Podcasts about aneb

Západní Balkán je hraniční oblast Evropy – tedy přinejmenším Evropské unie. Jak vypadají hraniční kontroly na této čáře? Co vás tam může potkat? Co se pašuje, jak si poradit s celníky a jak si pojistíte, že vás neomylně vyhmátnou? O tom všem diskutují bratři Jakub a Lukáš Novosadovi v nové epizodě svého sourozeneckého podcastu Hej, Slované. Jakub líčí své historky dávné, přiznává, co se sám pokoušel pašovat přes čáru, jak se to dělá, kolik cigaret musíte rozdat a kolik euro. Zároveň přidává spoustu dalších cestovatelských zážitků ze svých cest po Srbsku a Bosně: tušíte například, proč v Sarajevu musí taxikáři zakrývat, že jsou taxikáři? Anebo jak vypadá železniční doprava mezi dvěma největšími srbskými městy?Vláda prezidenta Alexandra Vućiće se sice pyšní plány na stavbu nového rychlostního železničního koridoru mezi Bělehradem a Novým Sadem, jenže ve skutečnosti od loňského neštěstí na hlavním novosadském nádraží vás žádný vlak do města nedoveze – zůstanete stát na předměstí a dal si musíte poradit sami, jelikož neexistuje ani žádná náhradní autobusová doprava. „To je zásadní rozdíl oproti nám. Na tom si uvědomuju, že my Češi patříme na Západ – u nás totiž vždycky automaticky někdo hledá řešení systémové, na jihu je to na každém zvlášť,“ dodává k tomu Jakub.Dál je ovšem řeč o ledasčem dalším: na čem se pozná zvyšující se ekonomická úroveň Balkánců? Třeba na tom, že chovají více domácích mazlíčků a po městech se už nepotulují smečky psů. Jaký je rozdíl oproti cenám v největší balkánské metropoli Bělehradě a v Praze? Za čím jezdí turisté právě do srbského hlavního města? A víte, že v Sarajevu si nedáte v centru jen tak pivo? A co jsou pochutiny, za nimiž se vyplatí sem přijíždět? Proč mizí tradiční balkánský fastfood s čevapi a pljeskavicí? A budou věhlasné tržnice vytlačeny obchodními řetězci, nebo se o to není třeba bát? Kam jet v Srbsku na nejlepší hudební festival?S každou minutou vyprávění Jakub odhaluje svému staršímu sourozenci a posluchačům svět, který našinec ke své škodě nezná a který mu chystá jeden menší kulturní šok za druhým – čímž je právě přitažlivý. Západní Balkán totiž není jen chorvatské nebo slovinské pobřeží, což je dosti jiný svět než vnitrozemí. Jsou to hory, stále ještě divoká příroda a mnohé kulturní přeryvy dané tím, že se zde protíná život několika velkých náboženství a že se prostředí rychle (vlastně v průběhu života jedné generace) radikálně mění. Kdysi kosmopolitní Sarajevo tento ráz ztratilo, nabývá ho Bělehrad. Což ovšem neznamená, že v Sarajevu není co zažít. Aneb konečně podcast o touze cestovat.

Host: právník a psycholog Ladislav Koubek. Dotazy posílejte na adresu: dvojka@rozhlas.cz. Moderuje Tereza Stýblová.

Host: právník a psycholog Ladislav Koubek. Dotazy posílejte na adresu: dvojka@rozhlas.cz. Moderuje Tereza Stýblová.Všechny díly podcastu Káva o čtvrté můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Použili jste někdy slova jako „upejpat se“, nebo „vodsejpat“? Napadlo vás při tom, jestli neexistuje spisovná varianta takovýchto výrazů? Nás bohemista nám prozadí, jak se tyto vyjímky zahnízdily v českém jazyce a proč se jich asi jen tak nezbavíme.Všechny díly podcastu Okolo češtiny můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Vývojářská konference Google I/O 2025 je za námi. Pojďme si shrnout, co nám Google všechno ukázal. Samozřejmě zde bylo hodně AI a Gemini si najde cestu snad do každého Google produktu. Nebylo to ale jen o tom. Více v novém díle.

Po první světové válce došlo k rozpadu tehdejšího světa, který byl doprovázen zánikem velkých evropských monarchií – Německa, Ruska, Turecka a Rakouska-Uherska. To přineslo osamostatnění mnoha národů. Jedním z nich byl národ Rusínů, který se připojil k nově vzniklé Československé republice. V původních plánech českých a slovenských politiků se přitom s připojením Podkarpatské Rusi vůbec nepočítalo. Stalo se tak spíše náhodou, v důsledku tehdejší složité politické situace.

V nové epizodě sourozoneckého podcastu Hej, Slované besedují bratři Jakub a Lukáš Novosadovi s redakčním kolegou, novinářem, spisovatelem a cestovatelem Jiřím Peňásem. Řeč se nejprve spontánně stočila na to, jak vypadalo sudetské pohraničí v okolí města Kraslice, kde Jiří Peňás vyrůstal. Jak se tam mísil slovanský a německý živel: a to nevšedně, neboť kvůli přítomnosti fabrik na hudební nástroje zůstalo ve městě hodně neodsunutých Němců, k nimž naopak přibyli Češi ze všech koutů světa – od Argentiny, přes Francii po Banát (což se projevovalo najmě o Velikonocích, které každý světil po svém). Zároveň  host vzpomíná na to, jak se po československé federalizaci velmi rychle změnilo postavení Čechů na Slovensku a z přátel se stali lidé nežádoucí, kterým bylo dáváno najevo, že by snad bylo lépe, kdyby odešli. O tom dodnes není v české společnosti mnoho známo, a tak v podcastu poodhalujeme aspoň část tohoto mimořádně zajímavého příběhu na historii Peňásovy rodiny. V druhé části jde řeč především o tom, co je to slovanství, jak ho vnímat, zda dnes ještě má nějakou hodnotu, anebo ne. Jiří Peňás tvrdí, že se cítí být Slovanem, že to je přirozené, protože Češi Slované jsou. Není na tom nic špatného ani hned dobrého, je to prostý fakt. Přitom se ovšem připomíná, jaké jsou poměry mezi slovanskými národy, že nejsou utěšené, že Němci o Slovanech tvrdí, že nejsou s to si sami vládnout, jak se k ostatním Slovanům chovají Rusové, že východní Německo je de facto střední Německo, jelikož německé – a tudíž i slovanské – osídlení leželo mnohem více na východě. Hodnotí se české národní obrození, Peňás zmiňuje svoji teorii, že kdyby Rakousko neztratilo Slezsko, pravděpodobně by k žádnému českému národnímu obrození vůbec nedošlo (prostě proto, že by Čechů bylo ve státě výrazně méně než Němců). Dojde i na zamyšlení, co by se stalo, kdyby Němci nebyli odsunuti a zda by Československo nečekal podobný osud jako Jugoslávii nebo Ukrajinu – tedy souboj o nacionální kapsy, v nichž žije druhý národ, než je ten „státní“. Aneb konečně podcast, kde i tlachání je intelektuálně stimulující.

Město se stalo deskovou hrou. Hraje se domino s modrými, růžovými a červenými kostkami/ krabicemi. Pravidla jsou snadná, pohyb kostek možný všemi směry, nahoru dolů/z kopce do kopce, jen do sebe nenarazit. Pohyb je možný na všem, co ho urychluje. Kolo, moped, koloběžka, auto. Smyslem hry je dopravit jídlo k tomu, koho právě přepadl hlad, anebo na to, aby si sám uvařil, nemá čas ani náladu.Všechny díly podcastu Glosa Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Poštovní balíky nejsou na první pohled nijak sexy téma. Přesto se na jejich pozadí odehrává jeden z nejpozoruhodnějších byznysových soubojů, v nichž za nitky tahají kapitáni průmyslu i nejvlivnější politické šarže. Zároveň to je příběh čistého kapitalismus a konkurenčního soupeření, z nějž nakonec profituje nejvíc zákazník.

Poštovní balíky nejsou na první pohled nijak sexy téma. Přesto se na jejich pozadí odehrává jeden z nejpozoruhodnějších byznysových soubojů, v nichž za nitky tahají kapitáni průmyslu i nejvlivnější politické šarže. Zároveň to je příběh čistého kapitalismus a konkurenčního soupeření, z nějž nakonec profituje nejvíc zákazník.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Mohl by to být námět na film: Prominentní zajatci čekají jako rukojmí na horském hradě. Zatím se jim nevede zle, ale další dny jsou nejisté. Blíží se konec války. Budou vyměněni a osvobozeni, nebo zastřeleni? Boj o hrad Itter byl zřejmě nejpodivnější bitvou 2. světové války. Ne svým rozsahem a průběhem, ale tím, že tu proti sobě stáli Němci proti Němcům.Všechny díly podcastu Historie Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Před několika týdny překonal hokejista Alexandr Ovečkin letitý dlouho zdánlivě nezdolatelný rekord Wayne Gretzkého v počtu střelených gólů v severoamerické NHL. Od té doby se ještě zintenzivnila již dřívější debata o tom, zda vůbec tomuto sportovci rekord umožnit, když on sám je zároveň výstavním symbolem režimu Ruské federace. Znovu přišla tato otázka na přetřes, když Ovečkin po vítězném osmifinále poslal podepsaný dres svého celku Washington Capitals běloruskému prezidentovi Alexandru Lukašenkovi. A tak si Ovečkina berou do úst v době probíhajícího mistrovství světa také bratři Jakub & Lukáš Novosadovi v novém díle svého sourozeneckého podcastu Hej, Slované! Příběh ruského hokejisty ovšem propojují s tím, jak si s autoritářským režimem (ne)zadávají jiné dvě světové sportovní megahvězdy – a sice srbský tenista Novak Djoković a srbský basketbalista Nikola Jokić. V první části epizody besedují bratři pouze o Ovečkinovi, jehož případ je ze tří zmíněných v tuzemsku asi nejznámější. Lukáš připomíná kariéru ruského hokejisty, kontakty jeho rodiny s režimem v Rusku, připomíná, že těžko můžeme soudit někoho, o kom netušíme, zda ve svém postavení je vlastně vůbec svobodný. Vždyť jediným výrokem by Ovečkin mohl vystavit nebezpečí jiné. Zároveň dodává, jak kolem Ovečkina hokejový Washington opatrně našlapuje a všelijak se snaží, aby jeho největší hvězda nemusela odpovídat na nepříjemné otázky. Jakub doplňuje, že to vše je sice pravda, ale že zároveň Ovečkina nikdo patrně nenutí posílat dresy jiným autoritářům. V další části přijde na přetřes Novak Djoković. Jakub poodhaluje proměnu sportovce – s jehož rodinou jsou také spojena podezření na čilé byznysové kontakty s vládnoucím režimem – z mlčenlivého „přehližitele“ domácího dění v současného nenápadného podporovatele stávkujících studentů (viz dřívější díly podcastu o protestech v Srbsku). Ovečkinova podpora je přitom vtipná a důmyslná: tenista nečiní velkohubá prohlášení, nýbrž využívá symbolická gesta a praktické skutky k tomu, aby dokázal, na čí straně v současnosti stojí. Mladší ze sourozenců podcasterů přitom nezastírá, že Djokovićovou proměnou je příjemně překvapen a že tento nový tenistův styl se mu zamlouvá – mimo jiné proto, že režim prezidenta Alexandra Vućice neví, jak s ním naložit. V třetí části dojde na případ basketbalisty, jenž je v Česku znám méně, než by měl: Nikoly Jokiće, což je asi největší současná hvězda NBA, rozhodně největší evropská a bílá hvězda ligy. I ten se musí popasovat s tím, jak naložit s režimem. Což je o to pikantnější, že se tváří, že mu do politiky  a veřejného života nic není. Ostatně chová se tak, že ani sportovní sláva ho nezajímá a nestojí o ni – což rozčiluje byznysmeny z americké basketbalové ligy. Přitom doma v Srbku Jokić chová koně a má dostihovou stáj. Pozoruhodné na tom všem je, že dokud sportovec nepodpořil svým prohlášením vládnoucí srbský režim, jeho koně nic nevyhrávali. Nyní se jim daří… Aneb konečně podcast, který se nebojí ironie a nachází překvapivá spojení

Pořad Rozmarýna přináší další díl ze série „Hlavu vzhůru, rodiče aneb Na výchovu selským rozumem“, a opět na téma, které se dotýká každé rodiny: výchovných stylů. Renáta Žemličková si povídá se vztahovou poradkyní Milenou Mikulkovou o stylu výkonovém, znevýhodňujícím, přetěžujícím, převráceném, manipulativním a nátlakovém. Jaké důsledky mají pro dítě i celou rodinu? Jak přistupovat k výchově zdravěji?

Kompletní epizoda: herohero.co/kontrapresinkTak k tomu konečně došlo. K velkému finále dvou tragických týmů, které dělaly, co mohly, aby spadly z Premier League. Tottenham se utkal s Manchesterem United... a vyšel z klání vítězně. Jak se to stalo, když United ve druhé půli měli 80 % držení míče? Co se stalo Fernandesovi? Věříme Angemu, že to je začátek lepších časů? A co je pro fanouška Spurs nejdůležitější: trofej, velký balík peněz nebo příslib Ligy mistrů?Mluví o tom ti, kdo se na finále dívali na jednom gauči: Tomáš Jarolím a Vašek Pecháček.

Co baví české studenty na výuce dějepisu? Jaké poznatky si s hodin odnášejí a co naopak ihned zapomínají? Vnímají historii jako důležitou? V 59. díle podcastu Středověk (jinak) trvá vyzpovídali kunsthistorik Ivan Foletti a archeolog Jiří Macháček člověka z první linie - středoškolskou učitelku dějepisu a zeměpisu Irenu Ivčicovou. Je jednou z těch, kteří se snaží k výuce přistupovat inovativně, mezioborově a, jak sama říká, nechávat studenty, aby dokázali sami přijít na to, že učit se o minulosti – i té středověké – má smysl.Vyrobilo RE:CENT Centrum pro studium a popularizaci středověké vizuální kultury při Semináři dějin umění Masarykovy univerzity.S finanční podporou Aukčního domu Zezula,Scénář: Ivan Foletti a Jiří MacháčekZvukový záznam: Katarína KravčíkováZvuková postprodukce: Jakub KrausZnělka: Jakub Kraus Hosted on Acast. See acast.com/privacy for more information.

Send us a textNathalie est nouvelle auteure, elle a écrit un livre au auto-publication qui s'appelle: Rassemble ceux qui te ressemblent.Avant tout, on parle bien sur de son parcours sportif: ça fait plus de 30 ans qu'elle pratique la course à pied et c'est une vraie passionnée.Le tout a commencé avec un trouble alimentaire … elle se fessait vomir après avoir mangé. Sa psychologue lui a proposée de faire du sport: en plus de l'avoir aidée à passer au travers son trouble alimentaire, ça lui a redonner confiance et elle a découvert une nouvelle passion.(Elle a oubliée de mentionner que son premier marathon et 50km: elle a courue au profit de ANEB. Anorexie et boulimie Québec. Ainsi qu'un autre évènement pour profit des banques alimentaires pour Moisson Montréal.)Le projet du livre est venue suite au deuil de sa mère. Puisqu'elle a des enfants, elle s'est dit que de leur léguer un livre, ce serait vraiment quelques choses de super.Puisque pour elle, le chagrin a été relativement difficile à passer.Elle a rencontrée 30 personnes impliquées dans la course sur une période de 3 ans.Chacun des reportages figure dans son livre.Ça commençait via une sortie de course partagée, et ensuite elle les recevait chez elle pour un interview.(Personnellement, je n'ai pas eu le temps de terminer la lecture: mais l'angle est super intéressant.)Pour avoir une copie, le meilleur moyen c'est de lui écrire via facebook et messenger: elle va vous l'envoyer par la poste.Une femme super inspirante qui se lance dans sa première course en sentier à Gaspesia prochainement avec ses amies.Vraiment une belle perle de notre communauté à découvrir si vous ne la connaissez pas déjà.Bonne écoute!

Mistrovství světa v ledním hokeji ve Švédsku a Dánsku je v plném proudu. A také v pořadu "Na cestách s Petrem Voldánem" zůstaneme jak na ledě, tak u hokeje. Cestovat ale budeme s vyznavači této hry v podobě, která nás vrátí k jejím počátkům nebo možná spíš k tomu, jak si hokej vyzkoušela většina kluků v mládí.

Milí posluchači, že je zvon Augustin, vážící 8 tun, jedním z největších v České republice, jistě všichni víte. Věděli jste ale, že si musel počkat několik desetiletí, než byl zavěšen na Bílou věž? Hradec Králové má bohužel velmi střípkovitě dochované prameny. Ale i z toho mála, co se dochovalo, se podařilo poodhalit tajemství jednoho ze symbolů města českých korunovaných královen.Všechny díly podcastu Host ve studiu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Měla to být ozdoba pečlivé a odpovědné práce současné vlády, nakonec je z toho politický problém – a jen těžko se dá říct, kde přesně se stala chyba a kdo za to všechno může. Soudní pozastavení podpisu smlouvy o výstavbě jaderné elektrárny Dukovany II., které soud vykonal na základě stížnosti neúspěšného účastníka tendru, francouzské EdF, může celý projekt položit.

V posledních letech jsou Češi okouzleni Polskem. To není novinka, to se ví. Je to ovšem okouzlení ohraničené: je turistické a ekonomické, protože nás fascinuje, co všechno Poláci stavějí a jak rychle. Politicky už tolik očarováni nejsme, vlastně ani nechceme být, jelikož nemáme potřebu se v polské politice orientovat. Ale jaký je český vztah k polské kultuře? Proměňuje se? Prohlubuje se? Anebo ne? U příležitosti právě probíhajícího veletrhu Svět knihy, který letos uvádí kromě mnoha jiných autorů ze slovanských zemí také polskou nobelistku Olgu Tokarczuk, hovoří v nové epizodě sourozeneckého podcastu Hej, Slované bratři Jakub & Lukáš Novosadovi s polonistkou a překladatelkou Lucií Zakopalovou. V úvodu přidáváme několik tipů z veletrhu: Lucie Zakopalová zve nejen na setkání s Olgou Tokarczuk, ale upozorňuje třeba na návštěvu reportéra Zbigniewa Rokity, který přiváží knihu Králové střelců. V ní vypráví pozoruhodné sportovní příběhy (míčových her) střední a východní Evropy z doby komunismu, v nichž se významně odrážela dobová politika. Takže kromě polského a ruského fotbalu se dostalo třeba i na maďarské vodní pólo. A Jakub přidává tip balkánský: po mnoha letech na veletrh přijíždí bosenský autor – Fedja Štukan je autor jediné knihy Blank: příběh střelce, v níž popisuje svou kariéru snajpra v devadesátých letech za jugoslávských válek, následně studenta herectví v Americe, náruživého feťáka a také kamaráda Brada Pitta a Angeliny Jolie. Následně jde řeč o tom, jestli a zda vůbec se současný polský boom odráží v kultuře. Podle Lucie Zakopalové Poláci odjakživa intenzivně investují do kultury, mají smysl pro kulturní diplomacii (proto také mají tolik literárních Nobelových cen), takže nynější ekonomický zázrak do umění spíše nepromlouvá. Leda tak, že je v něm více peněz a sílí z toho polský film, jelikož ho může dělat více lidí. Umění odráží velké polské sebevědomí – Poláci vždycky věděli, že se o sebe musejí postarat sami, že to za ně nikdo neudělá: „Vždycky totiž byli pod větším dějinným tlakem, což je nutilo k větším výkonům. Ostatně v Polsku žádná generace nemá pocit, že má hotovo,“ tvrdí Zakopalová. „Poláci mají pocit, že jsou součástí velké Evropy a že ta si jich nevšímá tak, jak by chtěli. Zatímco v Česku se neřeší, jestli se o nás Evropa zajímá, protože my se o ni pochopitelně také nezajímáme.“ Poláci obdivují tento český klídek, mají nás za dobré sousedy: „Ale když se podíváte, s kým dalším Poláci sousedí a jaké jsou jejich historické zážitky, je to pro nás snadné vítězství,“ podotýká Zakopalová. V Polsku se i pro silné sebevědomí a vysoké ambice hodně věcí rychle mění, zatímco v Česku se všechno proměňuje pomalu a málo. Lucie Zakopalová soudí: „Jakékoli trendy profrčí v Polsku společností fofrem, zatímco v Česku si často nevšimneme, že nějaký trend byl. Například móda malých pivovarů už je v Polsku pryč: objevili pivo, ochutnali, zjistili, že může mít mnoho chutí, pochutnali si, ale teď už zkoumají víno.“ Na druhou stranu opouštějí pití tvrdého alkoholu: v Polsku je například nemožné, aby vedle dětského hřiště byla hospoda, nebo aby rodič na takovém hřišti pil pivo. „Na to u nás Poláci zírají s vyvalenýma očima. U nich by taková scéna byla absolutně odsouzeníhodná – pít před dětmi se nepatří, nesmí, na to polská společnost velmi dbá.“ Co jsou další rozdíly mezi Čechy a Poláky? Jak na sebe narážejí české představy o nich a jejich představy o nás? „Češi chodí oblečení lážo plážo a to, jak působí na druhé, je jim fuk. Polským ženám se při pohledu na české muže zdá, že všichni jedou na hory. V Polsku je mnohem větší důraz na status. Třeba schopnost politiků jet veřejnou dopravou je mnohem vyšší v Česku než v Polsku.“ Takové hodnocení našince nenechá v klidu Jakuba, který okamžitě přiznává, že se před natáčením měl lépe učesat. Aneb konečně podcast, který řeší skutečně podstatné věci. A to nejen ty zmíněné.

Varšava srovnaná se zemí, Paříž a Londýn bombardované. Konec 2. světové války nepřinesl jen úlevu, ale i počítání ztát. Praha byla dlouho uchráněná. Přesto se na její podobě podepsaly především dvě události – bombardování v únoru 1945 a květnové povstání. Která místa se tak proměnila? Která zmizela nadobro?

Přesně to se stalo v listopadu 1944 nad územím Srbska, kdy proti sobě bojovali američtí a sovětští letci.

Málokdo si dokáže představit situaci pilota, který se řítí vzduchem a neví, jestli se někdy vrátí. Musí se rozhodovat rychle a správně, nesmí ztratit orientaci. 7. listopadu 1944 se nad územím Srbska odehrála letecká bitva, ke které nikdy nemělo dojít.

Přesně to se stalo v listopadu 1944 nad územím Srbska, kdy proti sobě bojovali američtí a sovětští letci.Všechny díly podcastu Historie Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Málokdo si dokáže představit situaci pilota, který se řítí vzduchem a neví, jestli se někdy vrátí. Musí se rozhodovat rychle a správně, nesmí ztratit orientaci. 7. listopadu 1944 se nad územím Srbska odehrála letecká bitva, ke které nikdy nemělo dojít. Všechny díly podcastu Historie Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Do pátého dílu desetidílného seriálu podcastu Nesmrtelný moderovaného Petrem Šimůnkem zavítal Zdeněk Reibl, zakladatel a CEO brokerské pojišťovací společnosti Respect a hybatel nového projektu RehaGym, kliniky zaměřené na longevity. Zkušený byznysmen se podělil o svou cestu k pohybu, která začala dramatickou nehodou jeho syna, přes různé osobní komplikace, což vedlo až k založení unikátního bezbariérového fitness centra. V podcastu se diskutovalo o posturálních svalech, symetrii těla, o tom, co je rekódování a jak rychle je možné vrátit organismus do optimálního stavu. A také o zajímavých členstvích v samotném RehaGymu. Jak Reibl uzavírá: „Prvotním motorem je sám chtít. Pokud si to člověk uvědomí a opravdu se chce změnit, má z půlky vyhráno.“ Aneb jak zní motto celého podcastu: „Smrt si nás přece jednou najde, tak proč nemít krásný a přitom dlouhý život?“ Amen.

V minulém dílu jsme nakousli téma výchovných stylů, teď se do něj ponoříme naplno! Jak se liší jednotlivé přístupy k výchově? Který z nich dětem prospívá a který jim může spíše uškodit? Renáta Žemličková a vztahová poradkyně Milena Mikulková vás provedou světem výchovy selským rozumem.

Po osmdesáté slavíme konec druhé světové války. Zdánlivě o ní všechno víme, přitom ale je pořád mnoho neznámých příběhů i jenom u nás ve střední Evropě. Třeba příběh nejmenšího slovanského národa, Lužických Srbů: slovanští občané Německa byli germanizováni, měli zakázáno používat svou řeč, muži museli sloužit ve wehrmachtu. Na jaře 1945 přišla sovětská armáda a pod ní začleněná 2. polská armáda Lužici osvobodit, na což ženy vzpomínají jako na největší hrůzu svých životů. Sověti znásilňovali, Poláci kradli. Drážďany hořely, Budyšín byl rozstřílen, Lužice vydrancována. Zlato ztratilo veškerou cenu, rodiny byly rozbité, lidé se vydali na cesty. Mnoho z nich i do Čech, válkou dotčených málo. Lužičtí Srbové válku vyhráli, přesto jsou dnes na poražené straně. Poslechněte si příběh, který by vám neměl zůstat utajen, protože v něm jsou významně přítomni i Češi. Jakub a Lukáš Novosadovi v dalším díle svého sourozeneckého podcastu přibližují historii, která neprávem stále stojí stranou pozornosti.„Dovolím si prohlásit, že druhá světová válka zdechla v Hórkách, neboť útok polního maršála Schörnera byl posledním nesmyslným útokem Hitlerovy armády. Její nejvyšší velitel se totiž mezitím v Berlíně zastřelil,“ napsal spisovatel Jurij Koch a konstatoval tak, že Lužičtí Srbové by měli být plnohodnotně přítomni u oslav konce druhé světové války. Leč nejsou. Neslaví je, protože neslaví ani Německo. V Německé demokratické republice, pod níž Lužice spadala, se do roku 1965 slavil 8. května Tag der Befreiung (Den osvobození). Později na oslavy došlo už jen dvakrát při kulatých výročích: při čtyřicátém v roce 1985 znovu 8. května pod zavedeným názvem, při třicátém v roce 1975 o den později pod hlavičkou Tag des Sieges (Den vítězství). Jinak nikdy, od německého znovusjednocení v roce 1990 už vůbec – až před pěti lety svátek vyhlásila spolková země Berlín.Nacismus v Lužici trval od roku 1933 do roku 1945 a Slované, které Hitlerův režim nejprve vábil k volbám, byli postupně víc a víc šikanováni. Byly zakazovány jejich tiskoviny, finančně byly podporovány rodiny, které se zřekly slovanského jazyka, naopak ty, které na něm trvaly, byly pronásledovány. Učitelé a faráři byli odesíláni do ryze německojazyčných oblastí, zatímco do Lužice naopak přicházely prověřené kádry, neschopné slovanského slova. Po nacistické buzeraci přišlo jaro 1945 a rovinatá země posloužila jako prostor pro vpád sovětské armády na Berlín. Operovaly tu polské jednotky spolu se sovětskými, padly stovky Poláků.Pamětnice dodnes říkají, že nacisté se chovali strašně, ale že to, co předváděli Sověti, bylo daleko horší. Známé jsou cedulky, které si Lužičtí Srbové vyvěšovali na dveře domů a na nichž azbukou byly vyvedeny nápisy: „Zde bydlí Slované, ne Němci.“ Nepomáhalo to – zabitých a znásilněnýchbylo mnoho. Asi je to logické: Němci tu byli doma, území neokupovali, nerabovali na něm ani neznásilňovali, zatímco Rudá armáda ano. Navíc v chaosu války zřejmě nikdo nehleděl na to, kdo je kdo, ostatně Rudoarmějci patrně nevěděli, že by v Lužici, tedy v Německu, mohli Slované žít.Pamětníci také vzpomínají na rudé nebe, když hořely Drážďany – vidět ho bylo i daleko z Čech. Fronta celou zemi zničila, byl hlad, všechno zničené a vypálené. Nebyla práce, proto lidé odcházeli do Čech, kde naopak byla a poptávka po lidech také. Už zůstali, šlo o ryzí ekonomickou migraci. A zároveň byla dotvořena další zkáza: odsun Němců z Čech znamenal, že někam ti lidé jít museli. A tak šli mimo jiné do Lužice, kterou germanizovali. Dotvořili Češi, kteří se po staletí snažili pomáhat Lužickým Srbům a podporovat je, jejich zkázu? Aneb konečně podcast, který klade zásadní otázky.

Boj o rozhlas, osvobozování Plzně nebo Liberce, ale také plíživý nástup další totality – novinářka Lucie Korcová, dokumenatrista Adam Drda a ředitel Post Bellum Mikuláš Kroupa se zamýšlejí nad tím, co všechno přinesl konec války na českém území. A přidávají i vzpomínky svých příbuzných, kteří zažili pád nacismu na různých místech Československé republiky. Pestrobarevnou mozaiku, kterou přinesly poslední válečné dny, skládají autoři v novém dílu Hlasů paměti.

Za pár dnů začne 88. Mistrovství světa v ledním hokeji. I proto jsme zařadili do vysílání reprízu pořadu "Na cestách s Petrem Voldánem" ve které uslyšíte bývalého hokejového útočníka, královéhradeckého rodáka Martina Hostáka.

Co když za poruchami chování, slabým výkonem nebo emoční nepohodou nestojí psychika samotná, ale stav těla? MUDr. Boris Živný mluví o tom, jak tělesná dysfunkce může vést k poruše autonomní regulace a výrazně ovlivnit psychický projev dítěte. Rozhovor o tom, proč někdy léčíme následky místo příčin – a jak to změnitDoktor Živný je neurochirurg, který postupně přešel od supermoderních operačních postupů mozku k medicíně „hlavou a holýma rukama", jak sám říká - tam už operativu nepotřebuje. Učinil totiž několik pozoruhodných objevů, které dokládají propojení našeho těla a psychiky oběma směry. Tedy nejen psycho-somaticky, jak už dnes poměrně často známe, ale také somato-psychicky. Doktor Živný tak odhaluje a ve spoustě případů úspěšně léčí psychické neduhy, které jsou způsobené nesprávným nastavením našeho těla.Zní to překvapivě? Tak se připravte, divit se během tohoto rozhovoru budete ještě několikrát.Jak je zvykem, tady na YouTube je zdarma volně přístupná půlhodina a předplatitelé mají na mém kanálu herohero plnou stopáž v délce skoro hodiny a půl. Stavte se na www.herohero.co/petrhorkyodkazy:fcb skupina „Somato-psychický syndrom (SPS)“: https://www.facebook.com/groups/1202120867312670/web: https://www.neurocentrumclinic.org/Kongres, o kterém hovoříme, a na kterém vystoupí Dr.Porges i Dr.Živný: http://www.bodymindunity.com/Starší rozhovor se Stephenem Porgesem: https://www.buzzsprout.com/681515/episodes/14985371-psycholog-a-neurovedec-stephen-porges-telo-ridi-nase-vztahy.mp3?download=trueSupport the show

Zandat, potahat, ale také zabít. Tato všechna slovesa se hojně vyskytují ve slovníku dnešní mládeže. Jaký význam mají a v jakých kontextech jsou mladými užívaná?

Vagabund blízko titulu, Eden čeká na výbuch emocí!

Silná a důvěryhodná měna jako symbol státní vyspělosti i zdroj národní hrdosti. To byla ambiciózní vize prvního československého ministra financí Aloise Rašína. K jejímu uskutečnění však měli českoslovenští občané kráčet za cenu přemrštěného šetření, všemožného odříkání a velkého sebeobětování.

Evropa nemá lídry. České republice chybí leadership. Obdobné stesky slyšíme skoro v každé politické debatě. Hledání vůdčích typů se stalo módou sezóny a jistou obsesí komentátorů aktuálního dění. Svět takové osobnosti našel. Jedna sedí v Kremlu, druhá v Bílém domě.

Evropa nemá lídry. České republice chybí leadership. Obdobné stesky slyšíme skoro v každé politické debatě. Hledání vůdčích typů se stalo módou sezóny a jistou obsesí komentátorů aktuálního dění. Svět takové osobnosti našel. Jedna sedí v Kremlu, druhá v Bílém domě. Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Ve sváteční podvečer zůstaneme i při rozhlasovém cestování u tématu Velikonoc. S experimentálním archeologem, specialistou na stěhování extrémně těžkých břemen, ale hlavně mužem, který "rozchodil" sochy Moai na Velikonočním ostrově, se od sváteční atmosféry "odrazíme". Jak vypadá poslední velikonoční den u nich doma uslyšíte od Pavla Pavla hned poté, co se za ním s mikrofonem pořadu "Na cestách s Petrem Voldánem" vypravím od řeky Otavy ve Strakonicích.

V nejvyšších politických patrech začíná být pořádně horko. Stranickým centrálám zbývá jen pár týdnů na potvrzení definitivní podoby kandidátních listin. Zvědavost veřejnosti se upíná k jejich horním příčkám. Byť u trojkoalice Spolu to nemusí platit. Leckterý občanský demokrat se oprávněně třese, že ho přeskočí lidovecký nominant, kterého zakroužkují disciplinovaní příznivci strany Marka Výborného.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Via Czechia aneb Stezky opravdu pro každého, to je podtitul reprízy pořadu, ve kterém s Janem Hockem představujeme zajímavý projekt. Zaujal už spoustu turistů, kteří společně s originálními publikacemi nebo podle nich obcházejí republiku nebo ji procházejí skrz naskrz. Vlastně i projíždějí na kole nebo na běžkách.

Vznik nových států po rozpadu Rakouska-Uherska a carské říše znamenal i nečekaný územní spor Československa a Polska. Oblast Těšínska sice patřila od středověku pod země Koruny české, národnostně to ale bylo území pestré. Vedle Čechů tu prim hráli Poláci, Němci a „šlonzáci“, kteří v sobě snoubili identitu všech zmíněných národů. Spor, který vyústil až ve vojenský střet, trval jen týden. Nepřátelství a pocit křivdy ale desetiletí. Válku rozhodl český velitel Josef Šnejdárek.

Ve středu 2. dubna vyhlásil americký prezident Donald Trump obchodní válku celému světu včetně neobydlených ostrovů. Všechny šmahem obvinil z vykořisťování Spojených států a své voliče ujistil, že jim nastávají „zlaté časy“.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

„To oni nás prosili, ne my je… Oni nás pozvali... protože si přejí, aby je někdo ochránil…“ To nejsou slova Leonida Brežněva po invazi do Československa v srpnu 1968, kdy u nás ruské tanky převálcovaly naději na svobodnější život. To říkal tento týden Donald Trump novinářům, když je přesvědčoval, že plánovaný výlet manželky viceprezidenta J. D. Vance do Grónska, o jehož připojení k USA mluví americký prezident jako o hotové věci, není žádná provokace.

Veřejnost proti násilí (VPN) – slovenská analogie Občanského fóra – se zformovala v průběhu listopadu a prosince 1989. Toto hnutí bylo svou povahou protestním útvarem, ve kterém se sešla řada osobností i proudů dlouhodobě nekompatibilních. Ani vývoj (a rozdělení) OF v Čechách a na Moravě nebyl jednoduchý, ale situace na Slovensku byla v mnoha ohledech složitější.

Veřejnost proti násilí (VPN) – slovenská analogie Občanského fóra – se zformovala v průběhu listopadu a prosince 1989. Toto hnutí bylo svou povahou protestním útvarem, ve kterém se sešla řada osobností i proudů dlouhodobě nekompatibilních. Ani vývoj (a rozdělení) OF v Čechách a na Moravě nebyl jednoduchý, ale situace na Slovensku byla v mnoha ohledech složitější.Všechny díly podcastu Historie Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Americký prezident Donald Trump a jeho ruský protějšek Vladimir Putin v úterý hovořili telefonicky o Ukrajině a podle prohlášení Bílého domu a Kremlu se shodli na pozastavení útoků na energetické objekty. Zároveň se vyslovili pro zlepšení bilaterálních vztahů. Kreml podle tiskových agentur po skončení telefonátu uvedl, že Putin souhlasil se zastavením útoků na energetickou infrastrukturu na 30 dnů.

S odstupem let nelze než obdivovat dramaturgii, která byla zvolena v prvních měsících roku 1990 pro první zahraniční cesty nově zvoleného československého prezidenta. Václav Havel se svým doprovodem odletěl na několik bleskově dojednaných návštěv, jejichž průběh a ohlas byl výjimečný. Berlín, Bonn, Reykjavík, Toronto, Washington, New York. A pak přišla na řadu Moskva….

Sametová revoluce v listopadu 1989 přinesla nejen změnu politických poměrů v zemi, ale především návrat svobody. Ta se okamžitě promítla i v regálech knihkupectví, kde se začaly objevovat knihy do té doby zakázaných spisovatelů.

Podivné představení v Oválné pracovně mělo tři protagonisty. Nejvíc se pochopitelně mluví o Zelenském a Trumpovi, ale nemenší pozornost si zaslouží ten třetí, viceprezident J. D. Vance. Spor o to, jestli bylo Zelenského vypuzení z Bílého domu připraveno, nebo ne, nelze rozhodnout. Ale překvapivá role současného amerického viceprezidenta v tomto výstupu je nezpochybnitelná.

Jak zhubnout bez extrémů? Strava, pohyb a udržitelné návyky s Lukášem Roubíkem V tomhle díle si s Lukášem Roubíkem z Institutu moderní výživy povídáme o tom, jak skutečně funguje hubnutí, proč nejsou extrémní diety řešením a proč by vás kalorická bilance měla zajímat víc než aktuální trendy. Zjistíte: