Podcasts about mluv

Cítí se obyvatelé Jablonce nad Nisou ve svém městě bezpečně? Proč potřebuje Jablonec nad Nisou víc strážníků? A vyřeší problematickou ubytovnu Neptun její prodej do majetku města? Témata pro hosta pořadu O čem se mluví - ředitele Městské policie v Jablonci nad Nisou, člena městského a krajského zastupitelstva za SPD Michala Švarce.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 63 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Přes děti poznáte strašně věcí,“ říká herec Václav Neužil, když mluví o roli otce, která ho dnes podle všeho proměňuje možná víc než ty filmové a divadelní. V rozhovoru se vrací k tomu, co s člověkem udělá rodičovství, jak rychle vezme za své představa, že se člověk „vyvaruje všech chyb“ a jak silně děti odhalují i to, co o sobě člověk vědět nechce. Otevřeně popisuje i chvíle, kdy se ve výchově neovládl a pak toho litoval. Nemluví ale o selhání, spíš o poznání - o tom, že právě emoce a slabosti člověku často ukazují, jak se chová nejen k dětem, ale i k lidem kolem sebe. Mluví také o tom, jak se mění vztah k práci a ambicím. Dlouho byl vnímán jako herec, který má všechno pod kontrolou, je připravený a puntičkářský. Právě to ho ale začalo dráždit. „Být nepřipravený je pro mě teď lepší,“ říká dnes a popisuje, jak si postupně uvědomil, že potřeba mít všechno pevně v rukou často vychází ze strachu. V rozhovoru se vrací k tomu, jaké byly začátky jeho herecké kariéry i k období, kdy práci dlouho neměl a chodil na pracák. Otevřeně mluví také o herecké profesi, která zvenčí působí luxusněji, než jaká je ve skutečnosti. „Finance herců jsou velice k smíchu,“ říká a popisuje absurditu světa, v němž herci chodí po červeném koberci v půjčených špercích a šatech, ale zároveň řeší, jak zaplatit vlastní nájem. Přiznává přitom, že si sám zvolil cestu, na které nechce dělat všechno jen kvůli penězům - i když ví, že by mohl. Řeč je i o jeho dlouholetém působení v Dejvickém divadle, kde je už dvě dekády. Neužil přiznává, že za tu dobu přišly i krize a chvíle, kdy chtěl odejít. „Určitou vyčpělost jsem v sobě i v tom našem souboru cítil,“ říká, když popisuje období, kdy si potřeboval od divadla dát odstup. Do rozhovoru vstupuje i nový film Poberta, kde Neužil hraje policistu Čeňka Zálešáka - postavu, která je podle něj „národní hrdina i kretén dohromady“. Podle něj v ní ale zároveň je kus české povahy. „Určitá vychcanost. Nebo možná předposranost,“ říká o vlastnosti, která se podle něj v postavě - a možná i v části společnosti - zrcadlí. V rozhovoru ale Neužil mluví i o věcech, které s herectvím zdánlivě nesouvisí - třeba o tarotu, který mu pomáhá v okamžicích, kdy má pocit, že se zasekl. „Já se k nim obracím, když jsem v úzkých,“ říká o kartách, které podle něj neříkají budoucnost, ale pomáhají člověku klást si správné otázky. Jak přemýšlí nad tím, že by mu příjem z divadla stačil akorát na náklady a co to říká o pozici českých herců? Co ho naučilo rodičovství? A proč se snaží pustit část kontroly nad svým životem? Pusťte si celý rozhovor s Václavem Neužilem.

Toto je zkrácená verze (67 minut). Celý díl (96 minut) a bez reklam si můžeš pustit zde: ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠https://open.spotify.com/episode/47uaNuKzQbeAuML2szmnmX?si=08b4f8671a304362V téhle epizodě jdeme napříč tím, co dnes nejčastěji zaměňujeme za blízkost. Kdy sdílení opravdu vytváří kontakt a kdy se z něj stává obrácená kapsa, ze které vysypeš i věci, které měly zůstat tvoje. Mluvíme o tom, proč small talk často není povrchnost, ale budování bezpečí, bez kterého hloubka sklouzává do oversharingu.Pak se ponoříme do nervového systému a naučených okruhů. V závěru překlápíme pozornost do vztahů. Proč jsou předpoklady nejlínější forma inteligence. Proč vztahy často neselhávají na nedostatek citů, ale na špatný manažment informací. A proč je možné potkat lásku, která nevyžaduje sebe-opuštění.A je to tady! Znovu pořádáme Brain We Are mini fest, tentokrát jako hosté budou terapeutka a zakladatelka institutu moderní lásky Markéta Šetinová, dále pak prof. Jan Hábl a úžasná a zábavná Chili Ta Thuy, na konec si zase dáme Ecstatic Dance s DJ Martin Karcol.Kupuj lístek zde: ⁠https://goout.net/cs/brain-we-are-vztahy-a-smysl-chili-ta-jan-habl/sztychy/⁠Parťák dílu:⁠Macromo:⁠⁠Krevní testy jsou objektivní data ohledně vašeho zdraví. Nechte si udělat premium krevní testy na jednom ze 120 odběrových míst a výsledky dostanete pohodlně do Macromo aplikace. Můj nejoblíbenější aspekt je sledování dlouhodobých trendů v průběhu času, tak si objednej premium testy s ⁠⁠Macromo.com⁠⁠ a zadej kod "BWA" !Minutáž:00:00 Úvod a návrat z cest05:55 Intimita sdílení myšlenek a obrácená kapsa09:16 Proměnlivost identity a proč nás mohou omrzit deep talky13:53 Kognitivní podmiňování a automatické vzorce chování23:25 Kognitivní kotvy a efekt motýlích křídel naruby27:09 Meditace v kostele a nesdělitelnost zážitků32:47 Správnější pohled na impostor syndrom35:55 Proč neplýtvat energií na dokazování férovosti42:32 Nebezpečí koruminace a neustálého hrabání v minulosti47:17 David Deutsch a pesimismus jako logická chyba56:00 Proč se přeceňuje inteligence na úkor charakteru01:04:29 Jak nás AI učí psát a přemýšlet01:07:51 Houba, po které všichni vidí malé lidičky01:12:26 Báseň o mizofonii a závěr volné částiPřechod do VIP části- Jak si nakupovat zkušenosti přes fuck-upy s autem- Strach nám nebere zítřejší problémy, ale dnešní sílu- Otázka, která ti dá to, co teď potřebuješ slyšet- Budeš souzený tak jako tak- Předpoklady jsou nejlínější forma inteligence ve vztazích- Láska, která nevyžaduje sebeopuštění

Od devadesátých let výrazně ovlivňuje progresivní proud českého divadla, a to hlavně díky dlouhodobé spolupráci s režiséry jako jsou Jan Antonín Pitínský, Jan Nebeský či Miroslav Bambušek. Pracovala jak s divadly studiového typu, tak s velkými scénami včetně Národního divadla. Významnou stopu zanechala i jako pedagožka v Brně na JAMU a na FaVU, kde založila Ateliér tělového designu.Všechny díly podcastu Vizitka můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Od devadesátých let výrazně ovlivňuje progresivní proud českého divadla, a to hlavně díky dlouhodobé spolupráci s režiséry jako jsou Jan Antonín Pitínský, Jan Nebeský či Miroslav Bambušek. Pracovala jak s divadly studiového typu, tak s velkými scénami včetně Národního divadla. Významnou stopu zanechala i jako pedagožka v Brně na JAMU a na FaVU, kde založila Ateliér tělového designu.

Chcete-li podpořit Studio Svobodného přístavu, můžete tak učinit v krypto i korunách! Pravidelná podpora a LN: https://opristavu.urza.cz/ BTC: bc1qwy8l3w0v826amd69h4awpt9hee6srxn4gk2cpg LTC: ltc1q2w2zezyj4anh3v428msf9kqvzelt76n62ys93h Číslo účtu: 2201359764/2010; variabilní symbol: 6 -------- D-FENSův weblog čtu asi dvacet let, z čehož více než patnáct na něj i píšu; za tu dobu jsem se stihl seznámit s jeho tvůrcem. Ne ve všem se s ním shodnu a náš přístup k životu se v lecčems liší; pojí nás však neposlušnost státu a úřadům. Moc mě potěšilo, když přijal mé pozvání do březnového livestreamu, kde budeme rozebírat, jak (ne)mluvit s policajty; navážeme na úspěšnou listopadovou přednášku, v níž mimo jiné zazněla nepřesnost, již uvedeme na pravou míru. – Petr D-FENS Jaroš (www.dfens-cz.com); obhájce slabých a nevinných proti policii a úřadům; bojovník za svobodu; expert na dopravu; blogger – Urza (www.urza.cz); autor knihy Anarchokapitalismus; tvůrce Svobodného přístavu; spoluzakladatel a hlava Institutu Ludwiga von Misese; člen předsednictva Svobody učení; učitel ve svobodné škole Ježek bez klece

Dobřany v posledních letech upínají pozornost mimo jiné ke kulturnímu rozvoji. Velkou novinkou ve městě je kulturní a kreativní centrum Wolfram.

Dnešní téma pořadu O čem se mluví je velmi aktuální a neveselé. Tři ohniska ptačí chřipky během pár týdnů a všechna na Královéhradecku. Třesice, Kosičky, Nové Město. Statisíce kusů drůbeže končí v kontejnerech a chovatelé počítají milionové ztráty.

V posledních letech se stále častěji v některých obcích Olomouckého kraje debatuje o tématu obnovitelných zdrojů, často přímo stavbách větrných elektráren. Jaký je o ně zájem? Jaké jsou obavy obyvatel? Co chystaná státní regulaci, která má vycházet z takzvaných akceleračních zón? O tom všem byl další díl rubriky O čem se mluví.

Další díl minisérie rozhovorů z prostředí věznic s hostem Žanetou Dvořáčkovou z MVS. S moderátorkou Klárou Literovou probírají téma restorativní spravedlnosti a jejího významu pro uzdravování vztahů po zločinu. Mluví o cestách k uzdravení, odvaze ke sdílení i hledání nové perspektivy.Tento podcast můžete podpořit na https://radio7.cz

Ústecký kraj udělal další krok k těžbě lithia v Krušných horách. Krajští zastupitelé schválili vymezení plochy, kde by se mělo těžit. Projekt za 42 miliard korun ale od počátku budí emoce – těžba má citelně zasáhnout do krušnohorské krajiny.

„Do budoucna předpokládáme postupné odstranění papírových jízdních řádů,“ říká mluvčí ostravského dopravního podniku.

V historickém jádru Opavy jde k zemi obchodní centrum Slezanka. Horní náměstí má šanci na přeměnu, která by mohla místu vrátit jeho historický lesk. Ovšem realita je mnohem komplikovanější. Téma jsme probrali s opavským primátorem Tomášem Návratilem (ANO).

50? Jízda začíná! To je název nejnovější kampaně Dopravního podniku města Brna, kterou cílí na lidi ve věku, kdy hledání práce začíná být obtížné.

Jak funguje nový urgentní příjem v Pardubické nemocnici? Mají pacienti dostatek informací? Kdy se zlepší situace s parkováním v areálu? Jaký bude další rozvoj nemocnice nejen v Pardubicích, ale i v dalších čtyřech městech v Pardubickém kraji?

Hostem pořadu K věci byl starosta Kutné Hory Lukáš Seifert z ODS.

Koťák Live s Janem Bendigem je tentokrát víc osobní než kdy dřív. Dojde na jeho knížku o životě, cestu od SuperStar až po vlastní koncert v O2 Universum – a otázku, jestli se na takové show vůbec dá vydělat.

Zásadní proměna expozice přitom bude stát desítky milionů korun. „Mluvíme asi o 60 milionech na základní věci a o 20 milionech na stavební úpravy,“ doplňuje Chalupová.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 69 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Snažím se změnit atmosféru mezi poslanci,“ říká místopředseda Poslanecké sněmovny a člen hnutí ANO Patrik Nacher. Věří, že když spolu poslanci hrají fotbal, sedí v jedné šatně a sdílejí sprchy, posílí to jejich vztahy a debata na sněmovním plénu pak bude úplně jinde. Politická rivalita má podle něj zůstat ostrá obsahově, ale měla by se obejít bez tvrdých nálepek, které mezi poslanci občas padají. „Ostrá výměna názoru z hlediska obsahu, to je v pohodě, ale bez urážek a diskvalifikujících slov,“ ohrazuje se proti označením jako svoloč nebo sebranka. Nelíbí se mu ani, když kolegové z koaličních řad nazývají šéfa Pirátů „feťákem“. Nacher navíc chce, aby změna v poslaneckých lavicích nezůstala jen u slov. Mluví o tom, že poslanci nemají jenom „sedět a kynout do tloušťky“ a chlubí se konkrétními čísly. „Zhubl jsem 8 kilo, Marian Jurečka zhubl 14 kilo,“ vyjmenovává a dodává, že když politici vyzývají veřejnost ke zdravému životnímu stylu, měli by jít sami příkladem. Přímočaře ale mluví Nacher také o veřejnoprávních médiích. Zrušení koncesionářských poplatků a převod financování pod státní rozpočet nadále hájí, i přestože se k takové myšlence vyhrazují sami novináři. Současný systém je podle něj „vrcholně nespravedlivý“ a představa, že peníze ze státního rozpočtu automaticky znamenají ztrátu nezávislosti, je podle něj falešná. „Policie je nezávislá, soudy jsou nezávislé. Ale u České televize a Českého rozhlasu by to byla výjimka a nemělo by to být placeno ze státního rozpočtu?“ ptá se. Zároveň chce otevřít otázku, co má být skutečnou veřejnoprávní službou v době internetu a komerčních platforem. V debatě o obraně pak místopředseda Sněmovny odmítá, že by šlo jen o čísla na papíře. „Formální splnění procent se nerovná zvýšení obranný schopnosti,“ tvrdí a nový rozpočet označuje za „poctivý“ a „pravdivý“. Protesty iniciativy Milion chvilek nezpochybňuje jako právo, ale jejich motivy ano: „Ať demonstrují, jak chtějí, do bezvědomí,“ tvrdí. Zároveň je přesvědčený, že „kopou za opoziční strany“. Je možné kultivovat politiku přes společné zápasy a sprchy? Je změna financování médií návratem ke spravedlnosti, nebo rizikem pro jejich postavení? I to se dozvíte v rozhovoru s Patrikem Nacherem.

Islamolog a arabista Bronislav Ostřanský přeložil ze středověké arabštiny zásadní dílo súfijského myslitele Abú l-Kásima al-Qušajrího Pojednání o nauce súfismu. Text z 11. století představuje mystiku nikoli jako útěk ze světa, ale jako náročnou cestu práce na sobě – cestu očisty srdce, kázně, pokory i hledání blízkosti Bohu.

Islamolog a arabista Bronislav Ostřanský přeložil ze středověké arabštiny zásadní dílo súfijského myslitele Abú l-Kásima al-Qušajrího Pojednání o nauce súfismu. Text z 11. století představuje mystiku nikoli jako útěk ze světa, ale jako náročnou cestu práce na sobě – cestu očisty srdce, kázně, pokory i hledání blízkosti Bohu.Všechny díly podcastu Hergot! můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Led, sníh, písek i dřevo. To jsou materiály, ze kterých běžně vytváří sochy řezbář z Vřesiny na Hlučínsku, Igor Kučera. Rozhovor jsme s ním natáčeli, když tvořil sněhové sochy na Kopřivné.

Led, sníh, písek i dřevo. To jsou materiály, ze kterých běžně vytváří sochy řezbář z Vřesiny na Hlučínsku, Igor Kučera. Rozhovor jsme s ním natáčeli, když tvořil sněhové sochy na Kopřivné.Všechny díly podcastu Odpolední interview můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Dnes ji znají desetitisíce lidí. Advokátní koncipientka Zuzana Sorokáčová, která stojí za profilem Právo s mámou, proměnila paragrafy ve srozumitelná videa ze života. „Scénáře si píšeme s manželem a máme i chlapská témata, sousedské spory či pracovní právo. Ale rodinné právo je blízké všem a v rámci sociálních sítí o to více. Proto jich máme hodně, včetně vypořádání společného jmění či rozvodu manželství,“ říká v Blízkých setkáních Terezy Kostkové.Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Od března jsme pro posluchače připravili hned několik zajímavých novinek. Například zpravodajský souhrn Den v kraji. Pořad uslyšíte každý všední den od 17 hodin.

Evropa je technologicky závislá na USA a částečně na Číně. Jak velký problém to může být, si uvědomila až v posledním roce, kdy se Donald Trump znovu stal prezidentem. Data ukládáme do amerických cloudů, kde nemusí být v bezpečí. Pokročilé čipy nenavrhujeme ani nevyrábíme. Jan Sedlák, redaktor E15 a Lupy.cz, popisuje jednání a snahy Evropy o budování nezávislosti. Významným hráčem by v tomto směru mohlo být Česko. Seznam má know-how na infrastrukturu a řadu dobrých koncových služeb. Máme také experty, díky kterým bychom mohli být silní v produkci čipů. Jen musíme vytvořit silné tržní prostředí. Program pořadu 01:11 – Evropská technologická závislost 14:49 – Mluvíme, nebo makáme? 25:35 – Výroba čipů 34:40 – Mozky máme 39:45 – Know-how Seznamu 50:41 – Onsemi a další

Dnes ji znají desetitisíce lidí. Advokátní koncipientka Zuzana Sorokáčová, která stojí za profilem Právo s mámou, proměnila paragrafy ve srozumitelná videa ze života. „Scénáře si píšeme s manželem a máme i chlapská témata, sousedské spory či pracovní právo. Ale rodinné právo je blízké všem a v rámci sociálních sítí o to více. Proto jich máme hodně, včetně vypořádání společného jmění či rozvodu manželství,“ říká v Blízkých setkáních Terezy Kostkové.

Ikonická stavba Ještědu patří Libereckému kraji. Jeho odkup od Českých radiokomunikací v úterý 24. února 2026 jednomyslně odhlasovalo krajské zastupitelstvo, napříč politickými stranami. Náročná příprava smlouvy a dalších náležitostí trvala dva roky.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 55 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Vždycky, když se něčeho bojím, tak to chci zkusit,“ říká stand-up komička Bianca Cristovao, když popisuje okamžik, kdy v Los Angeles šla poprvé na stand-up. Byla to prý nejúžasnější věc, kterou viděla a právě proto to chtěla sama zkusit. Bez ambice být profesionálkou, bez plánu na pětiletky. „Nikdy jsem si nemyslela, že bych to mohla dělat dobře,“ přiznává. Dnes má za sebou patnáct let ve Spojených státech, vystupování i třikrát za večer na tzv. open micích nebo předskakování komikovi Billu Burrovi na jeho mezinárodním turné. Velkým mezníkem pro ni byla účast v The Late Show Stephena Colberta - prosadit se jako cizinka s přízvukem ale podle ní nebyla úplně výhoda. „Američani jsou na něj trošičku hákliví, pak trochu vypnou,“ dodává Cristovao s tím, že si přesto část svého akcentu nechává jako „poznávací značku“. V rozhovoru mluví i o pocitu, že je jako cizinka „napůl člověk, napůl občan světa“. „Mám dva domovy a žádný domov,“ říká o životě mezi Českem a Amerikou. Rasismus z dětství nezlehčuje, ale odmítá z něj dělat ústřední téma svého života. „Ráda vzpomínám na ty dobré věci a na to hezké dětství, které jsem měla v Čechách,“ dodává o „bezpečí“, které pociťovala. Humor pro ni může být „nástroj k přežití“, ale terapie to prý úplně není. „Lidi překvapuje, že hodně komiků není v osobním životě tak vtipných nebo komunikativních,“ vysvětluje stand-up komička, že má sama ráda klid a ticho. Cristovao otevřeně mluví o odpovědnosti komiků i podcasterů a tom, proč jí vadí, když někdo s obří platformou „nemá kapacitu lidi zaparkovat, když říkají nesmysly“. Zároveň ale připomíná, že komici nejsou politici, ale obyčejní lidé s problémy a občas nejsou tak chytří, jak si lidé myslí. „Nejsme žádné filozofové dnešní doby, jsme prostě lidi, kteří se snaží pobavit,“ dodává Cristovao. Mluví ale také o své české show Zlatokopka, která je o jejím životě, patáliích, randění s muži i osobních zkušenostech, přestože je její název „clickbait“. Kde je hranice mezi odvahou a kalkulem? Co si komik může dovolit v době „cancel culture“? A jaké to je stát na pódiu před publikem, které vás chce - nebo nechce - slyšet jen proto, že jste žena? Poslechněte si celý rozhovor.

V děčínské nemocnici začal fungovat zcela nový pavilon Matka a dítě. Jeho výstavba trvala zhruba dva roky a stála přes půl miliardy korun. Co všechno tam pacienti najdou, na to odpovídá primář gynekologicko-porodnického oddělení Petr Kraus.

V sobotu uplyne rok od nehody cisternového vlaku nedaleko stanice Hustopeče nad Bečvou, který převážel z chemičky DEZA ve Valašském Meziříčí přes 1000 tun nebezpečného benzenu. Odborníci mluví o tom, že jde o největší nehodu v historii České republiky.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 55 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Opravdu nemám pocit, že bych kdykoliv dostala něco zadarmo,“ říká herečka, produkční a bývalá youtuberka Gabriela Heclová, když přemýšlí o vlastní cestě od internetové slávy k hledání sebe sama. Přestože jí začátky na YouTube přinesly pozornost i příležitosti, zpětně mluví spíš o tlaku, potřebě přijetí a hledání validace, kterou tehdy neuměla dát sama sobě. „Byla to nějaká cesta k tomu, jak i sobě dokázat, že jsem v pohodě,“ popisuje období dospívání prožité před očima stovek tisíc lidí - a zároveň přiznává, že role, kterou tehdy hrála, vůbec nebyla ona a že vlastní identitu objevuje až v posledních letech. Do rozhovoru vstupují i temnější zkušenosti: úzkosti, sebedestruktivní myšlenky nebo útěk k návykovým látkám, který podle ní nic neřešil. „Měla jsem si prostě dojít na terapii,“ říká dnes otevřeně a dodává, že právě terapie pomohla nejen jí, ale i vztahu s otcem. Zkušenost veřejného života ji zároveň naučila přijímat odpovědnost za vlastní chyby. „Když někdo udělá chybu, tak se má sakra omluvit,“ nabádá Heclová. Mluví ale i o současnosti - o herectví, produkci a světě influencerů, který spoluvytvářela, ale dnes k němu cítí odstup. Neustálá potřeba tvořit a být vidět ji vyčerpává a autenticita na sociálních sítích je podle ní spíš paradox: lidé ji chtějí, ale zároveň chtějí, aby všechno zůstalo „čisté a krásné“. I proto dnes víc než dřív řeší vlastní sebehodnotu a připouští, že jejím největším protivníkem bývá i ona sama. Rozhovor se dotýká také vztahů, proměny ženské a mužské role i představ lásky, které podle ní zkreslují filmy a sociální sítě. „Vztahy jsou prostě práce,“ říká a připomíná, že blízkost znamená i konflikty, kompromisy a schopnost odpouštět. Co znamená vyrůstat veřejně? Dá se sláva přežít bez ztráty sebe sama? A jakou roli v tom všem hraje okolí? I o tom je rozhovor s Gabrielou Heclovou.

Speaking Czech feels stressful? Try this short guided relaxation and notice what happens when your body slows down. You'll discover that when you're calm, you understand more — and speaking becomes natural again.Měj se hezky, uč se česky. free Real Czech Starter Kit: slowczech.com/kit/pod Immersion Program: www.slowczech.com/immersion/pod The post 327 Relaxace: Mluv česky v klidu (All Levels How to Learn Smarter) appeared first on slowczech.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Je to vláda Andreje Babiše. Takže Babiš a jenom Babiš bude rozhodovat, co se v té vládě bude dít,“ říká politický komentátor a spoluautor podcastu Kecy a politika Petros Michopulos, když popisuje současné rozložení moci v Česku. Mluví o politicích, kteří „jedou ve vlaku, který má nápis jako Agrofert Andreje Babiše“ i o tom, jak současný premiér nechává lidi jako Tomio Okamura, Petr Macinka nebo Filip Turek dělat „mlhu“. Do této logiky zasazuje i nové tváře vlády, včetně kandidáta na ministra životního prostředí Igora Červeného, o jehož skutečné autonomii pochybuje. Zároveň popisuje atmosféru rostoucího napětí ve společnosti a vysvětluje, proč považuje demonstrace za přirozenou součást politického střetu, nikoli za popření výsledku voleb. Jedním z klíčových bodů podle něj může být budoucnost veřejnoprávních médií. „To zestátnění a ovládnutí veřejnoprávních médií už nepůjde zastavit peticema,“ říká a varuje před slovenským nebo maďarským modelem. Rozhovor se ale rychle rozšiřuje za hranice domácí politiky. Michopulos mluví i o nepochopitelné sázce části politických elit na amerického prezidenta Donalda Trumpa a jeho okolí. V této souvislosti připomíná i šok, který podle něj zažil Robert Fico po jednání s Trumpem a naznačuje, jak tvrdě může nová geopolitická realita dopadat na malé státy ve střední Evropě. Do úvah vstupují i ambice Petra Macinky, které Michopulos spojuje s pokusem prorazit v takzvaném „MAGA světě“ a získat mezinárodní relevanci skrze konflikt a symbolická gesta. Zároveň pochybuje, že taková strategie může dlouhodobě fungovat ve prospěch Česka nebo Evropy. Jak silná je dnes skutečná moc Andreje Babiše? Co mohou změnit protesty v ulicích? A kde zůstane místo pro Česko ve světě, který se podle Michopulose rychle přepisuje? I o to mluví Petros Michopulos.

V dalším díle rubriky „O čem se mluví“ jsme se věnovali tématu implantace defibrilátorů ve Fakultní nemocnici Olomouc. Policisté zjišťují, zda bylo ve všech případech namístě defibrilátory pacientům voperovat.

Co když problém dnešní doby není jen levný dopamin, ale i levné příběhy?V tomhle díle jdeme hluboko do jedné z nejzásadnějších, ale neviditelných věcí, která formuje lidský život: příběh, ve kterém žijeme. Protože člověk není jen soubor dat, informací a rozhodnutí. Člověk je příběhová bytost.Mluvíme o tom, proč skutečné příběhy dávají životu strukturu, smysl a směr a proč dnešní svět fragmentů, nekonečných informací a instantních stimulů rozbíjí naši schopnost příběh žít, reflektovat a integrovat. Inspirujeme se dílem filosofa Byung-Chul Hana, který napsal knihu "The crisis of narration."Dotýkáme se:rozdílu mezi informací a příběhemproč sociální sítě generují data, ne příběhyproč příběhy spojují minulost, přítomnost a budoucnostjak vzniká cyklus vyhoření, paralýzy a pocitu nedostatečnostiproč kvantita informací zabíjí schopnost vnímat kvalitujak funguje přepříběhování životajak energie a pozornost určují příběh, který žijemeMožná nejsme jen přetížení.Možná jsme ztratili příběh, který dává našemu životu smysl.A možná je otázka jednodušší, než se zdá:Jaký příběh právě teď žiješ a je to ten, který chceš žít?Parťáci epizody (podporujte ty, kteří podporují nás):N⁠⁠orsan.cz⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Norsan Vyrabí Omega 3 z čerstvého rybího oleje z udržitelného rybolovu nebo z mořských mikrořas. Jdi na Norsan.cz zadej kód bwa10 pro 10% slevu a pořiď si kvalitní OMEGA-3 tvůj mozek a zdraví ti poděkuje.⁠Macromo:⁠Krevní testy jsou objektivní data ohledně vašeho zdraví. Nechte si udělat premium krevní testy na jednom ze 120 odběrových míst a výsledky dostanete pohodlně do Macromo aplikace. Můj nejoblíbenější aspekt je sledování dlouhodobých trendů v průběhu času, tak si objednej premium testy s ⁠Macromo.com⁠ a zadej kod "BWA" !Minutáž:00:00 Úvod a proč milujeme staré filmy05:26 Svět levného dopaminu vs. svět levných příběhů09:25 Proč jsme příběhové bytosti a role ohně v evoluci18:11 Walter Benjamin: Rozdíl mezi informací a skutečným příběhem20:42 Proč Instagram nevytváří příběhy, ale jen data a fragmenty24:14 Pán prstenů a nutnost překážek pro růst charakteru27:33 Vyhořelá společnost a tlak pozitivní síly (Byung-Chul Han)30:07 Tekutá modernita a proč se bojíme závazků36:36 Rozpočtový problém mozku: Kde vzít energii na hloubku?43:23 Co na sociálních sítích nevidíme (neviditelný růst)48:59 Nuda jako "snový pták" a prostor pro vznik něčeho nového53:23 Metafora emocionálního bankomatu a "potní chýše"56:12 Proč jsou nekonečné seriály úzkostné oproti filmům01:00:27 Alternativní pohled na Pána prstenů: Historie psaná vítězi01:04:48 Potřeba stagnace pro vyserzení "vejce zkušenosti"01:07:55 Telefon jako Prsten moci01:09:34 Přechod do VIPPřechod do VIP části- Phono Sapiens a definice moudrosti- Jak příběhy léčí existenciální osamělost- Cvičení 100 čtverečků: Jak vizualizovat energii svého dne- Jak si designovat den pomocí desetiminutových bloků- 7 kroků k "přepříběhování" svého života (Hero's Journey)- C.S. Lewis: Proč nás ničí bolesti celého světa a důležitost lokálního konání- Závěr: Informace vysvětlují, příběhy nás ubytovávají

Tomáš SOUČEK se stal nejlepším českým střelcem v historii Premier League a ještě k tomu si psal s Ondrou, takže ZAJÍCE TÝDNE MÁ JISTÉHO

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 53 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Na Ukrajině jsem strávila více času, než je asi ve válce záhodno,“ říká novinářka, válečná reportérka a držitelka Ceny Ferdinanda Peroutky Darja Stomatová o posledních letech, kdy na Ukrajině tráví pravidelně celé měsíce. Pro ni i pro místní se přitom „hrozně těžce“ hledá vzpomínka na dobu před rokem 2022, kdy byl život normální. Válka podle ní zasáhla každého - rodiny, děti i celé generace - a její důsledky budou ve společnosti přetrvávat na dlouhé roky dopředu. Nejtěžší je ale její trvání bez viditelného konce. „Ta nekonečnost konfliktu mě trápí asi nejvíc. Vlastně i to, že každý sebemenší náznak člověk vnímá jako nějaký posun a pak přijde velká ťafka a on to vlastně žádný posun není,“ popisuje novinářka. Mluví i o smrti lidí, které znala, o psychologickém teroru sirén i o vyčerpání z neustálé nejistoty. Přesto trvá na novinářské neutralitě. „Nejde o to, co já si myslím, ale jde spíš o to, jakou práci odvedu, aby byla co nejpravdivější,“ říká s tím, že aktivismus nebo přímou pomoc odmítá právě proto, aby její práce zůstala důvěryhodná pro všechny. Zásadní roli v jejím každodenním fungování hraje i spolupráce a partnerský vztah s kameramanem Janem Schürgerem, s nímž tráví na Ukrajině dlouhé týdny a měsíce v nepřetržité blízkosti a sdílí s ním nejen profesní odpovědnost, ale i strach, vyčerpání a rozhodování o míře rizika. Právě vzájemná důvěra a sehranost podle ní umožňují v prostředí války dlouhodobě obstát. „Ten strach je ale obrovský, spousta novinářů se na Ukrajinu nevracela, protože to jejich druhá polovička nechtěla a oni to pochopili,“ dodává s tím, že ani její partner si neumí představit, že by do válkou zasažené země jezdila s někým jiným, protože by „neměl věci pod kontrolou“. Stomatová je původem z Kazachstánu - do Česka přitom přišla už jako malá, kdy se její rodina po rozpadu Sovětského svazu rozhodla odejít kvůli nejistotě i omezeným možnostem pro rusky mluvící menšinu. Začátky byly podle ní těžké: rodiče hodně pracovali, rodina měla málo peněz a ona sama byla ve škole „cizinka“, která si na nové prostředí teprve zvykala. Skrze svou zkušenost dnes vnímá také příběhy dětí z Ukrajiny i Ruska, které často čelí šikaně a které jsou podle novinářky něčím, co by společnosti neměla přehlížet. Rozhovor se dotýká také kolektivní viny Rusů, propagandy jako zbraně, rozdělení ukrajinské společnosti, otázky voleb během války i budoucnosti konfliktu, který podle ní může skončit „do dvou let“, ale bez jistoty, jaký bude jeho konec. Co znamená být nestranným svědkem uprostřed války? Kde je hranice rizika a proč ji znovu překračovat? A co by se stalo, kdybychom o válce přestali informovat? I to se dozvíte v rozhovoru.

Už padesáté deváté ohlédnutí za uplynulým týdnem. Tentokrát nad tím, co od gastronomů slýchám čím dál častěji: zima je tvrdá. Okurkový leden plynule přešel do okurkového února. Možná ne na horách, ale ve městech určitě. Hledám nové hosty do Velké žranice a přemýšlím, jak se dají místa, kde se nežije nejlíp, zlepšovat – městem, veřejným životem, přírodou, sportem, ale i gastronomií. Mluvím o navrátilcích, kteří se vracejí domů a přinášejí zkušenosti zvenku. A o lidech, které gastronomie pořád baví a chtějí se posouvat dál, i když už jedou na krev. Dejte mi vědět, jak to vidíte vy. A pokud chcete podpořit mou tvorbu, najdete mě na forendors lomeno Lukáš Hejlík. Díky.

Hlas i tvář Michaely Maurerové dobře znáte z rozhlasu, televize, seriálů či pohádek. Herečka a moderátorka je velmi činorodá a do toho všeho zvládá být vášnivou čtenářkou i pečlivou mámou. Proč je v poslední době opatrná na sociálních sítích? Proč se jako dítě musela potýkat s pocitem jinakosti? A co svým potomkům neustále opakuje?

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 52 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Je to jedna velká reality show,“ říká moderátor Libor Bouček o době, ve které se podle něj politika i veřejný prostor zjednodušily na souboj „dobra a zla“, výkřiků a rychlých emocí. Přesto odmítá představu, že právě teď rozhodujeme o samotné existenci společnosti. „Myslím, že reálně nejsme ve fázi, kdy jde o všechno. Když se lidem vnukne pocit, že jde o všechno, tak se mohou chovat iracionálně,“ říká a varuje před chaosem, emocemi a polarizací, jejichž výsledkem je podle něj konflikt oslabující celé společenství. Připomíná také, že si Evropa ve srovnání s jinými částmi světa stále drží dobrou pozici a že místo paniky bychom měli spíš říct „stop“ a přemýšlet, jakými kroky můžeme přispět k naší budoucnosti. Bouček také mluví o tom, že má potřebu držet si odstup a zůstávat spíš pozorovatelem než hlasitým komentátorem. „Můžu mít jakýkoliv názor, ale pak si odpovídám, že na to nikdo není zvědavý,“ vysvětluje a zároveň připouští, že takový postoj může působit jako zbabělost. Velká část rozhovoru je ale také o moderátorově práci, která ho dlouhodobě definuje a o které říká, že mu přináší osobní radost. Mluví o pořadu Máme rádi Česko, který má lidi především spojovat i o soutěžním napětí Na lovu, kde jako lovec nese riziko veřejné porážky a musí znovu a znovu potvrzovat vlastní vědomosti. „Každá porážka mě strašně mrzí,“ přiznává otevřeně. Do úvah o době i práci silně vstupuje rodina. „Ve chvíli, kdy máš děti, tak v každém kroku už jde o všechno,“ říká Bouček a popisuje únavu, každodenní chaos i radost, která proměňuje měřítka důležitosti. Otevřeně mluví také o tom, jak zásadní roli v tom všem hraje jeho žena a proč si podle něj ženy zaslouží obrovský obdiv za péči, kterou často nesou v mnohem větší míře. Co dnes znamená zůstat veřejně neutrální? Co Boučka na světě televizní zábavy nejvíc baví? Proč dnešní společnost nejvíce odměňuje výkřiky? A kde hledat jistotu - ve vědomostech, úspěchu nebo v rodině, která všechno přepisuje? Poslechněte si celý rozhovor.

Bydlení, jeho dostupnost a to, co s tím mohou dělat samosprávy – to bylo další téma rubriky „O čem se mluví“. Řada měst a obcí v posledních letech znovu objevuje obecní a družstevní bydlení, sahá po dotacích i zvýhodněných úvěrech a rozjíždí vlastní projekty, aby lidé měli důvod v regionu zůstat.

Toto je zkrácená verze (80 minut). Celý díl (107 minut) a bez reklam si můžeš pustit zde: ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠https://podcasters.spotify.com/pod/show/brainweare/subscribeV tomhle díle se s psycholožkou, koučkou a lektorkou komunikace Olgou Lošťákovou noříme do tématu emoční regulace, emoční inteligence a zodpovědné komunikace ve vztazích.Mluvíme o tom, kde leží hranice mezi autenticitou a ventilováním. O tom, proč emoce samy o sobě nejsou problém ale nepochopené emoce ano. A proč je schopnost zastavit se dřív, než něco řekneme, často větší známkou zralosti než „říct všechno na rovinu“.Rozebíráme:jak poznat moment, kdy už jsme schopni komunikovat konstruktivněrozdíl mezi regulací emocí a jejich potlačovánímproč máme tendenci hledat viníka venku nebo naopak v soběpocity viny spojené s potřebami a péčí o sebeemoční únos v praxi a jak si do něj vrátit prostorjak může druhý člověk pomoci s koregulacíproč slova nejsou neutrální a co pouštíme do komunikačního prostoruTenhle rozhovor není návod, jak „být v klidu za každou cenu“. Je o tom, jak zůstat v kontaktu se sebou - a přitom nezraňovat druhé.Co se děje ve chvíli, kdy nás emoce přestanou informovat a začnou řídit? Kdy místo kontaktu vzniká obviňování, místo blízkosti výbuch nebo ticho?Parťáci dílu jsou: Magniflex.cz⁠⁠⁠⁠⁠Máme velkou radost, že jsme narazili na celosvětově patentované velmi kvalitní matrace od italské značky Magniflex. Magniflex je dělají z těch nejkvalitnějších materiálů a spolupracují s odborníky na biomechaniku a lékaři. Navíc mají nadstandartně dlouhou záruku proti proležení a to až 12 let. Já mám konkrétně matraci magnistretch s patentovanou technologií, která dokáže tělo při tlaku na ní trošičku protahovat a nemůžu si jí vynachválit. Tak jdi na ⁠⁠⁠⁠⁠Magniflex.cz⁠⁠⁠⁠⁠ a udělej další krok ke kvalitnějšímu spánku a zdraví s Magniflexem.Fondee.cz - ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠https://www.fondee.cz/⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Unikátní platforma na investování v ČR, kterou sami používáme. Navštiv ⁠⁠⁠www.Fondee.cz⁠⁠⁠ a zadej kód "BWA" pro 3 měsíce investování zdarma! Začni třeba už s 1000,- // Investování se pojí s riziky. ⁠a AKADEMIE: ⁠⁠Registruj se na naší Půlroční BWA Akademii 2026!⁠⁠ Udělej letos něco jinak - Víc Informací ⁠⁠ZDE.⁠Minutáž:00:00 Úvod - návrat Olgy po 6 letech05:03 Kdy emoce ovládnou naši komunikaci08:01 Jak poznat moment, kdy jsme schopni mluvit konstruktivně10:30 Proč dáváme druhé na první místo a jak zjistit, co potřebujeme12:44 Praktický příklad: Práce s vinou a nastavení hranic v rodině19:20 Emoční únos v praxi: Co se naučit z vlastního selhání22:40 Jak vnést prostor mezi spouštěč a automatickou reakci26:48 Potlačování vzteku vs. jeho bezpečné vyjádření28:16 Komunikace s emočně labilními lidmi a rodiči32:22 Mikroagrese a slova, která píchají38:34 Práce s vnitřním kritikem a vlastní hodnotou42:20 Role tvůrce: Jak vystoupit z trojúhelníku oběti a zachránce47:03 Osobní zkušenost s depresí a stébla, která pomáhají53:10 Hledání smyslu a síla vědomého opakování rituálů57:02 Co jsou skutečně toxické vztahy a jak v nich neztratit otěže01:02:12 Metafory pro práci s negativními myšlenkami01:08:08 Proč lidé s věkem zapšknou a jak si udržet naději01:13:22 Red flagy při setkání s manipulátoremPřechod do VIP části- Co dělá dobrou omluvu skutečně dobrou- Vnitřní zákoník: Proč nás rozčilují baťohy v autobuse- Emocuc a techniky pro uvolnění napětí- Co v životě znamená láska a její různé podoby- Jak sejmout tlak z partnera a diverzifikovat své „pilíře“- Budoucnost vztahů v době digitálního odcizení- Komunikační minimum pro běžný život- Jak využít AI pro lepší formulaci svých myšlenek

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Řekl jsem si, že se dám trošičku dokupy. Je to takový milník,“ říká herec Jiří Langmajer o blížící se šedesátce a o čase, kdy po letech konečně zastavil. Po dlouhé době nenatáčí, může víc spát, cvičit, otužovat se, být v přírodě a vůbec se věnovat sám sobě - protože tempo práce, kdy na sebe člověk nemá žádný čas, podle něj nejde žít donekonečna. Do jeho bilancování ale vstupuje i překvapivá citlivost. „Čím jsem starší, čím dál tím víc pláču,“ přiznává otevřeně a dodává, že ho samotného překvapuje, kam se jeho prožívání posunulo. Jeho vyprávění se ale rychle stáčí k radikální proměně, o které často mluví a ve které sehrála klíčovou roli jeho manželka Adéla Gondíková. „Zcela nenásilně ze mě udělala snad trošku lepšího, snesitelnějšího člověka,“ říká Langmajer a popisuje i okamžik, kdy vyhledal odbornou pomoc: „Zaklepal jsem na dveře, kde bylo napsáno ‚psychiatr‘ a hledali jsme i antidepresiva, které mi neberou emoce.“ Právě tehdy podle něj přišla úleva i možnost přestat „sám se sebou válčit“. A s tím začala změna i v profesním životě. „Lidi o mě říkali, že jsem hrozný kokot a nedá se se mnou pracovat. To se otočilo,“ přiznává herec. Mluví ale i o výčitkách vůči minulosti, o první rodině, na kterou čím dál tím víc myslí i o tom, jak dnes hledá naplnění jinde než v alkoholu a útěcích: „Dřív jsem se plnil pivem, kořalkou, cigárama a drogama. Teď se můžu plnit sluncem, mořem, sněhem, vysokýma horama.“ A dobrodružství se Langmajer dnes opravdu nevyhýbá. Popisuje třeba potápění se žraloky a okamžik, kdy na něj pod vodou mířila tygří žraločice a on měl pocit, že „už je sežranej“, než se zvíře pár centimetrů před jeho obličejem otočilo a odplulo. V rozhovoru se opakovaně vrací i ke vztahu ke svému tělu a energii. Aby si udržel „chuť do života“, využívá Langmajer testosteronové terapie, které vnímá jako nutnou součást vitality ve věku, kdy se síla přirozeně vytrácí. Zároveň ale přiznává, že v sobě vždycky měl hodně ženské energie a tahle vlastnost mu prý byla pokaždé ku prospěchu. Dá se smířit s minulostí, kterou už nelze změnit? Jak se připravuje na pokračování Copak je to za vojáka a další role? A může druhá šance opravdu změnit celý život? I o tom je rozhovor s Jiřím Langmajerem.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 45 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Je to takové zadostiučinění. Hřejivý pocit, že člověk dělá tu práci asi nějak dobře,“ říká herečka Barbora Váchová o své první velké filmové příležitosti ve dvoudílném filmu Gerta Schnirch podle románu Kateřiny Tučkové. Mluví o roli ženy vláčené dějinami - od nástupu nacismu po odsun Němců, ale i vlastním osudem. A taky o tom, proč v ní nechtěla vidět jen „trpitelku“, ale člověka, s nímž se mohou ztotožnit i dnešní ženy. „Mám pocit, že všechny ženy jsou tak trochu Gerta. Je to příběh obyčejné holky,“ popisuje herečka, jak se její postava snaží svým způsobem životem proplout a jen přežít. Silné ženské téma, mateřství i každodenní boj o přežití podle ní nejsou jen historií, ale něčím, co se v různých podobách odehrává i dnes kolem nás. Za příklad dává třeba to, co zažívaly a zažívají ženy na Ruskem napadené Ukrajině. Vedle vděčnosti z nové role Váchová ale popisuje i nejistotu, která podle ní patří téměř každodenně k herectví. „Je to, jako kdybychom pořád chodili na pohovory do nové práce,“ říká o castinzích a popisuje, jak je její profese někdy křehká. Herečka otevřeně mluví také o psychickém zdraví a vlastní zkušenosti s léčbou. Přiznává, že říct si o pomoc nebylo jednoduché, ale zpětně to považuje za zásadní rozhodnutí. „Bylo to to nejlepší, co jsem mohla pro sebe udělat. Říct: potřebuju pomoc,“ říká a vzpomíná, že vlastně dlouho přemýšlela nad tím, jestli o tomhle tématu veřejně mluvit. Zároveň upozorňuje na tlak současné doby i citlivost své generace, která podle ní není slabostí, ale důsledkem otevřenějšího vztahu k vlastním emocím. Rozhovor se dotýká i kolektivní viny, česko-německé historie, studia na DAMU nebo dětství na sídlišti, které v ní zanechalo pocit zvláštní blízkosti mezi lidmi. Proč je jednoduché soudit, i když nikdo z nás opravdu neví, jak by se ve vypjatých situacích zachoval? Jaké bylo studium herectví a jak náročná je dnes konkurence? A proč je důležité vyprávět příběh ženy, kterou zkoušel osud? Pusťte si celý rozhovor.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 69 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Většinou mě lidi berou jako takový jukebox. Na srandu a na hlasy,“ říká Petr Jablonský a popisuje zkušenost, kdy se od něj automaticky čeká odpověď cizím hlasem, ne vlastní názor. Imitátor, kterého publikum zná především skrze politiky, herce a veřejné figury, mluví o tom, jak snadné je v téhle roli zmizet. „Zvyknul jsem si, že ode mě nikdo nechce žádnej názor,“ říká otevřeně. V rozhovoru se vrací k tomu, jak jednotlivé hlasy vznikají, proč se někteří politici napodobují snadněji, jiné se mu učit nechce a proč jsou ženské imitace náročnější. Popisuje, že u Andreje Babiše není potřeba nic přehrávat, protože sám nabízí dostatek výrazných gest, rytmu řeči i slovníku. Mluví o tom, kde pro něj leží hranice mezi parodií a karikaturou a proč odmítá humor, který tlačí za každou cenu na to, aby se lidé smáli. Dotýká se i toho, jak jeho imitace žijí vlastním politickým životem a jak někteří lidé píší, že je „jejich“. Jablonský opakuje, že „ničí není“ a že ho zajímá především situace, téma a moment, ne politická příslušnost postavy, kterou zrovna dělá. Rozhovor ale není jen o hlasech a politice. Jablonský mluví i o tom, odkud se jeho potřeba bavit lidi vzala, o dětství introverta, ale i o alkoholu, depresích v dospělosti a chvíli, kdy vyhledal odbornou pomoc. Popisuje, jak ho práce dlouhodobě držela nad vodou a proč dnes říká, že je v podstatě spokojený. Rozhovor se ale dotýká i scénáře o Vlastovi Burianovi, který má Jablonský připravený a už delší dobu na něm pracuje. Mluví o příběhu herce, jenž chtěl především bavit lidi, ale postupně se ocitl pod tlakem politiky, moci a očekávání, která nemohl splnit, aniž by zradil sám sebe. Popisuje Buriana jako člověka, který pomáhal druhým, vyhýbal se otevřenému hrdinství - a který se stal jedním z prvních „pokusných králíků“ komunistických procesů. „Je to nadčasový příběh o moci a bezmoci. A o tom zoufalství, když vás prostě někdo tlačí, abyste byli někým, kým nejste,“ dodává Jablonský. Proč si vybral právě Buriana? Dá se v rozdělené společnosti dělat satira, která není na ničí straně? A co všechno musí člověk ustát, když jeho hlasem mluví politici, ale on sám zůstává v pozadí? Poslechněte si celý rozhovor.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 53 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Lidé mají pocit, že když toho člověk prožije hodně těžkého, tak potom musíte být nutně depresivní a zhroucený. Ale ony existují cesty ven,“ říká spisovatelka Petra Dvořáková a hned dodává, že i po zkušenostech, které by mnohé zlomily, se dá znovu sáhnout na to, že „život je prostě hezký a dobrý“. V rozhovoru mluví o tom, proč je pro ni důležité tohle říkat nahlas a proč se nechce nechat zavřít do role člověka, kterého těžké věci nutně poznamenají navždy. Spisovatelka vypráví o střídání světů, ve kterých se pohybuje: o psaní v samotě i o práci zdravotní sestry, ke které se stále vrací. „Má to pro mě obrovskou hodnotu,“ vysvětluje a mluví o potřebě být v kontaktu s lidmi a s obyčejným životem. Klíčové je pro ni prožívání „tady a teď“ - téma, které se pro ni stalo zásadním během pobytu na dětské onkologii s malým synem, jenž měl leukémii. Otevřeně se vrací k jeho nemoci, rozpadu manželství, vlastní poruše příjmu potravy i k dospívání v silně věřícím prostředí. Mluví o své náboženské konverzi ve čtrnácti letech a zážitku, kdy vás „zasáhne Bůh“, o vstupu do kláštera, který byl „nešťastným krokem nešťastného dítěte“, i o tom, co se s vírou děje ve chvíli, kdy člověk zažívá utrpení, na které žádné modlitby nestačí. Zároveň popisuje, jak se tyto zkušenosti propisují do její tvorby a dotýká se i pochybností, zda všechno, co bylo napsáno, mělo být vydáno. Dvořáková mluví ale i o tématech, ke kterým se chce vracet dál: o skrytém utrpení dětí ve zdánlivě „spořádaných“ rodinách. „Představte si dítě, které je roky psychicky nebo ‚diskrétně‘ fyzicky zneužívané a týrané. Každé dítě miluje svého rodiče, ať ho trýzní, jak ho trýzní,“ vysvětluje spisovatelka, proč je nutné takovéhle příběhy neustále otevírat. Co stojí za jejím literárním úspěchem a proč je důležité psát o tom, co člověk zná? Co všechno jí pomohlo najít „cesty ven“? A co proměnilo její pohled na víru? I to se dozvíte v rozhovoru.

Ivana Dostálová má jako jediná v České republice vzdělání v psychoterapeutickém směru Terapeutická fotografie. Jak fotografie působí na náš mozek a co léčivého přináší proces práce s obrazem? „Vracíme se k lidské podstatě a laskavosti,“ popisuje v pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus.

Heretici islámu hledající domov mezi brutálními režimy. Tak by se dala popsat současná situace Jezídů, náboženské menšiny žijící po staletí na území dnešního Blízkého východu. Vyhladit je chtěl Saddám Husajn i Islámský stát, Jezídové se ale hlavně na území nynějšího Iráku drží doteď. „Určité radikální proudy, i v současném islámském světě, o nich mluví jako o bývalých muslimech, kteří sklouzli k herezi,“ říká v Hovorech sociolog a autor knihy Jezídové na útěku Karel Černý.