POPULARITY
Categories
52 episodes with OBA
16 episodes with OBA
18 episodes with OBA
13 episodes with OBA
23 episodes with OBA
20 episodes with OBA
15 episodes with OBA
5 episodes with OBA
131 episodes with OBA
10 episodes with OBA
12 episodes with OBA
6 episodes with OBA
110 episodes with OBA
7 episodes with OBA
6 episodes with OBA
9 episodes with OBA
8 episodes with OBA
7 episodes with OBA
8 episodes with OBA
5 episodes with OBA
7 episodes with OBA
4 episodes with OBA
4 episodes with OBA
3 episodes with OBA
4 episodes with OBA
6 episodes with OBA
6 episodes with OBA
3 episodes with OBA
3 episodes with OBA
3 episodes with OBA
5 episodes with OBA
5 episodes with OBA
3 episodes with OBA
2 episodes with OBA
3 episodes with OBA
3 episodes with OBA
5 episodes with OBA
2 episodes with OBA
2 episodes with OBA
4 episodes with OBA
4 episodes with OBA
4 episodes with OBA
4 episodes with OBA
4 episodes with OBA
3 episodes with OBA
3 episodes with OBA
9 episodes with OBA
2 episodes with OBA
2 episodes with OBA
5 episodes with OBA
2 episodes with OBA
3 episodes with OBA
2 episodes with OBA
2 episodes with OBA
Josef Hlavinka starší i mladší se chystají na svůj domácí závod do vrchu Ecce Homo ve Šternberku. Oba k němu mají silný vztah a i když si chtějí hlavně užít atmosféru a setkat se s přáteli, cíl zůstává jasný – zajet co nejlepší čas. Mladší z jezdců letos poprvé usedne za volant sportovního prototypu Ligier.
Stezka Českem je nekomerční projekt party nadšenců, kteří společně s Klubem českých turistů nabízí dva okruhy – severní a jižní. Oba měří přibližně 1000 km. „V horách máte veškerý čas pro sebe, jste tam, kde chcete být, a jediné, co řešíte, je, kde budete spát, co si dáte dobrého. Naše civilizace je úzkostná, ve stresu. Člověk si chce uchránit to, co si nese z hor. Když vidí, že o to přichází, je potřeba zase vyrazit,“ vypráví zakladatel Stezky Českem Martin Úbl. Všechny díly podcastu Host Lucie Výborné můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.
Ve velkém sále Regionálního muzea Mělník si do 29. června můžete prohlédnout díla výtvarníků Blanky a Zdeňka Šulcových. Oba jsou rodáci z Mělníka a žijí na Kokořínsku. Zdeněk Šulc se věnuje kresbě a malbě, Blanka Šulcová tvoří plastiky. Přes nesporný talent se k vlastní tvorbě dostala až v roce 2019.
Před pár měsíci mohl Andrej Babiš uvažovat o volebním výsledku snů, čili dostatku hlasů pro hnutí ANO k jednobarevné vládě. A to nikoli menšinové, jakou si už na šest měsíců vyzkoušel po volbách roku 2017, což o 11 let dřív absolvoval také Mirek Topolánek (tehdy ODS). Oba se však nakonec museli uchýlit ke koaličnímu vládnutí. Jenže vidina jednobarevného a přitom většinového kabinetu se v poslední době podle preferenčních průzkumů zvolna rozplývá. Což má více důvodů.
Před pár měsíci mohl Andrej Babiš uvažovat o volebním výsledku snů, čili dostatku hlasů pro hnutí ANO k jednobarevné vládě. A to nikoli menšinové, jakou si už na šest měsíců vyzkoušel po volbách roku 2017, což o 11 let dřív absolvoval také Mirek Topolánek (tehdy ODS). Oba se však nakonec museli uchýlit ke koaličnímu vládnutí. Jenže vidina jednobarevného a přitom většinového kabinetu se v poslední době podle preferenčních průzkumů zvolna rozplývá. Což má více důvodů. Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.
Jak pomáhá umělá inteligence zjednodušit firemní finance? Kolik hodin práce firmám ušetří virtuální karty? A jak spolupráce fintechů s tradičními bankami mění způsob, jakým firmy spravují své finance? Nejen o tom byla řeč v nejnovějším díle podcastu Money Movements, který připravuje Forbes ve spolupráci se společností Visa. Pozvání do něj přijali Robert Soudný, spoluzakladatel a CEO společnosti Wflow, a Miroslav Koubek, který má v České spořitelně na starosti produkty denního bankovnictví pro firmy. Oba hosté diskutují o tom, jak moderní technologie eliminují papírové procesy, šetří čas a umožňují firmám soustředit se více na byznys a kreativnější úkoly než na administrativu plateb.
Piše Bojan Sedmak, bere Igro Velše. Teodor Lorenčič je pisec z neobičajno bio- in bibliografijo. Na pragu svojega osmega desetletja iz življenjskih rokavov vleče močne karte za igro, ki jo vztrajno preizkuša po svojih pravilih. Ta zastavlja iz vitalizma v javnih in zasebnih prizadevanjih za svojevrsten individualizem, zaradi katerega nemalokrat prihaja v konflikte z različnimi družbenimi omejitvami. Bodisi kot univerzitetni tajnik, županski kandidat, domiselni vstajnik, strankarski posrednik, diplomiran filozof, obrtnik stolar, kolumnist, karateist … Še največ svobode je imel in ima kot pesnik, a tudi ob vstopanju v poetsko areno pred več kot pol stoletja je bil sankcioniran kot sporen za takratne družbene zapovedi, čeprav so se o njegovem prvencu O stenah in vijolicah (1975) pohvalno izražali člani znamenite mariborske peterice z Dragom Jančarjem na čelu. Šele izdaja vseh njegovih petih pesniških zbirk s skupnim naslovom O ljubezni (2017) v redakciji Boruta Gombača je celostno povzela vrednosti Lorenčičeve poetike. Njegov prozni prvenec, doživeto napisan družinski roman Anonimni (2017) je naletel na polemične odzive zaradi dodanega pamfleta o dogajanju na mariborski univerzi, v katero je bil vpleten kot njen uradnik. Po pregretih medijskih in pravnih kolobocijah ter posledični razrešitvi z delovnega mesta se je preselil v Beograd, kjer se je odločil, da bo pisal v srbskem jeziku in se kot tak razglasil za poslednjega jugoslovanskega pesnika. Najprej je izdal odmevno monografijo Laibach (2022) s svojimi fotografijami in refleksijami kronista na prvi evropski turneji znamenite skupine. Sledile so zbirke novih pesmi, napisane v srbščini ter izdane v knjigi U tišinama ljubavi (2023). V srbskem jeziku je začel pisati in izdajati tudi serijo kriminalk in se že v prvem tovrstnem romanu (2025) preizkusil s prevračanjem zakonitosti žanra, med katerimi je krivec, ki ni razkrinkan v racionalnem koncu, bolj izjema kot pravilo. Roman Margo – prvotno napisan v srbščini in kmalu preveden v angleščino in nato v avtorjevi redakciji tudi v slovenščino – je samosvoj slavospev erotiki in ljubezni. Čeprav je prvoosebni pripovedovalec uvodoma povit v filtre zapiskov, ki jih je fiktivno prejel od nekega priletnega, seksualno aktivnega gospoda, in četudi se ženska v besedilu imenuje včasih Hana, včasih Pupa, včasih Margo, je iz posvetila razvidno, da je protagonistka zdajšnja pisateljeva žena Maraja. V tem smislu tudi Margo potrjuje misel Henryja Millerja in podobnih pisateljev, da so vsi romani v nekem smislu avtobiografije. Silovita erotična in ljubezenska zveza ter poročna zaveza glavnega lika z mnogo mlajšo junakinjo romana je namreč avtorjevo življenjsko dejstvo. Morda je redkost takšnega odnosa odvrnila nekaj založb od objave in najbrž je urednike zbegalo omenjanje Nabokova, ki je v svoji znani klasiki postavil za žrtev pedofilovih obsesij trinajstletnico – povsem brez potrebe, kajti moški lik v romanu Margo, približno okoli svojega sedemdesetega, ima samo dvainštirideset let mlajšo izbranko. Moški v čaščenju izvoljene ženske po navadi skoraj klišejsko govori bolj o sebi kot o osebi svojih projekcij, a tej pasti idealizacije se Teodor Lorenčič spretno izmika. Strani polni s stvarnim, energetsko nabitim posvečanjem partnerki v polnokrvni duhovni in telesni predaji, predstavljeni brez moralističnih in jezikovnih zadržkov. Seveda o dlaki na jeziku obstajajo tudi bolj vulgarne opazke, a opisovanje spolnosti v romanu Margo jim ne podleže; stil ostaja na ravni silovitosti, ki si daje duška z neženirano strastjo, porojeno iz prvobitnih človeških gonov. Od bralcev je odvisno, koliko so dojemljivi za tovrstne elemente dogajanja; po navadi se površni radi zapičijo v kakšen detajl, čeprav je za pravi estetski učinek pomemben celovit kontekst; tako kot je na primer tudi v filmu Zadnji tango v Parizu nasploh dobro vedeti nekaj o maslu, ki ga ima ljubezenski par na glavi, ne zgolj kje drugje. Dogajanje v romanu Margo je seveda drugače posebno kot v Bertoluccijevi uspešnici, zgodba je bolj enostavna v dobrem pomenu besede. Preprosto sporoča, da je starostna razlika med ljubimcema večji problem za kulturo okolja, nikakor pa ne za njuno zadovoljstvo. Romaneskni par na netivo in gorivo vzajemnega oplajanja nanaša mehanizme, s katerimi se običajno kljubuje običajnosti; ona z mladostno energijo, ki se pogumno levi iz vsiljivih predsodkov, on z ostrim umom za razreze splošne hipokrizije. Pripovedovalec si ob tem vzame prostor in čas tudi za prodorne analize prejšnjih, minulih razmerij z ženskami in ženami; od gimnazijske izgube nedolžnosti s starejšo tovarniško delavko prek viharne avanture v pariškem slogu do neusmiljenih psihoanaliz svojih poročenih in ločenih žena. Ti zgoščeni povzetki odnosov dokazujejo veščino pisca za portretiranje žensk različnih starosti, zaznamovanih predvsem z lastnimi seksualnimi in čustvenimi fantazmami. Pisec spremne besede psihiater Miran Pustoslemšek je iz romana izpostavil t. i. Elektrin kompleks, Jungov pendant Freudovemu Ojdipovemu. Oba sta si za analizo družinske patologije pomagala z grško mitologijo; Elektra naj bi bila pretirano navezana na očeta in zato noro zavzeta za skrajno odstranitev lastne matere. Tozadevno Lorenčičev roman vsebuje ne nepomemben paradoks: v grškem mitu sta bolj kot Elektrina ljubezen do umorjenega očeta Agamemnona izpostavljena njena zavist do materinega, torej Klitajmnestrinega uživanja z ljubimcem Egistom ter posledična maščevalnost, ki jo z bratom Orestom uresničita z dvojnim pobojem. V romanu Margo pa prav mladenkina mama tako rekoč edina razume in podpira hčerino odločitev za zvezo z moškim, ki bi ji bil lahko ded, ter ji z njim privošči srečo. V izrazito patriarhalnem okolju to deluje bodrilno in osvobodilno in v tej domeni Hanino-Pupino sorodstvo doživi zaslužen pretres, ko zaljubljena protagonista na neki drugi, kulturno sprejemljivejši poroki škandalozno razglasita nedavno svojo. Poleg osrednje tematike, učinkovito podajane v jedrnatih dialogih, besedilo vsebuje kratke odstavke o dogodkih in idejah iz obče kulture, kakor jih vrednoti izobražen in toleranten ateist. Bralstvo se med izkušenim epikurejstvom lahko mimogrede poduči o zgodovinskih zdrahah Obrenovićev in Karadjordjevićev ali Descartesovih stikih z Elizabeto Češko, o socioloških zablodah permisivne vzgoje ali o sodobnih krajah otrok. Prikazi Hanine-Pupine družine in pripovedovalčevih beograjskih prijateljev, s katerimi se druži ob sotočju Donave in Save, kljub popitemu in pokajenemu delujejo precizno kritično in sveže nabrito. In množica vzporednih motivov ter priložnostnih asociacij je kozmopolitsko pestra – Hana-Pupa na primer modro upošteva babičin tipično srbski nasvet: »… če želiš obdržati moškega, potem se mu ne vtikaj v krčmo in njegovo gostilniško družbo.« Za narodnostni kontrast avtor bolj frivolnim Francozom – še posebej svoji tamkajšnji kratkotrajni snobovski ljubici, imenovani Hudičevka – nameni duhovitost Charlesa de Gaulla o tem, kako težko je vladati naciji, ki prideluje osemsto vrst sirov. »Resnici na ljubo, niso problem samo siri, gre za mentaliteto naroda, ki zgodovinsko gledano ljubi revolucije in giljotino.« Tako imenovano slovensko zavednost Teodorja Lorenčiča pa je mogoče dojeti iz njegovega Beogradskega manifesta, prologa v srbski pesniški opus U tišinama ljubavi, kjer je zapisal (v prevodu): »Marca 2018 sem prenehal pisati pesmi in romane v maternem jeziku. Stihov in besed ne slišim več v slovenščini, ki je izredno bogat in lep jezik in ga nikoli ne bom nehal ljubiti.« Nabokova lolita je prešla v obči pojem kot kokakola; Lorenčičeva Margo najbrž ne bo. Bo pa in je že opazno zaznamovala aktualno romanopisje z neko le na videz bizarno, v bistvu pa zelo stvarno formulo ljubezenske sreče. Ta je načeloma kratka kot življenje, ki teče, a – hvala dobrim realističnim piscem – kdaj pa kdaj kaj dolgotrajnega in lepega reče.
Květnový tematický speciál fakultního podcastu De Facto se věnuje financování české obrany. Do studia dorazili dva experti z FSV UK – Petr Janský z Institutu ekonomických studií FSV UK a Vojtěch Bahenský z Institutu mezinárodních studií FSV UK. Oba nedávno vydali ve spolupráci s dalšími odborníky studii, která se věnuje tomu, jak by Česká republika měla financovat svou obranu.Proč je potřeba výdaje na obranu zvýšit? Jak zlepšit fungování veřejných financí? A jakou historku si odnáší Petr Janský z jednání na Generálním štábu Armády ČR?Dozvíte se v podcastu.
Zapraszam na omówienie dwóch wydarzeń na których byliśmy osobiście. Kolejny konwet w Liverpoolu dostarczył ciekawych paneli tematycznych, cosplayerów, gier retro i znanych aktorów których można było zobaczyć i posłuchać na żywo. Tydzień wcześniej zawitaliśmy do Leeds na cudowny koncert muzyki z topowych IP PlayStation granych przez orkiestrę symfoniczną. Oba wydarzenia dostępne są na naszym kanale YouTube w formacie relacji filmowo-muzycznej (linki w opisie odcinka). Poza tym newsy i omówienie gier z subskrypcji.https://www.youtube.com/watch?v=37avwE7vka4&t=1299s
Plánujete svou rentu čerpat nekonečně, nebo jste v pohodě s tím, že svůj majetek jednou spotřebujete? Oba přístupy jsou zcela v pořádku, jen je třeba jim přizpůsobit vaši strategii. Poslechněte si, jak správně plánovat čerpání renty a jaký přístup je vhodný právě pro vaše finanční cíle.
Unikátní spojení velkoformátových grafik Zdeňka Lhotského a soch Jaroslava Róny nabízí nová výstava v Jablonci nad Nisou. V galerii Nisa Factory mohou návštěvníci vidět například díla z bronzu i skla. Oba autoři při své tvorbě pracovali s motivy, které připomínají vesmírné bytosti, antické nádoby a vázy, ale i architektonické prvky.
Mladostnika Hilde in Hans, ki živita v Berlinu, v zgodnjih 40. letih uživata sončna poletja s prijatelji. Oba pa sta tudi aktivna v odporniškem gibanju, povezanem s Sovjetsko zvezo, ki se bori proti nacističnemu režimu in vojni. Njihove akcije ju povežejo, zaljubita se in pričakujeta otroka, ko pride skupini na sled gestapo. Visoko noseča Hilde se znajde v zaporu ... Po resnični zgodbi posnet nemški celovečerec Z ljubeznijo, Hilde je režiral izkušen avtor Andreas Dresen, film pa je bil premierno prikazan v glavnem tekmovalnem programu lanskega Berlinala. Pripoved spretno kombinira več časovnih ravni; realistični prikaz »sivega« zaporniškega obdobja Hilde, ki v celici tudi rodi otroka, teče linearno, znotraj tega toka pa se znajdejo »barviti« retrospektivni odlomki, ki skačejo v bližnjo preteklost. Ti pasusi naslikajo nežen in negotov razvoj ljubezenske zveze med Hilde in Hansom, pa tudi notranjo dinamiko odporniške skupine, ki jo sestavljajo značajsko zelo različni pripadniki. Vzporedno z njuno zgodbo se pred nami spretno izriše freska nekega natančno določenega časa in prostora. Glavno igralsko težo filma suvereno nosi Liv Lisa Fries, znana iz serije Babylon Berlin, v vlogi Hilde, pri kateri razberemo cel spekter čustev v strahotnih psiholoških situacijah; odličen je tudi njen filmski partner, nekoliko neroden in zadržan Johannes Hegemann. Gotovo je ena od odlik dela portret njune silovite čustvene in telesno čutne zveze, ki sega prek kalvarije, ki sta ji oba izpostavljena. S tem v zvezi bi veljalo izpostaviti še eno markantno posebnost, ki kaže na scenaristično in režijsko globoko premišljeno odločitev: v filmu tako rekoč ne vidimo nasilja. Tudi zasliševalci in pazniki v obdobju, ko Hilde v zaporu rodi otroka in se sooča s kazenskim procesom zaradi izdaje, skušajo biti razumevajoči, človeški. Skušajo celo po svojih močeh pomagati ... In to je tisto grozljivo. Nacistični režim – ali pa katerikoli drug totalitarni režim – ni bil karikirana parada pošasti, ampak so ga sestavljali in omogočali najbolj navadni ljudje, s takimi in drugačnimi prepričanji, ki so tudi na vrhuncu vojne živeli svoja vsakdanja življenja, samo opravljali svoje službe in tudi v tem času so se ljudje zaljubljali in rojevali ... Menim, da je to močno podcenjena plat filma in da je njegovo skrito mojstrstvo prav v načinu, kako drsi pripoved v mirnem, počasnem ritmu kronike neke ljubezenske zgodbe proti tragediji, ki jo je možno slutiti že vnaprej. Celovečerec Z ljubeznijo, Hilde tako s svojo navidezno preprostostjo predstavlja resnično pretresljiv, brezčasen humanistični opomin.
V roku 1989 nachádza postarší muž v lesoch neďaleko Malmö niečo, čo mu navždy zmení život: igelitové vrece a v ňom telo mladej ženy. Avšak, kvôli nedostatočným dôkazom a nedokonalým technológiám sa prípad na dlhé roky zasekne. Jeho spis skončí v registri nevyriešených vrážd. Zo slepej uličky vyšetrovateľov vyvedie až jedno náhodné stretnutie a zmiznitie 10-ročnej Heleny, dievčatka z 50 km vzdialeného mesta Horby. Oba prípady spájajú nielen hrôzostrašné okolnosti, ale aj rovnaký neviditeľný páchateľ, po ktorom neuveriteľných 13 rokov pátrali tí najlepší švédski kriminalisti. Príbeh nám pripomína, aká dôležitá je vytrvalosť, ochota učiť sa a nevzdať sa, aj keď sa situácia zdá byť neriešiteľná. Každý z nás môže niekedy ovplyvniť viac, než si myslí.CREDITS: Námet a dramaturgia: Diana KacarováHlas: Martin KaprálikZvuková produkcia: Miroslav BaričičPodcast produkcia: Simona MičováPodcast Kriminálne spisy obsahuje násilné a sexuálne scény. Preto nie je vhodný pre poslucháčov mladších ako 18 rokov, ani pre citlivé povahy.*Nasledujúci príbeh vychádza z verejne dostupných informácií a oficiálnych zdrojov, ktoré sú spracované do beletrizovanej podoby, a preto okrem faktických informácií obsahuje aj tvorivé prvky dotvárajúce celkový príbeh.
Karlovarští hokejisté Jiří Černoch a Vít Jiskra hodnotí sezonu HC Energie, která skončila účastí ve čtvrtfinále play-off. Oba hráči se shodují, že klíčovými faktory úspěchu byla role trenérů, skvělá atmosféra v kabině i výkony brankáře Dominika Frodla. Útočník Vít Jiskra se navíc dočkal první pozvánky do národního týmu.Všechny díly podcastu Co vás zajímá můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.
Karlovarští hokejisté Jiří Černoch a Vít Jiskra hodnotí sezonu HC Energie, která skončila účastí ve čtvrtfinále play-off. Oba hráči se shodují, že klíčovými faktory úspěchu byla role trenérů, skvělá atmosféra v kabině i výkony brankáře Dominika Frodla. Útočník Vít Jiskra se navíc dočkal první pozvánky do národního týmu.
An interview with Anne Adler, CEO of Oregon Business Academy and Shivan Bosco, a senior at Newberg High School about the work OBA does preparing students for college, career, and life success and about Business Week this summer at Oregon State University.
„Narodil jsem se 1. dubna 1935 v Poříčí nad Sázavou, okres Benešov u Prahy. Můj otec je topičem ČSD. Oba moji dědové pracovali ve skále jako kameníci,“ cituji úvod dopisu Josefa Topola, který napsal ve svých 18 letech do divadla E. F. Burianovi.
„Narodil jsem se 1. dubna 1935 v Poříčí nad Sázavou, okres Benešov u Prahy. Můj otec je topičem ČSD. Oba moji dědové pracovali ve skále jako kameníci,“ cituji úvod dopisu Josefa Topola, který napsal ve svých 18 letech do divadla E. F. Burianovi.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.
Czemu płaczesz Amsterdamie? No tak, będziecie grali z Polską w grupie. Bystrzy zauważyli, że w zeszłym tygodniu mnie nie było. Wziąłem urlop, bo wiedziałem, że po dwóch meczach reprezentacji piłkarskiej z Litwą i Maltą potrzeba będzie czasu na odreagowanie. Jest już lepiej, ale nadal telepie. Z dumy. Było dużo pozytywów. Osobnicy mniej wysublimowani piłkarsko poddają to w wątpliwość . Ale Niech negatywy nie zasłonią nam pozytywów. Były pozytywy, były - ale trzeba by było ich mocno poszukać, a to jest już zadanie dla sztabu szkoleniowego. Oba mecze miały duże znaczenie duchowe dla Polaków. Kto je oglądał ten zasłużył sobie na odpust zupełny...
Guardian Goddess in Manhattan.Book 3 in 18 parts, By FinalStand. Listen to the ► Podcast at Explicit Novels."Our Princess grew up around a woman whose keen intellect we rely on to protect us from unseen enemies," Saint Marie's voice became deeper and more threatening. "At the age of ten, she," Saint Marie looked my way as my hand shot up mimicking Aya's identical plea for attention."Yes Ishara?" Saint Marie chose to acknowledge me."She's nine.""Fine. At the age of nine, she earned an honorific, Mamētu me eda, which I didn't accomplish until my 19th year." 'Yes Ladies, I'm an epic bad-ass and I've been out-performed by a child'."She was kidnapped along with the Head of House Ishara. They tortured her by clipping off two of her digits, one at a time, then seared the damage with a blowtorch. She gave them nothing. At the end of the encounter, the two of them managed to defeat thirty Seven Pillar's commandos, over fifteen she disabled personally.""After killing nearly half as many enemies as the 35 I have personally dispatched in my entire career, she crossed a mile and a half of barren rock in the midst of a Category 4 Typhoon. Cáel Ishara only helped her half of the way because he was engaged with the last two members of the Seven Pillar's team.""I have utter confidence the madness here today, while assisted by House Epona and Ishara, was the brainchild of Krasimira. I say 'assisted' because Cáel Ishara spared Kwenhamai's life on the battlefield. Katrina Epona removed Kwenhamai from Romanian custody to keep her out of the hands of those who wished us harm. I was aware Kwenhamai was in New York, but not her precise location.""My read on the situation is this:"Aya of Kururiyahhssi was aware of Kwenhamai and Krasimira's plot to adopt her into the bloodline of the first Amazon.""She was not aware of Kwenhamai's plan to exit the Host in the manner she chose. I read the shock and pain in, Aya's face.""Our Princess has not given me a single order and I am the only voice here today that matters, I am the Golden Mare and the Council has consistently failed to agree on a Regency.""Krasimira, why have you done this?" Saint Marie abruptly asked for either a denial, or acquiescence of her perception of events."As directed by the Ancestors, the statute of a goddess of a First House was recast then returned to her perpetual spot. It brought new light to a dark, sacred and painful place. In that moment I realized that for the first time in nearly 3,200 years, the descendants of every Amazon gathered before the walls of Wilusa (Troy) had been reunited.""I was troubled. Was this a portent the augurs couldn't divine? In their council (the augurs) then came up with the words 'speak to our eldest'."Oh shit, the rest of the Council was racking their minds trying to figure who was the oldest surviving Amazon. I knew for a fact they were overlooking the two top candidates."I sought out the eldest Amazon alive. They claimed to not have the answer for my worries. She had far more numerous things weighing on her mind such as her intimate demise. Though I hated sharing the same air with her, I asked her to tell me her greatest regret.""I had given up on the Amazon Race until an Amazon reminded me, through martial effort, valiant spirit and a kind heart, I was wrong to abandon my faith with my people. Now I will die, unable to pass on my renewed hope because the one Amazon I would trust with my legacy is equally childless.""I asked her the name of this Amazon she felt was worthy of her legacy. Then I informed her she was wrong and the Amazon in question did indeed have a daughter. She asked to meet the daughter,""Last night I requested the presence of a female child residing with members of House Epona," the Keeper of Records looked up at the Golden Mare. "I provided neither the resident female (Caitlyn, Aya's Mother), or the House Head with an explanation."Female childSince my revival, Amazons were using 'female' child a lot more often. This meant, the motheer had never told her daughter farewell. The true fate of Aya of Epona would never officially be recorded. She has been born, but never recorded as an Amazon of her true House."The three of us met alone. The two embraced; birth mother and daughter. The eldest of us proclaimed she saw the light of Kururiyahhssi in her daughter's eyes. Words were exchanged. The child agreed to be adopted then departed. Further arrangements were made without the child's knowledge as we have recently observed.""I testify that there is only one Amazon alive today who knows what transpired and I will take those conversations to my grave. Does that suffice?" Krasimira finished. I was already regurgitating my mental quandary with my Isharans. Was Aya really a daughter of Kururiyahhssi?"I will leave it to the others to contemplate your, bizarre actions, Krasimira," Saint Marie frowned. "As for the rest of you, Aya has impressed me. If she has not impressed you, I do not care. I think she is definitely influenced by those two," Saint Marie motioned to Katrina and me. "It is a given since Katrina was of her blood and she has risked much in the presence of a man she calls 'Atta' and he calls 'Duma'.""Katrina is a cold, heartless snake and I am convinced she is one of the best 'First Bearer of the Sun Spear through the Halls of Night and Death' the Host been served by in a long, long time.” Saint Marie paused then looked at me while she said; “ Cáel is a fool who leads with his heart when he should let better women take charge. Fortunately for the rest of us, he is reliably successful despite his multitude of handicaps."Was I upset about being insulted? No. The truth hurts and a Man needs to learn to roll with the punches. Buffy I could deal with. Katrina most likely appreciated being associated with a dangerous reptile. Saint Marie hadn't forgotten Katrina threating Saint Marie's daughter that was for sure."I am considering much of what our Princess would like me/us to do, because it is based in keen insight and well-reasoned thought. She wishes to spare our sons so we will have more warriors in the fight. We have already added men to Havenstone and one to the Council, as was the Will of the Ancestors.""Let me see, she wishes a bodyguard of fourteen (2 First House and 1 from Africa, Asia, Europe and North & South America, the Amazon presence in Australia was minimal and I doubted they would bring someone up from Antarctica, plus the seven matching Runners) without removing permanent members of any House and allowing all Houses to have access to our future Queen. I approve. It is a fine idea and I wish I had thought of it.""Should we add Runners directly into the Royal House? She doesn't think so and I feel this decision shows a remarkably insightful into the long history of our People and protects the Council's sensitivity on such matters. I approve.""Placing our sons into the care of the Royal House? We need to free up as many sisters as possible. Men under the care of the Royal House will be tradesmen and help-mates. Not a single weapon will be in their hands. If none of you have realized herlike will take two decades to implement, it only increases my eagerness to see her become 'casted'."Aya's hand shot up again.Yes?""I would hope the Council, or the Regents, will consider a 'like' which is not mine. It is a man's and it should be of no surprise the idea is Cáel's.""If you feel it holds merit, Aya, tell us," Saint Marie deferred."The 9 Clans have shown some interest in a children exchange programs among our youth as it would provide new techniques we can add to our arsenal an a new avenue to experiment with new ideas. I find the idea to be promising as the Host takes part in affairs beyond our own immediate needs. It would also supply partners between families to be shared for a season or two."Translation: Amazon women could breed with men of allied Secret Societies to reduce our dependence on our own, much smaller, male population. In the short term, it would go a long way to rectifying the Host's child-bearing problems.The Council's quarrelsome behavior was biting them in the ass big time. Saint Marie was right, the only opinion that mattered was hers until the Council elected a Regency. Had we not been at war, the Council would have ruled, but we were, so we took orders from the Golden Mare. Even if the High Priestess had been alive, she would have deferred to our designated War Leader on most things."Cáel Ish, Cáel Wakko Ishara is a very dangerous and devious male, Aya. Be careful of any council he gives," Saint Marie's caution was more playful than menacing."I'll be okay," Aya peeped. "He doesn't have sex with any woman until she is eighteen." That wasn't what the Golden Mare was cautioning her about. We all knew it. Aya was working to defuse a sticky bit of mental juggling, listening to a man's advice."On that we can agree," Saint Marie conceded. "Back to what I would 'like' to say. The New Directive is being implemented. I feel it goes beyond the purview of my mandate. I will leave it for the Regency to deal with. Katrina and Tessa have already invested in the groundwork in this endeavor, so I will endorse it if that is the decision of the Regency.""I have zero desire to add a single Runner to the Security Detail. I will open up slots in the training program if that is what the Regency demands. Each House's policy for dealing with the First Directive is their business, not mine. If any of you wish to consider something the Princess considers to be important, so be it. The idea of 1,000 Isharans does not appeal to me. Look how much trouble their tiny numbers have already caused us and take heed."Buffy began growling, which amused/worried the Houses on either side of us. Unlike me, Buffy didn't 'roll with the blows' and considered all manner of insults to me, House Ishara and her Isharan sisters to be answerable with violence. I loved her so. There was also no way I'd let her go after Saint Marie. The Golden Mare would crush her; I had no doubt."The unwelcome blood feud: are both House Heads ignorant of my forbiddance of such things? Apparently so. Both defied me by tossing insults back and forth. Considering we are at war with two of the most powerful Secret factions, I am angered by both for their idiocy.""The solution the Princess likes is rather novel," Saint Marie was punishing both Messina and me with her low voice and fiery gaze. Krasimira coughed."Yes?" Saint Marie suspended her anger."The suggested resolution is not without precedence," Krasimira spoke with a scholarly detachment. "In our early days, the Host settled such disputes in Spring and Fall gatherings by contests of foot speed, hunting, horsewomanship, archery and wrestling. If we revive the tradition, the competing Houses could nominate one woman for each contest to settle the matter. Only the hand-to-hand match would risk either contestant's health.""I will consider it and render judgement before the Sun sets today," Saint Marie nodded. "The final like pleases me greatly. Dealing with the 52 of you is, Cáel?"I was on the spot. I couldn't let down my fan base of one, Aya. Perhaps it was five, Buffy (who would never admit it), Daphne (who liked me), Katrina (because she liked fucking with my head) and Desiree (who was less likely to admit she found me funny than Buffy).I felt I gave a decent effort."'A ginormous pain in my hemorrhoids?' the basic one.""'More painful than having my cornea scrapped with a spoon?' more gruesome.""'Enough to make me want to give Sakuniyas a surprise French kiss?' most likely to be fatal.""'Worse than waking up to discover I'm related to Cáel Wakko Ishara?' most horrifying, for both of us.""'Inspiring me to toss it all away and take up Professional Bikini Mud Wrestling?' a personal fantasy of mine.""Why do we put up with him again?" one House Head remarked."Because I am worried that one," motioning to Buffy, "will stab me in the elevator after a meeting.""My First, are you acting psychotic around the Council members?" I looked over my shoulder at Buffy."Wakko Ishara, it is not an act. I am psychotic," she responded deadpan."Are you still packing that thermite grenade?""No Wakko Ishara. Daphne stole it from me and hid it," was her quick delivery."I love working with you two," Daphne whispered."What is it with you, your unsubtle sexual innuendo and me in a bikini?" Saint Marie stared at me."I find the combination of brilliance and lethality sexy. Just ask Elsa," I grinned. Then I grimaced as Buffy stomped on my toes. The House Heads and Apprentices on either side of me noticed and clearly expected me to do something, like to show outrage (because she was my underling), or start crying (because I was a guy)."Prestige," Daphne hissed quietly. "Prestige." She was reminding Buffy that beating me up in public made the other Amazons think even less of me than they already did."I will go with (B), the cornea scrapping," Saint Marie gave me a nod."Damn it," I muttered. I also got my foot out of the way before someone did any more damage to my phalanges.'Best Daddy Ever,' Aya mouthed to me. Back to the main action."It is not my place to order the rest of you to elect Shawnee, Rhada and Buffy to be the Regency. I do admit I admire the mixture of candidates," Saint Marie declared. I shot Rhada a quick look. She seemed really, really enamored of the idea of being part of the Regency, thus staying in New York for the next decade, or so."Before the idea is rejected out of hand, I suggest we ask the three people our Princess would like to be part of the Regency if they would accept the nomination," the Golden Mare continued. "Shawnee Arinniti?""I bow to the logic and reason of the proposal," Shawnee replied."Rhada Meenakshi?""I wish to join my sisters in battle, yet I accept the reasoning behind the proposal," Rhada nodded. "If my Head of House agrees, I will stay and do my part for our People." What was she saying to me? 'You are going to whip me, beat me, torture me, humiliate me and push me to beyond the limits of any pain I have experienced until I pass out ~ repeatedly'."I despair of finding any other compromise," Mahdi frowned. "If my Apprentice understands the greater difficulty she will face gaining prestige among her House-mates, I will consent to this proposal." Essentially a 'yes'."Buffy Ishara?""I was really looking forward to ripping the spines out of still living foes, but I would be a fool to go against Aya of Kururiyahhssi's smarts. If Wakko Ishara wants to walk out of this room unassisted, he will see the wisdom of this decision as well," she gave me a shark's smile. Daphne had surpassed her limit and punched Buffy."Hell ya, I agree," I exclaimed. "Now I know there will be certain times of the day when she isn't stalking me.""I'll work more pain into our limited schedule," Buffy grumbled."Are we sure he is the House Head and she is the Apprentice?" Yet another House Head joined the 'shit on me' train.It was telling of our group dynamic how we accepted the Pyramid of Pain. The underlings dispensed advice and violence as they felt necessary without their 'superior' getting pissy about it. Buffy felt totally justified hitting me and accepted being hit by Daphne, who continued to act unimpeded as Buffy's rapid-fire translator."If I was House Head, I'd handcuff him to me," Buffy clarified for her."What she said," I pointed a thumb Buffy's way. I'd have used a finger, but she might have grabbed, twisted and made me scream in pain."Perhaps the Council can vote on this as their second order of business," Saint Marie cloaked her command as a suggestion."Cáel Wakko Ishara, can I ask you a personal question?" Kohar of Marda caught my attention."Shoot, wait, probably not the best terminology in this crowd. Ask away," I replied."Have you faced a House challenge yet?""Yes. Just last night in fact. We free-climbed the north-face of Havenstone. I beat the next closest contender by three floors. I also had Princess Aya on the roof dropping bricks on anyone who attempted to get past me.""That means he isn't going to answer you," Beyoncé interpreted for my audience."Can't you ever take these meetings seriously?" Febe Mielikki glowered."La, Febe, in the past few minutes I have watched the person I love most in the world get her life shat on," I shook my head."The only thing worse than seeing this happen to Aya is knowing this is her sole opportunity to not lose her soul, so I'm sucking up my heart's pain and putting forward a jester's persona so I don't put any more pressure on her than she's already been subjected to. Like me, she doesn't want the distinction of being a Person of Note.""Like me, she knows she must sacrifice her dreams for the sake of our People, the Amazon Host. Trust me, you would rather have 'me, the jester' than 'me, the Amazon' furious with the destiny that has foisted this pain on her'. Do any of you take responsibility for forcing the events of this morning?" I growled. If they wanted to see the other side of the Janus, so be it."Had you chosen a Regency in the fucking weeks you've been bickering, Kwenhamai could have been dealt with privately. The fate of the Royal House could have been put off a few years. Had you not all been so dead-set on being heroines of the Host, three of you would have sacrificed your bloodlust, your birthright and the future accolades you could recite on your final night (before taking themselves to the cliff), but none of you did.""Instead, you set the stage for dumping all of your indecisiveness on the slender shoulders of a nine year old girl most of you had written off as too fractured and frail to survive her 12th year only three months ago. So Febe how do you like the honest 'me'?" I finished off furiously.It was not lost on anyone in the chamber I was an Amazon raging against the cruelty of fate. Every other bitch in the room knew they had discarded my daughter's life as trivial and I was prepared to unleash violence on the next one to show an ounce of disrespect over Aya's surrendering of her destiny and my grief at failing to find a way to stop this from coming to pass. St Marie had just reminded them that I was 'reliably" successful despite my handicaps. Not an enemy anyone in the room wanted any part of. Saku would have been proud.A Note:I have been remiss in informing my readers of the names of the 53 Houses, even though I created it some time ago. I have made a few alterations to the original version as I've had to rethink certain parts of this tale, but here is the list I now use.List of Goddesses:The First Twenty Houses in no particular order :1) Ishara, Oaths, Medicine and War (to North America) (died out 450 CE; Reborn in 2014)2) (Deceased) Anat, Goddess of War, Fury and Blood Sacrifice (died out 6th cent. BCE) ~ possibly resurrected by Sakunyias3) Anahit, water, wisdom and war (to North America)4) Arinniti, Sun Goddess (to North America)5) Hanwasuit, Sovereign Goddess6) Illuyankamunus, Dragon God (to North America) (Special Case)7) Inara, the Hunter Goddess8) au ka, fertility, War, healing9) Kamrusepa, Healing medicine magic (to Africa)10) Lelwani, Goddess of the Underworld (to Africa)11) Hapantali, Pastoral Goddess.12) Hatepuna, Sea Goddess (to India)13) Hannahannah, Mother Goddess14) Moirai, Fate15) Selardi, Lunar Goddess (to Africa)16) Nammu, Primordial Sea, sailing, sailors (to India) (to Indonesia)17) Uttu, Goddess of plants (to Africa)18) Lahar, Cattle Goddess (to Africa)19) Ereshkigal, Queen of the underworld (to India)20) Istustaya and Papaya, Twin Goddesses of Destiny (to North America)Additional Houses, founded in Europe:(Code: Sc = Scythian; T = Thracian, P, Phrygian, C = Celtic, R = Roman, Sl = Slavic)21) (Sc) Marda, the One-Eyed Goddess/Vengeance {fantasy creation}22) (Sc) Farānak, A Scythian Goddess also known as the Lynx Goddess and the Silent Huntress (Dora)23) (Sc) Stolgos, Monstrous Slayer of Greeks (known to the Greeks as the Gorgon Stheno) {semi-historical}24) (T) Cotyttia, Thracian Goddess of Sex, War and Slaughter (to North America)25) (T) Bendis, Thracian Goddess of the Moon and Hunting.26) (T) Semele/Rajah, Thracian Goddess of the Earth and Birth (to India)27) (T) Hylonome, Centaur Goddess28) (P) Cybele, Phrygians Earth Goddess on Lion's throne (to the Amazon)29) (C) Andraste, War Goddess; also Goddess of the Moon and Divination; 'the Rabbit Goddess'30) (C) Epona, Horses (to North America)31) (C) Cyhiraeth, Goddess of springs whose war cry precedes death (to Africa)32) (C) Maeve, War Goddess, the Enslaver of Men33) (Deceased) (C) Nantosuelta, Earth, Fire and Fertility (died out 1st cent. BCE)34) (C) Artio, the Bear Goddess (to North America)35) (C) Nemain, Goddess of War and Panic36) (R) Minerva, Roman Goddess of War & Strategy37) (Deceased) (R) Diana, Hunting and Archery (died out in India 16th cent. CE)38) (Sl) iva, Love and Fertility49) (Sl) Morė, Goddess of harvest, witchcraft, winter and death (to North America)40) (Sl) Zorja, The twin Guardians (Evening/Morning Stars)41) (Sl) Oźwiena, fame and glory (died out in 1944)42) (Sl) Koliada, Sky Goddess and deity of sunrises/dawn (died out 17th cent CE)43) (F) Mielikki, Goddess of the Hunt44) (N) Ska i, giantess, Goddess of bow-hunting, skiing, winter, and mountainsAdditional Houses, founded in In dia:45) (I) Mookambika, Demon Slayers46) (I) Bhadra, Goddess of the Hunt (to Indonesia)47) (I) Meenakshi, The Liberator (Rhada and Madi's House)48) (I) Durga (Dark Mother) (to Indonesia)49) (I) Chandala Bhikshuki, Queen of Night, Death, Destruction and Rebirth50) (I) Jaya (Goddess of Victory)51) (I) Chelamma, the Scorpion Queen (died out 16th cent.)Additional Houses, founded in Africa:52) (A) Oshun, (Yoruba Goddess of Love, Sexuality, Beauty and Diplomacy; Lady of the Orisha ~ life spirits)53) (A) Yemonja, Mother of Rivers (to the Amazon)54) (A) Oba, Goddess of Betrayal and Exile55) (A) Ox ssi, Goddess of Hunting, Forests, Animals and Wealth56) (A) Jengu, Goddess of Jungles and Water SpiritsAdditional Houses: founded in North America(NT = Native Tribal)57) (NT) Uusheenhiton (noo'uusooo' heeninouhuusei hitoniho') (Arapaho), Storm Horse Sister {fantasy creation}58) (NT) Gahe, Apache (supernatural spirits who live in the mountains)Prospective House:59) New, (Hittite) SzelAnya, the Dragon's DaughterCurrent Number of Central Houses:12 in North America (9+Ishara from Europe and 2 native)10 in Africa (6 from Europe and 5 native)3 in Amazonia (1 from Africa and 2 from Europe)8 in India (3 from Europe and 7 native)3 in Indonesia (2 from India and 1 from Europe)17 in Europe6 Deceased{7:35 am Sunday, September 7th ~ Last day}Right where we left offMy rage over Aya wasn't called into question or challenged. Practicality had trumped tradition in the inevitable Amazon fashion. The only one elevated in anyone's eyes was Aya. Krasimira's apparent political adventurism was probably hard for the others to deal with. But in context, only Mahdi, Katrina and Saint Marie had seen her denounce Hayden, so this seemed a new side of Krasimira to most people in the room.Krasimira wasn't the spiritual authority, that was Hayden. She wasn't the Generalissimo, that was Saint Marie. Katrina and I were both appointed officials, we retained our House status. Saint Marie would die a member of House Inara and join her ancestors with pride. Her litany of accomplishments were well known to the Host.But Krasimira? She would die a member of House Cybele unheralded. The Keeper of Records recorded the feats of others, not their own. Nearly two generations ago, a young Krasimira had joined the Keeper's House as a guardian to an un-remembered (save by her) augur. The augur passed and she took up other duties within the house.When the old Keeper faced her final months, she elevated Krasimira to her spot. High Priestess Hayden had approved the choice without really knowing who Krasimira was. (No one outside the House of the Keeper had personal bonds with her anymore.) Seamlessly, she had sat in the old Keeper's seat and the Council kept chugging along.For the past eight years, she had sat quietly at Hayden's side and only speaking when addressed. Mostly, she did nothing overt. The actual note-taking was done by an underling. The Keeper took her own private notes squirreled away in her mind, to be written when she was by herself. Those notes would be handed over to her successor, for the Keepers' eyes and theirs alone.I don't think Krasimira knew me in particular when she dutifully followed Hayden into these chambers the day my death, or life in a cage, was bantered about. It was the day we first crossed paths. She would have known of Shawnee's request for the tooth of an Isharan, though she lacked the authority to ask why. (She wasn't a voting member of the Council.)But when Shawnee made her claim, Krasimira hadn't balked in her support, despite the oddity of Shawnee's declarations, I was indeed Ishara and my sisters could not dispose of me. The outrage of the others meant nothing to her. She pursued her obligations with true Amazon fearlessness both inside and outside of the Council.On the night of the 2nd Betrayal, a Keeper had sat there in silence as her fellow Amazons, the Ash Men, were sentenced to an unjust death. She'd had neither the numbers nor the authority to alter events, what else could she have done?So the Keepers kept track of the names of nineteen 'unaccounted for' Ash Men. For what purpose? An episode of Amazon history no one would ever want to revisit? Yet in my hour of need, coming back 2,600 years was the name 'Vranus of Ishara', sitting only a few keystrokes away. No one, save a few Arinniti diehards, wanted to know the truth of the Amazon Ash Men; and even they didn't want to remember us as individuals. To them, Vranus existed as a notation on the secret Charter of the Arinniti Sons.To Krasimira, Vranus had been a living, breathing warrior of the Host, not even dead, still mythically fighting the enemies of our race because his death had never been officially recorded. With my appearance, I stood in mute testimony to his death, and that of his sons and their sons for a damn long time.Still, I hated playing catch-up.With the Amazon custom of adoption, had no one asked if another possible Isharan heritage still persisted?I would bet they had. And I'd bet they had sought for that knowledge in the Rolls of the Host, always finding that pathway devoid of hope. But if the Keeper had known, why had she kept quiet?Pride, shame, Krasimira's words: we show anger when we should show humility. We are proud of our shame. We are arrogant of our weaknesses. We have heaped insult upon insult on our ancestors, yet are now aghast that they turn away from us, I had confused her soliloquy with that of an accusation, not the long held understanding of her office.Even staring extinction in face, the modern Host hadn't truly accepted the answer, the line of Vranus. Faced with the truth, the Amazons would have 'forgotten' the descendants of Vranus all those centuries ago in the same way they 'forgot' all the other Ash Men on the day I was brought into the Host.But the Keepers did something more than maintain the rolls and records of the Amazons, more than watch over the augurs and make sure their messages made it to the proper ears. They safeguarded the truth. No matter what the Council decided and the High Priestess commanded, the Keepers remained honest stewards of the real history of the Amazons.Why?The Amazons were terribly practical and the truth could run contrary to the needs of political reality. Honesty wasn't a highly stressed Amazon virtue, loyalty was. So was bravery. And thus generation after generation of Keepers had lied to the Council and the High Priestesses. Every time those august personages had committed something to 'the nothingness', the Keepers had defied them and not forgotten.The first heads of the first twenty houses had surrendered their names for the unity of their people, but the Keepers remembered. All twenty of those women had been of the Amazon tribe of the Pala people living on the southern coast of the Black Sea when the Trojan Wars began. Over time, their true blood descendants had founded new houses and been adopted into others.Aya was truly a daughter of Kururiyahhssi; I had no doubt of that anymore. Had she not shared the same blood as the first Amazon, Krasimira wouldn't have brought Aya and Kwen together. Resurrecting an ancient tradition in a complicated fallacious coup attempt wasn't in her; nor was such a maneuver even a necessity. The Host would elect a Regency eventually and Saint Marie was handling the war in a highly competent fashion.So Krasimira hadn't sought out the heirs of Vranus, yet when one appeared, she welcomed 'him'. And when she stepped into the President's office with Hayden while waiting for me to be brought upstairs to face judgement that night, I imagined sending Hayden to the cliffs was the farthest thing from her mind.The rest were playing politics, gender politics, and couldn't see the truth staring Krasimira in the face. The truth was a bitch and didn't play favorites, or worry about the sensibilities of others. Krasimira had seen her sisters refusing to acknowledge the ugly reality they had created for themselves.Krasimira wasn't an advocate for Ishara, that was my job, and my crappy performance was something between Dot and me. She wasn't an advocate for the males and the New Directive. That was what Katrina was for. No, like a hundred Keepers before her, Krasimira was the silent sentinel for the Truth and, the Truth didn't care about anything but the Truth."The assassin is indeed in this room. Its name is Amazon was a rather grand pronouncement from the Chief Librarian, wasn't it? Krasimira didn't chastise Hayden. That wasn't her place. Technically, neither was she disputing Hayden's ability to rule.This wasn't the climax of a dinner-theater 'Who Done It'. The crime before the High Priestess was High Treason and I was the pre-ordained guilty party. My 'ally', Katrina Epona, had not been an advocate for my defense. No. Again in my Hour of Need it was Krasimira.Lacking any true authority, she had defied her sisters and made her definitive statement. What truly transpired was Krasimira staring Hayden straight in the eyes and saying 'you cannot lie your way out of this one, High Priestess. We (as in all the Keepers past and present) will not let you'.Had she used those words, Saint Marie would have gotten around to asking what Krasimira meant. Krasimira would have rather died, because once those bitches discovered their nerdy sisters hadn't erased a damn thing in 3,000 years, they would insist they do so immediately. Krasimira wasn't about to do that. Thanks to the chaos surrounding Hayden's departure, no one had confronted her over her crucial action.To put it more precisely, the Golden Mare had been too busy and Mahdi had been wrapped up in Hayden's Decree and the resulting pressure on the Heads of House to pick the Regency. Katrina was probably a case of I'm not going to ask you so you don't have to lie to me. The only other living person in the room when Hayden's fate was sealed was me, and I'd had my hands full as well.I had to think about what I should and could do. I couldn't beat her up over Aya anymore than I could punish my Isharans for their misplaced arrogance. I decided to extend a 'thank you'; and not only for myself, but for every conceited bitch who had ever sat at this table, or all the other physical mediums the Council had used before this one.We held three votes: The Council couldn't collectively decide on how to implement Aya's other likes (1), so they agreed on her suggestion for a Regency instead (2). The final vote was to set a date for the next Council meeting (3). A date within 9 days of the Winter Solstice with the Regency to decide the precise date and give the House Heads two weeks warning.The last calamity at the meeting was initiated by a question of etiquette."How do we address the Princess at Council meetings?" the Head of House Hanwasuit inquired of Krasimira."There is no precedent for addressing the Iwaruwa alone. By our laws, she is not truly Dumalugal Aya either. She is Nasusara," Krasimira responded. Queen."She is a child," a third House Head declared, "not an Amazon.""No," Mahdi shook her head. "A, Aya is 'un-casted'. She bears an honorific presented to her by the leader of an established stronghold (Summer Camp) and confirmed by the Golden Mare minutes ago.""Congratulations my mamētu me eda," I winked to my past and present Princess, "you've just become a single-digit aged teenager.""Go Aya," Daphne and Buffy whispered behind me. Aya raised her hand, waiting for Saint Marie's recognition.However, Saint Marie moved steadily forward, declaring: "Until the Regency alters my decision, I decline assigning anyone to the Iwaruwa (heiress) whose sole purpose would be to stop her from sneaking off to endure her 12th Year Test. I judge it to be better we know where we placed her as opposed to failing to outsmart her as she needlessly proves to the Host she is, in fact, already an Amazon of the Host." Aya lowered her hand.Thus,'Yes, Aya is an Amazon of the Host' and 'Aya will take her 12th Year Test because she wants to take it, won't let us talk her out of taking it and the rest of us had better accept it'."So, she is our Queen then?"No one appeared to have an answer. Aya raised her hand once more."Yes?" the Golden Mare smiled down at her."Am I in charge?" Aya's other hand squeezed Saint Marie's as she spoke in a barely audible voice."Perhaps.""If I was in charge, I would like it if there was a law that declared the Queen of the Amazons would be officially represented by a Regency until she becomes casted, and antedate the law by one hour so this never, ever comes up again," Aya kept looking up at Saint Marie."Aya," Katrina exhaled.The council chamber was a mixture of awe, resentment and amusement. If Aya was Queen, she could make such a law. The Queen-ship was a Bronze Age autocratic institution designed to provide leadership to a 'state' in near-constant warfare with is neighbors.It was guided by oral traditions and military necessity, not written laws. As long as the queens provided successes on the battlefield and through diplomacy, she was deemed fit to rule. The traditional way of choosing a House Head was the same for the Royal House, the ruling Queen chose an heir.In the long list of Queens, less than half had been the 'eldest' child. No, those ancient War Leaders picked the bravest, smartest and most successful daughters to succeed them. Their wisdom in those selections showed in the fact the Amazons had held off a male-dominated world for over 600 years before fatally marching off to answer an ally's call to fight in the Trojan War."I advise against it," Saint Marie shook her head. "You are young. You are also the only Royal we have. Duty demands and sisters must always answer their sister's call."Translation: Aya was an adult now. It was similar to the first lesson Pamela gave me upon learning I was Ishara. We lived with bitches, it doesn't pay to play nice with bitches."Thank you," Aya nodded. She was 'thanking' Saint Marie for the lesson, no matter how hard it was to accept. Krasimira coughed."Now that the matter is settled," she spoke. The matter wasn't settled. Krasimira was steamrollering the discussion. "What do we call you?", to Aya."I, oh," in a very small voice. Aya's brow furrowed and her tiny nose wiggled. "I wish to be known by the legacy of my Anna (mother) and Atta (me, Cáel). I will be Assiyai hamai.""Love song?" Daphne murmured to Buffy."Assiyai hamai?" Krasimira asked for clarification. 'Love-song' was hardly the name of a 'fierce' Amazon Queen."The only other name I could come up with was Markappidusmene, which seemed less auspicious," she meeped. Markappidusmene meant 'Tiny Smile'."Perhaps Talliyahulla would be more auspicious?" Saint Marie nudged Aya. 'War Cry'."Oh no!" Aya balked. "That's your job.""What do you think your job is?" the Golden Mare questioned, suddenly realizing she'd made the mistake of making assumptions where Aya was concerned."To go to the cliffs with twice as many Amazon daughters, each equal to the likes of Saint Marie, Katrina, Oneida, Buffy, Elsa, Kohar and Tad fi as exist today. We must not 'survive', or simply replenish our numbers."We must become stronger because the World is a terribly messed up place," she raised her wounded hand and splayed her digits for the others to see the two she was missing, "and has become too small for us to seek safety in hidden freeholds any longer. If we cannot hide, we must rule openly. We are Amazons. Having no equals, we must rule alone. The only people we can trust, really trust, are the sisters at our sides."My job is to advance my People's cause with both compassion and cruelty and I will do so alone, because the Amazon Queen has no equals, only daughters."Not a sound. I could count out the individual fan blades recycling the air."Let our enemies tremble," Saint Marie nodded, repeating an earlier declaration."Assiyai hamai," Krasimira intoned, making Aya's royal name official before adding, "Assiyai hamai, you are mistaken about one thing. You are not alone. You have a mamētu me eda.""Oh," she perked up, shedding the gloom which surrounded her. She looked at me, our eyes met and we both grinned, then she giggled...and yet again, up her hand went."Yes?" Saint Marie looked upon Aya respectfully and then at me with much suspicion."Is the mamētu me eda of my mamētu me eda also my mamētu me eda?" Aya asked.Just like old times, only Katrina was ahead of the game. "Oh, by Epona," the Spy-mistress snorted."Cáel Wakko Ishara, who is your mamētu me eda, oh no," Saint Marie bristled."Ah, indeed," Krasimira nodded. "An unlooked for bonus.""Does someone care to enlighten the rest of us?" the head of House Nemain prodded."Oh!" That was Elsa."That's right!" Oneida, she was definitely a fan of me and my spasmodic lifestyle."Wakko Ishara's mamētu me eda, other mamētu me eda, is Temujin, Great Khan of the Reborn Mongol-Turkish Khanate and ally of the Host," Saint Marie let them know. "They are bonded by Cáel risking his own life to save Temujin's. It is actually a privately understood and publically declared fact.""In Temujin's words to the international press when our Cáel and our new Queen were kidnapped : I believe Cáel is still alive. If he wasn't, we would be seeing piles upon piles of dead enemy around him and his 'boon companion', clearly visible from orbit. Until they discover this carnal pit from Hell, I am sure they are both still alive," Oneida added. Rhada flashed ill-distilled hate her way."Shawnee, is your Apprentice's mind addled with the birthing hormones of their child?" Mahdi snipped. That was merely a cultural zing, not an attempt to expose my sinister erotic misdoings. Unfortunately, she was somewhat correct. Okay, she was totally correct."That was uncalled for," Shawnee graciously chided Mahdi, thus demonstrating her ignorance of the facts soon to be in evidence."Yes, I am carrying a child of Arinniti and Ishara," Oneida proclaimed loud and proud. "We share a Warrior's Love."I wasn't really sure how anyone else reacted to the news because House Ishara exploded into violence. That is the politic way of saying Daphne and Juanita were trying to stop Buffy from beating me to death. Here was yet another Ishara-baby and it wasn't gestating inside her. I was too stunned to defend myself.And the old refrain: 'and then it got worse'."Ta ah kattanda!" (IN HITTITE for 'you pig's ass'), Rhada howled. I missed her drawing her blade, vaulting to the top of the table and lunging at Oneida. Most of the Amazons in the room stood, yet held their ground.They weren't shocked into indecisiveness, only trying to understand the nature of the conflict before intervening. This was not the first 'your Amazon did something my Amazon found infuriating' public threat they had to have dealt with. Rhada was more volatile than the average woman of her breed and station, true, but a violent in-chamber assault?That wasn't the 'worse' though. Oneida drawing her blade in an open challenge to Rhada wasn't the worse either, nor was her shouting."He loves me! He merely saved you!"Saint Marie yelling 'Ishara! Ishara!' over and over again, demanding I put my house back in order wasn't the end of my woes, nope.Me being yanked free of my House fur-ball into the volcanic gaze of Elsa as she seethed, "Rhada?" Oh yeah, Elsa's people and Rhada's people had a bit of a blood feud going on, how could I have forgotten that?But wait!"Not Fabiola!" gasped Messina, bizarrely assuming I slept with, okay, not such a huge assumption."Gael?" voiced by the Head of House Bendis, followed by Gael's "I'm late.""Damn it!" I pulled away from Elsa (slightly)."No. She only lets me ejaculate on 'safe days'," to Messina, Fabiola's Mom."Oh, come on! We had sex one time!" to Gael of Bendis, and finally,"Stop it!" to Rhada and Oneida, (deep breathe). "Really?" with my most believable happy face plastered on. "This is great news!"No. No it wasn't, and I could read the ugly emotional undercurrents on the faces of everyone present, except Aya, who kept the faith."Ishara," Saint Marie rumbled. I held up one finger to forestall her wrath."Oneida, Rhada and I have already decided to name our daughter Parvati. My daughter by Tad fi, ordained by the Goddess to be the first born, will be named Shala while my first son will be called Harki heni (White Hair, I'd call him Raider when we were in the 'outside' world).""My daughter by Miyako Yuri will be named Suwais-urāni, Fushichou in her Mother's tongue, in honor of Sakuniyas. My, other relationships," I would have liked to say 'none of your business', except Amazon mothers, or not, those children would be of Ishara's blood and potentially their kin.
Planica bo danes v znamenju ekipne tekme, potem ko sta včeraj na prvi posamični v letošnjem finalu sezone svetovnega pokala v smučarskih skokih s poleti blestela Domen Prevc in Anže Lanišek. Oba bosta danes skupaj z Lovrom Kosom in Timijem Zajcem zastopala Slovenijo. Ostali poudarki oddaje: - Včerajšnji potres v Mjanmaru terjal več kot tisoč življenj. - Turška opozicija vztraja na množičnih protestih v podporo carigrajskemu županu Imamogluju. - V Muzeju narodne osvoboditve Maribor odprtje razstave s portreti izbrisanih.
Může cirkus pozitivně působit na duševní zdraví? Lze ho použít v terapeutických procesech? A pokud ano, jaké metody lze v takové praxi aplikovat? Knihovna CIRQUEONu přinesla další přednáškový večer, tentokrát na téma " Cirkus a jeho terapeutický potenciál." O tématu mluvila cirkusová lektorka a performerka Hana Davidová a klinický psycholog a žonglér Vojtěch Holický. Oba stojí za mezinárodním projektem CIRCUS CLINIC, ze kterého vzešla publikace v českém a anglickém jazyce. Projekt, jehož partnerem byl i CIRQUEON, zkoumal několik případů, u kterých lze nový cirkus použít k podpoře a rozvoji terapeutických procesů u dětí a mladých dospělých. Nabízí zajímavé způsoby, jak přemýšlet o cirkusu a jeho možnostech pro podporu celkové pohody prostřednictvím her, kreativity, uvědomování si vlastního těla. Poslechněte si CIRQUEON CIRKUS PODCAST, který připravila Veronika Jošková Štefanová. Přednášky v Knihovně CIRQUEONu jsou v roce 2025 podpořeny Operačním programem Jana Amose Komenského.
V parlamente je ďalšia skupina nespokojných poslancov - tentoraz okolo predsedu koaličnej SNS Andreja Danka, ktorý pri riešení predchádzajúcej koaličnej krízy prišiel o jediný rezort, na ktorý mal priamy vplyv. Prejavilo sa to pri hlasovaní o dvoch návrhoch, ktoré do parlamentu priniesol Robert Kaliňák. Oba prešli len vďaka opozícii. Ide o pokračovanie koaličnej krízy? Má koalícia naozaj väčšinu? Alebo bude teraz nový normál, že skupiny poslancov budú kšeftovať s podporou návrhov či personálnych nominácií? Už včera totiž odstúpil z kandidatúry na člena Rady STVR nominant Hlasu Daniel Krajcer, ktorý tvrdil, že sa stal predmetom politického boja o funkciu predsedu parlamentu pre Richarda Rašiho.V dnešnom podcaste budete počuť reportéra Aktualít Tomáša Kyseľa a politológa Pavla Baboša. Moderuje Peter Hanák.
V parlamente je ďalšia skupina nespokojných poslancov - tentoraz okolo predsedu koaličnej SNS Andreja Danka, ktorý pri riešení predchádzajúcej koaličnej krízy prišiel o jediný rezort, na ktorý mal priamy vplyv. Prejavilo sa to pri hlasovaní o dvoch návrhoch, ktoré do parlamentu priniesol Robert Kaliňák. Oba prešli len vďaka opozícii. Ide o pokračovanie koaličnej krízy? Má koalícia naozaj väčšinu? Alebo bude teraz nový normál, že skupiny poslancov budú kšeftovať s podporou návrhov či personálnych nominácií? Už včera totiž odstúpil z kandidatúry na člena Rady STVR nominant Hlasu Daniel Krajcer, ktorý tvrdil, že sa stal predmetom politického boja o funkciu predsedu parlamentu pre Richarda Rašiho.V dnešnom podcaste budete počuť reportéra Aktualít Tomáša Kyseľa a politológa Pavla Baboša. Moderuje Peter Hanák.
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 83 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Myslím, že je dobře, že byl Donald Trump zvolen,“ tvrdí šéfredaktor Echa24 Dalibor Balšínek, podle kterého nový americký prezident zahájil revoluci zdravého rozumu. Podle komentátora Seznam Zpráv Jindřicha Šídla je logické, že nástup nové administrativy do čela USA lidi děsí. „Ty věci, které vidí, je musí znepokojovat. Je to pořád nejsilnější velmoc,“ varuje a například Trumpova poradce Elona Muska přirovnává k padouchovi z bondovky. Oba novináři se shodují, že současný svět je rozeštvanější a zranitelnější než kdykoli v posledních desítkách let. Balšínek se například obává, aby to v Evropě, kde jsou lidé zvyklí na stát, který jim přispívá na všechno možné, nevedlo k sociálním bouřím a případně k nástupu autoritativního řízení. Kromě rizik, která přináší nástup Donalda Trumpa do čela USA, se novináři neshodnou na tom, jakou roli mají média v krizi důvěry. Šídlo ani Balšínek nezpochybňují, že velký problém přinesla pandemie koronaviru, během níž chybovala jak média, tak politici. Podle Balšínka však podobně problematickou dobou byla i ruská invaze na Ukrajinu, protože se na jejím začátku dle jeho slov nemohla objevovat kritika napadené země. Dokonce tvrdí, že to není „naše válka“. S tím Jindřich Šídlo nesouhlasí a dodává, že konflikt se nás přece bezprostředně týká. Jak média selhávala v době „diktované strachem“? A dají se kroky Donalda Trumpa vnímat jako proruské? Dozvíte se v rozhovoru.
Oba jeho dědečkové byli komunisté, sám shodou okolností prožil dospívání v Moskvě druhé poloviny osmdesátých let, a dnes patří k nejrespektovanějším zahraničním reportérům. Začínal v Nově, ale od roku 2006 působí v zahraniční redakci České televize. Byl jejím prvním zpravodajem na Blízkém Východě. Tam jsme se také seznámili, když jsme při jedné z mých návštěv Tel Avivu zašli v roce 2016 na pivo.Nedávno oslavil osmačtyřicáté narozeniny, vlastně den před natáčením našeho podcastu v Knihovně Čermáka a Staňka. Cítí už krizi středního věku? Je potetovaný, má dlouhé vlasy a jezdí na motorce … ale to všechno prý už dávno. Povídali jsme si o tom, co nás oba baví a považujeme za důležité: o žurnalistice i válce, o lásce a nenávisti, dětech a o tom, jak vidí budoucnost. Co odpověděl? To se dozvíte. Přeju příjemný poslech!A jako bonus si můžete přečíst článek, který jako vždy podle přepisu podcastu napsala AI (Claude 3.7 Sonnet).Jakub Szántó: Mezi válečnými zónami a mýty o objektivitěRenomovaný válečný zpravodaj otevřeně hovoří o své cestě světem konfliktů, židovské identitě a budoucnosti Blízkého východuV pražské knihovně Čermák Staněk se rozléhá smích. Jakub Szántó, jeden z nejrespektovanějších českých válečných zpravodajů, právě popsal svůj první televizní vstup. Tehdy mladý reportér předstíral telefonát do pouštní telefonní budky a z obrazovky komerční televize znělo jeho slavné "Hello, Charlie". Dnes, o více než dvacet let později, sedí před publikem jako ostřílený veterán, který přežil bombardování v Gaze, pašoval alkohol v lahvičkách od ústní vody a vyjednával s muži ozbrojenými kalašnikovy na desítkách checkpointů.Szántóva cesta začala neobvykle - v Moskvě pozdní sovětské éry, kam se v devíti letech přestěhoval s matkou učitelkou. "Nosili jsme bledě modré pionýrské košile, ne bílé jako ostatní, a naše rudé šátky byly krásné lněné, ne ty jejich hnusné oranžové z uměliny," vzpomíná s úsměvem na dětské projevy vlastenectví v cizí zemi. Bylo mu třináct, když se vrátil do Československa, které se mezitím změnilo ze socialistického na raně kapitalistické."Všichni poslouchali muziku a já poslouchal Hurvínka na kazetách. Četl jsem Rasputina a myslel, že je to Saturnin," popisuje kulturní šok, který zažil. "Když někdo mluvil o Cimrmanech, myslel jsem, že jsou to nějací sousedi."Do světa novinařiny vstoupil náhodou. Vystudoval mezinárodní teritoriální studia, získal doktorát z moderní historie prací o českém fašistickém časopisu Vlajka, a nakonec skončil v roce 1999 v televizních novinách. "Jediná moje kvalifikace byla, že jsem studoval něco, co se týkalo mezinárodního dění, a měl jsem nějaké jazyky," přiznává.Jeho vyprávění o začátcích v TV Nova odhaluje absurditu mediálního světa devadesátých let. "Chtěl jsem zachraňovat svět, dělat reportáže o hladovějících dětech v Africe," říká. "A nakonec jsem dělal zvířecí tečky na konci zpráv." Za každou vážnou reportáž o převratu v Zimbabwe musel natočit několik zpráv o Pamele Anderson a jejích údajně umělých tělních partiích.Přesto se mu podařilo postupně vybudovat pozici respektovaného zahraničního reportéra. V roce 2006 přešel do České televize, kde zůstává dodnes. "Zahraniční redakce České televize je větší než řada celých redakcí v menších novinách," říká s hrdostí. "Obsluhuje celý svět a dělá to, co má - poskytuje kontext, ve kterém by lidé měli zprávy vidět."Když Szántó mluví o své práci válečného reportéra, je překvapivě střízlivý. "Drtivou většinu času je to hrozná nuda. Logistika, přesuny, mluvení s blbci, dávání jedné gumážky za druhou." Přesto se mezi těmito okamžiky skrývají zážitky, které stojí za to.Jeho kniha "Za oponou války", za kterou získal řadu ocenění, nabízí pohled do zákulisí práce válečného zpravodaje. Je pravdivá zromantizovaná představa válečného zpravodaje, který každý večer skončí v hotelu na baru, láme do sebe panáky a pak má divoký sex s produkční z turecké televize? “Na Blízkém východě to tak není. Proto vždycky chceme bydlet v křesťanských čtvrtích - protože tam je ten bar," říká s úsměvem.Szántó, sám židovského původu, strávil pět let jako zpravodaj na Blízkém východě. Své židovství nepovažuje za překážku objektivity, naopak kritizuje tuto představu jako předsudek: "Je zajímavé, že se u Žida automaticky předpokládá, že nebude k Izraeli kritický, ale když přijede Ian Pappé nebo vydá knihu Noam Chomsky, nikdo to neřeší."V souvislosti s vydáním své nové knihy "Mezi mlýnskými kameny: Gaza a její příběh" nabízí střízlivý pohled na možná řešení: "Gaza je palestinská a měla by být základem budoucí palestinské státnosti. Problém je, že po 7. říjnu 2023 se Hamásu podařilo jediné, a t definitivně zabít mírový tábor v Izraeli."Když přichází řeč na současnou geopolitickou situaci, Szántóův tón se mění. Mluví o znepokojení nad směřováním světa po nástupu Donalda Trumpa do čela americké administrativy. Zvlášť ho děsí Trumpova politika vůči Rusku a Ukrajině.Přesto si zachovává jistou dávku optimismu. Na otázku, zda bude svět za deset let lepší nebo horší, odpovídá bez zaváhání: "Bude lepší."Ve svých 48 letech se Szántó dál věnuje reportování ze světových konfliktů, jezdí na motorce, chodí na metalové koncerty se svými syny, a přitom píše knihy, které pomáhají pochopit složitost světa. Je to muž mnoha rozporů - válečný reportér s doktorátem z historie, otec a dobrodruh, Čech i Žid, skeptik i optimista."Písmácká sousedská tradice od Národního obrození pořád žije," říká na závěr. "Jsou věci, které nejsou hezké, ale furt je docela proč být hrdý na to, že jsme Češi."
K narozeninám připravila Dvojka známé autorce a moderátorce četbu na pokračování z její novely Díky za každé nové ráno. Podle knihy vznikl i film. „Vždycky se na něj dívám a s Milanem Šteindlerem si pak píšeme. Oba máme pocit, že film časem získává. Nestárne. Bylo by fajn, kdyby to tak bylo i se mnou,“ glosuje Halina Pawlowská v Blízkých setkání. Ve studiu zaznělo i přání samotného Šteindlera a do rozhovoru vtrhl i Jakub Kohák s dortem, kyticí, chlebíčky a neobvyklým přáním.Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.
Obchod s chudobou a život tzv. skleněných dětí, tedy sourozenců lidí s handicapem. To jsou dokumenty, které můžete aktuálně vidět v českých kinech. Jmenují se Dům bez východu a Ta druhá. „První z filmů zachycuje situaci, o které bychom chtěli věřit, že už v Česku není vůbec možná,“ říká o Domu bez východu filmový kritik Radiožurnálu Pavel Sladký. „Oba filmy jsou zásadními výpověďmi o svých tématech, jakkoliv jsou pojaté úplně jinak. Oba stojí za zhlédnutí,“ dodává.
K narozeninám připravila Dvojka známé autorce a moderátorce četbu na pokračování z její novely Díky za každé nové ráno. Podle knihy vznikl i film. „Vždycky se na něj dívám a s Milanem Šteindlerem si pak píšeme. Oba máme pocit, že film časem získává. Nestárne. Bylo by fajn, kdyby to tak bylo i se mnou,“ glosuje Halina Pawlowská v Blízkých setkání. Ve studiu zaznělo i přání samotného Šteindlera a do rozhovoru vtrhl i Jakub Kohák s dortem, kyticí, chlebíčky a neobvyklým přáním.
Je to mimořádný podcast. Nejen proto, že celkově trvá dvě hodiny. Neprobíráme jedno téma, ale reagujeme na vaše dotazy, podněty a připomínky.Namátkou: Je Babiš nebezpečnější ve vládě, nebo na Hradě? Nechová se Petros ke Karolíně jako typický řecký sexista? Jak Petros zajišťuje, že Bohumil a Karolína u voleb nehlasují pro Konečnou a SPD? Proč není Donald Trump geniální šachista, ale intuitiv? Plánují pánové obnovení Tří mačet? Komu fandí osazenstvo podcastu ve fotbale?Obsáhle také rozebíráme problematiku tzv. Jihočeské džamáhíríje, tedy zvláštní oblasti na jihu Čech, která má v budoucnu nakročeno k vyhlášení samostatnosti. Přijme Karolína občanství budoucího státu? Tahle otázka visela ve vzduchu během celého podcastu.Odpovídáme rovněž na otázku, zda má v našem světě budoucnost demokracie. Poměrně hodně času jsme věnovali myslivosti, protože k ní mají sklony dvě třetiny osazenstva (Petros, Karolína). Oba pánové se pochopitelně neshodli na tom, koho z politiků si váží, jak porazit Fica a proč média dnes ignorují Pirátskou stranu.Rozhodně se dozvíte o celoživotní tajné lásce Petrose – nestárnoucí dámě z České televize, Saskii Burešové. Proč na rozdíl od pana Michopulose nestárne?
Bývalý člen vedení Šluknova za STAN převedl bagry a nákladní vozy z Technických služeb do otcovy firmy, která je pak následně městu pronajímala.Klíčovými figurami v případu, o kterém se tým Ve stínu dozvěděl od jednoho ze čtenářů, jsou Zdeněk Černý, bývalý šluknovský radní a někdejší jednatel Technických služeb v jedné osobně – a také Tomáš Kolonečný, dnešní starosta Šluknova. Oba muži byli zvoleni za hnutí Starostové a nezávislí.Ve stručnosti jde o to, že Zdeněk Černý nechal před šesti lety, coby tehdejší šéf Technických služeb, převést dva nákladní vozy a jeřáb z městské společnosti do firmy C+W Trans, patřící jeho otci. Převedená zařízení pak následně otcova firma pronajímala zpět Technickým službám.---Ve stínu:Případy a příběhy od vás. Z míst, kam média většinou nevidí, je na světlo vynáší investigativní a reportážní tým Jiřího Kubíka. Nová epizoda vždy v neděli dopoledne na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Své náměty, postřehy a připomínky nám pište na e-mail: vestinu@sz.cz
Join Lord Manny Hayes
Když v únoru 2022 začala ruská invaze na Ukrajinu, stahovali se západní novináři do bezpečnějších částí země. V Charkově u ruských hranic zůstal jediný západní televizní štáb - čeští novináři Darja Stomatová a Ján Schürger. „Lidi byli strašně rádi, že tam jsme. Pomáhali nám, chtěli, aby lidi na Západě měli informace,“ vypráví v podcastu Mediální cirkus válečná zpravodajka České televize Dajra Stomatová, která se svými vstupy z války proslavila.Stomatové bylo tehdy navíc pouhých 30 let a za sebou měla pouze jednu velkou zahraniční zkušenost. A sice reportování z Běloruska během masivních protestů proti zmanipulovaným prezidentským volbám ve prospěch diktátora Alexandra Lukašenka, kde byla poprvé právě s kamaramanem Jánem Schürgerem. I ty byly vyhrocené, masivně při nich totiž zatýkala běloruská tajná policie.„Pamatuju si na okamžik, kdy jsme byli na náměstí v Minsku, bylo tam strašně moc lidí, velký dav, byla tam policie a Honza mi tehdy říkal: Když se ten dav pohne, tak hlavně buď u zdi a někam nelez, nebuď mezi těmi lidmi, nenech se strhnout. To byly takové moje první rady od Honzy, kdy potom jsem to využívala na jiných cestách,“ vypráví Darja.Na Ukrajině před invazí natáčela napjatou atmosféru v zemi a začátek války ji a kameramana Jána Schürgera zastihl právě v Charkově. „Samozřejmě jsem se bál, ale člověk musí uvažovat velmi racionálně a my jsme vlastně zůstali na místě proto, abychom byli v bezpečí, protože vždycky nejnebezpečnější situace nastávají, když někam člověk přijíždí nebo odjíždí,“ říká Schürger.Z Ukrajiny reportovali pro televizní stanici CNN Prima News a díky tomu, že stali poslední západním štábem na místě, dokonce vstupovali do živého vysílání americké CNN. „Říkali jsme si, že zůstaneme, dokud budeme schopni vysílat živé vstupy, na tom jsme vlastně postavili celé to začáteční reportování,“ vzpomíná Stomatová, která je dnes spolu se Schürgerem v redakci České televize.Válečná novinařina patří mezi nejrizikovější odvětví žurnalistiky. Stomatová navíc vysílá přímo z fronty. I proto se musí řídit mnoha pravidly - hlásit nadřízeným i blízkým přesné místo pobytu, být s nimi v kontaktu, být označená, nosit vestu nebo helmu. Jeden druhému také musí být schopen poskytnout první pomoc. Na Ukrajině se ostatně dostali s kameramanem i pod palbu.„Potom jsou pravidla, jako že Darja musí umět ošetřit mě, kdyby se mi něco stalo. Musí vědět, komu má zavolat a máme určité postupy: máme kamarády, kteří jsou tady v Čechách, který o sobě nevědí, ale kdyby byl nějaký problém, tak vědí naši lokaci, zburcují určitý lidi, aby se nastartoval mechanismus naší záchrany,“ popisuje další z regulí Schürger. Oba také mají dohodu, že pokud jeden na nějaké místo nechce jet, tak se nejede. Říkají tomu právo veta.„Byly i případy, kdy jsme odmítli jet na frontu nebo tam, kam nám nabízeli. Několik týdnů před pádem Avdijivky v Doněcké oblasti nám jedna z brigád nabídla, že by nás dostala na poslední místo, které ještě drželo obranu Avdijivky. Popisovali nám, že bychom jeli v noci, přijeli bychom k továrně, tam bychom byli v malém krytu. My jsme se s Honzou rozhodovali, jestli ano nebo ne. Vždycky je to o tom, co z toho dostaneme, jakou dostaneme informaci, jaký dostaneme obrázek versus to riziko, které budeme podstupovat,“ říká Darja Stomatová. Cestu nakonec odmítli a na konvoj pak zaútočili Rusové.Strach a zloSamotná Stomatová má k východu blízko. Pochází z Kazachstánu a mluví plynně rusky. Kameraman Schürger má zase řadu zkušeností z konfliktních oblastí - natáčel začátek občanské války v Sýrii v roce 2012 ale třeba i demonstrace na ukrajinském Majdanu v roce 2014. Právě Schürger má při cestách do válečných a konfliktních zón na starosti bezpečnost celého týmu. „Několikrát se nás lidi ptali, co nás na válce přitahuje. Válka, válka je droga. Je to něco v nás. Myslím si, že evolučně naše tělo je nastavené, že prostě ve válce se probudí smysly, je to opojné, ale zároveň to bere zdravý rozum. Válka je totální zlo a to zlo se projevuje právě v umírání. A je úplně jedno, jestli to je jedna nebo druhá strana, obě dvě strany platí vysokou daň. A to by si měli opravdu všichni uvědomovat a hlavně politici,“ dodal Schürger.--Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.
Oba favorita izgubila utakmice četvrtzavršnice Hrvatskog nogometnog kupa, i to oba na domaćem terenu. Hajduk je na svom Poljudu izgubio od Rijeke 1:3, a Dinamo na Maksimiru 0:1 od Osijeka.
Po ponad 3 miesiącach przerwy do gry wraca dziś piłkarska 2 liga. Nowy rok na tym poziomie rozgrywkowym otworzy piątkowy mecz Podbeskidzia Bielsko Biała z Polonią Bytom. Oba kluby mają bogatą historię gry w Ekstraklasie. Dziś bliżej awansu do 1 Ligi jest Polonia, która w tabeli jest trzecia za Pogonią Grodzisk Mazowiecki i Wieczystą Kraków. "Dla nas brak awansu do 1 Ligi nie będzie tragedią. Wiadomo, ze kibice chcą awansu bo gra im w uszach muzyka wyższych lig. My też chcemy awansować i robimy wszystko by to zrobić. A jeżeli ktoś powie, że nie chcemy to niech przyjdzie w środę na jednostkę kształtującą i zobaczy jak chcemy" – podkreśla w rozmowie z RMF FM trener Polonii Bytom Łukasz Tomczyk, z którym nie tylko o jego zespole, ale też dążeniu do marzenia jakim było zostanie trenerem rozmawiał Wojciech Marczyk z redakcji sportowej RMF FM.
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 58 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR„Nejde o to udělat revoluci,“ shodují se youtuber Karel Kovář alias Kovy a režisér Matěj Chlupáček v souvislosti s blížícím se galavečerem Českého lva, který proběhne v sobotu 8. března. První jmenovaný bude předávání výročních cen České filmové a televizní akademie moderovat, druhý je jeho kreativním supervizorem, což předpokládal, že bude spočívat ve vyřízení pár mailů a vytvoření nové koncepce přímého přenosu z pražského Rudolfina. Reálně řeší každý detail a půlroční příprava je srovnatelná s natočením menšího celovečerního filmu. Oba si přitom uvědomují, že to bude velká škola. Už proto, že formát udílení křišťálových sošek je pevně daný, zatímco jejich vítězové nepředvídatelní. To se ostatně ukázalo loni, když režisérka Daria Kashcheeva využila děkovnou řeč k tomu, aby upozornila na nerovné podmínky žen ve filmové branži, značně tím ale přesáhla stanovený časový limit. V reakci na to byl její proslov přerušen a veřejným prostorem rezonovala v následujících hodinách a dnech bouřlivá výměna názorů jejích zastánců nebo kritiků, místo aby se předmětem zájmu stali vítězové jednotlivých kategorií. Jakkoli Chlupáček kvituje téma, které chtěla filmařka otevřít, způsob, jakým to udělala, považuje za neprofesionální. Věří, že letos zvítězí vzájemný respekt a čeští herci a tvůrci dokáží dodržet to, co je pro jejich zahraniční kolegy běžnou praxí, a to i na Oscarech. Pokud ne, po minutě se jim mikrofon automaticky vypne. To nám ve studiu nehrozilo, a tak jsme během našeho rozhovoru probrali celou řadu dalších věcí, nejen těch filmových. Poslechněte si.
Zakaj je Jugoslavija v okviru svoje neuvrščene politike razvila tako močno ekonomsko sodelovanje z Zambijo, da prestolnico te države še danes krasi značilna jugoslovanska arhitektura? Ter kako so v Zambiji živeli in delovali jugoslovanski delavci ter kakšne spomine nanje gojijo njihovi zambijski kolegi?Po razkolu s Sovjetsko zvezo leta 1948 se je naša nekdanja država, socialistična Jugoslavija, znašla odrezana od vzhodnega bloka in prisiljena je bila iskati druge geopolitične zaveznike. Če se je sprva naslonila predvsem na zahodne sile, pa so opažanja jugoslovanskih diplomatov in poročila naših dopisnikov iz držav tretjega sveta jugoslovansko vodstvo kaj hitro prepričala v to, da bi bilo vredno sodelovanje krepiti tudi z državami globalnega juga, s katerimi so Jugoslavijo v marsikaterem primeru povezovali tako geopolitični kot ekonomski interesi. V tem kontekstu pa se lepo število Jugoslovanov ni znašlo le na gradbiščih v Libiji, Egiptu in Iraku, ampak tudi v veliko manj gospodarsko razviti podsaharski Afriki. Že v eni od preteklih oddaj Sledi časa (Jugoslovansko poslovanje v podsaharski Afriki) smo zarisali, zakaj in kako se je socialistična evropska država sploh lotila ekonomskega povezovanja s tem najrevnejšim delom sveta, ki se je postopno osvobajal kolonialnega jarma, v tokratni oddaji pa se bomo posvetili najbolj intenzivnemu primeru tega sodelovanja, in sicer jugoslovanskemu poslovanju v Zambiji, katere prestolnica se še danes - ko je tam sicer vedno bolj čutiti močno kitajsko prisotnost - kiti z značilno jugoslovansko arhitekturo.O tem, kaj vse so jugoslovanska podjetja počela v Zambiji ter kako so se tam znašli ter živeli mnogi Jugoslovani, ki so prihajali izvajat ta dela in usposabljat lokalno prebivalstvo, o tem, zakaj jih imajo zambijski sodelavci še danes v lepem spominu, pa tudi o nekaterih manj krepostnih aspektih njihovega »zambijskega« življenja, ki mu marsikdaj ni manjkalo tudi veseljačenja, polnega alkohola in celo kupovanja spolnih uslug, bomo v tokratni oddaji govorili s pomočjo srbskega zgodovinarja dr. Gorana Musića, ki ste ga lahko ravnokar slišali, in irskega socialnega zgodovinarja dr. Roryja Archerja. Oba prihajata z Univerze na Dunaju, v sklopu svojih raziskovanj pa sta opravila tudi kopico pogovorov z nekdanjimi jugoslovanskimi delavci in njihovimi zambijskimi sodelavci. V oddaji pa boste povrh tega lahko slišali tudi nekaj odlomkov iz govorov Josipa Broza Tita, ki jih hrani naš radijski arhiv. Oddajo je pripravila Alja Zore. foto: zambijski voditelj Kenneth Kaunda in Josip Broz Tito na obisku pri podjetju Energoprojekt
Ricky Saints is NXT, Oba stares down Moose, MJF is at a crossroads, and the Elimination Chamber is set. Flobo and Jack are back to chat the hottest stories of the week in wrestling!
Pełnej wersji podcastu posłuchasz w aplikacji Onet Audio. [AUTOPROMOCJA] W najnowszym odcinku podcastu “Raport międzynarodowy” prowadzący, Witold Jurasz i Zbigniew Parafianowicz, zaczynają nietypowo – od zaproszenia na specjalne wydanie programu, które odbędzie się we wtorek, 25 lutego, o godzinie 17:00. Gościem będzie prezydent Aleksander Kwaśniewski, który, mimo że będzie świeżo po podróży do Kijowa, zgodził się przyjąć zaproszenie. Przy okazji trzeciej rocznicy wojny w Ukrainie podzieli się swoimi uwagami na temat najnowszych wydarzeń międzynarodowych dotyczących sytuacji wokół Ukrainy. Osoby subskrybujące Onet Premium mogą zapisać się na wydarzenie poprzez link: https://eventory.cc/event/raport-miedzynarodowy-3?private_code=dSI6KtPQaA. Jeśli chcesz dowiedzieć się więcej na temat samego wydarzenia, zapraszamy tutaj: https://www.onet.pl/informacje/onetwiadomosci/specjalne-wydanie-raportu-miedzynarodowego-jak-sie-zapisac/gc43ldn,79cfc278?5360 Zbigniew Parafianowicz i Witold Jurasz informują również słuchaczy i słuchaczki o zmianie formuły podcastu. Od teraz zarówno wtorkowe wywiady z gośćmi, jak i czwartkowe przeglądy wydarzeń będą prowadzone wspólnie przez obu gospodarzy. Oba podcasty będą również dostępne w wersji audio i wideo. W dalszej części programu prowadzący pogrążają się w "szaleństwie", próbując wyjaśnić zarówno słuchaczom, jak i sobie samym, o co chodzi Donaldowi Trumpowi. Problem polega na tym, że sami nie są tego pewni. Mają wręcz wątpliwości, czy sam Trump wie, o co mu chodzi. Liczą na to, że Władimir Putin nie ma tej wiedzy, ale są przekonani, że europejscy przywódcy jej nie mają. W tym miejscu można by postawić kropkę – gdyby nie to, że wciąż mówimy o wojnie i o tym, jak ją zakończyć tak, by było to trwałe rozwiązanie, a nie jedynie krótki epizod przed wielką europejską wojną. Zbigniew Parafianowicz i Witold Jurasz komentują wymianę uprzejmości między Donaldem Trumpem a Wołodymyrem Zełenskim. Przy okazji cytują e-mail od jednego ze słuchaczy, który – w przeciwieństwie do prowadzących – “odpowiednie dał rzeczy słowo”. Prowadzący zastanawiają się, czy Amerykanie poszli na realne ustępstwa wobec Rosji, czy jedynie na ustępstwa o charakterze PR-owym. Zaznaczają przy tym, że w polityce międzynarodowej ustępstwa wizerunkowe są w istocie ustępstwami politycznymi. Rozważają również, czy Ukraina może “machnąć ręką” na Stany Zjednoczone i porozumieć się z Chinami. Dochodzą jednak do wniosku, że choć jest to konstrukcja intelektualnie ciekawa, to w praktyce całkowicie pozbawiona sensu. Następnie pojawia się pytanie, czy Ukraina mogłaby zamiast tego porozumieć się z Europą. I tu pojawia się kolejny problem – czy Europa w ogóle istnieje? Niestety, prowadzący nie są w stanie udzielić jednoznacznej odpowiedzi. W podcaście omawiany jest także szczyt europejski w Paryżu. Zbigniew Parafianowicz konstatuje, że niedobrze się stało, iż to prezydent Emmanuel Macron, a nie Donald Tusk, zwołał to spotkanie. Na co Witold Jurasz odpowiada, że nie da się być przywódcą Europy, jeśli nie można zadeklarować wysłania wojsk na Ukrainę. Dodaje, że PiS nie może mieć pretensji do Donalda Tuska o brak przywództwa, skoro sam go w tej kwestii szantażuje. Konkluduje, że Donald Tusk i Jarosław Kaczyński w gruncie rzeczy szantażują się nawzajem, a w tym wszystkim zakładnikiem stają się interesy państwa polskiego. Zbigniew Parafianowicz i Witold Jurasz zastanawiają się również, czy prezydent Macron chciałby być Napoleonem Bonaparte. Dochodzą do wniosku, że źle postawili pytanie, bo oczywiste jest, że prezydent Macron chciałby nim być – nie wiadomo tylko, czy ma ku temu odpowiednie warunki. W dalszej części programu prowadzący analizują także kwestię ewentualnego wysłania polskich wojsk do Ukrainy oraz próbę nawiązania rozmów między Stanami Zjednoczonymi a Białorusią. Na koniec Zbigniew Parafianowicz i Witold Jurasz pozwalają sobie na liczne złośliwości wobec polityków prawicy, którzy niegdyś zachwycali się Donaldem Trumpem. Witold Jurasz przypomina, że kiedyś określił ten zachwyt jako "inną czynność polityczną". Prowadzący ironizują również na temat liberalnego salonu, który – w słusznym zapewne potępieniu Trumpa – zdaje się zapominać, że w interesie Polski leży utrzymanie jedności świata euroatlantyckiego, a nie przyczynianie się do jego rozpadu. Stwierdzają, że na szczęście Donald Tusk w tej sprawie nie słucha liberalnych elit. Na zakończenie Witold Jurasz z właściwą sobie złośliwością odnotowuje, że w Polsce nie brakuje komentatorów, którzy zaczęli krytykować Niemcy za ich politykę wobec Ukrainy i Rosji dopiero w momencie, gdy Niemcy sami zaczęli się krytykować. Podobnie słabość Unii Europejskiej dostrzegli dopiero wtedy, gdy zauważyła ją Ursula von der Leyen. Jurasz podsumowuje, że najlepiej postawę tych osób oddaje tytuł książki autora przemówień Wojciecha Jaruzelskiego – “Teraz już można”. Witold Jurasz i Zbigniew Parafianowicz mogą, nawet gdy “jeszcze nie można” – i dlatego zachęcają do słuchania podcastu.
Americký prezident Trump přitvrdil svá slova na adresu Ukrajiny. Prezidenta Zelenského označil za diktátora, který nemá mandát z řádných voleb. Už také prohlásil, že Ukrajina si za válku může sama. Co máme dál čekat? Hostem Ptám se já byl bezpečnostní analytik Vlastislav Bříza. Prezident Spojených států Donald Trump dál stupňuje svoji kritiku na adresu Ukrajiny. Poté, co prohlásil, že si napadená země za válku může sama, přidal další tvrdé výroky týkající se její hlavy státu. Zelenského označil za diktátora, který podle něj přemluvil USA k poskytnutí finanční pomoci Ukrajině. Znovu mu také vyčetl, že odmítá uspořádat prezidentské volby a má jen malou podporu Ukrajinců. Podle západních státníků včetně premiéra Petra Fialy (ODS) je potřeba takové výroky kategoricky odmítnout. S tím souhlasí i bezpečnostní analytik Vlastislav Bříza. Zároveň ale uklidňuje, že situace nemusí být tak vyhrocená, jak by to mohlo na první pohled vypadat. „Oba nevydrželi, ani prezident Zelenskyj, ani prezident Trump. A začali si to v uvozovkách na sociálních sítích rozdávat. Je to takové soupeření dvou kluků. Ale jsem přesvědčen o tom, že emoce zchladnou.“ K podobné roztržce podle něj brzy může klidně dojít i mezi Trumpem a Putinem, pokud vyjednávání nepůjdou podle představ amerického prezidenta. Ta odstartovala tento týden na schůzce delegací USA a Ruska v Saúdské Arábii, žádné konkrétní výsledky ale zatím nepřinesla. O možné ukončení války na Ukrajině se přitom začíná jednat téměř tři roky od jejího vypuknutí. Ruská vojska se i v těchto dnech snaží dobývat další ukrajinské území a dál podniká vzdušné útoky hluboko za frontou.Jaké jsou možné scénáře vyjednávání o Ukrajině? Co musí Evropa dělat, aby zajistila v budoucnu svoji bezpečnost sama? A má šanci se sama ubránit bez amerického jaderného štítu?--Podcast Ptám se já. Rozhovory s lidmi, kteří mají vliv, odpovědnost, informace.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #ptamseja nebo na e-mail: audio@sz.cz.
El 11 de febrero de 1941 nacía, en la ciudad brasileña de Niterói, Sergio Mendes que al frente de su Brasil ´66 triunfó en Estados Unidos con grabaciones de 'Mas que nada', 'Going out of my head', 'Night and day', 'The look of love', 'So many stars', 'The fool on the hill' o 'Scarborough fair'. Antes, en el Río de Janeiro del samba jazz, a principios de los años sesenta, ya se había ganado fama como pianista y arreglista desde su primer disco 'Dance moderno' ('Outra vez', 'Disa', 'Oba-lá-lá'), con el sexteto Bossa Rio ('Ela é carioca', 'Primitivo', 'Nanã'), y acompañando al saxofonista de jazz Cannonball Adderley con el Bossa Rio en 'Batida diferente' o 'Joyce´s samba'. También le escuchamos tocando nuestra sintonía en su disco 'Horizonte aberto' y 'Mas que nada' grabada con wil.I.am y The Black Eyed Peas. Escuchar audio
Vláda Petra Fialy (ODS) zatím nevidí důvod obnovovat tradici společných zasedání se slovenskou vládou Roberta Fica. Oba kabinety rozděluje zejména pohled na zahraniční politiku. „Se Slovenskem máme vztah jako s žádnou jinou zemí. Tuto hodnotu bychom měli rozvíjet,“ kritizuje ochladnutí vztahů pro Český rozhlas Plus Radek Vondráček (ANO) ze sněmovního zahraničního výboru. „Jsme sousedé a měli bychom komunikovat. K tomu dochází,“ brání vládu Jan Beitl (ODS) ze stejného výboru.
Josep é um garoto de seis anos, sua mãe sempre muito cuidadosa nunca o deixava brincar com as outras crianças. Ele não podia correr, andar de bicicleta, comer besteira, brincar de pique ou fazer qualquer coisa que sua mãe achasse perigoso. O garoto sempre ficava da janela do seu quarto olhando todo mundo se divertir, mas nunca de fato havia brincado com elas. Por ser cuidadosa demais, Martha, mãe do garoto, preferia que suas aulas fossem particulares e em casa. Até que um dia Josep resolveu se aventurar. Coloque seu fone de ouvido e curta! ▬ Autor: Herica Freitas ▬ Narração: Vinicius Watzl. ▬ Masterização, sonorização e edição: Rafael 47. Contos Narrados apresenta, "A casa do fim da rua", um conto de terror. Martha era uma mulher jovem, teve seu primeiro filho aos 22 anos. Seu parto fora complicado, deixando o jovem Josep por meses no hospital. O pai do menino quase nunca estava presente, sempre viajando a trabalho, não estava perto para ajudar a mulher nos dias de crise. O homem costumava vir em casa uma vez a cada seis meses, o que dificultava a comunicação com sua esposa. Alguns anos se passaram e o casamento acabou. Martha agora vivia sozinha com o filho e sua eterna crise de pânico. — Bom dia meu príncipe! — disse a mulher de longos cabelos loiros. — Bom dia mamãe. — respondeu o pequeno garotinho. — Feliz aniversário! — Martha disse colocando um bolo sobre o colo do filho. — Já é hoje, mami? — ele perguntou olhando a vela acesa sobre o bolo roxo. — Sim, hoje você está fazendo seis anos. Resolvi fazer um bolo de beterraba para comemorar. — Queria que fosse chocolate. — o garoto disse emburrado. — Adoro comer coisas gostosas. — Mas isso é muito gostoso. Fiz com tanto carinho. — respondeu a mulher. — Já sei, que tal eu ir até a venda e te trazer um caramelo? — JURA? — deu um salto da cama que quase derrubou o bolo. — Sim, posso te dar um caramelo de aniversário. — respondeu a mulher afetiva. — OBA! Josep era um garoto de seis anos, pele negra, cabelo escuro e olhos verdes que se destacavam em tons de folha seca e caramelo. Sua fisionomia, entretanto, era de um garoto de quatro anos, devido às complicações que tivera nos primeiros meses de vida. Depois de muitas cirurgias e correções, o garoto ficou debilitado, mas ao longo dos anos foi se recuperando com o tratamento e com o cuidado de sua mãe. Ele se sentia forte e saudável, mas mesmo assim Martha não o deixava fazer nada que julgasse perigoso. Diziam que ela era louca, outros falavam que foi a depressão pós-parto que a fez ficar assim. Alguns vizinhos fofocavam que a separação causou todo esse estresse, mas nada era de fato comprovado. Martha era uma mulher saudável mentalmente, se dizia cuidadosa com seu filho, apenas. Nesse dia em especial, Martha precisou sair para comprar o presente que o filho tanto queria, o caramelo. A mulher nunca o deixava comer comidas processadas, doces ou frituras, tudo era saudável e nutritivo. Para o incômodo da jovem mãe, a babá de Josep não havia chegado, forçando-a a deixar o garoto sozinho por algum tempo. Depois de pensar bastante sobre o que faria, decidiu dar um voto de confiança ao filho. Martha decidiu ir até o mercado, deixando o garoto avisado sobre os perigos de ficar sozinho. — Eu já sei, mamãe: não ligar o gás, não ligar o fogão, não ir ao portão, não falar com ninguém… A lista de coisas que o garoto não podia fazer, se impressa, com certeza seria maior do que sua própria altura. — Te vejo em em breve. — A mulher disse para si mesma apreensiva trancando o portão enquanto olhava para seu filho da janela da sala. Da janela, o jovem Josep dava tchauzinhos para sua mãe, sorrindo. — O que eu vou fazer agora? — Dizia o garoto a si mesmo enquanto andava pela casa. — O que será que tem na geladeira? De repente a mami comprou alguma coisa para o meu aniversário e não me contou. Enquanto corria para a cozinha, Josep foi surpreendido ao olhar para a janela que ficava ao lado da porta dos fundos e ...
Debatují: křesťanská lektorka Magdalena Volková a psycholog Ondřej Fafejta. Oba se zabývají metodou tvorby společenství Community Building podle Scotta Pecka.
Topics AEW (1:17) [AEW Dynamite this week wasn't it, Toni Storm returns to being TIMELESS, TBS Championship needing story] TNA & NXT (18:40) [Eric Young turns on Josh Alexander, NXT wrestlers wrestle on TNA, Oba challenges A-Town Down Under] WWE Main Roster (33:08) [Recap Saturday Night's Main Event, Go Home shows for Royal Rumble, Punk having a great showing with Cody & Kevin Owens] Royal Rumble Predictions (59:04) National Suicide Prevention Lifeline: 1-800-273-8255 Twitter: @My2Podcast Instagram: my2centspodcastg2 Business email: my2centspod@yahoo.com
Americký prezident Donald Trump má za sebou divoký týden – a to ani není u konce. Začalo to už o víkendu přestřelkou s jeho kolumbijským protějškem kvůli deportovaným migrantům. Oba prezidenti se po krátké výměně před svým domácím publikem vyhlásili za vítěze a šlo se dál.
Změnil by se vztah Česka k Ukrajině, kdyby u nás vládlo Babišovo ANO? Kdyby hnutí po podzimních volbách sestavilo vládu? Prkotina? Ne. Nic důležitějšího než válku na Ukrajině teď jak Česko, tak Evropská unie neřeší. A pro bezpečí sedmadvacítky je nutné, aby zůstala v podpoře Ukrajiny maximálně jednotná. Pokud jde o nejednotu, bohatě stačí, co dnes předvádí slovenský premiér Fico a maďarský premiér Orbán. Oba blízcí Andreji Babišovi (ANO).
the Funkaholiks are back and we are talking NXT!!! They are hot and we've got a round table of topics to discuss!!! Get ready......it's one you don't want to miss!!! CHEERS!!!Cory Graves where “HE” wants to be
Jana a Pavlu Tylečkovi z ostravské Staré Bělé dvakrát zaplavila řeka Odra. Poprvé v roce 1997, podruhé loni v září, kdy se částí Moravskoslezského a Olomouckého kraje přehnaly ničivé povodně. Oba senioři nakonec našli sílu a z promáčených místností zase vytvořili domov. Hnala je vidina Vánoc, které chtěli trávit „ve svém“.
Proč současná mladá generace nechce mít děti? S jakými předsudky se mladí kvůli svému rozhodnutí setkávají? Dokument Lucie Špetové, který vznikl na Fakultě sociální věd UK, mapuje příběhy dvou mladých lidí – Lucie a Alvina. Oba se rozhodli pro dobrovolnou bezdětnost.
© 2020-2025 Ivy Podcast Discovery LLC
