Reflexe: Vizuální umění!

Našla tvorba nejmladších českých umělců a umělkyň zalíbení v 3D počítačové animaci? I když prolínání grafiky nebo grafického designu s volným umění není žádnou novinkou a umělci často využívali 3D grafiku už v posledním desetiletí, existuje mnoho uměleckých děl, která se bez práce v 3D programech neobejdou. Co toto médium do současného umění přináší? Jedná se o módní vlnu nebo zásadní přelom v přístupu k novým technologiím? Na to se zaměřuje výtvarná kritička Tereza Rudolf.

Ve Francii nejspíš vznikla první fotografie, i proto se jí v této zemi věnují obzvlášť pozorně. Není to jen největší veletrh zaměřený na fotku, Paris Photo, největší fotografický festival v jihofrancouzském Arles, fotografické sbírky v každém velkém muzeu a nespočet galerií.

Poezie a obrazové básně jsou leitmotivem současné výstavy nazvané Devětsil 1920–1931 v Domě U Kamenného zvonu Galerie hlavního města Prahy. Proto výstava začíná záznamem Seifertovy básně Všecky krásy světa, ve které básník také píše: pro svoje básně jsme nalezli krásy úplně nové… Ne náhodou tento verš uvádí textovou část katalogu výstavy.

Národní galerie Praha otevřela na konci minulého roku novou dlouhodobou expozici ve Veletržním paláci.

Dá se dnes uživit prodejem uměleckých děl a je podpora současných výtvarných umělců dostatečná? Mají být umělci za výstavy placeni? A jak vypadá spolupráce mezi sběrateli, kurátory a umělci? O tom v pořadu Reflexe: Vizuální umění! diskutují sběratel Boris Kršňák, kurátor Adam Hnojil a výtvarný umělec Marek Číhal.

S Miroslavem Buriánkem navštívíme velkou skupinovou výstavu v pražské galerii Kvalitář. Jak ve svém kurátorském textu k výstavě píše Jan Dotřel: „Je to totiž právě syntéza oborů uměleckých a vědeckých, jejichž kooperace by měla divákovi nabídnout širší horizont poznání. Pokud zůstane na konci otazník a nikoli tečka, bude to jenom dobře.“

Pozornost poutá nejen svou architekturou, výstavními projekty, publikační činností, ale celkově promyšleným a propracovaným konceptem, jaký jí může lecjaká regionální kulturní instituce závidět.

Francouzský umělecký trh se v poslední době se stále větším zájmem obrací k umělkyním a umělcům pocházejícím z afrického kontinentu. A už zdaleka nejde jen o velké a stabilní instituce, jakými jsou třeba Fondation Cartier, Institut arabského světa nebo Evropský dům fotografie, které se už roky zaměřují i na prezentaci současného umění ze zemí, jež si teprve hledají své postavení v uměleckém světě.

Chcete se vypravit ve stopách zrodu moderního umění a nemělo by to být daleko? Vydejte se ve stopách Bauhausu do Německa. Začněte ve Výmaru, zastavte se v Desavě a svou výpravu ukončete v Berlíně. Seznámíte se tak se „stylem“ Bauhausu, reformované umělecké školy, která loni oslavila 100. výročí svého založení.

Zvuk kovadliny a teplo výhní nás v pořadu Reflexe: Vizuální umění! vrátí do časů, kdy bylo železo ještě drahým kovem. Kovářství patřilo k nejdůležitějším oborům lidské činnosti, ještě v minulém století byla kovárna v každé větší vesnici. Kovářské postupy jsou stejné už zhruba dva a půl tisíce let, coby nová technika přibylo jen svařování. Jak v současnosti pracují umělečtí kováři a jak se tomuto oboru daří dnes? Na to se v pořadu zaměřil Miroslav Buriánek.

Jaké podmínky a postavení mají na současné výtvarné scéně ženy-umělkyně? A má vůbec smysl pojmenovávat feministické umění nebo určovat kvóty pro zastoupení umělkyň na výstavách a ve sbírkách?

Retrospektivní výstava děl Theodora Pištěka od počátku 60. let po současnost je do 12. ledna 2020 otevřená v Domě umění města Brna. Nese název Angelus a je reprezentativním výběrem zejména malířského díla Theodora Pištěka, který doprovází dvě monumentální prostorové instalace.

Klimatickou změnu a vliv člověka na životní prostředí v současnosti stále častěji řeší nejen umělci, ale i designéři a módní návrháři. Jak tato situace proměňuje roli designérů v dnešním světě a jak na ni reaguje umění? 

Třicet let svobody výtvarnou scénu radikálně proměnilo. Co umělcům přinesl rok 1989, jaké podmínky dnes mají a kdo a jak jim pomáhá se prosadit? A jak prostředí výtvarného umění ovlivnila existence komerčních galerií? Na to se zaměřil pořad Reflexe: Vizuální umění!, který připravila Alena Rokosová.

Cena Marcela Duchampa pro současné umění existuje ve Francii od roku 2000. Uděluje ji asociace ADIAF, která se snaží o prezentaci francouzského současného umění v zahraničí.

Muzeum umění a designu v Benešově (MUD) si připomíná jeden rok od svého znovuotevření v září 2018. Výstavní instituce představuje široké spektrum současného umění a jejímž cílem je ukázat lidem, že umění rozumí opravdu každý. Miroslav Buriánek zjišťoval, jak se muzeu nedaleko Prahy daří.

Nejvýznamnější mistrovská díla renesančního a barokního umění ze Sbírky starého umění Národní galerie Praha představí nová expozice nazvaná Staří mistři. Ve Schwarzenberském paláci bude otevřená 6. listopadu. „Doufejme, že hlavní majitelé fondu Národní galerie, tedy český národ, bude mít radost. Jde o poklad české země,“ říká ředitel Sbírky starého umění NGP Marius Winzeler v pořadu Reflexe: Vizuální umění!, které připravil Jiří Kamen.

Ambice Čínské lidové republiky stát se světovou ekonomickou a politickou velmocí, včetně její expanze do evropského postkomunistického prostoru, nelze přehlédnout. Jedním z prostředků, které by jí měly uvedenou pozici zajistit, je tzv. kulturní diplomacie, jejíž projevy jsou v posledních letech výrazně patrné také v českém prostředí.

Jak zacházet se street artem a uměním tak, aby veřejný prostor obohacovalo a nestávalo se jen dalším vizuálním smogem?

U příležitosti 30. výročí revoluce v Československu se otvírá řada výstav, které se období revoluce či době transformace věnují. Výtvarná kritička Tereza Rudolf se v pořadu Reflexe: Vizuální umění! zaměřuje na mediální podstatu transformace a revoluce. Skrze tři různé pohledy a aktuální vizuální projekty hledá odpovědi na otázky: Jaký je podíl fotografie a videa na revolučním dění? A jak se dobová politicko-ekonomická situace propisuje do těchto médií?

„Přísnost a náročnost profesora Zeithammla nás formovala. Vztahy mezi námi se vyvíjejí a mění. Navzájem jsme si ale pořád nějak důležití a věci k sobě mají blízko,“ říká v pořadu Reflexe: Vizuální umění! sochařka a bývalá studentka Jindřicha Zeithammla Monika Immrová, jedna ze členek uměleckého seskupení Socha 2. 

„Art brut je svou spontaneitou, autenticitou a intenzitou jakýmsi protipólem současného umění, ve kterém mnohdy převažuje obsah nad formou a které je pro mnoho lidí hůř srozumitelné. Art brut je emociálně daleko přístupnější,“ říká historička umění Terezie Zemánková v pořadu Reflexe: Vizuální umění!, který se tentokrát zaměřuje na úspěch uměleckého směru art brut ve Francii. A pátrá i po tom, jakou roli v tomto rostoucím zájmu o art brut hrají čeští umělci.

Reportážní záběry z výstavy ve Veletržním paláci NG s historičkou umění Markétou Ježkovou. Doplněno citacemi z Giacomettiho textů, názory kurátorů výstavy, českých kritiků a připomenutím nedávných zahraničních výstav Alberta Giacomettiho. Připravil a uvádí Jiří Kamen.

Významný nizozemský architekt a teoretik Rem Koolhaas mluví o degradaci současného veřejného prostoru v jakýsi brakový prostor postrádající identitu, lidský smysl, jasný tvar, a to i v případě, kdy se jedná o prostor historického města, jehož charakter je vymazán náporem masového turismu.

Podtitul nové výstavy v Muzeu umění Olomouc zní: Olomoucký biskup Karel z Lichtensteinu-Castelcorna uprostřed barokní Evropy. „Touto výstavou navazujeme na tradici našich velkých projektů postihujících osobnosti a témata spojená s moravským prostředím.

Jaký je dnes vztah mezi kurátory a umělci? Co když někdo zastává obě pozice zároveň? A kdy je kurátor opravdu nezastupitelný? Nejen o tom hovoří v pořadu Reflexe: vizuální umění! umělci a zároveň kurátoři Milan Mikuláštík a Martin Herold.

Brutalistní či brutalistická – slova, která jsou ve spojitosti s architekturou, jež vznikala přibližně od konce padesátých do konce osmdesátých let, skloňována čím dál tím častěji. Většinou však bohužel v souvislosti se stavbami, kterým hrozí zánik, nebo už byly poslány k zemi.

Sklo je jeden z nejstarších materiálů na Zemi. Objevovat jeho materiálové možnosti a překonávat hranice jeho zpracování uplatňuje ve své tvorbě umělec světového jména, čerstvě devadesátiletý sklářský výtvarní, sochař a architekt Václav Cigler.

Na výstavě Josef Šíma: Cesta k Vysoké hře v pražské Valdštejnské jízdárně s jejími kurátory Annou Pravdovou a Petrem Ingerlem. Součástí pořadu jsou záběry ze záznamu rozhovoru s Josefem Šímou pořízeném v 60. letech minulého století. Ukázky ze šímovských textů čte Libor Vacek. Připravil Jiří Kamen.

Pécsi Mühely, neboli Péčská dílna, působila v maďarské Pécsi (česky Pětikostelí) v letech 1969 až 1981. Název skupiny byl odvozen zčásti od názvu dílny, která pracovala na rekonstrukci katedrály, zčásti vyjadřoval obdiv k Bauhausu, na kterém vyučovala anebo studovala řada maďarských avantgardních umělců. Zavítáme do olomouckého Muzea moderního umění, které pod názvem Místo činu: Pécsi Műhely vystavuje maďarské akční umění ze sbírek Balázse Szluky a Muzea umění Olomouc.

„Připustíme-li, aby jako platný argument pro zboření stavby či zničení uměleckého díla stačilo, že budou označeny jako relikty „komunismu“, pak dovolíme, aby fungovalo Orwellovo ministerstvo pravdy. Co se totiž jednou zničí, už nikdy nelze znovu vrátit,“ píše v úvodní kapitole nové knihy Hotel Praha profesorka dějin umění Milena Bartlová.

Způsob odvolání generálního ředitele Národní galerie Praha Jiřího Fajta a Muzea umění Olomouc Michala Soukupa poškodil obraz České republiky a opět otevřel zásadní otázku vztahu ministerstva kultury a státních příspěvkových organizací. Shodují se na tom odborníci, se kterými v pořadu Reflexe: vizuální umění! mluvila Alena Rokosová. Pořad hodnotí také proměnu Národní galerie pod vedením Jiřího Fajta a hledá odpovědi na otázku, jakého ředitele teď tato instituce potřebuje.

„Fotograf architektury je jako interpret vážné hudby. Zprostředkovává širokému publiku diváků, to, co architekt „složil“. Svým mistrovstvím může architektonického dílo vyzdvihnout a upozornit na to, čeho si průměrný pozorovatel nevšimne.“ Slova slovenského fotografa architektury Rajmunda Müllera cituje kniha „Poetická geometrie – moderní architektura ve fotografiích Josefa Sudka“ autorky Mariany Kubištové, kterou nedávno vydalo nakladatelství KANT.

Kultura Asie byla pro české umělce (především od poloviny 19. století) významným zdrojem inspirace – ať už bychom zmínili Alfonse Muchu, Emila Orlika nebo Vojtěcha Preissiga a jejich okouzlení Japonskem, nebo vztah Zdeňka Sklenáře ke kultuře Číny. Jak se ale uměním Asie inspirují současní čeští umělci? Jeden pohled nyní nabízí výstava Orient(ace) v pražské galerii Arcimbodo. Jedním z devíti vystavujících umělců je malíř Patrik Hábl. 

„V tuto chvíli máme více než 40 tisíc nemovitých památek. Památkově chráněných staveb, které vznikly mezi lety 1960 až 1990, je pouze 14,“ upozorňuje architekt a pedagog z Ústavu teorie a dějin architektury na Fakultě architektury ČVUT Petr Vorlík, který byl společně s ředitelem Ústavu pro dějiny umění FF UK a místopředsedou Klubu Za starou Prahu Richardem Biegelem hostem pořadu Reflexe: Vizuální umění!

Tématem moderní doby na počátku 19. století stal sám umělec - jeho postavení a role ve společnosti i budování jeho uměleckého sebevědomí tváří v tvář anonymnímu publiku. Svou roli sehrála nově zavedená veřejná prezentace děl na uměleckých výstavách nebo téma institucionalizace a reflexe uměleckého školení a provozu. Více či méně stylizovanými a inscenovanými obrazy umělci zachycovali a prosazovali vlastní profesi ve společnosti.

Přenos z Muzea umění v Olomouci v rámci mezinárodního festivalu Prix Bohemia Radio 2019. Jiří Kamen a Miroslav Buriánek s kurátory MUO debatují o současném umění, o jeho aktuální situaci, trendech, dlouhodobějších tendencích a především o olomoucké sbírce moderního umění.

O tom, jak se z areálu v areálu bývalé pražské továrny Praga na Kolbenově ulici podařilo vybudovat jedno z nepřehlédnutelných centrum umění, hovořila Petra Švecová s Lucií Nováčkovou, ředitelkou galerií na Pragovce. Tématem byl i šestý ročník  dne otevřených ateliérů a aktivit Kolben Open.

Co všechno si můžeme představit pod pojmem lidová kultura? A jak ji vnímáme dnes, ve věku globalizace a zároveň v době znovu sílících nacionalistických proudů?

O novém tvůrčím fenoménu digitálním sochařství a technologii 3 D natáčel Miroslav Buriánek na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Navštívíme Ateliér Socha I., který vede profesor, akademický sochař Michal Gabriel se svým asistentem docentem, akademickým sochařem Tomášem Medkem.

S ředitelkou galerie ing. Hanou Kristovou a kurátorkou sbírek a výstav dr. Lucií Šiklovou. Pořad připravili Jiří Kamen a Lukáš Kamen.

Petra Švecová hovoří s Kateřinou Štenclovou a Kristýnou Šormovou o jejich tvorbě a především o výstavě Pokaždé obraz.

Miroslav Buriánek se svými hosty debatuje o současném umění, o jeho aktuální situaci, trendech a dlouhodobějších tendencích.

V polovině ledna skončila ve Valdštejnské jízdárně retrospektiva jednoho z průkopníků abstraktního umění Františka Kupky. Podle zprávy, kterou vydala Národní galerie Praha, výstavu vidělo přes devadesát tisíc návštěvníků. 

S kurátorkami Veronikou Marešovou a Adrianou Primusovou v Galerii Středočeského kraje, natáčel Jiří Kamen. Na přípravě pořadu se podílel Lukáš Kamen.

Rozhovor Petry Švecové s Lenkou Sýkorovou, kurátorkou výstavy a autory Šárkou Basjuk Koudelovou a Ondřejem Basjukem. Dalším hostem byl malíř a ilustrátor Martin Lacko.

Daniel Balabán, akademický malíř, vedoucí ateliéru malby na Fakultě umění Ostravské univerzity v pořadu Miroslava Buriánka.

K nejvýznamnějším umělcům jagellonského dvorského okruhu nepochybně patřil malíř, jehož totožnost ani osudy nebyly i přes značnou pozornost historiků středověkého umění nikdy zcela objasněny. Nazýván je podle jednoho ze svých nejstarších dochovaných děl Mistrem Litoměřického oltáře.

Ojedinělý a výjimečný projekt představuje avantgardní umělecké tendence v Rakousku-Uhersku a v nástupnických státech. S tvůrci výstavy připravil Miroslav Buriánek.

Michaela Vrchotová se svými hosty debatuje o současném umění, o jeho aktuální situaci, trendech a dlouhodobějších tendencích.

Práce sester Válových je spjata s domem v Kladně, kde společně žily i tvořily. Dále bude Petra Švecová rozmlouvat s Vladimírem Kokoliou o publikaci o Šárce Trčkové.