Vltava

Polarizace táhne k volbám. Čím větší napětí mezi kandidáty, tím větší show a tím víc lidí dorazí k urnám, aby zabránili nejstrašnějšímu z lidí stát se jejich prezidentem. Přesto politologové polarizaci vytrvale haní, prý ohrožuje demokracii.

Saša Michailidis se ptá ředitelky pražské Trafo Gallery Blanky Čermákové a ředitelky kulturního centra 8smička v Humpolci Martiny Hončíkové. Centrum současného moderního umění DOX, Kunsthalle, Museum Kampa, EPO1 v Trutnově… To jsou v současnosti snad nejznámější velké tuzemské soukromé galerie. Vedle nich ale funguje řada menších, které se snaží upoutat pozornost a propagovat převážně současné umění. Repríza z 20. 2. 2025.

Žijeme v éře internetu, v éře krize demokracie, v éře nové jaderné hrozby. A také v éře bodíků. Věrnostní kartičku – a ano, ty zdrobněliny k tomu patří – vám dnes dovední prodavači podstrčí snad v každém obchodě.

Již před několika lety jsem pro tuto stanici psal o třetím čtení pamětí Vítězslava Nezvala Z mého života. V knize najdeme mimo jiné tento citát: „Když nadešla chvíle, kdy bylo příliš jisté, že Sokrates nazítří vypije bolehlav, ptali se ho druhové, co chce, čím by mu mohli zpříjemnit poslední chvíle života. Sokrates si přál, aby mu přivedli známého učitele zpěvu...

Písničkář a někdejší disident mluví o svobodě, o překořenění v době, kdy byl v emigraci, i o tom, kde se mu nejlíp tvoří.

Nastává čas letních kin. Vlastně chci říct jedinou věc, podělit se o jediný obraz. Ale jak to tak bývá, člověku to trvá, než se dostane k tomu, co skutečně chce. Obvykle se přibližuje zdálky.

S profesorem Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Ruská akademička se spolu se svou milenkou rozhodne protestovat uprostřed Moskvy pomocí pas de deux z Labutího jezera.

Vždycky mě fascinovaly utopistické architektonické projekty a návrhy, i když velké ideje s cílem vytvořit lepší svět skoro nikdy nedopadly dobře. Snahy vyřešit velké problémy lidstva jedním jednoduchým řešením jako by byly skokem do propasti. Už když se podívám na to, proč a jak vznikla idea obchodních center, je tato zákonitost zřetelná. Na začátku této myšlenky byl vídeňský architekt Victor Gruen, který emigroval do Ameriky.

Saša Michailidis se ptá členky pracovní skupiny pro přípravu koncepce národního zvukového centra Ivy Horové, Michala Hory z Národní knihovny a také ředitele společnosti ArcoDiva a bývalého ředitele Supraphonu Jiřího Štilce. Supraphon koupilo nadnárodní vydavatelství Sony Music Entertainment. Co teď s rozsáhlým katalogem českého hudebního vydavatelství, který obsahuje nahrávky od popu až po klasickou hudbu? Proč ještě nemáme národní zvukový archiv? Repríza z 30. 1. 2025.

Většina mých příbuzných z tátovy strany žije v Řecku. V Řecku nebo jinde ve světě. Když táta utekl z občanské války a přijel s ostatními dětmi v roce 1948 do socialistického Československa, bylo mu patnáct, vážil 38 kilogramů a společně s ostatními sourozenci a tisíci dalšími oběťmi bydlel pár let po dětských domovech.

Jak nastoupí červenec, vždycky mě to napadne. U žádného jiného měsíce přitom nic podobného neprožívám, což je paradox. Věc se týká našich názvů jednotlivých měsíců, které – jak známo – nejsou odvozeny od názvů latinských.

Vyrazit ráno sama do ulic města, o němž nic nevím. Vyjít z hotelu, rozhodnout se pro jeden směr a tím se vydat. To se mi nedávno podařilo v dánském Aarhusu; nový den mohl přinést cokoli.

Herec, divadelník, zpěvák a grafik Jiří Suchý, osobnost mnoha talentů a profesí, s laskavým humorem vypráví o své životní cestě, o tom, jak si (ne)představuje Boha, proč necítí zášť k lidem, kteří mu ublížili, i o tom, proč stojí za to jít za svým snem.

Jeho listy jsou trochu zaprášené. A moje okno je na úrovni jeho koruny. Ty listy každé ráno pozdravím, pohladím a poděkuju jim. Venku je totiž čtyřicet tři stupňů a tenhle jasan moje okno stíní. V Madridu začíná léto a vedro ještě není na španělské poměry nesnesitelné. Ten mohutný jasan roste v boční ulici a stíní madridský Goethe institut, kde jsem na čtrnáct dní ubytovaná.

Slouží patriarcha Tomáš Butta spolu s farářkou Terezo Šmejdovou Koselovou a brněnským biskupem Jurajem Dovalou. Káže pražský biskup David Tonzar.

Slouží P. Zdeněk Mareš.

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.

S profesorem Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Celebruje Mons.Martin David, biskup ostravsko-opavský. Koncelebrují biskupové z Čech, Moravy a Slezska. Slovem provází Jan Hanák.

Drastické okolnosti života básníka Jana Zahradníčka jsou námětem historické povídky Miloše Doležala a podávají otřesné svědectví o komunistických praktikách.

Jeho první sólový film Sbormistr je volně inspirovaný kauzou kolem Bambini di Praga. Rád by ale, aby měl obecnější platnost. „Do devadesátek jsem film zasadil kvůli tomu, že mně tehdy bylo jako hlavní představitelce, byla v tom lehká nostalgie. Příběh sbormistra je pro devadesátky příznačný. Doba se neohlížela na nic a neměla zpětné záklopky,“ říká ve Vizitce.

Letní semestr je konečně za námi. Nastává čas prázdnin a exkurzí, tedy takových menších výletů za poznáním, na které budou jednou studenti daleko víc vzpomínat než na klasickou výuku ve třídě.

Saša Michailidis se ptá generální ředitelky NPÚ Naděždy Goryczkové a prezidenta Asociace majitelů hradů a zámků Michala Farníka. Šestnáct nových objektů přijala Asociace majitelů hradů a zámků. Co znamená zvyšující se počet soukromých památek? Jak náročná je péče o ně ve srovnání se státními památkami, které jsou ve správě Národního památkového ústavu? Jak mohou spolupracovat? Repríza ze 17. 2. 2025.

Už jsou to tři roky, co se jihomoravský Mikulov stal mým druhým domovem a já se ho pořád nemůžu nabažit. Město zasazené uprostřed už tak mimořádně malebného kraje jako by bylo exklávou nějaké středomořské země. Tvářnost terénu, podnebí, architektonické památky, vegetace, vinařská kultura, teplomilná havěť – v mnoha ohledech si tu člověk připadá jako v letovisku někde na jihu.

Vášeň – samozřejmě především ta v hudbě – je podtitulem letošního ročníku Smetanovy Litomyšle, kterou prvním rokem umělecky vede Marek Šulc. Vystudovaný operní zpěvák a hudební manažer má za sebou zkušenosti například z Rádia Classic, sboru Schola Gregoriana Pragensis nebo z festivalu Lípa Musica. Jako pedagog působí na hudební a taneční fakultě AMU v Praze. Která z předešlých zkušeností mu v Litomyšli pomáhá nejvíc?

Britský dokumentarista a tvůrce Adam Curtis má na britské veřejnoprávní stanici BBC výsadní postavení. Dostal k dispozici neomezený přístup k archivním materiálům této televize, postupně je prochází a ze starších záběrů vytváří dlouhé, dokumentární eseje zpracovávající zásadní otázky současného světa.

Před dávnými lety, když jsem byl ještě studentem, účastnil jsem se jakéhosi mezinárodního setkání v Alsasku, konaného u příležitosti rozšíření Evropské unie o to, čemu se dnes někdy říká východní křídlo. Sešlo se nás tam tenkrát pár desítek z Polska a Česka, ale také z Německa a Británie a měli jsme se společně zamýšlet nad tím, co pro nás znamená Evropa.

Český režisér vypráví o vlivu Dostojevského, různorodosti názorů i o tom, proč by se chtěl podívat do Izraele.

Je hlavním dramaturgem letošního Měsíce autorského čtení s tématem EXIL. „Ztráta vlastní domoviny nutí autora podívat se na to, co jsem já zvenčí, to vede k obrovsky hlubinné reflexi,“ říká ve Vizitce. Prakticky i teoreticky se věnuje i divadlu, překládá nejen Shakespeara, spoluzaložil hudebně dramatickou společnost Ensemble Opera Diversa a je autorem divadelních a rozhlasových her.

Vyrazil jsem pozdě, vyčítal jsem si cestou, okolo které se smrákalo – ale když se zjevila veranda říční hospody, už naplno rozsvícená, zdálo se mi, že denního světla zbývá koneckonců dost a že právě tenhle obraz jsem chtěl vidět. Knajpa z černého dřeva a skel se blyštěla do světlého soumraku a odrážela v řece, z níž se ještě vytrácela poslední modř.

Káže kapitán František Pekárek, národní ředitel sborové práce.

Už od středověku se lidé vydávají na poutě, aby se více spojili sami se sebou i s tím, co je přesahuje. V dnešní době pouť není jen duchovní a tělesný zážitek, ale často i významný životní předěl, jak popisují poutníci do Santiaga de Comspostela. Ročně se jich tam vydají tisíce. Byla mezi nimi i Markéta Nekolová, autorka knihy Běž, řekla cesta, kde představuje devět poutí rozmanitých lidí – různých věkových kategorií, profesí i motivací.

Svatý Petr a Pavel. A český bratr Velenský, který měl světovou odvahu.

Geniální a hravé domýšlení dějinných příběhů v Čapkových Apokryfech patří k rodinnému stříbru české literatury. Poslechněte si dvě povídky!

Saša Michailidis se ptá hostů na nově vzniklý Národní institut pro kulturu, který spojil Institut umění - Divadelní ústav (IDU) a Národní informační a poradenské středisko pro kulturu (NIPOS). NIK povede od 1. července Kateřina Churtajeva. U příležitosti vltavského projektu Zakázané léto jsme mluvili o autocenzuře. A dočkáme se v Praze dostupnějších a čistějších veřejných toalet?

Hraje v dokumentární inscenaci Divadla D21 Kuchařka pro disidenty. Režisérka Barbara Herz pro ni vyzpovídala ženy disidentů a jejich děti. „Rozhovory jsme si bedlivě naposlouchaly a Barbara z nich vytvořila text,“ říká ve Vizitce. Sama se momentálně našla ve storytellingu. „Každý má v hlavě plátno, jde o to správně naťuknout divákovu fantazii.” Jak se na storytelling připravuje? Nakolik se liší od stand-upu? A co obnáší dokumentární forma divadla? Ptá se Karolína Koubová.

Překlad se podobá ženě: je buď krásný, nebo věrný, pravil čtenář, kterému se můj překlad Nářků starého oligarchy sice líbil, ale zároveň pojal podezření o jeho věrnosti. A ptal se mě, jestli je můj překlad krásný, nebo věrný.

Saša Michailidis se ptá amerikanistky Hany Ulmanové z FF UK a historičky Johany Klusek z FSV UK. Stěžejním titulem projektu Zakázané léto je uvedení přepisu románu George Orwella s názvem 1984. Autor v díle rozvinul vizi totalitní společnosti. Od neděle 29. 6. uvádíme Orwellův román v rubrice Radioseriál. Nakolik platné jsou Orwellovy vize dnes? Mluvili jsme o tom u příležitosti 120. výročí narození tohoto novináře, esejisty a spisovatele. Repríza z 15. 6. 2023.

Náměstí Della Signoria ve Florencii působí jako pravý Babylon: mezi sochami a velkolepými budovami jsou všude turisté, cyklisté, prodavači suvenýrů, fronty u pokladen, zmrzlináři, koňské povozy.

Saša Michailidis se ptá nastupující generální ředitelky Národního institutu pro kulturu Kateřiny Churtajevy a Martina Bernátka z Katedry divadelních a filmových studií FF UPOL. Nově vzniklý NIK spojí dvě příspěvkové organizace ministerstva kultury, a to Institut umění - Divadelní ústav a Národní informační a poradenské středisko pro kulturu. Jaké jsou priority a cíle kulturního institutu? Budou zachovány agendy IDU i NIPOS?

Překládá zatím divadelní texty. Za překlad hry Ropa britské dramatičky Elly Hickson získala Cenu Evalda Schorma. Vedle anglofonní literatury studuje dramaturgii na DAMU a zajímají ji ženská a environmentální témata. „Feministickou dramatiku jsem si definovala jako texty, které zkoumají svět, nepříznivě nastavený vůči menšině či skupině,“ říká ve Vizitce. Jak nejlépe aktualizovat klasické dílo? A co očekává od stáže v Maxim Gorki Theater v Berlíně? Ptá se Karolína Koubová.