Podcasts about Glosa

Evropská komise předepisuj kolem polí neošetřované biopásy, většina českých zemědělců se proti nim bouří. Přitom v zemích jako je Švýcarsko jsou biopásy zřetelným přínosem, prokazatelně fungujícím a prospívajícím lidskému zdraví. Vyžadují ovšem technologickou kázeň a pracovitost. O lidském sobectví a pohodlnosti, o vlivu velkých podniků i o práci ke slávě Boží uvažuje tento podcast.Tento podcast můžete podpořit na https://radio7.cz

V poslední třetině května proběhl v Brně sjezd sudetoněmeckého sdružení. Přinejmenším u některých lidí vyvolal bouřlivé reakce. Ukázal, jak neumíme zacházet se svými vlastními komplexy, i jak je snadné zneužívat rozjitřených emocí k vlastnímu politickému prospěchu. O biblickém pohledu na podobně napjatý vztah dvou národů uvažuje i tento podcast.Tento podcast můžete podpořit na https://radio7.cz

Dnešní svět je plný slov. Kdo mlčí, jako by se dostával mimo hru. Dokonce i sílu vztahu máme někdy tendenci vážit množstvím slov. To ovšem může být jen klam. Tento podcast uvažuje o mluvení a mlčení, přičemž nápovědou mu je biblická kniha Jób.Tento podcast můžete podpořit na https://radio7.cz

Zdraví většinou považujeme za nejvyšší hodnotu. Projevuje se to velmi zřetelně, když někomu chceme popřát, třeba k narozeninám: „Hlavně to zdravíčko!“, říkáváme. Čteme v knize proroka Izajáše, že mesiáš nesl naše nemoci, a zdá se nám, že by tedy už nemoci měly ze světa zmizet. Kolem sebe ovšem vidíme něco jiného. Jak je to tedy s Božím vztahem k našim nemocem? Přemýšlejme s podcastem.Tento podcast můžete podpořit na https://radio7.cz

Digitální závislost je nebezpečím, které mnoho lidí trápí. Jiní ji považují za chiméru, za projev závisti lidí, kteří digitálním zařízením nerozumějí. Mnozí se domnívají, že její podstatou je láska k elektronice, a že tedy ohrožuje jen určitou část mladé generace. O těchto a podobných otázkách uvažuje i tento podcast.Tento podcast můžete podpořit na https://radio7.cz

V lednu letošního roku (2026) zasáhla část Znojemska a přilehlou příhraničí oblast Rakouska ekologická havárie. Už na podzim roku 2025 se v programovém prohlášení některých, později vládních stran objevil slib uzákonit předkupní právo na půdu pro ty, kteří na ní aktivně hospodaří. Co to všechno znamená a jak to souvisí s lidskou odpovědností za stvoření, zkoumá tento podcast.Tento podcast můžete podpořit na https://radio7.cz

Veřejný prostor rozvířila debata o financování veřejnoprávních médií. Je způsob jejich financování opravdu hlavním tématem současné diskuse, která se rozvířila? Nebo je v pozadí ještě něco jiného? A může nám něco do současné situace povědět i biblický text? Poslechněte si tento podcast.Tento podcast můžete podpořit na https://radio7.cz

Od vrcholné politiky by člověk čekal trochu noblesy a nadhledu. Opak je dnes pravdou. Bývalo tomu tak ale i v dávné minulosti, i Bible zná a komentuje případy, kdy se k moci dostane někdo neschopný. O vládě a schopnosti vládnout uvažuje i tento podcast.Tento podcast můžete podpořit na https://radio7.cz

Jedním z témat, které dnes ve veřejném prostoru neustále rezonují, je migrace. Společnost se na něm štěpí, vládnou emoce, s rozumným přístupem se člověk setká jen vzácně. Křesťané se ohlížejí po Božích způsobech řešení všech problémů, které přináší život, tedy i migrace. Jak ji řešila dávná izraelská společnost, hlásící se k Božím řádům a pravidlům? Pokus o ohlédnutí za biblickým přístupem k migraci nabízí tento podcast.Tento podcast můžete podpořit na https://radio7.cz

La Bressola ha celebrat la sisena edició de la seva mostra de glosa, un concurs de cançó improvisada que reuneix les diferentes escoles de la xarxa educativa. L'acte s'ha consolidat com una cita pedagògica i cultural clau dins del projecte educatiu de la institució. 

Ježíš vyslal své učedníky do světa, aby šli a sloužili na jeho místě. Všechno, co v jeho jménu udělají, i kdyby to byla ta nejcivilnější a nejobyčejnější služba, budou dělat na jeho místě, jako jeho vyslanci. Jednu z posledních lekcí, kterými je na tento úkol připravoval, jim poskytl už po svém vzkříšení, za dveřmi utajovaného konspiračního bytu v Jeruzalémě. Obsahu této lekce se věnuje tento podcast.Tento podcast můžete podpořit na https://radio7.cz

Minulé léto se na půdě skotského města Jedburghu objevily tři stany. Vyšlo najevo, že je to sídlo Království Kubala, nově vzniklého, pravda, ale podle slov svých tří obyvatel stovky let starého.

Bez velké pozornosti široké veřejnosti kmitla v médiích zpráva ze světa vědy. Vědcům z mezinárodního institutu CERN ve švýcarské Ženevě převezli náklaďákem speciální kontejner obsahující antihmotu. S antihmotou je to jako s rosou v písničce Jiřího Suchého: nikoho nebaví.

Mám tu mimořádnou příležitost, že mohu pozorovat, jak se proměňuje vila Karla Čapka na pražských Vinohradech. Před několika lety tehdejší osvícené vedení Prahy 10 zakoupilo půlku dvojdomku, ve kterém bydlel Karel Čapek a později i jeho žena, skvělá herečka Olga Scheinpflugová.

Můj dávný kamarád Kába vždycky tvrdil, že je členem Spolku pohodlí. Základním mottem Spolku bylo: Pěkného počasí využij ke spánku. Pořádaly se akce jako Den neklidu, Buchta, Knedlík nebo Četba ve skleníku. Témata byla záměrně banální, aby se člověk neunavil ani psychicky.

Raphael Samuel, sedmadvacetiletý byznysmen z Bombaje, se podle zpráv dožaduje finanční podpory, která zajistí, aby celý život nemusel pracovat, ale pohodlně si žil. Svou žádost opírá o nepopiratelný fakt, že se ho rodiče nezeptali, jestli si přeje existovat, než ho přivedli na svět.

Rozhodla jsem se prodat svou nepojízdnou Toyotu Yaris na Bazoši. Do inzerátu jsem napsala popravdě: nefunguje převodovka, motor běží, prasklé čelní sklo. Plná nádrž.

Před časem jsme získali dvě olympijské medaile v jeden soutěžní den. Dívám se na televizi a nevěřím vlastním očím – ani uším. Ten den se ale zvláštním způsobem proměnila řada emocí.

Policii v Northamptonu se podařil husarský kousek. Odhalila tajnou pěstírnu konopí ve zrušeném kasinu. Na čtyřech podlažích tam rostlo víc než 7 tisíc rostlin druhu Cannabis sativa.

Vyskočilo na mě onehdy na iksku krátké video. Ukazovalo koně s lyžemi na nohou na skokanském můstku. Kůň se odpíchne, jede po můstku a pak letí a letí do krajiny. Tohle celoživotně obdivuji a nechápu, jak se to může někdo naučit. Jednou na tom můstku musíte stát poprvé a když cokoli děláte poprvé, neumíte to. No a u toho videa byla stručná poznámka: Kvůli tomuhle stojí 64 giga RAM tisíc dolarů.

Začalo to tím, že jsem s kamarádkou ajťačkou nechtěla po telefonu probírat události uplynulého dne.

Onehdy jsem měl jednat s velkým šéfem významné bohaté instituce. Dostavil jsem se včas. To je základ, dočtete se o tom v každé příručce typu Kterak mít úspěch v byznysu i životě. Krásná asistentka mě provedla labyrintem kójí, ve kterých se skláněli nad klávesnicemi počítačů mladí muži a mladé ženy v naději, že jednou budou na takové pozici jako onen velmož, k němuž jsem směřoval já. Krasavice mě uvedla, velmož mě čekal.

Funguje to tak skoro vždycky. Vědci publikují zprávu, že ta a ta látka zpomaluje růst nádorů slinivky u laboratorních myší. Novináři napíší, že vědci vynalezli lék na rakovinu slinivky. A všeobecná veřejnost se začne shánět po „těch nových pilulkách proti rakovině“.

Za dva dny bude popeleční středa a ta oficiálně ukončí plesovou sezónu. Ta odedávna začíná po svátku Tří králů. Nemělo by mě to zajímat. Úplně dobrovolně o své vůli jsem byl na plese jenom jednou v životě.

Nedávno jsem slyšel v televizi zajímavou debatu o tom, proč vlastně miliardáři vstupují do politiky. Kdosi tam správně dodal, že „kdybych byl na jejich místě, odjel bych někam k moři a tam bych se válel do konce života…“

Přelom letošního roku byl pro mě poněkud dramatický. Ale opět se potvrdilo, že když se stane něco blbého, je to často proto, aby se nestalo něco ještě blbějšího.

Je to už skoro 20 let, co mě dispečer mé taxikářské společnosti poslal vyzvednout zákazníka k budově v Croydonu, zvané Měsíční dům. V Měsíčním domě sídlilo britské ministerstvo vnitra. Právě tam se rozhodovalo o osudech mnoha příchozích do Británie.

V roce 2011 jsme hráli na vernisáži obrazů ve Varšavě. Mezi vystavujícími byl Michal Rittstein, Oldřich Kulhánek, Xénia Hoffmeisterová a také Boris Jirků, díky jehož ilustracím jsem knihy od Márqueze, Charmse a Bulgakova zhltla několikrát.

Ticho je čím dál vzácnější. Kde jsou ty doby, kdy se kolemjdoucí šrámkovsky rozněžnili nad libými tóny houslí, které se za vlahého májového večera linuly z otevřeného okna domu v zahradě?

Na katedře anglistiky jsme s pár lidmi založili divadelní skupinu One-off. Jako první jsme zinscenovali absurdní hru od Eugena Ionesca Plešatá zpěvačka, ve které se sice hodně mluví, ale nic se nesděluje.

Barbora Myslikovjanová, absolventka Akademie výtvarných umění, ve svých obrazech zpracovává niterná témata, jako je bolest, úzkost, strach, smutek a láska. Obrazy působí syrově, ale zároveň i něžně a poeticky, včetně názvů jako třeba „Když duše kulhá“.

Určitě jste viděli ty drobné, křehké lupenaté houby vyrůstající z mechu nebo ztrouchnivělého dřeva.

V sobotu byli u nás koledníci. Zazpívali „My tři králové jdeme k vám“, dostali do kasičky, a taky cukroví od Vánoc. Držím suchý měsíc a celkový detox, takže krabice s vanilkovými rohlíčky je přede mnou letos v bezpečí. Koledníci odešli a zanechali na vrátkách písmena K+M+B a letopočet, takže rok dvacet šest teprve teď řádně začal.

Kámoška Pavla chytla covid. Nebyla v ohrožení života, onemocnění se v jejím případě podobalo spíš nepříjemné rýmě než zákeřnému vrahovi, který nás zadusí. Za týden byla zase zdravá.

Vracel jsem se v sobotu večer s našimi pejsky Gari a Norou z procházky, když se ze sousední obce Březová ozvaly rachejtle a petardy. Pejskové ke mně otočili hlavu. Co to má být, ptaly se jejich oči. Sliboval jsi na Nový rok, že už bude pokoj.

Známý český filmový režisér natočil dokument o tom, jak jdou zmanipulovaní mladí lidé na film Velký vlastenecký výlet, který sám označil za fejk. (spoiler alert) Není to tak dávno, co mi slovo fejk evokovalo ze všeho nejvíc bývalého ředitele zoologické zahrady a později Českého centra v NY, kterého si pro jeho příjmení v Americe často dobírali.

Přišlo to jako zjevení. Teda ne moje vlastní, vymyslel to americký psychiatr Rami Kaminski. Ke „klasickému“ rozdělení lidí na extroverty a introverty, se kterým přišel Karl Jung už v roce 1921, Kaminski přidal další kategorii – otroverty.

Dnes se uslyšíme naposled, chce se mi říct – ve vzpomínce na dětství. Bylo mi snad pět, šest let a s těmi slovy mě toho silvestrovského večera ukládal do postýlky tatínek. Spolehlivě mě rozplakal, ale myslel to dobře.

U dárku není ani tak důležité překvapení, jako osobní vklad dárce. Když někdo vybafne „surprise“ a mává ponožkou z lycry, vznikne spíš antirituální atmosféra.

Trávili jsme Vánoce u kamarádky na chalupě v jihočeské vesnici. Sníh nenapadl, stromy byly dávno bez listí a pole holá. Všechno bylo šedé nebo šedohnědé a mému skoromanželovi celé okolí připomínalo poušť. Poušť o to horší, že byla mrazivá a mokrá.

Na svém osobním internetovém blogu digineff.cz vydávám každý pátek vzpomínání na dobu svého dětství. Jmenuje se to Zlatá padesátá. Někoho to může naštvat, ale když je vám deset, tak ve zpětném pohledu, ze vzdálenosti desetiletí, vám doba dětství přijde zlatá. Neberte to jako omluvu, spíš jako vysvětlení. V posledním díle píšu mimo jiné o bobech, jak jsme si je vyráběli z prkýnek a starých bruslí, ale hlavně o ložisáku.

Jako každý rok, i letos před Vánoci procházíme zkouškami v podobě újmy jak na duševní, tak materiální úrovni. A tak se stalo, že mi vytekl displej notebooku, na který jsem dlouho šetřila.

Jsou nebezpeční. Vážně jsou. Já tu sice dlouhá léta vykládám, že se běžných muslimů opravdu nemusíme bát… jenže pak přijdou Vánoce a já musím uznat, že se jich trochu děsím.

Britský dramatik Tom Stoppard byl skromný a velkorysý džentlmen s jemným smyslem pro humor. Naše spolupráce začala koncertem Plastiků v londýnské Queen Elizabeth Hall na počest divadelní hry Rokenrol, kterou Stoppard napsal. Koncert i setkání s ním byl pro mě velký zážitek.

Vyrazila jsem na procházku do přírody, spolu se mnou spousta mně podobných. Neznali jsme se, ale měli jsme stejný cíl. Okysličit se, rozpohybovat, vyprodukovat endorfiny štěstí. Nikdo nevyráží ven, aby si zkazil den. Dobrý rým.

Každý, kdo někdy navštívil hlavní město Británie, si dobře pamatuje varování, jaké zaznívá na mnoha stanicích londýnské podzemky, londýnské nadzemky i londýnských vlaků.

Vyjdu takhle s pejsky z lesa a jdeme po silnici k domovu. Zastavilo auto a z něho vystoupila kamarádka a vyskočil její pes, takto kamarád našich dvou fenek. Slovo dalo slovo a najednou kamarádka zpozorněla.

Když jsem byla malá, myslela jsem si, že všechno je dané; měla jsem pocit předurčenosti, navozený pravděpodobně čtením pohádek, ve kterých když se někdo moc svobodně rozhodoval, tak dostal kouř. A tak jsem se pohybovala po světě s tím, že můžu věci jenom tak korigovat.

Určitě jste to taky zaznamenali. Mnozí lidé si už delší dobu stěžují: „Já nepotřebuju, aby za mě umělá inteligence malovala obrazy, psala knihy a filosofovala, zatímco já uklízím, peru a vařím. Potřebuju, aby za mě uklízela, prala a vařila, abych já se mohla věnovat malování, psaní nebo filosofování.“

Je to třicet let, co přišlo na svět zařízení zvané USB. Je to zásuvka a zástrčka pro kabel. Zásuvku najdete na počítači (bude jich tam víc, dokonce čím víc, tím líp), ale také na televizoru, pokud ho nemáte z Bílé Labutě z roku 1980, najdete ji v autě a všude možně jinde.