Podcasts about Glosa

Můj skoromanžel K. před dvěma lety kdesi splašil čtyři sazeničky zelí. S nadšením je zasadil na zahrádce za naším kostelem a těšil se na úrodu.

Velká prázdninová dramata se odehrávají ve vysokých horách a v mořských vlnách. Malé drama jsme zaznamenali zpočátku minulého týdne na pražském letišti. Rodina ve složení pán, paní a dvě děti se chystala k odletu do Istanbulu. Měli se na co těšit. Istanbul je krásné město a kupodivu je tam v těchto dnech menší horko než u nás, pokud mohu věřit informacím mého mobilu.

Kdysi jsem asi půl roku psala povídku o svém bývalém. Věřila jsem, že až si ji přečte, pochopí, že se ke mně nechoval úplně fér. Po přečtení mi řekl: „Hustý. A o kom to bylo? Znám ho?“

W najnowszej odsłonie „Skądinąd” polecam lektury na wakacje (i nie tylko). Są to: Nicolas Goodrick-Clarke „Czarne słońce. Kulty aryjskie, ezoteryczny nazizm i polityka tożsamości”, przeł. Agata Czarnacka, Instytut Myśli Politycznej im. Gabriela Narutowicza Michael Butter, Peter Knight (redakcja naukowa) „Teorie spiskowe. Kompendium”, przeł. Anna Topolska, Instytut Myśli Politycznej im. Gabriela Narutowicza Mick Brown „Nirvana Express. Mistycy, oszuści i poszukiwacze oświecenia”, przeł. Barbara Gutowska-Nowak, Wydawnictwo Uniwersytetu Jagiellońskiego Michał Głażewski „Rudolf Steiner. Glosa do inkarnacji 1861-1925”, tomy I i II, Wydawnictwo Uniwersytetu KEN John Langan „Poławiacz”, przeł. Tomasz Chyrzyński, vesper Owocnego słuchania (i czytania!)

V životě jsem zvládla spoustu náročných aktivit, jen abych se vyhnula uklízení. Přečetla jsem půl Švejka, vstřebala sadu čínských znaků, zkrotila manuál k zahradnickým nůžkám, naučila se propojit dva počítače kabelem a vyndala ježka z klece.

Opět nastal čas prázdnin a dovolených! Všemi žáky a studenty, ale i jinými kategoriemi lidstva očekávaná událost. Odložíme všední povinnosti a vyrazíme vstříc odpočinku nebo dobrodružství, záleží na nastavení každého z nás. Odložíme i své křesťanství, pokud jsme křesťany? Přemýšlejme naposledy s Petrem Rausem.Tento podcast můžete podpořit na https://radio7.cz

Už je to 30 let. Lubor Maťa, majitel prestižního nakladatelství a distribuční firmy, zažil šok. Jeho rozvážeč kdesi zaparkoval dodávku plnou knih a během hodiny se do ní kdosi vloupal.

Rozmanitost je příkazem doby, je žádaná a oceňovaná. Přinejmenším teoreticky. Pokud ji ale řešíte v nájemním domě se sousedem, který odmítá respektovat zásady slušného chování a možná i domovní řád, dostává debata docela jiný rozměr. O hodnotě, ale i limitech rozmanitosti v tomto podcastu.Tento podcast můžete podpořit na https://radio7.cz

Někde jsem zahlédl zmínku o tom, že většina lidí zdraví a děkuje při komunikaci s umělou inteligencí. Vyznělo z toho, že je to známka slaboduchosti. Dělám to taky. Ostatně… když si na počítači otevřu jednou ze dvou umělošek, osloví mě: Hezký den, Ondřeji, co se vám honí hlavou. Tak jsem se jí svěřil.

Tuhle neděli se v Londýně konal 22. ročník Světové nahé cyklojízdy. Už po dvaadvacáté se chodci, řidiči i oblečení cyklisté nestačili divit, když kolem nich znenadání profrčeli lidičkové odění pouze do tenisek a baseballové čapky.

Glosa Petra Rause: Nadměrná ohleduplnost. Autor, čte: Petr Raus.Tento podcast můžete podpořit na https://radio7.cz

Nekropole v sedmikilometrové hloubce Indického oceánu, to je zpráva, která zabrnkala na romantickou strunu mého dětství. Vrátila do mě doby, kdy jsem romantiku snídal, obědval a večeřel den co den. Jaká že nekropole může být v sedmikilometrové hloubce? Vědci z Číny, Itálie a Nového Zélandu podnikli celkem 32 hloubkových ponorů. Podařilo se jim zmapovat oblast, ve které jsou pozůstatky uhynulých velryb.

Dostala jsem od kamaráda tip na španělsko-francouzský film Sirât, který způsobil poprask na festivalu v Cannes a odnesl si cenu poroty. „Je to drsný. Vydrž to a uvidíš,“ řekl mi Martin. Hlavní postavou filmu je otec, který hledá svou ztracenou dceru na techno party v marocké poušti. Cestuje v dodávce s malým synem a pejskem. Otec chodí mezi lidmi a ukazuje jim fotku zmizelé dcery.

Gill, naše kostelní klavíristka, strávila čtyři dny v Praze. Jakmile se jí povedlo uniknout průvodci, kterého jí v hotelu přidělili, ohromně si to užila. Snad nejvíc se jí líbila pražská hromadná doprava.

Evropská komise předepisuj kolem polí neošetřované biopásy, většina českých zemědělců se proti nim bouří. Přitom v zemích jako je Švýcarsko jsou biopásy zřetelným přínosem, prokazatelně fungujícím a prospívajícím lidskému zdraví. Vyžadují ovšem technologickou kázeň a pracovitost. O lidském sobectví a pohodlnosti, o vlivu velkých podniků i o práci ke slávě Boží uvažuje tento podcast.Tento podcast můžete podpořit na https://radio7.cz

La Bressola ha celebrat la sisena edició de la seva mostra de glosa, un concurs de cançó improvisada que reuneix les diferentes escoles de la xarxa educativa. L'acte s'ha consolidat com una cita pedagògica i cultural clau dins del projecte educatiu de la institució. 

Minulé léto se na půdě skotského města Jedburghu objevily tři stany. Vyšlo najevo, že je to sídlo Království Kubala, nově vzniklého, pravda, ale podle slov svých tří obyvatel stovky let starého.

Bez velké pozornosti široké veřejnosti kmitla v médiích zpráva ze světa vědy. Vědcům z mezinárodního institutu CERN ve švýcarské Ženevě převezli náklaďákem speciální kontejner obsahující antihmotu. S antihmotou je to jako s rosou v písničce Jiřího Suchého: nikoho nebaví.

Mám tu mimořádnou příležitost, že mohu pozorovat, jak se proměňuje vila Karla Čapka na pražských Vinohradech. Před několika lety tehdejší osvícené vedení Prahy 10 zakoupilo půlku dvojdomku, ve kterém bydlel Karel Čapek a později i jeho žena, skvělá herečka Olga Scheinpflugová.

Můj dávný kamarád Kába vždycky tvrdil, že je členem Spolku pohodlí. Základním mottem Spolku bylo: Pěkného počasí využij ke spánku. Pořádaly se akce jako Den neklidu, Buchta, Knedlík nebo Četba ve skleníku. Témata byla záměrně banální, aby se člověk neunavil ani psychicky.

Raphael Samuel, sedmadvacetiletý byznysmen z Bombaje, se podle zpráv dožaduje finanční podpory, která zajistí, aby celý život nemusel pracovat, ale pohodlně si žil. Svou žádost opírá o nepopiratelný fakt, že se ho rodiče nezeptali, jestli si přeje existovat, než ho přivedli na svět.

Rozhodla jsem se prodat svou nepojízdnou Toyotu Yaris na Bazoši. Do inzerátu jsem napsala popravdě: nefunguje převodovka, motor běží, prasklé čelní sklo. Plná nádrž.

Před časem jsme získali dvě olympijské medaile v jeden soutěžní den. Dívám se na televizi a nevěřím vlastním očím – ani uším. Ten den se ale zvláštním způsobem proměnila řada emocí.

Policii v Northamptonu se podařil husarský kousek. Odhalila tajnou pěstírnu konopí ve zrušeném kasinu. Na čtyřech podlažích tam rostlo víc než 7 tisíc rostlin druhu Cannabis sativa.

Vyskočilo na mě onehdy na iksku krátké video. Ukazovalo koně s lyžemi na nohou na skokanském můstku. Kůň se odpíchne, jede po můstku a pak letí a letí do krajiny. Tohle celoživotně obdivuji a nechápu, jak se to může někdo naučit. Jednou na tom můstku musíte stát poprvé a když cokoli děláte poprvé, neumíte to. No a u toho videa byla stručná poznámka: Kvůli tomuhle stojí 64 giga RAM tisíc dolarů.

Začalo to tím, že jsem s kamarádkou ajťačkou nechtěla po telefonu probírat události uplynulého dne.

Onehdy jsem měl jednat s velkým šéfem významné bohaté instituce. Dostavil jsem se včas. To je základ, dočtete se o tom v každé příručce typu Kterak mít úspěch v byznysu i životě. Krásná asistentka mě provedla labyrintem kójí, ve kterých se skláněli nad klávesnicemi počítačů mladí muži a mladé ženy v naději, že jednou budou na takové pozici jako onen velmož, k němuž jsem směřoval já. Krasavice mě uvedla, velmož mě čekal.

Funguje to tak skoro vždycky. Vědci publikují zprávu, že ta a ta látka zpomaluje růst nádorů slinivky u laboratorních myší. Novináři napíší, že vědci vynalezli lék na rakovinu slinivky. A všeobecná veřejnost se začne shánět po „těch nových pilulkách proti rakovině“.

Za dva dny bude popeleční středa a ta oficiálně ukončí plesovou sezónu. Ta odedávna začíná po svátku Tří králů. Nemělo by mě to zajímat. Úplně dobrovolně o své vůli jsem byl na plese jenom jednou v životě.

Nedávno jsem slyšel v televizi zajímavou debatu o tom, proč vlastně miliardáři vstupují do politiky. Kdosi tam správně dodal, že „kdybych byl na jejich místě, odjel bych někam k moři a tam bych se válel do konce života…“

Přelom letošního roku byl pro mě poněkud dramatický. Ale opět se potvrdilo, že když se stane něco blbého, je to často proto, aby se nestalo něco ještě blbějšího.

Je to už skoro 20 let, co mě dispečer mé taxikářské společnosti poslal vyzvednout zákazníka k budově v Croydonu, zvané Měsíční dům. V Měsíčním domě sídlilo britské ministerstvo vnitra. Právě tam se rozhodovalo o osudech mnoha příchozích do Británie.

V roce 2011 jsme hráli na vernisáži obrazů ve Varšavě. Mezi vystavujícími byl Michal Rittstein, Oldřich Kulhánek, Xénia Hoffmeisterová a také Boris Jirků, díky jehož ilustracím jsem knihy od Márqueze, Charmse a Bulgakova zhltla několikrát.

Ticho je čím dál vzácnější. Kde jsou ty doby, kdy se kolemjdoucí šrámkovsky rozněžnili nad libými tóny houslí, které se za vlahého májového večera linuly z otevřeného okna domu v zahradě?

Na katedře anglistiky jsme s pár lidmi založili divadelní skupinu One-off. Jako první jsme zinscenovali absurdní hru od Eugena Ionesca Plešatá zpěvačka, ve které se sice hodně mluví, ale nic se nesděluje.

Barbora Myslikovjanová, absolventka Akademie výtvarných umění, ve svých obrazech zpracovává niterná témata, jako je bolest, úzkost, strach, smutek a láska. Obrazy působí syrově, ale zároveň i něžně a poeticky, včetně názvů jako třeba „Když duše kulhá“.

Určitě jste viděli ty drobné, křehké lupenaté houby vyrůstající z mechu nebo ztrouchnivělého dřeva.

V sobotu byli u nás koledníci. Zazpívali „My tři králové jdeme k vám“, dostali do kasičky, a taky cukroví od Vánoc. Držím suchý měsíc a celkový detox, takže krabice s vanilkovými rohlíčky je přede mnou letos v bezpečí. Koledníci odešli a zanechali na vrátkách písmena K+M+B a letopočet, takže rok dvacet šest teprve teď řádně začal.

Kámoška Pavla chytla covid. Nebyla v ohrožení života, onemocnění se v jejím případě podobalo spíš nepříjemné rýmě než zákeřnému vrahovi, který nás zadusí. Za týden byla zase zdravá.

Vracel jsem se v sobotu večer s našimi pejsky Gari a Norou z procházky, když se ze sousední obce Březová ozvaly rachejtle a petardy. Pejskové ke mně otočili hlavu. Co to má být, ptaly se jejich oči. Sliboval jsi na Nový rok, že už bude pokoj.

Známý český filmový režisér natočil dokument o tom, jak jdou zmanipulovaní mladí lidé na film Velký vlastenecký výlet, který sám označil za fejk. (spoiler alert) Není to tak dávno, co mi slovo fejk evokovalo ze všeho nejvíc bývalého ředitele zoologické zahrady a později Českého centra v NY, kterého si pro jeho příjmení v Americe často dobírali.

Přišlo to jako zjevení. Teda ne moje vlastní, vymyslel to americký psychiatr Rami Kaminski. Ke „klasickému“ rozdělení lidí na extroverty a introverty, se kterým přišel Karl Jung už v roce 1921, Kaminski přidal další kategorii – otroverty.

Dnes se uslyšíme naposled, chce se mi říct – ve vzpomínce na dětství. Bylo mi snad pět, šest let a s těmi slovy mě toho silvestrovského večera ukládal do postýlky tatínek. Spolehlivě mě rozplakal, ale myslel to dobře.

U dárku není ani tak důležité překvapení, jako osobní vklad dárce. Když někdo vybafne „surprise“ a mává ponožkou z lycry, vznikne spíš antirituální atmosféra.

Trávili jsme Vánoce u kamarádky na chalupě v jihočeské vesnici. Sníh nenapadl, stromy byly dávno bez listí a pole holá. Všechno bylo šedé nebo šedohnědé a mému skoromanželovi celé okolí připomínalo poušť. Poušť o to horší, že byla mrazivá a mokrá.

Na svém osobním internetovém blogu digineff.cz vydávám každý pátek vzpomínání na dobu svého dětství. Jmenuje se to Zlatá padesátá. Někoho to může naštvat, ale když je vám deset, tak ve zpětném pohledu, ze vzdálenosti desetiletí, vám doba dětství přijde zlatá. Neberte to jako omluvu, spíš jako vysvětlení. V posledním díle píšu mimo jiné o bobech, jak jsme si je vyráběli z prkýnek a starých bruslí, ale hlavně o ložisáku.

Jako každý rok, i letos před Vánoci procházíme zkouškami v podobě újmy jak na duševní, tak materiální úrovni. A tak se stalo, že mi vytekl displej notebooku, na který jsem dlouho šetřila.

Jsou nebezpeční. Vážně jsou. Já tu sice dlouhá léta vykládám, že se běžných muslimů opravdu nemusíme bát… jenže pak přijdou Vánoce a já musím uznat, že se jich trochu děsím.

Britský dramatik Tom Stoppard byl skromný a velkorysý džentlmen s jemným smyslem pro humor. Naše spolupráce začala koncertem Plastiků v londýnské Queen Elizabeth Hall na počest divadelní hry Rokenrol, kterou Stoppard napsal. Koncert i setkání s ním byl pro mě velký zážitek.

Vyrazila jsem na procházku do přírody, spolu se mnou spousta mně podobných. Neznali jsme se, ale měli jsme stejný cíl. Okysličit se, rozpohybovat, vyprodukovat endorfiny štěstí. Nikdo nevyráží ven, aby si zkazil den. Dobrý rým.