Vltava

Saša Michailidis se ptá vltavské redaktorky Anny Marie Schorm a publicisty a spolupracovníka Vltavy Ondřeje Konráda. Nehraje snad jen metal. Jinak už britský zpěvák a multižánrový hudebník Sting, kterému je 2. října 75 let, vyzkoušel za svou více než padesátiletou kariéru leccos – punk, reggae, jazz, pop, world music i klasickou hudbu. Co dělá Stinga Stingem?

V novém cirkusu posouvá možnosti jednotlivých artistických disciplín a ve svém performativním umění kombinuje různé cirkusové techniky. Za svoji inscenaci Frekvence je nominovaná na Cenu Thálie v kategorii Alternativní divadlo. Zkoumá v ní možnosti svého těla za pomoci technologií, které v reálném čase snímají její tepovou frekvenci. „Nejdřív jsem si myslela, že tepovou frekvenci nejvíc zvýším pohybem, zjistila jsem ale, že nejrychlejší je stres,“ popisuje ve Vizitce.

Až někdo z vědců rozluští, za jakých podmínek se houbové zárodky mění v plodnice, dostane Nobelovu cenu. Já zatím žádné teorie nepíšu. Jen chodím po lipnických lesích a pozoruji. – Trpělivě sbírám příběhy a jsem zvědavá, co najdu. Vědec by řekl, že „shromažďuji data“.

Saša Michailidis se ptá editorky knihy VISIT Czechoslovakia! Příběhy českých a slovenských cestovatelských plakátů Lindy Kudrnovské a literárního historika Martina Bedřicha. Nová publikace přibližuje historii Československa od roku 1918 až do jeho zániku v roce 1992. Praha, lázně, hory, folklor, architektura, příroda...

Za ztvárnění manžela Hedy Gablerové v Ibsenově dramatu v Národním divadle pod režijním vedením Viktora Bodóa se dostal do užších nominací na Cenu Thálie. Psychologicky s ostatními herci inscenaci pečlivě pitvali a řešili nepřeberné množství detailů včetně toho, co nosí postavy v kapsách. „Myslím, že Heda Gablerová je o prazákladní pravdě, díky tomu, že postavy nežijí v pravdě, se dostaly tam, kde jsou, a to platí i v životě,“ vysvětluje ve Vizitce.

Pořídil jsem si do telefonu aplikaci na rozpoznávání ptáků. Zachytit neustále se pohybující a v různě vysokém roští či stromech mizející opeřence fotoaparátem se mi moc nedaří. Zato určování ptačích druhů podle zpěvu mě baví nesmírně.

„Systém, kterému idea masové prefabrikace bydlení vyhovovala, ji sám začal degradovat. Z plánů, které podněcovaly nadšení ze života v budoucnosti, se stávala monotónní realita, která měla k původním představám daleko,“ říká Vladimir 518 ve druhé epizodě série Betonový lidi. Realizaci sídlišť rozebírá s historikem a teoretikem umění a architektury Rostislavem Šváchou, architektem a urbanistou Zdeňkem Hölzelem a teoretikem a historikem architektury Rostislavem Koryčánkem.

„Architekti sídliště po revoluci zcela vypustili ze svých portfolií. Změnilo se to až koncem devadesátých let, kdy o sídlištích začali vážně mluvit Josef Pleskot a Ladislav Lábus,“ říká Rostislav Švácha. Historik a teoretik umění a architektury je hostem bonusového rozhovoru ke 2. epizodě série Betonový lidi. Tématem je degradace původních myšlenek za českými sídlišti.

Saša Michailidis se ptá historika a popularizátora architektury z plzeňského spolku Pěstuj prostor Petra Klímy a architekta Jiřího Zábrana, oba jsou zakladateli Plzeňského institutu současné architektury. Letošní Den architektury je ve znamení nedostupnosti bydlení v Česku. Jakou roli by mohla sehrát při řešení tohoto nepříznivého fenoménu udržitelná architektura? Jaké jsou její hlavní zásady a priority? A co v praxi obnáší prosazovat u nás udržitelnou architekturu?

Jeho alternativní kapela Ty Syčáci vydává nové album DLOUHÁ ŠIROKÁ A BYSTROZRAKÁ. Tak si říkají fiktivní performerky, které si sám vymyslel. Album podle něj dělá dlouhý nos na patriarchát i konformismus. „Je to feministický konceptuální příběh. Dominance a to, že někdo někomu šéfuje, vyvane ve prospěch spolupráce a kreativní partnerskosti,” vysvětluje ve Vizitce, kde taky přiznává, že se jeho fyzické básnictví proměňuje.

Co ještě může na tvorbě Václava Havla překvapit? Nová minisérie Vltavy představuje méně známé dramatické texty – od raných jednoaktovek a skečů ze 60. let až po poslední hru z roku 2010. Redaktorka Veronika Jošková Štefanová si o nich povídá s teatroložkou Lenkou Jungmannovou z Akademie věd, odbornicí na českou dramatiku druhé poloviny 20. století.

Co ještě může na tvorbě Václava Havla překvapit? Nová minisérie Vltavy představuje méně známé dramatické texty – od raných jednoaktovek a skečů ze 60. let až po poslední hru z roku 2010. Redaktorka Veronika Jošková Štefanová si o nich povídá s teatroložkou Lenkou Jungmannovou z Akademie věd, odbornicí na českou dramatiku druhé poloviny 20. století.

Sledoval jsem seniorku v páté řadě kostelních lavic s opatrnou nervozitou. Většina publika byli junioři a juniorky, jak je na festivalu mládeže obvyklé, část návštěvníků tvořili nejspíš jejich rodiče, tedy lidé kolem čtyřicítky, možná padesátky.

Bohoslužbě sloužené pod širým nebem na Mariánském náměstí předsedá Stanislav Příbyl, arcibiskup pražský. Slovem provází Eva Hazdrová-Kopecká.

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.

Středověkým Íránem: Renesance v Isfahánu a rokoko v Šírázu, Háfez a Sádí, mystika a erotika.

Melancholický vypravěč se svěřuje příteli s hlubokou láskou, která ho spaluje. Tato láska je však od samého počátku odsouzena k zániku...

Saša Michailidis se ptá hostů na cestu tuzemského krátkého filmu k výjimečnému ocenění, třeba takovému studentskému Oscaru. Mladí lidé v Česku postupně přestávají rozumět textu, úpadek čtenářské gramotnosti dokládá mezinárodní šetření. Dům MAT nebo Volmanova vila - domy, které po záchraně dokázaly znovu ožít.

Pohybuje se na pomezí akademického, institucionálního i nezávislého uměleckého prostředí. Jako kurátorka nejčerstvěji připravila výstavu Nové mytologie v rámci třetího ročníku festivalu České sny ve Lvově. Tato expozice je podle jejích slov o potřebě sdílení a vyprávění nových příběhů. Jak také podotýká, neměli bychom se současného umění bát.

Za komunismu jsme měli tak malé platy, že jsme nemohli na dovolenou s dětmi jet nikam. V nových poměrech jsme sice začali vydělávat trochu víc, ale v té době po převratu jsme o dovolené doháněli hlavně resty z běžného roku. A protože jsme měli koně, byla většina naší dovolené naprosto pracovní. To proto, že jsme v létě dělali seno.

Saša Michailidis se ptá filmové distributorky Alexandry Hroncové a filmařky Jamaicy Kindlové. Experimentální videoesej Volklore režisérky Viktorie Štěpánové získal stříbrného studentského Oscara v kategorii alternativních a experimentálních snímků a zároveň se tím kvalifikoval do klání o Oscary v kategorii krátkých filmů. Co je potřeba pro to, aby krátký film zaujal na festivalech nebo soutěžích?

Organizace, kterou vede, pomohla vytvořit desítky zelených prostranství pozitivně ovlivňujících kvalitu života v městském prostředí. Kokoza radí také s kompostováním a provozuje integrační dílnu pro lidí se zkušeností s duševním onemocněním. „Bez dobrých vztahů nemůže komunitní zahrada fungovat. Je na nich kouzelné, že se tam potkají lidé, kteří by se na ulici třeba ani nepozdravili. A vypomáhají si nakonec i mimo zahradu,” říká ve Vizitce.

Probudil jsem se a zrak mi padl na jméno Simon Wiesenthal. Je na knize, kterou máme doma spoustu let. Jmenuje se „Spravedlnost, nikoli pomstu“. Ohlédnutí autora za vlastním životem, bilancování s osmi křížky na krku. A taky poslední velká věc, kterou napsal – i když potom žil ještě skoro dvě desítky let.

Znáte supa? Také odjinud než ze zoo, kde apaticky zírá na rozpolcená kravská žebra, zatímco po nich sem tam pochodují mouchy? V jihošpanělském Albacete k vidění jsou. Nad řeky Taibilla nebo Mundo tu strmí pískovcové stěny a v nich je dostatek proláklin, otvorů a rozsedlin, ve kterých se supům dobře bydlí.

„Začínáme představami. Před stavy. Teoretickými situacemi předtím, než jsou konkrétní věci v konkrétních formách uskutečněny. Snění o panelových sídlištích bylo plné myšlenek hraničících s utopií,“ říká Vladimir 518 v první epizodě série Betonový lidi. Poslechněte si, z čeho vzešly ideje o prefabrikovaných městech. V dokumentu promlouvají architekt a urbanista Zdeněk Hölzel a teoretik a historik architektury Rostislav Koryčánek.

„Ve východním Německu se odehrála ještě drastičtější výstavba panelových sídlišť, než u nás. Ale v osmdesátých letech, kdy byla naše výstavba rigidnější, se v NDR snažili lépe přizpůsobit stavební soustavy tomu, aby se z nich dalo stavět i v centrech měst,“ říká Rostislav Koryčánek. Poslechněte si bonusový rozhovor k první epizodě série Betonoví lidi.

Saša Michailidis se ptá kurátorky Volmanovy vily v Čelákovicích Zuzany Kadlečkové a vnuka stavitele domu MAT Jana Mattlacha. Volmanova vila se před několika lety otevřela kulturnímu provozu. Dům MAT na pražském Karlově náměstí má vedle kina nově také galerii. Oba objekty jsou přitom soukromé. Co znamená dát historickému domu novou náplň? Co návštěvník nevidí a jak se takový dům dá dlouhodobě udržet?

Vystavuje na letošním festivalu ilustrace LUSTR. Ústředním tématem 13. ročníku je Krajina 2.0, která zkoumá vliv člověka na naše prostředí a proplétání přírody s kulturou v éře antropocénu. Žije v Ústí nad Labem, v tvorbě se inspiruje filmem a filmovými záběry a samotnou ji zajímá severočeská krajina zasažená těžbou.

Zpětně se mi putování Srí Lankou zdá jako čirá halucinace. Sen, který se vynořuje z jezera ve starobylém královském městě. Poskakuje na terase jako zlověstně krásný makak. Šeptá jako divoké stromoví džungle. Je fialový jako vodní lilie a narůžovělý jako lotosové květy obětované na oltáře buddhů.

Saša Michailidis se ptá analytičky neziskové organizace EDUin Nikoly Šrámkové a biblioterapeutky, psycholožky Veroniky Fiedlerové. Čeští patnáctiletí se ve čtenářské gramotnosti zhoršili. Vyplývá to z mezinárodního šetření PISA, které zveřejnila OECD. Proč čtenářská gramotnost upadá? Jak to souvisí s proměnou čtenářských návyků, digitálním prostředím, rodinou nebo školou?

Její výstava Benátky-Praha je souborem akvarelů vzniklých pozorováním oblíbených lokalit v těchto městech v různých ročních obdobích. „V Praze i v Benátkách mně vyhovuje hloubka modři, která jde občas do šeda nebo do černa podle toho, jaké je světlo a na jaký papír maluju,” popisuje v Vizitce. Ve své tvorbě má ráda minimalismus, její technikou je kresba akvarelem a také tuší. Má blízko k tradici české lyrické abstrakce i k japonskému pojetí kaligrafie a zenu.

Nahlédněme dnes do jedné dokonalé domácnosti dokonalého domu s dokonalým rodinným životem. Domácnost voní v kuchyni vanilkou, v pracovně knihami, ložnice má ve dne vůni levandule, v noci voní po růži.

Káže kazatel Jan Matoušek.

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.

Chudý židovský mladík se kvůli sňatku s křesťanskou dívkou nechá pokřtít. Víry svých předků se však nevzdává a svědomitě dodržuje židovské i katolické náboženské předpisy. Povídka Vojtěcha Rakouse vypráví s laskavým humorem o dvojí identitě, manželském porozumění a soužití dvou náboženských tradic.

Saša Michailidis se ptá hostů na vyznění letošního benátského filmového festivalu. S překladateli jsme mluvili o jejich vztahu k umělé inteligenci a také o jejich obavách z případného zrušení Ústavu translatologie na Filozofické fakultě UK. Nakolik oblíbené a nadčasové jsou dnes divadelní hry Václava Havla? A jak náročné je u nás vydávat ilustrované knihy? LUSTR, přehlídka současné autorské ilustrace, se blíží.

Metodou radikální upřímnosti natočila svůj celovečerní debut Kdyby se holubi proměnili ve zlato. Sleduje v něm svého staršího bratra a dva bratrance, jejich zápas se závislostí a životem na ulici a také vlastní snahu jim pomoct. Snímek vznikal pět let a natáčela ho převážně na iPhone. Úspěch měl na Berlinale, rezonoval ve Varech a je také letošním českým kandidátem na Oscara v kategorii pro nejlepší mezinárodní film.

Říká se, že lidi nečtou. Říká se to často. A často to není pravda. Nebo spíš, lidi čtou, ale nějak jinak než dřív. V poslední době mi totiž chodí pozvání do bookclubů, čtenářských klubů. Jsou to menší, nebo větší komunity lidí, které fungují ve větších, nebo menších místech a schází se, aby nejdřív každý zvlášť knihu přečetli a pak si o ní společně povídali.

Saša Michailidis se ptá ilustrátorky Mariany Jirátové a Heleny Černohorské z nakladatelství Bylo nebylo. Festival LUSTR, tedy největší přehlídka současné autorské ilustrace, začne příští týden v Holešovické tržnici v Praze. Co všechno musí ilustrátor promyslet, než vznikne jediná stránka knihy? Jak se ilustrace potkává nebo pře s představou autora a nakladatele? Vyplatí se ještě nakladateli zaplatit si svého živého ilustrátora?

Letos vydal nové album Šénau a v nakladatelství Galén také rozhovorovou knihu Autobus do Sudet, které jsou jeho životním tématem. Přiznává, že jeho nejnovější deska je mnohem osobnější, než ty předešlé. Ke psaní potřebuje impuls, nějaký zážitek nebo myšlenku a mnohé skladby cizeluje i několik měsíců. Sám se nejvíce cítí být ovlivněn Oldřichem Janotou.

„Je extrémně zajímavé sledovat důvody postupného krachu tak výrazných a na první pohled krásných myšlenek,“ říká Vladimir 518. V sérii Betonový lidi mluví s architekty a urbanisty, kteří česká sídliště plánovali a realizovali. Ale i s těmi, kdo v panelových blocích žili a tvořili oficiální i neoficiální kulturu. Poslouchejte sérii Betonový lidi, od 23. září na Vltavě.

Stáli jsme s přáteli na šumavském vrchu Hohen Bogen a dívali se do Bavorska. Za zády nám trčelo dlouho nepoužívané odposlouchávací zařízení americké armády, dva obří betonové sloupy a několik kulovitých objektů, také baráky bývalé ubytovny. Komplex byl oplocen, ale brána otevřena, neboť vyšší z věží slouží jako turistická rozhledna.