Vltava

Saša Michailidis se ptá redaktorky kulturního čtrnáctideníku A2, literární historičky, publicistky Blanky Činátlové a šéfredaktora časopisu Tvar Jana M. Hellera. Muži prý přestávají číst beletrii na úkor literatury faktu, alespoň to napsal list New York Times. Jeví se to tak i v českém prostředí? Proč četbu obecně nevzdávat, co nám přináší? A co kvalitní četba vyžaduje? Jak náš vztah ke čtení ovlivňují digitální technologie?

Mimo jiné za to, že při vedení žáků umí včas ustoupit do pozadí, získal cenu MenArt pro výjimečného pedagoga ZUŠ. „Říkám dětem: nauč se používat výtvarný jazyk, abys mohl vyjádřit všechno, co chceš.“ Důležité je pro něj pracovat s vnitřní motivací dětí a brát je jako parťáky v dialogu. Jak citlivě našlapuje okolo vnitřních světů svých studentů? Proč je důležité nebát se chyby? A jak se svět nových technologií propisuje do výtvarné tvorby mladých? Ptá se Karolína Koubová.

Řecký autor Plutarchos píše, že ve starověkém Egyptě stála ve městě Sais v deltě Nilu socha bohyně Isis s tváří zahalenou závojem. Na jejím podstavci prý stálo: „Jsem všechno, co bylo, je a bude, a nikdo ze smrtelníků neodhalí můj závoj.“

Saša Michailidis se ptá místopředsedkyně představenstva Prague City Tourism Jany Adamcové a ředitele agentury CzechTourism Františka Reismüllera. Právě dnes vyšel nový román Dana Browna s českým názvem Tajemství všech tajemství, který se odehrává v Praze. Prahu ukazuje i očekávaný film o Kafkovi s názvem Franz režisérky Agnieszky Holland. Na jaře udělala reklamu Kutné Hoře videohra Kingdom Come: Deliverance II. Jak využít film, knihu, hudbu nebo hry v rámci turismu?

Nejhezčí moment v životě pro něj je, když přichází domů a běží k němu děti. Uvědomil si, že tento okamžik není dost dobře možné natočit na foťák, ale že je možné vyjádřit ho hudbou. Stalo se tak na albu White Boy, které vytvořil se 7krát3. „Mám radost, že má deska skvělý feedback od muzikantů, kteří muziku sami dělají,“ říká ve Vizitce z kavárny.

Je to ve vzduchu. Štípe to. Červený prach samsáry se usazuje na kůži. Citliví lidé, kteří se zajímají o svět a chtějí ho proměňovat — ať už je najdeme mezi aktivisty, novináři, terapeuty, mystiky, umělci, nebo prostě mezi všemi, kdo nedokážou zůstat lhostejní k utrpení — se mohou snadno unavit.

Saša Michailidis se ptá kulturního publicisty, muzikologa a kurátora hudby a zvuku v NFA Jonáše Kucharského a předsedy představenstva Ochranného svazu autorského (OSA) Romana Strejčka. The Velvet Sundown, to je kapela s milionem posluchačů na streamovacích platformách. Jenže se ukázalo, že byla kompletně vygenerovaná umělou inteligencí. Měly by platformy upozorňovat na to, že dílo nebylo vytvořené lidskou kreativitou? Jak v éře AI chránit autorská práva živých hudebníků?

Ročně mu vychází dvě až tři knihy. Jeho tvůrčím alter egem je František Kotleta, který píše brak s velkým B, u Leoše Kyši je tomu ale jinak a přiznává, že psaní je pro něj droga. „Novinářská zkušenost mě vede k tomu, nezahlcovat veřejný prostor tím, co není pravda,“ říká ve Vizitce. Budeme při existenci AI ještě potřebovat kreativně komunikovat? Nakolik pro nás zůstane důležitý lidský aspekt, tak zvaný tým „human“? A proč je AI vtěrka? Ptá se Karolína Koubová.

„Uvidíme tam nahoře vůbec něco? Vrcholek je zahalený mrakem…“ Jožo na mou nesmělou otázku rázně odpovídá: „Nikdy neměním plány. Jednou jsem totiž zrušil schůzku s kamarádem a on mi dva dny na to umřel. Už jsme se nikdy nepotkali.“

Slouží P. Michal Podzimek.

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.

S Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Příběh tančícího elegána, československého boxera Vildy Jakše. Hrdiny, který vyměnil ring za palebný post v bombardéru Liberator.

Saša Michailidis se ptá hostů na kondici pražských i mimopražských divadel, která mají nová umělecká vedení. Se začátkem školního roku jsme se zamysleli nad smyslem a budoucností tištěných učebnic. A zavzpomínali jsme ještě na spisovatelku, překladatelku a nakladatelku Zdenu Salivarovou, která zemřela na konci srpna v kanadském Torontu.

Jaké bylo dětství slavného skladatele v Nelahozevsi a odkud čerpal inspiraci pro svou tvorbu? Nová expozice rodného domu Antonína Dvořáka propojuje hudbu s jedinečným geniem loci jeho rodiště. Ve Vizitce vypráví nejen o slavném skladateli, ale také o vlastní cestě k hudbě, která začala touhou hrát na housle už ve třech letech a dnes pokračuje prací pro Nadaci Lobkowiczké sbírky. Čím může expozice ještě překvapit odborníky? Co poslouchá, když odpočívá? Ptá se Karolína Koubová.

Než začnu, musím vás, milí posluchači, upozornit, že budu uvažovat o upozornění. Pokud jste citliví na upozornění nebo traumatizovaní tím, že vás někdo na něco předem neupozornil, přestaňte prosím poslouchat.

Saša Michailidis se ptá divadelních publicistek Marie Reslové a Marcely Magdové. Divadlo v Dlouhé a Městská divadla pražská mají od září nové umělecké šéfy. V MDP je to Marián Amsler, v Dlouhé Ivan Buraj, který přišel z brněnského HaDivadla. Jiří Havelka už od ledna umělecky vede Dejvické divadlo. Na začátku roku se stal uměleckým šéfem Činoherního studia v Ústí n. Labem Michal Hába, v činohře Jihočeského divadla v Č. Budějovicích Jakub Čermák. V jaké kondici jsou tyto scény?

Městská divadla pražská otevírají novou sezónu v čele s novým uměleckým šéfem. Tím se po Michalu Dočekalovi stává Marián Amsler, který od loňského roku působil ve funkci kmenového režiséra. Na této pozici naopak v divadle zůstává Michal Dočekal a nově ho doplní i dramatik a režisér Tomáš Ráliš. Na tyto a další změny v Městských divadlech pražských jsme se ptali právě Mariána Amslera.

Stal se blízkým přítelem Soni Červené. „Seznámili jsme se v Klicperově divadle. Padli jsme si do oka, bylo to pro mě velké štěstí, že jsem si mohl užívat její přízeň,“ říká ve Vizitce. Sám jako herec a zpěvák v Hradci Králové působil osmnáct sezón. Vedle činohry v Divadle v Dlouhé se věnuje i muzikálu. Nad čím se nejčastěji zamýšlela Soňa Červená, která by v těchto dnech oslavila sto let? Jak se jí dařilo zůstávat stále tak moderní? Ptá se Ondřej Cihlář.

Týn nad Vltavou je díra světa, slyším od místních, když se jich ptám, jak se jim tu žije. Týn leží na soutoku Vltavy a Lužnice, v krajině modelované korytem řek. Dominantou širokého okolí jsou čtyři betonové věže Temelína, neustále chrlící různotvaré mraky páry. Většina obyvatel v Temelíně pracuje, nebo na tuto práci čeká. Žádné jiné velké pracovní příležitosti tady nejsou.

Saša Michailidis se ptá Aleny Přibáňové z Ústavu pro českou literaturu AV ČR a hudebního publicisty Petra Dorůžky, jehož otec Lubomír patřil mezi nejlepší přátele Škvoreckých. Po okupaci v roce 1968 udržovala českou literaturu při životě, i to napsal v nekrologu o Zdeně Salivarové list New York Times. Spisovatelka, překladatelka, nakladatelka a manželka Josefa Škvoreckého zemřela na konci srpna ve věku 91 let. Jaký podíl měla na fungování nakladatelství 68 Publishers?

Festival Antická Štvanice iniciovaný souborem Tygr v tísni uvádí už deset let na pražském ostrově Štvanice inscenace antických dramat nebo her s antickým námětem. Letos se nechal inspirovat mýtem o Iásonovi. Současná adaptace nazvaná Argonauti se v režii Zuzany Burianové hraje jen do poloviny září.

Od června je novým ředitelem Pražské konzervatoře, jedné z nejstarších hudebních škol v Evropě. „Konzervatoř je absolutně rozhodující. To, co se ve studentech zasadí, se na vysoké škole zpřesní a prohloubí,“ vysvětluje ve Vizitce. Jak se rodí osobitý hudebník a co je pro mladé klavíristy klíčové?

Co to znamená být člověkem? Odpovědi na tuto odvěkou otázku jako by se čím dál častěji vyjevovaly hlavně v podobě toho, co z nás se třetí strany pokoušejí kapitalizovat. Po nějakou dobu jsme se například naivně domnívali, že sociální sítě jsou tu od toho, abychom mohli sdílet své životy. Dnes už víme, že provozovatelé sítí jsou hlavně chovateli hladových algoritmů, jejichž úkolem je vytěžit co nejvíc naší pozornosti.

V pátek 5. září začíná 18. ročník festivalu Dvořákova Praha. Během devatenácti dní nabídne prestižní zahraniční orchestry, slavné sólisty i nové programové řady – od písní Antonína Dvořáka v kurátorské péči Kateřiny Kněžíkové až po neformální cyklus „Bez kravaty“.

Historie Volmanovy vily zrcadlí turbulentní dvacáté století. Rodina podnikatele Josefa Volmana ji dostavěla v roce 1939 dle návrhů mladých avantgardních architektů Karla Janů a Jiřího Štursy. „Je to stavba pozdního funkcionalismu, s barvami pracuje jinak. Žlutá, písková, terakotová se proměňují, jak domem prochází světlo, a mění se i s ročním obdobím,“ říká ve Vizitce. Jak dlouho trvalo vilu zrekonstruovat? A jak uvažují o kulturních akcích ve vile? Ptá se Ondřej Cihlář.

Film Robina Kvapila Velký vlastenecký výlet o českých příznivcích Putinova režimu je již několik dnů terčem nejen obdivu, ale také kritiky. V této úvaze se chci věnovat hlavně výtkám vůči tomuto snímku, jenž pojednává o lidech dopravených až na pomezí ukrajinského bojiště, kde však jejich proruský pohled neprojde žádnou proměnou.

Saša Michailidis se ptá učitelek a autorek učebnic Jany Kopecké, do letoška na ZŠ v pražských Kunraticích, a Pavly Hanzalové z Gymnázia Fr. M. Pelcla v Rychnově nad Kněžnou. Téměř 9 z 10 rodičů si myslí, že tištěné učebnice i nadále zůstávají potřebnou součástí výuky na školách. Učebnice ale musí být podle nich moderní, aktualizované a doplněné o digitální obsah. I to vyplývá z průzkumu agentury Ipsos pro nakladatelství Fraus Klett.

Je vrchlabský patriot a zná celou historii vztahu tamního hraběte Václava Morziniho a Antonia Vivaldiho, který mu věnoval slavné dílo Čtvero ročních dob. Jako ředitel ZUŠ se snaží o to, aby děti z okolních kopců učili kvalitní pedagogové. „Zušky v regionu vytvářejí kulturně-umělecké podhoubí a drží ho na velmi vysoké úrovni,“ říká ve Vizitce. Je možné mít varhany doma? A musí být varhaník věřící? Ptá se Karolína Koubová.

Nedávno jsme si připomněli 57. výročí tragických událostí ze srpna roku 1968. Vojska Varšavské smlouvy přijela do tehdejšího Československa, aby rozprášila obrodný proces takzvaného pražského jara. Těmito událostmi byla poničena a poznamenána i budova Českého rozhlasu, v níž se právě nacházíme.

Slouží otec Jan Beránek, zpívá sbor chrámu svatých Cyrila a Metoděje.

S profesorem Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Do oblasti západních Sudet situoval Dalibor Fonda příběh o milostném vzplanutí v komplikované době. Zárodek příběhu jsou reálné motivy z života v česko-německém příhraničí, tak jak o nich autorovi vyprávěla zejména jeho babička. Ústřední hrdinka příběhu Hilda Hildebrandová je prodavačkou jízdenek na dráze a o nápadníky nemá nouzi. Pak se ale něco v jejím životě zadrhne…

Práce kurátora podle ní není předkládat výklady děl, ale spíš asociací, klíčů a vodítek, aby se divák mohl zorientovat. „Umění může být třeba to, že spatříme, co ještě nebylo viděné, že nakoukneme za roh,“ popisuje ve Vizitce. Jako performerka pracuje se site-specific, spoluzaložila skupinu INSTITUT INSTITUT a tvoří divadlo do obýváku.

Zaválo mě to do údolí francouzské řeky Vézèry. Až mě zaskočilo, jak blízko jsem se ocitl slavným jeskyním. Na jejich stěnách před 20 tisíci lety pravěcí lovci zachytili zvířata, která se proháněla po okolní, chladné prérii – bizony, divoké koně, obří jeleny, chlupaté nosorožce…

Při své práci si dělá pečlivou přípravu. Během tvorby divadelních a filmových postav je pro ni podstatný každý detail – od zubní protézy až po specifické držení těla. „Mám ráda svobodu vymýšlení, s režiséry si určíme třeba barevnost nebo dobové zasazení, a já už se v tomto prostoru pak dál sama pohybuju,“ říká ve Vizitce. Poskytuje divadlo větší svobodu pro kostýmní práci? A co mají na sobě v pohádce čerti, když jdou vzít někoho do pekla? Ptá se Ondřej Cihlář.

V sobotu 6. září se v přírodním divadle v pražské Šárce uskuteční slavnostní představení Smetanovy Libuše k 105. výročí Prahy 6 a 20. výročí obnovení tradice šáreckého přírodního divadla. Titulní roli ztvární sopranistka Eliška Weissová: „Libuše je jedna z nejnáročnějších rolí českého repertoáru. Mám k ní velice srdečný vztah a je úžasné ji zpívat na místě s tak dalekosáhlou historií,“ říká ve Vizitce.

Káže farář Ondřej Kolář.

S profesorem Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Letní Praha osmdesátých let minulého století, ve které panuje jiskřívá atmosféra prázdninového přátelství v souřadnicích totality.

Karlův most v Praze zdobí 30 kamenných soch a sousoší. Představují většinou významné postavy, které ve své době vynikly nad ostatní a nějakým způsobem dokázaly pohnout světem a měnit ho k lepšímu. Je to elita Evropy své doby.

S profesorem Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.