Podcasts about mluv

Pošlete nám zprávu :-) Send us a Text Message :-)V tomto díle si můžete poslechnout rozhovor s učitelem češtiny, který si pro svou práci vybírá opravdu unikátní místa – od rumunského Banátu až po argentinskou provincii Chaco.Radim Schottl působí jako krajanský učitel a přibližuje, jak se vyučuje čeština tam, kde ranní teploty běžně přesahují 30°C a vzdálenosti mají úplně jiný rozměr než doma. Mluvíme o tom, jaké to je slyšet „moravskou“ češtinu u nejstarších generací potomků přistěhovalců, jak se jazyk postupně proměňuje a co všechno dnes drží tradice při životě.Dotýkáme se také fungování česko-slovenských spolků v Latinské Americe a festivalu, který propojuje komunity napříč Argentinou i okolními zeměmi – a ukazuje, že kulturní přesah naší země může být až překvapivě trvalý a živý.Mluvili jsme mimo jiné o tom:proč se Radim rozhodl odejít učit do zahraničí a jak vedla jeho cesta přes Rumunsko, Španělsko až do Argentiny,jak se liší výuka češtiny v Česku, Banátu, Madridu a v argentinském Chacu,kdo jsou jeho studenti a co je k češtině vede,jak se v komunitách udržují tradice i bez každodenní češtinya co člověku dá dlouhodobý život v zahraničí Přeji příjemný poslech :-)Support the show

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se v neděli setkal se svým americkým protějškem Donaldem Trumpem v jeho sídle na Floridě, kde navázali na jednání vedoucí k ukončení ruské agrese na Ukrajině. Ta přitom pokračovala i o víkendu. Moskva na Kyjev vyslala na 500 dronů a 40 raket a zaměřila se hlavně na civilní a energetickou infrastrukturu. Obě hlavy států schůzku hodnotily pozitivně, stejně jako lídři EU či NATO. Skutečně se ale jednání někam posunula? Jak se k možným ústupkům staví Ukrajinci a Ukrajinky? A proč se zkraje týdne šéf Bílého domu schází s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem? Nejen o tom mluví v pondělní epizodě Výtahu Respektu Dominika Perlínová.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Nadávám jen sama sobě, nikomu jinému,“ říká herečka Daniela Kolářová, když mluví o tom, proč je podle ní důležité umět si přiznat vlastní chyby a nesvádět všechno na okolnosti, dobu nebo druhé lidi. V rozhovoru se opakovaně vrací k tomu, že společnost podle ní příliš snadno hledá viníky všude jinde než u sebe - a že právě tahle neschopnost sebereflexe se pak promítá do politiky nebo veřejné debaty. Mluví o zkušenosti ženy, která prožila okupaci v roce 1968, normalizaci i polistopadové vystřízlivění. Vzpomíná na tanky v ulicích, na výslech poté, co zvedla ze země plakát s Dubčekem i na rozhodnutí nepodepsat souhlas se vstupem „spřátelených vojsk“. Popisuje, jak snadno může přijít ticho, nevyslovený zákaz práce a pocit bezmoci - a jak důležité je v takových chvílích nepřestat jednat důstojně. Otevřeně mluví i o své krátké zkušenosti z politiky po roce 1989, o ztrátě ideálů a o tom, jak ji dnešní parlamentní debaty naplňují spíš obavami než pobavením. „Ta slušnost prostě padá,“ konstatuje herečka. Do rozhovoru se promítá i její herecký život: roky ve Vinohradském divadle a chvíle, kdy jí kvalitní práce dodávala sebevědomí, ale i období, kdy o něj znovu přicházela a setkání s dobrými i destruktivními režiséry. Mluví o osobních ztrátách, o péči o nemocného manžela Jiřího Ornesta i o tom, proč pro ni bylo zásadní, aby mohl odejít doma. „Když přijdu domů, pořád volám do jeho pokoje,“ říká otevřeně, jak s manželem i po jeho odchodu podvědomě komunikuje. A mluví také o spiritualitě, kterou nenašla v církvi, ale v přírodě. „Já se hrabu v hlíně a vlastně se modlím,“ říká o práci na zahradě, která je pro ni lékem na úzkost i prostorem, kde člověk může najít hlubší smysl. Co dnes znamená žít v pravdě? Kde se láme osobní odvaha? A proč podle Daniely Kolářové nezačíná změna společnosti u politiků, ale u každého z nás? I tohle zazní v rozhovoru.

Ministryně financí Alena Schillerová opakovaně kritizovala svého předchůdce Zbyňka Stanjuru, že jeho rozpočty nejsou transparentní, reálné a poctivé. Využívala přitom často argumenty nezávislé Národní rozpočtové rady a její kritika byla zpravidla věcně přesná a politicky na místě. Teď má příležitost ukázat, že ani pod tlakem okolností nespadne do stejné pasti.

Ministryně financí Alena Schillerová opakovaně kritizovala svého předchůdce Zbyňka Stanjuru, že jeho rozpočty nejsou transparentní, reálné a poctivé. Využívala přitom často argumenty nezávislé Národní rozpočtové rady a její kritika byla zpravidla věcně přesná a politicky na místě. Teď má příležitost ukázat, že ani pod tlakem okolností nespadne do stejné pasti.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Jaké to je, když se z mámy jednoho dítěte stane máma dvou? Mluvím o změně identity, o pocitu, že už tady nemůžu být pro každého na 100 %, o tom, co druhé dítě udělá se vztahem, přátelstvími i vnímáním sebe sama. Upřímné sdílení pro všechny mámy, které v tom nejsou samy - o mateřství v celé jeho šíři. Se vším, co k němu patří. Spolupráce (Individuální konzultace a Výživový koučink): www.healthybycerna.com Odběr newsletteru: www.healthybycerna.com E-mail: kamila@healthybycerna.com FB skupina: www.facebook.com/share/TuuU6zPPuKPAHo6B/ IG: www.instagram.com/healthy_by_cerna/?hl=cs

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR Jako dítě byla introvertní a styděla se říct obyčejné dobrý den. Po tomhle setkání bych to herečce a moderátorce Adéle Gondíkové skoro ani nevěřil. „V dětství jsem ale fakt nemluvila,“ říká, když se vrací k vyrůstání v Sokolově, kde mluvení před lidmi představovalo „úplnou katastrofu“. Dnes přitom patří k nejznámějším hlasům českého rozhlasu a televize - víc než promyšlený plán ale podle ní šlo o souhru náhod. „Všechno je štěstí a náhoda,“ opakuje v rozhovoru a otevřeně přiznává, že žádné velké herecké ani moderátorské ambice nikdy neměla. „Kdyby se mě někdo zeptal, jestli chci moderovat takhle velký pořad, tak bych určitě řekla ne,“ říká Gondíková bez váhání a dodává, že by klidně zůstala někde ve sklepě v divadle a dělala alternativní divadlo „za dvě koruny“. Klíčovou roli v jejím životě sehrál bratr Dalibor Gondík, který ji postupně vtahoval do světa rádia i televize, i když ona sama o sobě tvrdí, že byla vždycky spíš ta, která pochybovala a brzdila. Vzpomíná na svou první práci v rádiu, odkud ji kvůli „absolutní neschopnosti“ dokonce vyhodili, protože četla zprávy a vždy se u toho smála. Právě smích, který ji provází celý život, považuje za obranu i záchranu zároveň. „Mám pocit, že mi to prodlužuje život,“ říká a přiznává, že se smála i v situacích, kdy by to jiným přišlo nepatřičné - dokonce i při porodu. Slávu, kterou zažívala na přelomu tisíciletí, ale Gongíková nikdy nevnímala jako náhlý zlom. „To nešlo ze dne na den,“ říká a odmítá představu, že by tehdy žila životem nedotknutelné televizní hvězdy. V rozhovoru mluví i o vztahu a manželství s hercem Jiřím Langmajerem, o němž vypráví s typickým nadhledem. Herečka a moderátorka otevřeně říká, že svatba pro ni nikdy nebyla zásadní. „Mně to nepřišlo vůbec podstatné,“ popisuje, proč by se sama vdávat nechtěla a proč ji Langmajerova žádost o ruku zaskočila natolik, že na něj „tři minuty koukala“. Mluví také o tom, proč si myslí, že se potkali ve správný čas, o každodenních drobnostech, které by v jiném období života mohly přerůst v konflikt i o tom, že i její humor a smích má ve vztahu své zásadní místo. Jaké je žít bez velkých ambicí, ale s radostí ze života? Proč je pro ni smích základní strategií přežití? A co všechno by se stalo, kdyby bratra v jejím životě neměla? I o tom je rozhovor s Adélou Gondíkovou.

Biostimulace je jedním z největších trendů v estetické medicíně – ale co je hype a co skutečně funguje? V této epizodě Vogue No Age vysvětluje MUDr. Petra Moravcová z Divine Clinic princip biostimulačních látek, polynukleotidů z lososí DNA, spojení biostimulačních injekcí s technologií Morpheus8 (mikrojehličková radiofrekvence) a důvody, proč nestačí jednorázové řešení. Mluvíme o smart-agingu, o tom, proč krásná pleť není synonymem „vyplněné pleti“, a proč jemné, postupné změny („step by step“) často přinášejí nejlepší a nejpřirozenější výsledky. Dozvíte se, kdo je ideálním kandidátem na biostimulaci, jak dlouho trvá efekt, co čekat od Morpheus8, kdy jsou naopak potřebné výplně nebo chirurgický zákrok, a proč životní styl zásadně ovlivňuje výsledek každého ošetření. Moderuje Cindy Kerberová, Beauty Director Vogue CS.

Jeho celoživotní láskou jsou medvědi. Jan Míša Černý už padesát let minimálně dvakrát denně míří na zámek v Českém Krumlově, kde se stará o místní medvědy. Mluví o nich jako o svých dětech. Celkem už pečoval o šestnáct šelem, v současné době žijí v zámeckém medvědáriu tři.Všechny díly podcastu Jihočeši můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Specifické poruchy učení nejsou jen o čtení, psaní nebo známkách. V této epizodě si Jan Vávra z Rodičovské posilovny s psycholožkou a speciální pedagožkou Janou Pechancovou o tom, jak se dyslexie, dysgrafie nebo dyskalkulie promítají do každodenního života dětí – i jejich rodičů. Mluvíme o silných stránkách, sebevědomí, o hledání jiných cest učení a o tom, proč přístup, který pomáhá dětem s „dys“, může být přínosný pro všechny děti. Protože každé dítě je v něčem specifické.V epizodě zmiňujeme také užitečné zdroje:knihu Superhrdinové v tobě – o silných stránkách dětí a jejich potenciáluMise dyslexieDYS-centrum® Praha z.ú.

CELÝ ROZHOVOR NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION „Když jsem byl malý, rodiče se báli, že jsem schizofrenní. Brzo mi bude padesát let a nechovám se úplně běžně. Naštěstí pracuju v oboru, kde je to tolerováno,“ říká ve Studiu N spisovatel Patrik Hartl. V rozhovoru s Filipem Titlbachem přiznává, že má obavy ze samoty. „Mám rád pop. Zajímá mě, co zajímá hodně lidí. Když něco fascinuje hodně lidí, fascinuje to i mě. Já se totiž bojím, že zůstanu sám. Nechci zůstat nepochopen. Nechci být nemilován, chci být v tom veřejném prostoru společně s ostatními. Čím je jich víc, tím jsem šťastnější,“ popisuje. Aktuálně se podle svých slov obává, že není dobrý manžel. „Když se objektivně podívám na to, jak pracuju, kolik energie dávám do psaní a vymýšlení, a kolik energie zbývá mojí ženě doma, musím říct, že na sebe nejsem pyšný a jsem nešťastný. Vidím, že na ni zbývají zbytky mé energie,“ říká otevřeně autor nové knihy Manželství. „Ve mně je tak moc lásky, že nevím, co s ní. Spoustu jí dávám ženě a dětem, ale oni už ji nechtějí, jsou jí přežraní, je toho na ně moc. Moje žena nevydrží moje neustálé návaly lásky,“ tvrdí. Být šťastný podle něj není normální stav. „Toho člověk musí nějak dosáhnout. Najít šťastné vazby s ostatními, najít spokojenost sebe sama v tom světě,“ říká Hartl ve Studiu N. „Mluvím o zdravých vazbách a pocitu, že je člověk užitečný, že ho společnost chce.“ Během rozhovoru se dostáváme k tomu, jak on sám prožívá vánoční svátky. „Baví mě, že si všichni hrají na to, že je svět hezčí než jindy. Mně nevadí, že Vánoce nejsou moc oduševnělé. Hlavně že je hezky, že to svítí a bliká,“ směje se. Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

Advent a Vánoce jsou obdobím pohody, ale také zvýšeného rizika požárů. Mluvčí Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy Miroslav Řezáč zmiňuje nejčastější chyby v domácnostech, nebezpečí levných dekorací i nová pravidla pro používání pyrotechniky.

Advent a Vánoce jsou obdobím pohody, ale také zvýšeného rizika požárů. Mluvčí Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy Miroslav Řezáč zmiňuje nejčastější chyby v domácnostech, nebezpečí levných dekorací i nová pravidla pro používání pyrotechniky.Všechny díly podcastu K věci Štěpánky Duchkové můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Jak tráví Štědrý den farář Církve československé husitské Benjamin Mlýnek a jeho rodina? A proč brát Vánoce jako mezník?

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 49 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Mám pocit, že s každým projektem se musím vracet sama k sobě,“ říká zpěvačka a raperka Aneta Charitonová alias Annet X. Popisuje chvíli, kdy je jedna kapitola hotová a ona si znovu pokládá stejnou otázku, kým vlastně sama je. Vypráví také o tom, co pro ni vůbec znamená jméno Annet X, pod kterým vystupuje. „Začalo to pro mě být takové alter ego, abych se nějak uchránila,“ říká o personě, kterou si vytvořila. V rozhovoru otevřeně popisuje vztah ke svému tělu a k takzvané „sexy póze“, kterou vnímá spíš jako manifestaci přijetí než snahu někoho lákat. Přiznává také, že přišel moment, kdy se při jednom natáčení necítila kvůli přihlížejícím ve svém outfitu dobře. Zároveň mluví o tom, proč je v tom, co říká veřejně, opatrná. Charitonová má ruské kořeny a cítí se jako Češka, některá vyjádření o Rusech se jí ale i tak dotýkají. „Jakmile se to týká mých nejbližších, tak mě to bolí. Je to fakt strašidelný,“ říká. V rozhovoru popisuje i práci na svém posledním albu BBYGIRL a přiznává, že v textech je tentokrát otevřenější než dřív. Mluví o konkrétní písni, který detailně popisuje jednu situaci a také o tom, že se musela připravit na to, jak desku uslyší její rodiče. Vrací se také ke spolupráci se svým partnerem Jakubem Strachem alias Nobody Listen, výraznou postavou české elektronické scény. Dotýká se představy části publika, že ji do hudebního světa „vytáhl“. „Párkrát mě to naštvalo a byla jsem z toho nejistá,“ říká raperka o tom, že je občas těžké pracovat s pochybami, které lidé zasejí a zároveň přiznává, že pozice žen v hudebním světě je jednoduše „jiná“. Nakonec se vrací také k víře, se kterou vyrůstala. „Nejsem praktikující člověk, ale líbí se mi, že se mám o co opřít,“ říká hudebnice. Právě i díky ní prý nejspíš nikdy neměla chuť objevovat svět drog, který je v prostředí, kde se pohybuje, rozšířený. Kde dnes končí Annet X a kde začíná Aneta Charitonová? Jak mluvit otevřeně a zároveň chránit rodinu? Co všechno je ještě ochotná pustit ven a co si chce nechat jen pro sebe? A proč má pocit, že právě ve chvíli, kdy si říká „nevím, jestli to bude fungovat“, vznikají věci, které jsou nejpravdivější? Poslechněte si celý rozhovor.

O tom, že jsou Vánoce za dveřmi, není pochyb a možná i vy plánujete ve svátcích dovolenou či výlet do Jeseníků. Jak to tam aktuálně vypadá, jsou připravené nějaké novinky na zimní sezonu?

Daniel Havner, zakladatel značky FIXED, v rozhovoru popisuje nejnáročnější rok v historii firmy, který přinesl propouštění i pokles tržeb kvůli levné zahraniční konkurenci a změnám ve spotřebitelském chování. Mluví o konci kožedělné výroby, důrazu na kvalitu a bezpečnost produktů a o nutnosti budování silné značky jako alternativy k levné spotřebě. Přibližuje také expanzi do zahraničí, důležitost firemní kultury a princip nekonečné hry jako filozofie dlouhodobého podnikání. Video rozhovoru najdete zde: Toto je exkluzivní rozhovor pro moje předplatitele. V případě jakýchkoliv dotazů a připomínek mi neváhejte napsat na info@rostecky.cz. Veškerá doporučení, informace, data, služby, reklamy nebo jakékoliv jiné sdělení zveřejněné na našich stránkách je pouze nezávazného charakteru a nejedná se o odborné rady nebo doporučení z naší strany. Podrobnosti na odkazu https://rostecky.cz/upozorneni.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 53 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR Dříve tvrdil, že nechce mít vlastní restauraci a přitom jen pár týdnů před natáčením otevřel už několikátý podnik. „Pořád se cítím hlavně jako kuchař,“ říká Jan Punčochář, který se kromě své šéfkuchařské role a pozice majitele restaurací stal i moderátorem české verze show Hell's Kitchen, kde působí jako samozřejmý lídr. V rozhovoru popisuje, jak se z učně, který po směně ve švýcarské kuchyni „občas poplakal do polštáře”, stal člověk, kterého baví i po třiceti letech stát u plotny. „Jsem asi magor, nemůžu bez toho být. I když mám volno, tak vařím,“ říká a s úsměvem vypráví, proč doma připraví radši tři chody než jeden. Mluví o tom, jak se změnila kuchařina po covidu, i proč dnes už nechce křičet na kolegy. „Dřív jsem byl malá vzteklá čivava, teď už jsem hodný pejsek, který to radši tisíckrát vysvětlí, aby tam ty lidi vydrželi,“ přiznává Punčochář. A také vtipkuje, že největší „debilitou“ bylo otevřít řízkárnu, protože každý má pocit, že řízek umí nejlíp. „Hrozně bojuji s tím, jak lidé nechápou, že když je dobře usmažený telecí řízek, tak je nafouklý a když se do něj zakrojí, tak strouhanka odpadne,“ vysvětluje a popisuje, jak je občas těžké bojovat s myšlenkou, že „maminka to dělala jinak“. Otevřeně mluví o tvrdém prostředí gastronomie, o kuchařském egu, o tlaku na kvalitu i o tom, proč se dnes jeho priority posunuly od honby za michelinskou hvězdou k jiné věci: k lidem, které vede. „Mám přes šedesát zaměstnanců - šedesát hlav, které musí každý měsíc dostat výplatu. Můžu mít hvězdu a být na nule, nebo ji nemít a mít plnou hospodu. Musel jsem si to hodit jinam,“ říká známý šéfkuchař. A přiznává, že televize ho změnila. „Byl jsem zakřiknutý a otrkalo mě to. Když si stoupnu před tři sta lidí, nezakoktám se a nejsem z toho nervózní,“ dodává Punčochář. A taky tvrdí, že když jde do restaurace, nechce být “rejpal”. Jídlo vnímá především jako něco, co si jde užít a sdílet s lidmi, které má rád. I proto prý dnes více fandí tomu, když je na stole co sdílet, než aby si vybral degustační menu o deseti chodech. Jaké bylo procházet „lidským peklem“ ve švýcarské kuchyni? Proč je v dnešní gastronomii těžké udržet motivované lidi? A co dělá šéfkuchaře, který ani doma neumí uvařit jen jeden chod, opravdu šťastným? Poslechněte si celý rozhovor.

Ústecký kraj pořádá od roku 2023 soutěž nazvanou Zlaté cimbuří. Ceny v ní uděluje za příkladný přístup k obnově kulturních památek a za přínos v oblasti péče o kulturní dědictví v kraji. A letos si jednu z cen odneslo město Chomutov. Proto je naším hostem chomutovský primátor Milan März z hnutí Nový Sever.

Na Mezinárodní den hor byl hostem Rádia Praha mluvčí Správy Krkonošského národního parku Radek Drahný. Jak v parku řeší konflikt mezi ochranou přírody a rostoucí návštěvnosti? Jak by se turisté v parku měli chovat? Daří se v Krkonoších vlkům? Jaké má park ohrožené druhy? A proč určitě navštívit Muzeum Krkonoš? Nejen na to se ptal moderátor Vojtěch Přívětivý.

Žloutenka typu A – onemocnění, kterým se v některých regionech naší republiky letos nakazilo mnohem víc lidí, než v letech předchozích. Jaké jsou příčiny, kolik nemocných bylo letos v našem kraji, jak se bránit? Zjišťovali jsme v dalším díle rubriky O čem se mluví.

„Máme pro cestující 128 destinací, z toho 15 nových, jsou operovány až se 66 leteckými společnostmi. Tato zima je pro nás rekordní,“ uvádí tisková mluvčí Letiště Praha Denisa Hejtmánková. Jaké novinky čekají cestující na Terminálu 2? Co se aktuálně děje s projektem druhé ranveje? Kam se bude létat v příští letní sezóně? Proč dělají díry do oplocení? A jak funguje na letišti sokolnický tým? Nejen na to se ptal moderátor Honza Chlaň.

Je tu nová série Fujifilm X-talk, která začíná zásadní změnou. Po pěti letech se loučí s vedením podcastu David Gaberle a usedá na druhou stranu stolu. Moderování přebírá Jan Povýšil, který s Davidem otevírá témata o práci s prostorem, světlem a stínem, hudbě, kreativním procesu i životní energii tvůrce.David Gaberle, fotograf, hudebník a Fujifilm ambasador, popisuje, jak jeho tvorbu ovlivňuje rytmus a pohyb, jak čte městský prostor, co a kdo ho motivuje a proč je pro něj klíčové vnímat fotografii tělem, ne jen okem. Mluví o své fotografické technice, kreativním procesu, propojení hudby a obrazu a o tom, jak pracuje s energií ulic i momentů.Epizoda je pro všechny, kdo hledají fotografickou inspiraci, zajímá je street fotografie, dokumentární tvorba, nebo je baví nahlédnout do světa tvůrce, který vidí město a život kolem sebe jinak.Podcast Fujifilm X-talk je nově dostupný i ve video verzi, ve které kromě rozhovoru uvidíte i fotky, o kterých se David a Jan baví.

„Během práce došlo k nepatrnému úniku par čpavku, což způsobilo reakci na čidlech úniku čpavku. Ta v krátkém mezičase vyhlásila planý poplach,“ říká mluvčí Radmila Nagovská.

V tomto díle si povídám s Lukášem Benzlem, ředitelem České asociace umělé inteligence. A upřímně – je to jedna z nejotevřenějších konverzací o tom, co se v českém AI světě opravdu děje.Co v epizodě zazní?Co dělá Česká asociace umělé inteligence a proč rychle roste [04:10]Jak funguje lobbying v AI a proč je důležitý [6:30]Význam komunity a networking v AI světě [10:06]Nejzajímavější AI akce roku – Zážeh, Senát, Měsíc AI, zdravotnictví [11:27]Upřímnost studentů o používání AI ve školách [15:12]Příběhy z praxe: Ministerstvo financí a první AI iniciativa [18:28]AI ve zdravotnictví: Carebot, triáž a záchrana životů [20:34]Jak velké firmy adoptují AI – Škodovka a její mailbot [25:20]Kdo v AI selhává a proč – firemní výmluvy vs. realita [34:29]Dopad AI na zaměstnance a rostoucí rozdíly mezi lidmi [36:40] AI intuice a nový tlak na dodavatele a freelancery [39:34] Hrozící protesty proti AI a sociální rozměr změn [44:06] Budoucnost juniorů a proč se každá firma musí stát školou [47:44] Kurátor výstupů: klíčová dovednost budoucnosti [50:07]Mluvíme taky o tom, proč potřebujeme přestat řešit jen technologii a víc se zaměřit na lidi – na jejich dovednosti, intuici, budoucnost a to, jak je firmy dokážou rozvíjet.Pokud vás zajímá, jak AI mění české firmy, nemocnice, vzdělávání i celý trh práce, tohle je epizoda, kterou nechcete minout.Slovník pojmů z epizody najdete na tomto odkaze.

Tomáš Braverman, bývalý CEO Heureky a současný šéf Slevomatu, v rozhovoru popisuje svou cestu od vedení velké e-commerce platformy přes psaní knihy až po osobní investici do firmy, kterou dnes řídí. Sdílí zkušenosti s transformací Slevomatu, budováním týmu, definováním strategie i zaváděním AI technologií. Mluví také o tom, co obnáší přechod z role zaměstnance do pozice spolumajitele a jaké výzvy i příležitosti v tom vidí. Video rozhovoru najdete zde: https://rostecky.cz/slevomat-jak-se-zmenil-a-prodal-tomas-braverman-t56494 Toto je exkluzivní rozhovor pro moje předplatitele. V případě jakýchkoliv dotazů a připomínek mi neváhejte napsat na info@rostecky.cz. Veškerá doporučení, informace, data, služby, reklamy nebo jakékoliv jiné sdělení zveřejněné na našich stránkách je pouze nezávazného charakteru a nejedná se o odborné rady nebo doporučení z naší strany. Podrobnosti na odkazu https://rostecky.cz/upozorneni.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 41 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Pro mě je důležité zároveň žít, aby bylo pak o čem zpívat,“ říká zpěvák, skladatel a frontman kapely Bert & Friends Albert Romanutti, když popisuje, proč si ve třiceti chtěl dát „mentální celoroční prázdniny“. Chtěl strávit rok u českého moře, o kterém zpívá na stejnojmenné desce, kterou loni vydal. Přestože říká, že nakonec volno skoro neměl, do studia přišel v bílých kraťasech, s čelenkou a vyprávěl o tom, proč začal hrát tenis, jak mu nejde podání a proč potřebuje i v životě hledat „poloplnou lahev“. Otevřeně přiznává, že hudba je pro něj odraz duše, ale že někdy musí dát vlastní svět stranou - třeba když skládal pro StarDance, kde poprvé vytvářel hudbu pro tanečníky. A s dětskou radostí popisuje moment, kdy poprvé slyšel svou hudbu v O2 areně a „smál se, jaká je to haluz“. Mluví o tom, jak si jako třináctiletý kluk poprvé uvědomil, že se chce hudbou živit, o učiteli, který ho vedl k tomu hledat v hudbě „diamanty“, o Příbrami jako českém Twin Peaks a o tom, že splněné sny můžou bolet - třeba když se kvůli koncertu ve Foru Karlín dostal do mínusu, protože prostě chtěl, aby to stálo za to. “Vážím si toho, ale nechápu, čím to je, že ti lidi vůbec přijdou,“ říká překvapivě, když řeší úspěch Bert & Friends. Vzápětí ale dodává, že víra je v hudbě všechno: „Byly časy, kdy přišel na koncert jeden člověk. To byla přesilovka.“ Popisuje také, proč si udělal kapitánský průkaz, pořídil si lyže, ale i proč vnímá své budoucí plány jako „indiána, kterého nesmí vyfotit“. Jaké bylo skládat hudbu pro StarDance i pro seriál? Kde je hranice mezi spontánností a disciplínou, bez které hudba nevznikne? A může mít člověk vůbec plán, když sám říká, že budoucnost je vždycky trochu černá díra? Poslechněte si celý rozhovor.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 63 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR Rozhovor s ústavním právníkem Janem Kyselou výjimečně vydáváme v pátek. Reagujeme tak na oznámení Andreje Babiše, že se trvale vzdá Agrofertu - kroku, který může změnit podobu jeho střetu zájmů i situaci budoucí vlády. Rozhovor byl natáčen ještě před tímto oznámením a Kyselovy úvahy o tom, co střet zájmů znamená pro premiéra i pro stát, tím získávají nový kontext: ne proto, že by přestaly platit, ale protože ukazují, jak dlouhodobé, hluboké a obtížně řešitelné tohle téma je. „Možná bojujeme o důvěru v instituce a jestli i o budoucnost demokracie, to se teprve uvidí,“ říká Jan Kysela, když sleduje rodící se vládu Andreje Babiše, Tomia Okamury a Petra Macinky. Připomíná, že demokracie je „metoda s otevřeným koncem“ a problém nastává ve chvíli, kdy držitelé moci začnou přemýšlet o tom, že by to tak nechtěli, protože by po nich mohli přijít jejich konkurenti. Mluví o rozkolísané důvěře veřejnosti, o kandidátech zatížených minulostí a o tom, co se stane, když má být ministrem člověk, u něhož je programová výbava „tak silná“, že by vůbec kandidátem být neměl. Naráží tím na Filipa Turka, kterého si osobně v ministerském křesle představit neumí, ale zdůrazňuje, že konečné rozhodnutí je na prezidentovi. A také připomíná, že debata o pravomocích hlavy státu nestojí na jasném textu ústavy, ale na tom, „co v ní chceme vidět“. Kysela porovnává současnou situaci s dobou, kdy exprezident Miloš Zeman odmítal Miroslava Pocheho nebo Michala Šmardu, a říká, že pokud dokáže prezident své veto dostatečně ospravedlnit, nemusí to nutně znamenat, že může absolutně cokoliv. Pokud jde o téma střetu zájmů připomíná, že by v něm budoucí předseda vlády být jednoduše neměl. „Když máte Agrofert, vytěsnit to z hlavy je velmi obtížné,“ říká a dodává, že v minulosti šlo o téma, které „zatěžovalo nejen Andreje Babiše, ale i Českou republiku“. V rozhovoru popisuje i to, co podle něj vypovídá o zemi skutečnost, že předsedou Sněmovny se stal muž, jehož strana stavěla politiku na rozdmýchávání těch nejnižších vášní. A varuje před tím, jak rychle se vytrácí společenská shoda na tom, co je ještě přijatelné. Jaká je dnes role prezidenta? Co všechno může a co by měl? Jak má vypadat jmenování vlády, aby obstálo před veřejností i ústavou? A kde je hranice, kterou si demokracie musí umět bránit? I o tom je rozhovor s Janem Kyselou.

See omnystudio.com/listener for privacy information.

Herečka Elizaveta Maximová přichází do Kavek 2.0, aby otevřela příběh, který nezačíná ani nekončí filmem Máma, ale jejím vlastním tělem, hlavou a životem mezi kamerou a realitou. Mluvíme o roli, která ji fyzicky i psychicky přetavila: o osmi kilech navíc, o měsících strávených mezi pacientkami v psychiatrické léčebně, o rezignaci na vzhled i o paradoxu, kdy se žena, označovaná módními magazíny za ikonu elegance, učí přijímat svou nedokonalost. Řešíme tlak na výkon, přepracovanost i to, kde končí umění a začíná sebezáchrana. Jaké to je být herečkou, která musí občas ztratit samu sebe, aby našla postavu? Proč je krása někdy zbraň, jindy přítěž? A co pro Elizavetu znamená ticho – v šatně, doma, i v hlavě? Povídáme si i o módě, o ženské síle, o hranicích, o životě v obraze a mimo něj. O okamžicích, kdy tělo řekne stop. O rituálech, které vrací zpět z postavy do reality. O tom, jaké to je být krásná v branži, která krásu často zaměňuje za hodnotu. A kde se v tom všem vlastně nachází člověk, který zhasne světla a zůstane úplně sám.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 54 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Politik musí mít věci v rukou,“ říká jihočeský hejtman Martin Kuba. Popisuje, proč po letech odchází z ODS a zakládá nové hnutí. Mluví o tom, že se s vedením strany dlouhodobě díval na řadu věcí úplně jinak a že po parlamentních volbách ani jednou nikdo z vedení nezvedl telefon s otázkou, co s volebním výsledkem dělat. Nakonec si přiznal, že zevnitř změnu neprosadí. „Já jsem si to odseděl. Zkuste si tam sednout,“ říká k tomu, že ve svém věku už nechce trávit čas věcmi, o kterých si myslí, že nemají smysl. Připouští, že část straníků žila v přesvědčení, že tak velká strana vždycky jednou za čas vyhraje a že byla uzavřená natolik, že každý, kdo řekne něco jinak, je vlastně nepřítel. Mluví také o tom, jak vidí dnešní politiku: „Moc jim nerozumím,“ říká k debatám, které se podle něj míjejí s realitou, zatímco voliči chtějí slyšet prosté vysvětlení, co stát dělá a proč. Vysvětluje, že jeho vlastní úspěch v jižních Čechách nestál na kampani proti komukoli, ale na tom, že hodiny odpovídal lidem úplně na všechno sám a že se tím naučil, jak silná může být důvěra tam, kde je trpělivé vysvětlování. Kritizuje politiku, která spoléhá na antikampaň a tvrdí, že je potřeba vrátit se k tomu, aby politici mluvili jasně, lidsky a srozumitelně. Když přijde řeč na Andreje Babiše, opakuje, že se k němu předsudky vracejí pořád dokola. Připomíná, že se několikrát, když kandidoval, spekulovalo, že „to udělá s Babišem“ a zdůrazňuje, že pokaždé sestavil koalici bez hnutí ANO. Mluví také o problému české politiky, kdy „prst na spoušti“ často mají strany, které uspěly jen s několika procenty ve volbách, ale volební vítěz nemá jak jinak vládu sestavit. Kritizuje i kandidáta na ministerský post za motoristy Filipa Turka s tím, že takoví lidé by vůbec neměli být ministry. Zároveň ale říká, že chce přinést míň konfrontační politiku, v níž nebudou lidé slyšet jen jména soupeřů, ale i to, jakou cestu nabízí on sám. „Princip politiky má být v tom, že nesete nějakou vizi,“ dodává. Proč přestal věřit, že ODS dokáže mluvit s lidmi tak, aby jí rozuměli? Jak chce budovat důvěru jinak než přes sliby? A proč říká, že volby se musí „prostě vyhrávat“ a jak toho chce docílit on sám? Poslechněte si celý rozhovor.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 50 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Rusko teď sedí v hledišti a náramně se baví, jak rozděluje euroatlantickou civilizaci,“ říká analytik mezinárodních vztahů Vlastislav Bříza, když vysvětluje, proč se podle něj Moskva dostala „do strašně komfortní situace“ a proč i upravený americký plán míru může skončit tak, že se pošle návrh do Moskvy a ta řekne prosté a jednoduché „ne“. V rozhovoru detailně rozebírá, proč věří, že oba tyto závěry budou pro Rusko úspěch a že jedinou silou, která může přimět Kreml k dohodě, je tlak. „To je jediné, co ruskou stranu přiměje k jednání,“ dodává expert. Popisuje tři nejzásadnější neuralgické body: nevydání Donbasu, skutečné bezpečnostní záruky, bez nichž bude jakýkoli mír „jen přestávka“ a armádu, kterou podle něj nelze limitovat pod úroveň, která by Ukrajině umožnila odstrašit agresora. Mluví i o stavu ruské společnosti, o ekonomice přepnuté do válečného režimu a o evropské bezmoci. „My nemáme iniciativu. My honíme kočku za ocas,“ kritizuje Bříza. Přesto věří, že posilující Evropa - zejména Německo, Polsko a státy severu - může vytvořit sílu, která Rusko zastaví. Zastavuje se také u nedávného korupčního skandálu na Ukrajině, který podle něj nevytváří „dobrý koktejl“ ani pro morálku společnosti, ani pro ochotu Západu pomáhat. „Tohle je největší oslabení prezidenta Zelenského za celou dobu války,“ myslí si analytik. Všímá si i změny Zelenského rétoriky po zveřejnění amerického plánu: vždycky byl vznětlivý, teď mluvil smířlivě, protože ví, v jak oslabené pozici se ocitl. A Bříza dodává, že ho možná čeká osud Winstona Churchilla. Co dnes znamená „čestný mír“ a kde je hranice mezi kompromisem a kapitulací? Má Evropa ještě čas, nebo už hraje druhé housle příliš dlouho? Přijme někdy Rusko plán, který Ukrajinu skutečně ochrání? A proč si Bříza myslí, že se Zelenskyj může dočkat osudu Winstona Churchilla? To vše zazní v rozhovoru.

Tohle je zkrácená verze (91min), celý díl (111min) si můžeš poslechnout bez reklam, dřív a odemknout tím i spousty dalších dílů přímo na Spotify jen za stovku/měsíc. ⁠⁠https://podcasters.spotify.com/pod/show/brainweare/subscribeSpeciální třístý díl podcastu Brain We Are – sedm let, tři sta epizod, přes dvacet dní mluvení v kuse.Kryštof a Vojta se ohlížejí za cestou, kterou prošli – od nahrávání v obýváku rodičů až po plné sály. Sdílí největší lekce, uvědomění a pády, které jim tahle dlouhá cesta dala.Mluví o odvaze být sám sebou, o tom, proč panika je vždy dočasná, ale hodnota zůstává, o maskách, které nám přerůstají přes obličej, i o tom, jak poznat, kdy se z tendence stává vlastnost. Rozebírají také, jak se učit říkat pomalé ano a rychlé ne, proč život přichází ve vlnách a cyklech, a proč je někdy nutné pustit se a důvěřovat vlastnímu rytmu.Díl je plný hlubokých myšlenek, ale i upřímného humoru, nostalgie a přátelství.Je to oslava tvoření, zranitelnosti a sedmi let, které změnily nejen jejich životy, ale i životy posluchačů.⁠Magniflex.cz⁠⁠Máme velkou radost, že jsme narazili na celosvětově patentované velmi kvalitní matrace od italské značky Magniflex. Magniflex je dělají z těch nejkvalitnějších materiálů a spolupracují s odborníky na biomechaniku a lékaři. Navíc mají nadstandartně dlouhou záruku proti proležení a to až 12 let. Já mám konkrétně matraci magnistretch s patentovanou technologií, která dokáže tělo při tlaku na ní trošičku protahovat a nemůžu si jí vynachválit. Tak jdi na ⁠⁠Magniflex.cz⁠⁠ a udělej další krok ke kvalitnějšímu spánku a zdraví s Magniflexem.KusKakaa - ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠www.kuskakaa.cz⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠  Přináší do Česka čistá ceremoniální kakaa. A proč si takové kakao dopřát? Ukazuje se, že přináší celou řadu benefitů a má velký obsah flavonoidů a polyfenolů. Tak jdi na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠www.kuskakaa.cz⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a zkus jedno z jejich kvalitních kakaí! Doporučujeme to z Kostariky, nebo Peru.Uplife.cz⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ -Zadej kód "BWA" pro slevu 10% na vybrané zboží na eshopu ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠https://www.uplife.cz/brain-we-are/⁠⁠⁠⁠⁠⁠Kam dále?Kup si jeden z našich online kurzů ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Průvodce Mozkem a Myslí⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠, nebo ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Mentální Modely⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a s kódem "BWA30" je tam SLEVA 30%!Zadej kód "BWA" pro slevu 10% na vybrané zboží na eshopu ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠uplife.cz⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠herbal-store.cz⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Sledujte Brain We Are na sociálních sítích: ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ( ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠www.instagram.com/brain_we_are⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ) nebo⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Facebook ⁠Minutáž:00:00 Úvod & Naše první video03:31 Vděčnost za konzistenci & Pocit správnosti05:47 Uvědomění pro speciální díl06:59 Panika je dočasná, hodnota je trvalá08:56 Jít s kůží na trh a následovat pocit správnosti11:29 Mýtus osamělosti a vystrkování divných růžků12:46 Pozor na masku: Lidé si o tobě pamatují 2-3 věci15:45 Kdy se tendence stává vlastností – nebezpečí neekologických rozhodnutí17:15 Jsme nutně ovlivňováni – čištění brýlí a cizí ambice22:39 Cestování jako spouštěč improvizace a rozšíření vnímání23:23 Zlatý stín: Potlačování vlastního potenciálu a závist25:55 Fáze rozhodování: Rychlé ANO vs. Pomalé ANO a Rychlé NE30:38 Život se pohybuje v cyklech: Sběr, tvoření, integrace (prázdnota)35:13 Rychlost informací a nutnost integrace (tělesná kognice)41:11 Humor vytváří nedobrovolnou náklonnost a argumentování tě učí myslet44:18 Neviditelné ceny růstu a závislost na pokroku48:47 Kahneman: Ztráta bolí víc, než bylo dobré získání53:09 Poprvé: Pomalý úspěch, dospívání v komfortu a krize po splnění snů01:03:19 Emoční dospělost, hodnotový kompas a radikální zodpovědnost01:24:14 Hodnota: Neplést si ji s externími věcmi a poselstvíPřechod do VIP části (Předplať si přímo na Spotify)

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 61 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Cítil jsem být volán víc divočinou než rodinou,“ říká vědec, biotechnolog a dobrodruh Petr Kaštánek, který dříve strávil na cestách tři až čtyři měsíce ročně a už v osmi letech vyrůstal obklopený pralesy, korálovými útesy a papoušky na Kubě. Vypráví o tom, jak se mu splnil sen pořádat expedice a hledat nové bioaktivní látky, proč se vracel do tropů i proto, že to bylo jako vracet se někam na chalupu a jak ho jedna cesta do Cancúnu přivedla k měsíčnímu putování pralesem, které změnilo celý jeho život. Mluví o vědě, která se odehrává nejen v laboratoři, ale třeba i na Antarktidě, kde z miniaturního hvozdíku vyizolovali bakterie produkující mrazuvdorné proteiny. Popisuje, jak ho fascinují mikroorganismy, které přežívají v extrémních podmínkách a jak z nich může vzniknout kosmetika chránící před UV zářením nebo technologie, která jednou pomůže chránit ovocné sady před mrazem. Přiznává, že někdy je být mezi vědou a podnikáním sezením na dvou židlích, ale že ho naplňuje být u celé cesty - od prvního nápadu až po konkrétní výrobek. Vrací se i k amazonským šamanům, od nichž se učil jejich způsobu práce. „Třeba několik týdnů drží dietu, kdy jenom popíjejí výluhy z rostlin. Až se dostanou do stavu nějakých halucinací, kdy k nim rostlina začne promlouvat a vlastně jim sama řekne, k čemu slouží,“ popisuje vědec metody zcela odlišné od klasické západní medicíny. A s nadsázkou dodává, že když v pralese dostal horečky, vzal si antimalarika, antibiotika a ještě šel k šamanovi, aby aspoň něco zabralo. Kaštánek dnes má laboratoř třeba uprostřed brdských lesů, na místě bývalé tajné raketové základny, chodí se synem na houby a přemýšlí o tom, jaké objevy nás ještě čekají. „Určitě ještě máme, co zkoumat,“ říká s tím, že i kdyby to byla jen malá věc, která pomůže pár lidem, tak je to fajn. Co nás učí extrémní příroda o odolnosti? Kde na vlastní oči viděl dopady klimatické změny? Jaká je hranice mezi intuicí a vědeckou metodou? A proč i slepé cesty mohou člověka dovést tam, kam by jinak nikdy nedošel? Poslechněte si celý rozhovor.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 64 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Jsem možná až naivně optimistický,“ říká youtuber, streamer a spisovatel Radek Starý alias Sterakdary, který dokáže mluvit o úspěchu stejně lehce jako o tom, co ho formovalo. Vypráví o komunitě sledujících, kterou bere jako „kámoše“, o tom, proč odmítá spolupráce, které nejdou dohromady s jeho přesvědčením a proč je pro něj přirozené být otevřený. Popisuje, jak to, kým dnes je, má v mnoha směrech původ v dětství - v době, kdy „každá věc byla vzácná“ poté, co jeho rodina spadla do dluhů kvůli ručení a on sám nosil jednu mikinu tak dlouho, až mu bylo řečeno, že to nejde. Mluví také o kinetóze, která ho izolovala od vrstevníků, i o tom, jak utíkal do fantazie, kde hledá útočiště dodnes. „Ať už je to v rámci her nebo knížek. Mám velkou vizuální představivost. Co mě napadne, můžu živě vidět,“ popisuje Starý vlastnost, která je dozajista dobrým předpokladem pro jeho současné řemeslo. A mluví i o tom, jak dlouho mu trvalo vůbec připustit, že se v jeho životě něco mění - třeba když poprvé natankoval plnou nádrž bez toho, aby sledoval čísla na stojanu a řekl si: „To je dobrá část života.“ Dnes přitom stojí Starý za rekordním projektem Startovače: na svou knižní trilogii Exarie vybral přes 12 milionů korun. „Prodáváš zážitek být součástí něčeho,“ říká, ale zároveň přiznává, že mnohem víc než kvalita knih lidi zajímá až „cenovka“, která jeho tvorbě dala nový rozměr. Přitom pořád věří na disciplínu jako na „sval, který můžeš trénovat“ a na to, že úspěch není o náhodě, ale o tom, že co si člověk neudělá sám, nemá. Jak se z kluka, který byl zvyklý nic nemít, stal autor, jemuž přispělo pět tisíc lidí? Co znamená mít komunitu, kterou člověk zná tak dobře, že ví, kdo má nemocného psa nebo mění práci? A dá se v době sociálních sítí vůbec zůstat „naivním optimistou“, který si občas vypne data a před světem se chrání vlastním rozumem? Poslechněte si celý rozhovor.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 74 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Probouzím se s tím, co zase podělám,“ říká herec Martin Dejdar, který se mezi obavou a radostí z práce pohybuje celý život. Tvrdí, že by nic nedělal, kdyby ho to nebavilo, i když ho třeba okolí přesvědčuje, že by do toho jít neměl. Popisuje svůj vztah s manželkou, který stojí na zkušenosti, která je prověřila už na začátku - roce, kdy byli po světě non-stop a pořád jen spolu. A možná i díky tomu zvládli rozhodnutí, které jejich život obrátilo vzhůru nohama. Když byl jeho syn terčem šikany, cítil, že to šlo řešit jen odchodem a proto odjeli na Floridu. „Byl to hrozný pocit, kdo to nezažije, nedá se to vysvětlit,“ říká herec ke zkušenosti, kdy mělo jeho dítě problémy ve škole jen kvůli jménu Dejdar. Dnes říká, že by odešel znovu jen tehdy, kdyby se společnost „razantním způsobem zvrtla“, protože pokud není emigrace dobrovolná, je podle něj vždy velmi těžkou cestou. Když mluví o dnešku, vrací se Dejdar k tomu, co sám zažil v komunismu. „Ta svoboda tady vážně nebyla,“ říká a popisuje i o to, že jeho vlastní otec byl ve straně, ale nikdy nebyl přesvědčeným komunistou. O to víc ho znepokojuje, jak roste agresivita a extremismus. „Slušných lidí je víc, ale těch dvacet procent pořád řve,“ dodává Dejdar k tomu, co si myslí o současném stavu společnosti. Podle něj je přitom problém v tom, že mizí základní respekt: „Všichni křičí po toleranci, ale nejsou ji schopni,“ obrací se kriticky k mladším generacím a dodává, že sám se považuje za tolerantní osobu. To, že s něčím nesouhlasí, podle něj neznamená, že svůj názor bude někomu nutit. Brání se proto tomu, když ho někdo ponižuje jako starého a nechápajícího. Pokud má někdo názor třeba i na politiku, nevidí Dejdar důvod ho neříct. Kdysi sám vystupoval na pódiu s Václavem Klausem a v roce 2013 zjistil, jak tvrdě umí společnost soukromé postoje trestat. „Bylo to celé absurdní,“ říká k době, kdy se před prezidentskými volbami vyjádřil pozitivně k osobě Miloše Zemana a dodává, že politika „vždycky trochu smrdí“. Mnohem nebezpečnější podle něj ale je, když se demokracie zamění za bezbřehý chaos. „Lidé to berou tak, že svoboda a demokracie znamená, že si každý může dělat, co chce, ale ono to tak není,“ varuje herec. K životním pádům i vrcholům se dnes vrací klidněji. Mluví o filmu Panství, u kterého se „nepovedlo vše kolem“, nebo o vlastním projektu přání od známých osobností, který musel ukončit. A i když byly některé etapy „sešup“, pořád vidí svůj život jako horskou dráhu. Popularita devadesátek, Zdivočelá země, Comeback a Ozzák, kterého fanoušci někdy berou víc než jeho, jsou součástí toho všeho - a také o tom všem mluví ve své nové knize. Proč má pocit, že se humor vytrácí? Jak se dá udržet tolerance ve společnosti, která se rozpadá na tábory? A jak chce pomoci fenoménu Studia Ypsilon? Pusťte si celý rozhovor.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 56 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR Jako malá holka utíkala do světa fantazií a dodnes v něm nachází oporu. Bet Orten mluví o fotografii jako o prostoru, kde člověk může tvořit bez omezení a popisuje, jak ji tenhle svět provází celý život - od chvíle, kdy poprvé vzala do ruky starý fotoaparát, až po její lekce studentům, u kterých sleduje, jak se v nich probouzí chuť tvořit. „Myslím, že to v sobě máme všichni,“ říká. Otevřeně také mluví o tom, jaké bylo vstupovat do oboru, kde dominovali muži. Vzpomíná na začátky, kdy slyšela věty o tom, že „žena patří v ateliéru spíš před objektiv“ nebo kritiku, že „neunese techniku“ a jak dlouho trvalo, než získala prostor, kde se na tvorbu žen dívá jinak - s respektem a vědomím toho, že fotografie ženského těla nemusí být jen objektivizující. „Na některé věci se nemůžu zpětně ani podívat. Říkám si: proč ty ženy takhle fotily, proboha,“ přiznává fotografka, že některé fotografky, které dříve obdivovala, často fotily způsobem, který odpovídal mužskému vidění fotografie, protože chtěly být v „jejich“ světě respektované. Orten mluví i o zásadním zlomu v její vlastní kariéře, který přišel ve chvíli, kdy se jí začaly otevírat nové možnosti v Londýně. Tehdy ji čekala práce pro Vogue, ale v tu samou dobu zjistila, že je těhotná. „Kdybych šla na potrat, přišlo by mi to jako smlouva s ďáblem,“ mluví o době, kdy si kladla otázku, jestli dát přednost kariéře. „Pak jsem si řekla, že by se mi to nevyplatilo. Lidský život je důležitější,“ popisuje fotografka co předcházelo návratu do Prahy, který byl „extrémně drsný“. Místo zahořknutí hledala nový způsob, jak svůj příběh přerámovat. Mluví o tom jako o jedné z nejtěžších, ale nejdůležitějších etap svého života, bez které by podle svých slov nebyla tím, kým je. Dnes je matkou dvou dětí, ale zůstalo jí přesvědčení, že focení je její „bytostná potřeba“. „Zradila bych svoji duši, kdybych to nedělala,“ dodává. Jak se mění ženský pohled ve fotografii? Co musí žena udělat, aby byla v oboru slyšet? Jak náročné bylo najít si svoji polohu v Česku a proč je pro Bet Orten svoboda důležitější než jakákoli škatulka? Pusťte si celý rozhovor.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 66 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Nekladu si otázku, jestli moje děti mají vzít úzlík a prchnout před Babišem. Spíš si říkám, jestli poznáme tu míru, kdy už to překročilo nějakou mez,“ říká režisér Jan Hřebejk, když přemýšlí o tom, jak snadno se může proměnit společnost, kterou považujeme za samozřejmou. V poslední době natáčí často na Slovensku a říká, že právě tam vidí, jak ubývá svobody a jak to vypadá, když nejsou u vlády lidé, které jste si přáli. Mluví o voličích, o politicích, kteří podle něj ohýbají pravidla, i o tom, jak snadno se z veřejného prostoru vytratí elementární slušnost. „To, co reprezentují v politice, je politický sajrajt,“ říká bez okolků, když mluví o zástupcích SPD a Motoristů. I když očekává na svá slova kritiku, hájí se s odkazem na Filipa Turka, že přece nelze vážně mluvit o lidech, kteří hajlují. A dokonce si myslí, že budoucí premiér Andrej Babiš v soukromí mluví o svých koaličních partnerech mnohem ostřeji, než on sám. Do rozhovoru promlouvají i jeho obavy a zkušenost člověka, který ve filmech desítky let hledá hranici mezi odvahou a selháním. „Strach dokáže úplně rozložit charakter,“ říká k tomu, jak obavy mění všechno. V debatách o Palestině a Izraeli zůstává Hřebejk nekompromisní, ale chápe, proč mladí lidé vidí svět jinak. „Mají čerstvé mozky, ale někdy neprokouknou, jakou hru s nimi kdo hraje,“ říká o kauze vyvěšení palestinské vlajky na FAMU a dodává, že celý konflikt vnímá jako neřešitelný. Důležité podle něj ale je, aby i v rozdělené společnosti zůstal prostor pro humor. A to nejen jako únik, ale i ventil, který člověka drží při zemi. „Humor tě brzdí, aby sis nezačal moc myslet,“ říká režisér. Hřebejk mluví také o tom, že víru jako katolík ztratil, ale naději ne. „Kdybych nevěřil v dobro, tak se zabiju,“ říká jasně. A zdůrazňuje, že věří, že žijeme ve vlídné zemi, kterou stojí za to chránit. Co je dnes odvaha a co jen póza? Jak poznat, že už jsme překročili hranici, kterou jsme si slíbili nikdy nepřekročit? Proč některé politiky vidí jako „spodinu“? A proč by Hřebejk čím dál tím raději točil hlavně filmy, v nichž je humor? I to se dozvíte v rozhovoru.

V listopadu si připomínáme významnou herečku a slavnou rodačku ze Šternberka, Hanu Maciuchovou, která by letos oslavila své nedožité 80. narozeniny.

Honza Hanuš je zkušený lídr s bohatou kariérou v krizovém řízení a change managementu. Pracoval pro firmy jako Agrofert, PPF nebo Mall Group, ve kterých vedl náročné restrukturalizace a akvizice. Po odchodu z korporátního světa se svých 51 letech se naučil vibe coding (programování za pomocí AI) a staví vlastní AI aplikaci Mindevity zaměřenou na osobní osobní transformaci budování odolnosti.V rozhovoru Honza vysvětluje společné jmenovatele úspěšných změn napříč odvětvími a ukazuje, jak propojit osobní odolnost s týmovým výkonem. Mluví o svém přístupu k odolnosti jako schopnosti růst díky překážkám, nikoli jen přežít těžké období. Sdílí také praktické rady, jak připravit firmy i jednotlivce na éru AI a vysvětluje, proč by se AI neměla brát jako nástroj automatizace rutinní práce, ale jako prostředek k tomu, abychom dělali víc věcí, které máme rádi.Jak růst díky překážkám a jak si vypěstovat mindset odolonosti? Co vlastně dělají lidé ve firmách a jak se změní jejich práce? Proč AI přinese revoluci ve školství a změní způsob, jakým lidé pracují? A jak začít používat AI tak, aby vás to bavilo, nikoliv jen zefektivnilo nudnou práci?Pokud hledáte inspiraci, jak začít s AI, jak překonat strach z neznáma a jak se připravit na budoucnost plnou změn – tento rozhovor je přesně pro vás.I tato témata probereme v našem rozhovoru:Paralely byznysu a budoucnosti práce s AI [07:36]Jak se těšit na těžké momenty [10:10]Proč prompt engineering není role budoucnosti [15:09]Vibe coding a návrat k programování po třiceti letech [16:17] Emoční křivka a otevírání nůžek mezi lidmi v AI [21:24]Proč je učení se s AI důležitější než automatizace [24:07]Rychlost zavádění technologií jako klíč k úspěchu [32:51]K-shaped skill gap a budoucnost práce [36:06]Klíčové dovednosti budoucnosti: agency, komunikace, učení [43:31]AI jako cesta k práci, která vás baví [1:02:03]Slovník pojmů z epizody najdete na tomto odkaze.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 67 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Rodiče se rozhodovali, jestli si mě vůbec nechají. A pak se jim narodilo dítě, které pořád brečelo,“ říká herečka Beáta Kaňoková, jedna z výrazných tváří své generace, která otevřeně mluví o dětství, o vztahu se sestrou i o tom, co všechno se zapsalo do jejího hlasu i života. „Pořád jsem si trochu musela vybojovávat místo na světě. Ale možná právě díky tomu jsem průbojná,“ dodává. Vyrostla mezi kluky, první rande měla v kravíně, ale největší roli v jejím životě sehrály ženy - matka, sestra i babička. „Máma nás po rozchodech s klukama odvezla na pole za městem a řekla: Křičte a všechno to ze sebe dostaňte,“ vzpomíná herečka. Její otec prý chtěl syna, sestra byla „ta krásná“ a Kaňoková dlouho cítila, že musí okolí stále něco dokazovat. „Byla jsem ta, kterou si kluci chodili ptát, jestli už je ségra doma. Pak jsem najednou začala být tím objektem zájmu já a hrozně mě to překvapilo,“ říká. K herectví se přitom dostala až po studiích dramaturgie, práci v kavárně a letech pochyb. „Věděla jsem, že je to teď nebo nikdy. Nechtěla jsem si v šedesáti říct, že jsem to ani nezkusila,“ říká o chvíli, kdy poprvé šla k přijímačkám na DAMU. Přijetí brala jako znamení, ale sebevědomí jí vzápětí zlomilo školní prostředí. Najednou měla pocit, že tam nemá co dělat, ale naštěstí přišli pedagogové, kteří jí ho vrátili zpátky. Dnes hraje po jejich boku a mluví o tom, jak pro ni bylo dřív těžké oddělit vlastní hodnotu od kritiky nebo postojů publika. „Dobrý pocit ze sebe musím mít já. Už nechci, aby to přicházelo zvenku,“ popisuje Kaňoková. Mateřství pro ni znamenalo další zlom. Podepsala totiž smlouvu do divadla a za týden zjistila, že je těhotná. Dnes má dvě děti a otevřeně říká, že herectví i mateřství jsou pro ni stejně silné části identity. „Miluju být máma, ale herectví je moje podstata úplně stejně jako to, že jsem matka,“ dodává herečka. Mluví i o tom, jaké to bylo být na všechno sama, o období po porodu, tlaku mateřství i rozchodu s partnerem, který měl jiné představy o životě. Otevřeně hovoří také o výčitkách spojených s tímto rozhodnutím, ale i o svobodě, kterou jí dala práce na seriálu Pan profesor, díky níž mohla jako matka malého dítěte učinit životní změnu. „Z toho pocitu selhání jsem se ale rok hrabala. Trvalo, než jsem si dokázala odpustit,“ přiznává Kaňoková. Jak se z „uplakaného“ dítěte stala žena, která dokáže otevřeně mluvit o bolesti i křehkosti? Co se stane, když se sen o herectví začne plnit až ve chvíli, kdy se zdá, že je na všechno pozdě? A jak si po rozchodu, mateřství i všech pochybnostech znovu dovolit mít ráda sebe samu? I to se dozvíte v rozhovoru.

Poslanecká sněmovna je po říjnových volbách složena. Kolik z 200 poslanců je z Olomouckého kraje a z jakých jsou partají? V dalším vydání rubriky O čem se mluví hovořily i nově zvolené poslankyně Gabriela Sedláčková (Motoristé sobě) a Zdeňka Blišťanová (SPOLU).

(Skutky 8:26-39) Bůh mluví a vede nás na cesty, na které bychom sami nešli. Článek Bůh mluví se nejdříve objevil na KOSTEL Jinak.

VŠECHNY EPIZODY NAJDETE V PLNÉ VERZI NA HEROHERO.CO/STUDION „Bojím se extremismu, který se převtělí do podoby souseda,“ říká ve Studiu N umělec a romský a LGBTQ aktivista David Tišer. „Menšinami to neskončí, na řadu přijde každý, kdo bude trochu vybočovat. Vždyť už jsme to zažili i tady.“ V rozhovoru kritizuje rasistické chování Filipa Turka i Romy, kteří se rozhodli ho podpořit. Mluví o tom, jak podle něj česká veřejnost reagovala na Turkovy výroky, jak se projevuje rasismus v nabídce hereckých rolí a proč má v České televizi u svého jména červený vykřičník. A také vysvětluje, proč na něj Češi často mluví anglicky. Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

Na neděli 2. listopadu připadá Památka zesnulých. Už teď ale lidé míří na hřbitovy, aby zapálili svíčku a upravili místa posledního odpočinku svých blízkých. Jak se na hlavní nápor připravují správci samotných hřbitovů?

Tohle je zkrácená verze (83min). Poslechni si celý díl (107min) s předplatným dřív a bez reklam jen za stovku/měsíc.⁠⁠ Odemkneš jich tím rovnou přes 50! ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠https://podcasters.spotify.com/pod/show/brainweare/subscribe⁠⁠Dnes se bavíme o jednom z nejdůležitějších aspektů našeho prožívání – emocích.Emoce nás doprovázejí všude. Formují naše vztahy, ovlivňují rozhodnutí a doslova přetvářejí mozek i tělo. Ale jakou mají funkci? Co se stane, když jich je moc? A jak se učíme regulovat to, co cítíme?V této epizodě rozplétáme vše od neurovědy emocí až po jejich psychologickou a existenciální rovinu. Mluvíme o tom, proč je úzkost ve skutečnosti nástroj předvídání, proč potlačené pocity nejsou selhání, ale strategie přežití, a jak se tělo učí z emocí - ne jinak než mozek.Dozvíš se:jak funguje mozek, když cítíproč není možné „nemít emoce“co je mýtus empatie a performativní empatieco znamená intimita a jak se k ní dostáváme přes zranitelnostproč je autenticita trénovatelná schopnost, ne povahová vlastnostTohle je epizoda, která tě pozve zpátky do těla, pravdy a vztahu k sobě.A možná zjistíš, že emoce nejsou bouře, ale kompas.Parťáci epizody:KusKakaa - ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠www.kuskakaa.cz⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠  Přináší do Česka čistá ceremoniální kakaa. A proč si takové kakao dopřát? Ukazuje se, že přináší celou řadu benefitů a má velký obsah flavonoidů a polyfenolů. Tak jdi na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠www.kuskakaa.cz⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a zkus jedno z jejich kvalitních kakaí! Doporučujeme to z Kostariky, nebo Peru.⁠Norsan.cz⁠⁠ Norsan Vyrabí Omega 3 z čerstvého rybího oleje z udržitelného rybolovu nebo z mořských mikrořas. Jdi na Norsan.cz zadej kód bwa10 pro 10% slevu a pořiď si kvalitní OMEGA-3 tvůj mozek a zdraví ti poděkuje.⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Uplife.cz⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ -Zadej kód "BWA" pro slevu 10% na vybrané zboží na eshopu ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠https://www.uplife.cz/brain-we-are/⁠⁠⁠⁠⁠Kam dále?Kup si jeden z našich online kurzů ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Průvodce Mozkem a Myslí⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠, nebo ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Mentální Modely⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a s kódem "BWA30" je tam SLEVA 30%!Zadej kód "BWA" pro slevu 10% na vybrané zboží na eshopu ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠uplife.cz⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠herbal-store.cz⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Sledujte Brain We Are na sociálních sítích: ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ( ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠www.instagram.com/brain_we_are⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ) nebo⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Facebook ⁠Minutáž:00:00 Úvod & Emoce, které zrovna prožíváme06:14 Je láska emoce, nebo meta-pocit?09:52 Emoce se učíme ve vztazích11:59 Tělesné vnímání jako základ představivosti16:12 Emoční návyky: Potlačení vs. Regulace18:33 Paradox emočního tréninku21:43 Jak mozek reguluje emoce (Amygdala vs. Prefrontální kortex)27:26 Naše vnitřní brnění a "uzemněné sebevědomí"35:35 Tranquilita: Emoce nízkého vzrušení38:02 7 primárních emočních systémů (Panksepp)41:53 Psychická bolest je propojená s fyzickou47:56 Jak si mozek plete emoce (Studie na mostě Capilano)54:54 Kuráž versus vyhýbavost56:41 Filozofie naděje (Ernst Bloch)01:03:16 Tíha existencialismu a radikální zodpovědnost01:14:48 Cynismus jako filozofická sebev*ažda01:17:15 Co je skutečná intimita (Epický text)Přechod do VIP části, kde uslyšíte:01:20:58 Mýtus empatie: Nemusíte "chodit v cizích botách"01:25:10 Performativní empatie vs. autenticita01:35:40 Sounáležení (Belonging) vs. Zapadání (Fitting in)01:37:13 Studie - blokování internetu01:39:46 Past přemýšlení (Overthinking)01:40:49 Jak z pasti ven: Místo rozhodnutí dělejte experimenty01:45:00 Citát na závěr

„Většina z nás do školy chodila, přežili jsme to, ale ne moc rádi. To je škoda. Poznávání je tak krásné,“ poznamenává dětský psycholog s více než 30letou praxí Václav Mertin. „Mluví se o individualizaci, mluví se o diferenciaci. Svým způsobem to jsou řeči,“ dodává. Jak vést děti k zodpovědnosti? Měli by prarodiče rozmazlovat vnoučata? A jak Václav Mertin vzpomíná na své vlastní dětství v Dismanově rozhlasovém souboru? Poslechněte si rozhovor.Všechny díly podcastu Host Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

„Většina z nás do školy chodila, přežili jsme to, ale ne moc rádi. To je škoda. Poznávání je tak krásné,“ poznamenává dětský psycholog s více než 30letou praxí Václav Mertin. „Mluví se o individualizaci, mluví se o diferenciaci. Svým způsobem to jsou řeči,“ dodává. Jak vést děti k zodpovědnosti? Měli by prarodiče rozmazlovat vnoučata? A jak Václav Mertin vzpomíná na své vlastní dětství v Dismanově rozhlasovém souboru? Poslechněte si rozhovor.

Volby máme za sebou a hlavně předvolební kampaň máme za sebou. Ta značně pokřivila pohled na to, v jaké zemi vlastně žijeme. Když voliči poslouchali opozici, předáky ANO, SPD a Stačilo!, museli nabýt dojmu, že žijí ve zcela zdevastované zemi, potácející se na pokraji krachu.

Síla jako nová měna. O tom je letošní shiftsprague.com. Návrat tvrdé síly do geopolitiky, konec éry soft power. Má Evropa ještě vůbec páky, jak ovlivňovat svět? Mluvíme o AI, která přepisuje investiční strategie, i o českých investorech, kteří expandují po světě. Co dnes znamená být silný? Ekonomicky, technologicky i politicky. Na pódiu se potkají Sebastian Kurz, Morgan Housel, Jiří Šmejc, Kyla Scanlon nebo Victoria Baker-Duly z Goldman Sachs. Soutěž o vstupenky:Napište nám roadmapu k silnější Evropě. V bodech, nápadech nebo myšlenkách. Sdílejte ji na sítích, označte nás a e15. Hrajeme o 4 Platinum a 4 Gold vstupenky na letošní SHIFTS, včetně VIP večeře se speakery.