Vltava

Už několik let pracuje na velmi podrobné Encyklopedii Nusle. Impulsem k projektu bylo bourání domů, šlo konkrétně o nuselskou mlékárnu a pivovar, které ho přiměly k rozhodnutí zaznamenat obyvatele domů, jejich příběhy i povolání lidí, a to až do roku 1992, kdy se rozdělilo Československo. „V Nuslích žili lidé celé řady profesí, ta pestrost je velmi zajímavá. Hospod bylo několik set,“ popisuje ve Vizitce.

Nemohu se zbavit podezření, že se jednalo o jeho poslední umělecké dílo. Jako někdo pro hosty zařízne a upeče třeba husu, tak Ivo Medek Kopaninský zval svoje přátele na ohnivá představení, během nichž vkládal do ohromného zděného krbu, v salonu svého statku na Přední Kopanině, nejrůznější předměty.

Saša Michailidis se ptá předsedy České akademie komiksu Pavla Kořínka a členky poroty cen Muriel, ředitelky festivalu FRAME Kláry Vörösové. 19. února se budou udělovat výroční komiksové ceny Muriel. Děje se tak už od roku 2007. Letošní nominace ovládl Oskar Ed – Můj nejlepší přítel, autorem je slovenský výtvarník Branko Jelinek. Proč právě tento titul tak oslovil porotu? A jak se jeví další kategorie? Jak kvalitní a silná je konkurence v tuzemském komiksu?

Do Republiky Altaj v jihozápadní Sibiři zavítal už jako student a taky jako výzkumník. V samotném středu Eurasie, kde je nejdál k moři na celém světě, je také velmi specifické přenášení eposů a hrdinských příběhů, které vypráví profesionální třída vypravěčů. Do Čech přivezl altajskou kapelu, která vytvořila fúzi s Hradišťanem Jury Pavlici.

Je paradoxní realitou současného přeinformovaného světa, že nás sebekvalitnější fakt, poznání, dokonce i pravda zároveň obohacují a zároveň ochuzují. V životě asi neexistuje nic jednoduše přímočarého, vše se rozpadá na různě se proplétající a mnohdy protikladné aspekty. Je nejspíš správné říct, poznat, přijmout, že když je něco nebezpečné, je lepší se tomu vyhnout.

Slouží P. Řehoř Jiří Žáček.

Šamanismus. Ještě v devatenáctém století byl považován za jednu z nejnižších forem vývoje lidstva, aby se o několik dekád později stal symbolem duchovně vyspělého a neposkvrněného stavu harmonie a idylického souznění člověka s přírodou. Dnes je spirituální cestou, která se obrací k člověku i přírodě a jež láká řadu příznivců alternativní spirituality u nás i ve světě.

Vyplatí se poslouchat bohy? Příběh karthaginské královny Dido mezi Římem a Londýnem.

Když se k vám do vozu vmáčkne nečekaný pasažér, který ještě ke všemu vládne magickou silou, může to váš život obrátit vzhůru nohama.

Saša Michailidis se ptá hostů na novou stálou expozici Muzea Prahy, která čelí kritice. Jaká je role české šlechty v současnosti? Pražské Bio Oko hostilo vůbec první festival alternativní pornografie u nás. Sportovní komentátorky a komentátoři ČT musí teď na zimních olympijských hrách přechylovat všechna ženská příjmení.

Výstavou fotografií s názvem Delta. Americké deníky v Leica Gallery Prague uvádí diváka do světa ovlivněného bluesovou hudbou – do geografické oblasti Mississippi Delta. Hlavním povoláním je architekt a fotografování je pro něj únikem a možností dělat si věci zcela po svém. Zásadní jsou pro něj lidé. „Pronikal jsem do nich opatrně, ale zároveň sebevědomě. Bylo pro mě důležité navazovat kontakty. S lidmi před focením potřebuju vždycky promluvit,“ vysvětluje ve Vizitce.

V debatách o rizicích AI se nedávno objevil termín „generativní nenávist“. Pod tento pojem spadají jakékoli obrázky či videa, které byly vytvořeny či vygenerovány za pomoci umělé inteligence a které mají za cíl ponižovat nějaké lidi.

Saša Michailidis se ptá ředitele Muzea Prahy Iva Macka a ředitele Ústavu pro interpretaci místního dědictví ČR Michala Medka. Muzeum Prahy je přes dva měsíce v novém. Budova na pražské Florenci prošla rekonstrukcí, která vyvrcholila otevřením nové stálé expozice. A ta se stala terčem kritiky. Některé odborné ohlasy vyčítají výstavě mimo jiné bezobsažnost a malou komunikaci s návštěvníky. Co tedy chybí expozici Muzea Prahy? Jak se liší pohledy na moderní městské muzeum?

Životní partnerka a spolupracovnice světoznámého umělce Zdeňka Sýkory byla ženou v domácnosti, aby mohla se svým mužem naplno pracovat a tvořit. „Byla jsem součástí jeho úspěchu,“ konstatuje ve Vizitce. „Řešili jsme malířské věci, co se třeba stane s liniemi, když budou jenom z černých tónů nebo budou jen tlusté nebo tenké.“

Dívám se z vlaku na slunce koupající se v bílošedé pěně mraků. Holiny na stráních se lesknou ledovým deštěm. Svahy se s polomy naklání ke žlabům řek, o kus dál stojí koně u kruhového koryta naplněného senem.

Saša Michailidis se ptá Pavla Štěpána z Ústavu pro jazyk český AV ČR a komentátora Seznam Zprávy Jana Lipolda, autora jazykové a kulturní hlídky Šuplík. Je tu další debata o přechylování ženských příjmení. Sportovní komentátoři a komentátorky ČT musí na právě probíhajících ZOH za všech okolností přechylovat. Je to po konzultaci a na doporučení jazykovědy. Debata přitom ukazuje, že nejde jen o gramatiku, ale i o vnímání identity a respekt vůči sportovkyním a divákům.

O výrazné české skladatelce a dirigentce 20. století Vítězslavě Kaprálové natočil dokumentární snímek, který právě přichází do kin. Třebaže pro něj byla velmi důležitá korespondence tvůrkyně, objevil se z ní v dokumentu pouhý zlomek. „Na jejím příběhu mě zaujalo prolínání velkých a malých, osobních dějin, chtěli jsme se zaměřit primárně na díla, která napsala ve Francii.“ Na to, co se dá všechno vyčíst z dopisů Vítězslavy Kaprálové i na její hudbu, se ptal Ondřej Cihlář.

Když se básník Reiner Maria Rilke roku 1920 po osmileté pauze vrátil do Benátek, byl šokován. Tím, že se tu navzdory válce navenek nic nezměnilo. A také tím, že se nezměnil on sám. Jako by pobyt v Benátkách byl spíše opakováním než pokračováním a válečná léta uběhla v jakémsi limbu, bez onoho vnitřního vývoje, který byl jeho úkolem, a bez něhož nemohl psát.

Saša Michailidis se ptá Zuzany Černé z P*festu a Jakuba Knotta z Pragueshorts Film Festivalu a queer festivalu Mezipatra. Porno je dnes všude, přesto o něm mluvíme překvapivě málo. I proto vznikl první český festival alternativní pornografie, který představuje etické, konsensuální a přitom explicitní filmy v kulturním a společenském kontextu. Co alternativní porno je? Jaké funkce dnes pornografie plní? A jak se s ní učit zacházet v době, kdy je dostupná prakticky všem?

V prostoru Kavárny Dejvického divadla nejnověji režíroval inscenaci Vrahova Hygiena, ve které hraje spolu s Klárou Melíškovou. S psychoterapeutem Lubošem Smékalem založili v Olomouci neprofesionální divadelní spolek S-23. „Značná část členů nechce divadlo vůbec dělat,“ popisuje ve Vizitce, kde mluví i o tom, co se mu líbí na hercích a že má rád mystifikaci. „Vždycky srážela hřebínek lidské pýše.“

V souvislosti s loňským slavnostním otevřením Velkého egyptského muzea v blízkosti pyramid v Gíze se znovu rozhořel spor o vrácení vzácných kulturních památek, které se v minulosti, v koloniálních dobách, „přestěhovaly“ ze zemí jako Egypt, Nigérie či Řecko, do Západní Evropy a Spojených států, například do pařížského Louvru, londýnské Britského muzea nebo muzeí berlínských.

Saša Michailidis se ptá genealoga šlechtických rodů Petra Maška z Národního muzea a Jana Županiče z Historického ústavu AV ČR. Dokumentární cyklus ČT s názvem Modrá krev má dlouhodobě vysokou sledovanost. Proč nás dnes tolik přitahuje tento svět, když právě šlechtě byly po vzniku Československa v roce 1918 a pak zase v letech 1945 a 1948 odebírány tituly, majetek a společenská úloha?

Režisér Miroslav Krobot vypráví, proč má největší obdiv k amatérským hercům, že se čím dál víc posouvá od režie a herectví ke psaní a jak jeho tvorbu ovlivnila kvantová fyzika.

Ve světových zvukových knihovnách jsou statisíce, možná miliony nejrůznějších zvuků. On sám má svoji vlastní audiotéku, do které zvuky neustále nahrává. Je držitelem prestižních českých i zahraničních ocenění a letos má další nominaci na Českého lva za zvuk ve filmu Sbormistr. „Sbor jsem považoval za další postavu ve filmu. Divák Sbormistra by měl mít pocit, že je na zkoušce a je součástí sboru,“ vysvětluje ve Vizitce.

Kde jsme se to ocitli? V území opakujících se zasněžených železných věcí a netečných pohledů lesních zvířat, které se z podivuhodných a krásných postupně proměňují ve zlověstná znamení. Někdo s námi má plán – tak to doopravdy působí, když se tu točíme kolem dokola s tvářemi přitisknutými ke sklu a opakování proměňuje čáry v průrvy a liščí stopy v hroty pastí.

Slouží P. Ľuboslav Hromják.

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.

S profesorem Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Neslavně skončilo vzedmutí revolučního ducha českých vlastenců v roce 1848. V Domažlicích v jednom z měšťanských domů, které těsně sousedí s Chodským hradem, dožíval svůj život jeden ze zlomených duchů této revoluce.

Saša Michailidis se ptá hostů na projekt Evropské hlavní město kultury, který by měl zviditelnit i lokální instituce a přilákat místní obyvatele. Trenčín zahajuje už v půlce února, České Budějovice to čeká za dva roky. 80 let od narození básnířky Vladimíry Čerepkové a její cesta do Poetické vinárny Viola. Reportážní fotka prochází zásadní proměnou. AI mění náš jazyk a řeč.

Má Českého lva za hudbu k filmu Arvéd a letos je na cenu nominovaný za muziku hned ke dvěma snímkům – Sbormistr a Karavan. „Ve filmech mám rád velké hudební momenty, kdy hudba přitakává příběhu a vezme si na chvíli pozornost,“ popisuje Ondřej Mikula alias Aid Kid ve Vizitce. Sám je také zásadní postavou elektronické hudby u nás. „Když přijde nápad, je důležité, aby mu nic nestálo v cestě. Proto mám ve studiu všechny nástroje zapojené.“

Nevím, jak se to stalo, ale v mé hlavě dodnes uvízly dvě prvotiny autorů, které jsem znal: Kapři v kvetoucích trnkách Petra Chudožilova a Létající ryby a plující andělé od Jaroslava Vejvody. A oba autory nespojovaly jen ryby v názvech obou útlých knížek, ale i úpěnlivé lpění na jazyku a osobitý úhel pohledu, který prozrazoval jejich spisovatelské posunuté oko.

Saša Michailidis se ptá šéfredaktora Fotobanky ČTK, předsedy poroty Czech Press Photo 2025 Petra Mlcha a Jana Mihalička, freelance fotografa, dříve fotoreportéra LN a časopisu Týden. The Washinghton Post oznámil mohutné propouštění stovek zaměstnanců, včetně podle všeho všech devíti vlastních fotografů, o práci přišla patrně i polovina fotoeditorů.

Je iniciátorkou projektu Pražské pasáže, v němž zmapovala přes sto průchodů. Na sítích má projekt desetitisíce příznivců. Věří, že pasáže nejsou jen praktickou zkratkou, ale i zapomenutým světem příběhů, architektury a příjemných setkání. „Pasáže jsou doménou hlavně Praha 1, Praha 2, Praha 3. Co se týká vzdálenějšího centra, nachází se tam modernější obchodní pasáže, které ale tak mimořádným klenotem nejsou,“ říká ve Vizitce.

Z kavárny Centra současného umění DOX jsem si za pár korun odnesl starý výtisk románu Ricardy Huchové Erinnerungen von Ludolf Ursleu dem Jüngeren, tedy Vzpomínky Ludolfa Ursleue Juniora. Jméno Ricardy Huchové mi bylo sice povědomé, ale spojoval jsem si ji s náboženskou poezií, což se ukázalo jako mylné (asi zapracovala stereotypní představa o ženě spisovatelce a mystičce).

Saša Michailidis se ptá autorky knihy Vladimíra Čerepková – Beatnická femme fatale, spisovatelky Alice Horáčkové a umělecké ředitelky Divadla Viola, režisérky Beaty Parkanové. Před osmdesáti lety se narodila česká básnířka Vladimíra Čerepková. Patřila k beatnické generaci a své renomé si vydobyla hlavně svými výstupy v Poetické vinárně Viola v šedesátých letech. Posléze žila, až do své smrti, ve francouzském exilu.

Celosvětové ani středoevropské oteplování se nezastavilo, ale přesto jsme si mohli v lednu pár týdnů užívat pravou, klasickou, tradiční českou zimu. Vydatně mrzlo a celou zemi zasypal sníh. Jak je to v jednom kresleném vtipu: dítě se ptá babičky, co je to sníh. To je takový bílý poprašek všude a najednou všechno vypadá hezčí a lidé jsou šťastnější... Aha, dítě na to, a to je legální?

Saša Michailidis se ptá Víta Gvoždiaka z Filosofického ústavu AV ČR a Jany Kockové ze Slovanského ústavu AV ČR. Před sto lety byl jazyk československý prohlášen za jazyk státní. A po sto letech sledujeme, jak náš, teď už český, jazyk ovlivňují sociální sítě, globalizace a velké jazykové modely. Jak třeba ChatGPT nebo Gemini proměňují běžnou řeč? Co to dělá s podobou jazyka? A obvyklá otázka u debat kolem umělé inteligence: Jsou namístě obavy?

Dům na pražských Vinohradech byl zkraje dvacátého století odvážným spojením industriální budovy a rodinného sídla. Nakladatel Jan Laichter si ho nechal navrhnout Janem Kotěrou podle vzoru antverpského domu Plantin-Moretus. Dnes o místo pečuje jeho prapravnuk, který se snaží dům oživovat především skrze čtení a setkávání se s literaturou. Iniciativa 1949 zase připomíná stovky nakladatelství zrušených komunistickým režimem a symbolizuje ji plaketa hořící knihy.

Kdysi jsem měla naivní ambici přečíst celý Slovník spisovného jazyka českého od A až do Ž jako knihu. Osmisvazkové dílo kolektivu pod vedením profesora Bohumila Havránka vydávala Československá akademie věd od roku 1960 do roku 1971 a já jsem ho v raných devadesátých letech ulovila v jakémsi výprodeji. Těch pět a půl kilogramu vědění jsem si nesla domů jako vzácnou trofej.

Saša Michailidis se ptá výkonné ředitelky týmu České Budějovice 2028 Karolíny Raabové a ředitele týmu Trenčín 2026 Stanislava Krajčiho. Trenčín je letos Evropským hlavním městem kultury a v půlce února zahájí v rámci tohoto projektu své aktivity pro veřejnost. České Budějovice budou ve stejné pozici za dva roky. Jak nepohltit kulturu marketingem a turismem? A jak docílit toho, aby celý projekt evropského hlavního města kultury vzali za své i místní obyvatelé?

Připomínáme si sto let od ustanovení češtiny státním jazykem. Názvosloví bylo ještě v řadě oblastí neseno německými slovy a trvalo několik let, než se ustálilo. Sama se zajímá o nová slova a vývoj jazyka zkoumá v Ústavu pro jazyk český Akademie věd. „Všechny změny systému nebo režimu jazyk ovlivňují a odráží se hlavně ve slovní zásobě,“ vysvětluje ve Vizitce.