Vltava

Ludvík Vaculík se vrací k určujícím zážitkům studentských let. Coby náhodný kolemjdoucí se smyslem pro detail a dějinný paradox je svědkem devastujícího požáru Veletržního paláce. Ve druhé povídce podnikne spolu s kamarádem vzrušující a nebezpečnou výpravu do pražského podzemí, když chtějí prozkoumat štolu, kterou nechal v centru Prahy vybudovat panovník Rudolf II.

Saša Michailidis se ptá hostů na význam hitu skupiny Queen Bohemian Rhapsody, který slaví padesátiny. V kinech je film o krasobruslaři Ondreji Nepelovi, jak se vyvíjí životopisný film jako žánr? Divadlo ve streamu a také nová Státní kulturní politika na roky 2026-2030.

Schichtova továrna na mýdlo s jelenem v Ústí nad Labem byla pravé impérium, s její existencí a činností bylo spojené celé město. Vlivem a pokrokem byla srovnatelná s Baťovou továrnou ve Zlíně. Jen s tím rozdílem, že Schichtové byli Němci.

Saša Michailidis se ptá dvou filmových publicistů, redaktorky Deníku Jany Podskalské a redaktora časopisu Reflex Vojtěcha Ryndy. Nepela, Franz, Duchoň, Zátopek, Havel, Masaryk, Jan Palach, Milada, ale i Kajínek nebo Miki a také Vlny. Životopisné filmy se staly jedním z nejoblíbenějších žánrů české i slovenské kinematografie. Jaký je porevoluční vývoj žánru zvaného životopisný film?

V Obecním domě má svou dosud největší výstavu s názvem Ermitage. Je jiná tím, že poprvé použil autobiografický prvek, v němž řeší trauma z dětství, které ho provází dodneška. Ve Vizitce z kavárny mluví o konzumu i o svých dílech. „Hlavní princip umění, které dělám, je říct, tohle je realita, my jsme toho součástí a těžko se z toho můžeme vymanit.“

Nenávistné projevy často mají bleskovou podobu. „Český vlastenec“ při výstupu z metra křikne na ženu z Ukrajiny. V debatě na sítích novinář obdrží anonymní výhružku fyzickým násilím. Z projíždějícího auta se ozve sprostý výkřik na adresu známé političky jdoucí po chodníku.

Saša Michailidis se ptá ředitele Dramoxu Martina Zavadila a ředitele a uměleckého šéfa Východočeského divadla Petra Dohnala. Před pěti lety vznikla online platforma Dramox, zjednodušeně streamovací služba na divadelní představení. Dramox je v podstatě pozůstatek covidu, přesto tato divadelní videotéka stále funguje a rozrůstá se? Jak se daří získávat nová divadla a inscenace? A kde jsou největší úskalí divadla ve streamu?

Téměř třicet let vedl Dům umění v Českých Budějovicích a stala se z něj světoznámá a renomovaná galerie současného umění a architektury. „Odjakživa jsem byl polapený prostorem. Všechny věci přicházejí zevnitř. Mým zásadním tématem je architektura, ne z pozice stavění, ale jako místo pro člověka,“ říká ve Vizitce.

Plán byl, že úvaha pro tento týden bude o olivovnících, které se v podhůří romagnolských Apenin letos sklízejí dlouho po Dušičkách, protože pořád prší. „Víno malý a vysušený, olivy zas nacucaný, bída,“ shrnula nám situaci majitelka olivových sadů a penzionu Gli Ulivi, co leží vysoko na cestě Monte Maggiore a v němž jsme jako vždycky přespávali.

Kristus v moči, Pussy Riot v chrámu, Papež sražený meteoritem. Jaký význam dnes má znevažování náboženských symbolů? A může být blasfemický i oslavně zamýšlený kýč? O tom debatují historička umění Milena Bartlová a filozof jazyka Tomáš Koblížek, ve třetí epizodě série Umění pobouřit.

Saša Michailidis se ptá náměstka ministra kultury v demisi Davida Kašpara (STAN) a prezidenta Kulturní a kreativní federace Jakuba Bakuleho. Pár dnů po říjnových volbách do Sněmovny vláda ještě stihla schválit Státní kulturní politiku pro roky 2026 až 2030. Kultura by měla být v Česku v nadcházejících letech dostupnější, sebevědomější a připravená na změny. Jaké priority nastavil ve strategickém dokumentu končící ministr kultury Martin Baxa (ODS)? Jak představy zrealizovat?

Je uměleckou vedoucí souboru BodyVoiceBand, který v autorských projektech propojuje text, živou hudbu a pohyb. Po podpisu Charty 77 se k divadlu přibližovala skrze amatérské soubory a asistenturou Miroslavu Macháčkovi. „Nikdy o věcech neuvažoval tak, aby je politicky přiostřoval. Ale když to v tom textu bylo, tak se to prostě dostalo na povrch. Spolupráce s ním byla výjimečná,“ říká ve Vizitce.

Během francouzského představení Tajný život starých lidí uváděném na festivalu Pražské křižovatky na mě nečekaně vyskočila velmi zasutá vzpomínka.

Saša Michailidis se ptá hudebního publicisty deníku Právo Jaroslava Špuláka a editora Radia Wave a filmového publicisty Antonína Tesaře. Poslední říjnový den roku 1975 vydává skupina Queen jako první singl z nové desky skladbu Bohemian Rhapsody – téměř šestiminutovou píseň bez refrénu, která střídá baladu, operetu a hard rock. Přesto se stala nepravděpodobným hitem, následně globálním fenoménem a vlastně i symbolem kapely. Jak slavný song vznikl?

Maminka z něj chtěla mít pana učitele, jenže on potkal zakladatele studia Ypsilon Jana Schmida a místo před katedrou se zabydlel u klavíru a na jevišti. O hudbě v divadle i ve filmu a také o hledání šlágrů v operách bude v Momentech mluvit Miroslav Kořínek.

Se svým ateliérem stojí za novými pražskými nádražími směr letiště, která by měla být co nejšetrnější. Je ale také znovuzvoleným děkanem Fakulty architektury ČVUT, největší školy svého druhu u nás. „To, že si studenti zkusí postavit objekt vlastníma rukama, je pro mě velice důležité. Architekt by měl pochopit, jak materiál funguje,“ vysvětluje ve Vizitce. „Postupným odebíráním toho nepodstatného se v návrhu dostáváte ke kvalitě.“

Mám ráda říjen, měsíc rozpažený mezi létem a zimou, a to hlavně navečer. Světlo ustupuje pomalu, jako by se den zvolna vyprazdňoval a v prostoru otevírajícím se do stále sytějších odstínů modři, se postupně rozsvěcejí světla a slibují. Jako by na konci každého stmívání čekal zářivě osvětlený sál plný smíchu, hudby a třpytivého mihotání.

Slouží kazatel Pavel Homolka.

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.

S profesorem Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Saša Michailidis se ptá hostů na loupež v Louvru a další známé krádeže uměleckých děl i chování zlodějů v muzeích a galeriích. Hudební kanály televize MTV po čtyřiceti letech v Evropě končí. Role a pozice ombudsmanů na uměleckých vysokých školách. Filmové a literární dílo kontroverzního italského tvůrce Piera Paola Pasoliniho, připomínáme si tím 50 let od jeho dosud neobjasněné vraždy.

Autobiografická povídka ohledává rodinné kořeny. Osobní svědectví předávaná vyprávěním z generace na generaci. Bílá místa kolorovaná domýšlením, co a jak se asi mohlo stát a proč. Pozoruhodné vyprávění střídá perspektivy i vypravěče.

Spolu s filozofem Tomášem Koblížkem debatuje v podcastu Umění pobouřit o provokujícím umění. „Jádrem pobouření nebo pohoršení je nedorozumění,“ upřesňuje ve Vizitce kunsthistorička. S Karolínou Koubovou mluví i o tom, že je výtvarné umění svobodnější díky své víceznačnosti a že generační spor je v tvorbě nutná věc.

Sekačky a křovinořezy se chovají jinak než psi. Psi se rozštěkají naráz. Hafan začne, oříšci se přidají. Sekáči ne. Křovinořez čeká na ticho. Teprve když sekačka vedle skončí, spustí dzzzrrr!!!

Saša Michailidis se ptá publicistky Radia Wave Sarah Abulkasim a hudebního redaktora časopisu Respekt Pavla Turka. Hudební kanály televize MTV ukončí po více než 40 letech vysílání videoklipů v Evropě. Důvodem je přesun diváků na jiné platformy jako YouTube, TikTok a další sociální sítě. Co MTV způsobila ve světě populární hudby? Jaké jsou ale současné příčiny pádu tohoto fenoménu? Kde a jak se tedy dnes konzumuje hudba?

Ve své knize To je cirkus! zachytila deset osobních příběhů lidí, kteří zasvětili život manéži – od artistky na balančních tyčích po drezérku tygrů. „Po zestátnění měli lidé z cirkusu větší jistotu. Vzniklo cirkusové zimoviště a lékařská péče byla zajištěná,“ popisuje ve Vizitce. Naopak zdrcujícím obdobím byl pro mnohé návrat ke svobodnému povolání. „Prestiž tradičního cirkusu vyvanula po revoluci, kdy se o něj přestal starat stát. Dnes spadá pod ministerstvo zemědělství.“

Po třech měsících cestování s knížkami jsem na týden doma. Okna jsou špinavá, zahrada plná spadaného listí, plevele a deště. Taky na ní ale kvetou vysoké, růžové astry, které mi dala kdysi máma, vřes, japonský dřín a trávy se barví do ruda. Konečně mám taky chvilku času na pečení. To mi připomíná alchymistický proces, kdy se z pofidérní hmoty nesourodých surovin stává pokrm, pokaždé trochu jiný.

Saša Michailidis se ptá emeritní ředitelky Uměleckoprůmyslového musea v Praze a historičky umění Heleny Koenigsmarkové a odborníka na ochranu kulturní a kritické infrastruktury Pavla Jiráska. V Louvru uloupili historické šperky malí zločinci, nikoliv profesionálové napojení na organizovaný zločin, alespoň to konstatovala pařížská prokurátorka. Policie už zadržela některé podezřelé z krádeže z 19. října, o které se mluví jako o krádeži století v sedmi minutách.

Je zakladatelkou a programovou ředitelkou festivalu mladých filmařů Pražský filmový kufr. Tvorba je podle ní nejlepší formou terapie, děti se začnou vztahovat k sobě a pak se začnou se svým tématem potýkat kreativním způsobem, což působí léčivě. „Porotci z řad profesionálů se shodují v tom, že je pro ně důležitá autentická výpověď a to, jaký úhel pohledu děti ve filmu zaujmou,“ říká ve Vizitce. „Téma, kterými jsou letos kořeny, hledáme ve filmech zpětně.“

Každé ráno se vracíme z tmy. Spánek je malou smrtí a sen cestou do noční říše, kde se rozpouštějí hranice běžného já. Pomalu vstupujeme do nejtemnější části roku: světla ubývá, příroda se ukládá k odpočinku. Tento rytmus následují i naše duše, ať si to přejeme, či nikoli.

Obrazy poprav, volný pád sebevraha nebo brutální fyzické týrání hříšníků v očistci. Na kolik násilí v umění jsme vlastně zvyklí? O tom, co je už přes čáru a jak se přijatelnost násilí ve výtvarných dílech proměňuje, debatují historička umění Milena Bartlová a filozof jazyka Tomáš Koblížek ve druhé epizodě série Umění pobouřit.

Saša Michailidis se ptá ombudsmanky FAMU Pavlíny Junové a ombudsmana DAMU Petra Poláka. Šikana, bossing, sexuální obtěžování… I s takovým chováním se setkávají studentky, studenti i pedagogický sbor na vysokých školách. Kauzy pomáhají řešit ombudsmani. Jak svoji roli plní a jakou pozici mají ombudsmani na uměleckých VŠ v Česku? Kolik podnětů už nasbírali? Jak důležité je sdílet zkušenosti?

Na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě soutěžil v sekci Česká radost jeho snímek Má to cenu?!. V něm zkoumá, kdo a co všechno určuje hodnotu uměleckého díla. Film je situační akční komedií a popisuje nejrůznější figury lidí ze segmentu trhu. Jak to tedy funguje v byznysu s uměním? V čem se reklama blíží artwashingu? A co pro něj znamená občasné herectví? Přímo na festivalu v Jihlavě se ptá Ondřej Cihlář.

Žijeme v době, kdy – zdá se – se od nás očekává, že budeme neustále růst. Zlepšovat se, vzdělávat, efektivně žít. Vlastně nejenom my. Neustálý růst je určitou mantrou posledních dekád vůči ekonomice, kvalitě života a lecčemus dalšímu. Máme být výkonnější zaměstnanci, pozornější rodiče, inspirativní partneři, zodpovědní občané.

Saša Michailidis se ptá filmového historika Jana Bernarda a literárního kritika, překladatele Tomáše Matrase. Román Darmošlapové, filmy Mamma Roma, Evangelium sv. Matouše, Saló aneb 120 dnů Sodomy. Tato díla si spojujeme se jménem Pier Paolo Pasolini. Je spojován s neorealismem, náboženskou tematikou, byl kritizován za realistické zobrazování násilí a sexu. Jak na jeho dílo nahlížíme dnes?

Je jedním z režisérů koprodukčního animovaného filmu Pohádky po babičce, který vznikl na základě povídek Arnošta Goldflama klasickou pookýnkovou metodou. Z projekcí má zkušenost, že vážnější témata, třeba týkající se smrti, děti zvládají líp než rodiče. „I tvůrci z ostatních zemí se shodli v tom, že vyprávění o těžších tématech je v našem filmu v mezích normy. To byl určitý lakmusový papírek, říká ve Vizitce.

Všechny ty skvělé výstavy současného umění a architektury v budějovickém Domě umění postupně vytvořily velkou imaginární galerii toho nejlepšího, co současná kultura může lidem nabídnout.

Slouží P. Vít Uher.

Silná jako smrt je láska – tento citát z biblické Písně písní je názvem pro soubor fotografií Jindřicha Štreita, které vystavuje v AP galerii v pražských Holešovicích.

Dobrá smrt: Jaká byla ta Lutherova? Proč se o ni vedl spor? A jak v pojetí dobré smrti následuje Luthera Bach?

V roce 1970 náhle zemřel v Římě během svého přednáškového turné po Evropě Johannes Urzidil, pražský německy píšící spisovatel. Autor z Kafkova okruhu, který žil od války v New Yorku. Dokumentární povídka Miloše Doležala podává svědectví o Urzidilových posledních dnech života, které strávil na evropském kontinentu, kdy spolu s manželkou Gertrude v rámci přednáškového turné navštívili Řím. Dne 2. listopadu uplyne od jeho smrti 55 let.

Tady lidi na Hospodina kašlou, říká mladý bohoslovec a rozhlíží se z okna vlaku po krajině blízko Plzně, odkud jsme vyjeli. Píše se konec osmdesátek, desetiletí, které v zahraničí postrčilo hudební vývoj k hip-hopu a nejlepším deskám Clash, Petera Gabriela nebo Laurie Andersonové.