Mozkovna

 Jméno Vladimír Beneš je již třetí generací synonymem pro špičkového neurochirurga. „Prostřední“ z jeho nositelů, který se oboru věnuje stejně jako jeho otec i syn, byl hostem narozeninového speciálu podcastu Mozkovna vysílaného během oslav pěti let INFO.CZ. Profesor Beneš vysvětluje že jakkoliv se vědecká část medicíny dá naučit, uměním je ovládnout individuální přístup k pacientovi. „Žádní dva pacienti nejsou stejní, pro jednoho je vhodné radioterapie, pro druhého operace. A tam vám ta exaktní věda nepomůže,“ vysvětluje Beneš s tím, že i ti nejlepší lékaři musí mít v sobě špetku pokory a respektu. „Není to o strachu, ale právě o respektu z toho, co děláte. Chirurg, který se nebojí, je nesmírně nebezpečný. Zároveň to musí být trochu rutina, protože jakmile je to dobrodružství, tak to v sobě má riziko, které nenese doktor, ale pacient,“ dodává Beneš. Jaký humor mají lékaři na operačním sále? Jak vypadá den neurochirurga? Poslechněte si celou epizodu. 

Na něco zapomenout – situace, kterou někdy zažil snad úplně každý. Jak vysvětluje trenérka paměti Dana Steinová, zhruba od dvaceti pěti let máme na určitou míru zapomínání právo. „Tou dobou je zhruba dokončen vývoj mozku, a pak už se jeho funkčnost bohužel začne nezadržitelně jen zhoršovat,“ říká Steinová v nové epizodě podcastu Mozkovna. „Proto je důležité začít s tréninkem paměti co nejdříve, nejlepší by bylo už v dětství. Nejen že nám to pomůže ve škole, ale jak se s věkem paměť zhoršuje, budeme mít tu výhodu, že to od počátku budeme umět kompenzovat,“ dodává.

Narození dítěte je radostnou událostí, nicméně přináší s sebou i mnoho situací náročných na psychiku matky. Psychiatr Antonín Šebela specializující se na perinatální duševní zdraví, tedy duševní zdraví matky od počátku těhotenství do jednoho roku věku dítěte, v nové epizodě podcastu Mozkovna vysvětluje, jak těmto situacím čelit. „Je problematické a stresující chtít po sobě hned po porodu být stoprocentní matkou. Obzvlášť když má žena za sebou komplikovaný porod, nebo se k ní v porodnici nechovali hezky. Já vždy říkám, že má před sebou šedesát let, co bude matkou, takže má i spoustu času, během kterého jí ta mateřská láska naskočí,“ říká Šebela.

Anorexie, bulimie nebo psychogenní přejídání – takzvané poruchy příjmu potravy mohou mít zničující dopady nejen na toho, kdo jimi trpí, ale i na jeho okolí. Podle psychiatričky Hany Papežové specializující se na léčbu poruch příjmu potravy hrozí propuknutí některé z forem onemocnění v každém věku a proto i prevenci bychom se měli věnovat i u dětí. „Prevence je zásadní částí naší práce. Snažíme se snížit rizikové faktory už u předškolních dětí a vštípit jim zdravé návyky. Co vás zachrání od poruch příjmů potravy je slušné sebevědomí a slušný způsob zvládání negativních emocí, plus dobré vztahy v rodině i s ostatními lidmi kolem vás,“ vysvětluje Papežová.

Známé pořekadlo říká, že jaký pán, takový pes. Podle veterinárního psychologa Alexandra Skácela v případě chování našich čtyřnohých mazlíčků není toto rčení ve skutečnosti daleko od pravdy. „Tak z osmdesáti až osmdesáti pěti procent skutečně platí, že za chováním psa stojí vzorce chování jeho majitele. Jaké štěně si vychováme, takového pak máme po zbytek života psa,“ říká Skácel v nové epizodě podcastu Mozkovna. Mozek psa a člověka se sice v mnoha ohledech liší, ale podle Skácela mají i něco společného. „Pes nemá druhou signální soustavu jako my lidé, nemůže tedy vymýšlet nějaké asociace nebo něco plánovat. Lidské a psí podvědomí také není stejné, ale je podobné. V obou případech tam jsou emoce a reflexy a ty má pes skutečně velmi podobné jako my,“ vysvětluje Skácel.

Sluch – jeden z pěti smyslů, který nám pomáhá nejen orientovat se v prostoru, ale hlavně má pro člověka nenahraditelnou funkci pro vnímání řeči a komunikaci jako takovou. Jak vysvětluje neurofyziolog profesor Josef Syka, slyšet začíná plod již v posledním trimestru těhotenství a s postupujícím věkem se nám sluch zhoršuje. „Je zajímavé, že zatímco u dětí víme, díky jakým genům se rodí neslyšící, proč už od třiceti let postupně ztrácíme sluch nevíme. Patrně se na tom bude podílet více genů, stále to intenzivně zkoumáme,“ vysvětluje Syka v nové epizodě podcastu Mozkovna. 

Dříve se označovala jako lehká mozková dysfunkce, nyní se užívá spíše termínu hyperkinetická porucha nebo zkratky ADHD (z anglického Attention Deficit Hyperactivity Disorder). Touto neurovývojovou poruchou trpí jak děti, tak dospělí. Podle klinického psychologa a psychoterapeuta Radka Ptáčka nicméně i někteří odborníci podléhají mýtu, že nic jako ADHD ve skutečnosti neexistuje. „Škodí to dětem, rodinám, školám i celé společnosti,“ říká Ptáček v nové epizodě podcastu Mozkovna.

Tourettův syndrom patří k těm neurologicko psychiatrickým onemocněním, která jsou pro okolí na první pohled nápadná, jelikož se vyznačuje jak pohybovými, tak zvukovými tiky. Podle neurologa a vedoucího Centra pro tiky a Tourettův syndrom kliniky INEP Ondřeje Fialy je pro osoby, které nemocí trpí, důležité svůj stav dobře znát, pochopit ho a umět o něm mluvit a informovat své okolí. „Je to složitá cesta brát nemoc jako součást sebe. Důležitý je i včasný záchyt a diagnostika, jelikož se tím dá dítě už v raném věku lépe nasměrovat a díky tomu zamezit jeho šikaně,“ vysvětluje Fiala.

Duševní onemocnění umí znesnadnit život stejně jako jakákoliv jiná nemoc, přesto je ale ve společnosti malé povědomí jak o své duševní zdraví pečovat, upozorňuje v nové epizodě podcastu Mozkovna spoluzakladatelka a ředitelka neziskové organizace Nevypusť duši, členka rady vlády pro duševní zdraví a absolventka oboru neurovědy na University of Nothingham Marie Salomonová. „Nevím jak vám, ale mně to jako malé nikdo neřekl, přitom jak si čistit zuby jsme se svědomitě učili. Přitom se o tom dá mluvit už ve školce – bavit se o emocích a vychovávat děti tak, aby se samy znaly a aby i věděly, kdy a jak mohou vyhledat pomoc,“ říká Salomonová.

Pulsující bolest hlavy, pocit na zvracení, přecitlivělost na světlo i hluk. Migrénou – neurologickým onemocněním, které život neohrožuje, ale může ho značně znepříjemnit – trpí až deset procent populace. Ač se poznání lékařů i možnosti léčby posouvají kupředu, stále na mnoho otázek týkajících se této nepříjemné choroby neznáme odpovědi. „Nevíme, proč u někoho něco migrénu vyvolá a u jiného ne. Víme, že migréna často bývá dědičná, ale nevíme, na jakých strukturách. Nevíme ani to, proč někdo, kdo k tomu má dědičné předpoklady, často sám migrénou vůbec netrpí. Kdybych to věděla, tak mám asi Nobelovu cenu,“ přiznává s nadsázkou neuroložka Jolana Marková, která se léčbou migrény zabývá.

Učení je mučení. Tento rým zná snad každý, kdo prošel vzdělávacím procesem. Ale musí to být skutečně tak? Lektorka a konzultantka osobního a profesního rozvoje Denisa Dědičová v nové epizodě podcastu Mozkovna vysvětluje, jak se učit efektivně a co je důležité pro to, abychom se nejen učili, ale i se něco naučili. „Ideální je, abychom nezůstali jen u zakódování informací. Já tomu říkám smrt zvýrazňovačem. Často si jen podtrháváme, co si chceme zapamatovat, ale otázka je, jestli nám to do té paměti vůbec dojde. Proto radím, zahoďte zvýrazňovače a naučte se číst aktivně,“ radí Dědičová s tím, že každý by si měl najít vlastní styl učení se a trénování mozku, který mu vyhovuje.

Spokojený vztah je něco, po čem skoro všichni přirozeně touží. Jak ho ale vybudovat a udržet? A může žít člověk spokojeně i sám? Nejen na tyto otázky v nové epizodě podcastu Mozkovna odpovídá psycholožka a párová terapeutka Eliška Remešová. „Ve vztahu je důležitější být milý, než mít pravdu. Často se stává, že jsme ve vztahu spíše s vlastním egem než s partnerem. Schopnost být laskavý je pro dlouhodobé vztahy nesmírně důležitá, byť se o ní tak často nemluví,“ říká Remešová. 

Když se řekne psychopat, asi nikdo to nebude vnímat jako pozitivní hodnocení. Jak ale vysvětluje psychiatr Radkin Honzák, existují jak „zlí“, tak i „hodní“ psychopaté. „Samotný pojem je dnes z odborného hlediska neobsazený, používá se spíše hovorově. Skupina odborníků pod něj řadí ty lidi, kteří se od běžné populace liší tím, že necítí strach. Panuje přesvědčení, že když se řekne psychopat, tak to musí být ničema, asociál a potenciální vrah. Ale jsou i dobří psychopati, kterým chybí ten antisociální aspekt, jen nemají strach a emoční svět je pro ně trochu neslaná dieta. Potřebují silnější impulsy. Ti zlí jsou agresivní a ti hodní se spíše vrhají do riskantních situací,“ vysvětluje Honzák v novém dílu podcastu Mozkovna.

 Podobně jako na alkoholu nebo na gamblingu, i na moderních digitálních technologiích se můžeme stát závislými, upozorňuje v nové epizodě podcastu Mozkovna psychoterapeut a autor knihy Digidetox Matěj Krejčí. Závislosti jsou podle něj dvojího typu. „V dnešní době už jsme spíše závislí na informacích, pozitivní zpětné vazbě, dokonalosti a rychlosti. To je větší problém než samotné technologie. Ty samy o sobě nemusí být problém, ale naše chování skrze ně se může problémem stát a prohlubovat určitou závislost. Druhý typ závislosti spočívá v tom, že často veškerou paměť máme v mobilu – narozeniny, čísla, adresy – a kdyby se to vypnulo, mnoho lidí by nevědělo kudy kam. A to může být velký problém,“ vysvětluje Krejčí. 

 O kritickém myšlení se jako o fenoménu mluví už delší dobu. Pandemie tohle téma ještě zesílila. Co to ale vlastně ono kritické myšlení je? „Definic je spousta, já pracuji s jednou jednoduchou – je to schopnost samostatně posuzovat kvalitu informací a potom se na jejich základě rozumně rozhodovat,“ říká lektor kritického myšlení Lukáš Hána v nové epizodě podcastu Mozkovna. „Je důležité si uvědomit i to, že jde o náročný proces a my jsme přirozeně vedeni k tomu, abychom šetřili energií a jsme nastaveni tak, abychom byli trochu líní, a šetřili i tím kritickým myšlením,“ dodává. 

 Zákon je považuje za drogy, lékařská věda ale ví stále víc i o jejich terapeutických účincích. Psychedelika jsou ústředním tématem nového dílu podcastu Mozkovna, ve kterém o nich zevrubně mluví Filip Tylš – psychiatr a neurovědec, který o těchto látkách mluví poučeně a bez předsudků: „Změněný stav vědomí, který psychedelika navozují, umožní mozku vidět víc, než co vidí v běžném bdělém stavu. Umožní brát z reality víc, než v ní vidíme běžně, což je lepší pohled na věc, než že by psychedelika generovala něco, co není,“ vysvětluje, ale dodává i nezbytné B: podstatná rizika psychedelik existují. Možná o důvod víc, proč upravit legislativu a uvolnit vědcům a odborníkům cestu k jejich dalšímu zkoumání nebo kontrolovanému využití v terapii. 

 České republice náleží třetí místo v celosvětovém žebříčku konzumace alkoholu. Podle adiktologa Ondřeje Sklenáře se mnoho lidí, kteří mají s pitím již problémy, schovává za obezličku, že je to vlastně normální. Sklenář v nové epizodě podcastu Mozkovna ale upozorňuje, že nic jako bezpečná dávka alkoholu neexistuje. „I umírněná dávka má dopady na mozek. Množství konzumovaného alkoholu je pochopitelně důležité, ale nelze říct, že nějaké je ještě bezpečné. Žádné totiž bezpečné není,“ varuje Sklenář. 

Říkalo se jí božská nemoc nebo též padoucnice, dnes je známá nejen mezi odbornou, ale i laickou veřejností jako epilepsie. Jak ale upozorňuje neuroložka a epileptoložka Jana Zárubová z Centra pro epilepsie Fakultní nemocnice Motol, ve skutečnosti se nejedná o jednu nemoc, ale o více než čtyřicet různých druhů onemocnění mozku. „Epilepsie je definována jako predispozice mozku generovat epileptické výboje, které se klinicky projevují jako epileptické záchvaty,“ vysvětluje v nové epizodě podcastu Mozkovna Zárubová. „Pro mě je to nemoc, s níž se léčím přes dvanáct let. Ve spoustě věcí mě sice omezila, ale na druhou stranu mi ve spoustě jiných věcí dala jiný kurz. Více o sebe pečuji a hlavně se snažím bojovat,“ doplňuje pohled pacienta Filip Horáček, který se u Zárubové s epilepsií léčí.

Téměř třetinu svých životů prospíme. Někomu to může přijít jako dlouhá doba, nicméně spánek je pro člověka tak důležitý, že bez něj bychom zemřeli, jak upozorňuje i neuroložka a specialistka na spánkovou medicínu, profesorka Soňa Nevšímalová. „Spánek je zásadní jak pro fyzickou, tak psychickou regeneraci, paměť, kreativitu, imunitu, metabolismus, odplavení toxických látek a mnoho dalšího,“ vysvětluje Nevšímalová v nové epizodě podcastu Mozkovna s tím, že délka spánku se odráží na délce života. Upozorňuje i na to, že současná koronavirová pandemie má na spánek negativní dopady. „V prvé řadě jde o nespavost, posunuje se nám i spánkový rytmus a zároveň přibylo nočních můr a děsivých snů,“ říká Nevšímalová.

Jaký je vlastně svět kolem nás? Když před sebou vidíte červené rajče na hnědém stole, je to skutečně realita? Odpověď je o poznání složitější, než by se mohlo na první pohled zdát. „Značnou část toho, co považujeme za svět, si tvoříme svou myslí. Realita nevypadá tak, jak jí vnímáme, ale do jisté míry je uspořádána podobně, jako ten obraz,“ vysvětluje psychiatr a neurovědec Jiří Horáček. „O tom, jak by svět skutečně mohl vypadat nám říká moderní fyzika a kvantová mechanika. Naše smysly z reality vyříznou jen úzké spektrum toho, co vnímají. Realita je přitom bezpochyby mnohem složitější a bohatší,“ dodává.

Občas se povolání dědí v rodině z generaci na generaci. Příkladem jsou Vladimír Beneš mladší a Vladimír Beneš nejmladší, kteří stejně jako patriarcha rodu Vladimír Beneš zasvětili svůj život neurochirurgii. „Když začínal můj táta po druhé světové válce, hodnotilo se to, zda pacient opustil nemocnici naživu, to byl dobrý výsledek. Nám už začalo jít i o kvalitu života, aby se vrátil pacient domů soběstačný,“ říká Beneš ml. „Já už jsem z generace, kdy se to posunulo ještě dál a snažíme se o to, aby se pacient dostal do stavu, v jakém byl předtím. Jak říká otec, udělat z univerzitního profesora zahradníka není dobrý výsledek,“ doplňuje Vladimír Beneš nejmladší. Oba se přitom shodují, že neurochirurgie ještě nenarazila na své limity, pořád je co objevovat.

Co se vám vybaví jako první, když se řekne mozek? Pro neurologa a děkana 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, profesora Vladimíra Komárka, je to vesmír. „Mozek může sice vypadat spíše jako vlašský ořech, ale svou komplexností jsou to desítky miliard neuronů a stovky miliard propojení. Říká se, že mozek je nejkomplexnější systém v celém vesmíru,“ vysvětluje Komárek v první epizodě nového podcastu Anny Beránkové Mozkovna. Jaký je rozdíl mezi mužským a ženským mozkem? A kdy budeme umět číst myšlenky?