Kultura na všechny způsoby. Informace ze světa filmu, hudby, divadla a literatury aktuálně i v souvislostech.

Jaké zahraniční snímky zaujaly publicisty a kritiky Veroniku Bednářovou, Jindřišku Bláhovou a Tomáše Stejskala? Ptá se Saša Michailidis.

Hudební skladatel Jan Klusák vypráví o složitých poměrech na AMU v době svých studií v padesátých letech, o svém okouzlení Franzem Kafkou i o překvapivé spojitosti své Partity pro smyčce s politickou situací.

Na debutovém albu Vyznání zpívá texty matky Lenky Procházkové z normalizačních sedmdesátých let. Jde o experiment vzniklý ve spolupráci se slovy psanými na psacím stroji a umělou inteligencí. Autobiografickým románem Otec Bůh a matka láska zpracovává své trauma z paralelní rodiny Ludvíka Vaculíka a divokých devadesátek. „Největší přínos hudby je v živém hraní, tam dostávám největší dávku štěstí. Psaní je zas jiný druh tvorby,“ vysvětluje ve Vizitce.

„Svět je takový, jaký je, tedy bezvýznamný. Zásluhou oslavných fanfár v rozhlase, novinách a agenturních zprávách na počest atomové bomby to dnes víme všichni. Z řady nadšených komentářů se totiž dozvídáme, že kterékoli středně velké město může být srovnáno se zemí bombou o velikosti fotbalového míče,“ napsal Albert Camus v deníku Combat bezprostředně po svržení atomové bomby na Hirošimu.

Slouží P. Václav Snětina.

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.

S profesorem Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Idylický závan starých dobrých časů na vás dýchne z dvojice vánočních humoristických příběhů. Vrátíme se do dob, kdy se lidé o vánočních svátcích scházeli s širokou rodinou a přáteli a přitom si rádi vyprávěli příběhy. Nejprve se podíváme do mlýna, který ve své době přitahoval ženy asi tak jako dneska drahá auta. Druhý příběh se odehrává v myslivně, kde se schází početná společnost a její první setkání s novým šéfem končí velkou sázkou.

Advent znamená příchod. Nabádá nás k zastavení. „Adventní otázkou je, kdo je ten, který přichází, koho vítáme a ke komu se vztahujeme, a jestli dokážeme očekávat moc a slávu, ale úplně jiného druhu,“ vysvětluje ve Vizitce. Zásadní je podle něj, abychom k sobě byli vzájemně otevření a dokázali si naslouchat. Sám se snaží o to, aby jeho kázání vzbuzovala otázky.

Milá Anno, neviděly jsme se tak dlouho, celá staletí… A teď v tom podniku, co jsi mi narychlo pomohla objednat, hned proti domu, kde jsme dvacet let bydleli! Bíle přetřené stěny, na stěnách Pinkava, trochu moc hluku na ty naše mámy, a načuřený barmani, ale majitel se úžasnej… Když jsem chtěla posbírat misky od toho našeho boršče, udělal to sám…

Jaké výstavy nebo galerie zaujaly výtvarné publicisty Lenku Lindaurovou, Matěje Forejta a Jana H. Vitvara? Ptá se Saša Michailidis.

Jeho tvorba je charakteristická originální výpravou a osobitými výjevy. Jako režisér, scénograf, výtvarník má celou řadu projektů nejen se svým bratrem Petrem. Nová publikace Imaginárium Divadla bratří Formanů a jejich přátel přibližuje vizuální stránku letitého výstavního projektu Imaginária, ale i příběhy lidí, kteří jej tvoří.

Bouřlivou debatu nedávno vyvolaly výroky jednoho z poslanců, podle něhož sametová revoluce byla ve skutečnosti zosnována KGB. Na tomto nepravdivém tvrzení lze ukázat, v čem se podle některých filozofů jazyka mění současné lhaní ve veřejném prostoru. Něco je jinak.

Jaká alba, osobnosti nebo akce zaujaly hudební publicisty Kristinu Kratochvilovou, Anetu Jetmar Martínkovou a Matěje Dvořáka? Ptá se Saša Michailidis.

I díky dokumentu Ještě nejsem, kým chci být, který Česko reprezentuje na Oscarech, má už měsíce nabitý diář. Jako dítě toužila být spisovatelkou, teď píše své paměti a taky detektivku. Stále se ale snaží být aktivní fotografkou a i pedagožkou. „Fotografický obraz se velmi uvolnil, to je také důvod, proč se moje fotky víc líbí, doba mě dohnala,“ říká ve Vizitce.

Je advent. Čas vánočních trhů, živelného utrácení – a také čas betlémů. Na každém malém městě, v každé druhé vesnici mají aspoň maličkou výstavu, kde ukazují výjevy Narození, jak je našli zachované na faře, u místních sběratelů anebo jak je uháčkovala paní varhanice a uplácali z hlíny v zušce. O Hradci, Brně nebo Praze ani nemluvím.

O kontroverzních výtvarných dílech debatují historička umění Milena Bartlová a filozof jazyka Tomáš Koblížek, moderuje Saša Michailidis.

Saša Michailidis se ptá filmové publicistky a redaktorky Deníku Jany Podskalské, vltavského redaktora Tomáše Piláta a filmového publicisty a kritika Martina Šrajera. Hrané filmy Sbormistr, Otec, Nahoře nebe, v dolině já, Švábi nebo Nikdo mě nemá rád, dokumenty Velký vlastenecký výlet a Veřejně prospěšné práce, ale i animovaná Řepa. Proč právě tyto tuzemské snímky letos zaujaly publicisty a kritiky?

Švandovo divadlo mělo výjimečný rok. Původní českou inscenaci Dívenka na trampolíně, inspirovanou životem Zdeny Salivarové a Josefa Škvoreckého, vyvezlo do USA a samozřejmě taky do Kanady. „U Američanů rezonovala nejen ženská otázka, ale taky otázka cenzury,” podotýká ve Vizitce. Jak vypadá tamní spolupráce s českou komunitou? Jaké žánrové rozpětí se snaží smíchovská scéna v Praze obsáhnout? A zkoušeli získat práva na hudbu k inscenaci Pravidla Nirvány? Ptá se Ondřej Cihlář.

Něco si prochodit, kus krajiny nebo města. Výraz „prochodit si“ je přesný i tím, jak se tu zkušenost vztahuje k subjektu. Chodíte-li s otevřenýma očima, nepotřebujete průvodce. Místa se vám vyjevují podle jejich vlastní logiky, s jejich souvislostmi i protiklady, způsobem, který je jedinečný, neboť je určený jen vám.

Jaké zahraniční knihy zaujaly Hanu Ulmanovou, Jovanku Šotolovou a Michala Švece? Ptá se Saša Michailidis.

Stanislav Kolíbal vypráví o dětství na Těšínsku a hodnotě použitých věcí, o svých výtvarných vzorech a principech tvorby. V Momentech se také rozpovídal o konceptu sochy-instalace nebo o sádře jako svém oblíbeném materiálu. Momenty uvádíme u příležitosti umělcových 100. narozenin (* 11. 12. 1925).

„Tržní hodnota díla nerovná se umělecká nebo kulturní hodnota věci. Lidé kupují za částky přes milion malby celebrit, třeba obrazy od Karla Gotta nebo od herce Josefa Hlinomaze. Za podobné peníze se ale prodávají i práce současných českých umělců a umělkyň, včetně těch z mladé generace,“ říká Tomáš Klička, šéfredaktor časopisu ART ANTIQUES. Poslechněte si, jaký je český byznys s uměním.

Sází na tvorbu v proudu vědomí nejen při psaní scénáře, ale také na place. Ovlivnil ho styl Věry Chytilové a Marca Ferreriho. „Režie je do jisté míry intuitivní záležitost, což je ovšem v rozporu s vyplňováním žádostí o financování,“ konstatuje ve Vizitce. Jak se natáčel nízkorozpočtový, nezávislý film Švábi, kde zaujme i výkon neherců? Proč je pro něj v tvorbě důležitá tematizovaná absurdita? A v čem jepro autorský film důležité tvůrčí sobectví? Ptá se Karolína Koubová.

Národní galerii se opět podařila výstava, kterou byste neměli minout. Ve Veletržním paláci vystavuje dílo českého sochaře Aleše Veselého. Devadesát let po jeho narození a deset let po úmrtí můžeme poprvé vidět shromážděné jeho kresby, grafiky, sochy a objekty ve standardní výstavním modu autorské retrospektivy pod názvem „Alešville“.

v. z Třanovic. Slouží pastor Michal Klus.

Zklidnit mysl i tělo, usednout nebo kráčet v tichu. Kontemplovat o svém životě nebo Bohu. Meditace může mít mnoho forem a záměrů, s nimiž ji lidé praktikují. Není tak divu, že prostupuje nejednu náboženskou a duchovní tradici.

Johan Huizinga: Zlatý věk Nizozemí, Erasmus živý, člověk hrající si a temné stíny zítřka.

„Spíš než umění mě irituje to, jak funguje umělecký svět,“ říká Kateřina Šedá v doprovodném rozhovoru k sérii Umění pobouřit. „Kolikrát si říkám, že to, co dělám, přece nemůže nikoho naštvat. Ale vždycky si tam někdo něco najde.“ Poslechněte si, jaká díla Kateřiny Šedé způsobila největší rozruch a jaké to mělo reálné dopady.

„Často slýchávám – to si můžu udělat taky! K tomu není potřeba žádná dlouhodobě pilovaná dovednost! A v takových chvílích se usmívám, protože právě tahle provokace mě baví,“ říká Krištof Kintera v rozhovoru se Zuzanou Filípkovou. Poslechněte si, jak přemýšlí o uměleckých kontroverzích, čím rád pobuřuje a jaké výtvarné umění štve jeho samotného.

Proti upřímné lásce Filípka a Efrozínky se staví nepřející otec. Variace na příběh kořenící v nerovném sociálním postavení mladých milenců. S jakým závěrem, nebudeme prozrazovat.

Saša Michailidis se ptá hostů na korejskou popkulturní vlnu, která svět válcuje více než 25 let. Proč patří korejské filmy nebo seriály mezi nejsledovanější? Co stojí za úspěchem K-popu? Barrandov Studio staví dva nové ateliéry. Jsou tuzemská města připravena na osazování uměleckých děl do veřejného prostoru? Advent nastal, jakou představu mají o vánočních trzích v Českých Budějovicích a Brně?

Umělá inteligence je s námi už dlouho. Nyní si s tou všudypřítomnou šedou eminencí našich preferencí můžeme promluvit přímo. Zajímalo mě, jaké má „názory“. Podle čeho nám filtruje informace.

„To, že někdo prezentuje své nahé tělo na veřejnosti, je jeden z čítankových způsobů, jak tvořit. A ne něco, co by mělo člověka jakkoliv pobuřovat,“ říká Jan H. Vitvar v doprovodném rozhovoru k nové audio sérii Umění pobouřit. Poslechněte si, jaké české výtvarné umění budilo kontroverze v devadesátkách, co provokuje dnes a jak se proměňuje veřejná debata o přijatelném a kvalitním umění.

Saša Michailidis se ptá Marie Foltýnové z GHMP a sochaře, publicisty, autora projektu Vetřelci a volavky Pavla Karouse. Veřejný prostor v hlavním městě oživila nová umělecká díla, např. od Krištofa Kintery nebo Richarda Loskota. Sousoší Trh a jatka bylo odhaleno v Holešovické tržnici, naopak od Stavovského divadla zmizela socha Plášť svědomí. Vášně vyvolalo dílo Zombie Apocalypse Formalism na jabloneckém nádraží. Jsou města připravena na osazování umění?

Proslul celou řadou intervencí do veřejného prostoru, kterými provokuje občany i instituce. Graffiti scéna, kde se v devadesátých letech pohyboval, ho přivedla k zájmu o veřejný prostor také v souvislosti s bezdomovectvím. „Spousta věcí dravého kapitalismu se ve východní Evropě projevila ve velmi dravé míře. Takovým příkladem jsou billboardy,“ říká ve Vizitce.

Zamířil jsem k soše, která mi přišla povědomá. Místní hrdiny neznám, tuhle tvář jsem už ale někde viděl. Sevřené rty, přísný pohled. Jasně, je to on. Kníže básníků Dante Alighieri. Zblízka vidím, že to má na podstavci oficiálně potvrzeno. Co ale dělá Dante na tomhle místě? V italském pidi městečku jménem Torbole, které čítá tisícovku duší?

Saša Michailidis se ptá Lenky Střítecké z Českobudějovického adventu a starosty městské části Brno-střed Vojtěcha Mencla (ODS). V neděli začal advent a tuzemská města zaplnily vánoční trhy. Jak uspokojit návštěvníky, kteří očekávají tradiční pojetí trhů, ale i ty, kteří nechtějí klasický vánoční cirkus? Jak takové akce inovovat? A jak náročné je udržet kvalitu prodávaného sortimentu a kvalitu doprovodného programu?

Společně tvoří tvůrčí duo Divadla Kozel ve fraku. Hrají pro dospělé, děti i mládež. „Máme touhu si vychovat diváky, kteří se budou vracet,“ vysvětlují ve Vizitce. Na pantomimě je podle nich krásné také to, že neexistuje učebnice, která by udávala, jak se má přesně dělat. „Každý má svůj vyjadřovací pantomimický prostředek.“ Kam se posunula moderní pantomima od té klasické? A jak se pracuje s jediným pantomimickým libretem Václava Havla? Ptá se Ondřej Cihlář.

Pokud o mně a o nás všech vláda či nějaká korporace, například jednu takovou ve Spojených státech ovládá Elon Musk, ví víc, než o sobě ví každý z nás, jsme nutně v ohrožení. Hrozí, že přijdeme i o naši, jistě nedokonalou, svobodu.

Jak se pozná kýč? A jak výtvarným uměním hýbe byznys? Poslechněte si, kdy se kýč stává kvalitním uměním a naopak. V poslední epizodě série Umění pobouřit debatují Milena Bartlová s Tomášem Koblížkem o českých i zahraničních dílech, od Muchy a Lady až po Jeffa Koonse.

Saša Michailidis se ptá generálního ředitele společnosti Barrandov Studio Petra Tichého a Michala Pokorného z produkční společnosti MIA FILM. Nosferatu, Franz, seriály Blade Runner 2099, Císařovna. V minulosti taky Mission Impossible, Letopisy Narnie, James Bond: Casino Royale. Projekty, které se natáčely i na Barrandově. Na jaře příštího roku budou dokončena další dvě nová studia. Bez jakého servisu a zázemí se dnes neobejdou filmové a TV štáby?