Podcasts about mluv

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 55 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Opravdu nemám pocit, že bych kdykoliv dostala něco zadarmo,“ říká herečka, produkční a bývalá youtuberka Gabriela Heclová, když přemýšlí o vlastní cestě od internetové slávy k hledání sebe sama. Přestože jí začátky na YouTube přinesly pozornost i příležitosti, zpětně mluví spíš o tlaku, potřebě přijetí a hledání validace, kterou tehdy neuměla dát sama sobě. „Byla to nějaká cesta k tomu, jak i sobě dokázat, že jsem v pohodě,“ popisuje období dospívání prožité před očima stovek tisíc lidí - a zároveň přiznává, že role, kterou tehdy hrála, vůbec nebyla ona a že vlastní identitu objevuje až v posledních letech. Do rozhovoru vstupují i temnější zkušenosti: úzkosti, sebedestruktivní myšlenky nebo útěk k návykovým látkám, který podle ní nic neřešil. „Měla jsem si prostě dojít na terapii,“ říká dnes otevřeně a dodává, že právě terapie pomohla nejen jí, ale i vztahu s otcem. Zkušenost veřejného života ji zároveň naučila přijímat odpovědnost za vlastní chyby. „Když někdo udělá chybu, tak se má sakra omluvit,“ nabádá Heclová. Mluví ale i o současnosti - o herectví, produkci a světě influencerů, který spoluvytvářela, ale dnes k němu cítí odstup. Neustálá potřeba tvořit a být vidět ji vyčerpává a autenticita na sociálních sítích je podle ní spíš paradox: lidé ji chtějí, ale zároveň chtějí, aby všechno zůstalo „čisté a krásné“. I proto dnes víc než dřív řeší vlastní sebehodnotu a připouští, že jejím největším protivníkem bývá i ona sama. Rozhovor se dotýká také vztahů, proměny ženské a mužské role i představ lásky, které podle ní zkreslují filmy a sociální sítě. „Vztahy jsou prostě práce,“ říká a připomíná, že blízkost znamená i konflikty, kompromisy a schopnost odpouštět. Co znamená vyrůstat veřejně? Dá se sláva přežít bez ztráty sebe sama? A jakou roli v tom všem hraje okolí? I o tom je rozhovor s Gabrielou Heclovou.

„Silnice tady není extra široká a občas budeme potřebovat nějaký metr čtvereční pozemků těch občanů, kteří tady mají zahrady,“ říká starosta Pavel König s tím, že v tom případě proplatí nový plot.

Kniha Dar smrti Jacquese Derridy patří i do české filosofie. Derrida, který v roce 1981 přijel do Prahy přednášet o Patočkově pojetí odpovědnosti, zde navazuje právě na Kacířské eseje o filosofii dějin českého filosofa. Pojem odpovědnosti, živý v české filosofické tradici, se pro něj stává ústředním motivem. Francouzský myslitel – věrný své dekonstruktivní metodě – jej však rozvíjí radikálním směrem.Vycházeje z náboženského dilematu starozákonního Abraháma, kterého Bůh vyzývá, aby mu obětoval svého syna, ukazuje Derrida, že odpovědnost je vždy nezastupitelně individuální – a právě proto konečná i temná. Čím více chceme někomu dávat, být mu odpovědní, tím spíše se od někoho jiného, třeba i neméně milovaného, odvracíme. Abrahámova situace je v tomto smyslu situací nás všech. V zásadních otázkách svého života stojíme sami, bez opory – a musíme umět nevědět. Rozhodnutí být odpovědný jednomu totiž znamená zároveň omezit odpovědnost vůči jinému. A především: nikdy nemůžeme s jistotou vědět, zda jednáme správně. Zde se láme rozdíl mezi morálkou a etikou. Morálka představuje obecná pravidla; etika je naproti tomu život – odpovědnost žitá v konkrétní situaci, v níž zvažujeme různé, často protikladné ohledy.Toto hledisko má i překvapivou politickou dimenzi. Člověk je bytostí, která dokáže formulovat morálku – tedy obecné a závazné normy. Zároveň je však musí umět eticky překročit, protože normy se mohou dostat do vzájemného konfliktu a žádná situace není bezezbytku průhledná. Jednat odpovědně znamená vědět, že se mohu mýlit – anebo dokonce, že jsem vůči něčemu, možná i nevyhnutelně, nespravedlivý. Politika pak představuje ještě třetí rovinu. Zatímco v morálce a etice odpovídáme především konkrétním druhým, v politice zvažujeme širší pole vztahů a důsledků. Odpovědnost zde nesměřuje jen k jednotlivci, ale i k „třetím“ – k dalším, nepřítomným, anonymním druhým, k veřejnosti.Demokratické zřízení je prostorem, v němž se tato napětí musí nést veřejně – bez iluze, že lze odstranit konflikt mezi morálním požadavkem univerzality, etickou jedinečností konkrétního rozhodnutí a politickou odpovědností vůči voličům i institucím. Pointa Derridových úvah spočívá v tom, že podléháme iluzi, domníváme-li se, že lze rozhodovat „čistě“, bez zbytku a obětí. To však neznamená, že by politika byla „špinavá“ – ale pokud bychom takové slovo skutečně chtěli použít, museli bychom je vztáhnout i na samu etiku. Etická odpovědnost je totiž neslučitelná s univerzální spravedlností. Kdo chce být etický, nemůže zůstat bez viny; a kdo se chce uchovat bez viny, vzdává se odpovědnosti za konkrétní čin.KapitolyI. Mluví pravda – nebo se píše? [úvod až 23.40]II. Trapný šarlatán i geniální myslitel [23:40 až 42:10]III. Evropa mezi transparentností a tajemstvím [42:10 až 58:00]IV. Odpovědný je jen smrtelník [58:00 až 01:11:20]V. Člověk v průsečíku etiky, morálky a politiky [01:11:20 až konec]Bibliografie Dimitrije Curcic, Audiobook statistics, in: WordsRated, https://wordsrated.com/audiobook-statistics/?utm_source=chatgpt.comJacques Derrida, Dar smrti, přel. Tatiana Chavalková Badurová, Praha: Herrmann a synové, 2026.Jan Patočka, Kacířské eseje o filosofii dějin, Praha: OIKOYMENH, 2007.Amy Ziering Kofman – Kirby Dick, Derrida, Jane Doe Films; Zeitgeist Films, 2002.Platón, Faidros, přeložil František Novotný, Praha: OIKOYMENH, 1993.

S našimi severními sousedy Poláky toho na první pohled máme hodně společného. Mluvíme podobným jazykem, máme v něčem podobnou i historii. Jak ale Poláci vnímají Čechy? Na to jsme se zeptali polského spisovatele a čechofila Mariusze Szczygieła, který měl v uplynulém týdnu besedu v Krajské knihovně Liberec.Všechny díly podcastu Vybrali jsme pro vás můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

S našimi severními sousedy Poláky toho na první pohled máme hodně společného. Mluvíme podobným jazykem, máme v něčem podobnou i historii. Jak ale Poláci vnímají Čechy? Na to jsme se zeptali polského spisovatele a čechofila Mariusze Szczygieła, který měl v uplynulém týdnu besedu v Krajské knihovně Liberec.

„Zamilované jaro“ - to je název prázdninové akce, která zve v Safari Parku Dvůr Králové každý den na tři komentovaná setkání. S odbornými lektory se můžete vypravit například za fosou, orangutanem, okapi nebo hrošíkem. Redaktorka Dana Voňková si z další nabídky vybrala jedovaté hady a krokodýly. Zve vás proto do pavilonu Vodní světy.

„Zamilované jaro“ - to je název prázdninové akce, která zve v Safari Parku Dvůr Králové každý den na tři komentovaná setkání. S odbornými lektory se můžete vypravit například za fosou, orangutanem, okapi nebo hrošíkem. Redaktorka Dana Voňková si z další nabídky vybrala jedovaté hady a krokodýly. Zve vás proto do pavilonu Vodní světy.Všechny díly podcastu Safari můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Speaking Czech feels stressful? Try this short guided relaxation and notice what happens when your body slows down. You'll discover that when you're calm, you understand more — and speaking becomes natural again.Měj se hezky, uč se česky. free Real Czech Starter Kit: slowczech.com/kit/pod Immersion Program: www.slowczech.com/immersion/pod The post 327 Relaxace: Mluv česky v klidu (All Levels How to Learn Smarter) appeared first on slowczech.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Je to vláda Andreje Babiše. Takže Babiš a jenom Babiš bude rozhodovat, co se v té vládě bude dít,“ říká politický komentátor a spoluautor podcastu Kecy a politika Petros Michopulos, když popisuje současné rozložení moci v Česku. Mluví o politicích, kteří „jedou ve vlaku, který má nápis jako Agrofert Andreje Babiše“ i o tom, jak současný premiér nechává lidi jako Tomio Okamura, Petr Macinka nebo Filip Turek dělat „mlhu“. Do této logiky zasazuje i nové tváře vlády, včetně kandidáta na ministra životního prostředí Igora Červeného, o jehož skutečné autonomii pochybuje. Zároveň popisuje atmosféru rostoucího napětí ve společnosti a vysvětluje, proč považuje demonstrace za přirozenou součást politického střetu, nikoli za popření výsledku voleb. Jedním z klíčových bodů podle něj může být budoucnost veřejnoprávních médií. „To zestátnění a ovládnutí veřejnoprávních médií už nepůjde zastavit peticema,“ říká a varuje před slovenským nebo maďarským modelem. Rozhovor se ale rychle rozšiřuje za hranice domácí politiky. Michopulos mluví i o nepochopitelné sázce části politických elit na amerického prezidenta Donalda Trumpa a jeho okolí. V této souvislosti připomíná i šok, který podle něj zažil Robert Fico po jednání s Trumpem a naznačuje, jak tvrdě může nová geopolitická realita dopadat na malé státy ve střední Evropě. Do úvah vstupují i ambice Petra Macinky, které Michopulos spojuje s pokusem prorazit v takzvaném „MAGA světě“ a získat mezinárodní relevanci skrze konflikt a symbolická gesta. Zároveň pochybuje, že taková strategie může dlouhodobě fungovat ve prospěch Česka nebo Evropy. Jak silná je dnes skutečná moc Andreje Babiše? Co mohou změnit protesty v ulicích? A kde zůstane místo pro Česko ve světě, který se podle Michopulose rychle přepisuje? I o to mluví Petros Michopulos.

Po loňském odchodu Miloše Formáčka z pozice ředitele Divadla města Ústí nad Labem ho provizorně vedl Tomáš Christian Brázda. Nově vybrala rada města do čela ústeckého divadla dirigenta a dosavadního šéfa opery Martina Peschíka.

V dalším díle rubriky „O čem se mluví“ jsme se věnovali tématu implantace defibrilátorů ve Fakultní nemocnici Olomouc. Policisté zjišťují, zda bylo ve všech případech namístě defibrilátory pacientům voperovat.

Vyzkoušejte kávové sáčky GRINDS

Magdaléna Větrovská rozjíždí sladkou kariéru. Sice není v oboru vyučená a pečení dortů se věnuje několik let jako samouk, ale už má na kontě mezinárodní úspěch.Všechny díly podcastu Máme hosty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Co když problém dnešní doby není jen levný dopamin, ale i levné příběhy?V tomhle díle jdeme hluboko do jedné z nejzásadnějších, ale neviditelných věcí, která formuje lidský život: příběh, ve kterém žijeme. Protože člověk není jen soubor dat, informací a rozhodnutí. Člověk je příběhová bytost.Mluvíme o tom, proč skutečné příběhy dávají životu strukturu, smysl a směr a proč dnešní svět fragmentů, nekonečných informací a instantních stimulů rozbíjí naši schopnost příběh žít, reflektovat a integrovat. Inspirujeme se dílem filosofa Byung-Chul Hana, který napsal knihu "The crisis of narration."Dotýkáme se:rozdílu mezi informací a příběhemproč sociální sítě generují data, ne příběhyproč příběhy spojují minulost, přítomnost a budoucnostjak vzniká cyklus vyhoření, paralýzy a pocitu nedostatečnostiproč kvantita informací zabíjí schopnost vnímat kvalitujak funguje přepříběhování životajak energie a pozornost určují příběh, který žijemeMožná nejsme jen přetížení.Možná jsme ztratili příběh, který dává našemu životu smysl.A možná je otázka jednodušší, než se zdá:Jaký příběh právě teď žiješ a je to ten, který chceš žít?Parťáci epizody (podporujte ty, kteří podporují nás):N⁠⁠orsan.cz⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Norsan Vyrabí Omega 3 z čerstvého rybího oleje z udržitelného rybolovu nebo z mořských mikrořas. Jdi na Norsan.cz zadej kód bwa10 pro 10% slevu a pořiď si kvalitní OMEGA-3 tvůj mozek a zdraví ti poděkuje.⁠Macromo:⁠Krevní testy jsou objektivní data ohledně vašeho zdraví. Nechte si udělat premium krevní testy na jednom ze 120 odběrových míst a výsledky dostanete pohodlně do Macromo aplikace. Můj nejoblíbenější aspekt je sledování dlouhodobých trendů v průběhu času, tak si objednej premium testy s ⁠Macromo.com⁠ a zadej kod "BWA" !Minutáž:00:00 Úvod a proč milujeme staré filmy05:26 Svět levného dopaminu vs. svět levných příběhů09:25 Proč jsme příběhové bytosti a role ohně v evoluci18:11 Walter Benjamin: Rozdíl mezi informací a skutečným příběhem20:42 Proč Instagram nevytváří příběhy, ale jen data a fragmenty24:14 Pán prstenů a nutnost překážek pro růst charakteru27:33 Vyhořelá společnost a tlak pozitivní síly (Byung-Chul Han)30:07 Tekutá modernita a proč se bojíme závazků36:36 Rozpočtový problém mozku: Kde vzít energii na hloubku?43:23 Co na sociálních sítích nevidíme (neviditelný růst)48:59 Nuda jako "snový pták" a prostor pro vznik něčeho nového53:23 Metafora emocionálního bankomatu a "potní chýše"56:12 Proč jsou nekonečné seriály úzkostné oproti filmům01:00:27 Alternativní pohled na Pána prstenů: Historie psaná vítězi01:04:48 Potřeba stagnace pro vyserzení "vejce zkušenosti"01:07:55 Telefon jako Prsten moci01:09:34 Přechod do VIPPřechod do VIP části- Phono Sapiens a definice moudrosti- Jak příběhy léčí existenciální osamělost- Cvičení 100 čtverečků: Jak vizualizovat energii svého dne- Jak si designovat den pomocí desetiminutových bloků- 7 kroků k "přepříběhování" svého života (Hero's Journey)- C.S. Lewis: Proč nás ničí bolesti celého světa a důležitost lokálního konání- Závěr: Informace vysvětlují, příběhy nás ubytovávají

Tomáš SOUČEK se stal nejlepším českým střelcem v historii Premier League a ještě k tomu si psal s Ondrou, takže ZAJÍCE TÝDNE MÁ JISTÉHO

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 53 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Na Ukrajině jsem strávila více času, než je asi ve válce záhodno,“ říká novinářka, válečná reportérka a držitelka Ceny Ferdinanda Peroutky Darja Stomatová o posledních letech, kdy na Ukrajině tráví pravidelně celé měsíce. Pro ni i pro místní se přitom „hrozně těžce“ hledá vzpomínka na dobu před rokem 2022, kdy byl život normální. Válka podle ní zasáhla každého - rodiny, děti i celé generace - a její důsledky budou ve společnosti přetrvávat na dlouhé roky dopředu. Nejtěžší je ale její trvání bez viditelného konce. „Ta nekonečnost konfliktu mě trápí asi nejvíc. Vlastně i to, že každý sebemenší náznak člověk vnímá jako nějaký posun a pak přijde velká ťafka a on to vlastně žádný posun není,“ popisuje novinářka. Mluví i o smrti lidí, které znala, o psychologickém teroru sirén i o vyčerpání z neustálé nejistoty. Přesto trvá na novinářské neutralitě. „Nejde o to, co já si myslím, ale jde spíš o to, jakou práci odvedu, aby byla co nejpravdivější,“ říká s tím, že aktivismus nebo přímou pomoc odmítá právě proto, aby její práce zůstala důvěryhodná pro všechny. Zásadní roli v jejím každodenním fungování hraje i spolupráce a partnerský vztah s kameramanem Janem Schürgerem, s nímž tráví na Ukrajině dlouhé týdny a měsíce v nepřetržité blízkosti a sdílí s ním nejen profesní odpovědnost, ale i strach, vyčerpání a rozhodování o míře rizika. Právě vzájemná důvěra a sehranost podle ní umožňují v prostředí války dlouhodobě obstát. „Ten strach je ale obrovský, spousta novinářů se na Ukrajinu nevracela, protože to jejich druhá polovička nechtěla a oni to pochopili,“ dodává s tím, že ani její partner si neumí představit, že by do válkou zasažené země jezdila s někým jiným, protože by „neměl věci pod kontrolou“. Stomatová je původem z Kazachstánu - do Česka přitom přišla už jako malá, kdy se její rodina po rozpadu Sovětského svazu rozhodla odejít kvůli nejistotě i omezeným možnostem pro rusky mluvící menšinu. Začátky byly podle ní těžké: rodiče hodně pracovali, rodina měla málo peněz a ona sama byla ve škole „cizinka“, která si na nové prostředí teprve zvykala. Skrze svou zkušenost dnes vnímá také příběhy dětí z Ukrajiny i Ruska, které často čelí šikaně a které jsou podle novinářky něčím, co by společnosti neměla přehlížet. Rozhovor se dotýká také kolektivní viny Rusů, propagandy jako zbraně, rozdělení ukrajinské společnosti, otázky voleb během války i budoucnosti konfliktu, který podle ní může skončit „do dvou let“, ale bez jistoty, jaký bude jeho konec. Co znamená být nestranným svědkem uprostřed války? Kde je hranice rizika a proč ji znovu překračovat? A co by se stalo, kdybychom o válce přestali informovat? I to se dozvíte v rozhovoru.

Už padesáté deváté ohlédnutí za uplynulým týdnem. Tentokrát nad tím, co od gastronomů slýchám čím dál častěji: zima je tvrdá. Okurkový leden plynule přešel do okurkového února. Možná ne na horách, ale ve městech určitě. Hledám nové hosty do Velké žranice a přemýšlím, jak se dají místa, kde se nežije nejlíp, zlepšovat – městem, veřejným životem, přírodou, sportem, ale i gastronomií. Mluvím o navrátilcích, kteří se vracejí domů a přinášejí zkušenosti zvenku. A o lidech, které gastronomie pořád baví a chtějí se posouvat dál, i když už jedou na krev. Dejte mi vědět, jak to vidíte vy. A pokud chcete podpořit mou tvorbu, najdete mě na forendors lomeno Lukáš Hejlík. Díky.

Hlas i tvář Michaely Maurerové dobře znáte z rozhlasu, televize, seriálů či pohádek. Herečka a moderátorka je velmi činorodá a do toho všeho zvládá být vášnivou čtenářkou i pečlivou mámou. Proč je v poslední době opatrná na sociálních sítích? Proč se jako dítě musela potýkat s pocitem jinakosti? A co svým potomkům neustále opakuje?

Hlas i tvář Michaely Maurerové dobře znáte z rozhlasu, televize, seriálů či pohádek. Herečka a moderátorka je velmi činorodá a do toho všeho zvládá být vášnivou čtenářkou i pečlivou mámou. Proč je v poslední době opatrná na sociálních sítích? Proč se jako dítě musela potýkat s pocitem jinakosti? A co svým potomkům neustále opakuje?

„Generální ředitel by měl být nejhloupější ve fabrice, aby všichni cítili závazek na něho dělat,“ říká s nadsázkou Radek Strouhal, generální ředitel ostravské společnosti NOVÁ HUŤ.V nové epizodě podcastu ROŽNI si povídáme s manažerem, který prošel firmami Promet Group, Tatra i Vítkovice Steel a opakovaně přebíral firmy ve chvíli, kdy potřebovaly znovu nastartovat. Mluví o tom, proč nemá rád nálepku krizový manažer, jak v praxi funguje vlastnický přístup bez toho, aby se po cestě rozbily vztahy, a proč je klíčová důvěra v experty okolo sebe.Velká část rozhovoru patří vzkříšení Nové huti: Uslyšíte, jaký je skutečný stav po klinické smrti, proč se ve velké fabrice k výsledku neprošetříte a proč všechno stojí na objemu výroby, materiálu a dlouhé setrvačnosti.

Hlas i tvář Michaely Maurerové dobře znáte z rozhlasu, televize, seriálů či pohádek. Herečka a moderátorka je velmi činorodá a do toho všeho zvládá být vášnivou čtenářkou i pečlivou mámou. Proč je v poslední době opatrná na sociálních sítích? Proč se jako dítě musela potýkat s pocitem jinakosti? A co svým potomkům neustále opakuje?Všechny díly podcastu Až na dřeň můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Dnes pro vás máme rozhovor s profesionální copywriterkou, lektorkou a autorkou blogu Komuniké, Bárou Hlavicovou. Jak se člověk stane copywriterem? Je to poslání od Boha, nebo jen dobře odvedené řemeslo? Rozhovor pořídila Naty a s Bárou probrala, jak se žije copywriterům za časů AI, jak dostat do textů humor i to, jak se liší práce na volné noze a v agentuře. Jedno je jisté – copywriteři nástup AI ustáli.    Partnery podcastu jsou: SmartEmailing – Profesionální platforma pro váš e-mail marketing. Czech On-line Expo – Největší akce v českém a slovenském digitálu a e-commerce: Veletrh. Konference. Festival. 

V těžké konkurenci světové snowboardové špičky vybojovala na Zimních olympijských hrách 2026 zlatou medaili 22letá Zuzana Maděrová z Liberce. Co pociťovala po vítězné jízdě v cíli? A jak jde dohromady snowboard a projektování staveb?

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 52 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Je to jedna velká reality show,“ říká moderátor Libor Bouček o době, ve které se podle něj politika i veřejný prostor zjednodušily na souboj „dobra a zla“, výkřiků a rychlých emocí. Přesto odmítá představu, že právě teď rozhodujeme o samotné existenci společnosti. „Myslím, že reálně nejsme ve fázi, kdy jde o všechno. Když se lidem vnukne pocit, že jde o všechno, tak se mohou chovat iracionálně,“ říká a varuje před chaosem, emocemi a polarizací, jejichž výsledkem je podle něj konflikt oslabující celé společenství. Připomíná také, že si Evropa ve srovnání s jinými částmi světa stále drží dobrou pozici a že místo paniky bychom měli spíš říct „stop“ a přemýšlet, jakými kroky můžeme přispět k naší budoucnosti. Bouček také mluví o tom, že má potřebu držet si odstup a zůstávat spíš pozorovatelem než hlasitým komentátorem. „Můžu mít jakýkoliv názor, ale pak si odpovídám, že na to nikdo není zvědavý,“ vysvětluje a zároveň připouští, že takový postoj může působit jako zbabělost. Velká část rozhovoru je ale také o moderátorově práci, která ho dlouhodobě definuje a o které říká, že mu přináší osobní radost. Mluví o pořadu Máme rádi Česko, který má lidi především spojovat i o soutěžním napětí Na lovu, kde jako lovec nese riziko veřejné porážky a musí znovu a znovu potvrzovat vlastní vědomosti. „Každá porážka mě strašně mrzí,“ přiznává otevřeně. Do úvah o době i práci silně vstupuje rodina. „Ve chvíli, kdy máš děti, tak v každém kroku už jde o všechno,“ říká Bouček a popisuje únavu, každodenní chaos i radost, která proměňuje měřítka důležitosti. Otevřeně mluví také o tom, jak zásadní roli v tom všem hraje jeho žena a proč si podle něj ženy zaslouží obrovský obdiv za péči, kterou často nesou v mnohem větší míře. Co dnes znamená zůstat veřejně neutrální? Co Boučka na světě televizní zábavy nejvíc baví? Proč dnešní společnost nejvíce odměňuje výkřiky? A kde hledat jistotu - ve vědomostech, úspěchu nebo v rodině, která všechno přepisuje? Poslechněte si celý rozhovor.

Oproti roku 2024 vzrostlo v roce 2025 množství případů lymeské boreliózy o 180 procent. Vzrostl i počet lidí, kteří prodělali klíšťovou encefalitidu. A právě o nemocech, které klíšťata přenášejí, si povídáme s Janou Pazderkovou z infekčního oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem.

Bydlení, jeho dostupnost a to, co s tím mohou dělat samosprávy – to bylo další téma rubriky „O čem se mluví“. Řada měst a obcí v posledních letech znovu objevuje obecní a družstevní bydlení, sahá po dotacích i zvýhodněných úvěrech a rozjíždí vlastní projekty, aby lidé měli důvod v regionu zůstat.

Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czTéma covidových vakcín stále funguje jak rudý hadr na býka. Česká společnost se brání diskusím o tom, co jsme si to udělali. „A přitom je to napěchované emocemi z obou stran. Já nejsem doktor, ale jako novinář mám za povinnost mít povědomí o tom, jaké kontroverze jsou s touhle vakcínou spjaté,“ říká Daniel Kaiser.Epidemii připomíná i trend léků na hubnutí. Kolik lidí je dnes na Ozempicu, Mounjaru či Wegovy? „Ten lék má sílu změnit pohled na nadváhu a obezitu, kdy přestaneme moralizovat a řekneme si – vždyť ty lidi potřebují lék. A má to svou odvrácenou stránku. Stejně jako se těžko zbavuje antidepresiv, i tady se objevuje kritika, že na lécích na hubnutí může vznikat závislost. Jaké budou mít dlouhodobé účinky, se teprve zjišťuje,“ říká Tereza Matějčková.Na závěr došlo ještě na spanilou jízdu Andreje Babiše po evropských státnících. „Podle mě je to Babišovo hledání spojenců pro vybržďování green dealu,“ myslí si Kaiser.Na Echo Poradě diskutují Tereza Matějčková, Jiří Peňás, Daniel Kaiser a Dalibor Balšínek.X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz

Toto je zkrácená verze (80 minut). Celý díl (107 minut) a bez reklam si můžeš pustit zde: ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠https://podcasters.spotify.com/pod/show/brainweare/subscribeV tomhle díle se s psycholožkou, koučkou a lektorkou komunikace Olgou Lošťákovou noříme do tématu emoční regulace, emoční inteligence a zodpovědné komunikace ve vztazích.Mluvíme o tom, kde leží hranice mezi autenticitou a ventilováním. O tom, proč emoce samy o sobě nejsou problém ale nepochopené emoce ano. A proč je schopnost zastavit se dřív, než něco řekneme, často větší známkou zralosti než „říct všechno na rovinu“.Rozebíráme:jak poznat moment, kdy už jsme schopni komunikovat konstruktivněrozdíl mezi regulací emocí a jejich potlačovánímproč máme tendenci hledat viníka venku nebo naopak v soběpocity viny spojené s potřebami a péčí o sebeemoční únos v praxi a jak si do něj vrátit prostorjak může druhý člověk pomoci s koregulacíproč slova nejsou neutrální a co pouštíme do komunikačního prostoruTenhle rozhovor není návod, jak „být v klidu za každou cenu“. Je o tom, jak zůstat v kontaktu se sebou - a přitom nezraňovat druhé.Co se děje ve chvíli, kdy nás emoce přestanou informovat a začnou řídit? Kdy místo kontaktu vzniká obviňování, místo blízkosti výbuch nebo ticho?Parťáci dílu jsou: Magniflex.cz⁠⁠⁠⁠⁠Máme velkou radost, že jsme narazili na celosvětově patentované velmi kvalitní matrace od italské značky Magniflex. Magniflex je dělají z těch nejkvalitnějších materiálů a spolupracují s odborníky na biomechaniku a lékaři. Navíc mají nadstandartně dlouhou záruku proti proležení a to až 12 let. Já mám konkrétně matraci magnistretch s patentovanou technologií, která dokáže tělo při tlaku na ní trošičku protahovat a nemůžu si jí vynachválit. Tak jdi na ⁠⁠⁠⁠⁠Magniflex.cz⁠⁠⁠⁠⁠ a udělej další krok ke kvalitnějšímu spánku a zdraví s Magniflexem.Fondee.cz - ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠https://www.fondee.cz/⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Unikátní platforma na investování v ČR, kterou sami používáme. Navštiv ⁠⁠⁠www.Fondee.cz⁠⁠⁠ a zadej kód "BWA" pro 3 měsíce investování zdarma! Začni třeba už s 1000,- // Investování se pojí s riziky. ⁠a AKADEMIE: ⁠⁠Registruj se na naší Půlroční BWA Akademii 2026!⁠⁠ Udělej letos něco jinak - Víc Informací ⁠⁠ZDE.⁠Minutáž:00:00 Úvod - návrat Olgy po 6 letech05:03 Kdy emoce ovládnou naši komunikaci08:01 Jak poznat moment, kdy jsme schopni mluvit konstruktivně10:30 Proč dáváme druhé na první místo a jak zjistit, co potřebujeme12:44 Praktický příklad: Práce s vinou a nastavení hranic v rodině19:20 Emoční únos v praxi: Co se naučit z vlastního selhání22:40 Jak vnést prostor mezi spouštěč a automatickou reakci26:48 Potlačování vzteku vs. jeho bezpečné vyjádření28:16 Komunikace s emočně labilními lidmi a rodiči32:22 Mikroagrese a slova, která píchají38:34 Práce s vnitřním kritikem a vlastní hodnotou42:20 Role tvůrce: Jak vystoupit z trojúhelníku oběti a zachránce47:03 Osobní zkušenost s depresí a stébla, která pomáhají53:10 Hledání smyslu a síla vědomého opakování rituálů57:02 Co jsou skutečně toxické vztahy a jak v nich neztratit otěže01:02:12 Metafory pro práci s negativními myšlenkami01:08:08 Proč lidé s věkem zapšknou a jak si udržet naději01:13:22 Red flagy při setkání s manipulátoremPřechod do VIP části- Co dělá dobrou omluvu skutečně dobrou- Vnitřní zákoník: Proč nás rozčilují baťohy v autobuse- Emocuc a techniky pro uvolnění napětí- Co v životě znamená láska a její různé podoby- Jak sejmout tlak z partnera a diverzifikovat své „pilíře“- Budoucnost vztahů v době digitálního odcizení- Komunikační minimum pro běžný život- Jak využít AI pro lepší formulaci svých myšlenek

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Řekl jsem si, že se dám trošičku dokupy. Je to takový milník,“ říká herec Jiří Langmajer o blížící se šedesátce a o čase, kdy po letech konečně zastavil. Po dlouhé době nenatáčí, může víc spát, cvičit, otužovat se, být v přírodě a vůbec se věnovat sám sobě - protože tempo práce, kdy na sebe člověk nemá žádný čas, podle něj nejde žít donekonečna. Do jeho bilancování ale vstupuje i překvapivá citlivost. „Čím jsem starší, čím dál tím víc pláču,“ přiznává otevřeně a dodává, že ho samotného překvapuje, kam se jeho prožívání posunulo. Jeho vyprávění se ale rychle stáčí k radikální proměně, o které často mluví a ve které sehrála klíčovou roli jeho manželka Adéla Gondíková. „Zcela nenásilně ze mě udělala snad trošku lepšího, snesitelnějšího člověka,“ říká Langmajer a popisuje i okamžik, kdy vyhledal odbornou pomoc: „Zaklepal jsem na dveře, kde bylo napsáno ‚psychiatr‘ a hledali jsme i antidepresiva, které mi neberou emoce.“ Právě tehdy podle něj přišla úleva i možnost přestat „sám se sebou válčit“. A s tím začala změna i v profesním životě. „Lidi o mě říkali, že jsem hrozný kokot a nedá se se mnou pracovat. To se otočilo,“ přiznává herec. Mluví ale i o výčitkách vůči minulosti, o první rodině, na kterou čím dál tím víc myslí i o tom, jak dnes hledá naplnění jinde než v alkoholu a útěcích: „Dřív jsem se plnil pivem, kořalkou, cigárama a drogama. Teď se můžu plnit sluncem, mořem, sněhem, vysokýma horama.“ A dobrodružství se Langmajer dnes opravdu nevyhýbá. Popisuje třeba potápění se žraloky a okamžik, kdy na něj pod vodou mířila tygří žraločice a on měl pocit, že „už je sežranej“, než se zvíře pár centimetrů před jeho obličejem otočilo a odplulo. V rozhovoru se opakovaně vrací i ke vztahu ke svému tělu a energii. Aby si udržel „chuť do života“, využívá Langmajer testosteronové terapie, které vnímá jako nutnou součást vitality ve věku, kdy se síla přirozeně vytrácí. Zároveň ale přiznává, že v sobě vždycky měl hodně ženské energie a tahle vlastnost mu prý byla pokaždé ku prospěchu. Dá se smířit s minulostí, kterou už nelze změnit? Jak se připravuje na pokračování Copak je to za vojáka a další role? A může druhá šance opravdu změnit celý život? I o tom je rozhovor s Jiřím Langmajerem.

Z koktavého kluka profesionálním mluvčím, i to se může stát. Důkazem je toho tiskový mluvčí Zdravotnické záchranné služby Ústeckého kraje Prokop Voleník, držitel několika ocenění, včetně 3. místa soutěže Mluvčí roku 2024 ve veřejném sektoru.

Z koktavého kluka profesionálním mluvčím, i to se může stát. Důkazem je toho tiskový mluvčí Zdravotnické záchranné služby Ústeckého kraje Prokop Voleník, držitel několika ocenění, včetně 3. místa soutěže Mluvčí roku 2024 ve veřejném sektoru.Všechny díly podcastu Host Dopoledního expresu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

V dnešní epizodě se podíváme na spekulacemi nabitý rok 2026 u Applu. Mluví se o více než 20 novinkách! Rozebereme očekávaný ohebný iPhone, novou generaci čipů M5 a M6, i to, zda se konečně dočkáme chytré Siri s Gemini od Googlu. Probereme také změny v designu MacBooků, nové Apple Watch a budoucnost chytré domácnosti. Je se na co těšit, nebo nás Apple jen „vytuněnými“ detaily spíše unudí?

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 45 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Je to takové zadostiučinění. Hřejivý pocit, že člověk dělá tu práci asi nějak dobře,“ říká herečka Barbora Váchová o své první velké filmové příležitosti ve dvoudílném filmu Gerta Schnirch podle románu Kateřiny Tučkové. Mluví o roli ženy vláčené dějinami - od nástupu nacismu po odsun Němců, ale i vlastním osudem. A taky o tom, proč v ní nechtěla vidět jen „trpitelku“, ale člověka, s nímž se mohou ztotožnit i dnešní ženy. „Mám pocit, že všechny ženy jsou tak trochu Gerta. Je to příběh obyčejné holky,“ popisuje herečka, jak se její postava snaží svým způsobem životem proplout a jen přežít. Silné ženské téma, mateřství i každodenní boj o přežití podle ní nejsou jen historií, ale něčím, co se v různých podobách odehrává i dnes kolem nás. Za příklad dává třeba to, co zažívaly a zažívají ženy na Ruskem napadené Ukrajině. Vedle vděčnosti z nové role Váchová ale popisuje i nejistotu, která podle ní patří téměř každodenně k herectví. „Je to, jako kdybychom pořád chodili na pohovory do nové práce,“ říká o castinzích a popisuje, jak je její profese někdy křehká. Herečka otevřeně mluví také o psychickém zdraví a vlastní zkušenosti s léčbou. Přiznává, že říct si o pomoc nebylo jednoduché, ale zpětně to považuje za zásadní rozhodnutí. „Bylo to to nejlepší, co jsem mohla pro sebe udělat. Říct: potřebuju pomoc,“ říká a vzpomíná, že vlastně dlouho přemýšlela nad tím, jestli o tomhle tématu veřejně mluvit. Zároveň upozorňuje na tlak současné doby i citlivost své generace, která podle ní není slabostí, ale důsledkem otevřenějšího vztahu k vlastním emocím. Rozhovor se dotýká i kolektivní viny, česko-německé historie, studia na DAMU nebo dětství na sídlišti, které v ní zanechalo pocit zvláštní blízkosti mezi lidmi. Proč je jednoduché soudit, i když nikdo z nás opravdu neví, jak by se ve vypjatých situacích zachoval? Jaké bylo studium herectví a jak náročná je dnes konkurence? A proč je důležité vyprávět příběh ženy, kterou zkoušel osud? Pusťte si celý rozhovor.

Vladimír Kočandrle patří k zásadním postavám české hudební historie posledních dekád. V rozhovoru se vrací k období skupiny OK Band, ale především k založení a fungování vydavatelství Monitor, které v 90. letech zásadně ovlivnilo podobu domácí hudební scény. Mluví o producentské práci, o proměně hudebního trhu po roce 1989, o klíčových albech i rozhodnutích, která formovala celou generaci interpretů. Rozhovor o odvaze riskovat, o instinktu v hudbě a o době, kdy se všechno teprve hledalo. ON AIR je talk show hudebního publicisty Pavla Kučery s hudebníky a lidmi z hudební branže. Nový díl je uveřejněn každý týden na YouTube kanálu kytary.cz.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 69 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Většinou mě lidi berou jako takový jukebox. Na srandu a na hlasy,“ říká Petr Jablonský a popisuje zkušenost, kdy se od něj automaticky čeká odpověď cizím hlasem, ne vlastní názor. Imitátor, kterého publikum zná především skrze politiky, herce a veřejné figury, mluví o tom, jak snadné je v téhle roli zmizet. „Zvyknul jsem si, že ode mě nikdo nechce žádnej názor,“ říká otevřeně. V rozhovoru se vrací k tomu, jak jednotlivé hlasy vznikají, proč se někteří politici napodobují snadněji, jiné se mu učit nechce a proč jsou ženské imitace náročnější. Popisuje, že u Andreje Babiše není potřeba nic přehrávat, protože sám nabízí dostatek výrazných gest, rytmu řeči i slovníku. Mluví o tom, kde pro něj leží hranice mezi parodií a karikaturou a proč odmítá humor, který tlačí za každou cenu na to, aby se lidé smáli. Dotýká se i toho, jak jeho imitace žijí vlastním politickým životem a jak někteří lidé píší, že je „jejich“. Jablonský opakuje, že „ničí není“ a že ho zajímá především situace, téma a moment, ne politická příslušnost postavy, kterou zrovna dělá. Rozhovor ale není jen o hlasech a politice. Jablonský mluví i o tom, odkud se jeho potřeba bavit lidi vzala, o dětství introverta, ale i o alkoholu, depresích v dospělosti a chvíli, kdy vyhledal odbornou pomoc. Popisuje, jak ho práce dlouhodobě držela nad vodou a proč dnes říká, že je v podstatě spokojený. Rozhovor se ale dotýká i scénáře o Vlastovi Burianovi, který má Jablonský připravený a už delší dobu na něm pracuje. Mluví o příběhu herce, jenž chtěl především bavit lidi, ale postupně se ocitl pod tlakem politiky, moci a očekávání, která nemohl splnit, aniž by zradil sám sebe. Popisuje Buriana jako člověka, který pomáhal druhým, vyhýbal se otevřenému hrdinství - a který se stal jedním z prvních „pokusných králíků“ komunistických procesů. „Je to nadčasový příběh o moci a bezmoci. A o tom zoufalství, když vás prostě někdo tlačí, abyste byli někým, kým nejste,“ dodává Jablonský. Proč si vybral právě Buriana? Dá se v rozdělené společnosti dělat satira, která není na ničí straně? A co všechno musí člověk ustát, když jeho hlasem mluví politici, ale on sám zůstává v pozadí? Poslechněte si celý rozhovor.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 53 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Lidé mají pocit, že když toho člověk prožije hodně těžkého, tak potom musíte být nutně depresivní a zhroucený. Ale ony existují cesty ven,“ říká spisovatelka Petra Dvořáková a hned dodává, že i po zkušenostech, které by mnohé zlomily, se dá znovu sáhnout na to, že „život je prostě hezký a dobrý“. V rozhovoru mluví o tom, proč je pro ni důležité tohle říkat nahlas a proč se nechce nechat zavřít do role člověka, kterého těžké věci nutně poznamenají navždy. Spisovatelka vypráví o střídání světů, ve kterých se pohybuje: o psaní v samotě i o práci zdravotní sestry, ke které se stále vrací. „Má to pro mě obrovskou hodnotu,“ vysvětluje a mluví o potřebě být v kontaktu s lidmi a s obyčejným životem. Klíčové je pro ni prožívání „tady a teď“ - téma, které se pro ni stalo zásadním během pobytu na dětské onkologii s malým synem, jenž měl leukémii. Otevřeně se vrací k jeho nemoci, rozpadu manželství, vlastní poruše příjmu potravy i k dospívání v silně věřícím prostředí. Mluví o své náboženské konverzi ve čtrnácti letech a zážitku, kdy vás „zasáhne Bůh“, o vstupu do kláštera, který byl „nešťastným krokem nešťastného dítěte“, i o tom, co se s vírou děje ve chvíli, kdy člověk zažívá utrpení, na které žádné modlitby nestačí. Zároveň popisuje, jak se tyto zkušenosti propisují do její tvorby a dotýká se i pochybností, zda všechno, co bylo napsáno, mělo být vydáno. Dvořáková mluví ale i o tématech, ke kterým se chce vracet dál: o skrytém utrpení dětí ve zdánlivě „spořádaných“ rodinách. „Představte si dítě, které je roky psychicky nebo ‚diskrétně‘ fyzicky zneužívané a týrané. Každé dítě miluje svého rodiče, ať ho trýzní, jak ho trýzní,“ vysvětluje spisovatelka, proč je nutné takovéhle příběhy neustále otevírat. Co stojí za jejím literárním úspěchem a proč je důležité psát o tom, co člověk zná? Co všechno jí pomohlo najít „cesty ven“? A co proměnilo její pohled na víru? I to se dozvíte v rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 72 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Tomia Okamuru považuji za geniálního politika. Ukazuje slabiny systému a ztrátu novinářské autonomie,“ říká moderátor a tvář České televize Václav Moravec a hned tím otevírá téma, které se v rozhovoru neustále vrací: otázku, kdo dnes ve skutečnosti řídí veřejnoprávní média a kde končí redakční autonomie novinářů. Mluví o tom, že spor kolem zvaní Tomia Okamury do Otázek Václava Moravce pro něj není osobní, ale systémový. „Příběh Tomia Okamury je příběhem obecnějším. To je spor o redakční autonomii, o autonomii žurnalistiky jako takové,“ vysvětluje a popisuje, jak se podle něj postupně prolomují hranice mezi kontrolní rolí Rady ČT a reálným zasahováním do dramaturgie a obsahu. „Žádný jiný politik neudělal to, že by si začal stěžovat přes Radu ČT na frekvenci pozvání,“ dodává moderátor a popisuje, jak snaha o vyváženost vede k systému „čárkování“ účasti jednotlivých zástupců politických stran. Moravec mluví i o odvolání dlouholeté dramaturgyně Hany Andělové, které označuje za profesně absurdní krok. „Vydat tiskovou zprávu, že je neprofesionální, je úplně absurdní,” dodává. V jejím příběhu vidí symbol širšího tlaku na veřejnoprávní média a jejich tvůrce. Moderátor se vrací i k vlastní pozici uvnitř České televize a k tomu, jak se jeho role v posledních letech proměnila. Do osobní roviny vstupuje ve chvíli, kdy popisuje vlastní pozici uvnitř ČT. „Nakonec jsem ta černá ovce, která se dozví, že tady ničí Českou televizi. To je úplně absurdní, protože v těch uplynulých 22 letech jsem dělal to, že jsem se snažil věci vysvětlovat,“ tvrdí Moravec. Přesto o své práci mluví bez hořkosti a s nadhledem: „Je to stejně skvělý flám těch 22 let,“ říká o své profesní dráze, ale vrací se i k pocitu, že každý pořad vysílá „jako by byl poslední“. Do rozhovoru vstupují i širší paralely - zkušenosti z BBC, proměna mediálního prostředí, fragmentace publika, ztráta autority institucí a otázka, zda je ještě možné takový proces zastavit. Kde dnes končí redakční autonomie a začíná politický tlak? Je spor o Tomia Okamuru skutečně jen zástupným symbolem hlubší systémové krize? Kdo má dnes reálně moc nad veřejnoprávními médii - novináři, management, rady, nebo politici? A existuje ještě prostor, jak tuhle „plíživou erozi“ zastavit dřív, než se stane nevratnou? Nejen o tom je tento rozhovor.

„Nemyslím si, že jsme na nějakých třech procentech. Já si myslím, že jsme na nule,“ říká hejtman Jihomoravského kraje Jan Grolich ve chvíli, kdy vysvětluje, proč se rozhodl kandidovat na předsedu KDU-ČSL. Mluví o „normální slušné věcné politice“, o potřebě „odpracovat si to“ a o tom, že změna se nedá udělat za půl roku, ani za rok, ale jen dlouhodobou prací. „Máme tři roky na to tu stranu obnovit a vybudovat,“ říká a opakovaně zdůrazňuje, že ho neláká soupeření s konkrétními jmény, ale posun celé politické kultury. Do rozhovoru se silně promítá jeho kritika stávající opozice i fungování politických stran. Grolich otevřeně mluví o ztrátě důvěry i schopnosti přesvědčit veřejnost. „Všechny ty strany ztratily takovou tu ekonomickou, hospodářskou kompetenci,“ říká a dodává, že bez silných osobností a odborného zázemí není možné znovu získat voličské hlasy. Jihomoravský hejtman ale přibližuje i svůj pohled na styl politiky, komunikaci i vztah k veřejnosti. Odmítá politiku uzavřenou v institucích a procedurách, která se míjí s realitou běžných lidí. „Oni jsou fakt extrémně zavření v té sněmovně,“ říká o parlamentních politicích a dodává, že když s lidmi nejste v kontaktu, tak ztratíte schopnost jim cokoliv vysvětlit. Mluví o zkušenosti z kraje, kde i nepopulární rozhodnutí dokázal obhájit osobním kontaktem a vysvětlováním. „Postavíte se před ty lidi, ať se vás můžou ptát, ať jim to můžete vysvětlit,“ popisuje způsob, jakým chce politiku dělat. Rozhovor se dotýká i celostátní politiky a sporů kolem jmenování Filipa Turka ministrem. Nechápe, proč v situaci, kdy je problém s jmenováním koaličních partnerů, Andrej Babiš nepodniká žádné právní kroky. „Já jsem vlastně nikdy neslyšel ten důvod, proč Andrej Babiš jako premiér kompetenční žalobu nepodal,“ říká a dodává, že pokud předseda vlády za svým kandidátem stojí, má situaci řešit. Zároveň naznačuje, že současná situace ukazuje hlubší krizi vládnutí i koaličního fungování. Mluví o tom, že Andrej Babiš podle něj „nemá vůbec prostor vládnout“, protože je permanentně vtahován do osobních sporů a konfliktů svých partnerů, které odvádějí pozornost od skutečné politiky. V této souvislosti poprvé nahlas připouští i scénář, který i podle něj samotného nemá reálnou šanci na vznik - možnost úřednické vlády. „To je jediná relevantní cesta, kde má smysl se o tom bavit,“ říká a popisuje model vlády expertů s jasným zadáním, na němž by se musely shodnout politické strany i prezident. Co podle něj dnes chybí české opozici? Proč věří, že KDU-ČSL může znovu vyrůst v silnou politickou sílu? Kde vidí hranici mezi srozumitelnou politikou a populismem? A proč si myslí, že „kvalitní opozice má donutit vládu reagovat“? Poslechněte si celý rozhovor.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 53 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Dějí se tam zvláštní věci,“ říká herec Petr Uhlík o Sudetech, kam se s manželkou odstěhovali z Prahy. Mluví o krajině a mlhách, které ho nutí přemýšlet o smrti, ale i o nečekaných zážitcích, které se k místu vážou. Popisuje „křičící paní“, kterou ve svém domě slýchávají, ale i to, jak ho „někdo vytáhl z postele za nohu“, což mohl podle Uhlíka být bývalý obyvatel domu Ernst, se kterým uzavřel pomyslnou smlouvu, že se bude o místo dobře starat. Zároveň mluví o Sudetech jako o místě, které v sobě nese silnou paměť odsunu a vykořenění. Popisuje, proč vede rozhovory s pamětníky, i to, jak se snaží chápat vztah lidí k místu, do kterého se tolik propisuje minulost. Mluví ale o tom, jak se mu tam proměnil život. „Je to úplně největší změna, kterou jsem si dokázal představit, že ještě zažijeme jako v páru se ženou,” vysvětluje. Velkým tématem rozhovoru je i role v projektu Recordwoman a příběhu intersexuálního atleta Zdeňka Koubka. „Je to příběh člověka, který chtěl ztratit všechno vydobyté a všechnu kariéru jenom kvůli tomu, aby byl prostě obyčejný. Aby byl sám sebou,“ říká herec o tom, proč mu takový příběh připadá neuvěřitelný. A mluví také o odpovědnosti, kterou k tématu cítí - i proto, že se sám s intersexuálním člověkem setkal. “Cítím strašnou odpovědnost vůči těm, kterých se to dotýká,“ dodává. Herec ale mluví také o zkušenosti s rolí vraha Hojera z Metody Markovič. Popisuje, jak za ním lidé chodí na ulici a říkají mu, že by se ho báli. „Pětkrát za den slyším: myslel jsem si, že když vás uvidím, že se vás budu bát…,“ vypráví herec, jak veřejnost někdy těžko odděluje hereckou postavu od skutečné identity a jak ho to postupně vyčerpává. Jak se žije v domě, kde se mísí minulost, paměť místa a zvláštní zkušenosti? Co pro něj dnes znamená práce, domov a klid? Jak se vyrovnává s rolí, která ho v očích veřejnosti proměnila v „toho, koho se lidé bojí“? A kde dnes hledá sám sebe? I to zazní v rozhovoru s Petrem Uhlíkem.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 64 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Pokud chce Evropa přežít v tomto rozkomíhaném světě, musí stát mocností, ať se jí to líbí nebo nelíbí,“ říká Petr Kolář, když mluví o současném světě, ve kterém se podle něj rozpadá představa stability, na kterou jsme byli zvyklí. Bývalý velvyslanec v USA i Rusku a poradce prezidenta Petra Pavla sleduje americkou politiku s otevřeným znepokojením a bez iluzí. O Donaldu Trumpovi mluví jako o politikovi, který uvažuje v logice, kde jeden vyhrává a druhý prohrává a opakuje, že podlézání a lichocení na něj neplatí. Když mluví o NATO, říká, že Trump se chová, jako kdyby Spojené státy nebyly jeho součástí a označuje to za znepokojivé. Silným tématem rozhovoru je i Grónsko. Kolář připomíná, že Trump z něj neslevil a že jeho jednání není jen rétorika, ale součást snahy „vstoupit do dějin“ skrze mocenská gesta a rozšiřování vlivu. Mluví o nejistotě, kterou tento styl politiky přináší. „My vlastně nemůžeme teď v klidu spát, že bylo něco řečeno a že to tak bude,“ vysvětluje exdiplomat. Výrazně se zastavuje také u Venezuely a únosu Nicoláse Madura. Připomíná porušení mezinárodního práva, ale zároveň otevřeně říká, že mu to přišlo „docela sympatické”, protože šlo o diktátora, který „ukradl volby“. Zásadní zlom ale vidí v tom, co přišlo potom - místo nastolení pořádku, práva a svobodných voleb podle něj nastupuje logika moci, vazalství a zájmů. „To jde mimo rámec toho, jak doposud ten tzv. globální západ, vedený Amerikou, fungoval,“ říká Kolář. V debatě o roli Spojených států dodává: „To není Amerika, kterou já znám a kterou jsem pokládal za svůj druhý domov.“ Mluví o proměně společnosti, tlaku na instituce i o atmosféře nejistoty. Trumpův styl politiky podle něj není jen problémem USA, ale zásadní výzvou pro Evropu. „Musí se mu ukázat síla. To je jediné, na co je schopen reagovat nějak konstruktivně,“ dodává. Kolář zároveň vysvětluje, proč Evropa nemůže zůstat jen „peněženkou světa“, ale musí být i politickou a vojenskou mocností. Připomíná staré pravidlo „chceš-li mír, připravuj se na válku“ a opakuje, že solidarita s Ukrajinou není charita, ale investicí do naší bezpečnosti. Jak se podle Koláře mění logika západního světa? Co znamená Trumpova politika pro Evropu? A proč bez vlastní síly nemůže Evropa obstát? Poslechněte si celý rozhovor s Petrem Kolářem.

Ivana Dostálová má jako jediná v České republice vzdělání v psychoterapeutickém směru Terapeutická fotografie. Jak fotografie působí na náš mozek a co léčivého přináší proces práce s obrazem? „Vracíme se k lidské podstatě a laskavosti,“ popisuje v pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 67 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR Když měl Martin Vaculík přijít do studia, mezi kolegy zaznělo: Legenda! Známý automobilový novinář mě ale hned opravil: „Člověk, který je mentálně fit, nemůže snést, aby o něm někdo mluvil jako o legendě,“ řekl a dodal, že se za autoritu nepovažuje. V rozhovoru vysvětluje, že se jen „přicucává k autoritám“, filtruje jejich názory a snaží se je předávat srozumitelnější formou dál. Právě odstup od vlastní důležitosti, snaha nestavět se nad ostatní a věci spíš vysvětlovat než soudit se v rozhovoru vracejí znovu a znovu. Vaculík mluví o vlivu svého dědečka Ludvíka Vaculíka a o jeho schopnosti popisovat svět bez morálního odsudku. „Ta schopnost někoho popsat a vůbec ho nesoudit je úžasná a mně chybí,“ říká otevřeně a naráží tak na chvíle, kdy se vyjadřuje třeba k politice. Připomíná dědovy texty o Rusku a jeho otázku, proč země investuje tolik energie navenek místo toho, aby „to zlepšila doma“ a říká, že právě tyhle myšlenky jsou dnes znovu bolestně aktuální. Rozhovor se dotýká i Vaculíkových politických a společenských statusů, kvůli nimž slýchá: „Ševče, drž se svého kopyta“. Přiznává, že právě tyhle texty mají mnohem větší dosah než psaní o autech a že ho baví „nalákat lidi na auta a pak do nich pustit trochu té prodemokratické, proenvironmentální politiky“. Mluví o tom, proč auta přestávají být pro část společnosti tématem, jak se mladí lidé učí žít bez nich a proč jsou města bez aut pro mnohé vlastně přívětivější. Zároveň ale odmítá jednoduché kulturní války a vysvětluje, proč má v politice znít i hlas motoristů - rozumně podaný, bez popírání klimatické změny. Velká část rozhovoru se točí kolem elektromobility, odporu vůči ní a toho, proč podle Vaculíka nejde jen o technický problém. Popisuje selhání automobilek, servisů i politické komunikace a mluví o „kontrarevoluci všech, kteří byli závislí na klasickém spalováku“. Zároveň říká, že elektromobil dnes považuje za ideální řešení pro většinu běžného provozu a vysvětluje, proč změnil názor. „Elektromobil nebude mít vyšší servisní náklady ani pro druhého, ani pro třetího kupujícího,“ říká a dodává, že největší problém není technologie, ale ekonomické a mocenské zájmy kolem ní. Do rozhovoru vstupují i témata ruské propagandy, Green Dealu, role frustrace ve společnosti a to, čemu Vaculík říká „emancipace blbosti“. „Šetřeme s tvorbou antisystémově naladěných občanů. Už jsme jich vyprodukovali dost,“ nabádá. Kde dnes leží hranice mezi svobodou a ohleduplností? Proč jsou auta symbolem společenských rozbrojů, i když už pro mnoho lidí přestávají být důležitá? A kdo skutečně profituje z odporu vůči změnám? Pusťte si celý rozhovor.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 73 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Vysmívali se mi. Když se mluvilo o zlých kapitalistech, soudruh učitel se podíval na mě,“ vzpomíná pražský arcibiskup Jan Graubner na dětství, kdy jeho rodinu stát vystěhoval z domu a otce poslal k Pomocným technickým praporům. Víra a původ z něj udělaly dvojitého nepřítele, ale říká, že právě tehdy pochopil cenu svobody - a že „svoboda tu byla a pak přestala být“. Dnes varuje, že se může stát totéž, když společnost zapomene bdít. Připomíná, že se máme tak, jak jsme se v dějinách nikdy neměli, ale zároveň upozorňuje, že současná doba „nese stíny“. Mluví o generaci, která „má problém se svou identitou“, o dětech, které žijí jen s jedním rodičem a o tom, že rozvody se staly něčím samozřejmým. „Dítě má právo na tátu i mámu a bezpečný domov,“ opakuje, a upozorňuje, že práva dospělých mohou někdy jít přímo proti právům jejich dětí.Když lidé argumentují tím, že doba je těžká, nákladná a nejistá, odpovídá: „Je to tak trochu výmluva,“ říká Graubner s tím, že v průběhu let lidé tvrdili totéž. Zároveň trvá na tom, že rovnost neznamená stejnost. „U žen čekám nějakou něhu a ušlechtilost, u mužů nějakou pevnost, odvahu,“ stojí si za svým pražský arcibiskup. A když říká, že společnost je podle něj „zženštilá“, nechce se tím prý dotknout žen, ale naráží na muže, kteří „nerozvinuli mužství“. Jako příklad dává i to, že blízko nás je válka a je otázkou, jestli se k tomu „postavíme chlapsky, nebo se schováme“. Do debaty vstupuje i tam, kde je církev pod palbou: u mše za Charlieho Kirka či sporů kolem kardinála Dominika Duky. Tvrdí, že „emeritní arcibiskup není církev“, ale zároveň říká, že mlčet by znamenalo „nechat krajnici přejít přes polovinu silnice“. A když kněz Tomáš Petráček píše, že žádný jiný církevní vůdce po roce 1989 nenapáchal takové škody jako Duka, Graubner reaguje překvapivě osobně: připomíná, že ho Duka vysvětil, dával výjimky a „byl příliš velkorysý“. Kritika je podle něj legitimní, ale měla by být „ušlechtilá“. Co je ještě hlásání hodnot a co už zasahování do cizích životů? Kde končí obrana a začíná politika? Proč Graubner věří, že rodina je klíčem ke svobodě a proč se neobává, že tím lidi od víry odrazuje? A umí církev otevřít dveře těm, kteří už uvnitř nejsou? I to zazní v rozhovoru.

Heretici islámu hledající domov mezi brutálními režimy. Tak by se dala popsat současná situace Jezídů, náboženské menšiny žijící po staletí na území dnešního Blízkého východu. Vyhladit je chtěl Saddám Husajn i Islámský stát, Jezídové se ale hlavně na území nynějšího Iráku drží doteď. „Určité radikální proudy, i v současném islámském světě, o nich mluví jako o bývalých muslimech, kteří sklouzli k herezi,“ říká v Hovorech sociolog a autor knihy Jezídové na útěku Karel Černý.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 59 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Cítím se jako obyčejný novinář. A to, že jsem otevřeně gay, automaticky neznamená, že prosazuji nějaký světonázor,“ říká autor podcastu Studio N Filip Titlbach, když vysvětluje, proč odmítá nálepku aktivisty. Zároveň ale bez zaváhání přiznává, co ho do novinařiny táhne. „Vadí mi nespravedlnost. Mám potřebu ji napravovat, zviditelňovat, namířit na ni reflektor,“ říká o tom, proč by dnes nemohl třeba prodávat letenky, jak si v jednu dobu svého života myslel. V rozhovoru se vrací k pochybnostem, které se mu v práci vracejí. „Občas spadneš do pocitu, že to nemá smysl,“ vysvětluje s tím, že představu klidného života „s kavárnou a knížkami“ přebíjí uvědomění, že kdyby novináři mlčeli, „bylo by to ještě horší“. A zároveň otevřeně přiznává, že větší bolest než kritika zvenčí mu občas způsobuje i vlastní hlava. „Já si dokážu zhnusit život svýma vlastníma myšlenkama,“ popisuje, jak je na sebe občas „nechutnej“ a jak jde o jednu z věcí, na které musí neustále pracovat. Titlbach s velkým důrazem také popisuje, jak nesnese, když někdo někoho šikanuje. Vzpomíná na šikanu v dětství, na úzkost, která ho roky provázela, i na terapii, díky které se „dokázal postavit na vlastní nohy“. A dodává, že vše se nakonec propíše i do toho, jak mluví s lidmi, kteří rozhodují a drží moc. „Mluvím s nimi z pozice zaměstnavatele. Spravují tuhle zemi a jsou placeni i z mojí peněženky,” říká s tím, že ke všem politikům přistupuje stejně kriticky bez ohledu na jejich názory. Naopak se mu často děje, že se politici snaží do prostoru vnést témata, o kterých si myslí, že by na něj mohla působit. „Řeknou ‚já chci manželství pro všechny‘, aniž bych se na to ptal, protože jsem otevřeně gay. A mě to vůbec nepůsobí,“ dodává Titlbach. A taky přiznává, že je někdy vystaven tlakům z obou stran: po rozhovorech o Izraeli a Gaze byl jednou označovaný za „hamásníka“, jindy za „obhájce Netanjahua“, přestože chce přinášet různé perspektivy. „Myslím si, že jediná správná věc, kterou jsem mohl v tu chvíli udělat, je pozvat obě ty strany a nechat dva odborníky z různých pohledů vysvětlit ten konflikt,“ dodává. Jak dlouho se dá zůstat „jen“ novinářem, když svět před očima polarizuje? Proč je spíše pesimista než optimista a obává se, že svět spěje někam, kam nechceme? A jak dnes vnímá rodný Sokolov? Poslechněte si celý rozhovor.

"Kultivuj si takový prožitek, který tě v budoucnu bude podporovat."Dnes to bude trochu něco jiného, celá přednáška z Melting potu Colours of Ostrava! Díky za pozvání!⁠⁠Registruj se na naší Půlroční BWA Akademii 2026! Do 18.1. SLEVA! Víc Informací ZDE.V tomhle díle se noříme do jednoho z nejzásadnějších, ale nejméně viditelných procesů v naší mysli: jak se tvoří naše „mapa významnosti“ - tedy to, čemu věnujeme pozornost, co považujeme za důležité a podle čeho se rozhodujeme.Bavíme se o tom, jak dopamin funguje jako architekt této mapy, jak ji moderní svět postupně deformuje a proč levné zdroje stimulu – sociální sítě, porno, notifikace, nekonečný feed - zužují naši perspektivu, místo aby ji rozšiřovaly.Dotýkáme se fenoménu informační obezity, kdy konzumujeme obsah bez filtru, zatímco algoritmy fungují jako „knihovníci“, kteří nám hází knihy přímo do obličeje. A ptáme se:Jak se v tomhle prostředí nestát pasivním konzumentem, ale aktivním tvůrcem vlastní informační diety?Velká část epizody je i o tom, jak si znovu budovat dlouhé cykly smysluplné radosti – skrze náročné, ale obohacující aktivity, které podporují stav flow, trpělivost a skutečné učení. Třeba i tak obyčejnou věcí, jako je… keramika.Mluvíme také o:proč pozitivní emoce reálně rozšiřují naše myšlení (a máme na to data)jak vděčnost pomáhá stabilizovat dopaminový systémproč je důležité kultivovat vztah k budoucímu jájak se učit být s nepříjemnými emocemi místo okamžité únikové reakcea proč by měl být reálný svět hlavním zdrojem naší zkušenosti, ne digitální prostorTenhle díl není o tom, že by technologie byly zlo.Je o tom, že bez vědomého řízení pozornosti přenecháváme volant někomu jinému.Minutáž:00:00 Úvod: Subjektivní zkušenost06:30 Evoluce a původ našeho chování09:05 Evoluční nesoulady: Shinkansen vs. motoráček12:44 Co je to dopamin a jak funguje15:43 Očekávání a klamání organismu18:03 Levný dopamin: Proč nás moderní svět "znásilňuje"21:08 Mapa významnosti: Filtr naší reality23:01 Naivní realismus a efekt červeného auta27:46 Dlouhodobé cykly: Náhrada levného dopaminu29:42 Příklad keramiky: Drahý dopamin a trpělivost33:37 Broaden & Build: Jak pozitivní emoce rozšiřují obzory37:20 Umění být s negativním afektem40:39 Informační obezita a dieta44:02 Historie lajkovacího tlačítka46:10 Bias prestiže: Jakou hru hrají tvé vzory48:39 Ne je celá věta: Trénink odmítáníPřechod do VIP- Ne je celá věta: Trénink odmítání- Hédonická adaptace a neuspokojitelnost mysli- Krize smyslu a vědomé cíle- Být dobrými předky pro budoucí generace- Vděčnost jako protijed

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 63 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Nemyslím si, že jsem výrazně pomohl úspěchu Andreje Babiše, on v zásadě pomohl mně, protože mi udělal jméno,“ říká politický marketér Marek Hanč, když vzpomíná na roky po boku současného premiéra. „Brzdili jsme ho. Ale byl skvělý klient, přirozený talent,“ dodává s tím, že odděluje „bílé od černého“ a že jeho profese je služba. Zároveň připouští, že politika pro něj byla „droga“ a že chtěl dělat „pro lídra na trhu a vyhrát ty volby“, přesto si dnes podle svých slov vybírá klienty jinak. Hanč odmítá nálepku Babiše jako muže, který „zatáhne zemi na východ“. Připouští ale i ten vnitřní rozpor - že ANO dnes stojí vedle SPD a Motoristů, kteří mohou být pro část společnosti extrémem. „Je to trochu Andrej Babiš a Ples příšer a falešných proroků. Oba ti partneři si ale začínají uvědomovat rizika té spolupráce,“ říká o vztahu v koalici a zdůrazňuje, že radikální proud s afinitou k Rusku je „na úrovni dvaceti procent a neroste“. Mluví také o kriticích, kteří podle něj často dělají to, co jinde odsuzují - třeba když na Letné odpůrci Andreje Babiše vyvěšovali fotky Marka Prchala s jejich osobními čísly. „Já nemám rád rozdělování na my a oni,“ dodává. Když mluví o budoucnosti, přidává Hanč i širší perspektivu. „Zažili jsme nádherných 30 let. A mysleli jsme si, že to je na pořád,“ říká s tím, že posle něj nás čeká koncert velmocí, pragmatismus a věk sobeckosti. „Dobře už bylo,“ dodává a říká, že buď se na nová pravidla adaptujeme, nebo budeme „vysílat a konzumovat šum“. V rozhovoru přiznává i slabá místa – dopad kampaní na rodinu i fakt, že část lidí ho vždycky bude vnímat přes minulost ANO. „Už mě to netrápí. Já jsem profík. A politický marketing nemůže za vaše posrané životy,“ říká bez vytáček. Kde vidí chybu současných elit? Proč ANO pořád roste a co udělaly kampaně Spolu špatně? Jaké zkušenosti si přivezl ze svých cest do USA? A proč vstoupil do aktivních záloh? Poslechněte si celý rozhovor.

⁠Registruj se na naší BWA Akademii 2026!Dnešní host je Pavel Moric - 7x mistr ČR v karate, zakladatel klubu Karate Vision a speaker, lektor, průvodce.Jdeme s ním hluboko do psychologie autenticity, vnitřní práce a vztahu k nepohodlí.Pavel Moric mluví otevřeně o tom, proč dnešní doba nepřináší jen svobodu, ale i teror příležitostí – a jak se v tomhle světě neztratit.Bavíme se o tom, proč není cílem „cítit se dobře“, ale zůstat pravdivý, proč vnitřní práce není instantní technika, ale řemeslo, které se musí odsedět, oddechnout a někdy i odtrpět.Dotýkáme se stínu v jungovském smyslu, potlačených emocí, traumatu, které čeká na správný čas, i toho, proč je neintegrovaný stín nebezpečnější než ten, kterému se díváme do očí.Mluvíme o:strachu z odmítnutímaskách, které nosíme, abychom něco získali nebo neztratilipráci s nepříjemnými emocemivnitřních částech, které v nás chtějí místo u stoluautenticitě jako souladu mezi tím, co cítím, myslím a žijuTenhle díl není o pozitivním myšlení.Je o odvaze vydržet nepohodlí a neuhnout před sebou samým.Registruj se na naší BWA Akademii 2026!Parťáci epizody (podporujte ty, kteří podporují nás):Norsan.cz⁠⁠⁠⁠ Norsan Vyrabí Omega 3 z čerstvého rybího oleje z udržitelného rybolovu nebo z mořských mikrořas. Jdi na Norsan.cz zadej kód bwa10 pro 10% slevu a pořiď si kvalitní OMEGA-3 tvůj mozek a zdraví ti poděkuje.KusKakaa - ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠www.kuskakaa.cz⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠  Přináší do Česka čistá ceremoniální kakaa. A proč si takové kakao dopřát? Ukazuje se, že přináší celou řadu benefitů a má velký obsah flavonoidů a polyfenolů. Tak jdi na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠www.kuskakaa.cz⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a zkus jedno z jejich kvalitních kakaí! Doporučujeme to z Kostariky, nebo Peru.⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Uplife.cz⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ -Zadej kód "BWA" pro slevu 10% na vybrané zboží na eshopu ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠https://www.uplife.cz/brain-we-are/⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Kam dále?Kup si jeden z našich online kurzů ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Průvodce Mozkem a Myslí⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠, nebo ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Mentální Modely⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a s kódem "BWA30" je tam SLEVA 30%!Zadej kód "BWA" pro slevu 10% na vybrané zboží na eshopu ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠uplife.cz⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠herbal-store.cz⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Sledujte Brain We Are na sociálních sítích: ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ( ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠www.instagram.com/brain_we_are⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ) nebo⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Facebook ⁠Minutáž:00:00 Úvod a představení hosta04:20 Teror příležitostí a rozhodovací paralýza05:56 Hledání vlastního poslání a "schůzky sám se sebou"09:51 Dětská spiritualita a experiment s Bohem11:04 Ochočování vzdělávacím systémem a škola19:10 Kde hledat oporu v nejtěžších chvílích24:16 Jak začít s vnitřní prací a meditací29:36 Práce s nepříjemnými emocemi a setkání se stíny39:17 Autenticita vs. hraní rolí pro okolí46:44 Budování sebevědomí a oceňování pouhých pokusů53:45 Hravost a narušování denních stereotypů58:09 Vědomé prožívání emocí a "Fake it till you make it"01:04:27 Příběh o tsunami a pozor na to, co si přejeme01:10:31 Hledání indicií místo finálních odpovědí01:18:08 Co znamená smysl života?01:22:36 Myšlenky jako mýdlové bubliny a intuice01:27:25 Digitální detox, nuda a návrat ke knihám01:36:54 Závěrečný vzkaz: Tohle jednou pominePřechod do VIP části- Vesmír není "cochcárna": Náhoda vs. kauzalita- Dělání věcí nadmíru a zbytečné plýtvání energií- Jak najít správného mentora- Tři klíčové návyky pro každý týden- Jak identifikovat a měnit nefunkční životní vzorce- Umění prohrávat a zachování klidu v chaosu- Vnímání smrti a konečnosti jako motivace- Strach z úspěchu a chvály- Kontroverzní názor na legislativu látek- Rozhodování z pozice sebelásky

Poslechněte si rozhovor Jannise Morase s Andreasem Papadopulosem, blízkovýchodním zpravodajem České televize, který momentálně působí v Istanbulu. Alena Kovářová zjišťovala, jak Bělorusové oslavují Vánoce, a to v rozhovoru se zpěvačkou Alexandrou Židkovou a jejím otcem Ryhorem. Moderuje: Iveta Demeterová Připravila: Tajana Mančalová

Pokud by se česká vláda začala chovat jako ta na Slovensku, nastal by čas nejen na vzdor a kritiku, ale přímo na neposlušnost, je přesvědčený bývalý politik, poradce prezidenta Václava Havla a zpěvák Michael Kocáb. Uznává, že vláda nastoupila do úřadu nedávno, přesto vnímá některé signály. „Novoroční projev Tomia Okamury (SPD) je skandální a je nutno ho pranýřovat. Mluví jenom sám za sebe, možná ani ne za celé SPD a rozhodně ne za stát,“ kritizuje pro Český rozhlas Plus.