Vltava

Saša Michailidis se ptá publicistky Radia Wave Sarah Abulkasim a hudebního redaktora časopisu Respekt Pavla Turka. Hudební kanály televize MTV ukončí po více než 40 letech vysílání videoklipů v Evropě. Důvodem je přesun diváků na jiné platformy jako YouTube, TikTok a další sociální sítě. Co MTV způsobila ve světě populární hudby? Jaké jsou ale současné příčiny pádu tohoto fenoménu? Kde a jak se tedy dnes konzumuje hudba?

Ve své knize To je cirkus! zachytila deset osobních příběhů lidí, kteří zasvětili život manéži – od artistky na balančních tyčích po drezérku tygrů. „Po zestátnění měli lidé z cirkusu větší jistotu. Vzniklo cirkusové zimoviště a lékařská péče byla zajištěná,“ popisuje ve Vizitce. Naopak zdrcujícím obdobím byl pro mnohé návrat ke svobodnému povolání. „Prestiž tradičního cirkusu vyvanula po revoluci, kdy se o něj přestal starat stát. Dnes spadá pod ministerstvo zemědělství.“

Po třech měsících cestování s knížkami jsem na týden doma. Okna jsou špinavá, zahrada plná spadaného listí, plevele a deště. Taky na ní ale kvetou vysoké, růžové astry, které mi dala kdysi máma, vřes, japonský dřín a trávy se barví do ruda. Konečně mám taky chvilku času na pečení. To mi připomíná alchymistický proces, kdy se z pofidérní hmoty nesourodých surovin stává pokrm, pokaždé trochu jiný.

Saša Michailidis se ptá emeritní ředitelky Uměleckoprůmyslového musea v Praze a historičky umění Heleny Koenigsmarkové a odborníka na ochranu kulturní a kritické infrastruktury Pavla Jiráska. V Louvru uloupili historické šperky malí zločinci, nikoliv profesionálové napojení na organizovaný zločin, alespoň to konstatovala pařížská prokurátorka. Policie už zadržela některé podezřelé z krádeže z 19. října, o které se mluví jako o krádeži století v sedmi minutách.

Je zakladatelkou a programovou ředitelkou festivalu mladých filmařů Pražský filmový kufr. Tvorba je podle ní nejlepší formou terapie, děti se začnou vztahovat k sobě a pak se začnou se svým tématem potýkat kreativním způsobem, což působí léčivě. „Porotci z řad profesionálů se shodují v tom, že je pro ně důležitá autentická výpověď a to, jaký úhel pohledu děti ve filmu zaujmou,“ říká ve Vizitce. „Téma, kterými jsou letos kořeny, hledáme ve filmech zpětně.“

Každé ráno se vracíme z tmy. Spánek je malou smrtí a sen cestou do noční říše, kde se rozpouštějí hranice běžného já. Pomalu vstupujeme do nejtemnější části roku: světla ubývá, příroda se ukládá k odpočinku. Tento rytmus následují i naše duše, ať si to přejeme, či nikoli.

Obrazy poprav, volný pád sebevraha nebo brutální fyzické týrání hříšníků v očistci. Na kolik násilí v umění jsme vlastně zvyklí? O tom, co je už přes čáru a jak se přijatelnost násilí ve výtvarných dílech proměňuje, debatují historička umění Milena Bartlová a filozof jazyka Tomáš Koblížek ve druhé epizodě série Umění pobouřit.

Saša Michailidis se ptá ombudsmanky FAMU Pavlíny Junové a ombudsmana DAMU Petra Poláka. Šikana, bossing, sexuální obtěžování… I s takovým chováním se setkávají studentky, studenti i pedagogický sbor na vysokých školách. Kauzy pomáhají řešit ombudsmani. Jak svoji roli plní a jakou pozici mají ombudsmani na uměleckých VŠ v Česku? Kolik podnětů už nasbírali? Jak důležité je sdílet zkušenosti?

Na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě soutěžil v sekci Česká radost jeho snímek Má to cenu?!. V něm zkoumá, kdo a co všechno určuje hodnotu uměleckého díla. Film je situační akční komedií a popisuje nejrůznější figury lidí ze segmentu trhu. Jak to tedy funguje v byznysu s uměním? V čem se reklama blíží artwashingu? A co pro něj znamená občasné herectví? Přímo na festivalu v Jihlavě se ptá Ondřej Cihlář.

Žijeme v době, kdy – zdá se – se od nás očekává, že budeme neustále růst. Zlepšovat se, vzdělávat, efektivně žít. Vlastně nejenom my. Neustálý růst je určitou mantrou posledních dekád vůči ekonomice, kvalitě života a lecčemus dalšímu. Máme být výkonnější zaměstnanci, pozornější rodiče, inspirativní partneři, zodpovědní občané.

Saša Michailidis se ptá filmového historika Jana Bernarda a literárního kritika, překladatele Tomáše Matrase. Román Darmošlapové, filmy Mamma Roma, Evangelium sv. Matouše, Saló aneb 120 dnů Sodomy. Tato díla si spojujeme se jménem Pier Paolo Pasolini. Je spojován s neorealismem, náboženskou tematikou, byl kritizován za realistické zobrazování násilí a sexu. Jak na jeho dílo nahlížíme dnes?

Je jedním z režisérů koprodukčního animovaného filmu Pohádky po babičce, který vznikl na základě povídek Arnošta Goldflama klasickou pookýnkovou metodou. Z projekcí má zkušenost, že vážnější témata, třeba týkající se smrti, děti zvládají líp než rodiče. „I tvůrci z ostatních zemí se shodli v tom, že vyprávění o těžších tématech je v našem filmu v mezích normy. To byl určitý lakmusový papírek, říká ve Vizitce.

Všechny ty skvělé výstavy současného umění a architektury v budějovickém Domě umění postupně vytvořily velkou imaginární galerii toho nejlepšího, co současná kultura může lidem nabídnout.

Slouží P. Vít Uher.

Silná jako smrt je láska – tento citát z biblické Písně písní je názvem pro soubor fotografií Jindřicha Štreita, které vystavuje v AP galerii v pražských Holešovicích.

Dobrá smrt: Jaká byla ta Lutherova? Proč se o ni vedl spor? A jak v pojetí dobré smrti následuje Luthera Bach?

V roce 1970 náhle zemřel v Římě během svého přednáškového turné po Evropě Johannes Urzidil, pražský německy píšící spisovatel. Autor z Kafkova okruhu, který žil od války v New Yorku. Dokumentární povídka Miloše Doležala podává svědectví o Urzidilových posledních dnech života, které strávil na evropském kontinentu, kdy spolu s manželkou Gertrude v rámci přednáškového turné navštívili Řím. Dne 2. listopadu uplyne od jeho smrti 55 let.

Tady lidi na Hospodina kašlou, říká mladý bohoslovec a rozhlíží se z okna vlaku po krajině blízko Plzně, odkud jsme vyjeli. Píše se konec osmdesátek, desetiletí, které v zahraničí postrčilo hudební vývoj k hip-hopu a nejlepším deskám Clash, Petera Gabriela nebo Laurie Andersonové.

Saša Michailidis se ptá ilustrátorky, grafičky soustředící se hlavně na tvorbu her a komiksů, pedagožky Jany Kilianové a herní designérky, mentorky, pedagožky Lenky Krsové. Sexistické narážky nebo vůbec zpochybňování pracovní kompetence. Nejen to doprovází ženy, které si zvolily profesi ve videoherním průmyslu. Jaké je postavení žen v herní kultuře? Jak se proměňuje přístup k nim obecně ze strany společnosti ale hlavně ze strany pracovních kolegů i kolegyň?

Sedím v křoví ve Čtverečku. Čtvereček je park, který sousedí s naším vinohradským činžákem. Dvě řady pámelníků, na kterých dokvétají bíločervené tuhé kvítky, lemují asfaltovou cestu. Kolem jsou vysazené záhony povadlých tulipánů... Nevím, co na nich kvete v létě, možná afrikány. Mezi záhony se rozkládá víc obdélníková než čtvercová plocha sluncem sežehnuté trávy.

Saša Michailidis se ptá kulturního publicisty Štěpána Šandy z magazínu Full Moon a redaktora deníku Alarm a publicisty Karla Veselého. Hudebním hitparádám vládne nostalgie a neochota opustit osvědčené hity, alespoň to napsal Karel Veselý ve svém článku. Vypadá to, že streamovací platformy mění strategii a už necílí na příznivce hudby, kteří hledají něco nového, ale na milovníky retra. Může se tedy stát, že budoucností hudebního průmyslu bude jeho minulost?

Jak, čím a hlavně proč nás dokáže umění pobouřit? A co nám naše rozhořčení říká o umění, kultuře, společnosti, ale také o nás samotných? Český rozhlas Vltava ode dneška uvádí novou podcastovou sérii Umění pobouřit. V šesti epizodách si připomeneme výrazné umělecké kontroverze. Zamyslíme se i nad tím, co v umění šokovalo dříve a co budí vášně dnes.

Anglo-americký básník a esejista Wystan Hugh Auden není českým čtenářům příliš známý, neexistuje, pokud vím, ani žádný knižní překlad jeho básní; je zastoupen pouze v některých antologiích, ojedinělé básně jsou v češtině dostupné na internetu, např. jeho slavné Pohřební blues, které v překladu Miroslava Macka začíná verši:Vypněte telefon, zastavte čas,psovi, ať neštěká, kost hoďte zas.“

Kdo se ve výtvarném díle smí odhalit? A kdo se může dívat? Poslechněte si první díl série Umění pobouřit. O proměnách vnímání odhaleného lidského těla debatují historička umění Milena Bartlová a filozof jazyka, Tomáš Koblížek.

Autor kultovních knih Kniha o Jizerských horách, Chvály Zadní země nebo Karpatské hry vypráví o své lásce k ptákům a výpravách po slovenských a rumunských horách, vzpomíná na místa a okamžiky, kdy se člověk stává součástí vesmíru. Mluví také o tom, jak je důležité vést mladé lidi k samostatnosti.

I když žije od deseti let v Americe, kde vystudovala několik prestižních škol, Českou republiku stále považuje za svou domovinu. V devatenácti letech zjistila, že je třetí generací přeživších Romů v holokaustu a jejím snem je vznik komunitního romského centra v New Yorku. Kolik v této megapoli žije Romů? Čím to, že mluví lépe romsky než její matka? Jakou sílu má i v léčbě vývojových poruch hudba? A jak vnímá současný český jazyk? Ptá se Renáta Spisarová.

Kdy jste naposled řekli o někom něco pěkného? Kdy jste naposled mluvili o někom hezky? Vím, pláč nad hrubnutím veřejného diskurzu není nijak nový: podobá se odvěkému láteření na mladou generaci, která už zdaleka není tak odolná, pracovitá, uvědomělá ani uznalá, jako jsme byli my, aktuální staří.

Káže pastorka Miriam Süss.

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.

Kierkegaard znovu, tentokrát problematický. Jakou reformu církve navrhoval jeho současník a oponent Grundtvig?

Před sto lety zemřel Jindřich Šimon Baar, klíčový autor západních Čech. Díky jeho schopnosti zachytit rázovitý jazyk a životní zvyky Chodů si dovedeme plasticky představit, jak žili před sto lety strážci naší západní hranice.

Saša Michailidis se ptá hostů na knižní veletrh ve Frankfurtu. Jeho letošní ročník skončil, ale Česko zůstává ve střehu, za rok ho čeká čestné hostování na kulturní top akci. Podzim je ve znamení podcastových přehlídek a vůbec přehlídek audiotvorby, jaké jsou trendy v podcastové tvorbě? Do konce října můžete přihlásit svou budovu na festival Open House Praha, podle organizátorů nejde jen o architekturu, ale i o příběh objektu.

Název této ranní úvahy není metaforou, ale přesným popisem skutečnosti. Někteří Židé pracující v tzv. Sonderkommandu, v koncentračním táboře v Osvětimi, se rozhodli o hrůzách, kterými prošli, ještě dříve, než byli popraveni, sepsat zprávy.

Snímek, který je inspirován životem a dílem spisovatele Franze Kafky, se natáčel především v Praze. Jak náročné je dnes najít vhodné lokace pro dobové filmy? Saša Michailidis se ptá Henricha Borárose a Pavla Špačka. Repríza z 25. 9. 2025.

Rozhlasový dokument je minoritní, ale zásadní žánr. Jako dramaturg Radiodokumentu na Vltavě se snaží, aby byl pestrý, otevřený a ukazoval širokou škálu forem i témat. „Trendy dokumentu se liší podle geografické polohy, ze které tvůrci pocházejí. Třeba v Belgii jsou extrémně zvukové a reportážní, jinde zase třeba vznikají převážně ve studiu,“ říká v tak trochu dokumentární Vizitce.

Abych si ověřila, jestli mě umělá inteligence v mé profesi nahradí ještě letos, nebo až napřesrok, čas od času cvičně pověřím chatbota nějakým tvůrčím zadáním. Dílkům AI už nelze uniknout, ať v internetových reklamách, nebo na sociálních sítích, které se staly galeriemi lidové tvořivosti s využitím robotů.

Saša Michailidis se ptá Michaely Pánkové z festivalu Open House Praha a ředitele Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Davida Feltla. Do konce října můžete přihlásit budovu nebo prostor do programu festivalu Open House Praha, který proběhne ve druhé polovině května příštího roku. Open House Praha otevírá běžně nepřístupné objekty veřejnosti. Proč se nebát vpustit nejen fanoušky architektury do řekněme svého prostoru? Proč je v programu málo soukromých budov?

„Od dvacátého století až dodnes, se za jedno z důležitých kritérií kvalitního umění považuje to, že zneklidňuje,“ říká historička umění, Milena Bartlová. O dílech, která provokují, debatuje v nové audio sérii na Vltavě s filozofem Tomášem Koblížkem a moderátorem Sašou Michailidisem. Poslechněte si, jak se mění hranice vkusu a co dnes budí vášně. Umění pobouřit startuje 29. října 2025.

Zajímá ho, jak se v jídle zrcadlí mentalita a společenský vývoj. Na letošním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě stojí za sekcí Jídlo a doba, která nabídne na třicet snímků o stravování z dob socialismu. „Játra znamenala status, nebyla drahá ale nedostatková. Kdo je podával, dával najevo, že má dobré kontakty,“ vysvětluje ve Vizitce. V čem všem je jídlo kulturním fenoménem? A jak to, že obezita souvisela především s dojídajícími ženami? Ptá se Karolína Koubová.

Mlha do všeho řeže, ty stojíš na špičce věže a díváš se na zarosenou Prahu. Chtělo to odvahu, postavit nejvyšší mrakodrap v Česku? To si budeš říkat, až se bude míchat barva v tónech rzi na českou verzi Titaniku. Návrh lodního vraku zapíchnutý špičkou v zemi má na triku sochař Černý, který aby byl věrný své pověsti, nebere ohledy na štěstí nebo neštěstí odborné obce, ale dělá si, co chce.

Saša Michailidis se ptá manažera podcastů v ČT Jana Kordovského a rozhlasového režiséra a dramaturga Michala Bureše, který předsedá Sdružení pro rozhlasovou tvorbu. Jsou tu podzimní podcastové přehlídky a vůbec přehlídky audiotvorby. Podcasty se prezentovaly v Římě a Miláně, pak se pozornost přesunula do Berlína. Teď se i podcasty zaobírá festival Prix Bohemia Radio a v listopadu nás čeká AudioREPORT. Jaké jsou podcastové trendy ve veřejnoprávním i soukromém prostoru?

Jednotlivá ministerstva a státní orgány se podle něj od sebe nemusí vizuálně odlišovat jako konkurující si firmy. „Řeší se, kam až nové identita sahá, které orgány ji mají ještě používat a které už ne,“ říká ve Vizitce. Jak v digitální době funkčně upravit heraldické znaky? A čím jsou státní poznávací značky pro designera specifickou disciplínou? Ptá se Ondřej Cihlář.