Vltava

Litomyšl je město, které musí vidět každý aspoň jednou za život. Předivo jeho architektonické kvality není jen zdivo s psaníčkovými sgrafity renesančního zámku zapsaného na seznamu UNESCO, ale dlouhodobý vývoj od začátku devadesátých let, kdy se jako první z menších měst začalo aktivně podílet na kvalitě nových staveb, čemuž přispělo zavedení nové funkce městské architektky.

Saša Michailidis se ptá proděkanky FAMU Karolíny Kyselové a kinaře, občasného filmového kritika Dana Krátkého. Oba zároveň působí v týmu festivalu Filmasia. Snímky jako Oldboy, Parazit nebo K-pop: Lovkyně démonů. Seriály jako Hra na oliheň, kapely jako BTS, hity jako Gangnam Style. Už více než čtvrt století se světem valí korejská kulturní vlna. Proč právě korejské filmy a seriály patří k nejsledovanějším? Co je za fasádou úspěchu korejského popu a korejské popkultury obecně?

Lenku Termerovou ovlivnilo dětství s tatínkem výtvarníkem a také vůně divadla, kterému je dodnes věrná a považuje ho za základ své práce. Co ji nejvíc proměnilo, proč si myslí, že se herectví nedá naučit a čím ji v poslední době láká divadelní režie?

Ráno pes běží k podivnému šedobéžovému chomáči, ležícímu u zídky před domem, který očuchává a zkoumá. Táhnu ho pryč, pak se ale na hromádku dívám lépe a po chvíli rozeznám dvě velké oči. Chomáč se nehýbe, ale když se podívám ještě blíž, lehounce dýchá. Je to sluka a má poraněné křídlo.

Slouží biskup Vlastimil Kročil.

Advent Božího království na zemi? Jak ho hledal Thomas Müntzer aneb Z Betlémské kaple do německé selské války.

Nelehký osud Perchty z Rožmberka inspiroval k historické povídce autorku Pavlu Horákovou. V příběhu situovaném na mikulovský zámek vychází autorka z předpokladu, že když je člověk po smrti, má tu výhodu, že ví o všem. Perchta z Rožmberka k nám promlouvá ze zásvětí a vzpomíná na svůj nelehký osud v područí nemilovaného muže.

Saša Michailidis se ptá hostů na moderní přístupy v muzejnictví. Hlavní budova Muzea Prahy na Florenci totiž přivítá po pětileté rekonstrukci první návštěvníky, a to v sobotu 6. prosince. Jak udělat atraktivní výstavu v rámci možností tuzemských muzeí? Rapové písně jsou v prestižní americké hitparádě nedostatkovým zbožím, ocitl se rap v problémech? Proč by byla vhodná revize systému financování pražské divadelní scény? Woody Allen slaví 90. narozeniny.

Moc literatury podle něj spočívá v tom, vyprávět něco o tom, co neznáme, a přinášet pohledy, které běžně nevnímáme. Je autorem v našem prostředí velmi rezonujícího románu Medúzy a jeho debut Srpny se stal velmi brzy bestsellerem. „Hledal jsem podobu přátelství, které je predátorské a nenávistné, v kterém ale vidím i světlé momenty, i když je obrovsky komplikované,“ říká ve Vizitce. Jak prožívá proces psaní? A jakým způsobem zachází se slovy? Ptá se Karolína Koubová.

Máme tady u nás ve čtvrti takový vynález. Schody vedoucí dolů k tramvaji lemuje zídka vysoká asi tak do pasu. Vedle zídky stojí popelnice na tříděný odpad a na zídku se odkládají věci, které někdo chtěl vyhodit, ale vlastně mu to bylo líto, tak je tu nechává pro případné zájemce, jimž by se mohly ještě hodit. Nádobí, hračky a věci pro děti, oblečení a někdy také knížky. Zídka nám supluje knihobudku.

Saša Michailidis se ptá ředitele Muzea Prahy Iva Macka a ředitele pobočky Národního zemědělského muzea Kačina Pavla Douši. Hlavní budova Muzea Prahy se po několikaleté rekonstrukci znovu otevře. 5 nových sálů uvidí veřejnost od 6. prosince. Co nabídne expozice s názvem Město v čase: Příběhy z 19. století? Jak se dnes tvoří atraktivní výstava v rámci možností tuzemských muzeí? Jak balancovat mezi tradičními a moderními muzejními přístupy?

Samizdat ji zajímá z pohledu grafických prostředků. Byl opravdu jen bez barev? Stojí tak i za pestrou obrazovou a grafickou podobou výpravné publikace Revolver Revue – Out of Ghetto Magazine: Jak se dělá samizdat. Sama je také držitelkou hned několika ocenění v soutěži Nejkrásnější česká kniha roku. Jak se dělaly v samizdatu reklamy na zakázané kapely nebo časopisy? A co ji nejvíc baví při práci se studenty na Hellichovce? Ptá se Ondřej Cihlář.

V jazyce urputně přetrvávají obraty, které nemají smysl a jejichž důsledné uplatňování spíše škodí, např. že „cesta je cíl“, nebo „čekání je důležitější než nalezení“. Patří k nim i známé antické moudro „de mortuis nihil nisi bene“, tedy „o mrtvých jen dobře“. Nepodporuje spravedlnost a často dál ubližuje těm, kterým už dotyčný nebožtík (či dotyčná nebožka) vědomě či nevědomě ublížili dost.

Zločin je vyřešený, vrah odsouzený, a přesto zůstává spousta nezodpovězených otázek... Johana se už nevrátí. Zbyli tu po ní rodiče, sestra a taky on. Ten, který ji připravil o život. V čem může pozůstalým pomoct setkání s pachatelem? A co se vlastně honí hlavou jemu? Poslouchejte vůbec první hranou sérii o restorativní justici.

Dora a Dominik spolu pracují vůbec poprvé. A hned je čeká obří zkouška. Mají před sebou velký případ. Restorativní justice se nově rozjíždí i pro těžké trestné činy a do jejich kanceláře vstupuje zlomený otec, který přišel o dceru.

Sedí ve vězení, už je to šest let, co zabil. Odpykává si svůj trest, to, co způsobil, tím ale jen tak neodčiní. Teď ho čeká ještě větší zkouška – prý se s ním chce někdo setkat. Copak se dá pohlédnout do tváře tomu, kterému sebral dceru?

Všechno se sesypalo. Johanka zmizela a její svět se zhroutil tak, že už se nedá seskládat zpátky. Jak jí mohl tohle udělat? A jak by se na něj mohla ještě vůbec někdy podívat? Co říct někomu, kdo jí zabil dceru?

Nasedla do letadla a zmizela. Za moře, pryč od toho všeho. Starší sestra byla zavražděná, rodiče se zhroutili, jejich vztah se začal po kouskách drolit… A navíc to strašné tajemství. Mohla tomu zabránit?

Otec, matka, sestra a vrah. Tolik měsíců nekonečných návratů k tomu děsivému dni, tolik práce s odhalováním a lepením vlastních pocitů. Jak si teď sednout k jednomu stolu? Co si říct? A co to může přinést?

Petra Šach je vystudovaná právnička. Jako předsedkyně Institutu pro restorativní justici usiluje o široké zapojení tohoto principu do českého trestního práva jak na teoretické úrovni, tak v praxi.

Jsou to už roky, co přežila brutální napadení. Neznámý muž vstoupil do její kanceláře a téměř ji uškrtil. Že si odpykává svůj trest, nějak nestačí. A tak se Magda rozhodla a prošla spolu s ním restorativním procesem.

Tereza Řeháková je ředitelka programů v Institutu pro restorativní justici. Lektoruje kurzy pro ty, kteří se chtějí stát facilitátory restorativních setkání. A taky sama jako facilitátorka působí.

Kradla, brala drogy, kradla ještě víc… Ze spirály trestných činů se Eliška vymotala až ve vezení. Odpykala si svůj trest, naučila se znovu žít a dneska pomáhá i dalším pachatelům navrátit se do systému.

Kateřina Šimáčková byla soudkyní ústavního soudu a už několik let působí u Evropského soudu pro lidská práva. Je také držitelkou francouzského Řádu čestné legie v hodnosti rytířky za osobní nasazení v prosazování lidských práv.

Kateřina Jirová je vystudovaná sociální pracovnice. V rámci Rubikon Centra působí jako poradkyně pro lidi ve výkonu trestu nebo po něm. A sama je taky facilitátorkou restorativních setkání.

Saša Michailidis se ptá publicistky Veroniky Bednářové a filmové kritičky ze serveru iROZHLAS.cz Kristiny Roháčkové. Annie Hall, Hana a její sestry, Manželé a manželky, Manhattan, Zločiny a poklesky, Match Point – Hra osudu, Vicky Cristina Barcelona… Woody Allenovi bude 30. listopadu 90 let. Geniální, obdivovaný, čtyřnásobný držitel Oscara, v jehož filmech chtěl hrát každý. Ale i Allen, na jehož filmy se po obviněních ze sexuálního zneužívání už díváme jinak, anebo vůbec.

Jaké umění pohoršuje na náměstích, v ulicích nebo v parcích? Měla by se díla určená do veřejného prostoru podřizovat všeobecnému vkusu? Kdy je vztycit, kdy je odstraňovat? Pátá epizoda série Umění pobouřit je o kontroverzních výtvarných dílech, kterým se nemůžeme vyhnout.

Od malička bydlela v Praze u Vltavy. Její magický román Druhá strana řeky je na Vltavě četbou na pokračování. „Také psaní ve mně plyne jako voda,“ říká ve Vizitce. „Nikdy nepíšu čistý žánr, ale není to záměr, asi to jinak neumím.“ Je také šperkařka samouk a i k tomuto řemeslu ji dovedla řeka. Jaké to bylo prorazit s první knihou? Proč se bude i její další román odehrávat v devatenáctém století? A co je na něm tak exotické? Ptá se Karolína Koubová.

Přibližně rok od chvíle, co snímek Tomáše Hlaváčka Dům bez východu vyhrál jednu z hlavních cen na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě, se tento výjimečný film dostal konečně i do vysílání České televize. Všichni diváci veřejnoprávní televize se tak na něj teď můžou podívat na stránkách ČT. A mohou tak sledovat dílo, které jim spolehlivě zhorší náladu.

Pochází z Beskyd a ty jsou pro ni také hlavní inspirací. Úplně na začátku hrála v ulicích jako buskerka, a to nejen v Praze na Václavském náměstí, ale třeba taky v Japonsku. Ve Vizitce mluví o tom, že její písně dozrávají a vyvíjí se pomalu a postupně, někdy i tři roky. Co pro ni znamená přítomný okamžik? A už se jí podařilo projít Beskydy křížem krážem? Ptá se Ondřej Cihlář.

Alpská ves, strmě stoupající v prudkém slunci, v pozadí s průsmykem, do jehož oparu lanovka vyklápěla stříbrné a zlaté záblesky. Mračná modrošedá clona je vzápětí o pár metrů vedle vyfukovala nazpět. Lesky obloukem pomalu klesaly do údolí. Výjev působil poklidně: průsmyk nad vesnicí se nacházel ve vzdálenosti, kam lidské oko dohlédlo, tenké mraky se skal dotýkaly ohleduplně a kabiny lanovky odrážející paprsky se oběma směry posunovaly zvolna a důkladně.

Emília Vášáryová začala studovat herectví tak trochu z nouze – po té, co jí režim jiné studium znemožnil. Hraní ji ale nakonec pohltilo a svůj um pilovala nejen na divadelních prknech, ale také před kamerou. V Momentech bude mluvit nejen o tom, co je podle ní v herectví důležité a co se snažila předat svým studentům, ale také třeba o radosti z maličkostí.

Je čerstvým držitelem Ceny Thálie pro nejlepšího herce do třiatřiceti let a také jedním z představitelů rozhlasové první hrané série o restorativní justici Případ Holečkovi na Vltavě. Ve Vizitce přiznává, že herectví na mikrofon ho baví, protože jde o komorní práci s malým počtem lidí. „Člověk se na pár dní zavře do studia, jsou to pracovní lázně. Vyhovuje mně, když režisér pozná, o co se snažím.“

Schválně si tipněte, kolik českých Židů má nějakou osobní zkušenost s antisemitismem. Podle posledního průzkumu, který proběhl ještě před 7. říjnem 2023, kdy došlo k největšímu pogromu spáchanému na Židy po druhé světové válce, to bylo rovných 95 procent.

Slouží kněz Petr Miencil.

„Bůh miluje vás všechny a zlo nezvítězí.“ Tak zněla jedna z prvních vět Roberta Francise Prevosta v roli 267. pontifika. Jak se papeži Lvu XIV. daří naplňovat svá slova? Co přinesly první měsíce jeho působení v čele římskokatolické církve? V čem navazuje na svého předchůdce Františka a kde se naopak vydává vlastní cestou? S Tomášem Petráčkem a Michaelem Martinkem připravil Matěj Senft.

Do Orvieta za antikristem Luky Signorelliho aneb Poslední soud těsně před Michelangelem. Ale kdo je vlastně antikrist?

Saša Michailidis se ptá generálního ředitele České filharmonie Davida Marečka a výkonného ředitele KVIFF Kryštofa Muchy. Spot České filharmonie s názvem Naši Japonci nám rozumějí, který doprovázel poslední asijské turné národního symfonického orchestru, zaujal nejen doma, ale i v Japonsku. Karlovarský filmový festival zase boduje svými originálními hranými znělkami. Jak se dělá marketing kultury Made in Czechia?

Původně jsem šel jenom něco vyřídit, je věta, která otevírá mistrovskou povídku Emila Hakla. Zdánlivě náhodné setkání vypravěče s bývalou baletkou se záhy prolamuje v erotický příběh z Prahy konce 20. století. Mimořádný autorův cit pro dialogy, humornou zkratku, ironii a drsnou poezii života v textu, který vás přenese nejen o třicet let zpátky…Titulní povídka z knihy Konec světa, která vyšla v nakladatelství Argo poprvé v roce 2001 a dočkala se několika dalších vydání.

Je letošní držitelkou Ceny Thálie v kategorii loutkové divadlo. V inscenaci Čáslavská – Tokio – 1964 ztvárnila podle poroty naši významnou gymnastku bez patosu, autenticky a s vnitřní pokorou. Na představení spolupracovali taky japonští loutkoherci. „Jsou nesmírně precizní, jejich loutkoherecká tradice je jiná než ta naše. Japonské publikum je zase více rezervované. Vidíme ale, že když je příběh silný, funguje kdekoliv,“ říká ve Vizitce.

V Cimrmanově hře Posel z Liptákova, respektive Vizionář, je scéna, kde si uhlobaron Ptáček nechává věštit z vizionářových rozžhavených kamen a při té příležitosti si libuje, že jím vlastněné uhelné doly představují neměnnou a nepomíjivou jistotu.

Saša Michailidis se ptá advokátky Adély Hořejší, která zastupuje oběti sexuálního násilí a je spoluzakladatelkou Institutu pro restorativní justici a spisovatele, novináře z časopisu Heroine Lukáše Houdka. Příští rok diváci uvidí druhou řadu série Metoda Markovič, která mapuje další slavný případ kriminalisty Jiřího Markoviče. Tentokrát jde o spartakiádního vraha Jiřího Straku. Jenže dcera jedné z obětí se vůči projektu TV Nova ohradila.