Vltava

Symbióza mezi hledištěm a jevištěm ho baví a naplňuje. Povinností herce je podle něj se učit. „Jsou hry, které prostupují politickou a společenskou situací, která se velice rychle mění, která může být v očích divadla trestána velkou ironií a které jsem já příznivec, aby člověk na klasickém textu vytvářel svůj názor na situaci,“ popisuje ve Vizitce. Jak si vybavuje své setkávání s mikrofonem? Proč má rád rozhlas? Opravdu se od svých osmnácti let nezměnil? Ptá se Michal Bureš.

Respektovaný román Krev je jenom voda o patologické atmosféře v jedné rodině se dočkal českého překladu. Jedna z postav má narcistickou, histriónskou a bipolární poruchu a deptá svoje nejbližší. „Postava herečky je vygradovaná do extrému, scenáristika mě vycvičila bez zbytečných omáček táhnout děj dopředu,“ říká ve Vizitce. Co může Čechům přinést četba knihy ve slovenštině? A v čem je kniha Krev je jen voda podle ní očisťující? Ptá se Ondřej Cihlář. Repríza z 2. 10. 2025.

Jakmile vyslovíte slovo „Vánoce“, lidé kolem si často představí světýlka, stůl plný jídla, rozbalování dárků, ale taky shon a melodie koled, které v obchodech slyšíme už od října. Když se nad tou představou na chvíli zastavíme, zjistíme, že je to spíš náš kulturní obraz Vánoc, než samotné Vánoce.

Saša Michailidis se ptá dvou filmových publicistů Veroniky Bednářové a Tomáše Stejskala. Když romantická komedie Láska nebeská oslavila 20 let od své premiéry, byla znovu uvedena v kinech. A my jsme se tehdy zamýšleli nad tím, proč je zrovna tento snímek považován za vánoční film. Jaké snímky v nás probouzejí atmosféru Vánoc? Repríza z 18. 12. 2023.

Klarinetista, saxofonista, hudební skladatel, hudební pedagog, básník a publicista vypravuje nejen o své lásce ke klasické hudbě a jazzu, ale také o svých začátcích a výstupu na vrchol, kterému se říká muzikantský Olymp.

Je jedním z nešťastných paradoxů naší doby, že advent, jehož původní duchovní smysl zve ke ztišení a naslouchání srdci, dnes často připomíná bitevní pole. Na konci roku se na nás valí očekávání, že vše dotáhneme do konce, do toho přibývají vánoční přípravy a společenské povinnosti.

Slouží pastor Albín Vágai.

Jedni v něm viděli básníka s kytarou, krále českého protestsongu a věčného rebela. Jiní v něm spatřovali rysy prokletého básníka, drzého klauna, jasnovidce nebo dokonce proroka. Pavel Hošek ho nazývá andělem s polámanými křídly. Kdo byl Karel Kryl doopravdy? Jaký byl jeho vztah k víře a Bohu? A byla jeho hudební tvorba více buřičská, nebo duchovní? Matěj Senft pozval k rozhovoru religionistu Pavla Hoška, autora knihy Jako anděl s polámanými křídly.

Slunovrat, narodil se Dionýsos. Předobraz Krista? Protiklad Krista? Dionýsovsko-kristovské řecké verše Nonna z Panopole.

Konec války v jabloňovém sadu na Beskydsku. Připravila Petra Hynčíková. Účinkuje Olga Zimmermannová-Kaštická. Režie Tomáš Soldán. Natočeno v roce 2025.

Téma pomsty a hněvu zpracovává ve své třetí knize Co já? Co ty? Román o tom, co se dá a co už nejde odpustit, má i rozhlasovou podobu. „Nořím se do vnitřních dialogických proudů a hrabalovské flow pak pouštím do počítače,“ vysvětluje ve Vizitce.

Závěr kalendářního roku na severní polokouli tone ve tmách, než konečně zimní slunovrat přinese naději, že světla zase začne přibývat. Není divu, že velká náboženství astronomické datum ověsila svými vlastními příběhy o naději a novém začátku a spojila je se světlem, ať už skutečným, nebo metaforickým.

Jaké koncerty, osobnosti nebo nahrávky zaujaly publicisty Věru Drápelovou, Daniela Jägera a Jindřicha Bálka? Ptá se Saša Michailidis.

Nevím, proč jsem si vždy představoval, že váleční reportéři jsou malí a drobní. Snad aby se líp skryli před nebezpečím, které jim v povolání hrozí. Vynechejme teď reportérky a reportéry televizní, pracující minimálně ve dvoučlenném týmu. Poměřme zrakem solitéry přinášející zprávy z Ukrajiny, rozhlasového Martina Dorazína s fotografem Stanislavem Krupařem.

Které divadelní inscenace nebo taneční projekty zaujaly publicistky Marcelu Magdovou, Pavlu Bergmannovou a Hanu Strejčkovou? Ptá se Saša Michailidis.

Celý měsíc jsem četla básně, povídky, úvahy a středoškolské eseje. Dělala jsem totiž porotkyni ve třech literárních soutěžích. Nejvíc mě na tomhle druhu čtenářského zážitku baví, jak se shodneme, nebo neshodneme s ostatními porotci.

O kontroverzních výtvarných dílech debatují historička umění Milena Bartlová a filozof jazyka Tomáš Koblížek, moderuje Saša Michailidis.

Jaké knihy z tuzemské knižní produkce zaujaly publicisty a kritiky Evu Klíčovou z Alarmu, Jana Nejedlého a Kryštofa Špidlu? Ptá se Saša Michailidis.

Všechna města, kde jsem kdy žila, mají řeku, Plzeň dokonce čtyři. Město mého dětství je západočeský Tachov a moje řeka má jméno Mže. S bratrem jsme toužili spatřit její pramen, stopovali jsme řeku, která se proti proudu už kousek nad městem promění v pouhý potok s vodou zlatě zbarvenou rašelinou, a neměli jsme vůbec tušení, kam nás dovede.

Jaké zahraniční snímky zaujaly publicisty a kritiky Veroniku Bednářovou, Jindřišku Bláhovou a Tomáše Stejskala? Ptá se Saša Michailidis.

Hudební skladatel Jan Klusák vypráví o složitých poměrech na AMU v době svých studií v padesátých letech, o svém okouzlení Franzem Kafkou i o překvapivé spojitosti své Partity pro smyčce s politickou situací.

Na debutovém albu Vyznání zpívá texty matky Lenky Procházkové z normalizačních sedmdesátých let. Jde o experiment vzniklý ve spolupráci se slovy psanými na psacím stroji a umělou inteligencí. Autobiografickým románem Otec Bůh a matka láska zpracovává své trauma z paralelní rodiny Ludvíka Vaculíka a divokých devadesátek. „Největší přínos hudby je v živém hraní, tam dostávám největší dávku štěstí. Psaní je zas jiný druh tvorby,“ vysvětluje ve Vizitce.

„Svět je takový, jaký je, tedy bezvýznamný. Zásluhou oslavných fanfár v rozhlase, novinách a agenturních zprávách na počest atomové bomby to dnes víme všichni. Z řady nadšených komentářů se totiž dozvídáme, že kterékoli středně velké město může být srovnáno se zemí bombou o velikosti fotbalového míče,“ napsal Albert Camus v deníku Combat bezprostředně po svržení atomové bomby na Hirošimu.

Slouží P. Václav Snětina.

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.

S profesorem Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Idylický závan starých dobrých časů na vás dýchne z dvojice vánočních humoristických příběhů. Vrátíme se do dob, kdy se lidé o vánočních svátcích scházeli s širokou rodinou a přáteli a přitom si rádi vyprávěli příběhy. Nejprve se podíváme do mlýna, který ve své době přitahoval ženy asi tak jako dneska drahá auta. Druhý příběh se odehrává v myslivně, kde se schází početná společnost a její první setkání s novým šéfem končí velkou sázkou.

Advent znamená příchod. Nabádá nás k zastavení. „Adventní otázkou je, kdo je ten, který přichází, koho vítáme a ke komu se vztahujeme, a jestli dokážeme očekávat moc a slávu, ale úplně jiného druhu,“ vysvětluje ve Vizitce. Zásadní je podle něj, abychom k sobě byli vzájemně otevření a dokázali si naslouchat. Sám se snaží o to, aby jeho kázání vzbuzovala otázky.

Milá Anno, neviděly jsme se tak dlouho, celá staletí… A teď v tom podniku, co jsi mi narychlo pomohla objednat, hned proti domu, kde jsme dvacet let bydleli! Bíle přetřené stěny, na stěnách Pinkava, trochu moc hluku na ty naše mámy, a načuřený barmani, ale majitel se úžasnej… Když jsem chtěla posbírat misky od toho našeho boršče, udělal to sám…

Jaké výstavy nebo galerie zaujaly výtvarné publicisty Lenku Lindaurovou, Matěje Forejta a Jana H. Vitvara? Ptá se Saša Michailidis.

Jeho tvorba je charakteristická originální výpravou a osobitými výjevy. Jako režisér, scénograf, výtvarník má celou řadu projektů nejen se svým bratrem Petrem. Nová publikace Imaginárium Divadla bratří Formanů a jejich přátel přibližuje vizuální stránku letitého výstavního projektu Imaginária, ale i příběhy lidí, kteří jej tvoří.

Bouřlivou debatu nedávno vyvolaly výroky jednoho z poslanců, podle něhož sametová revoluce byla ve skutečnosti zosnována KGB. Na tomto nepravdivém tvrzení lze ukázat, v čem se podle některých filozofů jazyka mění současné lhaní ve veřejném prostoru. Něco je jinak.

Jaká alba, osobnosti nebo akce zaujaly hudební publicisty Kristinu Kratochvilovou, Anetu Jetmar Martínkovou a Matěje Dvořáka? Ptá se Saša Michailidis.

I díky dokumentu Ještě nejsem, kým chci být, který Česko reprezentuje na Oscarech, má už měsíce nabitý diář. Jako dítě toužila být spisovatelkou, teď píše své paměti a taky detektivku. Stále se ale snaží být aktivní fotografkou a i pedagožkou. „Fotografický obraz se velmi uvolnil, to je také důvod, proč se moje fotky víc líbí, doba mě dohnala,“ říká ve Vizitce.

Je advent. Čas vánočních trhů, živelného utrácení – a také čas betlémů. Na každém malém městě, v každé druhé vesnici mají aspoň maličkou výstavu, kde ukazují výjevy Narození, jak je našli zachované na faře, u místních sběratelů anebo jak je uháčkovala paní varhanice a uplácali z hlíny v zušce. O Hradci, Brně nebo Praze ani nemluvím.

O kontroverzních výtvarných dílech debatují historička umění Milena Bartlová a filozof jazyka Tomáš Koblížek, moderuje Saša Michailidis.

Saša Michailidis se ptá filmové publicistky a redaktorky Deníku Jany Podskalské, vltavského redaktora Tomáše Piláta a filmového publicisty a kritika Martina Šrajera. Hrané filmy Sbormistr, Otec, Nahoře nebe, v dolině já, Švábi nebo Nikdo mě nemá rád, dokumenty Velký vlastenecký výlet a Veřejně prospěšné práce, ale i animovaná Řepa. Proč právě tyto tuzemské snímky letos zaujaly publicisty a kritiky?

Švandovo divadlo mělo výjimečný rok. Původní českou inscenaci Dívenka na trampolíně, inspirovanou životem Zdeny Salivarové a Josefa Škvoreckého, vyvezlo do USA a samozřejmě taky do Kanady. „U Američanů rezonovala nejen ženská otázka, ale taky otázka cenzury,” podotýká ve Vizitce. Jak vypadá tamní spolupráce s českou komunitou? Jaké žánrové rozpětí se snaží smíchovská scéna v Praze obsáhnout? A zkoušeli získat práva na hudbu k inscenaci Pravidla Nirvány? Ptá se Ondřej Cihlář.

Něco si prochodit, kus krajiny nebo města. Výraz „prochodit si“ je přesný i tím, jak se tu zkušenost vztahuje k subjektu. Chodíte-li s otevřenýma očima, nepotřebujete průvodce. Místa se vám vyjevují podle jejich vlastní logiky, s jejich souvislostmi i protiklady, způsobem, který je jedinečný, neboť je určený jen vám.

Jaké zahraniční knihy zaujaly Hanu Ulmanovou, Jovanku Šotolovou a Michala Švece? Ptá se Saša Michailidis.

Stanislav Kolíbal vypráví o dětství na Těšínsku a hodnotě použitých věcí, o svých výtvarných vzorech a principech tvorby. V Momentech se také rozpovídal o konceptu sochy-instalace nebo o sádře jako svém oblíbeném materiálu. Momenty uvádíme u příležitosti umělcových 100. narozenin (* 11. 12. 1925).

„Tržní hodnota díla nerovná se umělecká nebo kulturní hodnota věci. Lidé kupují za částky přes milion malby celebrit, třeba obrazy od Karla Gotta nebo od herce Josefa Hlinomaze. Za podobné peníze se ale prodávají i práce současných českých umělců a umělkyň, včetně těch z mladé generace,“ říká Tomáš Klička, šéfredaktor časopisu ART ANTIQUES. Poslechněte si, jaký je český byznys s uměním.