetové místo pro svobodné projevy nekonformní sexuality.

Celeste je hra o výstupu mladé dívky Madeleine na horu Celeste. Je to nesmlouvavá plošinovka, která odměňuje přesnost, rychlost a vytrvalost. Zároveň je to ale jeden z neupřímnějších videoherních příběhů letoška. V žánru plném chlapeckých fantazií o zachraňování krásek v nesnázích připomíná, že svoje démony máme všichni.

Když se ve videohrách mluví o duševním zdraví, je to často laciná scenáristická berlička – hlavní záporák vraždí, protože je psychopat. Naštěstí už existují i tituly, jejichž autoři o depresích, úzkostech a fobiích mluví férově a otevřeně. Úkolem jejich hrdinů není zabít bosse, ale vstát z postele a přežít osmihodinovku v práci.

Romantika není ve videoherním světě nic nového. V RPG hrách jde často najít svému avatarovi partnera nebo partnerku, jeden z prvních simulátorů randění se objevil už v 80. letech. Pak jsou tu ale hry, které prožívání milostného vztahu vykreslují v pestřejších odstínech. Mluví se v nich o vyčerpané lásce, napětí mezi rozumem a citem nebo flirtování přes chatová okna.

Omezení dostupnosti střelných zbraní je v posledních letech jedním z největších politických témat ve Spojených státech. Aktivista Cody Wilson se debatu snaží úplně obejít – chce vytvořit typ zbraně, která půjde vyrobit pomocí 3D tiskárny a její regulace tak bude takřka nemožná. Wilson se od roku 2015 kvůli šíření 3D plánů soudil s americkou vládou, která teď ale překvapivě případ vzdala. Co jeho vítězství znamená?

Na YouTubu existuje svět, který je dospělým očím skrytý. Jsou v něm miliony bizarních příběhů s ukradenými pohádkovými postavami, jejichž jediným cílem je trefit se do vkusu doporučujícího algoritmu a na co nejdelší dobu uchvátit pozornost dětí. YouTube je varovný příklad toho, kam až může zajít algoritmizace kultury.

Jak jsme se dostali od idealistických výkřiků v 60. letech až k dnešní deziluzi, kdy se zdá, že všechno technologické se tak trochu pokazilo? Připravili jsme pro vás výběr nejdůležitější i nejzábavnější  literatury o vývoji kyberkultury posledních několika dekád.

Obří zábavní park plný hyperrealistických robotů, ve kterém si můžete dělat, co chcete. Navštěvují ho bohatí hosté, kteří si můžou dovolit tučné vstupné a roboti jim nemohou nijak ublížit. Každý, kdo hrál počítačové hry jako GTA nebo Sims, ví, že v takových chvílích se vyjeví velmi temná a pokroucená zákoutí lidské mysli. To se zdálo být hlavní téma seriálu Westworld. Jeho druhá sezóna, která právě skončila, ale ukázala, že je všechno trochu jinak.

Anonymizační software Tor existuje už přes 15 let, největší oblibě se ale těší až v posledních pěti letech. Hlavně díky leaku Edwarda Snowdena v roce 2013, který pro většinu světa odhalil masivní sledovací praktiky americké Národní bezpečnostní agentury (NSA). V následujících měsících se počet uživatelů Toru zvedl několikanásobně. Jak moc se ale Toru dá věřit?

„Pokud si koupím Ford a ten nejezdí dobře, můžu si koupit Chevrolet. Pokud mě štve Facebook, je nějaká podobná služba, ke které můžu přejít?“ ptal se v úterý šéfa Facebooku Marka Zuckerberga senátor Lindsey Graham. „Máte monopol?“ dotíral dál po několika vyhýbavých odpovědích. „Mně to tak rozhodně nepřipadá,“ uhnul nakonec Zuckerberg a sálem se rozezněl smích. Takových momentů bohužel bylo během Zuckerbergova slyšení před senátní komisí zoufale málo.

Počítače se v umělecké tvorbě používají už nějakou dobu, český malíř Zdeněk Sýkora s elektronikou vytvořenými obrazy pracoval už v 70. letech například při dekoraci výdechů pražského metra v pražských Letenských sadech. Prudký rozvoj umělé inteligence v poslední době otevírá generovanému umění nové možnosti. Neuronové sítě píšou knihy, pomáhají točit filmy nebo tvoří malby. Přenecháme kromě práce strojům brzo i tvůrčí činnost?

Žhavým trendem v boji s kriminalitou je využití umělé inteligence. Neuronové sítě propojené s policejními systémy dokážou předpovědět, kdo bude příště střílet a v jaké části města posílit hlídky. Jestli doopravdy fungují, ale není jisté. Zato můžou utvrzovat etnické stereotypy nebo narušovat soukromí.

Představte si, že by šel vytvořit pornografický film, ve kterém by hrála libovolná celebrita nebo váš soused, pouhým kliknutím tlačítka. Každý by mohl během pár minut vyrobit kompromitující materiály na neoblíbeného politika nebo zničit život expřítelkyni. Kvůli neuronovým sítím se to nejspíš brzy stane skutečností. A dokázat pravdivost jakéhokoliv videa bude skoro nemožné.

Přelom roku je vždycky časem bilancování. Jak se prosinec přehoupne do ledna, žebříčky toho nejlepšího za uplynulý rok postupně střídají výhledy do toho dalšího. Vzhledem k tomu, že nikoho vlastně nezajímá, co se na poli technologií stalo včera, jsme pro vás letos připravili jen výběr toho, co se dá teprve očekávat – je plný bitcoinů, samořídicích aut, rozšířené reality a kvantových počítačů.

Bitcoiny jsou na světě skoro 10 let, teď ale jako by se o nich mluvilo všude. Kryptoměna, která vždy vzbuzovala stejnou měrou nadšení i skepsi, totiž jenom za letošní rok zvýšila svoji hodnotu o více jak 1 600 procent. Současná hodnota všech bitcoinů se pohybuje okolo 300 miliard dolarů. Čeká tuhle nafouknutou bublinu bolestivé propíchnutí? A jde bitcoiny považovat za peníze v pravém slova smyslu?

Umělá inteligence a počítačové algoritmy v dnešní době obchodují na burze, učí se řídit auta, předpovídají zločinnost a rozhodují, jaké zprávy se k vám dostanou ze sociálních sítí. Bývalý zaměstnanec Googlu a Uberu Anthony Levandowski teď chce stvořit umělou inteligenci, která by se stala bohem. Koncept Singularity, umělé inteligence přesahující lidské myšlení, není nový. Málokdo však na jejím vzniku pracuje s takovou samozřejmostí jako Levandowski.

Kryptoměnové nebe má novou hvězdu. Síť Ethereum funguje podobně jako Bitcoin, slibuje ale využití přesahující pouhou směnu peněz. Funguje totiž i jako globální počítač, který už teď mění způsoby zakládání firem i pořádání sbírek. Otevírá ale etická dilemata a má za sebou i první hack, podvodníci díky němu ukradli přes 79 milionů dolarů.

Když mi řekli: „Napiš něco o nultých letech,“ nejdřív jsem chtěl odmítnout. Jsem přece moc mladý na to, abych nostalgicky vzpomínal. Pak jsem se ale zamyslel a kapituloval. Od té doby, co mi v roce 2000 bylo sedm, jsem během desetiletí poznal technologie, které s ním budu mít navždycky spojené. Tohle jsou jen některé z nich.

Fanouškovské modifikace jsou s videohrami skoro od počátku a kromě kosmetických vylepšení mohou otevírat důležitá témata. Autoři kritických úprav odstraňují genderová omezení, nebo komentují nerovnosti v postavení mužských a ženských postav.

Uniklý dokument dnes už bývalého zaměstnance Googlu Jamese Damora kritizuje prostředky, jakými se firma snaží dosáhnout většího podílu žen a menšin. Upřednostňování lidí z marginalizovaných skupin při pohovorech nebo vzdělávací programy pouze pro ženy Damore považuje za diskriminační, neefektivní a ideologické. Největší rozruch vyvolala jeho tvrzení, že za nízký počet žen mezi programátory můžou do významné míry biologické faktory – a tak bychom podle něj místo speciálních programů měli práci v průměru více neurotickému a empatickému genderu přizpůsobit.

Předminulý týden The Guardian zveřejnil balík dokumentů částečně odhalujících pravidla, podle kterých se řídí moderátoři Facebooku při odstraňování škodlivého obsahu. Vůbec první detailnější pohled na vnitřní předpisy ukazuje jak na nejistotu Facebooku samotného, tak na obecnější problémy, kterým čím dál rozšířenější internetové platformy při spravování obsahu čelí.

V posledních týdnech dominovalo zprávám o Facebooku tvrzení jeho ředitele Marka Zuckerberga o tom, že sociální sít pracuje na technologii, která by jejím uživatelům umožňovala „komunikovat myšlenkami“. Jak se už několikrát v minulosti ukázalo, nemusí Facebook přímo penetrovat vaše lebky, aby z nich vydoloval vaše nejtajnější touhy a z nich dolary za prodej reklamy.

Začátkem března přinesl magazín Bloomberg článek, ve kterém se rýsovala odvážná vize světa bez wi-fi internetu. Ohrozit důvěrně známou technologii prý mohou neomezené datové balíčky, nové bezdrátové technologie i mobilní sítě páté generace. Optimistické nadšení ale kazí telekomunikační monopoly a taky česká regionální specifika.

Minulý týden zveřejnila skupina WikiLeaks první ze série balíků informací týkajících se hackerských praktik americké CIA. Největší pozornosti médií se dostalo především poměrně plochému tvrzení o údajné schopnosti zpravodajské služby nabourat se do chytrých televizí. Okolo úniku tajných informací zveřejněného pod názvem Vault se však vznáší daleko zásadnější otázky.

V debatách o nových technologiích, které lidstvo už brzy přivedou do zářné budoucnosti, nikdy nechybí téma samořídicích aut. Automobilky i technologičtí giganti s nimi experimentují už několik let a podle nadšenců i médií má jejich masové rozšíření přijít každou chvíli.

Před dvěma týdny zveřejnil šéf Facebooku Mark Zuckerberg téměř 6 tisíc slov dlouhý manifest Building Global Community (O budování globální komunity), ve kterém popisuje budoucí plány největší sociální sítě. Jsou velkolepé – z nástroje pro sdílení informací se podle Zuckerberga Facebook promění v tvůrce sociální infrastruktury a celosvětové komunity. A jak to tak s velkými plány bývá, kromě nadějí vzbuzují i strach – ze skrytých politických cílů, dalších kopanců poctivé žurnalistice a tendence zastírat některá problémová témata.

Když chcete opravit displej iPhonu, můžete jít do drahého autorizovaného servisu, nebo si ho nechat dát dohromady u někoho, kdo si sice naúčtuje míň, ale použije neoriginální díly, které přimontuje podle návodu z internetu. Apple, podobně jako spousta jiných firem, neposkytuje servisní návody ani náhradní díly mimo okruh vyvolených. Právo na opravu, které je momentálně na stole v pěti amerických státech, by to mohlo změnit, podobně jako v automobilovém průmyslu servisní trh demokratizovat a snížit ekologickou stopu.

Neuronové sítě, virtuální realita a chatboti. To všechno byl rok 2016 v technologiích. Krom nablyštěných novinek (s různými úrovněmi úspěchu) se ale letos potvrdilo, že technologická témata zasahují čím dál větší část společnosti. Sharing economy proměňuje představy o práci a nepravdivé a zavádějící zprávy šířené po sociálních sítích možná ovlivnily výsledky jak amerických voleb, tak britského referenda o vystoupení z Evropské unie.

Nedávno schválený britský zákon ještě více rozšíří pravomoci bezpečnostních složek kontrolovat online provoz svých i cizích občanů. V zemi, která si s ochranou soukromí zrovna hlavu neláme, může ohrozit nejen osobní data a akademickou svobodu. Hrozí nebezpečí, že nastaví kurz i pro zbytek světa.

Technologie elektronického papíru je nejčastěji spojována se čtečkami elektronických knih. Displej využívající tuto technologii obsahuje mnoho kapslí, které v sobě mají dvě barvy inkoustu. Pomocí relativně minimálního množství energie dokáže displej přepnout každou jednotlivou kapsli na barvu, kterou potřebuje. Takto fungující displej tedy sice není tak verzatilní a rychlý jako třeba OLED displeje, ale spotřebuje daleko méně energie, je bytelný a lépe se z něj čte – obzvlášť pak na přímém slunci. V poslední době začaly displeje tohoto typu pronikat mimo sféru zmíněných čteček e-knih, například do wearables, ale také i několika smartphonů.

Zvolení Donalda Trumpa řadu lidí šokovalo a vypukla všeobecná snaha odkrýt příčiny jeho překvapivého úspěchu. Řada magazínů včele s New York Times nebo technologickým TechCrunch publikovala minulý týden texty, které jako viníka označily Facebook. Jeho liknavost řešit šíření lživých, poplašných a konspiračních zpráv měla zásadně pohnout výsledkem úterního hlasování.

Turecko minulý týden zakázalo přístup k některým ze zásadních světových cloudových služeb. Mimochodem tak Erdoğanův řežim poukázal na odvrácenou stranu přesouvání dat do oblak – spoléhat se na jejich dostupnost se totiž občas nevyplácí.

Twitter je v problémech – nedokáže vydělávat peníze a podle některých hrozí, že ztratí svoje postavení. Představitelé společnosti uznali, že se možná nechají koupit, přičemž rozhodnout se mají do konce října. Jaká budoucnost stále mnohými milovanou sociální síť čeká?

Když Apple přišel se svojí představou chytrého telefonu s možností stahovat si aplikace z App Storu, mluvilo se o tom jako o další digitální revoluci. Po necelých deseti letech se ale ekonomika aplikací zastavila a tento trh stagnuje. Uživatelé smartphonů nové aplikace nestahují a těch, které používají denně, je jen hrstka.

Pamatujete si na Google Glass? Chytré brýle, které budily stejně velké naděje v rozšíření digitálního pohodlí, jako obecné zděšení z omezování soukromí jejich vestavěnou (a nenápadnou) kamerkou. Nakonec se sice ukázalo, že trh pro značně kyberpunkové zařízení připravený rozhodně není, jejich odkaz ale žije dál – třeba v podobě nedávno představených slunečních brýlích Snapchat Spectacles. Ty toho sice umí řádově míň, obavy ale vzbuzují podobně velké.

Od nástupu bitcoinu se v pravidelných intervalech objevují nové a nové kryptoměny, které mají být revoluční. Jednou z nejnovějších a nejzajímavějších je steem, který si klade za cíl změnit fungování sociálních sítí tak, aby na nich vydělávali nejen jejich majitelé, ale i tvůrci obsahu. Aktuálně jde, co se tržní hodnoty týče, o osmou největší kryptoměnu a její zastánci jí prorokují zářnou budoucnost. Pokud ale budete chtít do jejího vlaku naskočit, buďte na pozoru.

Neuběhlo ani půl roku a po květnovém skandálu s údajným ovlivňováním obsahu „témat na vzestupu“, které severoamerickým uživatelům Facebook zobrazují, je tu další – kalifornský gigant lidské editory zodpovědné za výběr novinek z hodiny na hodinu propustil a službu ponechal víceméně v režii samotných počítačových algoritmů. Jenže místo cenných zpráv lidé na svých zdech objevili falešné informace a vulgární videa.

Jedním z nejžhavějších témat posledních let na poli internetu je takzvaná síťová neutralita. V jádru debaty o ní jsou limity toho, jak mohou internetoví provideři přistupovat k datům, která posílají přes svou síť. Mělo by být pro poskytovatele legální, aby upřednostňovali (a tím zrychlovali) přenos dat těch uživatelů, kteří si zaplatí? Přestože se jedná o regulaci internetu, není tato debata bezprecedentní. V mnohém hodně připomíná divoký rozvoj železnic v Americe v 19. století.

Frank Ocean na konci minulého týdne po čtyřletém čekání vydal ne jedno, ale rovnou dvě alba. Nejprve v pátek přišlo audiovizuální album Endless, hned v sobotu pak regulérní album Blonde. Obě desky vypustil do světa exkluzivně přes streamovací službu Apple Music, respektive iTunes. Zdá se, že spíš než tvůrčí přetlak za nezvyklým postupem stály smlouvy s Oceanovým labelem.

Jak roste význam produktů a služeb vymyšlených v kalifornském „silikonovém“ údolí, tím bezprostředněji jsou cítit i myšlenky a ideologie pohánějící celý tento inovační stroj. „Silicon Valley mindset“, jak bychom řekli anglicky, se kromě dravosti a upřímné snahy věci zlepšovat a hledat nové cesty ale vyznačuje i vlastnostmi, na které je potřeba dát pozor. Zvlášť, když se už stávají téměř mainstreamem.

Během posledních dvou let sváděly v Číně souboj o budoucnost dopravy dvě obří technologické společnosti. S místním Didi Chuxing se utkal americký Uber. Ten má pověst agresivní firmy, která se nezastaví takřka před ničím. Na začátku srpna vše skončilo komplikovaným spojením Didi a čínské pobočky Uberu. Kdo tedy nakonec vyhrál?

V říjnu uplyne 10 let od spuštění whistleblowerského webu WikiLeaks. Spolu s vášnivou debatou okolo nedávno publikovaných e-mailů z interní komunikace Národního demokratického výboru je tak ideální doba pro to, zhodnotit, jak si WikiLeaks stojí v dnešním světě. Ten je totiž od reality roku 2006 dost odlišný a image WikiLeaks jako majáku nekompromisního boje za demokracii není bez trhlin.

Nejžhavější technologickou zprávou tohoto týdne nejspíš bude oznámená akvizice portálu Yahoo americkou telekomunikační společností Verizon. Je to jasný konec období snah o záchranu značky, které symbolizovala tehdy nová šéfka Yahoo Marissa Mayer, a taky ukázka jednoho z výrazných rysů dnešního technologického světa: změnit se může zatraceně rychle.

V technologickém světě se děje docela často, že se pro nenápadnou službu najde využití dalece překračující její původní účel. Když Facebook do svého mobilního klienta zabudoval tlačítko pro vysílání živých přenosů, spustil tím očekávanou vlnu streamů z večírků, oslav a dalších banálních událostí – to ale platilo jen do července. Začátek měsíce totiž ukázal, že i jednoduchá funkce může mít politické i společenské dopady.

Sdílená ekonomika a služby jako Uber, Deliveroo nebo Handy přinesly do našich životů další dávku pohodlí. Mnozí je považují za revoluční a jejich šéfové jsou vzýváni jako geniální vizionáři. I proto se zapomíná na ty, kteří jejich faktický provoz zajišťují - totiž jejich pracovníky. A záměrně neříkám zaměstance, protože situace je o dost složitější a v lecčems neutěšená.

Na webové verzi deníku The Guardian vyšel pozoruhodný text, který popisuje nepříjemné situace, do nichž se dostali řidiči příliš důvěřující své GPS navigaci. A protože kromě humorné záměny míst nebo států se pro některé z nich uposlechnutí sympatického strojového hlasu stalo osudným, má tenhle fenomén svůj název – „death by GPS“, tedy česky něco jako smrt kvůli autonavigaci. A kromě lítosti nad těmi, kteří se nechali zavést až na neexistující silnice a omylem až do tisíce mil vzdálených měst, se vynořuje obecnější otázka: nenecháváme se technologiemi ovládat až příliš?

Obzvlášť od loňských teroristických útoků v Paříži se stala velkým tématem na poli technologií otázka enkrypce; pomáhá šifrovací software teroristům plánovat útoky, je třeba takovýto software zakázat a je to vůbec efektivně možné? Nejzajímavější otázkou ale je, jaké metody teroristé používají.

Minimálně od minulého léta se stala velkým tématem možnost využití technologií stojících za bitcoinem – specificky decentralizovaná distribuovaná databáze blockchainu – pro napravení křivd hudebního průmyslu. K nápadu přitáhla pozornost studie iniciativy Rethink Music amerického Institutu pro tvůrčí podnikání, ale také zpěvačka Imogen Heap se svým na blockchainu založeným systémem Mycelia. Od loňského roku získává tento nápad víc a víc příznivců. A možná nemusí zůstat u hudby.

V úvodu knihy Red Web, ve které ruští novináři Andrej Soldatov a Irina Borogan nebojácně rozpitvávají historii ruského internetu a sledovacího aparátu, zmiňují autoři příběh první kopírky v Sovětském svazu. Historka o už několik dekád běžně rozšířené technologii z již neexistujícího totalitního režimu má pro dnešek možná větší relevanci, než si myslíte.

Na začátku tohoto týdne do francouzských kanceláří Googlu vtrhli policisté. Spolu s nimi do budovy vešlo i 25 datových expertů, a co je důležitější, i úředníci ministerstva financí. Důvodem je totiž podezření, že technologický gigant ve Francii danil méně, než měl. A není to navíc poprvé, co podobným nařčením čelí – to poukazuje na obecnější posun ve vnímání technologických firem, které se přitom netýká jenom jejich ekonomické odpovědnosti.