Podcasts about dneska

Mladý onkolog Martin Palička tvrdí, že české zdravotnictví neumí měřit to nejdůležitější — kvalitu vlastní péče.Rozjel projekt, který se snaží měnit výuku lékařů - http://pomedine.cz/Po šesti letech studia medicíny se Martin děsil, že má začít léčit lidi. Místo aby na to rezignoval, založil Po medině — projekt, který spojuje to, co se na lékařských fakultách neučí, s realitou nemocnic. Dneska sedí v poradním týmu ministra zdravotnictví a tlačí systémovou změnu.Martin je onkolog, autor a jeden z mála mladých lékařů, kteří otevřeně mluví o tom, co je v českém zdravotnictví špatně — a co s tím dělat.V epizodě se dozvíš:Proč mladí lékaři po promoci neumí léčit (a co s tím)Rozdíl mezi dostupností a kvalitou péčeJak AI změní práci lékařůCo rozhodne o tvém zdraví za 10 letPokud Proti Proudu sleduješ rád, hoď mi hlas v Podcastu roku → https://podcastroku.cz/Partner epizody: Magniflex — matrace, na kterých se vyspíš → https://www.magniflex.cz/

„To, že je čeština schopná přejímat z cizích jazyků, je projevem sebevědomí, suverenity, toho, že si to může dovolit a že ji to neohrozí,“ říká Alžběta Vintrová, absolventka oboru český jazyk a literatura a francouzština na brněnské Filozofické fakultě, jejíž Pravopisné jednohubky na sociálních sítích vyhledává spousta lidí.

Dneska se podíváme na příběh Ivči.www.patreon.com/evahorlick

Aktuální dění očima Jana Krause každé ráno 5:00 – 9:00 vždy po zprávách v celou a v půl exkluzivně na Frekvenci 1. Vtipně, originálně a s nadhledem, tak to umí jenom Jan Kraus. Blondýna Miluška Bittnerová se ptá na vše, o čem se mluví, a Jan Kraus jí to vysvětlíSee omnystudio.com/listener for privacy information.

Dneska to bude jízda! Do podcastu Srdeční záležitosti dorazila Sylva Van Loon, pohybová lektorka, online podnikatelka a... klaunka Máňa Jahodová! Pokud bojuješ s tím, jak odtrhnout děti od mobilu, nebo máš sama z dětství blok z pohybu, tohle video ti změní pohled na věc. Dozvíš se, co je to pětipatrový dort Pohyboher, proč je v cirkusové józe důležitější radost než výkon, a jak Sylva zvládla přechod z offline světa do online podnikání. MgA.Sylva van Loon Profesionální klaunka a lektorka pohybu pro děti a dospělé. Vede lekce a workshopy cirkusu, jógy, akrojógy a fyzio cvičení. Používá hravé metody cirkusové pedagogiky, dětské jógy a dramatické výchovy. Díky zábavnému přístupu spolu se stovkami funkčních pohybových her inspiruje v online programech i offline lekcích nejen rodiče, ale také učitele, lektory a dětské fyzioterapeuty. Vystudovala Divadelní fakultu JAMU, absolvovala mezinárodní workshopy klaunství, improvizace, jógy a pohybu u nás, v Rakousku a ve Francii. "Radost dětí a rodičů na mých cirkusových nebo pohybových workshopech je přímo hmatatelná. Miluji učení prožitkem a hrou. Do lekcí vkládám záměr. Díky hře a pohybu se děti učí a rozvíjejí přirozeně a hýbou se s nadšením. Během hodin vidím, jak rychle děti dělají pokroky. Stačí zařadit a používat jednoduché a funkční principy a děti se do pohybu nadchnou. " Ať už řešíte vadné držení těla nebo chcete zlepšit vztah s dětmi, jejich sebevědomí nebo koncentraci, hra a vědomý pohyb jsou úžasným a dostupným nástrojem. V on-line prostředí najdete hry a inspiraci pod jménem PohyboHry. webové stránky: https://pohybohry.cz https://sylvavanloon.cz Webinář Pohyb a děti: https://pohybohry.cz/pohyb-a-deti-workshop/ Sítě: https://www.facebook.com/pohybohry https://www.youtube.com/@pohybohry6380 https://www.tiktok.com/@pohybohry?lang=cs-CZ https://www.instagram.com/sylvavanloon/ V tomto videu probereme: Jak se zrodila Máňa Jahodová a co klaunství učí o svobodě. Proč každé dítě přirozeně miluje pohyb (a jak mu ho neznechutit). Osobní zpověď hostitelky Jany o dyspraxii a "temnu" v tělocviku. Typologii dětí: Jsi Hvězdička, nebo Kamil Velbloud? Pozvánku na Maledivy za želvami a cirkusem!

Dneska se podíváme na Vaše šílený zážitky se zákazníkama.

Aktuální dění očima Jana Krause každé ráno 5:00 – 9:00 vždy po zprávách v celou a v půl exkluzivně na Frekvenci 1. Vtipně, originálně a s nadhledem, tak to umí jenom Jan Kraus. Blondýna Miluška Bittnerová se ptá na vše, o čem se mluví, a Jan Kraus jí to vysvětlíSee omnystudio.com/listener for privacy information.

„Dneska ve vládní koalici není žádný hlas, žádná menší politická strana, která by hnutí ANO dokázala brzdit, jakkoliv Motoristé říkali, že Andreje Babiše polídají. Nehlídají ho vůbec,“ kritizuje místopředseda Poslanecké sněmovny a stínový ministr financí Jan Skopeček (ODS). Co by přineslo rozvolnění rozpočtových pravidel, které prosazuje současná vláda? Za jakých okolností by mohla EET podpořit pravicová opozice? A kdy představí svoji daňovou reformu? Poslechněte si rozhovor.Všechny díly podcastu Dvacet minut Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

„Dneska můžeš natočit písničku na mobil. Tak proč ještě existují studia?“Touto otázkou odstartoval Honza Vedral devátou Headliner půdu, která se tentokrát věnovala nahrávání, produkci a životu za sklem studia. Pozvání přijali Milan Cimfe ze studia Sono, Michal „Amák“ Šťastný z Golden Hive a Tomáš Fröde z kapely Imodium a studia I.Mluvilo se o tom, proč jsou studia pořád důležitá, proč se kapely ve studiu rozpadají, proč je zpěv nejkřehčí část nahrávání i o tom, jak vznikaly desky Lucie, Kabátu nebo Alice. Došlo i na LSD ve studiu, rozbité zuby při produkci, nebo na to, proč je někdy lepší nechat nahrávku nedokonalou.„Hudba jsou vzpomínky a emoce. Lidem je často úplně jedno, že to hraje blbě, ale stalo se to jednou správně,“ zaznělo během večera plného zkušeností i historek z praxe.Záznam první části Headliner půdy končí akustickou písní Tomáše Frödeho. Druhá část vás čeká již brzy. A vy jste srdečně zváni na další Headliner půdu už 25.5. v Malostranské besedě s tématem "manažerky". O své zkušenosti se přijdou podělil Ludmila "Dydla" Karlíková, která se stará o Vypsanou fixu, Kateřina Žbirková či Rozálie. Projekt Headliner půda vzniká za podpory OSA a Ministerstva kultury.

„V 70. letech, měla naše společnost asi 800 členů a všichni byli nějak organizovaní. Dneska jsou tisíce lidí, o kterých vůbec nevíme, a potom se najednou zjeví se svým velikým rodokmenem a bádáním,“ vysvětluje genealog a předseda České genealogické a heraldické společnosti v Praze Martin Slaboch.Všechny díly podcastu Hovory můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 59 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Pokud se bude každý rok určovat rozpočet České televize, já v ní nebudu,“ říká moderátor Daniel Stach. V debatě o budoucnosti veřejnoprávních médií podle něj nejde jen o peníze, ale o hranici mezi médiem veřejné služby a státním médiem. „Veřejnoprávní a státní jsou opravdu dvě velmi odlišné věci,“ říká a dodává, že se k současné situaci rozhodl veřejně vystupovat, i když je mu to osobně nekomfortní. „Radši bych dělal něco jiného. Ale myslím si, že to je věc, kterou mám udělat,“ vysvětluje. Česká televize podle něj není dokonalá, chyby dělá a prostor pro lepší hospodaření bude vždycky. Zároveň ale odmítá představu, že se dá dlouhodobě jen škrtat bez následků. Televize podle něj musí mít být na vlně trendů a musí růst a pokud se ale bude dál snižovat rozpočet, tak to nebude možné a stane se z ní pomalu vařená žába. Když Stach mluví o tom, co by se mohlo ztratit, nejde jen o jeho pořady nebo vědeckou redakci, ale o instituci jako celek. Česká republika by podle něj přišla „o jednu z jistot a o pojistku, kterou teď má“. A pokud se jednou rozbije tým nebo redakce, která se budovala roky, nejde ji podle něj jednoduše postavit znovu. „Když rozbiješ vědeckou redakci, tak ji nepostavíš příští rok znova,“ říká. V rozhovoru mluví také o tom, proč podle něj Česká televize musí hledat nové formáty a chodit za diváky tam, kde jsou, i když tím vstupuje do prostoru podcastů, sociálních sítí nebo nových debatních pořadů. „Dneska přece není možné, abys stejné množství diváků oslovil televizním vysíláním jako před patnácti lety,“ říká. Připouští, že některé věci mohou soukromým tvůrcům vadit, ale trvá na tom, že veřejná služba má vzdělávat, informovat, bavit i spojovat. Mluví také o novém pořadu Na dosah, o Václavu Moravcovi, o tom, proč nechce být jeho náhradou i tom, že ho pořád baví „bavit se s těmi nejchytřejšími lidmi na světě“. Vedle televize ale řeší i širší stav společnosti. „Nikdy nebylo levnější a snazší lhát tolika lidem, co dneska,“ říká k době, ve které se dezinformace šíří rychleji než dřív. A když přijde řeč na jeho vlastní budoucnost, připouští, že by mohl odejít. Ne kvůli gestu, ale ve chvíli, kdy by cítil, že už nedokáže dělat práci, která má smysl. „Musím mít v sobě tu vnitřní odvahu podepsat ten papír a říct: děkuju moc za všechno a odcházím,“ říká. Kde má Daniel Stach svoji červenou linii? Má Česká televize šetřit, růst, nebo se radikálně proměnit? A proč podle něj nejde veřejnoprávní média rozbít a za pár let jednoduše postavit znovu? Pusťte si celý rozhovor.

V dubnu jsem přečetla svoji letošní první pětihvězdičkovou knihu!

Už skoro měsíc má Radiožurnál nového moderátora - letitou tvář veřejnoprávního rozhlasu Lucii Výbornou totiž v pořadu Host Radiožurnálu vystřídal populární televizní moderátor Libor Bouček. „Je to za odměnu,“ říká.Když začátkem února oznámila Lucie Výborná, že po dvaceti letech končí v Českém rozhlase, vypadalo to, že veřejnoprávní médium bude jen těžko shánět adekvátní náhradu. Jenže omyl - už po pár týdnech oznámili, že pořad Host Radiožurnálu bude moderovat zkušený, ostřílený a známý Libor Bouček.„Radiožurnál považuji za výkladní skříň toho klenotu jménem Český rozhlas. Host Radiožurnálu si za ty dvě dekády díky Lucii a díky Honzovi (Jan Pokorný, pozn.red.) vybudoval jistou svébytnost. Přijde ti na hodinu vnučka Tomáše Bati a ty máš možnost si s ní povídat, což je pro člověka, kterého zajímá svět kolem, za odměnu,“ popisuje Libor Bouček, který byl host posledního dílu podcastu Mediální cirkus.„Dneska tam byl hodinu Mojmír Hampl a já jsem předstíral, že se vyznám v ekonomii. Je to fakt pestré a člověk se cítí strašně svobodně, protože není pod bezprostředním tlakem čísel a nepotřebuje jenom člověka, který má pozornost na sociálních sítích. Můžeš si povídat s někým, kdo něco dělá s láskou a přijde ti zajímavý. Vlastně mi to připomíná podobnou míru svobody, jako mám v Inkognitu,“ popisuje moderátor.Přemrštěná příprava škodíLibor Bouček je tváří především televizní skupiny Prima. Moderuje pořad Inkognito a show Máme rádi Česko. Po startu zpravodajské stanice CNN Prima News byl moderátorem ranního vysílání Nový den, z něj se ale už stáhl. Později se objevoval ve zpravodajských speciálech po významných volbách, ani tomu už se ale nevěnuje.„Příprava na rozhovory v Rozhlase je náročná. Včera jsem nevysílal a chystal jsem se tak, že jsem měl hodinu a půl volna na konferenci jednoho mobilního operátora. Tam jsem si prošel, jakým způsobem na to jít a co bych vlastně od Mojmíra Hampla chtěl slyšet. Před usnutím jsem si prolítl základní věci. A dneska jsem si dal ještě refresh ráno, když jsem parkoval před Rozhlasem, nějakých pětadvacet minut. Takže to jde,“ vypráví moderátor, který je pověstný svým extrémním pracovním vytížením. A pokračuje:„Myslím, že moderátor by neměl přicházet s přemrštěnou přípravou, protože pak může působit přechytralý.“Libor Bouček byl dlouho i radiovým moderátorem. Moderoval na Evropě 2 nebo na Frekvenci 1. Mezi hvězdy moderátorského showbyznysu ho vystřelila reality show Vyvolení. Věnuje se i dabingu, moderuje konference a velké sportovní akce. Naposledy třeba mistrovství světa v krasobruslení v Praze.„Reality show už nedělám, nejsem starý, ale tohle už patří mladší generaci. Doma jsem v Inkognitu, které je pravidelnější než Máme rádi Česko. Ale jak říkám, mě baví zprostředkovávat emoce,“ vykrucuje se z otázky, co nejraději dělá.Bouček všechny své aktivity několik let díky CNN Prima News propojoval i s novinařinou. Kromě ranních vysílání moderoval speciály k českým sněmovním volbám, volbám amerického, českého či slovenského prezidenta.„Žánry to jsou odlišné, ale ten řemeslný přístup je velmi podobný jako k hokeji v O2 aréně. Musíš pochopit, pro koho vysíláš, projdeš si, co jsou highlighty, které dokáží vzbudit emoci. Zároveň musíš být u prezidentského speciálu neutrální a být spíš pozorovatel,“ popisuje Bouček své pojetí moderátorského řemesla.Co Libora Boučka nejvíc baví? Co by chtěl ještě dělat? A byl by ochotný stát se tváří Českého rozhlasu v boji za zachování koncesionářských poplatků?--Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Zpěvák Vlasta Horváth, vítěz druhé řady soutěže Česko hledá SuperStar, v podcastu Men's Factor popsal nejen svou cestu ke slávě, ale i hlubší problém, který podle něj formoval jeho generaci - nedostatek sebevědomí a obava otevřeně přiznat ambice.Do soutěže přitom nevstupoval s cílem zvítězit. „Měl jsem to někde vzadu v hlavě, ale bál jsem se to říct nahlas. Abych to nezakřikl,“ uvedl. Podle něj tehdejší atmosféra podobným projevům nepřála. „Nikdo neřekl, že to chce vyhrát. Takový člověk by byl okamžitě odepsaný.“Horváth tento postoj nevztahuje jen na sebe, ale na širší společenský kontext. „Byl jsem v tomhle strašně svázaný,“ řekl s tím, že otevřené sebevědomí bylo vnímáno negativně. Jako příklad uvedl zkušenost ze soutěže, kdy mladá zpěvačka oponovala porotě: „Jakmile někdo ukázal sebevědomí nebo si za něčím stál, tak to lidi nechtěli vidět.“Podle něj právě tento typ nastavení brzdil i další kariérní možnosti. Přestože dostával doporučení prosadit se v zahraničí, sám si na to netroufl. „Takhle daleko jsem absolutně nepřemýšlel, ani jsem tu sebedůvěru neměl,“ přiznal.Dnes klade větší důraz na vnitřní jistotu a autenticitu než na očekávání okolí. „Dřív jsem přemýšlel, co se bude líbit lidem. Dneska klidně udělám desetiminutovou písničku. Už nemám co ztratit,“ uvedl.

Od dělníka k podnikateli.

Senátorka Vladimíra Ludková byla hostem podcastu Men's Factor. Vedle politiky se věnovala i své profesi sociální pracovnice a práci s mladými lidmi. Odmítá stereotyp, že dnešní děti jsou pasivní nebo nezodpovědné. „Vůbec to s nimi není špatné. Mají úžasné otázky a zajímají se o své okolí." Velkým tématem je podle ní i obezita a duševní zdraví. „Obezita je často jen symptom nefunkční rodiny,“ uvedla. Klíčovou roli podle ní hraje i spánek a vliv technologií. „Dítě má mobil na nočním stolku a není schopné vypnout. To je obrovský problém.“A v podcastu kritizovala i část neziskového sektoru a způsob financování. „My nemáme jasno, co financujeme z veřejných peněz. Měli bychom financovat minimum nutného, ne maximum možného,“ uvedla. A mluvilo se i o médiích a jejich roli ve společnosti. Ludková kritizovala nevyváženost těch veřejnoprávních. Zároveň varovala před černobílým viděním politiky. „Dneska i rozumný člověk kolikrát musí souhlasit s tím, co říká třeba Babiš, ale neudělá to jen proto, že to řekl Babiš,“ popsala. Podle ní je právě tato polarizace jedním z hlavních problémů současné společnosti. „Z toho se nikdy nevyléčíme,“ dodala.

Zoologická zahrada ve Dvorci u Borovan na Českobudějovicku zahájila jubilejní dvacátou sezónu. Viktora Ambrože k jejímu založení kdysi vedla především jeho celoživotní vášeň pro zvířata. Dnes se Zoo Dvorec řadí například mezi přední chovatele jedovatých hadů a návštěvníkům nabízí největší evropskou kolekci kober rodu Naja. Všechny díly podcastu Dopolední host můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Děkujeme, že jsi se k nám připojil. Pokud ses modlil/a poprvé, nebo by jsi jen chtěl/a na nás kontakt, můžeš nás kontaktovat na Facebooku nebo Instagramu pod jménem @szjihlava.Zůstaň s námi v kontaktu:Instagram: https://www.instagram.com/szjihlava/Facebook: https://www.facebook.com/szjihlava/YouTube: https://www.youtube.com/@szjihlavaSlovo Života Jihlava

Dneska to v Koťák Castu pořádně vře, protože to, co se děje na ostrově, už nás nenechalo v klidu.

Majdan je to nejsilnější, co jsem zažil. Ve Lvově jsem hrál na cimbál klukům bez nohou, bez rukou„Češi si to nechtějí připustit nebo se na to snaží zapomenout, ale Ukrajinci – alespoň ti zakarpatští – nás skutečně mají rádi. Znají nás, jezdí sem pracovat, jejich řeč je velmi podobná moravštině. Tyhle vztahy jsou pro nás bohatství,“ říká v nové epizodě sourozeneckého podcastu Hej, Slované cestovatel Jiří Eibensteiner. Spolu s bratry Jakubem a Lukášem Novosadovými vzpomíná mimo jiné na to, jak navštívíl kyjevské náměstí Majdan, kde zažil atmosféru revolučních dní, nebo jak ve Lvově ve špitále muzicíroval zraněným vojákům či na Koločavě postiženým dětem v dětském domově. „Na Majdan jsem jel, protože jsem nechápal, jak je možné, že celý svět sleduje, co se tam děje za zvěrstva a je mu to jedno,“ uvádí Eibensteiner. „Byl jsem tam sice jenom dvě noci, ale zažil jsem neskutečné naštvání lidí, kteří byli odhodlaní nenechat si ukrást stát. Kdo tam nebyl osobně, nemůže to pochopit. Když jsem vylezl v Kyjevě z náraží, jako bych přijel doprostřed apokalypsy. Rozbité centrum města, barikády, lidi formující se v polovojenské jednotky. Žáci ve věku dvanáct a třináct let v kuklách, s baseballkami, s přilbami z motorek se sešli a snažili se vyjádřit nesouhlas s tím, co se tam tenkrát odehrálo. Nikdy jsem nic takového neviděl, ale bylo neskutečné pozorovat, jak se během pár dní dokáží lidi zmobilizovat a zformovat.“„Na Vánoce a Nový rok jsem několikrát naložili starou škodovku hudebními nástroji a vyrazili jsme hrát slováckou muziku na Ukrajinu. Byli jsme ve Lvově, Ivano-Frankivsku nebo Koločavě a dalších městech. No a ve Lvově jsme hráli klukům, kteří neměli ruce, neměli nohy, leželi ve špitále a my jim tam hráli na cimbál. Vlastně to byla bizarní, ale velmi lidská situace. Díval jsem se jim do očí, někteří měli výraz veselejší a zdravější než já, který jsem zrovna byl drobně nachlazen, ale někteří měli naprosto mrtvý výraz a já jsem tušil, že ten se až do konce jejich dnů nejspíš už nezmění. Tehdy jsem brečel,“ dodává Eibensteiner.„No a dětem jsme hrál ve Vilšanech, což je dědina kousek od Koločavy. Překonáš patnáct kilometrů strašlivé cesty a přijedeš do dětského domova, kde jsou děti opuštěné rodiči, je jich tam asi dvě stě a jsou to děti s mentálním nebo fyzickým postižením. Některé nemají končetiny, plazí se po zemi, další mají třeba obrovitánské hlavy. Ale pořád jsou to děti. Před válkou to v domově fungovalo tak, že tam bylo asi čtyřicet zaměstnanců a během roku neustále přijížděli dobrovolníci z celého světa. Dneska je tam včetně ředitele zaměstnanců pět nebo šest, často tam nefunguje elektrika, ale dětí musí domov obhospodařit pořád stejně. Dovedete si to vůbec představit?“ ptá se Eibensteiner.Takových historek je nejnovější epizoda plná. Dojde samozřejmě také na cestovatelské běhání po nádherných koločavských horách, kde se člověk na několik dní ztratí civilizaci a je blíže nebi a bohu. Aneb konečně duchovní podcast jaksepatří.

„Někdy to trošku vypadá, že děláme z lesa zoologickou zahradu, protože myslivci udržují často v honitbách vysoké stavy zvěře. Dneska je rovnováha v krajině už narušená a jinak než lovem to není možné dostat pod kontrolu,“ říká předseda Českého svazu ochránců přírody a někdejší ministr životního prostředí Libor Ambrozek. Za jakých okolností by mohl být připuštěn lov chráněných druhů? A jak udržitelně hospodařit v krajině? Poslechněte si rozhovor.Všechny díly podcastu Dvacet minut Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Dneska k nám dorazila moderátorka Adéla Vinczeová, kterou můžete znát třeba z její nové show U Adély. V rozhovoru přišla řeč třeba na to, jak se dá skloubit práce a rodinný život, přiblížila koncept své nové show, kde hosté sdílí jednu pohovku a spontánně reagují jeden na druhého. „Je to skoro jako návštěva nebo mini party. Sedíme všichni na jedné pohovce a vznikají společná témata," popsala. Poslechněte si celý rozhovor.See omnystudio.com/listener for privacy information.

„Evropská společnost žije v ekonomickém nadbytku, a proto zlenivěla jako přežraný lev, který nemusí lovit,“ je přesvědčený psychiatr Radkin Honzák, který v pondělí oslaví 87. narozeniny. „Tato společnost má všechno, co si zamane. Dneska je docela umění dostat se pod most, protože záchytné sítě a všechny podpory utvrzují společenství v tom, že se nic neděje a že si můžou žít na vlastním písku,“ tvrdí v Osobnosti Plus.Všechny díly podcastu Osobnost Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

V Omeletkách budeme vzpomínat. Má matka se vždy dožadovala zpráv ze školy. Ale všimla jsem si, že mě vlastně neposlouchá. Vždycky řekla: „No - musíš se příště víc snažit.“ Jednou jsem odpověděla: “Dneska jsem praštila chemikáře, až málem upad!“ Matka pokývala hlavou a pravila: “No, - musíš se příště víc snažit.“ Halina Pawlowská prozradí recept na bramborové placky a přečte povídku Jelita máme v rodině. Uslyšíte příspěvek posluchačky Petry Santlerové Izolepa na všechno.

Daniel Bauer je spoluzakladatel marketingové agentury Socials, která spravuje výkonnostní kampaně s rozpočty přes 40 000 EUR denně na Metě a Googlu. V podcastu Z Podpalubí vypráví, jak se dostal od e-shopu s kryty na iPhone přes práci v agentuře až k řízení 13členného remote týmu bez středního managementu. A taky proč věří, že udržet si talenty, je v agenturním byznysu důležitější než udržet si klienty. „Čím víc ta agentura roste, tím víc si paradoxně uvědomuješ, že udržet si talenty je důležitější, než si udržet klienty." – Daniel Bauer, spoluzakladatel Socials Co si z podcastu odnesete? ✅ Proč loajalita talentů > loajalita klientů a co vás stojí, když příliš dlouho čekáte s vyhazovem. ✅ Jak testovat kandidáty před nástupem pomocí metody malých úkolů. ✅ Brand vs. performance marketing — proč to není buď, anebo. ✅ AI v performance marketingu — proč zatím žádný nástroj nenahradí specialistu. ✅ Jak si v ChatGPT vytvořit vlastní rádce z Alexe Hormóziho a Navala Ravikanta. „Úspěch je strašně individuální. Dneska každej ukazuje Lamborghini. Je to hezký, fajn. Ale to není ten úspěch." – Daniel Bauer

Aktuální dění očima Jana Krause každé ráno 5:00 – 9:00 vždy po zprávách v celou a v půl exkluzivně na Frekvenci 1. Vtipně, originálně a s nadhledem, tak to umí jenom Jan Kraus. Blondýna Miluška Bittnerová se ptá na vše, o čem se mluví, a Jan Kraus jí to vysvětlí.See omnystudio.com/listener for privacy information.

Dneska pro vás máme březnový povídání o tom, na co se těšíme s příchodem jara

„Nejhorší pro mě je, že si nedovedu představit budoucnost čehokoliv: člověka, národa, zeměkoule. Vždycky jsem měl představu, vždycky jsem si dovedl představit, jak to bude vypadat. Teď nemám, a to mně hrozně vadí. Dneska straší válkou. Já jsem ještě zažil konec druhé světové války, a ten byl drastický. Dodneška se bojím, když někde hučí letadlo,“ říká profesor Milan Knížák v rozhovoru pro pořad Kupředu do minulosti. 2. díl, 17.03.2026, www.RadioUniversum.cz

Naším hostem je ředitel CZ LOKO Josef Gulyás. V čele jediného českého výrobce nových lokomotiv bude 1. dubna přesně deset let. Za největší úspěch považuje vstup CZ LOKO na italský trh, což podle něj otevřelo firmě cestu k dalším zakázkám ve světě. Norsko, Švédsko, Itálie a Česko jsou teď jejich největší trhy a do dneška dodali svým zákazníkům už 1546 lokomotiv. „Dnes tvoří novovýroba 60-65 procent obratu. V roce 2016 jsme byli u 2 miliard korun obratu, dnes je obrat celé skupiny kolem 5 miliard. Vyrábíme 4-5 vozidel měsíčně.Dneska můžu říct, že je CZ LOKO jednička v segmentu univerzálních posunovacích lokomotiv v Evropě. Tohle byl vždycky můj sen,“ říká v podcastu Josef GulyásSee omnystudio.com/listener for privacy information.

Děkujeme, že jsi se k nám připojil. Pokud ses modlil/a poprvé, nebo by jsi jen chtěl/a na nás kontakt, můžeš nás kontaktovat na Facebooku nebo Instagramu pod jménem @szjihlava.Zůstaň s námi v kontaktu:Instagram: https://www.instagram.com/szjihlava/Facebook: https://www.facebook.com/szjihlava/YouTube: https://www.youtube.com/@szjihlavaSlovo Života Jihlava

https://herohero.co/pindy - tady najdeš celej obsah bez reklam a cenzury, a i něco navíc!

Rád vzpomínám na ten krámek na Rudolfově, nahoře na Vesce, myslím, že ho měli nějací Kubíčkovi, a byl to klasický pultový prodej: Tak co to bude dneska?Všechny díly podcastu Rozhlasový sloupek můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Dneska se společně vydáme na jedno z nejizolovanějších, nejchladnějších a nejméně probádaných míst na naší planetě - do ledem pokryté Antarktidy. Tenhle případ je opravdu zvláštní. Představte si už jenom to místo, kde se odehrál, kde jste úplně odříznutí od světa, je tam tma, nebo pro změnu světlo, celých 24 hodin denně.No a když vyjdete z chráněné budovy ven, udeří do vás mráz, třeba -60 stupňů. A právě tam, uprostřed ničeho, vyhasl život jednoho mladého vědce. A nikdo dodnes s jistotou neví, jestli to byla nehoda, nebo vražda.✈️ Stáhni si Saily: https://saily.com/krimi a získej 15% slevu na data plány na e-sim se Saily! Stačí zadat kód „KRIMI“

VŠECHNY EPIZODY V PLNÉ DÉLCE NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION „Na síti X mě označují za perverzní dominu českého veřejného prostoru nebo depilátorku delfínů. Píšou to chlapi, podle kterých jsem moc dominantní a moje profese je zbytečná. Bojí se mě určitý typ mužů, takoví slabší, je mi jich líto. Síť X je Sama doma pro muže, ať si to tam ventilují,“ směje se ve Studiu N designérka Veronika Rút, která v Česku bojuje s vizuálním smogem a radí městům, jak vytvořit přívětivý veřejný prostor. Jedním z témat, které vnáší do společenské debaty, je otázka výdejních boxů, které zaplavily české ulice. Vytvořila proto nezávislou odbornou iniciativu, která připravila pravidla, jak s plechovými skříněmi nakládat. „Některé firmy se urazily a najaly si falešného novináře, aby mě zdiskreditoval,“ popisuje v rozhovoru. „Jsme východní Evropa, tohle je totiž nižší kultura podnikání, kterou na Západě nevidíme. Tam firmy vědí, že už tam to město stojí osm set let a dalších osm set let tam stát bude, a tak je lepší se domluvit. U nás se to s vidinou krátkozrakého aktuálního zisku snaží firmy zpomalit, aby se například nevydávaly tržní řády,“ říká designérka. Kvalita veřejného prostoru podle ní přitom přímo souvisí s tím, koho lidé volí. „Nejvíc voličů SPD bydlí u nadúrovňových křižovatek, protože je tam špatná dostupnost obchodů. Když jste ve vykořeněném místě, které nikomu nepatří a máte strašně daleko základní věci, tak snadněji propadnete extremismu. Není tam prostor k setkávání, a tak si nevybudujete v okolí vztahy. Pokud chceme být odolnou demokracií a mít silnou společnost s kvalitními vztahy, musíme mít prostor, kde se budeme potkávat s jinými názory,“ tvrdí. Podchody, nadchody a nadúrovňové křižovatky považuje za klíčové chyby 20. století. „Dneska už víme, že lidi mají chodit po povrchu, protože to nejsou krysy. Frustrace a demotivace pramení ze zanedbaných prvků ve veřejném prostoru. Člověk má potom pocit, že nic nemá smysl – když jdete kolem oprýskaných zábradlí a musíte je neustále obcházet dokola, má to katastrofální dopady, vede to totiž v nízkou sebeúctu a nároky. Když potom přistane u kašny výdejní box, je vám to jedno,“ doplňuje Veronika Rút. Která města jsou v naší zemi nejošklivější? A která naopak pracují s veřejným prostorem nejlépe? Kde se vzal v Česku pocit, že auta mají mít přednost před vším ostatním? Proč se politici bojí měnit města k lepšímu? A jak může každý z nás bojovat s vizuálním smogem? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion

Ranní brífink Jana T. Beránka: Co jste dělali 11. září? A co 24. února? Dějiny 21. století nemají tolik historických momentů, které si pamatujeme. 24. únor 2022 do dějin určitě patřit bude. Dneska si povíme, jak si ho Česko připomíná a kam si ho vlastně zasadit do kontextu vlastního vnímání historie. I svojí role v ní.

Ranní brífink Jana T. Beránka: Co jste dělali 11. září? A co 24. února? Dějiny 21. století nemají tolik historických momentů, které si pamatujeme. 24. únor 2022 do dějin určitě patřit bude. Dneska si povíme, jak si ho Česko připomíná a kam si ho vlastně zasadit do kontextu vlastního vnímání historie. I svojí role v ní.

Jak si nejlépe říct o víc peněz? Dneska se podíváme na super užitečné anglické fráze, díky kterým si sebevědomě řeknete o lepší plat a připravíte se i na případné odmítnutí.

Dneska se nám před kamerou sešly tři pěkné tech-kravinky. Prvně uvidíte Instax mini Evo Cinema, což je kamera, která vás přenese o celé filmové dekády do minulosti a nakonec vám vytiskne video. Nebo aspoň kousek z něj. O téhle kuriozitce jsme psali na DIGIareně a dnes už si ji můžete i koupit. Pak uvidíte limitovanou edici zastřihovače OneBlade 360, který Philips připravil společně s Warhorse Studios pro fandy hry Kingdom Come: Deliverance 2. Tu koupíte pouze a jen na Smarty.cz a jestli máte doma tiskárnu, tak můžete tuhle motorizovanou břitvu proměnit na meč. Více na Doupě.cz. V závěru nebude chybět tradiční Kubovo bastlokénko, ve kterém vám ukáže, jakou novou hračku pořídil do redakční dílny. Tentokrát to bude programovatelná zátěž DL24P. Simuluje odběr až 180W spotřebiče (200V/25A v různých poměrech), a protože zároveň podporuje protokol USB-C PD/QC aj. (5 až 28 V), otestujeme s její pomocí současné výkonné nabíječky pro mobil a notebook. PS: Barevný ventilátor included! 01:01 – Instax mini Evo Cinema 10:48 – Philips Oneblade + Kingdom Come: Deliverence 2 17:06 – Testovací zátěž

Kvůli komiksu Zelený Raoul se s nimi kdysi soudil Jiří Paroubek, kvůli karikatuře na obálce to stejné dělal Tomio Okamura. Přesto si z politiků utahují dál. „Nejlépe prodávají časopis,“ říká šéfredaktor Reflexu Martin Bartkovský.„Tomio Okamura je samozřejmě Pitomio a my všichni to můžeme říkat. Jak konstatoval soud, musí snést vyšší míru kritiky. Navíc to, kdy jako první věc ve funkci předsedy Sněmovny podrží štafle, aby někdo jiný sundal ukrajinskou vlajku, která se mu nelíbí, je podle mě krystalickou ukázkou chování někoho, komu by se dalo říkat Pitomio,“ vysvětluje Martin Bartkovský, šéfredaktor časopisu Reflex, který byl hostem nejnovějšího dílu podcastu Mediální cirkus.Právě vyobrazení Tomia Okamury jako klauna s nápisem Pitomio je asi nejslavnější obálka Reflexu. A to i díky následnému soudnímu sporu.Vyšla 7. listopadu 2012 v době, kdy se Okamura stal senátorem a pracoval na znásobení známosti svého jména tím, že kandidoval v prvních přímých prezidentských volbách. Po vydání karikatury dal Okamura na Reflex žalobu. Tu ale po mnohaleté soudní tahanici předloni definitivně prohrál.Na obálce fungují Babiš, Zeman a OkamuraČasopis Reflex vychází v Česku už 35 let a na výrazných titulních stranách si zakládá.„Fungují čeští politici. Byla doba, kdy vládl Andrej Babiš s Milošem Zemanem a do toho tam jako třetí vzadu pobíhal Tomio Okamura nebo komunisté, o které se vláda tehdy opírala. Tam stačilo kohokoliv z téhle vlády dát na obálku a hned tam prodeje byly. Dneska už to takhle není,“ říká šéfredaktor Bartkovský. „Filip Turek a jeho volební blitzkrieg v eurovolbách zafungoval velmi dobře. Motoristé fungují. I Andrej Babiš. Funguje i prezident Petr Pavel a vždycky funguje Volodymyr Zelenskyj. Stejně tak Vladimir Putin nebo Donald Trump, ale to jsou jediné zahraniční persony,“ popisuje Bartkovský taktiku při výrobě titulních stran.Vůbec nejúspěšnější titulní strany Reflexu za rok 2025 se ale nakonec politiky vůbec netýkaly. „Byly to obálky in memoriam našich dlouholetých spolupracovníků. Tím jedním byl psycholog Cyril Höschl a tím druhým byl šéf karlovarského filmového festivalu pan Jiří Bartoška,“ dodává Martin Bartkovský.Ten se šéfredaktorem Reflexu stal v prosinci 2023, po půl roce nejistoty ve vedení časopisu. Před ním ho řídil Marek Stoniš a časopis se často dostával na hranu kritiky za texty a titulky zavánějící někdy až xenofobií.„Kvůli obálce s černým Hitlerem chtěla odejít polovina redakce. Občas už jsme byli prostě zbytečně zlí. Vtipné je být vtipní, satiričtí, jízliví, ale když jste vyloženě zlí, a dávali to vědět i čtenáři, tak to vtipné není,“ říká Bartkovský a naráží na titulní stranu s portrétem Adolfa Hitlera coby černocha s monstrózním afro účesem, která vyšla v roce 2020.Babiš jako Slabiš. Nevíme, z koho si utahovat dřívS novou vládou je podle Bartkovského stále těžší si z ministrů dělat legraci, protože v redakci neví, koho karikovat dříve.„Je to vlastně bezprecedentní situace, kdy byste mohli každý týden udělat na každého člena vlády jednu obálku, tedy kromě těch členů SPD, kteří nic neříkají. Ale ti ostatní jsou velmi plodní,“ žertuje novinář s tím, že na obálce tento čtvrtek by chtěl mít Andreje Babiše. „Bude na té obálce jako Slabiš, bude se opírat o Macinku s Turkem a Okamurou a bude se snažit udělat Česko lepší, nejlepší zemí na této planetě,“ směje se Bartkovský.I humor má ale v Reflexu hranice.„Nemáme hranice v tom, z kterého politika si udělat legraci, ale nechceme si dělat legraci ze všedních lidí, obyčejných Čechů, z někoho, kdo se nemůže bránit. My si vždycky děláme legraci z lidí, kteří mají nějakou moc nebo mají pocit, že drží nějakou moc a my je chceme trošku uzemňovat,“ říká šéf oblíbeného časopisu.Co čeká od vlády Andreje Babiše? Co kabinet změní a dotáhne za příští čtyři roky? A jak se vlastně dostal do čela Reflexu?--Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.

V sobotu byli u nás koledníci. Zazpívali „My tři králové jdeme k vám“, dostali do kasičky, a taky cukroví od Vánoc. Držím suchý měsíc a celkový detox, takže krabice s vanilkovými rohlíčky je přede mnou letos v bezpečí. Koledníci odešli a zanechali na vrátkách písmena K+M+B a letopočet, takže rok dvacet šest teprve teď řádně začal.

Byty zdražují raketovým tempem, kvalita výstavby ale často míří opačným směrem. Ani novostavby za miliony nejsou bez chyb a majitelé místo radosti z nového bydlení řeší plísně, tepelné mosty nebo stavební vady. Co si pohlídat?Metr čtvereční pražského bytu je na dostřel hranice 200 tisíc korun. Vysoká cena však automaticky neznamená vysokou kvalitu. Naopak – inspektoři nemovitostí varují, že s tlakem na rychlost výstavby přibývá chyb, které si noví majitelé často uvědomí až ve chvíli, kdy je pozdě. Převzetí bytu nebo rodinného domu přitom patří k nejdůležitějším momentům v životě rodiny.Kdo pořizoval nemovitost před deseti lety, trefil zlatý čas – hypoteční úroky tehdy klesly pod dvě procenta a trh se vzpamatoval z hypoteční krize. „Velký byt v Praze, 3+1 kolem 70 metrů čtverečních, jsme tehdy koupili za sedm až osm milionů. Po pěti letech už to bylo kolem deseti milionů. Když ho dnes koupíme za patnáct, jsme ještě rádi,“ rekapituluje v podcastu Ve vatě Libor Ostatek, hypoteční expert Broker Trust a Golem Finance.O to větší je pak zklamání, když ani za takové peníze není práce odvedena precizně. Podle Michala Flachse, mediátora realitních sporů a mluvčího Asociace inspektorů nemovitostí, je hlavním problémem rychlost. „Dneska chceme mít postaveno za tři měsíce a přitom chceme dům nebo byt na celý život,“ říká.*****Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

„Dneska odpoledne budu fotit meteority a těším se na to úplně stejně jako na Annapurnu. Budu mít v ruce meteority, mám jich plný šuplík,“ usmívá se přírodovědec, fotograf a popularizátor vědy Petr Jan Juračka. O čem píše ve své nové knize Nejsou to šlapky? Jaké zážitky si přivezl z Antarktidy? A proč se o něm říká, že je fakultní maskot? Poslechněte si rozhovor.Všechny díly podcastu Host Lucie Výborné můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

„Dneska odpoledne budu fotit meteority a těším se na to úplně stejně jako na Annapurnu. Budu mít v ruce meteority, mám jich plný šuplík,“ usmívá se přírodovědec, fotograf a popularizátor vědy Petr Jan Juračka. O čem píše ve své nové knize Nejsou to šlapky? Jaké zážitky si přivezl z Antarktidy? A proč se o něm říká, že je fakultní maskot? Poslechněte si rozhovor.

„Já věřím, že lidstvo pořád bude mít tendenci přežít. Dneska se také válčí. Ale když se podíváte, jak se válčilo za dob králů, tak Vikingové byli úplně nemilosrdní. Středověk byla hrozná doba. A když srovnáte středověk s dneškem, tak dneska se žije krásně. A já věřím, že takto to půjde dál,“ říká odborník na kyberbezpečnost Miloslav Lujka v rozhovoru pro pořad Kupředu do minulosti. 3. díl, 19.10.2025, www.RadioUniversum.cz

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 52 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Podceňuju se, ale teď už si umím říct, že jsem vlastně docela dobrá. A že za to, co všechno jsem odvedla, vděčím sama sobě,“ říká herečka a houslistka Jenovéfa Boková, která před kamerou stojí od útlého dětství. Studovala housle, herectví se učila sama, na DAMU ji nevzali, na HAMU ano. „Dneska jsem za to ráda. Možná bych jinak nedělala filmy, které jsem na začátku dělala,“ tvrdí. Dnes patří k nejvýraznějším herečkám své generace. Režisérka Agnieszka Holland si ji vybrala do nového filmu Kafka, kde ztvárnila Milenu Jesenskou. „Když vám Agnieszka řekne, že vás vidí jako Milenu, nejde říct ne,“ vzpomíná Boková. Pokud jde o intimní scény, musela si už kdysi nastavit hranice. „Mám za sebou jednu scénu, která mě poznamenala. Naučilo mě to pojistit si to dopředu,“ vysvětluje s tím, že k režisérce nového filmu ale měla stoprocentní důvěru a pozitivní roli sehrála i přítomnost koordinátora intimity. Když mluví o mateřství, na chvíli se jí zlomí hlas. „Takovou lásku jsem nikdy nezažila. Ale i to dítě vás zrcadlí - ukáže vám třeba, že žádný trpělivý člověk nejste,“ vypráví Boková. Právě po narození dcery si víc začala vážit práce, kterou dělá. Najednou už nechtěla brát všechno, dcera se pro ni stala číslo jedna a finanční svobodu získala i díky reklamám. Komerční práce podle svých slov rozhodně nelituje a herce za ni nesoudí, protože dobře ví, jaká je u nás jejich situace s platy. Boková v rozhovoru otevřeně mluví i o svém soukromí a o tom, jak jí každý vztah něco naučil. „Umím uznat, že jsem se někdy chovala jako pěkná kráva. Když je ale člověk otevřený, může se poučit,“ myslí si herečka. O feminismus se opírá s opatrností, ale otevřeně tvrdí, že je feministkou „v původním slova smyslu“. Vadí jí totiž, když se ztrácí dialog a říká, že lidé by si měli raději někdy sednout na pivo a ne se hádat na sociálních sítích. Co s člověkem udělá, když vyrůstá v umělecké rodině, kde se „říká pravda, i když někdy krutá“? Jak se z herečky, která se bála sólového hraní, stane sebevědomá žena, jež dokáže říct „ne“? A proč je někdy lepší, když vás na DAMU nevezmou? Pusťte si celý rozhovor s Jenovéfou Bokovou.

„Je to důkaz, že jsem před 25 lety měl obrovskou drzost, spoustu energie, chuti a síly něco takového valit před sebou. Dneska už bych se v žádném případě neodvážil,“ říká o filmu Tmavomodrý svět jeho režisér Jan Svěrák. Jak probíhalo obsazování hlavních rolí? Kdo naučil Kryštofa Hádka plakat na kameru? A co se o tomto snímku dočtete v nové výpravné knize? Poslechněte si rozhovor.Všechny díly podcastu Host Lucie Výborné můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

„Je to důkaz, že jsem před 25 lety měl obrovskou drzost, spoustu energie, chuti a síly něco takového valit před sebou. Dneska už bych se v žádném případě neodvážil,“ říká o filmu Tmavomodrý svět jeho režisér Jan Svěrák. Jak probíhalo obsazování hlavních rolí? Kdo naučil Kryštofa Hádka plakat na kameru? A co se o tomto snímku dočtete v nové výpravné knize? Poslechněte si rozhovor.

Už  téměř třicet let píše o předvolebních kampaních a letos přišel s ojedinělým projektem Republika Příbram, první politickou reality show. „Politici nevěděli, do čeho jdou, s kým se potkají, o čem budou mluvit, kdo přijde, kdo se jich na co bude ptát,“ říká autor série Jiří Kubík.O  předvolební kampani a volbách psal Jiří Kubík poprvé v roce 1996. Ostrý souboj o premiérské křeslo spolu tehdy zrovna sváděli  Václav Klaus a Miloš Zeman.„Pozice novinářů je dneska horší. Řada politiků si vyzkoušela, že novináře nepotřebuje, že si komunikuje se svými voliči přes sociální sítě a  navíc, že se svými voliči sdílí i takovou tu averzi k některým  novinářům, společně sdílený názor na to, že novináři jsou nepřátelé lidstva,“ říká Jiří Kubík, který byl hostem posledního dílu podcastu  Mediální cirkus.Jiří Kubík začínal pracovat v novinách na začátku 90.let. Nejprve psal pro Lidové noviny, brzy ale přešel do MfDnes, kde vydržel až do roku 2013. Tedy do roku, kdy vydavatelství Mafra koupil Andrej Babiš. V roce 2016 nastoupil do Seznam Zpráv, které pět let vedl.„Vzpomínám si, že když se třeba Václav Klaus dopustil svého času v devadesátých letech názoru, že novináři jsou nepřátelé lidstva, tak byť si myslím, že to řekl v určité nadsázce, vyvolalo to obrovský poprask. Jak si něco takového mohl dovolit, že novináři jsou důležitá součást demokratické společnosti,“ vypráví v Mediálním cirkusu Kubík a pokračuje:„Dneska vidím, že novináři a jejich role ve společnosti je sice pořád důležitá, ale stejně tak vnímám, že část veřejnosti si to nemyslí a část politiků  má pocit, že bez novinářů by jim bylo líp.“Pro letošní sněmovní volby se Jiří Kubík pustil do zatím nevyzkoušeného projektu, který asi nejlépe vysvětlí termín politická reality show.  Zástupce nejsilnějších stran vzal do pro ně nepříjemného prostředí ve středočeské Příbrami, kde minulé sněmovní volby dopadly podobně  celostátnímu výsledku.„Nikomu nechystáme žádné setkání s fanoušky, kteří ho budou plácat po ramenou a říkat, my vás budeme volit. To ať si provozují na svých mítincích, na svém Facebooku, tady se opravdu všichni dostali do nějakého konfliktu a někdo si s ním uměl poradit líp, někdo hůř,“ popisuje Jiří Kubík v  Mediálním cirkusu.„Pro mě tam byli lidi, u kterých si troufám říct, že jsou to profíci v politice a doukážou vybruslit i z mimořádně nepříjemné situace tak, že mají do jisté míry navrch. A někdo se ukázal spíš jako směšná figurka,  která když už neví, kudy kam, tak řekne lidem, vy mě stejně volit  nebudete, takže váš názor mě nezajímá,“ doplňuje bývalý šéfredaktor  Seznam Zpráv Jiří Kubík.Dokument Republika Příbram točil Kubík během jara a začátkem léta s dokumentaristy Vítem Klusákem a Filipem Remundou. Jednotlivé díly celé  série postupně najdete na Seznam Zprávách a můžete se k nim i vracet.„Třeba Jaroslav Foldyna v jednom dílu čelí ukrajinskému občanovi a  stejně tak se potkal s mladými lidmi, kteří absolutně neuznávají boj SPD s cizinci a s cizáky a chirurgy z dovozu. Tomio Okamura natáčení odmítl, Jaroslav Foldyna okamžitě souhlasil. Svoji přítomnost tam se snažil vydávat za přednost. A v tom bych mu dal zapravdu, protože Tomio Okamura tuhle odvahu nemá,“ říká Jiří Kubík.Jak se změnila novinářská práce před volbami? Jaké další výzvy novináře čekají? A jaká je budoucnost veřejnoprávních médií? --Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Dneska grilujeme v Táboře na náměstí společně s šéfkuchařem restaurantu Goldie v Hotelu Nautilus Martinem Košťálem. Kuchařské tradici, kterou má v rodině, se chtěl původně vyhnout, ale přestože studoval průmyslovou školu, kuchařina ho nakonec po vysoké škole „dohnala“. Čím zvítězila? „Je to kreativní, není to monotónní, pořád se musíte učit, není to nic stálého. Musíte se dívat dopředu. Nejvíc mě baví hlavně ta kreativita,“ vypráví.Všechny díly podcastu Host Lucie Výborné můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.