Vltava

Když byla Fanča malá, chodilo se dvakrát týdně pro mlíko na náves. Maminka měla v jedné ruce modrou smaltovanou konvičku, druhou ruku měla volnou pro Fanču. S hovornými sousedkami čekaly na známý zvuk traktoru, který měl na vlečce pár stříbrných konví, jež o sebe narážely a ohlašovaly příjezd.

Saša Michailidis se ptá vedoucího Literárního archivu Památníku národního písemnictví – Muzea literatury Tomáše Pavlíčka a předsedy Klubu sběratelů autogramů Martina Prose. Od 30. září do 2. října se můžete zajít podívat do Muzea literatury v Praze Bubenči na nově nalezený autentický rukopis Švejka. Jak časté jsou podobně vzácné nálezy v paměťových institucích? A jak se nakládá s takovými objevy na komerční bázi, mezi soukromými sběrateli?

Je členem Umělecké rady divadla Ponec, která se ustavila po turbulentním období, kdy z divadla odešly výrazné osobnosti českého tance. Jak tuto situaci vnímal a jak na ni pohlíží teď? Spoluzaložil soubor NANOHACH, rozvíjel tvorbu Michala Záhory v uskupení PULSAR a nově založil spolu s choreografkou Kateřinou Stupeckou spolek 2VA. „Ke všemu se dá tanečně přistoupit a rozvíjet atmosféru daného tématu,“ doplňuje ve Vizitce.

V září skončila v Rudolfinu výstava o radikální něze, Radical Tenderness: filmy, fotografie, sochy, instalace kolumbijského umělce žijícího v Paříži, Ivána Argote. Vystavit v Rudolfinu něhu je troufalé, novorenesanční stavba působí okázale, navíc je v dobrém i zlém zatížena silnou tradicí: byl zde parlament a sídlí zde národní zlato v podobě České filharmonie.

Saša Michailidis se ptá ředitelky festivalu Den architektury Marcely Steinbachové a kritičky, teoretičky a kurátorky architektury Radomíry Sedlákové. 2. října začne festival Den architektury, letos bude ve znamení ženské perspektivy, tedy postavení architektek v samotném oboru architektury i ve společnosti. Jak se pozice architektek proměňuje s příchodem nových generací v oboru? Které architektky inspirují dnes, nebo ještě dnes, a proč?

Vratislav Brabenec vypráví o cestě do Kanady, o potřebě někam patřit a o podobnosti lidské společnosti s kolonií mravenců.

Ona i její atelier sídlí ve Zlíně. Naposledy se svým týmem získala prestižní ocenění Grand Prix Obce Architektů v kategorii urbanismus za proměnu Tržiště pod Kaštany ve Zlíně. Přiznává, že k prosazení v oboru jí pomohlo to, že dlouho neměla rodinu. „Kvalitní město dělají hlavně lidi a architektura vytváří scénu, ve které se jejich interakce můžou dít,“ říká ve Vizitce.

Před pár dny jsme měli možnost sledovat nejen přímé přenosy z japonského Tokia, kde probíhalo mistrovství světa v atletice, ale i přímý přenos otvírání obálky s posledními slovy prezidenta Masaryka.

Celebruje apoštolský nuncius Mons. Jude Thaddeus Okolo, káže pražský arcibiskup Jan Graubner. Slovem provází Eva Hazdrová Kopecká.

Očekávali příchod tisícileté říše. Věřili v etnickou i národní nadřazenost. Na počátku 30. let minulého století vkládali své naděje do lidového nacionalismu a Adolfa Hitlera. Už o pár let později byli tím samým mužem pronásledováni a téměř zničeni.

S profesorem Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Poetická a hudební improvizace na dvořákovské motivy. Povídku napsal pro Český rozhlas spisovatel a archivář Michal Šanda.

Saša Michailidis se ptá hostů na Franze režisérky Agnieszky Holland. Snímek velebí Prahu neboli jak najít autentické místo pro natočení dobového filmu. Scény z manželského života ve vltavském Večerním dramatu aneb Ingmar Bergman jako stále aktuální ryzí člověčina. Filmové databáze se stávají sociálními platformami, diskuse jsou toxičtější. A jaké jsou výhody vícejazyčné výchovy a vzdělávání?

Od chvíle, co jí dvourozměrná fotografie začala připadat plochá a omezená, ji přenáší do prostoru, kde se z ní stává objekt. Zajímá ji taky čas a život, který byl a už není a žije nadále v předmětech, které dosloužily. „Fascinuje mě naše touha konzervování a zároveň neúprosného času, který běží,“ říká ve Vizitce. Jak jí pomáhá scifi představovat si realitu jinak? A nakolik na nás technologie působí pozitivně? Ptá se Karolína Koubová.

Má paměť je permanentně v plamenech: slova hoří v mé hlavě jako slaměné čarodějnice na konci dubna a natahují v mé hlavě prak k útoku. Myslel jsem si, že už neumím plakat, sny mě ale prozradily, pláči dovnitř: slzy omývají můj mozek. To je důvod, proč se soustředím na početí slov, která ožívají skutky a vylučují zabloudilá slova. Prožívám požehnaný stav.

Saša Michailidis se ptá filmového architekta, scénografa, designéra Henricha Borárose a lokačního manažera společnosti Film Hunters Pavla Špačka. V českých kinech je film Franz režisérky Agnieszky Holland. Snímek, který je inspirován životem a dílem spisovatele Franze Kafky, se natáčel především v Praze. Jak náročné je dnes najít vhodné lokace pro dobové filmy? Jaké počítačové triky se využívají? A pomáhá už i umělá inteligence?

S Vltavou se přátelí od mládí. V podolském přístavu pod Vyšehradem začínal sám jezdit na lodi a dnes na stejném místě trénuje mladé jachtaře. Silný vztah má i k loděnici, která je kulturní památkou. Dřevěná stavba v secesním stylu dodnes slouží svému původnímu účelu – jako zázemí českého jachtingu, jehož klub je jedním z nejstarších v Evropě. Jaké to je usínat a mít řeku pod hlavou? A jak to, že Vltava teče do Hamburku? Ptá se Ondřej Cihlář.

Nedávno jsem – po dlouhé, mnohaleté přestávce – nečekaně uvízl v nemocnici. Pacient jsem velmi špatný, upoutání na lůžko mi nesvědčilo, a tak se mě pomalu nebo spíš rychle zmocňoval pocit, že mi začne takříkajíc hrabat. Ale nakonec mě zachránily… Ano, knihy, přesněji řečeno knihy, které mi přítelkyně pilně nosila z domova.

Saša Michailidis se ptá interkulturní psycholožky Michaly Bojarski, která komunikuje se svými dětmi česky, polsky i francouzsky, a také metodičky cizích jazyků a pedagožky Sylvie Dolákové. Širší společenský rozhled, vyšší tolerance k jiným kulturám a lepší uplatnění na trhu práce, i to jsou výhody vícejazyčného vzdělávání a výchovy. Čeho by se měli vyvarovat rodiče i učitelé? A opravdu se rekrutují z bilingvních dětí ti nejlepší diplomaté?

Miluju sociální sítě! Není jiné místo na světě, kde byste – ještě dřív, než vás vůbec napadne, že to potřebujete vědět – zjistili, co se stane, když prostrčíte vajíčkem zapálenou prskavku. Kde byste uviděli v detailu rentgen myšího srdce; kde by vám zavčas připomněli, že menopauza „není konec, ale proměna, nová rovnováha, kdy vaše duše hledá nový klid“ a že baziliška porodila osm mladých, aniž by se spářila se svým bazilichem?!

Saša Michailidis se ptá režisérky Beaty Parkanové a překladatelky ze severských jazyků Dagmar Hartlové. Ve vltavské rubrice Večerní drama uslyšíte dnes Scény z manželského života. Švédský filmový režisér a spisovatel Ingmar Bergman v TV sérii z roku 1973 zobrazil rozpad jednoho manželství a opětovné bouřlivé setkávání i vzdalování se obou protagonistů. Co dílo vyvolalo před padesáti lety? Jak téma aktualizovat pro současné publikum?

Muzeum by podle ní mělo působit důstojně. Podrobná rešerše až ve světovém kontextu tak předcházela tvorbě loga a celé vizuální identity Městského muzea a galerie ve Svitavách, kterou vytvořila. „Když v restauraci dostanu odfláknutý jídelní lístek, mrzí mě to,“ říká také ve Vizitce. Jak její branži ovlivní umělá inteligence? A co se dá dočíst v manuálu pro utváření veřejného prostoru? Ptá se Ondřej Cihlář.

Česko má nejhustší síť veřejných knihoven v přepočtu na obyvatele na celém světě. Údajně jich u nás existuje přes šest tisíc a většinou je zřizují obce. Což je unikát, na který můžeme být hrdí. Ale není všechno, jak se říká, zalité sluncem.

Saša Michailidis se ptá filmové recenzentky a redaktorky serveru iRozhlas Kristiny Roháčkové a redaktora Filmového přehledu v NFA, publicisty Martina Šrajera. V létě se připomněl spor mezi filmovými portály ČSFD a Kinobox, který se snažil přetáhnout uživatele z ČSFD na svůj web. Do toho filmová databáze FDB oznámila, že její komunitní web rozšiřuje systém recenzí a přidává údaje o dostupnosti filmů na VOD platformách.

Herec Jaroslav Someš vypráví o výměně divadelních generací, o tom proč vždy učil jen teorii a nikdy ne praxi a o překvapení při pohledu sama na sebe.

Zajímají ho pozapomenuté kapitoly hudebních dějin. Zkoumal společnou hudební historii Lužických Srbů a Čechů nebo hudební kulturu Čechů v zahraničí. Jeho nejnovější kniha o Bedřichu Smetanovi je určená hlavně dětem a mládeži. Skladatele v publikaci Putování po mé vlasti aneb Smetanovi na stopě přímo doslova cituje a dokonce mu nasazuje sluchátka. „Byl bych rád, aby kniha na čtenáře promluvila i s jeho přibývajícím věkem,“ říká ve Vizitce.

Stalo se to zrovna minulý týden: před kostelem, kde obvykle míváme uklizeno, tedy pominu-li opakovaně posprejované zdi Husova sboru, což je problém, kterému se nám nedaří zabránit, se začaly během večera a pak i do rána kupit igelitové pytle. Kde se vzaly, tu se vzaly, nikdo se k nim nehlásil. Plné nošeného oblečení.

Slouží P. Řehoř Jiří Žáček.

Je považován za zakladatele analytické psychologie, měl blízko ke gnózi, hermetismu či alchymii. Prožil několik spirituálních krizí a ovlivnil vývoj psychologie na desítky let dopředu. Dodnes se k jeho odkazu hlásí akademici i členové alternativní spirituality.

S profesorem Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Přinášíme prastarý příběh Tórhalla zvaného Pivní čapka, který si svou přezdívku vysloužil když na dávných sněmech vařil pivo a při tom z hlavy nikdy nesundával svou čepici. Jednoho nešťastného dne při výrobě dřevěného uhlí zapálil les. Pomsta poškozených majitelů na sebe nenechala dlouho čekat. Poslouchejte online do 31. prosince 2029.

Saša Michailidis se ptá hostů na historii tramvajové dopravy, pražská MHD totiž oslaví tuto neděli průvodem tramvají svých 150 let. Dobročinné organizaci nebo třeba paměťové instituci můžete darovat ze závěti. Greta Garbo, která se narodila před 120 lety, nebyla jen záhadnou a mystickou herečkou, s hollywoodským studiem MGM dokázala tvrdě vyjednávat. Umíme kvalitně pracovat s veřejným prostorem?

Muzikoterapii se věnuje přes třicet let. Dá se využít jako léčba, ale dokáže být pro člověka i podpůrnou a rozvojovou cestou. Řádné vzdělání uměleckých terapeutů považuje za zásadní a sama se věnuje i hlasové terapii. „Hlas je jediný nástroj, který nosíme při sobě, je vyjádřením naší intimity. To, co jsme zažili, na něm nechává stopu“ říká ve Vizitce.

Výhled z překrásné terasy je dechberoucí, nesnesitelně krásný. Od roku 1963 se z ní směrem k jezeru dívalo nespočítatelně mnoho spisovatelek a spisovatelů. Ve vile, kde sídlí německý spisovatelský dům Literarisches Colloquium Berlin a kam mě na spisovatelkou rezidenci poslalo České literární centrum, můžeme psát, nacházet inspiraci a čerpat sílu a hledět na jezero, hledět do dálky, hledět... na jinou vilu na druhém břehu.

Saša Michailidis se ptá architektky, odbornice kampaně Praha – město pro život Anny Vinklárkové z neziskové organizace Arnika a sochaře, pedagoga, publicisty Pavla Karouse, který stojí mj. za projektem Vetřelci a volavky. Od roku 1980 klesá čas, který trávíme v ulicích, a zároveň se zdá, že veřejný prostor ztrácí svou sociální funkci. Alespoň to tvrdí francouzský tisk na základě americké studie. Vnímáme ulici už jen jako místo průchodu i v Česku?

Kdysi se zapřísáhl, že nebude nikdy zpívat česky. Teď se s texty v češtině cítí autentičtěji a i jeho nové album Občas to tak mám je české. „Byl to strach z otevřenosti jazyka, za angličtinu jsem leccos schoval,“ popisuje ve Vizitce, v níž vzpomíná na dobu, kdy se živil jako busker, mluví o tom, jak vzniká jeho tvorba nebo co všechno v jeho životě změnilo rodičovství.

Většinu míst, kde jsem žil a žiji, si spojuji s ptáky. Už v dětství jsem jim totiž dovolil uhnízdit se v mé hlavě. Jako malý kluk jsem znal nazpaměť atlas českých ptáků a vypisoval jsem si pečlivě informace o stavbě ptačího těla a etologii ptáků z pozoruhodné encyklopedie nazvané Svět zvířat.

Saša Michailidis se ptá filmové historičky Šárky Jelínek Gmiterkové z Ústavu filmu a audiovizuální kultury Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a filmového historika z Národního filmového archivu Tomáše Hubáčka. Před 120 lety, 18. září 1905, se narodila Greta Garbo. Jedna z legend éry němého filmu a počátků filmu zvukového, která ukončila kariéru v pouhých 36 letech. Proč fascinovala a dodnes fascinuje publikum, ale i kolegyně a kolegy z filmové branže?

Věří, že hudba dokáže měnit lidské myšlení a lidé se skrze ni stávají lepšími. Nebula znamená mlhovina, která se neustále proměňuje, a je to i název jejího nejnovějšího projektu, v němž hledá nové tvary a inspirace. Je také součástí vokálního uskupení Skety, které bodovaly ve Spojených státech. A její zpěv se objevil ve snímku Miloše Formana Goyovy přízraky.

V devadesátých letech jsem na jedné základní škole učila dramatickou výchovu. Vedení školy si představovalo, že s dětmi nacvičím pohádku, ale nechtěla jsem s dětmi nacvičovat divadlo, protože jsem nechtěla učit děti se předvádět.

Saša Michailidis se ptá mluvčí Měsíce dobročinné závěti za koalici Za snadné dárcovství Moniky Kofroňové, která pečuje o dárce v Knihovně Václava Havla, a advokáta Ondřeje Vokála. Osobní knihovna Milana Kundery v Moravské zemské knihovně, fotoarchiv Josefa Koudelky v pražském Uměleckoprůmyslovém museu… Nejen umělci či jejich dědicové darují pozůstalost. Zájem o to darovat formou závěti nějaké dobročinné nebo pamětové instituci roste. Jaké jsou výhody i úskalí darování?

Patří mezi nejvýraznější osobnosti mladé ilustrátorské generace. Sama jako dítě vyrůstala na knihách s obrázky Jiřího Šalamouna. Zajímá ji vizuální aktivismus, který podle ní znamená zobrazovat realitu v pestrosti, v níž ve skutečnosti existuje. „Je pro mě důležité, jak je komiks nakreslený, jak inovativní je v kresbě, jakou emocionální zkratku dokáže předat nebo jak vystihuje příběh,“ říká ve Vizitce.