Podcasts about mluv

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 56 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Čím víc děti blbnou, tím víc mají strach. A my to nebereme vážně,“ říká dětský psychiatr a psychoanalytik Peter Pöthe. V rozhovoru vysvětluje, že dospělí často přehlížejí úzkosti dětí – ať už z budoucnosti, klimatických změn nebo umělé inteligence. „Jsme úplně hloupí. Mávneme rukou nad tím, že se děti bojí, co tady bude za pět, deset let,“ varuje odborník před tím, jak málo se dnes dospělí snaží nahlédnout na svět očima svých dětí – a to je podle něj velká chyba. Mluví také o tom, jak technologie mění dětské vnímání reality. „Dítě je složené hlavně z toho, na co je jeho mozek připojen. A rodiče na to kašlou, nebo řeknou: zakážu ti chytrý telefon. Vůbec tomu nerozumí,“ upozorňuje na to, jak jsou modely ve světě internetu návykové a nebezpečné a zdůrazňuje, že nestačí je jen zakazovat. Zkreslené vnímání světa ale nemají jen mladiství. Pöthe vypráví také o své účasti na dokumentu Velký vlastenecký výlet a setkání s lidmi, kteří popírají realitu války na Ukrajině. „To, co člověk říká a čemu věří, nemusí vůbec odrážet to, co prožívá,“ vysvětluje psychiatr a dodává, že čím blíž se takoví lidé realitě dostanou, tím agresivněji se mohou bránit. Po návratu z Ukrajiny říká, že je přesvědčen, že podobný konflikt čeká i Česko. „Putin neusiluje o území, ale o destrukci našich hodnot. Dokážu si představit, že pokud Rusko vojensky vyhraje, máme ho tady,“ říká s tím, že si máme uvědomit, že i mezi námi existují lidé, kteří by byli schopni páchat násilí nebo pomáhat tomu, kdo ho koná. Podle Pötheho má každý z nás „potenciál být zlý“. Proto mluví o tom, že nestačí jen respektovat názory, které nás ohrožují – je třeba přiznat, že kdo popírá válku a podporuje Putina, je pro společnost nebezpečný. Vyjadřuje se i k kontroverzi kolem mikiny Izraelských obranných sil, kterou měl na sobě během natáčení dokumentu a vysvětluje, proč by si ji dnes už nevzal. „Od té doby, co Netanyahu zahájil válku v této podobě, s tím nesouhlasím,“ dodává, ale zdůrazňuje, že za situaci v Gaze podle něj nenese odpovědnost pouze Izrael, ale především Hamás. Dětský psychiatr v rozhovoru často opakuje, jak důležité je snažit se při debatě „mít rád“ i lidi s odlišnými názory. Společný dialog by měli hledat lidé nejen ve společnosti, ale také rodiče doma s dětmi. Jak mluvit s lidmi, kteří popírají realitu, aniž bychom je jen odepsali jako „dezoláty“? Proč nestačí jen respektovat jiné názory a kde je hranice, kdy už se musíme bránit? Co dnešní děti nejvíc děsí – a jak jim pomoci, aby se v tom neztratily? A lze být v dnešním světě dobrým rodičem? I to se dozvíte v rozhovoru.

Padesát kilometrů od Damašku leží vesnice Maalúla, kde se stále mluví už skoro mrtvou aramejštinou. Podle učenců je to rodný jazyk Ježíše Krista. Křesťanští obyvatelé Maalúly během čtrnácti let občanské války zažili nájezd džihádistů a ničení zdejších památek. V nejistotě žijí dodnes. Teď se obávají, že nová syrská vláda nezvládne křesťany ani jiné menšiny od podobných hrozeb ochránit.

Padesát kilometrů od Damašku leží vesnice Maalúla, kde se stále mluví už skoro mrtvou aramejštinou. Podle učenců je to rodný jazyk Ježíše Krista. Křesťanští obyvatelé Maalúly během čtrnácti let občanské války zažili nájezd džihádistů a ničení zdejších památek. V nejistotě žijí dodnes. Teď se obávají, že nová syrská vláda nezvládne křesťany ani jiné menšiny od podobných hrozeb ochránit.Všechny díly podcastu Zápisník zahraničních zpravodajů můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Do jeho života už dlouhé roky patří divadlo a hudba. Od studií je součástí pražského Studia Ypsilon, kde měla nedávno premiéru jeho hra Země mezi mantinely. Proč se pustil právě do hokejového tématu? A co ho na divadle stále baví? I o tom mluvil v pořadu Až na dřeň Jan Večeřa.

Do jeho života už dlouhé roky patří divadlo a hudba. Od studií je součástí pražského Studia Ypsilon, kde měla nedávno premiéru jeho hra Země mezi mantinely. Proč se pustil právě do hokejového tématu? A co ho na divadle stále baví? I o tom mluvil v pořadu Až na dřeň Jan Večeřa.Všechny díly podcastu Až na dřeň můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Do jeho života už dlouhé roky patří divadlo a hudba. Od studií je součástí pražského Studia Ypsilon, kde měla nedávno premiéru jeho hra Země mezi mantinely. Proč se pustil právě do hokejového tématu? A co ho na divadle stále baví? I o tom mluvil v pořadu Až na dřeň Jan Večeřa.

Nejen o krajských dožínkách a sklizni, ale i o tvorbě cen, dotační politice, slibech vlády a podpoře lihovaru v Zásadě na Jablonecku si s Jiřím Teplým z regionální agrární komory povídala redaktorka Jana Švecová.

Ve Studovně jsme s Rozárií Haškovcovou, která na Radiu Wave moderuje společně s Ondřejem Šebestíkem a Prokopem Pithartem ekologickou talkshow Spory, navázali na minulý díl a probrali její cestu ke studiu na prestižní Sciences Po a působení na sociálních sítích, kde se věnuje environmentálním tématům.

Mluví spiritualita a psychoterapie o tom samém pouze jinými slovy, nebo popisují jiné zkušenosti? To byla jedna z otázek, kterou kladl publicista Josef Beránek knězi a rodinnému terapeutovi Petru Glogarovi v jejich nové knize Všechno začíná v nás. Oba spoluautoři byli hosty Hergot!u.

Mluví spiritualita a psychoterapie o tom samém pouze jinými slovy, nebo popisují jiné zkušenosti? To byla jedna z otázek, kterou kladl publicista Josef Beránek knězi a rodinnému terapeutovi Petru Glogarovi v jejich nové knize Všechno začíná v nás. Oba spoluautoři byli hosty Hergot!u.Všechny díly podcastu Hergot! můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Rostislav Novák mladší, principál Cirku La Putyka, sdílí svůj fascinující příběh z divadelní rodiny a zkušenosti s novým cirkusem. Mluví o těžkostech a radostech tvorby divadelních představení, paralelách mezi vrcholovým sportem a divadlem, a o novém projektu s názvem St.art.Chcete skvělý vhled do divadelního světa? Jaké to je pracovat s rodinou, zvládat ADHD a čelit výzvám v kreativním procesu?Partnerem epizody je Pomelobox: https://go.pomelo.com.pl/protiproudukód PROTIPROUDU20 pro 20% slevu #spoluprace Chcete nový merch Proti Proudu? Kupte https://protiproudu.cz/trikoDej

Ondřej Neff je novinář, spisovatel, fotograf, překladatel, legenda české sci-fi a hlavně obdivovatel nových technologií. Nedávno oslavil 80 let, ale myslí mu to lépe než většině třicátníků.Téměř dvouhodinový rozhovor se točí kolem roku 1968, který prožil v Československém rozhlase. Mluvíme o jeho otci Vladimíru Neffovi a sérii jeho knih o podnikatelských rodinách, procházíme 29 let existence jeho internetového deníku Neviditelný pes a vzpomínáme, jak v roce 1998 spolu s Ivo Lukačovičem a Patrikem Zandlem vyvolali protesty proti zdražení vytáčeného přístupu k internetu.Jak jinak, zabýváme se humanoidními roboty, kteří dříve nebo později budou využíváni ve válkách – což je v rozporu se třemi zákony robotiky, jak je kdysi zformuloval slavný Isaac Asimov. Pokoušíme se také odpovědět na otázku, zda umělá inteligence prohloubí individualizaci života lidí a rozvrátí jejich psychiku.Nemohli jsme také nezavadit o psy, kteří v životě i článcích Ondřeje Neffa hrají důležitou roli. V závěru se pak snažím z autora slavných sci-fi knih dostat odpověď na to, kde v osmdesáti letech bere sílu nejen ráno vstát a jít se oholit, ale také tvořit – a to bez pomoci antidepresiv.

V Ústeckém kraji výrazně přibývá nemocí, které přenášejí klíšťata. Jen v tomto červenci bylo hlášeno 20 případů klíšťové encefalitidy. Oproti loňsku jde o nárůst o více než 60 procent.

Podle vládních stran teď jde o všechno a volby rozhodnou o tom, jestli se Česko neobrátí na Východ. Jedním z hlavních témat jejich kampaně pak je údajná česká pomoc Ukrajině. Jenže čísla ukazují něco úplně jiného: v pomoci se krčíme na chvostu, za státy, u kterých byste to fakt nečekali. A jak by se český přístup k Ukrajině změnil, pokud by volby vyhrála současná opozice? Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. A že to rozhodně není nuda. Poslouchejte Ondřeje Housku a Michala Půra, skutečné insidery, kteří znají bruselské i české zákulisí. Celý díl najdete na HeroHero, Opinio a Forendors: https://herohero.co/bruselskydiktat https://bruselskydiktat.opinio.cz/ https://www.forendors.cz/bruselsky_diktat Link na předprodej naší knihy: https://shelfie.cz/knihy-/678-bruselsky-diktat-aneb-co-o-eu-skoly-neuci-9788087331071.html?utm_source=economia&utm_medium=productbanner&utm_campaign=produkty-bruselsky+diktat&utm_id=shelfie-bruselsky-diktat&utm_term=knihy+shelfie+&utm_content=bruselskydiktat

Návrat dětí do školky nebo školy je zkouškou pro každou rodinu. V této epizodě řešíme, jak přejít z prázdninového chaosu do fungujícího režimu – s klidem, plánem a smyslem. Jak si nastavit školní dny, volný čas, mimoškolní aktivity, a přitom nezapomenout na sebe? Mluvíme o: výběru školy a aktivit podle hodnot rodiny, time managementu pro rodiče, smysluplném trávení volného času, vyvážení práce a rodiny. Upřímně, s nadhledem, z pohledu otců.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 53 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Jsem influencer, aniž bych to uváděl jako svoje povolání,“ říká Zdeněk Pohlreich. Lidé ho znají jako nekompromisního šéfkuchaře, jehož věty se staly legendárními hláškami. Dnes ale sám říká, že nechce promarnit čas a místo stěžování si na změny hledá cesty, jak se adaptovat. „Měl jsem na vybranou mezi tím, jestli budu nadávat na to, že se to celý změnilo jinak, než by se mně mohlo líbit, anebo jestli se pokusím na tu situaci nějak adaptovat. Tak jsem si vybral to druhý,“ říká k tomu, proč si rozjel vlastní podcast, youtube kanál a vrací se i jeho nejslavnější pořad Ano, šéfe!, který podle něj nikdy nebyl jen o gastronomii, ale hlavně o lidech a jejich příbězích. Otevřeně mluví i o osobních tématech - o dětství v obyčejných poměrech, komplikovaném vztahu s otcem i o rozvodu, který označuje za jednu z nejtěžších životních zkušeností. „To nechcete prožít, nikomu to nepřeji,“ říká k tomu, jak těžké je zejména to, že takový krok zasahuje i děti. Mluví ale i o tom, jak náročné je v gastronomii obstát po covidu - podle jeho slov v ní zůstali jen ti, kteří ji opravdu chtějí dělat. I proto je dnes prý tolerantnější než dřív, ale vnitřně pořád vidí stejné chyby. „Nemám pochopení, když je něco udělaný blbě. Ale mám pochopení pro lidský osud,“ vysvětluje. Pohlreich v rozhovoru vzpomíná i na to, proč odešel z jistoty korporátu a začal podnikat. „Šel jsem podnikat ze strachu, že mi jednou tu vyhřátou židli sebere nějakej mladej talent za polovic. Tolika lidem jsem za život vydělal prachy, tak jsem si říkal - zkusím udělat něco pro sebe,” přiznává. Mluví také o panických atakách a o tom, že si jako podnikatel bral výplatu až poslední. To, že se člověk bojí, podle jeho slov k rozhodnutí jít „na sebe“ logicky patří. Co dnes vůbec znamená značka Zdeněk Pohlreich? Jak těžké je udržet restaurace v době zdražování a zároveň „nebýt včerejší zpráva“? A proč má pocit, že se země posouvá doleva, i když říká, že na obavy už nemá čas - jen na adaptaci? O tom všem je rozhovor.

Prezidenti Donald Trump a Vladimir Putin se v pátek setkají na Aljašce. Ukrajina ani Evropa zastoupeni nebudou, evropští státníci se ale shodli, že jejich bezpečnostní zájmy musí být na jednání zohledněny. „Donald Trump mluví o tom, že musí být mír, ale jeho představa o míru je nepřítomnost bojů,“ upozorňuje ve vysílání Českého rozhlasu Plus politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Tomáš Weiss.Všechny díly podcastu Osobnost Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Odkaz na video s prezentací: https://youtu.be/VbBeHvflyWEMyslíte si, že vám v cestě stojí jen angličtina?

Kam přijede, tam bourá sály. Je ztělesním soucitu a po světě chodí proto, aby zmírňoval lidské trápení. Kdo ho potkal osobně, ten říká, že je to úplně obyčejný chlapík, ale má nakažlivě dobrou náladu. Přesto jsou na světě politici, dokonce i celé státy, které by ho rády viděly v naprosté izolaci. Bojí se ho víc než ekonomických sankcí, víc než občanské války. Mluvíme o Jeho Svátosti 14. dalajlámovi, občanským jménem Tändzin Gjamccho, který nedávno oslavil 90. narozeniny.

Kam přijede, tam bourá sály. Je ztělesním soucitu a po světě chodí proto, aby zmírňoval lidské trápení. Kdo ho potkal osobně, ten říká, že je to úplně obyčejný chlapík, ale má nakažlivě dobrou náladu. Přesto jsou na světě politici, dokonce i celé státy, které by ho rády viděly v naprosté izolaci. Bojí se ho víc než ekonomických sankcí, víc než občanské války. Mluvíme o Jeho Svátosti 14. dalajlámovi, občanským jménem Tändzin Gjamccho, který nedávno oslavil 90. narozeniny. Všechny díly podcastu Zaostřeno můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

"Do jaké míry žiju autentický život a kde jsem se naučil dělat a říkat to, co ode mě druzí očekávají? Do jaké míry je můj život jen herectví?" Důležitá otázka zazní v dalším vydání podcastu Klika v sérii Vybraná společnost. Co vlastně Ježíš u duchovních herců odmítá? Říká: Mluví - a nedělají, ukazují dvojí tvář, považují se za důležitější než ostatní. Je snadné považovat za pokrytce ty ostatní, ale jak jsme na tom my sami? Systém pravidel nikdy nenahradí vztah, včetně toho s Bohem. Tento podcast můžete podpořit na https://radio7.cz

Odemkni celý tenhle díl + další díly a k tomu desítky krátkých úderných VIP dílů! na našem Spotify⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jen za stovku / měsíc. Odemkneš jich tím rovnou 47!⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠https://podcasters.spotify.com/pod/show/brainweare/subscribeZdeněk Weber je zkušený terapeut, průvodce Vision Questů a zakladatel ⁠institutu Prevence a léčení traumatu⁠. V tomto rozhovoru prozrazuje, jak najít cestu k vlastní duši, proč je důležité trávit nestrávené prožitky a jak vypadá skutečná spiritualita uzemněná v každodenním životě. Mluvíme o přechodových rituálech, mýtu bezpečného prostoru, transparentní komunikaci a o tom, proč potřebujeme přejít od self-help k we-help. Co znamená "connection before content" a mnoho dalšího!Celý rozhovor najdete ve VIP části s předplatným přímo na Spotify zde: , nebo našem YouTube!Oznamenujeme otevření nejlevnějších registrací na Půlroční Akademii Brain We Are 2026! SLEVA 4600,- zde: https://brainya.org/pulrocni-akademie-brain-we-are/Parťákem dnešního dílu je ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠GymBeam⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ https://gymbeam.cz/⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠https://gymbeam.cz/⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ zadej kód BWA5 pro 5% slevu a koukni na naše oblíbené produkty od proteinů, až po nootropika. ⁠⁠Odebírej VIP krátký formát RED PILL na našem Spotify⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jen za 100,- / měsíc. Odemkneš jich tím rovnou 42! Kam dále?Kup si jeden z našich online kurzů ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Průvodce Mozkem a Myslí⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠, nebo ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Mentální Modely⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a s kódem "BWA30" je tam SLEVA 30%!Zadej kód "BWA" pro slevu 10% na vybrané zboží na eshopu ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠uplife.cz⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠herbal-store.cz⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Sledujte Brain We Are na sociálních sítích: ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ( ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠www.instagram.com/brain_we_are⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ) nebo⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Facebook ⁠Minutáž:00:00 Úvod a představení Zdeňka Webera04:32 Check-in - proč je důležitý pro začátek06:37 Jak probíhá check-in v praxi13:55 Práh vlastní duše - co to znamená18:42 Ladění s přírodou VS Městské prostředí22:46 Kolik času potřebuje průměrný manažer na Vision Quest24:01 Jak dlouho trvá přechod do zelené zóny29:15 Ulpívání a aktualizace v životě35:07 Projekce ve vztazích38:06 Přechodové rituály v moderní společnosti41:30 Jak vypadá moderní přechodový rituál52:03 Víra v zázrak uprostřed krize56:50 Osobní zkušenost s dlouhodobým zdravotním problémem1:02:25 Vyhoření a jeho důsledky1:04:50 Jak dlouho trvá regenerace nervového systému1:07:50 Pomalý úspěch versus rychlá intenzita1:12:28 Četba z knihy Prorok - O vyučování1:14:57 Uzemněná spiritualita1:22:56 Od self-help k we-help1:25:44 Bezpečná sounáležitost1:29:07 Přechod do VIP části

Kantorova vila v Jablonci nad Nisou se má proměnit v muzeum a kulturně-společenský prostor.

V roce probíhajícího Expa vydaly knihu, která představuje japonskou společnost širší veřejnosti. Publikace Japonský rok je jak pro laiky, tak i pro ty, kteří už o Japonsku něco vědí nebo tam třeba byli a chtějí si své zážitky urovnat. „Japonci jsou schopni chopit se nápadu a dovést ho do dokonalosti,“ popisují Denisa Vostrá a Alice Kraemerová. Jaké japonské umění inspirovalo impresionisty nebo třeba Alfonse Muchu? A mají Japonci čas chodit na výlety? Ptá se Karolína Koubová.

V roce probíhajícího Expa vydaly knihu, která představuje japonskou společnost širší veřejnosti. Publikace Japonský rok je jak pro laiky, tak i pro ty, kteří už o Japonsku něco vědí nebo tam třeba byli a chtějí si své zážitky urovnat. „Japonci jsou schopni chopit se nápadu a dovést ho do dokonalosti,“ popisují Denisa Vostrá a Alice Kraemerová. Jaké japonské umění inspirovalo impresionisty nebo třeba Alfonse Muchu? A mají Japonci čas chodit na výlety? Ptá se Karolína Koubová.Všechny díly podcastu Vizitka můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 63 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Jsem v naději, že budu připuštěn do veřejné služby,“ říká Oto Klempíř, bývalý frontman J.A.R., který se rozhodl kandidovat do Sněmovny za Motoristy sobě. Veřejnost to šokovalo, kolegové z kapely ho vyhodili. „Když žiješ s chlapcema 36 let, víte o sobě všechno. Tak očekáváš, že se tohle nestane,“ říká s tím, že kdyby jiný kolega z J.A.R. měl politické ambice, s rukou na srdci by ho politoval, že je odhodlán sloužit veřejnosti i za cenu všeho náročného, co je s takovým angažmá spojené. Přestože Klempíř věřil, že to spoluhráči unesou, za svým rozhodnutím stojí. O Motoristech mluví jako o něčem, co mu přišlo „sexy“. „Připomnělo mi to začátky J.A.R. Bez nároku na honorář, ve volném čase, nonstop. Jedeme,“ komentuje hudebník a marketér, který čelí otázkám, jestli jeho vstup do politiky nebyl plánovaný už dávno dopředu. V červnu totiž ještě vystupoval v médiích jako nezávislý komentátor a hájil Filipa Turka. Rozhodnutí kandidovat ale podle Klempířových slov přišlo až začátkem července, v průběhu dovolené na Mallorce. „Že jsem pracoval pro Motoristy a hrál jsem přitom nezávislého? Není to pravda. No go,“ brání se a dodává, že Motoristé prošli jeho „drobným amatérským sítem prověrek“ se ctí – jinak by se na jejich kandidátku nepřipojil. Pokud jde o hypotetické povolební sbližování Motoristů sobě s Andrejem Babišem, Klempíř přiznává, že s tím není komfortní a s takovou variantou zatím vůbec nepracuje. Se šéfem strany Petrem Macinkou se o tom ale dosud ani nebavil. Bývalý frontman skupiny J.A.R. také otevřeně hovoří o tom, jestli nemá o svém politickém angažmá pochybnosti. „Udělám všechno, abych uspěl. Když se to nestane, bude to pro mě velká ztráta. Ať už J.A.R., spousty kamarádů a lidí, o kterých jsem si něco myslel, ale prostě už to nedávají,“ říká s dodatkem, že pokud se mu nepodaří ve volbách uspět teď, jistě se to povede za čtyři roky. V rozhovoru se Klempíř vrací také ke své spolupráci s StB. Přiznává, že na tlak vůbec nebyl připravený a že byl „vyplesklý hrůzou“. Popisuje také, že člověk nejprve spolupracuje ze strachu, který pak přeroste v to, že se změní v „hadr na zem“. Mluví také o tom, jak v něm postupně situace zrála a chtěl se z ní dostat, k čemuž mu pomohla tehdejší přítelkyně. „Nemuselo se to vůbec stát. Měl jsem strašnou kliku, přišel anděl a ten mě zachránil. Chtěl jsem skočit do řeky a říkám si: já tam skočím a nevyplavu. Už toho mám dost,“ vzpomíná. Čím ho překvapili lidé, se kterými si pokoušel vyříkat fakt, že je mohl spoluprací s StB poškodit? Co říká na to, že jeho syn s jeho politickým angažmá nesouhlasí? A jak se člověk vůbec dostane od pomoci Pirátům nebo ODS k Motoristům? Poslechněte si celý rozhovor.

Kanadská aktivistka Cheryl Maloney je příslušnicí komunity Mikmaků. Narodila se do vztahu s půdou, který nechce přerušit. Les, řeka a lov jsou součástí života i dědictví, které původní obyvatelé Kanady odmítají opustit. Po staletí však státy domorodým komunitám právo na lov odebírají, soudy trestají dodržování tradic, těžební firmy znečišťují vodní zdroje a školy učí zapomínat, kým člověk je.Maloney brání řeku, právo svého syna na domorodý lov i paměť komunity, která přežila kolonizaci, převýchovné školy a systematické ničení vztahu ke krajině. Mluví o zodpovědnosti, která nevychází z volby, ale z místa, odkud člověk pochází. A o tom, co všechno je třeba hájit, abychom mohli přežít.Příběhem Cheryl Maloney provází vědecká novinářka Pavla Hubálková.Český hlas Cheryl Maloney byl vygenerován pomocí nástroje umělé inteligence Eleven Labs.

Ranní brífink Jaroslava Maška: Je středa 6. srpna, zítra vychází další díl slavné české hry Mafia, která uspěla po celém světě, recenzi od našeho Oty Schöna můžete čekat už o víkendu a ČSU dnes zveřejní výsledky průmyslu a obchodu za červen. Taky se dozvíte, jaké jsou v Polsku ceny, silnice a zajímavá města. 

Ranní brífink Jaroslava Maška: Je středa 6. srpna, zítra vychází další díl slavné české hry Mafia, která uspěla po celém světě, recenzi od našeho Oty Schöna můžete čekat už o víkendu a ČSU dnes zveřejní výsledky průmyslu a obchodu za červen. Taky se dozvíte, jaké jsou v Polsku ceny, silnice a zajímavá města. 

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Řekli mi: Holčičko, když se tady rozbrečíš na povel, budeš hrát dceru Libušky Šafránkové. Tak jsem se rozbrečela.“ Tím začala kariéra Lucie Vondráčkové už ve dvanácti letech na jevišti Národního divadla. Její profesní život je propletený hudbou, filmem, divadlem i dabingem, ale také mateřstvím a dlouhou pauzou, během níž žila v Kanadě. „Jsem plná mixu celý život. Je tam mainstream, underground, divadlo. Promíchává se to a mě to baví,“ říká herečka a zpěvačka. Vzpomíná ale nejen na dětské role a první pohádky, ale i na chvíli, kdy se jí herectví zprotivilo: „Zjistíte, že tu práci nenávidíte. Že už nechcete divadlo ani vidět. Úplně jsem se vyděsila, když jsem si to uvědomila.“ Kanadská „pauza“ a mateřství ji ale zachránily. „Ta studánka touhy se znovu naplnila,“ popisuje Vondráčková, jak po návratu do Česka znovu objevila lásku k divadlu. Mluví také o tom, jak se mění divadlo pod tlakem digitální doby, dnes podle ní lidé nevydrží dlouhé monology a upadá pozornost – divadelníci by si proto měli uvědomit, že lidé se po náročném dni chodí na představení hlavně bavit a hereckou povinností je především nadopovat je energií. Jako matka dvou synů mluví i o střetu světů – svého analogového dětství a jejich digitální reality. „Už trošku rozumím jazyku, který používají. Přetahují mě do svého světa a mě to fascinuje,“ říká k tomu, že telefony jsou sice jedna velká katastrofa, ale zároveň chápe, že právě v online světě mají její synové přátele – podobně, jako by si šli ven hrát. V rozhovoru otevřeně popisuje i roli ženy, která se na čas zcela odevzdala rodině: „Naučila jsem se vařit a péct a všechno další, co jsem do té doby myslela, že se mě vůbec netýká. A děláte to rád,“ říká k tomu, že období, kdy se věnovala výhradně dětem, rozhodně nelituje. Každá žena má ale podle ní právo se pak vrátit do svého světa, na který na chvíli zapomněla. Dnes je navíc podle herečky a hudebnice pro ženy mnohem jednodušší jít za svým snem a také dodává, že se zásadně osvobodily ve chvíli, kdy zjistily, že jim něco může být jedno a „že nemusí zůstávat tam, kde jim není dobře.“ Proč herectví považuje za „lehkou múzu“, která má především sloužit, ne vychovávat? Jak hledá rovnováhu mezi prací a zábavou? A jak vnímá roli matky, která se vrací ke své profesní identitě? I to se dozvíte v rozhovoru s Lucií Vondráčkovou.

Ve světě není mnoho mezinárodně uznávaných spisovatelů, kteří by měli nějaký bližší vztah k České republice. Jedním z nich je alžírsko-francouzský autor Boualem Sansal. Mluví se o něm nejen kvůli novému románu, ale i protože už tři čtvrtě roku roku sedí v alžírském vězení.

Ve světě není mnoho mezinárodně uznávaných spisovatelů, kteří by měli nějaký bližší vztah k České republice. Jedním z nich je alžírsko-francouzský autor Boualem Sansal. Mluví se o něm nejen kvůli novému románu, ale i protože už tři čtvrtě roku roku sedí v alžírském vězení.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

S Petrem Procházkou jsem si v podcastu povídal poprvé, avšak na nohou měl boty, které už ve studiu Jednoho procenta byly. Mluvím teď o značce, a ta je Skinners. Možná znáte, a pokud ne, slyšeli jste skoro určitě už někdy o ponožkobotách. Jde o originální český nápad kombinující ponožky a boty do jednoho produktu. Už víte?V roce 2015 zabodovaly skinnersky v soutěži Nápad roku, zcela zaslouženě, byť nevyhrál, ale skončil na druhém místě. Já ve skinnerskách aspoň moderoval vyhlášení výsledků následujících dvou ročníků. V dalších letech ponožkoboty zabodovaly na crowdfundingových platformách, včetně amerického Kickstarteru. Dohromady vybrali asi 40 miliónů korun.Firmu rozjeli Petr a Michaela, v té době partnerský pár. A jestli pátráte po odpovědi na otázku, zda je těžší udržet blízký vztah v osobním životě, anebo v byznysu, tak tihle dva mají svou odpověď. Rozešli se, a už dávno mají oba jiné partnery. Ale firmu Skinners udrželi a rozvíjejí ji dodnes.Michaela Steinhauser už v Jednom procentu byla, před několika lety, a Petra Procházku jsem pozval teď. Mimo jiné i proto, že Skinners už dávno nevyrábějí jen ponožkoboty. I když ty jsou asi stále nejznámějším produktem. Ale snaží se prosadit v segmentu tzv. barefootů. Tam je trh větší, ale zároveň i mnohem tvrdší konkurence.Mají šanci uspět? O tom jsme mluvili. A taky o tom, proč boty vyrábějí v Portugalsku, proč se v Česku skvěle žije, ale ne úplně dobře podniká, a taky o tom, co mají podrážky bot Skinners společného s rizotem.Přeju příjemný poslech.

Policisté z Česka, Slovenska a Ukrajiny v Dnipru dopadli muže, který loni adresoval českým základním školám výhrůžky. Podle všeho měl vazby na ruské tajné služby. Slovenská policie o jeho zadržení informovala i přes přísné pokyny, které vydala evropská agentura pro mezinárodní policejní spolupráci. „Mluví se o napojení slovenských politických špiček na Rusko. Slovenská vláda je hlavním zástupcem ruských zájmů v EU,“ říká Ondřej Kundra, zástupce šéfredaktora týdeníku Respekt.

Policisté z Česka, Slovenska a Ukrajiny v Dnipru dopadli muže, který loni adresoval českým základním školám výhrůžky. Podle všeho měl vazby na ruské tajné služby. Slovenská policie o jeho zadržení informovala i přes přísné pokyny, které vydala evropská agentura pro mezinárodní policejní spolupráci. „Mluví se o napojení slovenských politických špiček na Rusko. Slovenská vláda je hlavním zástupcem ruských zájmů v EU,“ říká Ondřej Kundra, zástupce šéfredaktora týdeníku Respekt.Všechny díly podcastu Dvacet minut Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 53 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Skutečně mohu říct, že mám čtyři rodiče a jsem jedináček ze čtyř dětí. A vždycky se snažili, aby to bylo co nejharmoničtější. V tomhle jsem měl velkou kliku,“ říká Mikoláš Tuček, kterého veřejnost zná jako herního novináře, moderátora a fotbalového fanouška. V rozhovoru se ale ukazuje také jako otec tří dcer, člověk přemýšlející o vlivu sociálních sítí i o tom, jak se (ne)mění vztah k práci a k sobě samému s přibývajícím věkem. „Největší obavy mám ze sociálních sítí. Je to mnohem větší strašák, než jestli si dcery někde dají o dvě piva víc,“ přiznává novinář. Mluví také o momentu, kdy se jedna z jeho dcer jako malé dítě po pádu „vypnula“. „To je pro rodiče skutečně nepříjemná situace,“ popisuje to, jak těžké je mít své dítě bezvládné v rukou. Lékaři ho uklidnili, že se to některým dětem prostě stává, ale ten první moment, kdy ji držel a nevěděl, co se děje, v něm zůstává. Tuček mluví také o dědovi, který byl „spíš špion než agent StB“, o rodinných komunistech i o tom, jak se člověk učí chápat dějiny. „Pochopíš, že v jistých fázích té historie světa to mohl být docela ‚sexy směr‘. To, že není, už dnes víme velmi dobře,“ říká o nástupu komunismu po válce a dodává, že je pro něj ale strašidelné, jestli se historie tak trochu neopakuje. Ačkoliv nevěří, že podzimní volby dopadnou nějak fanaticky, doufá, že skončí alespoň „nějak hratelně.“ Tuček se v rozhovoru vrací i ke své profesní dráze – od herních pořadů jako Game Page nebo legendárního Re-playe až po současnou konzultantskou roli, v níž propojuje herní vývojáře s vydavateli. „Není to tak, že bych si nějak maloval kariéru. To jsem nikdy nedělal, spousta věcí se mi stala klikou,“ vzpomíná. Vysvětluje také, proč už ho neláká utíkat do otevřených herních světů na stovky hodin a proč dává přednost intenzivnějším zážitkům. Popisuje i to, jak se nepovedly některé televizní formáty, do kterých třeba investoval rok práce a které pak skončily po osmi dílech. S Alžbětou Trojanovou teď natáčí nový podcast a nechce se přetvařovat. „Nechceme se tvářit, že budeme dělat Re-play 2.0. Je to spíš, jako kdybyste s náma seděli v hospodě,“ láká posluchače. Je výhoda, když člověk trochu dělá všechno? Co Tučka nejvíce baví na fotbale? Co o nás říká, že Kingdom Come může být nejúspěšnějším kulturním exportem Česka? A jak se změnila situace v herním průmyslu? Pusťte si celý rozhovor.

Šumava je známá jako místo, kde často prší a kde mají prales. Mluvčí NP Jan Dvořák ale připomene daleko širší kouzlo tohoto kraje. A také kde teď mohou lidé nejvíc najít klid. Kam mohou vodáci? V čem je největší kouzlo přeshraniční spolupráce? A co je nového v Bavorském lese?Všechny díly podcastu Host Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Šumava je známá jako místo, kde často prší a kde mají prales. Mluvčí NP Jan Dvořák ale připomene daleko širší kouzlo tohoto kraje. A také kde teď mohou lidé nejvíc najít klid. Kam mohou vodáci? V čem je největší kouzlo přeshraniční spolupráce? A co je nového v Bavorském lese?

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 63 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Veřejný prostor není klub, ze kterého mohu někoho vyloučit,“ tvrdí filozof a publicista Václav Bělohradský, který varuje před tím, že svoboda slova se dnes neomezuje zákazem, ale neviditelnými normami. Mluví o pojmu „měkké ostrakizace“ a tvrdí, že právě ona je pro český kulturní rámec typická. „Potlačené ve společnosti je nebezpečnější než to vyslovené. To, co se bojíte vyslovit, se změní v symptom, v nemoc,“ komentuje filozof. Nesvoboda slova se podle něj dnes projevuje například hegemonními slovy, která přestáváme chápat jako politická – jako třeba „dobro“, „pravda“ nebo „krása“. Ostrakizace je podle něj i důvodem, proč se část veřejnosti pohoršovala nad tím, že kdysi vystoupil na sjezdu hnutí ANO. „Já zásadně publikuju bez honorářů. Dostal jsem pravda, jednu koblihu, kterou jsem tam skutečně sežral ke kafi. Byla docela dobrá,“ směje se Bělohradský. Vzpomíná i na emigraci v roce 1970 a své rozhodnutí odejít popisuje bez heroizace. „Ve mně není ten typ statečnosti, který ta země tehdy potřebovala. Ten typ hrdinství, který vyžaduje třeba i vězení, nebo i to, že musíte počítat, že se budete živit nějak tak z vděčnosti vůči těm, kteří vám dají práci a upadnete do zvláštního typu závislosti na pomoci druhých,“ přiznává a mluví o různých formách odvahy. V širších souvislostech se Bělohradský zamýšlí také nad úpadkem Západu. „Proč jsou všichni naši nepřátelé najednou? Jsou to miliardy lidí. To je nová situace, do které se Evropa dostala,“ říká k tomu, že jsme si dlouho mysleli, že se Evropa stane třetím pólem vůči Americe a Rusku. Upozorňuje také na to, že demokracie je systém, který je z principu nestabilní – protože umožňuje vznik i šíření ‚nebezpečných myšlenek‘. „Demokracie je ideokracie – vláda názorových většin. A nemůžu předem zaručit, že ty názory nebudou nebezpečné,“ vysvětluje publicista. Jak dnes vypadá mocenská struktura ukrytá v běžném jazyce? Co dnes znamená být „levičák“? A jaký nejabsurdnější argument slyšel, pokud jde o jeho vystoupení na sjezdu hnutí ANO? Poslechněte si celý rozhovor.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 68 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR Nosí ponožky s hořícím Kremlem. A když se kvůli nim ozvou ruští poslanci, je to pro něj spíš překvapení. Slova o tom, že nesmíme Rusy provokovat, protože se rozzlobí a budou ještě zlejší, považuje za absurdní. „Dával jsem to i jako dárky kolegům z Evropy. Je to symbol odolnosti, ukrajinského humoru. Ukazuje, že se nemáme bát myslet za horizont,“ říká vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný. O ruské agresi mluví tvrdě a varuje, že musíme pamatovat na to, že se Rusko Evropy nebojí a považuje ji za zaostalý a dekadentní kontinent. „To, čemu rozumí, je vojenská síla. A tu v Evropě zatím nevidí,“ kritizuje. Přesto Kopečný věří, že naděje existuje – ne ve velkých summitech a prázdných slibech, ale v konkrétních projektech a lidech. „Bitvy vyhrávají armády, ale války vyhrávají společnosti,“ říká a přidává konkrétní čísla: Ukrajinci už dnes vyrábějí víc dělostřeleckých granátů než celé NATO dohromady. Zatímco Rusko i Ukrajina chrlí miliony dronů ročně, Evropa podle něj zásadně zaostává – nejen kapacitami, ale i mentálně. „Evropa nemá výrobce balistických střel středního doletu, které by byly schopné zaměřovat cíle v Rusku. Stejně jako jsou zaměřovány cíle v Evropě, a díky tomu také mohou pravidelně, ať už politici nebo političtí komentátoři v ruských televizích, vyhrožovat tu Praze, tu Berlínu nebo Londýnu, že na ně pošlou rakety,“ komentuje vládní zmocněnec. Tomáš Kopečný ale zároveň varuje před fixací na velká slova a nefunkční symboliku. Mluví o obnově Ukrajiny jako o boji o přežití – ekonomickém, vojenském i psychologickém. A právě poslední rovinu považuje za klíčovou. „Celý příběh rekonstrukce Ukrajiny bude o duševním zdraví. Dneska je to země, která je hluboce traumatizovaná. A pokud ti lidé nebudou v pohodě, nebudou pracovat. Nehledě na bezpečnostní aspekty,“ vypočítává. Tématu se přitom věnuje i osobně – s českými týmy jezdí na Ukrajinu, pomáhá uprchlíkům v Česku, zajišťuje financování a přemýšlí, jak udělat z péče o psychiku běžnou součást pracovních benefitů. A i v tom je osobní. „Já na terapii nechodím. Pro mě jsou terapií rozhovory. Interviews is my therapy. To bych si měl dát na tričko,“ směje se Kopečný, ale zároveň přiznává, že i na něj má to, co viděl nejen v ukrajinských nemocnicích, dopad. „Ty věci ve vás zůstávají,“ dodává. Jak reálně vypadají investiční projekty na Ukrajině a proč by měly být levnější než ruská raketa? Jak by se mohla změnit česká podpora Ukrajině po volbách? Proč je dobře, že za sebou Evropa má budíček díky brutálním prohlášením Donalda Trumpa? A jak se obnovuje země, kde se lidé připravují na válku, která může trvat dalších dvacet let? Nejen o tom mluví vládní zmocněnec pro obnovu Ukrajiny Tomáš Kopečný.

CELÝ DÍL NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION „S minimální mzdou se nedá vyžít. A reálná kupní síla českých mezd klesla za posledních pět let nejvíc v celé Evropské unii,“ říká antropoložka a analytička Lucie Trlifajová. Ve Studiu N mluví o tom, co všechno by měl člověk pokrýt, aby mohl vést důstojný život – a proč to pro velkou část lidí zůstává mimo dosah. Co znamená v roce 2025 důstojný život? Zaplatit si zubaře, umožnit dětem kroužky nebo mít úspory aspoň na malou dovolenou v Česku. Pro mnoho lidí je to ale nedostupný luxus. „Aby mohl člověk dobře fungovat ve společnosti, musí mít alespoň nějaké základní materiální zabezpečení,“ říká Trlifajová v rozhovoru. „Mluvíme o ekonomických předpokladech, které se ve společnosti očekávají. Ve výpočtech pracujeme s tím, co je vnímáno jako standard – tedy o čem se mluví, co je ve veřejné debatě přítomné.“ Zatímco takzvaná minimální důstojná mzda by podle výpočtů měla být kolem 46 tisíc korun měsíčně (v Praze a Brně dokonce přes 50 tisíc), státem garantovaná minimální mzda v Česku činí necelých 21 tisíc korun. „S minimální mzdou člověk nevyžije. Možná by se to dalo zvládnout s vlastním bydlením bez nákladů na údržbu, ale drtivá většina nejchudších lidí žije v nájmu,“ upozorňuje Trlifajová. Reálná kupní síla českých mezd klesala v posledních pěti letech nejvíce v celé Evropské unii. A dopady na společnost jsou čím dál patrnější: „Máme velkou skupinu lidí, kteří na tom nejsou úplně špatně, ale žijí v trvalé ekonomické nejistotě. Pětina obyvatel Česka nemá ani na nečekaný výdaj okolo 15 tisíc korun. U nejchudších jsou to až dvě třetiny lidí.“ To podle Trlifajové podrývá základní společenské vazby. „Jeden z příslibů demokracie je, že když se bude člověk snažit a dost pracovat, dostane se ke stabilitě. Ale velký podíl lidí toho nedosáhne – a vede to k sociálním pnutím.“ Česká společnost se podle ní polarizuje hlavně na základě majetku. Nejvíce je to vidět u dostupnosti bydlení. „Máme obrovský rozdíl mezi těmi, kdo vlastní, a těmi, kdo nevlastní. Dopadá to především na mladé.“ Jak se počítá důstojnost? Kdo v Česku vydělává na chudobě? Kolik lidí u nás žije v podmínkách, které by ve většině západní Evropy byly nepřijatelné? A co se stane, když to politici budou dál přehlížet? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion.

První místopředseda ANO Karel Havlíček je Babišovým žolíkem, který rozhodne o výsledku hnutí ve volbách. Proto je nasazený jako lídr kandidátky v Praze, která je vládní baštou, s úkolem přetáhnout Spolu a STAN zklamané voliče.Také proto, že agilní Havlíček po celé zemi navštěvuje firmy a účastní se řady podnikatelských konferencí. A tam mluví jako skalní pravičák: upozorňuje, že na všechno peníze nebudou. Mluví tedy úplně jinak než předseda ANO Andrej Babiš slibující lidem na mítincích, co všechno jim stát zaplatí.Pětapadesátiletý Havlíček v sobě našel velký politický talent - evidentně ho baví setkávání s lidmi, umí mluvit s různými skupinami, dokáže zaníceně hovořit na jakékoliv téma. Ostatně právě proto má mezi novináři přezdívku „jubox“, kterou používají i někteří jeho kolegové z ANO. Hodíte do něj jako do automatu minci, zadáte téma a on spustí.„Podnikatelé nejsou naivní a tuší, že ne všechno z toho, co jim Havlíček vypráví, nakonec splní, neboť rozhodující slovo má stejně Babiš. Zároveň ale oceňují, že se s nimi alespoň baví, že jim naslouchá, na což vládní politici čas nemají,“ říká politická reportérka Lucie Stuchlíková v podcastu Vlevo dole.„Leckomu Havlíčkovy sliby mohou přijít přehnaně ambiciózní, když říká, co všechno ve vládě nastartuje, zařídí, změní, opraví. Když se podíváme na jeho podnikání v minulosti, které ne vždy dopadlo dobře, najdeme tam společný rys - megalomanství, přepálené investice, naslibované hory doly,“ všímá si Václav Dolejší.Pokud ANO jako jasný favorit sestaví po volbách kabinet, Havlíček by se měl stát vicepremiérem pro ekonomiku. V tomto křesle ho pak čeká nelehký úkol, k němuž se všichni v ANO upínají - nastartovat ekonomiku tak, aby její růst přinesl na daních do státního rozpočtu desítky miliard korun navíc potřebných na všechny sliby.Odkud Karel Havlíček přišel do politiky? Co dělal předtím? A existuje skutečně Betyna? Poslechněte si čerstvou epizodu Vlevo dole!----Vlevo dole řeší politické kauzy, boje o vliv i šeptandu z kuloárů Sněmovny. Vychází každou středu v poledne.Podcast pro vás připravují Lucie Stuchlíková (@StuchlikovLucie) a Václav Dolejší (@VacDol), reportéři Seznam Zpráv.Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu Seznam Zpráv, na Podcasty.cz nebo ve své oblíbené podcastové aplikaci.Své názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@sz.cz.Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram.Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.

Války se dnes nevedou jen mezi armádami – nejtvrději dopadají na civilisty. Zejména na ženy, které nesou tíhu každodenního přežívání, starají se o rodiny, komunity i samy o sebe uprostřed neustálého ohrožení. Co znamená žít ve válce, která nemá jasně viditelný konec? A proč příběhy těch, kdo v ní přežívají, často vůbec neslyšíme?Uslyšíte osobní výpovědi z října 2025 – novinářky, producentky a filmařky Ruwaidy Kamal Amer z Gazy a lékařky a obhájkyně lidských práv Fatmy Mohamed ze Súdánu. Mluví o tom, jak ozbrojené násilí proměnilo jejich každodenní realitu, vztahy i pohled na budoucnost. Ruwaida sdílí zkušenost života bez elektřiny, jídla a vody, zatímco učí děti a píše poezii. Fatma popisuje hladomor v Súdánu, kde kvůli blokádě humanitární pomoci lidé jedí listy nebo zvířecí krmivo. Vyprávějí, co všechno se s válkou ztrácí – a co jim pomáhá vydržet. Rozhovor vedl dokumentarista Ivo Bystřičan. Podcast uvádí neurovědkyně a vědecká novinářka Pavla Hubálková.Hlasy Ruwaidy Kamal Amer a Fatmy Mohamed byly v české verzi generovány pomocí nástroje umělé inteligence Eleven Labs.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Dodneška mě trápí, že spoustu věcí řeším tím, že je vydržím, než abych je nedělal, přerušil nebo utekl,“ říká herec Hynek Čermák o tom, co si nese z dětství, přestože dnes už ví, že takový přístup není úplně zdravý. Mluví o odchodu z domova ve čtrnácti, šikaně ve škole i o tom, že první věc, kterou kdy řídil, bylo letadlo. Dospíval mezi větroni, padáky a s vidinou, že se z něj stane stíhač. Ale nakonec se z něj stal vlastně náhodou herec – dlouho jím být nechtěl, tak trochu ze vzdoru vůči umělecké rodině, ze které pochází. „Člověk chce jít vlastní cestou,“ říká filmový a divadelní herec, který o sobě dnes mluví jako o člověku, jenž utíká z premiér, protože se na sebe nedokáže dívat – ale zároveň dokáže naplnit divadelní sály pětadvacetkrát do měsíce. Čermák se v rozhovoru vrací k mnoha podobám své minulosti: k práci bodyguarda, velení zásahové jednotky na fotbalových stadionech v devadesátkách, bojovým sportům i k tomu, co ho naučila terapie. Když mluví o rodičovství, říká, že to jediné, čeho si v životě skutečně považuje, jsou jeho děti. A že právě kvůli nim se rozhodl odejít z předchozího vztahu. „Musíme těm dětem ukázat, že život může být v lásce žitej. A to by se nestalo, kdybych neodešel,“ vysvětluje svoje důvody. Mluví ale i o tom, jak se proslavil díky rolím gangstera nebo Vandama z Národní třídy. A proč se lidé zlobí, když zjistí, že herec, kterého obdivují, nemá stejné názory jako jejich oblíbená postava. „My jsme si mysleli, že jsi náš Vandam,“ slyšel od fanoušků poté, co se vyjádřil na konto některých politiků. O bulváru Čermák mluví bez obalu – vadí mu, že ze skandálů těží na úkor jeho i jeho blízkých. „Mockrát jsem vlítnul do redakce nějakého bulvárního deníku. Chtěl jsem si to s nimi vyřídit, rozkopl jsem dveře a tam sedělo šest žen. Tak jsem jen řekl: Promiňte, na shledanou,“ říká k tomu, že tam toužil potkat „holohlavého, svalnatého pitomce, se kterým by se mohl poměřit“. Hynek Čermák v rozhovoru mluví ale také o ženskosti, focení aktů, o cestování a hroších ve Rwandě i o tom, proč už dál nechce podporovat „cestovatelský konzum“. Jak se vymanit z rolí, které se na člověka nalepí? Dá se žít důstojně pod drobnohledem veřejnosti? Proč někdy člověk touží odpovědět od srdce, ale nemůže – protože je slušný? Poslechněte si celý rozhovor.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „My jsme tady ve střední Evropě věčně rozkročení – chvíli na Západ, chvíli na Východ. A to z nás dělá takový neurologický bod Evropy,“ říká spisovatel Pavel Kosatík. V rozhovoru se vrací k zásadním momentům české historie – k Mnichovu a k národnímu traumatu z neobrany státu. Mluví o Edvardu Benešovi jako o „nejvýznamnějším politikovi 20. století“, jehož dědictví si podle něj neseme dodnes. „Řekl, že Západ nás zradil – ne dvě konkrétní vlády, ale Západ. A už se to prostě ujalo,“ vysvětluje a popisuje, jak Beneš postupně ztrácel strategické myšlení a před Moskvou se svlékl donaha, ale i proč nelze mluvit o tom, že by poválečné Československo navazovalo na první republiku. „Oni to celé přervali, aniž by to nahradili adekvátní náhradou,“ tvrdí publicista. Kosatík ale mluví i o současnosti – o tom, jak velký problém je odliv mozků a proč se Češi vzdávají odpovědnosti za veřejný prostor. „Ten spor, který se vede celosvětově, je o tom, jestli chcete být aktivní, nebo jestli se spolehnete na to, že to populista zařídí za vás,“ říká k tomu, že by si přál, aby si lidé nenechávali vnutit populistický styl. Spisovatel se věnuje i Slovensku – zemi, které podle něj „chybí silné kritické hlasy“ a kde se demokratické síly často „projevují jen moralistně“. Mluví i o Ľudovítovi Štúrovi, o slovenské náklonnosti k Rusku i o tom, proč Robert Fico z jeho pohledu nikdy zásadně nezměnil své směřování. „On začínal jako komunista a byl na tu Moskvu orientovaný vždycky. Teď možná jen víc na rovinu říká to, co si myslel celý život,“ myslí si publicista. Zaznívá i téma samotného psaní – Kosatík popisuje, jak si pečlivě vybírá témata, jak tráví roky v archivech a že knihu začíná psát až tehdy, když cítí, že dál už „sbírat“ nemůže. Některé projekty ale přesto nedokončí. „Někdy jsem se s tím nepotkal. Asi bych to dokázal napsat chytře, ale neměl bych z toho pocit, že jsem to já,“ tvrdí. Proč právě Beneš zůstává klíčovou postavou moderních dějin? Jak hluboko sahá české trauma z roku 1938? Proč podle něj po Trumpovi může přijít ještě někdo horší? A proč si myslí, že „momentálně jsme na tom nejlíp“ – alespoň v rámci střední Evropy? Nejen o tom je rozhovor s Pavlem Kosatíkem.

Historický moment!

Poslechněte si:01:08 Magnety a pozitrony pod kůží12:33 Myšice nočními zloději23:39 Kdo vlastně jsem?34:48 Co ruší lodní kompasy?41:10 Mluví spolu stromy?Hovoří chemik Miloslav Polášek, zoolog Jan Andreska nebo neurolog František Koukolík. Rubriku Stalo se tento den připravil Ing. František Houdek.Všechny díly podcastu Meteor můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Hostem speciálu Kecy a politika je tentokrát známý adiktolog a psychoterapeut Ivan Douda. Bavíme se o tom, jak ovlivní nedávná novela trestního zákoníku držení a pěstování lehkých drog. Probíráme paradoxy typu, že jsme jedna z prvních evropských zemí, která umožňuje lékařům aplikovat psilocybin, ale zároveň je stále trestným činem sbírat v lese houbu lysohlávku. Mluvíme o tom, že celá polistopadová historie je protkána zvyšováním a uvolňováním represe vůči držitelům nebo pěstitelům marihuany. Probíráme slavný komunistický paragraf o šíření toxikománie, který je tak gumový, že je možné ho nasadit na jakýkoli rozhovor o drogách. Není také bez zajímavosti, že někdejší prezident Zeman a současný Pavel udělili milosti nikoli dealerům, ale lidem, co si například pěstovali kytky marihuany. Sami uznali, že společenská nebezpečnost není tak velká, aby tito lidé celá léta museli trávit ve vězení. Otevíráme také otázku ketaminu a fentanylu, což jsou látky, které dnes frčí v USA. A nakonec se snažíme odpovědět, proč lidé touží po změněných stavech vědomí.

Hudební publicista a jazykový i hudební lektor Daniel Sywala miluje Bělehrad. Má rád tamější koncertní scénu, gastronomii, zapadlé uličky, studentskou nezlomnost v demonstracích i pravoslavné chrámy. O svém mnohaletém vztahu k srbské metropoli vypráví v nové epizodě cestovatelského podcastu Casablanca.Všechny díly podcastu Casablanca můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Jiřího Bartošku oplakala, zapila a připálila si cigáro, i když nekouří. Herečka Aňa Geislerová ve Studiu N vzpomíná na muže, který podle ní „rozlouskl kód ke vztahům, k lidem i k prachům“, a říká: „On mohl i to, co si nikdo jiný dovolit nemůže. Byl kombinací šarmu, drzosti, naprosté elegance a ryzího hulvátství.“ Co teď bude s festivalem ve Varech? Přestanou na něj jezdit hollywoodské hvězdy? A jak se natáčel film, který se jako první po třiceti letech dostal z Česka do soutěže v Cannes? Mluvíme i o nenávisti na sítích, o tom, proč je Instagram snesitelnější než Facebook, a o tom, jakou ochrannou strategii si vypěstovala proti bulváru. Staňte se členy komunity Studia N na Herohero nebo si předplaťte Klub N a podívejte se na celý rozhovor.