Podcasts about bylo

Jak temné bylo temno? 1. část: Emigranti a katolíci (3:17) – 2. část: Jezuité čili Tovaryšstvo Ježíšovo (17:42) – 3. část: Bylo to vůbec temno? (30:31) - Repríza pořaduVšechny díly podcastu Planetárium můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Jak temné bylo temno? 1. část: Emigranti a katolíci (3:17) – 2. část: Jezuité čili Tovaryšstvo Ježíšovo (17:42) – 3. část: Bylo to vůbec temno? (30:31) - Repríza pořadu

Po dvou měsících prázdnin se žáci a studenti vrací do školních lavic, kde se setkají se svými spolužáky. A může se jednat o náročné období pro děti, které mají problémy s učením, i pro jejich rodiče.Všechny díly podcastu Host Dopoledne pod Ještědem můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Zatímco Německo razantně změnilo přístup k Izraeli kvůli pokračování války v Gaze, Česko podle poradce pro národní bezpečnost Tomáše Pojara o tvrdší reakci rozhodně neuvažuje. „Doufám, že Česká republika nikdy v životě nebude odepírat zbraně západním zemím, které byly napadeny,“ říká ve Studiu N klíčový hlas zahraniční politiky Fialova kabinetu.  Mezinárodní tlak na vládu izraelského premiéra Benjamina Netanjahua přitom roste. Představitelé Velké Británie a Francie například oznámili, že uznají Stát Palestina. Chtějí tím Izrael donutit k tomu, aby zastavil humanitární utrpení v Gaze, souhlasil s příměřím a zřekl se anexe Západního břehu. „Myslím si, že se Francie a Velká Británie mýlí,“ říká Pojar. „Uznání Státu Palestina je precedent k chaosu. Nepomůže to ničemu na místě a nepomůže to Palestincům, aby se měli lépe. Možná si tu budeme v Evropě říkat, že jsme k něčemu přispěli, ale ve skutečnosti to k ničemu nepovede,“ míní. Evropané by podle něj měli mít k dění mimo Starý kontinent více pokory. „Neustále někomu kážeme, ale jen nás to zesměšňuje a naše váha ve světě klesá. A klesá právem, protože nás nikdo nebere vážně. Radíme od bohatého evropského stolu, jak by se ostatní měli chovat,“ říká v rozhovoru. A kritizuje také Mezinárodní trestní soud v Haagu, který viní představitele Izraele z válečných zločinů spáchaných v Pásmu Gazy. „Myslím si, že Mezinárodní trestní tribunál nemá budoucnost. Uvidíte, že za deset nebo dvacet let bude zcela nefunkční,“ tvrdí. Existují témata, na kterých se s premiérem Petrem Fialou neshodne? Není Česko ve své muniční iniciativě černým pasažérem? A proč je opatrný v boji proti dezinformacím? Podívejte se na celou epizodu. Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 58 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „K té práci je potřeba velká dávka apatie,“ říká Andreas Papadopulos, dosavadní zpravodaj České televize v Polsku, který se právě chystá na novou misi – do Istanbulu. Neodjíždí prý jako nadšený turista, ani jako člověk s předsudky k cizí kultuře. „Beru to jako práci. Musím si tam zařídit život, fungovat s manželkou. Extrémní pocity nemám,“ dodává k novému působišti. Apatie mu podle něj pomáhá držet odstup. Už na Ukrajině se musel vyrovnat s rozhovory s lidmi, kteří přišli o střechu nad hlavou nebo o své blízké. „Nemůžu říct, že by to ve mně nevyvolalo emoce. Ale stejně ta obrana navenek byla do jisté míry nějaká apatie a pracovní kázeň,“ popisuje. Kritiku přitom bere velmi vážně, nejvíc od vlastní manželky. „Ona je nejlepší kritik. Řekne, že to stálo za prd a já jí za to hrozně děkuju, protože kritika posouvá dál,“ vysvětluje novinář. Současný přesun do Turecka vnímá jako náročnou operaci: stěhování, odhlášení daní, hledání bydlení i učení turečtiny. „Můj nejhorší den v životě byl po první lekci turečtiny. Mám na jazyky nadání, ale tohle byla čistá bezmoc,“ popisuje. Klíčovou roli v rozhodnutí sehrála jeho žena, která kvůli jeho kariéře opustila výbornou práci ve Varšavě. „Bez ní bych nešel. Byla tak laskavá, že upřednostnila moji práci před svou. Bez kompromisu to nejde. Proto je asi i žen zpravodajek tak málo – pro ně a jejich muže to není jednoduché rozhodnutí,“ myslí si novinář. Sám Papadopulos cestuje nalehko: bere si jen nejdůležitější dokumenty, počítač a pár kusů elektroniky. Část jeho rodiny kdysi utekla z Řecka během občanské války a to se podle něj odráží i v dnešku. „Možná proto netíhnu k žádnému gruntu. Nechci nikde nic hromadit,“ dodává k tomu, jak dnes dokáže rychle změnit působiště. Přestože je mu jen třicet jedna let, už má za sebou roky v Polsku, působení u fronty na Ukrajině a stovky reportáží. „Bylo to vysněné zaměstnání. Ale poslání? Ne. Je to práce, kterou dělám, protože mě vybrali. A já se snažím nezklamat,“ říká. Jaké to je, když člověk musí potlačit vlastní emoce, aby mohl o válce informovat? Jak vnímá současné Polsko? A co znamená pro mladého zpravodaje začít znovu – v úplně jiné zemi, kultuře a jazyce? Poslechněte si celý rozhovor.

Poznáte ho jen podle kšiltovky stažené do čela, tmavých brýlí a nakažlivého úsměvu. Jméno ani věk říct nechce. Přesto patří mezi nejposlouchanější české mladé interprety. Slavíček je fenomén generace Z, který se díky TikToku vystřelil z nuly k milionům streamů na Spotify. O tom, jak tato síť funguje, mluví i ve svém vůbec prvním podcastovém rozhovoru, který poskytnul Headlineru. Když Slavíček před dvěma lety začal házet na TikTok první minisongy, neměl žádný plán ani kontakty. Jen kytaru, MacBook a GarageBand. „Ze začátku jsem dělal i covery, ale vůbec to nefungovalo. Až když jsem začal sypat svoje věci každý den, chytlo se to. TikTok má rád kvantitu,“ vysvětluje v podcastu Headliner CZ  s Honzou Vedralem.Videa, kde se nikdy neukázal bez kapuce a brýlí, rychle získávala pozornost. Pravidelnost a tajemství fungovaly líp než snaha o perfektní kvalitu.„Až po uši“ a efekt lavinyNejvětší průlom přinesla skladba „Až po uši“. Původně ji složil během jednoho dne a považoval za obyčejný love song. Rok po vydání se ale stala součástí virálního trendu. „Na Majálesu jsem natočil video s Yzomandiasem, dal k němu tu písničku a čekal jsem tisíc poslechů navíc. Ale během dvou týdnů na ni vzniklo 17 tisíc dalších videí. A já jsem najednou měl o dva miliony streamů víc,“ popisuje. Během pár dnů vyskočil z 15 na 200 tisíc měsíčních posluchačů na Spotify. „Bylo to z nuly na sto, úplně šílený,“ dodává. TikTok ≠ koncertySlavíček zároveň dobře ví, co TikTok umí a co ne. „TikTok přivede lidi na Spotify. Ale kdo přijde na koncert, to je spíš Instagram. Tam jsou ti věrní, co vás chtějí vidět i naživo,“ říká.První koncert odehrál na kolínském Majálesu. Měl připravených pět písniček, ale musel hrát 45 minut. „Chtěl jsem se otočit a jet domů. Nakonec jsem vařil z vody, přidával soutěže a stand-up. Ale lidi to vzali a já nikdy nezapomenu,“ směje se.Od kapuce k vyprodaným klubůmDnes už má za sebou vyprodaný Café v lese a podepsanou smlouvu s Redhead Music. Přesto se dál drží anonymity a obyčejné mikiny. „Hudba je jediný, co chci dělat. Žádný plán B nemám. Manifestuju si to od začátku a jinak to nebude,“ říká v podcastu.Ať už Slavíček jednou sundá kapuci nebo ne, jeho příběh ukazuje, že i v Česku už k začátku hudební kariéry může stačit krom odhodlání, talentu a pár minut denně na TikToku.

Je to záhada. Před pár týdny byl hned ve dvou přírodních rezervacích v hrabství Západní Midlands spatřen motýl, o kterém se myslelo, že v Anglii vyhynul už v 19. století – ohniváček černočárný (Lycaena dispar). Bylo z toho velké pozdvižení, o to větší, že motýl byl spatřen v oblasti zvané Black Country, tedy Černá země, v místě, kde byla příroda dočista zničená v průběhu průmyslové revoluce.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 65 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Nastavili jsme velká očekávání. Programové prohlášení jsme měli roztrhat,“ říká ministr vnitra a předseda hnutí STAN Vít Rakušan, když mluví o největší chybě vlády. Přiznává, že lidem často tvrdili, že všechno dotáhnou, i když přišla „největší bezpečnostní krize od druhé světové války“. Podle něj vláda zvládla reakci na uprchlickou i energetickou krizi, podařilo se ukotvit zemi hodnotově a stát se nezávislými na Rusku. Přesto připouští: „K lidem, kteří nás nevolí, jsme mluvili málo.“ Právě proto začal jezdit do regionů, kde STAN tradičně podporu nemá. Cílem debat bylo, aby se mu lidé nebáli říkat do očí kritiku a třeba i vynadat. „Nepřesvědčil jste nás, abychom vás volili, ale přesvědčil jste nás, že nejste srab,“ slyšel od nich Rakušan. „Bylo pro ně důležité, že jsme přijeli,“ chválí si šéf hnutí STAN Debaty bez cenzury. V kampani před podzimními sněmovními volbami proto zdůrazňuje větší odvahu – otevřeně mluví o přijetí eura kolem roku 2030, manželství pro všechny i debatě o eutanazii. „Přestaňme přešlapovat a pojďme těm lidem ukázat nějakou míru většího tahu na branku,“ dodává třeba k tomu, že dobu, kdy bylo „politicky a ekonomicky výhodné“ přijmout euro jsme už dávno propásli, přestože se vláda touto větou oháněla. Kompromis pěti stran podle něj vedl navíc k tomu, že program nebyl špatný, ale byl „nemastný a neslaný“. Teď je ale třeba, aby měla politická vůle větší energii. Ministr vnitra za STAN také tvrdí, že politika nemá být o „menším zlu“, ale o naději, že se „v téhle zemi může žít dobře“. Odmítá možnost vládnout s hnutím ANO. „Jsme ideově jinde, oni slibují všem všechno,“ dodává a vyjadřuje se také k problémům, které vládu i jeho stranu provází. Nedávnou bitcoinovou kauzu Rakušan označuje za „problém velký jako Brno“ a říká, že odpovědi může dát jen policie a soud. K Dozimetru, který je spojený se STAN, se podle něj hnutí postavilo čelem - očistili předsednictvo, zpřísnili financování a vyloučili obviněné. „Samozřejmě je to pro mě bolavá věc a bude vždycky,“ přiznává ministr. Jaké šance má STAN v příštích volbách, pokud se bude vymezovat proti ANO i části koalice? Může být větší odvaha cestou, jak získat voliče zpět? Jak se Vít Rakušan vyrovnává s kauzami, které hnutí oslabily, a jak chce přesvědčit lidi, že politika není jen o zklamání? I to se dozvíte v rozhovoru.

Snad nejznámější žijící postavou na české železnici je pětapadesátiletý Pavel Peterka, který obsluhuje v jídelních vozech z Prahy na sever Německa. Ty jsou letos postupně nahrazovány moderními vagóny s bistrem, ale Peterka u dráhy zůstane: “Bude se mi stýskat,” říká v dalším díle podcastu Host Reportéra, “ale ono to půjde.”Populárním se stal díky své povaze. Vždy dobře naladěný, zdvořilý jak z filmu pro pamětníky, ale zároveň kdykoliv připravený prohodit se zákazníky pár vět na libovolné téma a upozornit je na každou zajímavost za oknem.Od doby, kdy se o Peterkovi začal zmiňovat ve svém díle spisovatel Jaroslav Rudiš, ho občas zákazníci aktivně žádají o společnou fotku. Stal se přítelem umělců, inspiroval divadení hru a dává rozhovory. “Já jsem ale pořád jenom obyčejným hospodským,” říká v podcastu, “pokorným služebníkem Nejvyššího železničáře.”  Letos v létě zažívá zvláštní situaci, kdy na překrásné trase podél Labe obsluhuje střídavě jak ve vozech dosluhujících, kde pracoval třiadvacet let, tak i v těch moderních s bistrem.“Loučení jsem se bál,” přiznává. “Klasický jídelní vůz, ta příjemná hospoda s ubrusy na stolech a kulatými lampičkami, je už dávno jakousi mou druhou manželkou, mám ho takzvaně v uších. Stačí jediný nezvyklý zvuk, abych okamžitě zbystřil.”Jistá melancholie zatím v Peterkovi přetrvává, zároveň ale uznává, že má změna smysl. “Bylo už potřeba soupravy zrychlit, vylepšit pasažérům možnost připojení k zásuvce, k internetu a tak dále.”Charakter jeho práce se mění. I v bistrovozu zůstaly stolky, ale bez ubrusu, a namísto třiceti se k nim vejde už jen osmnáct hostů. “Prostor je tam jinak uspořádaný, ale není třeba plakat, protože pořád ještě cestujícím čepujeme plzeňské a podáváme svíčkovou. Sice z naší kuchyně neslyšíte naklepávání masa ani prskající pánev, ale máme velký konvektomat, který umí téměř všechno. Sázená vejce se šunkou či parmezánem dostanete výborná.” Pavel Peterka se pokusí zachovat i na stísněnějším prostoru duch restaurace, ve které se lidé rádi setkávají. Na závěr podcastu ale vyjádří své přání: “Kéž by aspoň jeden z těch úžasných starých vozů skončil v muzeu!”

Hudební publicista a moderátor Českého rozhlasu Miloš Skalka za mikrofonem začínal za dob normalizace. Bylo to na Vltavě v hudebním pořadu Rytmus. „Jediné, co jsme v tom roce 1971 museli, bylo týden před natáčením odevzdat scénář, kde byla muzika a naše k tomu napsané komentáře,“ vzpomíná.

„Jeho způsob života, oslavy, zábava a alkohol se musely v jeho zdraví nutně projevit,“ říká o slovenském zpěvákovi Karolu Duchoňovi režisér Peter Bebjak, který o něm natočil film. „Často navštěvoval nemocnice a určitě mu to nepomáhalo k tomu, aby si prodloužil život,“ dodává k jeho smrti v pouhých pětatřiceti letech. Bylo hodně složité vytvořit obraz slovenského Toma Jonese? Lze Karola Duchoně dnes soudit? Bylo obtížné přemluvit Vojtu Kotka k malé roli Karla Gotta?Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Do kin 21. srpna vstupuje film Velký vlastenecký výlet, který zachycuje reakce zastánců Ruska na realitu války na Ukrajině. Štáb na cestě doprovázela tlumočnice Lucie Řehoříková, která je hostem podcastu Novinek Zbytečná válka.

„Bylo by to podobné, jako když se rozvádějí manželé. Můžete se nenávidět, ale pokud chceš, aby už to utrpení skončilo, nějak to zvládneš – protože je to nakonec i v tvém vlastním zájmu,“ říká o případném setkání ruského vůdce Vladimira Putina s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským politický geograf Michael Romancov. Ve Studiu N s Filipem Titlbachem komentují požadavky Kremlu, Trumpovu motivaci i evropskou roli v mírovém snažení. Donald Trump se nejprve setkal na Aljašce s Vladimirem Putinem, následně svolal schůzku v Bílém domě s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským a evropskými lídry. Nyní se mluví o možné trojstranné schůzce, na které by se měli setkat nejprve Putin se Zelenským a posléze oba dva i s americkým prezidentem. „Tomuto setkání jsme výrazně blíž než kdykoli od začátku ruské invaze na Ukrajinu. Ale to, že jsme blíž, ještě neznamená, že tam skutečně jsme. Putinův poradce Ušakov navíc prohlásil, že Kreml o schůzku na prezidentské úrovni nestojí,“ říká Romancov.   Problém by se podle mohl objevit už ve formální rovině. „První překážka, která by nastala: v jakém jazyce by spolu mluvili? Zelenskyj samozřejmě rusky umí, ale Putin bude nepochybně chtít vést jednání v ruštině. Umím si představit, že mu v současné situaci ukrajinská strana vzkáže: ne,“ tvrdí.   Podle politického geografa si ruská strana dává pozor na to, aby ovlivnila každý detail ve svůj prospěch. „Je to volba místa, jazyk jednání, zasedací pořádek, složení delegací, časový harmonogram, dokonce i to, kdy bude přestávka,“ vyjmenovává Romancov ve Studiu N. „To všechno jsou věci, na kterých si Rusové tradičně velmi zakládají.“ Rusové by podle něj navíc museli přijít s vysvětlením, proč se Putin nakonec se Zelenským setkal. „To, že Putin nakonec bude muset jednat se Zelenským, je pro něj problém. On přece tvrdí, že Zelenskyj není legitimní prezident. Ruská strana se to nepochybně pokusí zarámovat tak, aby to nevypadalo jako jeho ponížení,“ upozorňuje Romancov. Co všechno se odehrálo za zavřenými dveřmi ve Washingtonu a na Aljašce? Může Zelenskyj na navržené podmínky vůbec přistoupit? A hrozí, že Ukrajina zůstane bez podpory? Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.  

Kdo v současnosti vede Katolickou teologickou fakultu? Proč je tamní situace už dlouhodobě rozkolísaná? A z jakého důvodu nyní Národní akreditační úřad zahájil předběžné šetření? Vladimír Kroc se zeptal rektorky Univerzity Karlovy Mileny Králíčkové.Všechny díly podcastu Dvacet minut Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Když vám jeden z nejlepších českých kuchařů radí, jak na smažený bedly, je na čase natočit další #reflexetydne, tedy další díl 111, už celkem 35. Bude to o tom, ano opět s Karlem na procházce, jestli je dobré dodat někomu v podnikání nadšení nebo ho rovnou osprchovat proudem bodající reality. Můžete udělat video se zaříznutím špičky nebo mluvit pro 3000 lidí. Je skvělý vařit pro lidi nebo v rukavičkách čekat na hosty? Změní to Michelin? Takový místo bude mít brzo i Brno. Káva za 450 korun  jako platit za lepší víno. A taky snídaně po darování krve. A vaření na chalupě. Bylo toho hodně. A vadí vám 50 minut nebo lepší se vrátit k 20 minutám? Výzva je hozená.

Už deset let mají Pardubice v centru upravený park. Vzpomínáte ale ještě, co předcházelo jeho současné podobě?Všechny díly podcastu Máme hosty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Dokumentaristka Eva Tomanová natočila čtyřdílnou sérii o mužích, kteří bez nároku na honorář darují své sperma neoficiální cestou. „Bylo to to nejemotivnější, co jsem kdy dělala,“ přiznává v Blízkých setkáních. Kdo jsou neanonymní dárci biologického materiálu? A jak těžké bylo přemluvit sperminátory i obdarované ženy k účasti na dokumentu? „Všechny do jednoho obdivuji. Mluvit o tak intimní věci na kameru je hrdinství,“ říká dokumentaristka.Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Janu Šádkovi se cesta nahoru a dolů povedla hned dvakrát. Zažil heroin, kulturistické úspěchy, taky alkoholický život bezdomovce a teď kariéru úspěšného kreslíře. Jeho portréty má Sting, Iggy Pop i prezident Petr Pavel. Kdy ho napadlo, že bude kreslit pastelkami? „Bylo to ve vězení. Zjistil jsem, že mě dokážou perfektně odpoutat od reality,“ vzpomíná výtvarník. Jak těžké bylo zbavit se závislosti na heroinu? Na čem aktuálně pracuje? A co je jeho „payback“ společnosti?Všechny díly podcastu Host Lucie Výborné můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Chcete-li mír, musíte zbrojit. Tak znějí slova klasika. Historie prvorepublikového Československa, které zažilo pouhých 20 let své existence mezi dvěma světovými válkami, zahrnuje jak léta ryze pacifistická, tak i léta horečného zbrojení.

„Pokud pracujete s lidmi, kteří žijí ve válečném konfliktu, fakt to není legrace a musí se vám nutně přeuspořádat hodnotový žebříček,“ říká chirurg a účastník misí Lékařů bez hranic Tomáš Šebek. S jakými tématy se vyrovnává ve své poslední knize Objektivní nález? Potřebuje být vzorem? A proč je v medicíně klíčová komunikace? Poslechněte si rozhovor.Všechny díly podcastu Host Lucie Výborné můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

V sobotu 2. srpna 2025 zemřel sochař, restaurátor, publicista a v posledním dvacetiletí také vydavatel letákového časopisu Sochařský zpravodaj Michal Blažek. Bylo mu 69 let, měl za sebou dobrodružný život naplněný mimo jiné spoustou práce a důležitou občanskou/profesní angažovaností. Příběhy 20. století jsou věnovány jeho památce.

V sobotu 2. srpna 2025 zemřel sochař, restaurátor, publicista a v posledním dvacetiletí také vydavatel letákového časopisu Sochařský zpravodaj Michal Blažek. Bylo mu 69 let, měl za sebou dobrodružný život naplněný mimo jiné spoustou práce a důležitou občanskou/profesní angažovaností. Příběhy 20. století jsou věnovány jeho památce.Všechny díly podcastu Příběhy 20. století můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

V sobotu 2. srpna 2025 zemřel sochař, restaurátor, publicista a v posledním dvacetiletí také vydavatel letákového časopisu Sochařský zpravodaj Michal Blažek. Bylo mu 69 let, měl za sebou docela dobrodružný život, naplněný mimo jiné spoustou práce a důležitou občanskou/profesní angažovaností. Příběhy 20. století jsou věnovány jeho památce.

Její hudba se pohybuje mezi klasikou, elektronikou a art popem a její vizuální styl je stejně osobitý jako její hudební projev. Co Terezii Kovalovou přimělo opustit týmové projekty a vydat se na sólovou dráhu? „Vždycky jsem se bála udělat něco sama za sebe. Jenže taky mám v povaze jít do všeho po hlavě...,“ popisuje v Blízkých setkáních rozhodnutí natočit vlastní desku. Jak se dostala k violoncellu? Proč by se nebránila divadlu? A jak dlouhá byla cesta k psychické rovnováze?Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Její hudba se pohybuje mezi klasikou, elektronikou a art popem a její vizuální styl je stejně osobitý jako její hudební projev. Co Terezii Kovalovou přimělo opustit týmové projekty a vydat se na sólovou dráhu? „Vždycky jsem se bála udělat něco sama za sebe. Jenže taky mám v povaze jít do všeho po hlavě...,“ popisuje v Blízkých setkáních rozhodnutí natočit vlastní desku. Jak se dostala k violoncellu? Proč by se nebránila divadlu? A jak dlouhá byla cesta k psychické rovnováze?

„Bylo mi osmnáct a šli jsme s třídou do divadla. Hynek Čermák hrál Richarda III. Představení se nedohrálo, protože spolužáci dělali strašný binec. Ale ve mně se tenkrát něco zlomilo,“ vzpomíná herec v Blízkých setkáních. S Vasilem Fridrichem mluvil o herectví, o Shakespearovských slavnostech, o Anně Slováčkové, o seriálech Zlatá labuť, Chlap, Ordinace v růžové zahradě a pro Krimi léto na Dvojce o sérii Bora, ale i o plavání anebo o své knize Pan Bůh a paní Bohová mají krizi…Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

„Bylo mi osmnáct a šli jsme s třídou do divadla. Hynek Čermák hrál Richarda III. Představení se nedohrálo, protože spolužáci dělali strašný binec. Ale ve mně se tenkrát něco zlomilo,“ vzpomíná herec v Blízkých setkáních. S Vasilem Fridrichem mluvil o herectví, o Shakespearovských slavnostech, o Anně Slováčkové, o seriálech Zlatá labuť, Chlap, Ordinace v růžové zahradě a pro Krimi léto na Dvojce o sérii Bora, ale i o plavání anebo o své knize Pan Bůh a paní Bohová mají krizi…

Washington podle nové obchodní dohody uvalí na velkou část evropských exportů do USA cla. Pro Česko důležité letecké součástky ale zůstanou bez daně. „Bylo to velmi složité a mohlo to dopadnout ještě hůř,“ připouští v Pro a proti poslanec ANO Karel Havlíček a chválí unijního vyjednavače Maroše Šefčoviče. Totéž si myslí i europoslankyně Danuše Nerudová (STAN): „Je dobře, že se mu podařilo udržet jednotu států. Dohoda pro Česko není špatná, i když převaha USA je patrná.“Všechny díly podcastu Pro a proti můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Počínaje tímto dnem, politikou Spojených států bude udělat vše pro to, abychom dominovali světu v umělé inteligenci, prohlásil před pár dny americký prezident Donald Trump. Bylo to v projevu o státní strategii kolem umělé inteligence, s názvem Akční plán pro AI. V rámci něj Trump podepsal tři výnosy, které mají nakopnout pokrok v umělé inteligenci.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Vínečko a idyla jak na Jadranu, tak se na první pohled jeví Pálava. Na 83 km2 CHKO Pálava najdeme teplomilné stepy na strmých vápencových svazích, fragmenty lužního lesa, slanisko nebo šípákové doubravy. Do takto bohaté struktury biotopů s řadou vzácných druhů vstupuje vinařství a turismus. Jak vidí tuhle fascinující krajinu ochránce přírody?

Za druhé světové války nebojovali jen vojáci na frontách, ale taky Němci s Čechy v zázemí. Nic nebylo černobílé a válka se promítla i do osobních vztahů, přátelství, vztahů mezi sousedy i uvnitř rodin. Z dříve klidných společenství se stala pomyslná válečná bojiště. Tak tomu bylo i v Třešti – malebném městě na Českomoravské vrchovině. Válka se tak vedla i v rodinách nebo mezi bývalými spolužáky, poukazuje v pořadu Jak to bylo doopravdy historik Vojtěch Kyncl.

Se Spojenými státy by se kvůli clům dohodl i za cenu ústupků. Čas na vyjednávání se ale krátí, varuje poradce České bankovní asociace a ekonom Miroslav Zámečník. Donald Trump na Evropu uvalil cla ve výši 30 procent, vyjednat dohodu bude možné do 1. srpna. „Teď cílíme na 10 procent a ještě nějaké úlevy, které si vzájemně poskytneme. Bylo by hezké, kdyby se to podařilo vyjednat,“ naznačuje pro Český rozhlas Plus.

Bylo by asi zajímavé nahlédnout občas do mysli sociologů z agentur zjišťujících názory veřejnosti. Jestli v ní někdy nevytane rčení: „Kdo se moc ptá, moc se dozví.“ Protože i když jde o vědce v podstatě exaktní a s daty pracující, jsou to také prostě občané. A leccos je vzhledem k pravděpodobné budoucnosti může docela vylekat.

Růst cen kryptoměn se stal veřejně a vášnivě diskutovaným tématem těsně kolem volby Donalda Trumpa prezidentem. Bylo to proto, že se částečně opíral o podporu kryptoměnové komunity, které slíbil, že bude prvním kryptoprezidentem Spojených států. Že je zájem Trumpa o kryptoměny skutečně materiální, nikoli jen rétorický, podpořil fakt, že prezident a jeho rodina mají v souvisejících projektech miliardy dolarů.

Ve čtvrtek 10. července uplynulo 85 let od začátku letecké bitvy o Británii. Pro nacistické Německo představovala první porážku v tažení Evropou. Výkon pilotů tehdy zhodnotil britský premiér Winston Churchil slovy: „Ještě nikdy v historii lidských konfliktů jsme toho tolik nedlužili tak malé hrstce lidí.“ Bylo mezi nimi i 88 Čechoslováků včetně pilota RAF Josefa Františka – hrdiny, na kterého se doma téměř zapomnělo.

Ve čtvrtek 10. července uplynulo 85 let od začátku letecké bitvy o Británii. Pro nacistické Německo představovala první porážku v tažení Evropou. Výkon pilotů tehdy zhodnotil britský premiér Winston Churchil slovy: „Ještě nikdy v historii lidských konfliktů jsme toho tolik nedlužili tak malé hrstce lidí.“ Bylo mezi nimi i 88 Čechoslováků včetně pilota RAF Josefa Františka – hrdiny, na kterého se doma téměř zapomnělo.Všechny díly podcastu Zápisník zahraničních zpravodajů můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Jedním z komunistických zločinů byla i kolektivizace venkova. Vznikala družstva zemědělců, kteří byli ke vstupu do nich často brutálně nuceni. Inspirace ze Sovětského svazu měla někdy až satirický nádech. Například Stalinův plán na přetvoření přírody vytvářel rozsáhlá pole, takzvané celiny, likvidoval pro tuzemské přírodní podmínky obvyklé remízky a mokřady. Kromě změn v přírodě bylo jedním z důsledků kolektivizace rozvrácení sociálních vazeb a vztahů na venkově.

Po celém světě se 11. února 1984 objevily fotografie a natočené záběry z Glienického mostu, který spojoval Západní Berlín s Východním Německem. Bylo tehdy mrazivé úterý, minus pět stupňů Celsia a na most přijely z obou stran kolony aut. Vysíláme v repríze.

Snímek Letní škola, 2001 ukazuje komplikovaný vztah synů k tátovi v jedné tržnici na přelomu tisíciletí. Mezi českými Vietnamci je podle režiséra nepřítomnost otce běžný problém. „Během natáčení jsme zjistili, že jevy, které popisujeme ve filmu, jsou pro vietnamskou komunitu univerzální. Je až neuvěřitelné, jak moc lidí to má stejně,“ říká režisér Dužan Duong, který při premiéře filmu před karlovarským Thermalem jeden typický stánek otevřel. Jak nachází vztah se svým otcem?Všechny díly podcastu Host Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Snímek Letní škola, 2001 ukazuje komplikovaný vztah synů k tátovi v jedné tržnici na přelomu tisíciletí. Mezi českými Vietnamci je podle režiséra nepřítomnost otce běžný problém. „Během natáčení jsme zjistili, že jevy, které popisujeme ve filmu, jsou pro vietnamskou komunitu univerzální. Je až neuvěřitelné, jak moc lidí to má stejně,“ říká režisér Dužan Duong, který při premiéře filmu před karlovarským Thermalem jeden typický stánek otevřel. Jak nachází vztah se svým otcem?

Dejme tomu, že má být zřízen polygon na testování megatrendových terabuldů. Neptejte se mě, co to je a k čemu to slouží. Podstatné je, že předpokládaný polygon pojme plochu 315 hektarů. Jaký postoj zaujmete? Uvítáte nový polygon, nebo se vydáte na vlně rozhořčení do boje za jeho zákaz?

Postavení žen, jejich práva a emancipace jsou stále centrem pozornosti. O to překvapivější může být pohled do středověku, kdy se na scéně objevily ženy-vládkyně. A nevedly si zřejmě tak špatně, protože byly respektované a historické prameny jejich vládu nijak nezpochybňují. Je to možná náš zjednodušený pohled, že křesťanství ženu upozaďuje a o jejím životě rozhoduje hlavně muž? V pořadu Jak to bylo doopravdy ho vyvrací historička Eva Doležalová.

Postavení žen, jejich práva a emancipace jsou stále centrem pozornosti. O to překvapivější může být pohled do středověku, kdy se na scéně objevily ženy-vládkyně. A nevedly si zřejmě tak špatně, protože byly respektované a historické prameny jejich vládu nijak nezpochybňují. Je to možná náš zjednodušený pohled, že křesťanství ženu upozaďuje a o jejím životě rozhoduje hlavně muž? V pořadu Jak to bylo doopravdy ho vyvrací historička Eva Doležalová.Všechny díly podcastu Jak to bylo doopravdy můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Reportér Tomáš Poláček stopem procestoval Afriku, Ameriku či Rusko.  Přežil zdrogované řidiče, vojenské kontroly, hrůzy v Kongu i malárii. Teď se vrátil z posledního stopu do japonské Osaky a říká: „Byla to má nejlepší cesta.“„Podle mě je to tím, že jsem zkušený stopař. Nedovolil jsem si ztrácet nervy a kazit si to. A i když jsem se občas do nějakých průšvihů dostal, tak jsem to hodil za hlavu. Když mě třeba někde zdržel nějaký indický byrokrat na čtyři nebo na pět dnů, tak jsem si prostě udělal výlet, který mi to vynahradil. Nakonec člověk zjistí, že ty průšvihy jsou většinou požehnáním, že se z toho stane něco pěkného,“ vypráví novinář časopisu Reportér Tomáš Poláček, který byl hostem posledního dílu podcastu Mediální cirkus.Poláček je svými stopařskými cestopisy známý už od roku 2008, kdy ještě coby reportér Mladé fronty DNES vyrazil stopem z Prahy na olympijské hry v Pekingu. Z cesty psal pravidelné reportáže do novin a čtenáři mohli on-line sledovat, jak mu ubíhá.V roce 2015 jel stopem kolem světa. Přes celé Rusko až do jeho nejvýchodnějšího cípu a odtud do Ameriky. Tu pak projel až do Ohňové země na samý jih.Nejdramatičtější chvíle zažil při další velké cestě o dva roky později v Africe. Zejména v chudém Kongu se potýkal s velmi špatnými podmínkami, téměř neexistujícími silnicemi a absolutně nedostatečnými hygienickými podmínkami.„Po cestě přes Afriku jsem musel jít za psychiatrem a třeba dva roky jsem užíval nějaké prášky, měl jsem něco jako posttraumatický syndrom. Ale zatím to vypadá, že by se mi to tentokrát mohlo vyhnout. Po téhle cestě jsem zatím psychiatra nevytáčel,“ říká Poláček a začíná neuvěřitelné vyprávění ze své poslední cesty do Japonska.„V Indii ve Varánásí (v kulturním a náboženském centru severní Indie, pozn. red.) bylo to první, co jsem udělal, když jsem v noci dorazil, že jsem šel na pohřební ghát, kde hoří mrtvoly. Byl jsem úplně špinavý z celodenního stopování, ale asi se umím chovat a měl jsem štěstí, a tak mě ti funebráci tak nějak přijali mezi sebe, takže jsem strávil noc přímo u těch mrtvol. Není tam smrad, jak by člověk očekával, spíš takový zvláštní chrámový, těžký vzduch, ale je tam šílené  vedro a ještě když fouká vítr, člověka to šlehá do obličeje. Je náročné tam být. Ale člověk musí jít vstříc výrazným zážitkům tohoto typu,“ vypráví a pokračuje:„Indie je specifická země. Pozná se to empiricky na tom, jak člověk fotí. Já měl normálně průměr takových 100 snímků za den a v Indii tak 500 až 1 000. Ta země je skutečně fotogenická, odehrávají se tam neustále věci mezi nebem a zemí. Spousta lidí je duchovně někde úplně jinde a vy to prostě vidíte. Ti lidé jsou jako v nějakém jiném vesmíru než my.“Nebál jsem se, že mě zbičují nebo pověsí, ale…Poláček své zážitky popisoval v časopisu Reportér každý týden a pravidelně dával hlášení kolegům do redakce o tom, kde zrovna je. Cestou do Japonska projel řadu zemí, kromě Indie vypráví asi největší zážitky z Ruska, Íránu a Pákistánu.„Írán nesmírně překvapí tím, jak je příjemný. Moderní. Obrovským šokem pro nováčky bude určitě to, že například mladé ženy už velmi často, zvlášť ve městech, nenosí šátky. Mě vzala holka, která měla piercing a kšiltovku přímo do auta. To by se v Pákistánu nebo nějaké jiné sunnitské zemi stalo sotva. Je tam nesmírná pohostinnost. Ovšem je potřeba říct, že ta obrovská pohostinnost začíná už v Rusku,“ útržkovitě chrlí zážitky cestovatel.Poláčkovy cestopisy nejsou popisy klidných a učesaných výletů, ale nevšedních a často trochu šílených zážitků. Ty někdy podvědomě a někdy úplně cíleně vyhledává. Jak sám říká, aby měl o čem psát a vyprávět.„Ke konci cesty přes Írán jsem se dostal do provincie Balúčistán na jihovýchodě. Ta je přece jenom už jiná, chlapi tam chodí v těch nočních košilích, všichni hulí opium, a je to taková chudší oblast. Vlastně bych doporučoval seniorům i teenagerům, aby tam jeli, pokud zrovna není nějaká vyhrocená politická situace, jako je teď,“ líčí Poláček a pokračuje: „Já jsem se tam ocitl na půl hodiny na zemi hlavou normálně v silnici. Kamínky jsem měl zadřené do obličeje, ležel na mě nějaký Réza, nějaký můj řidič, který si usmyslel, že jsem izraelský špion a volal policii. A ta půl hodiny nepřijížděla. Mně celou tu dobu běželo v hlavě, že je to průšvih. Nebál jsem se asi, že mě zbičují nebo pověsí. Ale bál jsem se, že mě třeba vyhostí nebo na chvíli zavřou, protože jsem samozřejmě všem lhal a do všech víz jsem napsal, že jsem turista a ne novinář. A oni by docela snadno, kdyby chtěli, zjistili, že jsem novinář.“Milým stopařským překvapením pro Poláčka bylo samotné Japonsko.„Prvních třeba 40 až 50 minut mi nikdo nezastavil a těch aut přitom projela spousta. Nehroutím se z toho, spíš mně to při připadalo jako zajímavý úkaz, protože předtím jsem dva měsíce nikde nečekal déle než třeba 10 minut . Pak ale zastavila paní se synem. Tak to je první zajímavá věc zajímavá, že zastaví paní. Pak se zeptala, jestli nechci nejdřív na  návštěvu, že uvaří nějaké kari a jestli nechci přespat, že manžel přijde z práce, přinese saké, přinese nějaká pivka. To jsem vůbec nečekal, že se mi v Japonsku stane.“„Bylo to z mého pohledu stopaře úžasné, ti lidé třeba ze třetiny jeli na opačnou stranu a když mě viděli, tak se otočili pro mě a řekli mi: ‚Sice jedeme na opačnou stranu, ale chceme tě svézt třeba aspoň 30 kilometrů. Tak tě hodíme přes jedno město dál, abychom ti pomohli.‘ A takhle to bylo celé Japonsko, taková jízda zadarmo. Takže pokud někdo třeba váhá, jestli stopovat po Japonsku, musím říct, že určitě bez problémů. A to se týká fakt celé Asie,“ dodává novinář.Proč bylo jeho nehorším zážitkem v životě stopování v Kongu? Co mu říkal Bůh, když na něj promuvil v Maroku? A jaké to je, když vás na stopu veze opilý ruský řidič s velkým Zetkem na autě?--Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.

„Knížku jsem četla dřív, než vznikl divadelní scénář. Bylo to na dovolené, a já se ani nechodila koupat, protože mě děj úplně pohltil,“ svěřuje se herečka a dabérka Andrea Elsnerová. V rozhovoru s Michaelou Maurerovou v pořadu Blízká setkání si povídala nejenom o dramatizaci románu Hana Aleny Mornštajnové ve Vinohradském divadle, ale i o tom, po kom zdědila dabing Šmoulinky a proč se se svou plachou povahou stala herečkou.Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Státní bezpečnost (StB) byla prodlouženou rukou vládnoucí komunistické strany. Všemocná, obávaná, s nevybíravými praktikami. Nikdo si před estébáky nemohl být ničím jist. Jejich počínání bylo zcela utajené, bez jakýchkoliv mantinelů, které známe z fungování demokratických zpravodajských služeb. Mezi estébácké praktiky patřily také únosy lidí, v archivních dokumentech nazývané eufemisticky „odluky“. (Vysíláme v repríze, premiéru jste mohli slyšet v roce 2018.)

Jen obtížně bychom hledali dějinné období bez špionů, získávání informací, vytváření dezinformací a snahy ovládat dění. Za studené války vygradovaly špionské operace do neobyčejných výšin. A některé později vyplynuly na povrch. Takový byl i skandál z října 1998. Nejvyšší státní vyznamenání Řád bílého lva měl obdržet zasloužilý rakouský politik a podporovatel česko-rakouských vztahů Helmut Zilk, o kterém v té době média psala, že spolupracoval se Státní bezpečností.

Gymnaziální studentka (a mnohem později klinická psycholožka) Vlasta Černá se v roce 1950 podílela na ukrývání pronásledovaného katolického kněze Felixe Marii Davídka. Bylo jí tehdy teprve sedmnáct let. Když se s ním pokusila utéct přes hranice do Rakouska, chytila je Státní bezpečnost (StB). Vzpomínkám Vlasty Černé se věnují aktualizované Příběhy 20. století.