Podcasts about mluv

Pavel Novák patří k nejvýraznějším hlasům Českého rozhlasu a během své kariéry působil jako zpravodaj v Polsku, Bruselu i ve Spojených státech. V rozhovoru s moderátorem Liborem Boučkem vzpomíná na Dismanův rozhlasový dětský soubor, který podle něj formuje nejen řeč, ale i charakter člověka. Mluví také o tom, proč Češi dlouho podceňovali Polsko, proč veřejnost často nerozumí fungování Evropské unie a popisuje i své rozčarování z některých aspektů života v USA.Všechny díly podcastu Host Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Pavel Novák patří k nejvýraznějším hlasům Českého rozhlasu a během své kariéry působil jako zpravodaj v Polsku, Bruselu i ve Spojených státech. V rozhovoru s moderátorem Liborem Boučkem vzpomíná na Dismanův rozhlasový dětský soubor, který podle něj formuje nejen řeč, ale i charakter člověka. Mluví také o tom, proč Češi dlouho podceňovali Polsko, proč veřejnost často nerozumí fungování Evropské unie a popisuje i své rozčarování z některých aspektů života v USA.

Nářečí se věnuje přes třicet let. Tak dlouho také pracuje v dialektologickém oddělení Ústavu pro jazyk český Akademie věd, které dnes i vede. Říká, že si lidé často to, že mluví nářečím, neuvědomují a ve Vizitce taky popisuje, jak došlo k některým nářečovým odlišnostem. Pokud se člověk chce zapojit do aktuálního průzkumu toho, jak v České republice mluvíme, může vyplnit dotazník na webu Mapovaninareci.cz.

Herečka, která má na kontě přes 300 rolí, přijala pozvání Oskara Hese do pořadu Osobnosti Česka. Mluví se o ní jako o nejobsazovanější herečce své generace. Která role ji nejvíc formovala?

Herečka, která má na kontě přes 300 rolí, přijala pozvání Oskara Hese do pořadu Osobnosti Česka. Mluví se o ní jako o nejobsazovanější herečce své generace. Která role ji nejvíc formovala?

Herečka, která má na kontě přes 300 rolí, přijala pozvání Oskara Hese do pořadu Osobnosti Česka. Mluví se o ní jako o nejobsazovanější herečce své generace. Která role ji nejvíc formovala?

Herečka, která má na kontě přes 300 rolí, přijala pozvání Oskara Hese do pořadu Osobnosti Česka. Mluví se o ní jako o nejobsazovanější herečce své generace. Která role ji nejvíc formovala?

Herečka, která má na kontě přes 300 rolí, přijala pozvání Oskara Hese do pořadu Osobnosti Česka. Mluví se o ní jako o nejobsazovanější herečce své generace. Která role ji nejvíc formovala?

Herečka, která má na kontě přes 300 rolí, přijala pozvání Oskara Hese do pořadu Osobnosti Česka. Mluví se o ní jako o nejobsazovanější herečce své generace. Která role ji nejvíc formovala?

Herečka, která má na kontě přes 300 rolí, přijala pozvání Oskara Hese do pořadu Osobnosti Česka. Mluví se o ní jako o nejobsazovanější herečce své generace. Která role ji nejvíc formovala?

Mluví o demokracii, penězích, elitách, Rusku, Západu i o tom, proč se lidé nenechají přesvědčit fakty. „Z mnoha hledisek svět není tak, jak má být, nicméně to nesvědčí o fatálně rozdělené společnosti, jako spíše o politickém souboji mezi tradičními protipóly, kde na jedné straně stojí populisté a na druhé straně bezuzdní populisté,“ říká v Osobnosti textař a producent Michal Horáček.Všechny díly podcastu Osobnost Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Vyčerpání ho před rokem a půl dovedlo až na JIP, kde si trochu srovnal priority. Začal prý víc dbát na spánek a jídlo a funguje se mu o dost lépe. Vedle divadelní práce dokončil také desku se svým hudebním projektem a o prázdninách ho čekají Letní shakespearovské slavnosti. O tom všem mluvil herec Vojtěch Vondráček.

Zelená voda a zákaz koupání. Plumlovskou přehradu na Prostějovsku každoročně trápí přemnožené sinice. A to přesto, že nádrž před několika lety prošla nákladnou obnovou. Podle vodohospodářů má na stavu vody podíl klimatická změna. Problémem je ale i to, že některé obce v okolí stále nemají čistírny odpadních vod. Jak je to tedy s plumlovskou přehradou?

Putovní výstava fotografií „Praha město milostné“ fotografa Pavla Koppa s doprovodnými texty Miroslava Horníčka a Pavla Hejduka pokračuje ve své cestě po českých městech. Po zastávkách v Praze a Karlových Varech je teď k vidění také v Plzni.

Město Starý Plzenec si letos připomíná výročí 1 050 let první písemné zmínky. Část oslav už proběhla a další vrchol je přichystán na 13. června. Město si k jubileu nadělilo také dokončení několika investičních akcí.

Putovní výstava fotografií „Praha město milostné“ fotografa Pavla Koppa s doprovodnými texty Miroslava Horníčka a Pavla Hejduka pokračuje ve své cestě po českých městech. Po zastávkách v Praze a Karlových Varech je teď k vidění také v Plzni.Všechny díly podcastu Náš host můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Majitelé domů v blízkosti řek, potoků nebo vodních ploch mohou v následujících měsících čelit změnám v pojištění svých nemovitostí. Pojišťovny totiž připravují aktualizaci povodňových map, podle kterých vyhodnocují riziko záplav.

Putovní výstava fotografií „Praha město milostné“ fotografa Pavla Koppa s doprovodnými texty Miroslava Horníčka a Pavla Hejduka pokračuje ve své cestě po českých městech. Po zastávkách v Praze a Karlových Varech je teď k vidění také v Plzni.

V Krabčicích u Roudnice nad Labem vznikly tři nové komunitní domky pro seniory s Alzheimerovou chorobou a dalšími typy demence. Moderní zařízení nabízí komorní bydlení, důraz na soukromí i využití umělé inteligence, která pomáhá personálu při noční péči.

Místostarostka Havlíčkova Brodu Marie Rothbauerová opustila po letech ODS. V rozhovoru pro Český rozhlas Vysočina vysvětlila důvody svého odchodu i plány do komunálních voleb v roce 2026.

Nová zóna by měla zohledňovat zájmy památkové péče, historiků, ochrany přírody i rozvojové plány na vybudování průmyslové zóny. Jak cenné je z hlediska památkové péče území zaniklého města? Nakolik je nutné hledat kompromis mezi plány developerů, města a zachováním historické paměti místa, jsme probrali s Michalem Zezulou, ředitelem ostravského územního pracoviště Národního památkové ústavu.

Toto je zkrácená verze (105 minut). Celý díl (160 minut) a bez reklam jen za 100,-/měsíc si můžeš pustit ⁠zde⁠:Co když největší úleva nepřijde z toho, že se konečně „najdeš“, ale z toho, že uprostřed člověka možná nikdo pevný nesedí? S Jirkou Charvátem jdeme do míst, kde se filozofie potkává s nervovým systémem, vztahem k sobě i s každodenním stresem. Mluvíme o tom, proč je mysl evolučně nastavená víc na kočky než na borůvky, proč sama od sebe nehledá klid ani vděčnost, a jak se člověku uleví, když se přestane chápat jako izolovaný projekt, který musí mít všechno pod kontrolou. Druhá polovina rozhovoru jde hodně do života. Do rychlého dopaminu, falešných potřeb, prázdna, před kterým radši pořád něco chceme, i do vztahů v době, která nepřeje pomalosti, budování a opravdovosti. Je to díl o nepevnosti já, ale i o velmi praktické otázce, jak dnes žít méně křečovitě, méně vystrašeně a možná o něco pravdivěji. Parťáci epizody jsou:KusKakaa - ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠www.kuskakaa.cz⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠  Přináší do Česka čistá ceremoniální kakaa. A proč si takové kakao dopřát? Ukazuje se, že přináší celou řadu benefitů a má velký obsah flavonoidů a polyfenolů. Tak jdi na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠www.kuskakaa.cz⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a zkus jedno z jejich kvalitních kakaí! Doporučujeme to z Kostariky, nebo Peru.N⁠⁠⁠⁠⁠orsan.cz⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Norsan Vyrabí Omega 3 z čerstvého rybího oleje z udržitelného rybolovu nebo z mořských mikrořas. Jdi na Norsan.cz zadej kód bwa10 pro 10% slevu a pořiď si kvalitní OMEGA-3 tvůj mozek a zdraví ti poděkuje.Minutáž:00:00 Úvod a nálepkování03:52 Úvod a nálepkování07:06 Jsme jen tkaninou, nebo jsme do ní vetknutí?12:15 Evoluční historie a metafora vlny v oceánu17:26 Iluze já a neexistence odděleného pozorovatele20:42 Velké a malé já26:39 Mýtus self-made mana a závislost na druhých35:19 Evoluce mysli a negativní zkreslení40:56 Jak pracovat s vnitřním kritikem a strachem47:45 Společenská očekávání a hodnocení ostatními55:30 Stoicismus a zodpovědnost za vlastní emoce58:25 Meditace, všímavost a pozorování myšlenek01:04:25 Úsilí k odpočinku a rychlý dopamin01:09:43 Paradox chtění a vyhledávání závislostí01:15:03 Vztah k budoucímu já a prožívání štěstí01:20:46 Metafora osla s mrkví a smysl života (transcendence)01:31:11 Co tě dělá plně naživu?01:34:12 Metafora dirigenta a jak mozek integruje informacePřechod do VIP- Kritika metafory dirigenta a pocit kontroly- Metafora koryta řeky: Jak nás utváří naše historie- Krize smyslu a pocit sounáležitosti v moderní společnosti- Duchovní ego trip: Kdy se z rozvoje stává past?- Konec manželství a bizarní svět seznamek- Kdyby měly myšlenky reklamní agenturu...- Závěr před meditací- Praxe na dekonstrukci já a řízená meditace

Ve Stěžerách vznikl nový Hospic Hradecko s kapacitou 20 lůžek. Moderní areál má nabídnout důstojnou péči lidem v závěru života a podporu jejich rodinám. Zároveň ale vyvolává řadu otázek.

Muž a žena, dvě děti, čtyři postavy na cestě – kráčejí městem, sídlištěm, kolem fontán a přes pole. Mluví, mlčí, hvízdají, brblají. Putování, které mělo vést na rodinnou oslavu, se proměňuje v rituální bloudění krajinou, vztahem, životem i jazykem. Slova se tříští o beton, mizí ve větru a voda unáší významy. Kdo vlastně mluví? Kdo je dítě a kdo dospělý? Kdo vede a kdo zabloudil?

Olomoučtí zastupitelé schválili před nedávnem podání žádosti o notifikaci veřejné podpory u Evropské komise pro chystanou stavbu multifunkční haly. Důvodem je, že soukromý developer žádá o podporu z veřejných rozpočtů, tedy z rozpočtu Olomouckého kraje a města Olomouce.

Celostátní festival základních uměleckých škol ZUŠ Open založila Magdalena Kožená prostřednictvím svého nadačního fondu. Jeho cílem je prezentovat činnost škol veřejnosti a ukázat jejich význam a nezastupitelnost v kulturním životě měst a obcí. Právě začal jubilejní desátý ročník festivalu, který potrvá do 1. června.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 59 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Herectví je hrozně těžké v tom, že jsme fakt neustále souzení: jak vypadáme, jak hrajeme, co máme na sobě. A ženské samozřejmě víc než muži,“ říká herečka Patricie Solaříková. Hraje už třicet let, ale přesto mluví o pocitu podvodníka a o tom, že dnes do obsazování vstupují i čísla na Instagramu. „Poslední dva, tři roky si vždycky u všeho říkám: takže tady hraju proč? Protože umím hrát, nebo protože mám čísla?“ říká a mluví o hejtech, které jsou s vystupováním ve veřejném prostoru spojené. Nejtvrdší vlnu podle svých slov zažila po Superstar. „Vůbec jsem na to nebyla připravená,“ vzpomíná a dodává, že jejím úkolem v porotě bylo vyvolávat emoce. Jen jí podle ní nikdo předem neřekl, jaké emoce se pak obrátí proti ní. Mluví také o době, kdy média i lidé řešili její váhu. „Dostávala jsem čočku,“ říká a popisuje tvrdé komentáře na její postavu i odsudky, že by už „neměla lézt do televize“. Tlak na ni tehdy podle ní působil opačně. „Čím víc ten tlak byl, tím víc já jsem nebyla schopná s tím nic dělat,“ říká. V rozhovoru čte i e-mail od muže, který jí píše, že je „příliš slabá a mrzká herečka“ nebo „hloupá nána“. Solaříková říká, že ji podobné zprávy dnes spíš rozesmějí, ale pořád nechápe potřebu si sednout k počítači a něco takového člověku napsat. „Respektuji, že mě nemá rád, že jsem mu nesympatická, že má svoje názory na moje herectví, to je naprosto v pořádku. Ale ta potřeba mi to napsat, to je něco, co můj mozek nedokáže pochopit,“ říká. Mluví také o bulváru, o tom, proč se po rozpadu manželství stáhla z rozhovorů a s nadsázkou říká, že se obává, aby o ní jednou nevyšel lživý, ale pravdivý článek. „Dokud o vás bulvár píše lži, tak je to vlastně v pohodě. Pro mě by bylo nejhorší, kdyby bulvár napsal článek a byl by pravdivý,“ říká. Otevřeně popisuje i rozvod, střídavou péči a to, jak těžké je posílat dítě pryč, i když ví, že je u milujícího táty. „Rozpad rodiny a manželství mě mrzí a myslím si, že vždycky mě mrzet bude,“ říká, ale zároveň dodává, že ji to psychicky posunulo. Kritická je i k systému péče o děti, soudům a OSPODu. „Kolik dětí ještě musí umřít vlivem chyby soudu nebo OSPODu, aby se s tím začalo něco dělat?“ ptá se. A i když o sobě říká, že je odjakživa pozitivně nastavený člověk, dodává, že nejde být sluníčkový čtyřiadvacet hodin, sedm dní v týdnu a že i vztek musí ven. Jak se žije člověku, kterého lidé hodnotí od šestnácti let každý večer z obýváku? Proč podle ní ženy v televizi odnášejí hejty víc než muži? Co ji naučila Superstar, bulvár, rozvod i roky komentářů k vlastnímu tělu? A proč je někdy nutné zavřít jedny dveře, i když se člověk bojí, jestli se otevřou další? I to se dozvíte v rozhovoru.

Anežce Hečkové je téměř 15 let a moc ráda maluje. Před čtyřmi lety jsme si o ní a o diagnóze Downův syndrom v Needo Talks povídali pouze s její maminkou Lenkou. Dnes už nám svůj svět popisuje Anežka vlastními slovy.V tomto díle se k holkám vracíme. Čeká vás osvěžující, vtipné a hluboce lidské povídání o tom, že život s handicapem může být, a často opravdu je, moc hezký.www.needo.cz/needo-talks/

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 64 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Srdce kultivuje mysl a mysl pomáhá srdci,“ říká herec Martin Myšička, když mluví o tom, jak se v něm celý život potkává analytické myšlení, herectví, intuice i potřeba něco skutečně dělat. Vystudoval fyziku, pak DAMU, dlouhé roky je spojený s Dejvickým divadlem a přiznává, že v sobě od začátku nese napětí mezi analytickou myslí a potřebou být na jevišti svobodný. „Dojít k té spolupráci je takové moje celoživotní výzva,“ říká. Mluví o herectví, závisti, známých rolích i o tom, že herec je pořád trochu závislý na tom, jestli se někomu hodí. „Když takhle mi něco uteklo, zpětně se na to podívám, tak se mi otevřel čas a prostor na jiné věci,“ říká k profesním příležitostem, které nepřišly. Zároveň odmítá jednoduché poměřování. Podle něj je rozdíl mezi tím chtít být nejlepší a chtít být výborný. „Když bude primární hodnota být nejlepší, tak to může být jenom jeden. Ovšem když budu chtít být výborný, tak můžeme být výborní všichni,“ říká. Myšička se v rozhovoru dostává i k politice, veřejné debatě a tomu, proč mu vadí, že lidé často nechtějí hledat řešení, ale vyhrát. „Všichni chtějí zvítězit, ale nechtějí najít to nejlepší řešení,“ říká a dodává, že podobné mechanismy vidí nejen u politiků, ale i v běžných vztazích. Zajímá ho eristická dialektika, manipulativní debatní triky i to, jak snadno se místo skutečné diskuze objeví nálepky, urážky a snaha protivníka porazit. „Slovo je čin,“ říká k tomu, že svoboda projevu podle něj neznamená říkat cokoli bez odpovědnosti. V debatě se vrací i k veřejnoprávním médiím, demokracii a otázce, proč se ve společnosti tak málo hledá průnik. „Proč nejsou pořady typu pojďme najít klidné řešení? Nebo co nás spojuje?“ ptá se. Myšička mluví i o meditacích, holotropním dýchání, ale i o umělé inteligenci. Vnímá ji jako mocný nástroj, ale zároveň jako něco, co neumí ochutnat jablko ani prožít okamžik. Právě AI podle něj může lidem připomenout, že člověk není jen soubor informací. „Být člověk je ještě něco jiného,“ dodává. Co je podle něj nenahraditelné? Proč bude živé setkání možná čím dál vzácnější? A dá se o mužství, ženství, politice i duchovních otázkách mluvit bez nálepek a potřeby zvítězit? Pusťte si celý rozhovor.

Kapelu Slza proslavily písně jako Lhůta záruční či Holomráz. Na české hudební scéně září už 12 let. Její frontman Petr Lexa ale původně inklinoval k herectví.

Kapelu Slza proslavily písně jako Lhůta záruční či Holomráz. Na české hudební scéně září už 12 let. Její frontman Petr Lexa ale původně inklinoval k herectví.

Jan Moravčík z GentlemanStore.cz popisuje, jak přemýšlí o budování osobního majetku vedle podnikání. V rozhovoru vysvětluje, proč si s partnerem plánují dividendy, jak pracují s rozpočtem firmy a proč část peněz investuje mimo vlastní byznys. Sdílí také svůj pohled na pasivní investování, nemovitosti a rizika přílišné koncentrace majetku. Mluví i o tom, proč je podle něj důležité mít vedle firmy další zdroje jistoty a likvidity. Video rozhovoru najdete zde: https://rostecky.cz/investicni-pohled-majitele-gentlemanstore-jan-moravcik-t58015 Toto je exkluzivní rozhovor pro moje předplatitele. V případě jakýchkoliv dotazů a připomínek mi neváhejte napsat na info@rostecky.cz. Veškerá doporučení, informace, data, služby, reklamy nebo jakékoliv jiné sdělení zveřejněné na našich stránkách je pouze nezávazného charakteru a nejedná se o odborné rady nebo doporučení z naší strany. Podrobnosti na odkazu https://rostecky.cz/upozorneni.

V dalším vydání rubriky O čem se mluví jsme se věnovali Základním uměleckým školám a projektu Nadace Magdaleny Kožené ZUŠ Open, který během následujících tří týdnů nabídne stovky koncertů a vystoupení po celé republice.

Jak se proměňuje náš jazyk? S Martinem Kavkou, bývalým novinářem, autorem webu Čeština 2.0 a knihy Hacknutá čeština 2.0, lektorem srozumitelného psaní a expertem na chytré emaily a newslettery jsme probrali, jak na kvalitní text a jakou roli má dnes AI.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 63 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Když se vysměješ bubákovi, tak se ho bojíš trochu míň,“ říká expert na hybridní hrozby Jakub Kalenský, když vysvětluje, proč je humor podle Ukrajinců jednou z nejúčinnějších zbraní proti ruské propagandě. Podle něj právě zesměšňování podrývá důvěryhodnost informačního agresora a zároveň pomáhá společnosti zvládat strach. „Rusové chtějí být bráni vážně jako velmoc. A nenávidí, když se jim směješ,“ dodává. V rozhovoru popisuje, proč se Rusko nesnaží jen přesvědčovat, ale hlavně vyvolávat chaos, emoce a nedůvěru. „Jim jde o to, aby ta společnost byla pokud možno iracionální, vystrašená a zhysterizovaná,“ říká. Mluví také o tom, proč se podle něj Evropa stále brání pomalu, přestože informační válka probíhá už více než deset let a proč Západ po pádu Sovětského svazu udělal zásadní chybu, když přestal Rusku věnovat pozornost. „V mnoha zemích se rozpustily týmy, které byly specializované na Rusko a na to, co dělají v informačním prostoru,“ říká. Kalenský rozebírá i českou politiku, Tomia Okamuru, Filipa Turka nebo proruské narativy kolem Ukrajiny. „I takový člověk může docela posloužit ruské propagandě. A náhodně,“ říká o politicích, kteří podle něj některé ruské talking pointy šíří, aniž by si to třeba uvědomovali. Zároveň upozorňuje, že problém není jen v jednotlivých politicích, ale i v tom, že český stát podle něj dlouhodobě nedokáže dezinformační kampaně ani pořádně zachytit. „Pokud ani nezachytíš problém, pak nemůžeš dělat vůbec nic dalšího,“ říká. Mluví i o tom, proč podle něj nestačí jen zvyšovat mediální gramotnost nebo bojovat s jednotlivými lživými příspěvky, ale proč je potřeba dělat něco s agresory. A vysvětluje, proč podle něj svoboda slova není bezbřehá a proč demokratické státy musí hledat hranici mezi ochranou svobody a ochranou společnosti před cílenou manipulací. „Spravedlnost má být slepá,“ říká k debatě o tom, jestli trestní řízení nemůže z některých aktérů udělat mučedníky. Jak přesně funguje „praní“ dezinformací? Proč jsou podle Kalenského proruské narativy silnější než jen součet voličů SPD? A proč si myslí, že Evropa stále bojuje „s jednou nebo dvěma rukama svázanýma za zády“? Poslechněte si celý rozhovor.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 55 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Zjistila jsem, že nějaké věci možná dělám v životě špatně a že chci už dlouho zpomalit a nedaří se mi to,“ říká herečka Tereza Ramba o období po zánětu mozkových blan, který ji po natáčení Zápisníku alkoholičky donutil úplně zastavit. Nejdřív podle svých slov cítila paniku, jak to bez ní zvládne rodina a práce, pak nudu, kterou do té doby vlastně neznala a nakonec došla k tomu, že některé věci musí změnit. „Zánět mozkových jsem si částečně upřepracovala,“ říká a dodává, že to nebylo jen otázkou jednoho náročného roku, ale dlouhého nastavení od patnácti let. V rozhovoru mluví i o Monyové - nové minisérii Oneplay o úspěšné brněnské spisovatelce Simoně Monyové, autorce populárních vztahových románů, jejíž zpočátku idylický vztah s druhým manželem se postupně změnil v toxické soužití a skončil tragicky. Při natáčení série prý herečka poprvé jasněji říkala, co potřebuje. „Stačilo si o to říct,“ popisuje zkušenost s rolí zavražděné spisovatelky, kterou vnímala jako fyzicky i psychicky náročnou. Monyovou popisuje jako ženu se „strašně silnou samičí energií“, odvahou i nešťastnou volbou vydržet věci kvůli rodině. „Nese sebou téma, které dokáže ve společnosti rezonovat,“ říká Ramba a doufá, že série znovu otevře debatu o domácím násilí. Zároveň v příběhu vidí i širší tlak na ženy, které chtějí zvládnout práci, děti, domov i vlastní představu dokonalosti. „Myslím si, že na sebe máme vážně velký tlak,“ přiznává, když popisuje kamarádky, u kterých si říká, „kdy se zhroutí“. Sama dnes přemýšlí o jednodušším životě, menších nárocích a čase s dětmi, protože ji děsí, jak strašně rychle rostou. Herectví přitom pořád miluje, i když říká, že s ním má dost toxický vztah. Role podle ní mohou člověka posílit, ale taky rozhárat, pokud v nich ztratí sám sebe. Mluví i o stárnutí před kamerou, tlaku na vzhled, botoxu a dvojím metru vůči herečkám. „Nezažila jsem, že by se řešilo u chlapa, jestli si bude nebo nebude dělat nějaké zákroky,“ říká o tom, že někdy dostává drzé otázky, zda by se svou vizáží nechtěla něco udělat. Proč pro ni byla Monyová tak osobní? Co ji nemoc naučila o kontrole, práci a štěstí? Jak se mění její vztah k herectví, mateřství i vlastnímu tělu? A proč už nechce žít „na krev“? Poslechněte si celý rozhovor.

Izraelský parlament schválil zákon, který ustavuje zvláštní tribunál pro pachatele útoku ze 7. října 2023. Autoři zákona mluví o unikátním rozsahu a závažnosti činů, kvůli kterým soud vzniká. A také o nezvykle vysokém počtu možných pachatelů, míst činu a obtížích při shromažďování důkazů. Jde tedy prý o bezprecedentní výzvu pro tamní soudní systém.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

„To hlavní je být dobrej kluk,“ říká v nové epizodě Bojs Roman Holý. V rozhovoru se dostává od hudby přes životní zvraty až k tomu, jak dnes přemýšlí o mužství, emocích a vztazích mezi lidmi. Mluví o tom, že v přátelstvích často spíš poslouchá ostatní, ale zároveň v nich sám hledá oporu a prostor, kde se dá mluvit na rovinu.

Po čtrnácti dnech konečně nová 111. Tentokrát ne cesta Věrozvěstů, ale jen moje a pana Karla. Vydali jsme se do údolí Oslavy a Chvojnice. A během toho vznikl další reflexní podcast o všem, co jsem v poslední době zažil s Gastromapou. A nebylo toho málo. Mluvím o tom, jak důležité je předávat pozitivní energii. Že každý z nás může svým malým nebo velkým dílem přispět k tomu, aby se české gastro posouvalo dál. A že je to vždycky přínosnější než jen vypouštět žluč. Dozvíte se, jak jsme s Honzou z Taste of Prague zašli v Praze na pražskou Salabku těsně poté, co jsem obědval čočkovou v nádražce v Otrokovicích. Uslyšíte i něco o krajině, kterou procházíme, a také o tom, že když „stará smrdí potem, tak trampům (nemyslím amerického prezidenta) dál stojí jak totem." Ano, i tato věta je skutečná citace, kterou jsme zaslechli u klobásy v Senoradské kantýně, odkud pochází i tahle fotografie. Tak slyšte. A dávejte vědět v komentářích ke všem výzvám, které jsem v tomhle epickém díle zanechal. Díky za posluchačskou věrnost a sdílení.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Jsme odzbrojená a absolutně bezbranná země,“ říká historik a ukrajinista David Svoboda. Podle něj Česko po začátku ruské invaze na Ukrajinu nevyužilo chvíli, kdy si mohlo jasně říct, co Rusko je, co od něj hrozí a proč se válka na Ukrajině týká i nás. „Ty čtyři roky jsme nevydrželi,“ říká k tomu, jak česká společnost podle něj reagovala na ukrajinskou obranu i na vlastní odpovědnost. Výroky z řad Motoristů o „parazitech“, „deratizaci“ nebo „méněcenných“ lidech se podle něj daly čekat. „Máme, co máme,“ říká a dodává, že se stále nechceme smířit se základní souvislostí: „Když má Ukrajina problém, tak ho máme my, protože tím problémem, jeho původcem, je Rusko.“ Západ podle Svobody ukrajinskou statečnost využil, ale nedokázal z ní vyvodit strategický závěr. „Západní politici rádi využili ukrajinské nezlomnosti a hrají o čas,“ říká. Varuje, že Rusko už podle něj „přestat válčit nemůže“ a že velmi pravděpodobným scénářem je testování soudržnosti NATO, spíš hybridní než klasickou konvenční formou. Mluví o možných dronech, blackoutu i morálním úderu na západní společnosti. Ostře přitom hodnotí i českou politiku. Současnou vládu označuje za bezpečnostní riziko a říká, že lidé, kteří podle něj oslabují podporu Ukrajině, veřejnoprávní média nebo neziskový sektor, jsou agenty ruského vlivu. Kritický je ale i k předchozí vládě, kterou označuje za„relativně slušnou, ale zoufalé nedůslednou. Společným jmenovatelem té minulé i dnešní je podle něj to, že Česká republika rezignovala na zahraniční politiku. Jako historik popisuje vlastní pocit jako „nekonečnou frustraci“, ale zároveň připomíná, že právě proto má smysl mluvit nahlas. „Čím více se budeme rozčilovat teď, tím méně budeme muset plakat později,“ uzavírá. Proč podle něj Ukrajina ukazuje, co se stane i nám? Jak blízko je válka Ruska s NATO? A proč si myslí, že česká společnost stále nepojmenovala pravdy, které měla říct už dávno? I to se dozvíte v rozhovoru.

Hosty pořadu O čem se mluví byli členové mediálního výboru Poslanecké sněmovny Martin Kolovratník (ANO) a Martin Baxa (ODS).

Poslechněte si, jaké je přijít o celý šatník v důsledku výrazné změny velikosti, a to z 5XL na L/XL. Vedu navštívila markeťačku a influencerku Annu Marii Harmáčkovou, která na sítích sdílí svou hubnoucí cestu. Mluví spolu o šatníkových výzvách a lásce k retro oblečení.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 59 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Pokud se bude každý rok určovat rozpočet České televize, já v ní nebudu,“ říká moderátor Daniel Stach. V debatě o budoucnosti veřejnoprávních médií podle něj nejde jen o peníze, ale o hranici mezi médiem veřejné služby a státním médiem. „Veřejnoprávní a státní jsou opravdu dvě velmi odlišné věci,“ říká a dodává, že se k současné situaci rozhodl veřejně vystupovat, i když je mu to osobně nekomfortní. „Radši bych dělal něco jiného. Ale myslím si, že to je věc, kterou mám udělat,“ vysvětluje. Česká televize podle něj není dokonalá, chyby dělá a prostor pro lepší hospodaření bude vždycky. Zároveň ale odmítá představu, že se dá dlouhodobě jen škrtat bez následků. Televize podle něj musí mít být na vlně trendů a musí růst a pokud se ale bude dál snižovat rozpočet, tak to nebude možné a stane se z ní pomalu vařená žába. Když Stach mluví o tom, co by se mohlo ztratit, nejde jen o jeho pořady nebo vědeckou redakci, ale o instituci jako celek. Česká republika by podle něj přišla „o jednu z jistot a o pojistku, kterou teď má“. A pokud se jednou rozbije tým nebo redakce, která se budovala roky, nejde ji podle něj jednoduše postavit znovu. „Když rozbiješ vědeckou redakci, tak ji nepostavíš příští rok znova,“ říká. V rozhovoru mluví také o tom, proč podle něj Česká televize musí hledat nové formáty a chodit za diváky tam, kde jsou, i když tím vstupuje do prostoru podcastů, sociálních sítí nebo nových debatních pořadů. „Dneska přece není možné, abys stejné množství diváků oslovil televizním vysíláním jako před patnácti lety,“ říká. Připouští, že některé věci mohou soukromým tvůrcům vadit, ale trvá na tom, že veřejná služba má vzdělávat, informovat, bavit i spojovat. Mluví také o novém pořadu Na dosah, o Václavu Moravcovi, o tom, proč nechce být jeho náhradou i tom, že ho pořád baví „bavit se s těmi nejchytřejšími lidmi na světě“. Vedle televize ale řeší i širší stav společnosti. „Nikdy nebylo levnější a snazší lhát tolika lidem, co dneska,“ říká k době, ve které se dezinformace šíří rychleji než dřív. A když přijde řeč na jeho vlastní budoucnost, připouští, že by mohl odejít. Ne kvůli gestu, ale ve chvíli, kdy by cítil, že už nedokáže dělat práci, která má smysl. „Musím mít v sobě tu vnitřní odvahu podepsat ten papír a říct: děkuju moc za všechno a odcházím,“ říká. Kde má Daniel Stach svoji červenou linii? Má Česká televize šetřit, růst, nebo se radikálně proměnit? A proč podle něj nejde veřejnoprávní média rozbít a za pár let jednoduše postavit znovu? Pusťte si celý rozhovor.

Ostré výroky a provokace Motoristů už začínají vadit i premiérovi Andreji Babišovi, který je vyzval ke změně stylu. Zatím ale bez odezvy, šéf nejmenší vládní strany Petr Macinka o víkendu naopak přitvrdil. Kam situace v koalici povede?Hostem Ptám se já byl poslanec Martin Kolovratník (ANO). Motoristé si podle premiéra Andreje Babiše (ANO) dosud zřejmě neuvědomili, že jsou ve vládních funkcích a neměli by komunikovat tak, jak byli zvyklí dříve. Šéf kabinetu to prohlásil v sobotním diskuzním pořadu na Nově.Babiš konkrétně reagoval zejména na komunikaci vládního zmocněnce pro Green Deal Filipa Turka (Motoristé). Ten v uplynulých dnech opět čelil kritice veřejnosti, tentokrát kvůli výrokům o „parazitech“ a „postupné deratizaci“ na adresu úředníků. Za svá slova se později omluvil. Podle premiéra jsou ale takové výroky nepřípustné a očekává, že Turek pochopí, že takové vystupování vládě škodí. „Vyslal jsem jasný signál a doufejme, že je natolik inteligentní, že to pochopí,“ dodal.Vládní koalice podle Babiše navzdory provokacím Motoristů v mediálním prostoru funguje dobře. Dokonce lépe než ta minulá, kdy hnutí ANO spolupracovalo s bývalou ČSSD.Šéf Motoristů a ministr zahraničí Petr Macinka nicméně hned druhý den v debatě na Primě prohlásil, že nezamýšlí měnit své vystupování, protože se vidí jako autentický člověk. Své kritiky označil za méněcenné. Jak poslancům hnutí ANO líbí chovánní koaličních partnerů z Motoristů? Jak hodnotí změny, které pro veřejnoprávní média chystá ministr kultury Klempíř? A jak vláda ufinancuje plánované dopravní stavby?--Podcast Ptám se já. Rozhovory s lidmi, kteří mají vliv, odpovědnost, informace.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #ptamseja nebo na e-mail: audio@sz.cz.

V podcastu Tekutá společnost Barbory Kroužkové herec Josef Bánovec vypráví, od kdy a proč s kolegy Prokopem Zachem a Ondřejem Stupkou točí videa a vystupují proti krokům vlády a ministra kultury Oty Klempíře. Mluví o tom, jaké slabiny má demokracie a proč si říká influencer demokracie. Vzpomíná také na nedávno zesnulého Jana Potměšila, který ho velmi ovlivnil.——Pořad Tekutá společnost můžete sledovat každý čtvrtek na:• Respektu: https://www.respekt.cz/tekuta-spolecnost a v mobilní aplikaci Respekt• YouTube: https://www.youtube.com/respekt• Spotify: https://open.spotify.com/show/4ozoQdrXPXo7WYKIIh9rMD • Apple Podcastech: https://podcasts.apple.com/us/podcast/tekuta-spolecnost/id1888505574

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Člověk může být úspěšný a může být v osobním životě úplně v háji,“ říká koreanistka a spisovatelka Nina Špitálníková, když popisuje rok, který ji „po osobnostní stránce úplně rozložil“. O smrti své nejbližší kamarádky mluví jako o zkušenosti, která naprosto všechno rozbije a kterou podle ní nejde zpracovat rychle, možná vůbec nikdy. Přiznává, že ji překvapilo, jak silně ji zasáhla i přesto, že už dřív prožila náročné situace. „Tohle byla naprosto devastující zkušenost. A vlastně pořád je,“ říká. Zároveň popisuje, jak ji práce nutila nějakým způsobem fungovat, ale zároveň jí bylo „úplně jedno“, že vydává knihy nebo získává ocenění. Otevřeně mluví i o tom, jak stigmatizované je v české společnosti téma sebevraždy. „Když řekneš: spáchala sebevraždu, lidi řeknou, že byla slabá. To vůbec není pravda,“ říká a popisuje ambivalentní pohled na člověka, který si vezme život. Sama vyhledala odbornou pomoc a upozorňuje, že bez ní by si se situací neporadila. „Bylo mi řečeno, že kdybych to nezpracovala, tak se mi to usadí,“ vysvětluje. Zkušenost ji zároveň nutí přehodnocovat vlastní práci i témata, kterým se věnuje. Přiznává, že některé věci teď nedokáže dělat vůbec, jiné jen s odstupem. V rozhovoru se vrací i k mateřství a k připravované knize, ve které popisuje, jak se během těhotenství i po porodu cítila. „Říct: narodilo se mi dítě a necítila jsem k němu cit, je fakt hnusné a brutální. Ale děje se to,“ říká a připouští, že za svou otevřenost dlouhodobě čelí silné kritice. Přesto věří, že má smysl tyto zkušenosti sdílet - i kvůli ženám, které si procházejí něčím podobným. „Je dobré to říct,“ dodává. Zároveň řeší, jak její slova jednou přijme její syn a jak mu vysvětlit vlastní minulost. Mluví také o Severní Koreji, které se dlouhodobě věnuje, ale přiznává, že po osobní zkušenosti už nemá kapacitu sledovat svět tak intenzivně jako dřív. „Chci se cítit dobře a když cítím přetlak, tak z toho vypadnu,“ říká a dodává, že je pro ni důležité neztratit citlivost vůči lidem, o kterých mluví. I proto odmítá vést rozhovory tak, aby byly zajímavé pro čtenáře, pokud by to znamenalo manipulaci s příběhy druhých. Jak se vyrovnat se ztrátou, která nemá řešení? Proč je téma sebevraždy stále tak stigmatizované? Jaké to je přiznat, že mateřství nevypadalo tak, jak se očekává? A jak jednou vysvětlit vlastní minulost svému dítěti? Poslechněte si celý rozhovor.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 58 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Často lituji toho, že osobní věci přebíjejí to, co bych chtěla sdělit,“ říká pirátská poslankyně Kateřina Demetrashvili, která se ve 23 letech ocitla ve středu pozornosti nejen kvůli politice, ale i svému soukromí. Otevřeně mluví o tom, jak balancuje mezi ostrostí a hranicí, kterou nechce překročit. „Když se hodně naštvu, tak se bojím, abych nepřehnala tu hranici,“ přiznává, jak se snaží v některých debatách působit klidněji. Zároveň ale odmítá ustoupit ze stylu, který považuje za autentický, třeba když o Filipovi Turkovi mluví jako o „nácíčkovi“. „V případě pana Turka rozhodně nemám servítky,“ říká a vysvětluje, proč podle ní humor i ironie do politiky patří. Do veřejné debaty se promítá i její vztah s bývalým vládním koordinátorem pro strategickou komunikaci Otakarem Foltýnem a s ním spojené reakce. „Chápu, že veřejní činitelé mají automaticky omezené právo na soukromí,“ říká, ale zároveň připouští, že osobní rovina může odvádět pozornost od podstaty. Sama věkový rozdíl nevnímá, ale k obecným debatám o této problematice dodává: „Obava ohledně groomingu mi přijde legitimní.” V rozhovoru se vrací i ke svému dětství a zkušenosti s ruskou propagandou. „Do dvanácti jsem tomu i věřila,“ popisuje a vysvětluje, jak ji to formovalo v pohledu na dnešní konflikty. Mluví i o práci ve Sněmovně, která ji po nástupu překvapila, protože si o politicích myslela, že jde o lidi, kteří si svou pozici zaslouží. „Pak jsem přišla do sněmovny a zjistila jsem, jaké tam jsou kreatury,“ říká bez obalu. Kritizuje i fungování politiky a přístup některých poslanců: „Spousta lidí do toho nedává ten zápal,” dodává. Zároveň popisuje frustraci opozice v situaci, kdy podle ní vláda obchází pravidla a zahlcuje veřejný prostor množstvím témat. „Nevíme, na co dříve reagovat,“ říká a upozorňuje na strategie, které podle ní odvádějí pozornost od zásadních změn. Jak vědomě pracuje s vlastní mediální pozorností? Kde podle ní leží hranice politického humoru? A co považuje za skutečné hrozby pro demokracii dnes? I to se dozvíte v rozhovoru s Katerinou Demetrashvili.

Dnešní speciální rozhovor je o kreativitě, vztazích, traumatu i dospívání, ale bez pózy člověka, který už všechno pochopil. Naopak. A o to je přesnější.Mluvíme o tom, proč kreativita není něco, co musíš získat, ale něco, co v sobě přestaneš brzdit. Proč je někdy zdravější selhat rychleji, protože chyba není opak procesu, ale jeho součást. A proč je lepší, když u kormidla není strach z ponížení, ale zvědavost a chuť učit se. Chili mluví o štěstí ne jako o cíli, ale jako o vedlejším produktu toho, že jsi něčemu nebo někomu opravdu k užitku. A právě tím se tenhle díl odlišuje od běžného self help obsahu. Není o tom, jak být víc zajímavý. Je o tom, jak být víc pravdivý, víc užitečný a možná i víc lidský.Partneři epizody:Vilgain - Aktin.cz a tady je náš link essentials Aktin.cz/bwa pro slevu zadej kód BWA a objednej si kvalitní produkty s čistým složením. Tady máš seznam našich essentials Aktin.cz/bwa⁠ Codex LabsKvalitní mikrobiom friendly péče o vaše zdraví a kůži. Jsou evidence based a založila je skvělá vědkyně Barbara Paldus. Zadej kód bwa20 pro 20% SLEVU!Minutáž:00:00 Úvod a představení Chili Ta Thuy04:08 Kdybys byla jídlo, co bys byla?05:34 Kontroverze jménem koriandr09:17 Kreativita jako řemeslo, nikoliv jen talent11:37 Proces učení se novým věcem a síla komunity13:55 Strach jako kormidlo a přijetí vlastního selhání19:41 Sebevědomí jako vědomí si sebe sama21:49 Disciplína jako prostředí pro svobodnou tvorbu24:16 Jak vypadá proces inspirace a "kradení" nápadů27:32 Síla neintuitivních kombinací a unikátní styl30:33 Perfekcionismus jako vrah autenticity31:49 Ukočírování ega a uvědomění si vlastní nedůležitostiPřechod do VIP- Smysluplnost jako vedlejší produkt užitečnosti- Fascinace vztahy a dynamika moderního randění- Integrace traumat a přijetí vlastní křehkosti- Vliv mužského potu na ženský nervový systém- Proč nemusíme léčit každou bolístku- Soucit jako výsledek vnitřní práce- Meditace jako nástroj pro pozorování vnitřního prostředí- Sebeláska jako přijetí stinných stránek- Jak si dobrovolně vytvářet překážky skrze fyzično- Závěrečná myšlenka

Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju.A to vše se dá říct o mém dnešním hostu.Má to dvě minuty k alzaboxu, tři a půl minuty do divadla, šest minut do jazzového klubu a pět minut do kina. V docházkové vzdálenosti je také několik obchodů včetně těch s počítačovými součástkami. A posilovna. Konzultant a analytik Marek Prokop se před třemi lety přestěhoval s manželkou z pražského Vyšehradu do České Lípy. Cíl byl žít mimo velké město, mít větší bydlení a klid na práci. Cíl splněn, dalo by se říct, a dnes oba bydlí ve velkém historickém domě v centru města, a žena v něm plánuje otevřít kavárnu.Marek Prokop je jedním z průkopníků českého webu. Učil nás první uživatele, jak se to dělá, počínaje designem a konče marketingem. Dnes patří mezi ty, kteří většinu práce přenechávají umělé inteligenci. Proč stejně nemá nejmenší obavy z toho, že by mu snad AI mohla práci vzít úplně, jsme se mimo jiné také bavili.Anebo třeba o tom, proč paradoxně ve městě v bývalých Sudetech chodí víc na kulturu než v Praze, protože v hlavním městě můžete jít každý večer na cokoli, ale často to dopadne tak, že nejdete nikam. Ale když někdo dobrý přijede hrát jazz do České Lípy, to si dáte velký pozor, aby vám to neuteklo.Avšak pro mě to nejzajímavější, o čem jsme mluvili, bylo to, jak dnes Marek Prokop rozděluje práci mezi sebe a Clauda. Pokud nejste v AI až tak zběhlí, tak vězte, že Claude je velký jazykový model od firmy Anthropic, a Claude Code je služba, která je pro Marka Prokopa za posledních dvanáct měsíců jeho prakticky už jediným rozhraním s tím, že mu zběžně a někdy i ne úplně přesně říkáme umělá inteligence.Pokud vás to zajímá, poslouchejte dobře. Marek Prokop patří mezi ty, kteří o AI dokáží mluvit bez klišé a zároveň bez přehnaného nadšení, a hlavně přesně a zároveň srozumitelně. Skoro jako kdybyste do promptu pro konverzace s ním napsali zázračnou větičku: Mluv se mnou jako s průměrně vzdělaným patnáctiletým školákem, kterého zajímá a baví všechno, co děláš.Přesně tak jsem v téhle epizodě s Markem mluvil. A připomínám, pokud vás baví AI a chcete jí přijít na kloub, a zjistit, jak ji používat chytře a efektivně, podívejte se na náš web Inspiruj tečka se. Stále děláme se Sentou náš v uvozovkách královský workshop AI Masterclass, máme kratší workshopy o tom, jak používat naplno Claude Code nebo NotebookLM, a s Pavlem Kasíkem jsme připravili šestihodinový kurz vibecodingu pro neprogramátory. Bude vás to bavit. Takže ještě jednou: vše najdete na webu inspiruj.se.Ale teď už vás zvu k poslechu epizody s Markem Prokopem.

Co když se charakter nepozná v názorech, ale v tom, co uděláš ve chvíli, kdy se nikdo nedívá?V tomhle díle s prof. Janem Háblem rozebíráme Komenského ne jako školní pomník, ale jako živý zdroj velmi současné otázky: jak si udržet lidskost v době, která umí skvěle kurátorovat obrazy, ale hůř nese vnitřní integritu? Mluvíme o tom, proč člověk není hotová bytost, proč naše lidskost není dokonalá, ale ani ztracená, a proč se dobro neláme v abstraktních deklaracích, ale v drobných, konkrétních činech.Silná je i linka smyslu. Hábl ukazuje, že velké poslání se často nehledá skokem, ale přes něco menšího, co dává smysl už teď. A že charakter není to, co víš, ale to, co skutečně uskutečníš. Ne to, co si o sobě myslíš. Ne to, jak vypadáš před lidmi. Ale to, co se stane, když přijde půlnoc, lednička, únava, pokušení a nikdo se nedívá.Je to epizoda o svědomí, otevřenosti člověka, morálních dilematech i naději, že i když jsme každý nějak poškození a nedokonalí, pořád v nás zůstává prostor pro práci na sobě. Ne skrze pózu dobra, ale skrze poctivost, malé kroky a vztahové dobro, které se pozná podle toho, že je skutečně prospěšné i pro někoho druhého.