Podcasts about bylo

Bylo by asi zajímavé nahlédnout občas do mysli sociologů z agentur zjišťujících názory veřejnosti. Jestli v ní někdy nevytane rčení: „Kdo se moc ptá, moc se dozví.“ Protože i když jde o vědce v podstatě exaktní a s daty pracující, jsou to také prostě občané. A leccos je vzhledem k pravděpodobné budoucnosti může docela vylekat.

Se Spojenými státy by se kvůli clům dohodl i za cenu ústupků. Čas na vyjednávání se ale krátí, varuje poradce České bankovní asociace a ekonom Miroslav Zámečník. Donald Trump na Evropu uvalil cla ve výši 30 procent, vyjednat dohodu bude možné do 1. srpna. „Teď cílíme na 10 procent a ještě nějaké úlevy, které si vzájemně poskytneme. Bylo by hezké, kdyby se to podařilo vyjednat,“ naznačuje pro Český rozhlas Plus.

Prohlížím si Senovážné náměstí v Českých Budějovicích a říkám si: Už aby to bylo. A nemyslím jen novostavbu Alšovy jihočeské galerie, ale auta na ploše, kde může být – a snad i skutečně bude – trávník.Všechny díly podcastu Rozhlasový sloupek můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Růst cen kryptoměn se stal veřejně a vášnivě diskutovaným tématem těsně kolem volby Donalda Trumpa prezidentem. Bylo to proto, že se částečně opíral o podporu kryptoměnové komunity, které slíbil, že bude prvním kryptoprezidentem Spojených států. Že je zájem Trumpa o kryptoměny skutečně materiální, nikoli jen rétorický, podpořil fakt, že prezident a jeho rodina mají v souvisejících projektech miliardy dolarů.

Růst cen kryptoměn se stal veřejně a vášnivě diskutovaným tématem těsně kolem volby Donalda Trumpa prezidentem. Bylo to proto, že se částečně opíral o podporu kryptoměnové komunity, které slíbil, že bude prvním kryptoprezidentem Spojených států. Že je zájem Trumpa o kryptoměny skutečně materiální, nikoli jen rétorický, podpořil fakt, že prezident a jeho rodina mají v souvisejících projektech miliardy dolarů. Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Ve čtvrtek 10. července uplynulo 85 let od začátku letecké bitvy o Británii. Pro nacistické Německo představovala první porážku v tažení Evropou. Výkon pilotů tehdy zhodnotil britský premiér Winston Churchil slovy: „Ještě nikdy v historii lidských konfliktů jsme toho tolik nedlužili tak malé hrstce lidí.“ Bylo mezi nimi i 88 Čechoslováků včetně pilota RAF Josefa Františka – hrdiny, na kterého se doma téměř zapomnělo.

Ve čtvrtek 10. července uplynulo 85 let od začátku letecké bitvy o Británii. Pro nacistické Německo představovala první porážku v tažení Evropou. Výkon pilotů tehdy zhodnotil britský premiér Winston Churchil slovy: „Ještě nikdy v historii lidských konfliktů jsme toho tolik nedlužili tak malé hrstce lidí.“ Bylo mezi nimi i 88 Čechoslováků včetně pilota RAF Josefa Františka – hrdiny, na kterého se doma téměř zapomnělo.Všechny díly podcastu Zápisník zahraničních zpravodajů můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Jedním z komunistických zločinů byla i kolektivizace venkova. Vznikala družstva zemědělců, kteří byli ke vstupu do nich často brutálně nuceni. Inspirace ze Sovětského svazu měla někdy až satirický nádech. Například Stalinův plán na přetvoření přírody vytvářel rozsáhlá pole, takzvané celiny, likvidoval pro tuzemské přírodní podmínky obvyklé remízky a mokřady. Kromě změn v přírodě bylo jedním z důsledků kolektivizace rozvrácení sociálních vazeb a vztahů na venkově.

Poslední stálou expozicí Muzea Českého ráje, která čekala na novou podobu, byla Archeologie Českého ráje. Připomíná například výrobu kamenných sekerek, se kterými se před sedmi tisíci lety obchodovalo i daleko za hranicemi Tunovska.

Ve věku 81 let v sobotu zemřel publicista Milan Švihálek. Informaci potvrdila Českému rozhlasu Ostrava jeho dcera Lenka Hanáková-Švihálková. Milan Švihálek svůj profesní život spojil s ostravským studiem České televize, spolupracoval také s rozhlasem. Připomeňte si ho s námi v rozhovoru, který vznikl na oslavě jeho osmdesátin.

Po celém světě se 11. února 1984 objevily fotografie a natočené záběry z Glienického mostu, který spojoval Západní Berlín s Východním Německem. Bylo tehdy mrazivé úterý, minus pět stupňů Celsia a na most přijely z obou stran kolony aut. Vysíláme v repríze.

Sezóna European League of Football už je za svou polovinou a Prague Lions jsou v boji o místo v play off. Proto jsme si pozvali do našeho podcastu dvojici hráčů - Matyáše Bílého a Marka Daníka. S klukama jsme se pobavili o tom, co stojí za přerodem z otloukánka ligy do pozice týmu, který poráží i stabilní německé týmy. Jaký je coach Warner, a jak dokáže z kluků přicházejících z různých koutů světa udělat tým se silnými vztahovými vazbami. A také jsme probrali pohled na soupeře v ELF očima samotných hráčů. Bylo toho dost a kluci nám poodkryli informace, ke kterým se jen tak někdo nedostane, tak si je přijďte poslechnout.

Snímek Letní škola, 2001 ukazuje komplikovaný vztah synů k tátovi v jedné tržnici na přelomu tisíciletí. Mezi českými Vietnamci je podle režiséra nepřítomnost otce běžný problém. „Během natáčení jsme zjistili, že jevy, které popisujeme ve filmu, jsou pro vietnamskou komunitu univerzální. Je až neuvěřitelné, jak moc lidí to má stejně,“ říká režisér Dužan Duong, který při premiéře filmu před karlovarským Thermalem jeden typický stánek otevřel. Jak nachází vztah se svým otcem?Všechny díly podcastu Host Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Snímek Letní škola, 2001 ukazuje komplikovaný vztah synů k tátovi v jedné tržnici na přelomu tisíciletí. Mezi českými Vietnamci je podle režiséra nepřítomnost otce běžný problém. „Během natáčení jsme zjistili, že jevy, které popisujeme ve filmu, jsou pro vietnamskou komunitu univerzální. Je až neuvěřitelné, jak moc lidí to má stejně,“ říká režisér Dužan Duong, který při premiéře filmu před karlovarským Thermalem jeden typický stánek otevřel. Jak nachází vztah se svým otcem?

Na trhu se starožitnostmi se objevily vzácné historické listiny, které ale měly patřit státu. Někdo se je snažil prodat pod skrytou identitou. Blížila se aukce. Bylo nutné prodejce rychle vypátrat, ale nevyplašit. Případ převzalo 1. oddělení pražské kriminálky. Na co všechno detektivové přišli? Varování: V pořadu se vyskytují násilné motivy a scény a svým charakterem a zpracováním není vhodný pro děti nebo citlivé osoby.

Postavení žen, jejich práva a emancipace jsou stále centrem pozornosti. O to překvapivější může být pohled do středověku, kdy se na scéně objevily ženy-vládkyně. A nevedly si zřejmě tak špatně, protože byly respektované a historické prameny jejich vládu nijak nezpochybňují. Je to možná náš zjednodušený pohled, že křesťanství ženu upozaďuje a o jejím životě rozhoduje hlavně muž? V pořadu Jak to bylo doopravdy ho vyvrací historička Eva Doležalová.

Dejme tomu, že má být zřízen polygon na testování megatrendových terabuldů. Neptejte se mě, co to je a k čemu to slouží. Podstatné je, že předpokládaný polygon pojme plochu 315 hektarů. Jaký postoj zaujmete? Uvítáte nový polygon, nebo se vydáte na vlně rozhořčení do boje za jeho zákaz?

Postavení žen, jejich práva a emancipace jsou stále centrem pozornosti. O to překvapivější může být pohled do středověku, kdy se na scéně objevily ženy-vládkyně. A nevedly si zřejmě tak špatně, protože byly respektované a historické prameny jejich vládu nijak nezpochybňují. Je to možná náš zjednodušený pohled, že křesťanství ženu upozaďuje a o jejím životě rozhoduje hlavně muž? V pořadu Jak to bylo doopravdy ho vyvrací historička Eva Doležalová.Všechny díly podcastu Jak to bylo doopravdy můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Dejme tomu, že má být zřízen polygon na testování megatrendových terabuldů. Neptejte se mě, co to je a k čemu to slouží. Podstatné je, že předpokládaný polygon pojme plochu 315 hektarů. Jaký postoj zaujmete? Uvítáte nový polygon, nebo se vydáte na vlně rozhořčení do boje za jeho zákaz?Všechny díly podcastu Glosa Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Reportér Tomáš Poláček stopem procestoval Afriku, Ameriku či Rusko.  Přežil zdrogované řidiče, vojenské kontroly, hrůzy v Kongu i malárii. Teď se vrátil z posledního stopu do japonské Osaky a říká: „Byla to má nejlepší cesta.“„Podle mě je to tím, že jsem zkušený stopař. Nedovolil jsem si ztrácet nervy a kazit si to. A i když jsem se občas do nějakých průšvihů dostal, tak jsem to hodil za hlavu. Když mě třeba někde zdržel nějaký indický byrokrat na čtyři nebo na pět dnů, tak jsem si prostě udělal výlet, který mi to vynahradil. Nakonec člověk zjistí, že ty průšvihy jsou většinou požehnáním, že se z toho stane něco pěkného,“ vypráví novinář časopisu Reportér Tomáš Poláček, který byl hostem posledního dílu podcastu Mediální cirkus.Poláček je svými stopařskými cestopisy známý už od roku 2008, kdy ještě coby reportér Mladé fronty DNES vyrazil stopem z Prahy na olympijské hry v Pekingu. Z cesty psal pravidelné reportáže do novin a čtenáři mohli on-line sledovat, jak mu ubíhá.V roce 2015 jel stopem kolem světa. Přes celé Rusko až do jeho nejvýchodnějšího cípu a odtud do Ameriky. Tu pak projel až do Ohňové země na samý jih.Nejdramatičtější chvíle zažil při další velké cestě o dva roky později v Africe. Zejména v chudém Kongu se potýkal s velmi špatnými podmínkami, téměř neexistujícími silnicemi a absolutně nedostatečnými hygienickými podmínkami.„Po cestě přes Afriku jsem musel jít za psychiatrem a třeba dva roky jsem užíval nějaké prášky, měl jsem něco jako posttraumatický syndrom. Ale zatím to vypadá, že by se mi to tentokrát mohlo vyhnout. Po téhle cestě jsem zatím psychiatra nevytáčel,“ říká Poláček a začíná neuvěřitelné vyprávění ze své poslední cesty do Japonska.„V Indii ve Varánásí (v kulturním a náboženském centru severní Indie, pozn. red.) bylo to první, co jsem udělal, když jsem v noci dorazil, že jsem šel na pohřební ghát, kde hoří mrtvoly. Byl jsem úplně špinavý z celodenního stopování, ale asi se umím chovat a měl jsem štěstí, a tak mě ti funebráci tak nějak přijali mezi sebe, takže jsem strávil noc přímo u těch mrtvol. Není tam smrad, jak by člověk očekával, spíš takový zvláštní chrámový, těžký vzduch, ale je tam šílené  vedro a ještě když fouká vítr, člověka to šlehá do obličeje. Je náročné tam být. Ale člověk musí jít vstříc výrazným zážitkům tohoto typu,“ vypráví a pokračuje:„Indie je specifická země. Pozná se to empiricky na tom, jak člověk fotí. Já měl normálně průměr takových 100 snímků za den a v Indii tak 500 až 1 000. Ta země je skutečně fotogenická, odehrávají se tam neustále věci mezi nebem a zemí. Spousta lidí je duchovně někde úplně jinde a vy to prostě vidíte. Ti lidé jsou jako v nějakém jiném vesmíru než my.“Nebál jsem se, že mě zbičují nebo pověsí, ale…Poláček své zážitky popisoval v časopisu Reportér každý týden a pravidelně dával hlášení kolegům do redakce o tom, kde zrovna je. Cestou do Japonska projel řadu zemí, kromě Indie vypráví asi největší zážitky z Ruska, Íránu a Pákistánu.„Írán nesmírně překvapí tím, jak je příjemný. Moderní. Obrovským šokem pro nováčky bude určitě to, že například mladé ženy už velmi často, zvlášť ve městech, nenosí šátky. Mě vzala holka, která měla piercing a kšiltovku přímo do auta. To by se v Pákistánu nebo nějaké jiné sunnitské zemi stalo sotva. Je tam nesmírná pohostinnost. Ovšem je potřeba říct, že ta obrovská pohostinnost začíná už v Rusku,“ útržkovitě chrlí zážitky cestovatel.Poláčkovy cestopisy nejsou popisy klidných a učesaných výletů, ale nevšedních a často trochu šílených zážitků. Ty někdy podvědomě a někdy úplně cíleně vyhledává. Jak sám říká, aby měl o čem psát a vyprávět.„Ke konci cesty přes Írán jsem se dostal do provincie Balúčistán na jihovýchodě. Ta je přece jenom už jiná, chlapi tam chodí v těch nočních košilích, všichni hulí opium, a je to taková chudší oblast. Vlastně bych doporučoval seniorům i teenagerům, aby tam jeli, pokud zrovna není nějaká vyhrocená politická situace, jako je teď,“ líčí Poláček a pokračuje: „Já jsem se tam ocitl na půl hodiny na zemi hlavou normálně v silnici. Kamínky jsem měl zadřené do obličeje, ležel na mě nějaký Réza, nějaký můj řidič, který si usmyslel, že jsem izraelský špion a volal policii. A ta půl hodiny nepřijížděla. Mně celou tu dobu běželo v hlavě, že je to průšvih. Nebál jsem se asi, že mě zbičují nebo pověsí. Ale bál jsem se, že mě třeba vyhostí nebo na chvíli zavřou, protože jsem samozřejmě všem lhal a do všech víz jsem napsal, že jsem turista a ne novinář. A oni by docela snadno, kdyby chtěli, zjistili, že jsem novinář.“Milým stopařským překvapením pro Poláčka bylo samotné Japonsko.„Prvních třeba 40 až 50 minut mi nikdo nezastavil a těch aut přitom projela spousta. Nehroutím se z toho, spíš mně to při připadalo jako zajímavý úkaz, protože předtím jsem dva měsíce nikde nečekal déle než třeba 10 minut . Pak ale zastavila paní se synem. Tak to je první zajímavá věc zajímavá, že zastaví paní. Pak se zeptala, jestli nechci nejdřív na  návštěvu, že uvaří nějaké kari a jestli nechci přespat, že manžel přijde z práce, přinese saké, přinese nějaká pivka. To jsem vůbec nečekal, že se mi v Japonsku stane.“„Bylo to z mého pohledu stopaře úžasné, ti lidé třeba ze třetiny jeli na opačnou stranu a když mě viděli, tak se otočili pro mě a řekli mi: ‚Sice jedeme na opačnou stranu, ale chceme tě svézt třeba aspoň 30 kilometrů. Tak tě hodíme přes jedno město dál, abychom ti pomohli.‘ A takhle to bylo celé Japonsko, taková jízda zadarmo. Takže pokud někdo třeba váhá, jestli stopovat po Japonsku, musím říct, že určitě bez problémů. A to se týká fakt celé Asie,“ dodává novinář.Proč bylo jeho nehorším zážitkem v životě stopování v Kongu? Co mu říkal Bůh, když na něj promuvil v Maroku? A jaké to je, když vás na stopu veze opilý ruský řidič s velkým Zetkem na autě?--Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.

„Knížku jsem četla dřív, než vznikl divadelní scénář. Bylo to na dovolené, a já se ani nechodila koupat, protože mě děj úplně pohltil,“ svěřuje se herečka a dabérka Andrea Elsnerová. V rozhovoru s Michaelou Maurerovou v pořadu Blízká setkání si povídala nejenom o dramatizaci románu Hana Aleny Mornštajnové ve Vinohradském divadle, ale i o tom, po kom zdědila dabing Šmoulinky a proč se se svou plachou povahou stala herečkou.Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

„Knížku jsem četla dřív, než vznikl divadelní scénář. Bylo to na dovolené, a já se ani nechodila koupat, protože mě děj úplně pohltil,“ svěřuje se herečka a dabérka Andrea Elsnerová. V rozhovoru s Michaelou Maurerovou v pořadu Blízká setkání si povídala nejenom o dramatizaci románu Hana Aleny Mornštajnové ve Vinohradském divadle, ale i o tom, po kom zdědila dabing Šmoulinky a proč se se svou plachou povahou stala herečkou.

Státní bezpečnost (StB) byla prodlouženou rukou vládnoucí komunistické strany. Všemocná, obávaná, s nevybíravými praktikami. Nikdo si před estébáky nemohl být ničím jist. Jejich počínání bylo zcela utajené, bez jakýchkoliv mantinelů, které známe z fungování demokratických zpravodajských služeb. Mezi estébácké praktiky patřily také únosy lidí, v archivních dokumentech nazývané eufemisticky „odluky“. (Vysíláme v repríze, premiéru jste mohli slyšet v roce 2018.)

V minulém týdnu proběhl summit Severoatlantické aliance. Hlavním tématem byla pomoc Ukrajině, zvyšování výdajů na obranu nebo článek 5. Mezi účastníky summitu byl americký prezident Trump a ukrajinský prezident Zelenskyj. „Poprvé od roku 2008 v závěrečné deklaraci summitu NATO nebylo zmíněno, že se Ukrajina stane do budoucna členem NATO, což ji velmi zklamalo. Ta symbolika je důležitá. Obzvláště když váš národ vede tři a čtvrt roku krvavou válku,“ podotýká Vlastislav Bříza.

Rada České televize (ČT) ve středu zvolila generálním ředitelem Hynka Chudárka poté, co jeho protikandidát Milan Fridrich odstoupil. „Opravdu nesmírně si vážím toho, že se dva rivalové z výběrového řízení byli schopni dohodnout,“ říká v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu Vlastimil Ježek, člen Rady ČT, bývalý generální ředitel Českého rozhlasu, Národní knihovny, v současnosti předseda představenstva akciové společnosti Obecní dům.

Rada České televize (ČT) ve středu zvolila generálním ředitelem Hynka Chudárka poté, co jeho protikandidát Milan Fridrich odstoupil. „Opravdu nesmírně si vážím toho, že se dva rivalové z výběrového řízení byli schopni dohodnout,“ říká v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu Vlastimil Ježek, člen Rady ČT, bývalý generální ředitel Českého rozhlasu, Národní knihovny, v současnosti předseda představenstva akciové společnosti Obecní dům.Všechny díly podcastu Dvacet minut Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

„Život se začal zaměřovat na to, s kým, kdy, co, jak. Všechno se točilo kolem drog a sexu,“ popisuje 33letý Michal svoji zkušenost s chemsexem, tedy užitím drog za účelem zintenzivnění sexuálního zážitku. Poslechněte si upřímnou výpověď člověka, jehož život si podmanily chemsex a drogová závislost.

„Moje porody byly úplně jiné, než bych si přála pro svoje klientky. Bylo to jako z příručky Takhle se to nedělá,“ říká v Houpačkách dula Barbora Nováková. „Ta jistota, že tam někdo vždycky kope za můj tým, je fajn. Tuhle zkušenost předávám dalším ženám.“

„Moje porody byly úplně jiné, než bych si přála pro svoje klientky. Bylo to jako z příručky Takhle se to nedělá,“ říká v Houpačkách dula Barbora Nováková. „Ta jistota, že tam někdo vždycky kope za můj tým, je fajn. Tuhle zkušenost předávám dalším ženám.“Všechny díly podcastu Houpačky můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Jen obtížně bychom hledali dějinné období bez špionů, získávání informací, vytváření dezinformací a snahy ovládat dění. Za studené války vygradovaly špionské operace do neobyčejných výšin. A některé později vyplynuly na povrch. Takový byl i skandál z října 1998. Nejvyšší státní vyznamenání Řád bílého lva měl obdržet zasloužilý rakouský politik a podporovatel česko-rakouských vztahů Helmut Zilk, o kterém v té době média psala, že spolupracoval se Státní bezpečností.

Gymnaziální studentka (a mnohem později klinická psycholožka) Vlasta Černá se v roce 1950 podílela na ukrývání pronásledovaného katolického kněze Felixe Marii Davídka. Bylo jí tehdy teprve sedmnáct let. Když se s ním pokusila utéct přes hranice do Rakouska, chytila je Státní bezpečnost (StB). Vzpomínkám Vlasty Černé se věnují aktualizované Příběhy 20. století.

Gymnaziální studentka (a mnohem později klinická psycholožka) Vlasta Černá se v roce 1950 podílela na ukrývání pronásledovaného katolického kněze Felixe Marii Davídka. Bylo jí tehdy teprve sedmnáct let. Když se s ním pokusila utéct přes hranice do Rakouska, chytila je Státní bezpečnost (StB). Vzpomínkám Vlasty Černé se věnují aktualizované Příběhy 20. století.Všechny díly podcastu Příběhy 20. století můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 63 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Chtěla jsem si postavit kapelu, postavit si hlavu a začít to dělat podle sebe.“ Takhle jednoduše a rozhodně popisuje zpěvačka Anna K. moment, kdy se po úspěchu první popové desky rozhodla vrátit zpátky do klubů – do Malostranské besedy, kde hrála třeba jen pro dvacet lidí. V rozhovoru mluví o své cestě, která nikdy nebyla jednoduchá, ale vždycky autentická. Už jako osmiletá holka hrála v divadle Semafor, kde ji obklopovaly hvězdy jako Jiří Suchý nebo Josef Dvořák, zatímco ji vychovávala kultivovaná babička, která mluvila šesti jazyky. Právě po ní získala své rodné jméno Luciana. „Bylo to znát, když jsem byla pod jejím vedením, protože jsem měla samé jedničky a mluvila jsem plynně francouzsky,“ vzpomíná zpěvačka, která se místo „velkého vzdělání“ rozhodla pro svět hudby a divadla. I její profesní cesta je příběhem odvahy jít proti proudu – od úspěšného debutu přes návrat ke klubové scéně až po zlomovou spolupráci s Tomášem Varteckým, s nímž vznikla deska Nebe, která ji definitivně usadila mezi nejvýraznější osobnosti české hudební scény. V rozhovoru ale nehovoří jen o hudbě. Sdílí i nejtěžší momenty svého života – dvě onkologické diagnózy, ztrátu blízkých, vyčerpání z péče a smutek z toho, že se jí nepodařilo mít dítě. Vypráví o touze adoptovat, o letech čekání a šoku, když jí úřednice během léčby oznámila, že pětiměsíční holčičku, kterou pro ni měli, kvůli její diagnóze nedostane. „Upadla jsem na kolena. Jako když mi ve devatenácti zavolali, že mi zemřela máma,“ vzpomíná hudebnice. Přestože jí život nestavěl zrovna lehké překážky, vždycky se zvedla – třeba i ve chvíli, kdy pečovala o nemocné blízké a poté znovu onemocněla. „Ležela jsem hubou v hlíně a síly už moc nebylo. Ale byly to jednoduché počty – buď se vzdáš, buď tady budeš ležet a říkat si, že to už nedáš a umřeš… anebo: tak jo, dala jsem to jednou, tak musím znovu,“ říká a přiznává, že asi musí být trochu lvice, jinak by všechny životní nástrahy asi nezvládla. Jak vnímá období rozchodu se svým hudebním i životním partnerem Tomášem Varteckým? Do koho byla v Semaforu zblázněná? A jak vzpomíná na svého bohémského otce, kterého všichni milovali, protože jim naléval zadarmo? Nejen o tom, ale i o chuti jít vlastní cestou a tvořit, i tom, co vše se dá zvládnout, mluví Anna K. v rozhovoru.

Výroky připisované Václavu Havlovi o „humanitární bombardování“ nebo „nepolitické politice“ jsou floskule, vysvětluje v pořadu Jak to bylo doopravdy Vladimír Just. „Když odstraníte drobnou část věty a význam se posune jinam,“ vysvětluje, co to floskule je. Výrok o bombardování tak poprvé použil sociolog Jan Keller, po něm ho v jednom z diskusních pořadů televize Nova zopakoval tehdejší senátor a odborářský předák Richard Falbr. Řekl ho ale někdy sám Václav Havel?

Světová rekordmanka ve vrhu koulí, žena překypující odhodláním, výdrží a touhou po úspěchu, to je někdejší atletka, současná podnikatelka, manažerka České atletiky a milovnice koček Helena Fibingerová. V čem je úžasný sport? Proč jsou pro ni spokojenost a pohodový klídek nežádoucí? A hodlá ještě zapracovat na své největší přiznané chybě – totiž že neumí prohrávat?

Jak se Rakousko vyrovnává s následky tragédie na střední škole ve Štýrském Hradci? Jak se k tragické události staví politici a média? A ozývají se hlasy volající po zpřísnění podmínek pro držení střelných zbraní? „Objevují se diskuze o tom, zda v Rakousku není příliš liberální zákon o držení střelných zbraní. V Rakousku je asi 370 tisíc lidí, kteří ji mají,“ uvádí v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu český velvyslanec ve Vídni Jiří Šitler.

Doba 70. a 80. let minulého století byla zvláštním obdobím naší historie. Takzvaná normalizace s sebou nepřinášela praktiky hrůzných 50. let, ale důsledky „lámání charakterů“ byly součástí nejen tehdejšího dění – provázejí nás i v současnosti. Jak se chovala římskokatolická církev? Při podrobnějším pohledu je možné v ní objevit statečné a inspirující osobnosti, stejně jako ty odpudivé. Taky je třeba připočíst spolupracovníky Státní bezpečnosti.

Už je líp? Nebo teprve bude líp? Nebo už líp bylo? Fiala vs. Babiš. Koalice Spolu zveřejnila PR tabulku s čísly, která mají ukázat, co všechno vláda od převzetí moci dokázala. Jenže – není zavádějící? Téma pro Janu Klímovou, hlavní ekonomickou analytičku Českého rozhlasu. Ptá se Matěj Skalický.Všechny díly podcastu Vinohradská 12 můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Už je líp? Nebo teprve bude líp? Nebo už líp bylo? Fiala vs. Babiš. Koalice Spolu zveřejnila PR tabulku s čísly, která mají ukázat, co všechno vláda od převzetí moci dokázala. Jenže – není zavádějící? Téma pro Janu Klímovou, hlavní ekonomickou analytičku Českého rozhlasu. Ptá se Matěj Skalický.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 54 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Musela jsem změnit život a bylo to hrozně těžké. Nejsem nastavená na to, že bych odcházela a věci vzdávala. Kdybych to ale nezměnila, musela bych asi dál chodit na terapie a jíst prášky,“ říká herečka Klára Trojanová o nejtěžším období svého života. Otevřeně mluví o depresích, které trvaly bezmála dvě dekády, o konci manželství s Ivanem Trojanem, ale i o tom, jaké to je být herečkou, která byla dvanáct let doma s dětmi a vrací se zpátky do profese. Žena, která nikdy neusilovala o slávu, nechodí na večírky a sama o sobě říká, že je „pavoučice“ a introvert, popisuje, jak se postupně vytratila sama sobě. „Myslela jsem si, že takhle je to v pořádku. Ale pak jsem si uvědomila, že tohle už nejsem já,“ vzpomíná na dobu, kdy bojovala s depresemi, a přiznává, že jí roky chybělo uznání – především v době, kdy pečovala o své děti. „Já jsem patriarchální typ, prostě ráda následuju toho muže. Ale i tak člověk potřebuje slyšet: To, co děláš, je dobrý,“ přiznává. Trojanová dnes opět hraje divadlo a zpívá – právě zpěv se pro ni stal nečekaným terapeutickým nástrojem. Kvůli jednomu projektu se musela naučit dvě písničky a na lekcích s lektorkou, která pracuje s hlasem i psychosomatikou, se začalo dít něco zásadního. „Začala jsem chodit na zpěv a asi po půl roce jsem si ráno už léky nevzala. Bylo to ze dne na den,“ popisuje herečka, jak přestala brát antidepresiva, ale zároveň nabádá, že by takový postup nikomu dalšímu nedoporučila, protože ho nedoporučují ani lékaři. Trojanová mluví také o tom, proč své psychické potíže roky nedávala najevo před svými dětmi, ale i proč jim dnes naopak opakuje, že o emocích se musí mluvit. I proto si přeje, aby se ve společnosti změnil pohled na duševní onemocnění. V rozhovoru herečka otevírá také téma smrti svých rodičů a i to, proč si myslí, že i odcházení může být důstojné a krásné. „Lidé umírají, na tom není nic neobvyklého. Ale ten dotyčný s vámi může být do poslední chvíle a může to být hezké,“ přibližuje i vlastní zkušenost. Sama spolupracovala také s Nadací rodiny Vlčkových, která pomáhá zajistit paliativní péči pro nevyléčitelně nemocné děti. Přiznává, že i ona sama by se chtěla vnitřně připravit na možnost, že se něco takového může přihodit i v její rodině. „Mám čtyři zdravé děti, ale i mě se něco takového může stát. To nikdy nevíte,“ vysvětluje. Mluví také o své mamince, která trpěla Alzheimerovou chorobou, o vlastním strachu z této nemoci, ale i o tom, co jí pomáhá zachovávat si nadhled a pozitivní nastavení. „Kolikrát pláču nad světem, ale být pořád smutná z toho, že se kolem dějí nehezké věci, není konstruktivní. Člověk musí pomoct, kde může – ale zároveň musí žít svůj život,“ apeluje Trojanová. Jak těžké je být pro okolí „nečitelná“? Proč ji zaskočilo, že ji filmový svět po mateřské považoval za podezřelou? A jak člověk vůbec pozná, že už nemůže dál? Poslechněte si celý rozhovor.

V říjnu po 10 letech skončí bezplatná podpora Windows 10. Kdo nezačal plánovat přechod na podporovaný systém, koleduje si o malér. Na děravý systém se bude silně útočit, přičemž hackeři dnes používají automatizované nástroje. Je jedno, jestli jste jednotlivec z malé vesnice, nebo velká firma. Malware ohrožuje každého.Používání nezáplatovaného systému je zkrátka rizikové, popisuje Lucie Adámková, Business Unit Manager Software & Networking ve společnosti eD system. Řešení se nabízí více. Mikrozáplaty od alternativních dodavatelů nejsou plnohodnotným řešením. Domácnostem by stačit mohly, firmám nikoli, myslí si Adámková.02:35 – Firmy versus domácnosti06:10 – Ochota upgradovat09:12 – Konec podpory jako problém18:53 – Kompatibilita se zhorší22:47 – Jak se s odchodem Windows 10 vypořádat?30:34 – (Ne)atraktivita Windows 365

V nové třídílné sérii Moloch Miroslav Donutil ztvárnil roli prezidenta. Současně v kině běží komedie Jak se nám to mohlo stát, kde se Donutil objeví po boku Bolka Polívky. „Bylo to krásné. Setkání s Bolkem je vždycky bezvadné. Stýkáme se poměrně dost často, ale bohužel v práci nám to umožněno nebylo. Až teď. A teď se zase chystá projekt, kde bychom se mohli potkat,“ těší se.Všechny díly podcastu Host Lucie Výborné můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Jedním z tabuizovaných témat, která se začala otevírat po pádu komunistického režimu, byl také odsun (nebo podle některých vyhnání) Němců z našeho území. Ostatně téma sudetských Němců se stalo téměř „národním mýtem“, který opakovaně vstupoval i do současného politického dění.

Poslední dny a týdny války byly stejně hrozivé jako ty předtím. Nacisté vytvářeli chaos, stále se snažili brutálně držet svou moc a také zakrýt co nejvíc stop svých zločinů. K těm patřili koncentrační tábory plné vyčerpaných, zubožených lidí. Na dotaz dozorců, co mají s vězni dělat, přišel rozkaz od druhého muže třetí říše a šéfa SS Heinricha Himmlera: „Předání nepřichází v úvahu. Tábory je nutné evakuovat. Do rukou nepřítele nesmí padnout jediný živý vězeň.“ Co následovalo?

Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem, tak zní heslo, které má zejména mladé lidi povzbuzovat k učení se cizích řečí. Někdo se jím řídí, někdo ne. Poznal jsem v životě lidi kteří byli v tomto ohledu mnohonásobnými lidmi. Nejvíc člověkem byl profesor srovnávacího jazykozpytu Pavel Trost. Bylo o něm známo, že přesně neví, kolik jazyků umí. Jeho manželka, spisovatelka Helena Šmahelová mi o něm vyprávěla milou historku.

Americké rozhlasové stanici Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda (RFE/RL) hrozí, že nebude mít peníze na další provoz. A to poté, co se administrativou prezidenta Donalda Trumpa rozhodla razantně seškrtat provoz Agentury Spojených států pro globální média. Pomoci by mohla Evropa. „Nálada rádio podpořit se mění v různých částech Unie. My s Poláky nebo pobaltskými zeměmi máme s rádiem osobní zkušenost, tak jsme podpoře otevřenější,“ přibližuje ministr Martin Dvořák (STAN).

Téměř všichni Češi chtějí, aby škola děti připravila na výzvy budoucnosti a naučila je kritickému myšlení, uvádí průzkum agentury Median pro Radiožurnál a Český rozhlas Plus. Jak připravit děti na měnící se svět? „Bylo by lepší, kdybychom se vrátili k jednotným osnovám a měli více pod kontrolou, co se ve školách vyučuje. Rámcové vzdělávací programy jsou nekoncepční a dávají možnost zasahovat do výuky třeba různým neziskovým organizacím,“ říká Petra Prokšanová (Stačilo!).

Jan Cina je herec, hudebník i tanečník, nedávno se na tři měsíce vydal do New Yorku načerpat inspiraci. „Poprvé jsem ale zažil, že se mi stýskalo po domově. Měl jsem až vlastenecké pocity a uvědomil jsem si, jak mám rád Evropu, Česko i naši zemi,“ přiznává.