Podcasts about mluv

Martin Kořenek je investor, lektor a popularizátor investování do nemovitostí. Po studiích nastoupil do korporátu, kde postupně stoupal po kariérním žebříčku. V roce 2015 se však rozhodl pro zásadní změnu – po přečtení knihy o realitním investování koupil svůj první byt. Během několika let vybudoval s manželkou portfolio více než 200 nájemních nemovitostí a stal se finančně nezávislým. Díky bohatým zkušenostem z oblasti marketingu, prodeje i provozního řízení dnes pomáhá ostatním, jak pomocí nemovitostí dosáhnout pasivního příjmu. Vede workshopy a konzultace, během nichž sdílí osvědčené strategie a postupy, jak efektivně investovat, optimalizovat daně a postavit si vlastní realitní portfolio na míru. V tomto díle Štěpán Křeček s Martinem Kořenkem rozebírá, jak během deseti let vybudoval portfolio čítající dvě stě nájemních bytů. Mluví o limitech bank při financování, rozdílech mezi fyzickou a právnickou osobou u hypoték a o tom, jak efektivně shánět nájemníky. Dozvíte se také, jak se za poslední dekádu změnily ceny bytů, proč rostly rychleji než nájmy a co to znamená pro budoucnost realitního trhu. Celý díl najdete na Herohero a Forendors.

Šumava je známá jako místo, kde často prší a kde mají prales. Mluvčí NP Jan Dvořák ale připomene daleko širší kouzlo tohoto kraje. A také kde teď mohou lidé nejvíc najít klid. Kam mohou vodáci? V čem je největší kouzlo přeshraniční spolupráce? A co je nového v Bavorském lese?Všechny díly podcastu Host Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Šumava je známá jako místo, kde často prší a kde mají prales. Mluvčí NP Jan Dvořák ale připomene daleko širší kouzlo tohoto kraje. A také kde teď mohou lidé nejvíc najít klid. Kam mohou vodáci? V čem je největší kouzlo přeshraniční spolupráce? A co je nového v Bavorském lese?

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 63 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Veřejný prostor není klub, ze kterého mohu někoho vyloučit,“ tvrdí filozof a publicista Václav Bělohradský, který varuje před tím, že svoboda slova se dnes neomezuje zákazem, ale neviditelnými normami. Mluví o pojmu „měkké ostrakizace“ a tvrdí, že právě ona je pro český kulturní rámec typická. „Potlačené ve společnosti je nebezpečnější než to vyslovené. To, co se bojíte vyslovit, se změní v symptom, v nemoc,“ komentuje filozof. Nesvoboda slova se podle něj dnes projevuje například hegemonními slovy, která přestáváme chápat jako politická – jako třeba „dobro“, „pravda“ nebo „krása“. Ostrakizace je podle něj i důvodem, proč se část veřejnosti pohoršovala nad tím, že kdysi vystoupil na sjezdu hnutí ANO. „Já zásadně publikuju bez honorářů. Dostal jsem pravda, jednu koblihu, kterou jsem tam skutečně sežral ke kafi. Byla docela dobrá,“ směje se Bělohradský. Vzpomíná i na emigraci v roce 1970 a své rozhodnutí odejít popisuje bez heroizace. „Ve mně není ten typ statečnosti, který ta země tehdy potřebovala. Ten typ hrdinství, který vyžaduje třeba i vězení, nebo i to, že musíte počítat, že se budete živit nějak tak z vděčnosti vůči těm, kteří vám dají práci a upadnete do zvláštního typu závislosti na pomoci druhých,“ přiznává a mluví o různých formách odvahy. V širších souvislostech se Bělohradský zamýšlí také nad úpadkem Západu. „Proč jsou všichni naši nepřátelé najednou? Jsou to miliardy lidí. To je nová situace, do které se Evropa dostala,“ říká k tomu, že jsme si dlouho mysleli, že se Evropa stane třetím pólem vůči Americe a Rusku. Upozorňuje také na to, že demokracie je systém, který je z principu nestabilní – protože umožňuje vznik i šíření ‚nebezpečných myšlenek‘. „Demokracie je ideokracie – vláda názorových většin. A nemůžu předem zaručit, že ty názory nebudou nebezpečné,“ vysvětluje publicista. Jak dnes vypadá mocenská struktura ukrytá v běžném jazyce? Co dnes znamená být „levičák“? A jaký nejabsurdnější argument slyšel, pokud jde o jeho vystoupení na sjezdu hnutí ANO? Poslechněte si celý rozhovor.

V Královéhradeckém kraji dozrávají v tomto týdnu pozdní odrůdy třešní. Sadaři, kteří se zaměřují právě na tento druh ovoce, mají opravdu naspěch - všechno je potřeba sklidit během pár dnů. V jednom ze sadů se byl podívat i reportér Tomáš Lörincz.

Jako účinné se v minulosti ukázalo spojení Krajské nemocnice Liberec s nemocnicemi v Turnově a Frýdlantu, kde se pro nedostatek lékařů musela zavírat některá oddělení. Teď Liberecký kraj chystá další fúzi, tentokrát s českolipskou nemocnicí, kterou stoprocentně vlastní. Jaký případný dopad to bude mít na krajskou nemocnici, co bude muset řešit a co přinese fúze českolipským pacientům?

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 68 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR Nosí ponožky s hořícím Kremlem. A když se kvůli nim ozvou ruští poslanci, je to pro něj spíš překvapení. Slova o tom, že nesmíme Rusy provokovat, protože se rozzlobí a budou ještě zlejší, považuje za absurdní. „Dával jsem to i jako dárky kolegům z Evropy. Je to symbol odolnosti, ukrajinského humoru. Ukazuje, že se nemáme bát myslet za horizont,“ říká vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný. O ruské agresi mluví tvrdě a varuje, že musíme pamatovat na to, že se Rusko Evropy nebojí a považuje ji za zaostalý a dekadentní kontinent. „To, čemu rozumí, je vojenská síla. A tu v Evropě zatím nevidí,“ kritizuje. Přesto Kopečný věří, že naděje existuje – ne ve velkých summitech a prázdných slibech, ale v konkrétních projektech a lidech. „Bitvy vyhrávají armády, ale války vyhrávají společnosti,“ říká a přidává konkrétní čísla: Ukrajinci už dnes vyrábějí víc dělostřeleckých granátů než celé NATO dohromady. Zatímco Rusko i Ukrajina chrlí miliony dronů ročně, Evropa podle něj zásadně zaostává – nejen kapacitami, ale i mentálně. „Evropa nemá výrobce balistických střel středního doletu, které by byly schopné zaměřovat cíle v Rusku. Stejně jako jsou zaměřovány cíle v Evropě, a díky tomu také mohou pravidelně, ať už politici nebo političtí komentátoři v ruských televizích, vyhrožovat tu Praze, tu Berlínu nebo Londýnu, že na ně pošlou rakety,“ komentuje vládní zmocněnec. Tomáš Kopečný ale zároveň varuje před fixací na velká slova a nefunkční symboliku. Mluví o obnově Ukrajiny jako o boji o přežití – ekonomickém, vojenském i psychologickém. A právě poslední rovinu považuje za klíčovou. „Celý příběh rekonstrukce Ukrajiny bude o duševním zdraví. Dneska je to země, která je hluboce traumatizovaná. A pokud ti lidé nebudou v pohodě, nebudou pracovat. Nehledě na bezpečnostní aspekty,“ vypočítává. Tématu se přitom věnuje i osobně – s českými týmy jezdí na Ukrajinu, pomáhá uprchlíkům v Česku, zajišťuje financování a přemýšlí, jak udělat z péče o psychiku běžnou součást pracovních benefitů. A i v tom je osobní. „Já na terapii nechodím. Pro mě jsou terapií rozhovory. Interviews is my therapy. To bych si měl dát na tričko,“ směje se Kopečný, ale zároveň přiznává, že i na něj má to, co viděl nejen v ukrajinských nemocnicích, dopad. „Ty věci ve vás zůstávají,“ dodává. Jak reálně vypadají investiční projekty na Ukrajině a proč by měly být levnější než ruská raketa? Jak by se mohla změnit česká podpora Ukrajině po volbách? Proč je dobře, že za sebou Evropa má budíček díky brutálním prohlášením Donalda Trumpa? A jak se obnovuje země, kde se lidé připravují na válku, která může trvat dalších dvacet let? Nejen o tom mluví vládní zmocněnec pro obnovu Ukrajiny Tomáš Kopečný.

CELÝ DÍL NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION „S minimální mzdou se nedá vyžít. A reálná kupní síla českých mezd klesla za posledních pět let nejvíc v celé Evropské unii,“ říká antropoložka a analytička Lucie Trlifajová. Ve Studiu N mluví o tom, co všechno by měl člověk pokrýt, aby mohl vést důstojný život – a proč to pro velkou část lidí zůstává mimo dosah. Co znamená v roce 2025 důstojný život? Zaplatit si zubaře, umožnit dětem kroužky nebo mít úspory aspoň na malou dovolenou v Česku. Pro mnoho lidí je to ale nedostupný luxus. „Aby mohl člověk dobře fungovat ve společnosti, musí mít alespoň nějaké základní materiální zabezpečení,“ říká Trlifajová v rozhovoru. „Mluvíme o ekonomických předpokladech, které se ve společnosti očekávají. Ve výpočtech pracujeme s tím, co je vnímáno jako standard – tedy o čem se mluví, co je ve veřejné debatě přítomné.“ Zatímco takzvaná minimální důstojná mzda by podle výpočtů měla být kolem 46 tisíc korun měsíčně (v Praze a Brně dokonce přes 50 tisíc), státem garantovaná minimální mzda v Česku činí necelých 21 tisíc korun. „S minimální mzdou člověk nevyžije. Možná by se to dalo zvládnout s vlastním bydlením bez nákladů na údržbu, ale drtivá většina nejchudších lidí žije v nájmu,“ upozorňuje Trlifajová. Reálná kupní síla českých mezd klesala v posledních pěti letech nejvíce v celé Evropské unii. A dopady na společnost jsou čím dál patrnější: „Máme velkou skupinu lidí, kteří na tom nejsou úplně špatně, ale žijí v trvalé ekonomické nejistotě. Pětina obyvatel Česka nemá ani na nečekaný výdaj okolo 15 tisíc korun. U nejchudších jsou to až dvě třetiny lidí.“ To podle Trlifajové podrývá základní společenské vazby. „Jeden z příslibů demokracie je, že když se bude člověk snažit a dost pracovat, dostane se ke stabilitě. Ale velký podíl lidí toho nedosáhne – a vede to k sociálním pnutím.“ Česká společnost se podle ní polarizuje hlavně na základě majetku. Nejvíce je to vidět u dostupnosti bydlení. „Máme obrovský rozdíl mezi těmi, kdo vlastní, a těmi, kdo nevlastní. Dopadá to především na mladé.“ Jak se počítá důstojnost? Kdo v Česku vydělává na chudobě? Kolik lidí u nás žije v podmínkách, které by ve většině západní Evropy byly nepřijatelné? A co se stane, když to politici budou dál přehlížet? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion.

Mluví i píše výborně česky, má rád Ostravu, ale taky umí uvařit vynikající kari. Rajendra Chitnis je bohemista indického původu a učí na oxfordské univerzitě. Česká literatura podle něj snese srovnání s těmi nejlepšími a máme na ni být hrdí.

Petra Machálková, podnikatelka, která se nebála následovat hlas své duše a začít podnikat... v Egyptě. V tomto rozhovoru sdílí fascinující příběh o tom, jak se z dovolené stalo nové životní směřování, jaké to je podnikat v arabském světě, a proč je důležité nenechat si sáhnout na svou vizi ani v jiném kulturním prostředí. Mluvíme o důvěře, strachu, kouzlu měsíčních cyklů, o podnikání s místními, o dětech, které se učí psát písmenka do písku, i o tom, proč má Egypt co nabídnout nejen turistům, ale i odvážným ženám s podnikatelským duchem. Epizoda pro všechny ženy, které cítí, že je čas žít jinak. A možná i jinde. Už letí k vašim uším! Více o Petře najdete tady: https://www.facebook.com/petra.machalkova.52

Novinky z plzeňské zoo, letní program pro návštěvníky, nové přírůstky - to jsou témata pro tiskového mluvčího Zoologické a botanické zahrady města Plzně Martina Vobrubu.Všechny díly podcastu Náš host můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Bombardování Bělehradu jsem si přál, omluvu za Srebrenici už nečekám. Češi Jugoslávce přijali dobřeOpíjet se v roce 1988 v socialistické Praze a pak suverénně odjet na kávu do Paříže. Prožít sametovou revoluci, vnímat nádech svobody v Československu, zároveň sledovat, že o vlastní svobodu přicházím, protože můj stát se propadá do krvavé vřavy. Dívat se na poklidný rozpad Československa a přitom se sám sebe ptát, jestli válka v Chorvatsku nebo v Bosně je i moje válka. Emigrovat do Prahy, přitom se starat o rodinu v obléhaném Sarajevu. No a pak proměnit svůj život pod tíhou těchto zážitků: založit a vést nejvýznamnější festival dokumentárních filmů Jeden svět, věnovat se konfliktům v Barmě nebo Gruzii a pomáhat tamním lidem. To jsou jenom některé ze zákrut fascinujícího života „žižkovského Sarajevana“ Igora Blaževiče. „Nikdy jsme nechtěl zobrazovat utrpení lidí ve válce, ale to, že se i v tak šílených chvílích dokázali zachovat svobodně, statečně, lidsky,“ říká kromě mnoha jiných věcí bratrům Jakubovi a Lukáši Novosadovým v další epizodě jejich sourozeneckého podcastu Hej, Slované.Na začátku Igor Blaževič vzpomíná na přelom osmdesátých a devadesátých let, popisuje své zážitky a pozorování z doby, kdy jako Jugoslávec začal pociťovat, že přichází o svobodu, na kterou byl zvyklý, a kdy nemohl cestovat na svůj jugoslávský pas (poprvé mu to znemožnili, jaký paradox, Slovinci), a zároveň sledoval, jak Češi, do té doby utlačovaní, svou svobodu nabývají. Mluví také o tom, jak se stal „sluníčkářem“, tedy zapadl do českých disidentských kruhů, a skrze ně vnímal dění v Česku, nebo jak si postupně uvědomoval, že válka v Jugoslávii, konkrétně v Bosně, se ho osobně dotýká, protože mu v obléhaném městě zůstala celá rodina. Ostatně jaká je Igorova osobní identita? Je Jugoslávec? Bosenský Jugoslávec? Chorvat? Sarajevan? Žižkovský Bosňan? Anebo světoobčan, který ztratil část své duše?Řeč přijde také na to, zda v sobě člověk může utišit válečné trauma, zda Mezinárodní soudní tribunál dokázal zahladit nějaké bolesti, aby na postižených místech došlo alespoň k minimální katarzi, anebo zda to překvapivě vůbec nedokázal. Jedno ze silných míst celého rozhovoru je o tom, zda očekávat omluvu od agresorů, anebo ne („se Srby jsem se znovu začal přátelit, až když jsem od nich přestal očekávat omluvy za Srebrenici – neomluvil se totiž žádný“). Není touha po omluvách vlastní jenom nám západním křesťanům? Dojde také na úvahu o spojeneckém bombardování Bělehradu, s nímž Igor Blaževič souhlasil, ba dokonce po něm volal, s čímž se musí vyrovnat Jakub, který Bělehrad považuje za svůj druhý domov. Dále Igor vypráví, že se po válce zhroutil a musel půl roku odpočívat, načež odjel na druhou stranu světa zkoumat, zda se tamní konflikty liší od našich, nebo ne. „Přitom si člověkuvědomí, že když má válečné zážitky, získá určitou senzibilitu, díky níž konfliktům rozumí lépe. A dostavuje se určitý adrenalin, už to ovzduší pořád trochu potřebujete.“Hovoříme také o tom, jak česká společnost přijímala v devadesátých letech uprchlíky z Jugoslávie: „Nebyl to vůbec žádný problém. Válka v Jugoslávii byla první válka svobodného Československa, přijímali nás také proto, že jsme pro Čechy představovali jejich sen o moři a že nechápali, proč jsme to udělali a začali po sobě střílet. My jsme promarnili svou šanci: byli jsme o třicet let napřed před ostatními státy východního bloku, mohli jsme být první v Evropské unii. Místo toho jsme se začali vraždit,“ uvažuje Igor Blaževič. A pokud jde o dnešek a poměry Čechů k ukrajinské emigraci, dodává: „Svět začal být velmi nestabilní a komplikovaný, my jako Západ jsme ztratili sebevědomí, že víme, co je správné. Výsledkem je sebeuzavření společnosti, té liberální. Ukrajina to trochu, aspoň na chvíli, změnila, a společnost byla ochotná se zase otevřít. A už je to zase pryč.“Velký portrét výjimečného muže. Mnoho silných myšlenek weltmana, který si prošel ledasčím. Aneb konečně podcast, který odkrývá člověka.

První místopředseda ANO Karel Havlíček je Babišovým žolíkem, který rozhodne o výsledku hnutí ve volbách. Proto je nasazený jako lídr kandidátky v Praze, která je vládní baštou, s úkolem přetáhnout Spolu a STAN zklamané voliče.Také proto, že agilní Havlíček po celé zemi navštěvuje firmy a účastní se řady podnikatelských konferencí. A tam mluví jako skalní pravičák: upozorňuje, že na všechno peníze nebudou. Mluví tedy úplně jinak než předseda ANO Andrej Babiš slibující lidem na mítincích, co všechno jim stát zaplatí.Pětapadesátiletý Havlíček v sobě našel velký politický talent - evidentně ho baví setkávání s lidmi, umí mluvit s různými skupinami, dokáže zaníceně hovořit na jakékoliv téma. Ostatně právě proto má mezi novináři přezdívku „jubox“, kterou používají i někteří jeho kolegové z ANO. Hodíte do něj jako do automatu minci, zadáte téma a on spustí.„Podnikatelé nejsou naivní a tuší, že ne všechno z toho, co jim Havlíček vypráví, nakonec splní, neboť rozhodující slovo má stejně Babiš. Zároveň ale oceňují, že se s nimi alespoň baví, že jim naslouchá, na což vládní politici čas nemají,“ říká politická reportérka Lucie Stuchlíková v podcastu Vlevo dole.„Leckomu Havlíčkovy sliby mohou přijít přehnaně ambiciózní, když říká, co všechno ve vládě nastartuje, zařídí, změní, opraví. Když se podíváme na jeho podnikání v minulosti, které ne vždy dopadlo dobře, najdeme tam společný rys - megalomanství, přepálené investice, naslibované hory doly,“ všímá si Václav Dolejší.Pokud ANO jako jasný favorit sestaví po volbách kabinet, Havlíček by se měl stát vicepremiérem pro ekonomiku. V tomto křesle ho pak čeká nelehký úkol, k němuž se všichni v ANO upínají - nastartovat ekonomiku tak, aby její růst přinesl na daních do státního rozpočtu desítky miliard korun navíc potřebných na všechny sliby.Odkud Karel Havlíček přišel do politiky? Co dělal předtím? A existuje skutečně Betyna? Poslechněte si čerstvou epizodu Vlevo dole!----Vlevo dole řeší politické kauzy, boje o vliv i šeptandu z kuloárů Sněmovny. Vychází každou středu v poledne.Podcast pro vás připravují Lucie Stuchlíková (@StuchlikovLucie) a Václav Dolejší (@VacDol), reportéři Seznam Zpráv.Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu Seznam Zpráv, na Podcasty.cz nebo ve své oblíbené podcastové aplikaci.Své názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@sz.cz.Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram.Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.

Války se dnes nevedou jen mezi armádami – nejtvrději dopadají na civilisty. Zejména na ženy, které nesou tíhu každodenního přežívání, starají se o rodiny, komunity i samy o sebe uprostřed neustálého ohrožení. Co znamená žít ve válce, která nemá jasně viditelný konec? A proč příběhy těch, kdo v ní přežívají, často vůbec neslyšíme?Uslyšíte osobní výpovědi z října 2025 – novinářky, producentky a filmařky Ruwaidy Kamal Amer z Gazy a lékařky a obhájkyně lidských práv Fatmy Mohamed ze Súdánu. Mluví o tom, jak ozbrojené násilí proměnilo jejich každodenní realitu, vztahy i pohled na budoucnost. Ruwaida sdílí zkušenost života bez elektřiny, jídla a vody, zatímco učí děti a píše poezii. Fatma popisuje hladomor v Súdánu, kde kvůli blokádě humanitární pomoci lidé jedí listy nebo zvířecí krmivo. Vyprávějí, co všechno se s válkou ztrácí – a co jim pomáhá vydržet. Rozhovor vedl dokumentarista Ivo Bystřičan. Podcast uvádí neurovědkyně a vědecká novinářka Pavla Hubálková.Hlasy Ruwaidy Kamal Amer a Fatmy Mohamed byly v české verzi generovány pomocí nástroje umělé inteligence Eleven Labs.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Dodneška mě trápí, že spoustu věcí řeším tím, že je vydržím, než abych je nedělal, přerušil nebo utekl,“ říká herec Hynek Čermák o tom, co si nese z dětství, přestože dnes už ví, že takový přístup není úplně zdravý. Mluví o odchodu z domova ve čtrnácti, šikaně ve škole i o tom, že první věc, kterou kdy řídil, bylo letadlo. Dospíval mezi větroni, padáky a s vidinou, že se z něj stane stíhač. Ale nakonec se z něj stal vlastně náhodou herec – dlouho jím být nechtěl, tak trochu ze vzdoru vůči umělecké rodině, ze které pochází. „Člověk chce jít vlastní cestou,“ říká filmový a divadelní herec, který o sobě dnes mluví jako o člověku, jenž utíká z premiér, protože se na sebe nedokáže dívat – ale zároveň dokáže naplnit divadelní sály pětadvacetkrát do měsíce. Čermák se v rozhovoru vrací k mnoha podobám své minulosti: k práci bodyguarda, velení zásahové jednotky na fotbalových stadionech v devadesátkách, bojovým sportům i k tomu, co ho naučila terapie. Když mluví o rodičovství, říká, že to jediné, čeho si v životě skutečně považuje, jsou jeho děti. A že právě kvůli nim se rozhodl odejít z předchozího vztahu. „Musíme těm dětem ukázat, že život může být v lásce žitej. A to by se nestalo, kdybych neodešel,“ vysvětluje svoje důvody. Mluví ale i o tom, jak se proslavil díky rolím gangstera nebo Vandama z Národní třídy. A proč se lidé zlobí, když zjistí, že herec, kterého obdivují, nemá stejné názory jako jejich oblíbená postava. „My jsme si mysleli, že jsi náš Vandam,“ slyšel od fanoušků poté, co se vyjádřil na konto některých politiků. O bulváru Čermák mluví bez obalu – vadí mu, že ze skandálů těží na úkor jeho i jeho blízkých. „Mockrát jsem vlítnul do redakce nějakého bulvárního deníku. Chtěl jsem si to s nimi vyřídit, rozkopl jsem dveře a tam sedělo šest žen. Tak jsem jen řekl: Promiňte, na shledanou,“ říká k tomu, že tam toužil potkat „holohlavého, svalnatého pitomce, se kterým by se mohl poměřit“. Hynek Čermák v rozhovoru mluví ale také o ženskosti, focení aktů, o cestování a hroších ve Rwandě i o tom, proč už dál nechce podporovat „cestovatelský konzum“. Jak se vymanit z rolí, které se na člověka nalepí? Dá se žít důstojně pod drobnohledem veřejnosti? Proč někdy člověk touží odpovědět od srdce, ale nemůže – protože je slušný? Poslechněte si celý rozhovor.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „My jsme tady ve střední Evropě věčně rozkročení – chvíli na Západ, chvíli na Východ. A to z nás dělá takový neurologický bod Evropy,“ říká spisovatel Pavel Kosatík. V rozhovoru se vrací k zásadním momentům české historie – k Mnichovu a k národnímu traumatu z neobrany státu. Mluví o Edvardu Benešovi jako o „nejvýznamnějším politikovi 20. století“, jehož dědictví si podle něj neseme dodnes. „Řekl, že Západ nás zradil – ne dvě konkrétní vlády, ale Západ. A už se to prostě ujalo,“ vysvětluje a popisuje, jak Beneš postupně ztrácel strategické myšlení a před Moskvou se svlékl donaha, ale i proč nelze mluvit o tom, že by poválečné Československo navazovalo na první republiku. „Oni to celé přervali, aniž by to nahradili adekvátní náhradou,“ tvrdí publicista. Kosatík ale mluví i o současnosti – o tom, jak velký problém je odliv mozků a proč se Češi vzdávají odpovědnosti za veřejný prostor. „Ten spor, který se vede celosvětově, je o tom, jestli chcete být aktivní, nebo jestli se spolehnete na to, že to populista zařídí za vás,“ říká k tomu, že by si přál, aby si lidé nenechávali vnutit populistický styl. Spisovatel se věnuje i Slovensku – zemi, které podle něj „chybí silné kritické hlasy“ a kde se demokratické síly často „projevují jen moralistně“. Mluví i o Ľudovítovi Štúrovi, o slovenské náklonnosti k Rusku i o tom, proč Robert Fico z jeho pohledu nikdy zásadně nezměnil své směřování. „On začínal jako komunista a byl na tu Moskvu orientovaný vždycky. Teď možná jen víc na rovinu říká to, co si myslel celý život,“ myslí si publicista. Zaznívá i téma samotného psaní – Kosatík popisuje, jak si pečlivě vybírá témata, jak tráví roky v archivech a že knihu začíná psát až tehdy, když cítí, že dál už „sbírat“ nemůže. Některé projekty ale přesto nedokončí. „Někdy jsem se s tím nepotkal. Asi bych to dokázal napsat chytře, ale neměl bych z toho pocit, že jsem to já,“ tvrdí. Proč právě Beneš zůstává klíčovou postavou moderních dějin? Jak hluboko sahá české trauma z roku 1938? Proč podle něj po Trumpovi může přijít ještě někdo horší? A proč si myslí, že „momentálně jsme na tom nejlíp“ – alespoň v rámci střední Evropy? Nejen o tom je rozhovor s Pavlem Kosatíkem.

Antivirová společnost Avast upozornila na to, že Česko patří k zemím, na které se vykutálení kyberšmejdi zaměřují nejčastěji. Ještě horší je ale situace na Slovensku. Naši východní sousedé totiž celému žebříčku vévodí.

Historický moment!

Fitness trenér Honza Šťastný tvrdí, že pro zdraví, sebevědomí i psychickou pohodu stačí málo, jen je třeba začít. V podcastu Men's Factor popisuje svou cestu od těžkého dětství přes dvanáctihodinové směny v továrně až k dnešnímu způsobu života, v němž cvičení doma proměnil v koníček i profesi.Cvičit začal ze dvora a bez fitka, prý hlavně proto, aby měl víc času na rodinu. „Ve fitku jsem byl párkrát v životě. Lidi mají pocit, že bez železa to nejde, ale já ukazuju, že to jde i doma. A že to není o vybavení, ale o přístupu,“ říká. Jeho tréninky trvají třicet minut denně, ale jedou „na krev“. Intenzita podle něj předčí délku.Velkou část rozhovoru věnoval i kritice fitness influencerů. „Dneska frčí borečci z fitka, co jsou na steroidech, a malý děti si myslí, že takhle má vypadat zdraví. A pak mají deprese, že nevypadají jako oni,“ říká Šťastný, který propaguje přirozené cvičení a upřímnost. I proto vytvořil online kalkulačku naturálního maxima, tedy kolik svalové hmoty je reálně možné nabrat bez dopingu.

Boží jména nejsou etikety nebo přezdívky, ale odhalují jeho charakter. V hebrejské Bibli (Starém zákoně) se běžně objevuje okolo 30 různých výrazně odlišných jmen. Včetně složených jmen jako „Jahve Nissi“ nebo „El Šadai“ se jich dá napočítat i více než 70. V této sérii se zaměříme především na smluvní jména, jako: Jahve Jireh, Jahve Raffa, Jahve Nissi, Jahve Šalom, Jahve Rohi, Jahve Tsidkenu a Jahve Šamma. ICF Praha (Mezinárodní křesťanské společenství) je moderní křesťanská církev postavená na biblických základech, která je dynamická, současná a je blízko lidem. ICF Praha vedou pastoři Daniel a Kristýna Skokanovi. Buďte s námi v Kontaktu Web: https://www.icf-praha.cz/ Instagram: / icfpraha Facebook: / icfpraha TikTok / icfpraha V neděli v 10:00 probíhají veřejné bohoslužby (celebrations) v Kostele na lodi, Praha 7 - Holešovice Nejste z Prahy? Najděte ICF ve vašem okolí: https://icf.church/locations #icf #cirkev #celebration #jmenakteramluvi

Poslechněte si:01:08 Magnety a pozitrony pod kůží12:33 Myšice nočními zloději23:39 Kdo vlastně jsem?34:48 Co ruší lodní kompasy?41:10 Mluví spolu stromy?Hovoří chemik Miloslav Polášek, zoolog Jan Andreska nebo neurolog František Koukolík. Rubriku Stalo se tento den připravil Ing. František Houdek.Všechny díly podcastu Meteor můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Hostem speciálu Kecy a politika je tentokrát známý adiktolog a psychoterapeut Ivan Douda. Bavíme se o tom, jak ovlivní nedávná novela trestního zákoníku držení a pěstování lehkých drog. Probíráme paradoxy typu, že jsme jedna z prvních evropských zemí, která umožňuje lékařům aplikovat psilocybin, ale zároveň je stále trestným činem sbírat v lese houbu lysohlávku. Mluvíme o tom, že celá polistopadová historie je protkána zvyšováním a uvolňováním represe vůči držitelům nebo pěstitelům marihuany. Probíráme slavný komunistický paragraf o šíření toxikománie, který je tak gumový, že je možné ho nasadit na jakýkoli rozhovor o drogách. Není také bez zajímavosti, že někdejší prezident Zeman a současný Pavel udělili milosti nikoli dealerům, ale lidem, co si například pěstovali kytky marihuany. Sami uznali, že společenská nebezpečnost není tak velká, aby tito lidé celá léta museli trávit ve vězení. Otevíráme také otázku ketaminu a fentanylu, což jsou látky, které dnes frčí v USA. A nakonec se snažíme odpovědět, proč lidé touží po změněných stavech vědomí.

V této epizodě s vámi sdílím svůj příběh – jak jsem prožívala druhé těhotenství, co mě překvapilo u porodu a jaké bylo moje šestinedělí. Mluvím otevřeně o těle, emocích i dvojnásobném mateřství. Spolupráce (Individuální konzultace a Výživový koučink): www.healthybycerna.com Odběr newsletteru: www.healthybycerna.com E-mail: kamila@healthybycerna.com FB skupina: www.facebook.com/share/TuuU6zPPuKPAHo6B/ IG: www.instagram.com/healthy_by_cerna/?hl=cs

Populární komik Štěpán Kozub vyvolal před pár lety rozruch rasistickým vtipem o romském holokaustu, který pronesl během své pražské megashow. Následovala debata o tom, zda humor má, či nemá nějaké hranice a jak na takové vtipy reagovat.Všechny díly podcastu Ranní úvaha můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Populární komik Štěpán Kozub vyvolal před pár lety rozruch rasistickým vtipem o romském holokaustu, který pronesl během své pražské megashow. Následovala debata o tom, zda humor má, či nemá nějaké hranice a jak na takové vtipy reagovat.

Erektilní dysfunkce, viagra, fetiš na nohy a… kopřiva v penisu? Ano, slyšíte správně. V tomto díle se s předním sexuologem a urologem primářem Broulem – pouštíme do neuvěřitelných (a bohužel reálných) příběhů z ordinace. Proč to občas nefunguje? Jaká je realita kolem Viagry a dalších podpůrných metod? Co všechno si muži dokážou strčit do penisu a kdy už je čas volat odborníka?Mluvíme i o fetiších – třeba na nohy – a o tom, co všechno je ještě „normální“ a kdy už sexuolog varuje. Připravte se na jízdu mezi trapností, údivem a spoustou AHA momentů.

Jsou prioritou zájmy turistů nebo ochránců přírody? Vede se také debata o provozu turistických autobusů na Zlaté návrší, to vše v době, kdy se chystá novela zákona o národních parcích. Kdo má tedy přednost? Ptali jsme se mluvčího Krkonošského národního parku Radka Drahného.

Boží jména nejsou etikety nebo přezdívky, ale odhalují jeho charakter. V hebrejské Bibli (Starém zákoně) se běžně objevuje okolo 30 různých výrazně odlišných jmen. Včetně složených jmen jako „Jahve Nissi“ nebo „El Šadai“ se jich dá napočítat i více než 70. V této sérii se zaměříme především na smluvní jména, jako: Jahve Jireh, Jahve Raffa, Jahve Nissi, Jahve Šalom, Jahve Rohi, Jahve Tsidkenu a Jahve Šamma. ICF Praha (Mezinárodní křesťanské společenství) je moderní křesťanská církev postavená na biblických základech, která je dynamická, současná a je blízko lidem. ICF Praha vedou pastoři Daniel a Kristýna Skokanovi. Buďte s námi v Kontaktu Web: https://www.icf-praha.cz/ Instagram: / icfpraha Facebook: / icfpraha TikTok / icfpraha V neděli v 10:00 probíhají veřejné bohoslužby (celebrations) v Kostele na lodi, Praha 7 - Holešovice Nejste z Prahy? Najděte ICF ve vašem okolí: https://icf.church/locations #icf #cirkev #celebration #jmenakteramluvi

Totalitní režimy 20. století, nacismus i komunismus, by se mohly dostat na stejnou úroveň, co se týče trestů za jejich podporu a propagaci. „Byla velká chyba generace našich otců v devadesátých letech, že se s komunistickým režimem nedokázali vypořádat,“ upozorňuje v pořadu Pro a proti navrhovatel změny Šimon Heller (KDU-ČSL). „Snaha nás umlčet bude větší a větší,“ nesouhlasí s návrhem mluvčí KSČM a kandidát Stačilo! do sněmovních voleb Roman Roun.Všechny díly podcastu Pro a proti můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

V tomto citlivém a inspirativním dílu podcastu Srdeční záležitosti si povídáme s výživářkou Veronikou Hanzlíkovou, která otevřeně sdílí svou cestu ze zdravotního vyčerpání, online vyhoření a vnitřní nejistoty k vědomému a laskavému podnikání. Mluvíme o zánětech střev, kvalitě potravin, ženském podnikání v systému MLM i o tom, jakou roli hraje v našich životech výživa, pohyb a psychická pohoda. Pokud jste někdy pochybovali o své cestě, o svém těle, nebo o tom, jestli podnikání "děláte správně", tahle epizoda vás obejme, podpoří a možná i nasměruje. Už letí k vašim uším. Víc o Veronice a její práci najdete na https://veronikahanzlikova.cz/

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 83 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Já myslím, že je to od začátku do konce brněnská bramboračka.“ Tak komentuje Petros Michopulos kauzu Pavla Blažka, kvůli které musel exministr spravedlnosti opustit vládu. Politický komentátor a spoluzakladatel podcastu Kecy a politika v rozhovoru rozebírá celou bitcoinovou aféru – její politické i praktické dopady a možná pochybení na několika úrovních. Mluví o tom, proč podle něj Blažek chtěl být před volbami za hrdinu, jakou roli sehrála v celé kauze justice, stát i policie. Rozebírá i reakci koaličních partnerů z hnutí STAN, kteří podle něj nejsou schopni z koalice odejít, protože odcházení z vlády je hrozně bolestivý proces pro celou politickou strukturu. Zároveň si ale myslí, že přestože kauza Petru Fialovi zkomplikovala nabírání druhého dechu v kampani, rychlé odvolání Pavla Blažka z funkce byl určitě dobrý krok. „Trošku ztlumili ten náraz,“ říká Michopulos a dodává, že Andreji Babišovi zase nepřispěje, že reakci na kauzu „přepálil“. Politický komentátor mluví také o roztržce mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a Elonem Muskem, která je podle něj „jako dvě školačky z deváté třídy.“ Trump – ať je jaký chce – má podle Michopulose velkou výhodu v tom, že umí dobře pracovat s náladami kolem finančních trhů, a Musk tak bude se svou firmou vždy tahat za kratší konec. Kam směřuje americká politika? Jak by se dalo celému průšvihu, kterému čelí česká vláda, předejít? Proč není normální, aby si ministři komentovali kroky svých kolegů a proč Michopulosovi vadí představa, že by nás měli řídit nestranní odborníci? Poslechněte si celý rozhovor.

Server Romea čerstvě zveřejnil výzkum o domácím násilí páchaném na romských ženách. Výzkum představila organizace Slovo 21 na konferenci Mluv nahlas v rámci festivalu Khamoro. Odpovídalo 500 žen z 19 měst v Česku. Jaké jsou výsledky?Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

V dalším pořadu O čem se mluví jsme se tentokrát věnovaly katastrofám, které potkaly obyvatele Olomouckého kraje v jeho 25leté historii.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 58 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Nevím, odkud beru koule to dělat.“ Těmito slovy popisuje Ewa Farna rozhodnutí, na které by si řada jejích kolegů možná netroufla: uspořádat velký výroční koncert na stadionu Eden a stát se tak první českou zpěvačkou, která vystoupí jako hlavní hvězda na místě, kde si dříve troufly koncertovat jen Pink, Tina Turner nebo Madonna. Do současné reality, která předčila její sny, patří také nedávné vystoupení zpěvačky Dua Lipa, během něhož nečekaně zazněla její píseň Na ostří nože – a druhý den si ji Farna s britskou hvězdou zazpívala živě na pódiu. Video z koncertu se následně začalo virálně šířit, získalo miliony zhlédnutí, přišel rozhovor pro BBC i vlna hrdosti fanoušků – to všechno ale vzápětí narušila kritika, že šlo o domluvený tah, zaplacenou reklamu a pečlivě naplánované PR. „Dost mě to zranilo a rozbrečela jsem se,“ popisuje Farna zpochybňování od „kolegů z oboru“ s tím, že logicky byla situace pro obě strany marketingově výhodná, ale krásné na ní bylo právě to, že vznikla opravdu spontánně. Zpěvačka, která je už dvacet let na scéně, mluví o tom, jak těžké bylo dospívat na očích veřejnosti i jak si musela projít situacemi, kdy po ní na koncertech házeli kelímky od piva. Jindy zase fanoušci pořádali svatbu před jejím domem, což pro hudebnici bylo poněkud za hranou. I přes takové „divné“ situace má dnes Ewa Farna pocit, že si se svými posluchači vytvořila prostor, ve kterém se cítí bezpečně. V rozhovoru také otevřeně vypráví o tom, proč občas zpívá písničku Tělo hlavně pro sebe samu a jak se učí pracovat se sebepřijetím. „Není to tak, že to zpívám z pozice člověka, který si to vyřešil,“ přiznává zpěvačka. Mluví ale také o mateřství, podnikání, vedení převážně mužského týmu i o své potřebě mít věci pod kontrolou. „Možná jsem control freak, ale některé věci si potřebuju pohlídat sama,“ tvrdí Farna, která se jako dcera dvou vysokoškoláků prý rozhodla, že pokud se bude věnovat hudební kariéře, tak naplno. Proč podle ní sebevědomí neznamená, že se nebojíme? Co za emoce v ní vyvolal nečekaný duet? A proč si myslí, že výjimečné věci se mohou stát i v malé zemi, jako je Česko? O tom všem mluví Ewa Farna.

Hudební publicista a jazykový i hudební lektor Daniel Sywala miluje Bělehrad. Má rád tamější koncertní scénu, gastronomii, zapadlé uličky, studentskou nezlomnost v demonstracích i pravoslavné chrámy. O svém mnohaletém vztahu k srbské metropoli vypráví v nové epizodě cestovatelského podcastu Casablanca.Všechny díly podcastu Casablanca můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Hudební publicista a jazykový i hudební lektor Daniel Sywala miluje Bělehrad. Má rád tamější koncertní scénu, gastronomii, zapadlé uličky, studentskou nezlomnost v demonstracích i pravoslavné chrámy. O svém mnohaletém vztahu k srbské metropoli vypráví v nové epizodě cestovatelského podcastu Casablanca.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 54 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Musela jsem změnit život a bylo to hrozně těžké. Nejsem nastavená na to, že bych odcházela a věci vzdávala. Kdybych to ale nezměnila, musela bych asi dál chodit na terapie a jíst prášky,“ říká herečka Klára Trojanová o nejtěžším období svého života. Otevřeně mluví o depresích, které trvaly bezmála dvě dekády, o konci manželství s Ivanem Trojanem, ale i o tom, jaké to je být herečkou, která byla dvanáct let doma s dětmi a vrací se zpátky do profese. Žena, která nikdy neusilovala o slávu, nechodí na večírky a sama o sobě říká, že je „pavoučice“ a introvert, popisuje, jak se postupně vytratila sama sobě. „Myslela jsem si, že takhle je to v pořádku. Ale pak jsem si uvědomila, že tohle už nejsem já,“ vzpomíná na dobu, kdy bojovala s depresemi, a přiznává, že jí roky chybělo uznání – především v době, kdy pečovala o své děti. „Já jsem patriarchální typ, prostě ráda následuju toho muže. Ale i tak člověk potřebuje slyšet: To, co děláš, je dobrý,“ přiznává. Trojanová dnes opět hraje divadlo a zpívá – právě zpěv se pro ni stal nečekaným terapeutickým nástrojem. Kvůli jednomu projektu se musela naučit dvě písničky a na lekcích s lektorkou, která pracuje s hlasem i psychosomatikou, se začalo dít něco zásadního. „Začala jsem chodit na zpěv a asi po půl roce jsem si ráno už léky nevzala. Bylo to ze dne na den,“ popisuje herečka, jak přestala brát antidepresiva, ale zároveň nabádá, že by takový postup nikomu dalšímu nedoporučila, protože ho nedoporučují ani lékaři. Trojanová mluví také o tom, proč své psychické potíže roky nedávala najevo před svými dětmi, ale i proč jim dnes naopak opakuje, že o emocích se musí mluvit. I proto si přeje, aby se ve společnosti změnil pohled na duševní onemocnění. V rozhovoru herečka otevírá také téma smrti svých rodičů a i to, proč si myslí, že i odcházení může být důstojné a krásné. „Lidé umírají, na tom není nic neobvyklého. Ale ten dotyčný s vámi může být do poslední chvíle a může to být hezké,“ přibližuje i vlastní zkušenost. Sama spolupracovala také s Nadací rodiny Vlčkových, která pomáhá zajistit paliativní péči pro nevyléčitelně nemocné děti. Přiznává, že i ona sama by se chtěla vnitřně připravit na možnost, že se něco takového může přihodit i v její rodině. „Mám čtyři zdravé děti, ale i mě se něco takového může stát. To nikdy nevíte,“ vysvětluje. Mluví také o své mamince, která trpěla Alzheimerovou chorobou, o vlastním strachu z této nemoci, ale i o tom, co jí pomáhá zachovávat si nadhled a pozitivní nastavení. „Kolikrát pláču nad světem, ale být pořád smutná z toho, že se kolem dějí nehezké věci, není konstruktivní. Člověk musí pomoct, kde může – ale zároveň musí žít svůj život,“ apeluje Trojanová. Jak těžké je být pro okolí „nečitelná“? Proč ji zaskočilo, že ji filmový svět po mateřské považoval za podezřelou? A jak člověk vůbec pozná, že už nemůže dál? Poslechněte si celý rozhovor.

K mikrofonu se v devátém díle podcastu Nesmrtelný posadila Zuzana Ozaniak Střížová – jedna z nejmladších docentek v Česku, lékařka a vědkyně, která se zabývá imunitou a analýzou toho, jak imunitní buňky mohou pomáhat v léčbě rakoviny. V podcastu vysvětluje, proč je věk nejrizikovějším faktorem pro vznik této civilizační choroby a jak správně budovat obranyschopnost organismu. Mluví také o „hygienické hypotéze“ u dětí a zdůrazňuje důležitost čtyř základních pilířů zdraví. Kromě toho v podcastu radí, jak se zbavit „emočních upírů“ a jak pracovat se stresem.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 64 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Radši budu lidem lézt na nervy než do prdele.“ Tímhle heslem se řídí stylista Filip Vaněk – a kdo ho sleduje, ví, že si na servítky opravdu nehraje. Muž, který řadu let obléká slavné osobnosti i soukromé klienty, připravuje outfity na červené koberce, televizní show i do běžného života, mluví v rozhovoru o tom, proč podle něj většina Čechů stále neumí dobře vypadat a proč kultivovanost a vkus nejsou zdaleka jen povrchní záležitosti. „Aby se člověk cítil dobře, je psychologicky dokázané, že musí být pěkně zabalený. A ti hezky oblečení a hezky vypadající lidé mají lepší práci, lepší vztahy i víc peněz,“ říká Vaněk k tomu, že podle něj, když se člověk sám sobě líbí a je spokojený, tak z něj vyzařuje lepší energie a všechno se mu daří líp. Zároveň ale zdůrazňuje, že i práce stylisty je hlavně o psychologii, empatii a umění říct pravdu tak, aby posunula, a ne zranila. „Klient si mě nenajímá proto, abych ho utvrzoval, že je krásný. Najímá si mě, aby se dozvěděl pravdu, a já mu to musím diplomaticky předat. Je to velmi intimní vztah – jako s gynekologem nebo urologem,“ vysvětluje s tím, že ne každý upřímnost unese. „Český muž je dacan, buran, prostě muž bez vychování, a je to také škrt bez jakékoliv úrovně,“ řekl kdysi a stojí si za tím i dnes. Sám se styl naučil milovat už jako malý kluk, kdy místo Lega chtěl v Tuzexu značkové džíny, a i dnes si potrpí na kvalitní obleky z pařížských ateliérů. Přitom ale netvrdí, že móda musí být drahá – spíš že má být přiměřená, čistá a odpovídat situaci. „Do divadla se má jít jako do divadla a do práce jako do práce, ne v goretexu jako na hory,“ říká. Vaněk v rozhovoru popisuje i vlastní profesní cestu – od učitele fyziky, tělocviku a výpočetní techniky přes práci v reklamní agentuře až po jednoho z nejvyhledávanějších stylistů v Česku. Mluví o tom, proč už ho nebaví oblékat influencery na filmovém festivalu v Karlových Varech, proč si myslí, že televize diváky spíš zplošťuje, než inspiruje, ale i proč mu vadí kritika za to, že přiznal, jak před módními přehlídkami drží půst. „Vaňka budeme odsuzovat za to, že řekl, že dva dny nejí, a budeme veřejně říkat: Pojďme se mít rádi takoví, jací jsme. Ale je to ve své podstatě morbidní obezita,“ brání se s tím, že mu vadí i opačný extrém a dodává, že sice současná doba oslavuje diverzitu, ale když má někdo jiný názor, je to často problém. Vaněk se dotýká i fenoménu fast fashion, ekologických paradoxů módního průmyslu i generační proměny přístupu k oblékání. Myslí si, že změnu může odstartovat i jediný kluk, který se na jeho rozhovor podívá a rozhodne se, že bude chtít vypadat jinak. Proč je pro něj důležité obklopovat se lidmi, kteří mu říkají i nekompromisní pravdy? Jak vnímá české celebrity a proč se nerovnají těm světovým? Kolik si jako stylista vydělá a jak je možné, že i taková Jennifer Lopez si na dobrého stylistu musí počkat? I to se dozvíte v rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 78 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Co předvádím v posledních letech, je verze 2.0. Vědomě do sebe pouštím jen určité věci a jiné vůbec. A vědomě měním sám sebe,“ říká moderátor, podnikatel a spoluzakladatel organizace Oktagon MMA Ondřej Novotný. Mluví o zásadní životní proměně, kterou v sobě nastartoval zhruba před pěti lety. Dnes je více pozitivní a rozhodl se odstřihnout se od věcí, které nemůže změnit, přestal sledovat zprávy a naopak ho baví to, co změnit dokáže, a pomáhat tam, kde může být prospěšný. V rozhovoru popisuje, jak si kolem sebe buduje podpůrnou síť lidí – doma i ve firmě – kteří mu pomáhají zvládat tempo, které sám nasadil. Jeho způsob práce je podle něj neslučitelný s tím, co se považuje za novodobý ideál work-life balancu: „Jsem v míru, pokud chceš pít kafíčko a naťukat osm mailů z Bali za den s tím, že seš vyčerpal, ale takoví lidé u nás nemůžou pracovat,“ tvrdí Novotný. Sám totiž věří spíš na výkon a chuť dělat věci naplno, a proto upozorňuje, že v Oktagonu „se maká“. „Chceme lidi, kteří jsou motivovaní, chtějí se posouvat, dřít a mít z toho ten ‘rush',“ popisuje spoluzakladatel organizace pořádající zápasy v MMA, podle čeho si vybírá, s kým bude spolupracovat. Novotný zároveň přiznává, že se mění i v tom, jak komunikuje se svými zaměstnanci. „Ne že bych chtěl být měkčí. Ale chci, aby víc chápali, kde se to všechno bere. A proč to po nich chci,“ dodává. Sebevědomí pro něj není póza, ale nutnost – součást výbavy každého, kdo chce ve světě uspět. „To, v čem jsem nejlepší, jsou bezpochyby sportovní podcasty – dokážu je nastavit tak, aby fungovaly, a rozdat role. Neexistuje tady člověk, který by viděl tolik zápasů jako já a odmakal si to od roku 1999 jako já,“ říká k oblasti, kde ho podle jeho slov nemůže nikdo překonat. Ondřej Novotný v rozhovoru odhaluje i svou zranitelnost – mluví o vztahu se svými dcerami, o tom, jak ho dojalo, když mu někdo citlivě popsal chování jeho starší dcery, a proč je pro něj důležité začínat každý den s „bílým pásem“ – jako by nic neuměl a měl se znovu učit. „Vždycky přijde někdo chytřejší, vzdělanější, lepší. A něco nového ti vysvětlí. To mě drží na zemi a pomáhá mi posouvat se,“ radí. V rozhovoru ale také popisuje, jak se loni dostal na hranici zhroucení a co mu tehdy ulevilo, jaká je hodnota Oktagonu, a jestli by uvažoval o jeho prodeji.

Nedávná otrava čtyř vlčích mláďat v Rychlebských horách otřásla nejen ochránci přírody, ale i širokou veřejností. Jaký je skutečný stav šelem v Olomouckém kraji a v celé České republice? Jak často dochází k podobným útokům a co se dělá pro ochranu vlků i dalších vzácných obyvatel našich hor a lesů?

Jiřího Bartošku oplakala, zapila a připálila si cigáro, i když nekouří. Herečka Aňa Geislerová ve Studiu N vzpomíná na muže, který podle ní „rozlouskl kód ke vztahům, k lidem i k prachům“, a říká: „On mohl i to, co si nikdo jiný dovolit nemůže. Byl kombinací šarmu, drzosti, naprosté elegance a ryzího hulvátství.“ Co teď bude s festivalem ve Varech? Přestanou na něj jezdit hollywoodské hvězdy? A jak se natáčel film, který se jako první po třiceti letech dostal z Česka do soutěže v Cannes? Mluvíme i o nenávisti na sítích, o tom, proč je Instagram snesitelnější než Facebook, a o tom, jakou ochrannou strategii si vypěstovala proti bulváru. Staňte se členy komunity Studia N na Herohero nebo si předplaťte Klub N a podívejte se na celý rozhovor.  

Na řadě míst v Olomouckém kraji se řidiči musí potýkat s uzavírkami, které notně komplikují dopravu. Jaké nás ještě čekají a jaké úseky chtějí silničáři opravovat o prázdninách?

(Žalm 19) Jako křesťané věříme, že Bůh nejenom existuje, ale taky že mluví. Proč je to důležité a jak můžeme Boha slyšet? Článek Bůh mluví se nejdříve objevil na KOSTEL Jinak.

Izrael plánuje rozšířit vojenskou operaci v Pásmu Gazy. V rámci zvýšení tlaku na hnutí Hamás povolává rezervisty a počítá i s možností dobýt a následně držet celé území obývaného převážně Palestinci. „Zábor území má Hamás donutit, aby vydal rukojmí. Ale někteří izraelští politici už začínají mluvit o anexi Gazy,“ upozorňuje Břetislav Tureček, vedoucí Centra pro studium Blízkého východu na Metropolitní univerzitě Praha.

Izrael plánuje rozšířit vojenskou operaci v Pásmu Gazy. V rámci zvýšení tlaku na hnutí Hamás povolává rezervisty a počítá i s možností dobýt a následně držet celé území obývaného převážně Palestinci. „Zábor území má Hamás donutit, aby vydal rukojmí. Ale někteří izraelští politici už začínají mluvit o anexi Gazy,“ upozorňuje Břetislav Tureček, vedoucí Centra pro studium Blízkého východu na Metropolitní univerzitě Praha.Všechny díly podcastu Interview Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Olomoucký kraj podle národního cyklokoordinátora patří v rozvoji cyklistické dopravy na špičku v celé republice a může být inspirací pro ostatní regiony. Jak se zde za 25 let podařilo vybudovat bezpečnou síť pro cyklisty, co se naopak nedaří a kde se cyklisté stále cítí ohroženi?

CELOU EPIZODU NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION, DOSTUPNÁ JE TAKÉ KLUBOVÝM PŘEDPLATITELKÁM A PŘEDPLATITELŮM DENÍKU N Lidé posílají na sbírku Dárek pro Putina průměrně čtvrt milionu korun denně. „Když Trump křičel v Oválné pracovně po Zelenském, přišlo na účet přes šest milionů. Roznášíme radost do ruských zákopů. Lidi chápou, že zbraně vedou k míru,“ říká ve Studiu N Martin Ondráček. Přestože zbrojní průmysl zažívá žně, přál by si, aby byly ještě větší. „Jenže postavit zbrojovku je martyrium. Mám kamaráda, který se už šest let snaží zprovoznit jen obyčejnou obalovnu asfaltu. Když chcete postavit linku na munici, musíte řešit, jestli o pět kilometrů dál nezemře chřástal,“ tvrdí ve Studiu N. V rozhovoru říká, že tlačítko s atomovou bombou v Rusku nikdo nestiskne, a myslí si, že kdyby Evropa napřela všechny síly, dokázala by Ukrajina Putina na svém území položit na kolena: „Obranný průmysl Ukrajiny je na neuvěřitelné úrovni. Oni dnes vyrábějí víc dělostřelecké munice než celá Evropa dohromady. Otázka nestojí tak, že by Ukrajina měla chtít být v NATO, ale Aliance by naopak měla chtít Ukrajinu ve svých řadách.“ Jak se shání vrtulník Black Hawk? Co teď Ukrajina potřebuje nejvíc? A má obavy o svou bezpečnost? Podívejte se na celý rozhovor.

Spor znesvářených sousedů o pár hromad nepořádku zaměstnává desítky úřadů. Reportáž pořadu Ve stínu poukazuje na odvrácenou stranu české výsady, kdy má skoro každá ves svého starostu.Konflikt mezi sousedy řeší v Třebčicích, nenápadné obci se 130 obyvateli ležící asi 40 kilometrů na jih od Plzně. Tamní případ se vymyká tím, že hlavní postava v minulosti „zavařila“ celému obecnímu zastupitelstvu a v současnosti má příbuzenskou vazbu na starostku. „Pan Kubík je dvakrát soudně odsouzený, jeho pověst je tady strašná,“ říká v pořadu Ve stínu Jakub Hladík, který s manželkou v Třebčicích provozuje malý zoopark. Mluví o sousedovi Dušanu Kubíkovi, který byl v uplynulých šesti letech dvakrát odsouzený k podmínečnému trestu - za vybržďování autobusu s dětmi a za podezřele levný nákup pozemkůod obce. V této kauze dostali podmínku i všichni obecní zastupitelé Třebčic. V nynějším případu jde spíše o vyhrocené sousedské vztahy. Manželům Hladíkovým vadí, že Dušan Kubík u vjezdů do jejich malé farmy skladuje různé věci a nepořádek, který si odmítá odklidit a navíc jim prý dělá různé schválnosti. ---Ve stínu:Případy a příběhy od vás. Z míst, kam média většinou nevidí, je na světlo vynáší investigativní a reportážní tým Jiřího Kubíka. Nová epizoda vždy v neděli dopoledne na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Své náměty, postřehy a připomínky nám pište na e-mail: vestinu@sz.cz

Ahoooj, tady Eliška! Let's be real for a sec… Mluvíš česky. You can order in a café, talk to the soused, maybe even throw in a little joke here and there.But when things get deep… fast… or super Czech… you … The post You Speak Czech… But Do You Truly Belong? appeared first on slowczech.