Vltava

V roce 1970 náhle zemřel v Římě během svého přednáškového turné po Evropě Johannes Urzidil, pražský německy píšící spisovatel. Autor z Kafkova okruhu, který žil od války v New Yorku. Dokumentární povídka Miloše Doležala podává svědectví o Urzidilových posledních dnech života, které strávil na evropském kontinentu, kdy spolu s manželkou Gertrude v rámci přednáškového turné navštívili Řím. Dne 2. listopadu uplyne od jeho smrti 55 let.

Tady lidi na Hospodina kašlou, říká mladý bohoslovec a rozhlíží se z okna vlaku po krajině blízko Plzně, odkud jsme vyjeli. Píše se konec osmdesátek, desetiletí, které v zahraničí postrčilo hudební vývoj k hip-hopu a nejlepším deskám Clash, Petera Gabriela nebo Laurie Andersonové.

Saša Michailidis se ptá ilustrátorky, grafičky soustředící se hlavně na tvorbu her a komiksů, pedagožky Jany Kilianové a herní designérky, mentorky, pedagožky Lenky Krsové. Sexistické narážky nebo vůbec zpochybňování pracovní kompetence. Nejen to doprovází ženy, které si zvolily profesi ve videoherním průmyslu. Jaké je postavení žen v herní kultuře? Jak se proměňuje přístup k nim obecně ze strany společnosti ale hlavně ze strany pracovních kolegů i kolegyň?

Sedím v křoví ve Čtverečku. Čtvereček je park, který sousedí s naším vinohradským činžákem. Dvě řady pámelníků, na kterých dokvétají bíločervené tuhé kvítky, lemují asfaltovou cestu. Kolem jsou vysazené záhony povadlých tulipánů... Nevím, co na nich kvete v létě, možná afrikány. Mezi záhony se rozkládá víc obdélníková než čtvercová plocha sluncem sežehnuté trávy.

Saša Michailidis se ptá kulturního publicisty Štěpána Šandy z magazínu Full Moon a redaktora deníku Alarm a publicisty Karla Veselého. Hudebním hitparádám vládne nostalgie a neochota opustit osvědčené hity, alespoň to napsal Karel Veselý ve svém článku. Vypadá to, že streamovací platformy mění strategii a už necílí na příznivce hudby, kteří hledají něco nového, ale na milovníky retra. Může se tedy stát, že budoucností hudebního průmyslu bude jeho minulost?

Jak, čím a hlavně proč nás dokáže umění pobouřit? A co nám naše rozhořčení říká o umění, kultuře, společnosti, ale také o nás samotných? Český rozhlas Vltava ode dneška uvádí novou podcastovou sérii Umění pobouřit. V šesti epizodách si připomeneme výrazné umělecké kontroverze. Zamyslíme se i nad tím, co v umění šokovalo dříve a co budí vášně dnes.

Anglo-americký básník a esejista Wystan Hugh Auden není českým čtenářům příliš známý, neexistuje, pokud vím, ani žádný knižní překlad jeho básní; je zastoupen pouze v některých antologiích, ojedinělé básně jsou v češtině dostupné na internetu, např. jeho slavné Pohřební blues, které v překladu Miroslava Macka začíná verši:Vypněte telefon, zastavte čas,psovi, ať neštěká, kost hoďte zas.“

Kdo se ve výtvarném díle smí odhalit? A kdo se může dívat? Poslechněte si první díl série Umění pobouřit. O proměnách vnímání odhaleného lidského těla debatují historička umění Milena Bartlová a filozof jazyka, Tomáš Koblížek.

Autor kultovních knih Kniha o Jizerských horách, Chvály Zadní země nebo Karpatské hry vypráví o své lásce k ptákům a výpravách po slovenských a rumunských horách, vzpomíná na místa a okamžiky, kdy se člověk stává součástí vesmíru. Mluví také o tom, jak je důležité vést mladé lidi k samostatnosti.

I když žije od deseti let v Americe, kde vystudovala několik prestižních škol, Českou republiku stále považuje za svou domovinu. V devatenácti letech zjistila, že je třetí generací přeživších Romů v holokaustu a jejím snem je vznik komunitního romského centra v New Yorku. Kolik v této megapoli žije Romů? Čím to, že mluví lépe romsky než její matka? Jakou sílu má i v léčbě vývojových poruch hudba? A jak vnímá současný český jazyk? Ptá se Renáta Spisarová.

Kdy jste naposled řekli o někom něco pěkného? Kdy jste naposled mluvili o někom hezky? Vím, pláč nad hrubnutím veřejného diskurzu není nijak nový: podobá se odvěkému láteření na mladou generaci, která už zdaleka není tak odolná, pracovitá, uvědomělá ani uznalá, jako jsme byli my, aktuální staří.

Káže pastorka Miriam Süss.

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.

Kierkegaard znovu, tentokrát problematický. Jakou reformu církve navrhoval jeho současník a oponent Grundtvig?

Před sto lety zemřel Jindřich Šimon Baar, klíčový autor západních Čech. Díky jeho schopnosti zachytit rázovitý jazyk a životní zvyky Chodů si dovedeme plasticky představit, jak žili před sto lety strážci naší západní hranice.

Saša Michailidis se ptá hostů na knižní veletrh ve Frankfurtu. Jeho letošní ročník skončil, ale Česko zůstává ve střehu, za rok ho čeká čestné hostování na kulturní top akci. Podzim je ve znamení podcastových přehlídek a vůbec přehlídek audiotvorby, jaké jsou trendy v podcastové tvorbě? Do konce října můžete přihlásit svou budovu na festival Open House Praha, podle organizátorů nejde jen o architekturu, ale i o příběh objektu.

Název této ranní úvahy není metaforou, ale přesným popisem skutečnosti. Někteří Židé pracující v tzv. Sonderkommandu, v koncentračním táboře v Osvětimi, se rozhodli o hrůzách, kterými prošli, ještě dříve, než byli popraveni, sepsat zprávy.

Snímek, který je inspirován životem a dílem spisovatele Franze Kafky, se natáčel především v Praze. Jak náročné je dnes najít vhodné lokace pro dobové filmy? Saša Michailidis se ptá Henricha Borárose a Pavla Špačka. Repríza z 25. 9. 2025.

Rozhlasový dokument je minoritní, ale zásadní žánr. Jako dramaturg Radiodokumentu na Vltavě se snaží, aby byl pestrý, otevřený a ukazoval širokou škálu forem i témat. „Trendy dokumentu se liší podle geografické polohy, ze které tvůrci pocházejí. Třeba v Belgii jsou extrémně zvukové a reportážní, jinde zase třeba vznikají převážně ve studiu,“ říká v tak trochu dokumentární Vizitce.

Abych si ověřila, jestli mě umělá inteligence v mé profesi nahradí ještě letos, nebo až napřesrok, čas od času cvičně pověřím chatbota nějakým tvůrčím zadáním. Dílkům AI už nelze uniknout, ať v internetových reklamách, nebo na sociálních sítích, které se staly galeriemi lidové tvořivosti s využitím robotů.

Saša Michailidis se ptá Michaely Pánkové z festivalu Open House Praha a ředitele Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Davida Feltla. Do konce října můžete přihlásit budovu nebo prostor do programu festivalu Open House Praha, který proběhne ve druhé polovině května příštího roku. Open House Praha otevírá běžně nepřístupné objekty veřejnosti. Proč se nebát vpustit nejen fanoušky architektury do řekněme svého prostoru? Proč je v programu málo soukromých budov?

„Od dvacátého století až dodnes, se za jedno z důležitých kritérií kvalitního umění považuje to, že zneklidňuje,“ říká historička umění, Milena Bartlová. O dílech, která provokují, debatuje v nové audio sérii na Vltavě s filozofem Tomášem Koblížkem a moderátorem Sašou Michailidisem. Poslechněte si, jak se mění hranice vkusu a co dnes budí vášně. Umění pobouřit startuje 29. října 2025.

Zajímá ho, jak se v jídle zrcadlí mentalita a společenský vývoj. Na letošním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě stojí za sekcí Jídlo a doba, která nabídne na třicet snímků o stravování z dob socialismu. „Játra znamenala status, nebyla drahá ale nedostatková. Kdo je podával, dával najevo, že má dobré kontakty,“ vysvětluje ve Vizitce. V čem všem je jídlo kulturním fenoménem? A jak to, že obezita souvisela především s dojídajícími ženami? Ptá se Karolína Koubová.

Mlha do všeho řeže, ty stojíš na špičce věže a díváš se na zarosenou Prahu. Chtělo to odvahu, postavit nejvyšší mrakodrap v Česku? To si budeš říkat, až se bude míchat barva v tónech rzi na českou verzi Titaniku. Návrh lodního vraku zapíchnutý špičkou v zemi má na triku sochař Černý, který aby byl věrný své pověsti, nebere ohledy na štěstí nebo neštěstí odborné obce, ale dělá si, co chce.

Saša Michailidis se ptá manažera podcastů v ČT Jana Kordovského a rozhlasového režiséra a dramaturga Michala Bureše, který předsedá Sdružení pro rozhlasovou tvorbu. Jsou tu podzimní podcastové přehlídky a vůbec přehlídky audiotvorby. Podcasty se prezentovaly v Římě a Miláně, pak se pozornost přesunula do Berlína. Teď se i podcasty zaobírá festival Prix Bohemia Radio a v listopadu nás čeká AudioREPORT. Jaké jsou podcastové trendy ve veřejnoprávním i soukromém prostoru?

Jednotlivá ministerstva a státní orgány se podle něj od sebe nemusí vizuálně odlišovat jako konkurující si firmy. „Řeší se, kam až nové identita sahá, které orgány ji mají ještě používat a které už ne,“ říká ve Vizitce. Jak v digitální době funkčně upravit heraldické znaky? A čím jsou státní poznávací značky pro designera specifickou disciplínou? Ptá se Ondřej Cihlář.

Napsal mi kdysi pan Václav. Nikdy jsme se nepotkali a důvodem jeho zprávy byla otázka, zda nejsem spřízněn s jeho spolužákem z dávných časů. Pocházel totiž z obce Džbánov, která je co by kamenem dohodil od mého rodného města Vysokého Mýta. Právě tam chodil na střední školu, než mnohem později začal studovat na inženýra v Praze.

Saša Michailidis se ptá člena Dramaturgické rady Czechia 2026, ředitele veletrhu a festivalu Svět knihy Praha Radovana Auera a redaktorky nakladatelství Paseka Pavlíny Juračkové. V neděli skončil frankfurtský knižní veletrh. Filipíny jako letošní čestný host předaly štafetu Česku. Symbolicky tak začala horká fáze příprav na příští rok, kdy se právě naše země stane čestným hostem prestižní kulturní akce. Jak se díky takové příležitosti může zviditelnit česká kulturní scéna?

Významný český herec se zamýšlí nad tím, jaké to je hrát Hamleta v raném věku. Vzpomíná na to, jak místo na DAMU nastoupil rovnou do Vinohradského divadla i na dobu, kdy s Danielou Kolářovou tvořili „ten pár“.

Působí jako kurátorka na volné noze a dlouhodobě se věnuje vizuální gramotnosti. Jsme pod přívalem obrazů, vizuální doba má vliv na to, jak se na výtvarné dílo díváme. „Jinak vnímali lidé v gotice, v devatenáctém století a jinak vnímáme dnes. Směřujeme k rychlému oskenování díla,“ říká ve Vizitce. Jak rozvíjet v pozdějším věku naši schopnost dívat se na obraz? A proč je pro děti podstatná výtvarná výchova? Ptá se Karolína Koubová.

Jeden známý nedávno uveřejnil na Facebooku úryvek z dopisu, v němž americká spisovatelka Cynthia Ozick odmítá nabízenou pozici šéfredaktorky. Vysvětluje to tím, že v zájmu psaní prózy musí zůstat Nikým a nepředstírat, že je Někým – což by taková pozice vyžadovala.

Slouží P. Jan Uhlíř.

Deset egyptských ran, rozdělení Rákosového moře, Bileámova mluvící oslice nebo pád hradeb Jericha, ale také zajištění každodenní obživy či divy chasidského učence Bešta. Zázraky mají v judaismu mnoho podob. O čem mluvíme, když mluvíme o zázracích? Kdy se jedná o boží konání ve světě a kdy už o magii? A jakou podobu mají zázraky v dnešním světě? Matěj Senft se ptá Aleše Weisse.

Sören Kierkegaard a jeho protest proti nejen dánskému protestantismu. Proč tvrdil, že křesťanstvo už není Ježíšovo?

Kafka, Hašek, Věstonická Venuše, Gottwald nebo francouzští surrealisté Eluard a Breton. Co spojuje tuto různorodou skupinu?

Saša Michailidis se ptá hostů, jak se dnes čte komiks a jaké formáty jsou oblíbené. Sborníku Aargh! je totiž 25 let. Letos si připomínáme 900 let od úmrtí Kosmy, autora Kroniky Čechů, my jsme ale mluvili o tom, jak náročné je vést obecní kroniku. A dostupnost kultury se liší mezi regiony, potvrdila to data Národního institutu pro kulturu.

Vychází z graffiti scény devadesátých let. Tehdy Prahu poznával z pohledu, který ho donutil ke globálnějšímu přemýšlení o městech i jinde ve světě. Je tvůrcem největšího muralu v Česku a ve své tvorbě si velmi oblíbil neony. „Neonové trubice ovlivňují plátno, jde mi o hru barev,“ popisuje ve Vizitce tento retro prvek ve svém díle.

Když se člověk na poloostrově Salento, což je podpatek italské boty, podívá ráno přes moře směrem na východ, uvidí linii hor. Je to pobřeží Albánie, která je odsud vzdálená přes Otrantský průliv asi tak 70 kilometrů. Země, o níž víme málo a která nemá zrovna skvělou pověst: albánské gangy pronikly i do televizních detektivek.

Spisovatelka, překladatelka, nakladatelka a manželka Josefa Škvoreckého zemřela na konci srpna ve věku 91 let v kanadském Torontu. Jaký podíl měla na fungování exilového nakladatelství 68 Publishers? Co oceňujeme na jejím literárním stylu? Saša Michailidis se ptá Aleny Přibáňové a Petra Dorůžky. Repríza ze 3. 9. 2025.

Mainstream si nejprve odpírala, teď ho dělá i v kombinaci s hutnějšími žánry. Nově připravuje dokumentární film o stáří, ke kterému ji inspiroval dědeček. „Můj děda je poslední mohykán. U nás nikdo nikdy neřekl, že je starý,“ říká ve Vizitce. Jak se jí psala kniha pro děti? Co má ráda na malé scéně Divadla Ungelt, co jí dala letitá spolupráce s uskupením VOSTO5? A jak to má přesně s fotbalem? Ptá se Ondřej Cihlář.

Do Benátek jsem v září přijela kvůli bienále, jako ostatně téměř pokaždé. Ale – stejně jako pokaždé – jeho návštěvu nejde oddělit od bytí v samotném městě, které se s tématem bienále nakonec propojí.

Saša Michailidis se ptá komiksového publicisty, historika, kurátora, autora Tomáše Prokůpka, který stojí za sborníkem Aargh!, a komiksové spisovatelky Terezy Čechové. Už 25 let vychází sborník Aargh! Komiksy jsme nacházeli v nekomiksových časopisech nebo vycházely jako tenké sešity. Oblibu si pak získaly třeba antologie, dnes si rádi kupujeme komiksové knihy. Jak se dnes čte komiks? Jak se sami autoři komiksů nechávají čtenáři ovlivňovat?