Vltava

v. z chrámui sv. Michala v Praze - Novém Městě. Slouží farářka Jana Gregerová.

V jednom z pražských malostranských domů se setkáváme s třicetiletým Francouzem. Musel opustit svou vlast a v Čechách nyní pracuje pro železniční společnost, ve které má na starosti vytyčení železniční tratě skrz křivoklátské lesy. Protože se v dlouhém odpoledni nudí, vyjde na procházku po nedalekém okolí…

Saša Michailidis se ptá hostů na to, jak by zafungoval volný vstup do hradů a zámků. Vybraná státní muzea a galerie totiž volný vstup otestovaly, a to stejné možná čeká i státní památky. Čeští skladatelé a skladatelky se představili na prestižní přehlídce filmové hudby v Kalifornii. Dotace na kulturu v Praze aneb jak přispět na ty správné projekty. Paolo Sorrentino jako jeden z nejvýraznějších vypravěčů současné kinematografie.

Rozpočet na kulturu v roce 2026 klesá navzdory protestům i tlaku odborné veřejnosti. Škrty v řádu miliard mohou ovlivnit fungování divadel, orchestrů i nezávislé scény a otevřít otázku, jakou prioritu má kultura v Česku dnes.

Výstavou, kterou pojmenovaly ROSTE, se ve Spolkovém domě Slavonice přesunuly k volnému umění. „Stěžejní je tu téma fascinace růstem jako základním životním procesem,“ popisuje Anežka Podzemská ve Vizitce. „V tematice růstu se odrážejí i rozlehlá pole, která jsou v okolí Slavonic,“ dodává Dana Elsterová. Jak se sochá a tvaruje vlna? A co do konečného produktu svetru, koberce a deky přináší to, že je zpracován ručně a z lokálních materiálů? Ptá se karolína Koubová.

Průzkum veřejného mínění z ledna 1990 ukázal, že 86 procentům respondentů politické změny po listopadu 1989 vyhovují, 54 procent dotázaných dokonce projevilo ochotu aktivně se podílet na veřejných záležitostech a 38 procent se vyslovilo, že je připraveno ucházet se o nějakou veřejnou funkci.

Saša Michailidis se ptá filmového kritika a publicisty Ondřeje Pavlíka a dramaturga Dnů evropského filmu Šimona Šafránka. Velká nádhera, Mládí, Božský, Milost… Filmy Paola Sorrentina, které spojují výrazný vizuální styl s osobitým vyprávěním, letos připomínají Dny evropského filmu. Doprovodný program nabídl i lekci jeho dvorního střihače. Jak právě střih formuje rytmus, atmosféru i způsob vyprávění snímků italského režiséra?

Asociace nestátních otevřených památek mu udělila ocenění Kastelán roku 2025 za nasazení a péči o historické dědictví. Nejvýše postavený královský hrad v Čechách založený Karlem IV. a postaveným za pouhých pět let se stal jeho domovem a letos v něm odstartoval sedmou sezónu. „Je to syrový, opravdový autentický život,“ popisuje ve Vizitce. „Jsem rád, že moje práce je kombinací duševní a fyzické činnosti.“

Představte si lázeňské městečko v podhůří třetí nejvyšší hory Řecka. Skoro květen, skalnatá hora na hranicích s Makedonií má čepičku ze sněhu. Z hor teče prudká říčka a městečko podél ní působí venkovsky. Délkou od prvního do posledního domu připomíná táhnoucí se Morávku v Beskydech. Tam je nejvyšší hora Lysá.

Saša Michailidis se ptá generální ředitelky NPÚ Naděždy Goryczkové a ředitelky Domu umění města Brna Terezie Petiškové. Do vybraných státních muzeí a galerií byl dvě neděle po sobě vstup zdarma. Ministerstvo kultury teď zvažuje podobný model i pro státní hrady a zámky. Chce tím vrátit návštěvnost na předcovidovou úroveň a mluví o službě veřejnosti.

Je držitelem Ceny literární kritiky za prózu Nějaká Cecile a jiné a zároveň je nominovaný na cenu Magnesia Litera za dětskou knihu Diktát. Ve Vizitce pro svůj tvůrčí postup používá metaforu pole, v němž si vybírá cesty, kterými přes něj projít. „Když máte chuť psát, tak je všechno najednou složitější. Nedáte se tak snadno a nepřijmete jen tak nějaký názor, věci si ověřujete.“

Znáte někoho, kdo by nešel na výstavu, pokud bude ohlášená jako konceptuální umění? Nebo jste to snad vy sami? Zkuste se do poloviny května zajít podívat do Muzea Kampa v Praze na výstavu, která je velmi konceptuální, ale nevyděsí vás.

Saša Michailidis se ptá skladatele Jiřího Hradila a ředitele Composers Summit Prague Alexandra Smutného. Čeští skladatelé a skladatelka filmové hudby se 23. března představili na prestižní světové konferenci MUSEXPO v kalifornském Burbanku. Před špičkami globálního filmového, TV a hudebního průmyslu zazněly světové premiéry nových skladeb inspirovaných klasikou české kinematografie. Proč je takové uvedení pro české autory výjimečné? A může otevřít dveře do Hollywoodu?

Napsala knihu o svém dětství a dospívání Táňa Praha 3 Žižkov. V dokumentárním vyprávění plném mrazivých vzpomínek s psychicky nemocnou, závislou matkou, v nestabilitě a chudobě s postavami pražského undergroundu ožívá Žižkov přelomu osmdesátých a devadesátých let. „Byla to spolupráce tří generací žen: máma to zažila, já jsem to zapsala a dcera knihu zpracovala graficky,“ popisuje ve Vizitce.

Pokud platí, že článek v novinách je první náčrtek historie, popová písnička může být jejím prvním zápisem v notách, jestli si někdo dá tu práci. A pokud by prvním draftem ruské války na Ukrajině měla být jediná kniha, pak by to mohl být Jazyk války, reportážní text ukrajinského spisovatele Oleksandra Mycheda, který ve slovenštině vydalo nakladatelství Absynt v edici Prokletí reportéři.

Saša Michailidis se ptá publicistky, editorky časopisu Dílo a umělecké ředitelky, kurátorky festivalu Příští vlna/Next Wave Lenky Dombrovské a ředitele Odboru kultury a cestovního ruchu Magistrátu hl. m. Prahy Jiřího Sulženka. Praha letos rozdělí na podporu kultury a umění více než 420 milionů korun, jde o dotace na tento rok i na období 2027 až 2030, ucházelo se o ně 749 projektů.

Spisovatelka a scénáristka vypráví o dětství prožitém v různých prostředích. Zamýšlí se nad tím, proč zlý člověk ubližuje víc sobě než svému okolí. A co to znamená, když zasáhne hlas shůry? Repríza pořadu z roku 2022.

Hraje v nové inscenaci Funerál, s jejímž námětem přišla do La Fabriky Vanda Hybnerová. V klauniádě na téma pohřeb jsou čtyři herci a všichni se spolupodílejí na režii. Ve Vizitce popisuje, jak vznikala jeho role cynického majitele pohřební služby. Řeč je ale také o herectví jako takovém nebo o uměleckém vlivu jeho otce Miroslava Donutila. V jakém směru o sobě říká, že je stará škola? Jak hledá autenticitu na jevišti? A co je jeho životním mottem? Ptá se Karolína Koubová.

Co má společného stará plechovka od barvy, do které německý umělec Joseph Beuys místo štětce ponořil kost, se zářivě zlatým středověkým relikviářem svatého Václava ve tvaru ruky? Dvě „nádoby“ s částmi lidských pozůstatků, oboje svými tvůrci přetaveno v silná umělecká díla určená pro pohledy diváků.

O pontifikátech Benedikta XVI. a Františka, jejich pojetí papežské moci i odkazu, který po sobě zanechali, bude v dnešní epizodě ze série Křesťanství ve víru kulturních válek v rámci nedělního Kréda mluvit Matěj Senft se svými hosty: církevním historikem Tomášem Petráčkem a politologem Petrem Kratochvílem.

Proč byly Athény duchovním hlavním městem Římské říše? A jak vzpomínali římští studenti na řecké školy?

Vracíme se do doby, kdy Praha ještě neznala vytápění uhlím. Kvetl obchod se dřevem, které se do hlavního města plavilo po Vltavě. Hrdina povídky Purkmistr z Podskalí pochází z rodiny dobře zavedeného obchodníka se dřevem. Poté, co Evropu zachvátí krize provázející nástup napoleonských válek, přichází náhle o celou rodinu.

Saša Michailidis se ptá hostů na to, jak se řídí instituce takového rozsahu a významu, jakou je třeba Národní galerie. Ta v Praze musí hledat nového šéfa po odvolání Alicji Knast. Tuzemská divadelní jeviště jsou plná adaptací literárních předloh, proč? A mluvili jsme také o tolik skloňované excelenci v kultuře, co to vlastně je?

Od třinácti let jezdil na čundry s turistickým oddílem a dodneška, když má zůstat přes víkend ve velkém městě, je nervózní a chce odjet do přírody. Považuje se za starého romantika a i jeho poslední sbírka Western pracuje s trampskou poetikou a návraty do přírody. Je součástí umělecké skupiny Vítrholc, která funguje už třicet let.

Je jaro. Sedím na slunci. Za mnou na stěnu si sedla moucha. Hřejeme se spolu. Slunce je náš společný bůh. Božské slunce nemá smysl psát s velkým S. Je mu to jedno. Je mu jedno, jestli je bohem s malým nebo velkým B. Je mu lhostejné, jestli mu zřídíme kult, jestli se k němu budeme modlit pravidelně nebo vůbec. Můžeme se od něj odvrátit, zakopat se pod zem… Slunci je to jedno.

Saša Michailidis se ptá bývalého ředitele Národní galerie Praha a historika umění Jiřího Fajta a bývalé ředitelky Slovenské národní galerie, kulturní manažerky, historičky umění a kurátorky Alexandry Kusé. Do konce srpna chce ministerstvo kultury provést výběrové řízení na nové vedení NGP, jméno by mohlo být známo v září. V polovině března šéf resortu odvolal z funkce ředitelky galerie Alicji Knast.

Letos slaví její značka HZ dvacáté páté výročí. Také proto nahlíží do svého archivu a její letošní kolekce je založená na re-designu starších kusů. „K vlastnímu rukopisu si časem dojdete, vytváříte si ho zcela přirozeně a pokud je autentický, nemůže dojít k přesmyčce nebo změně ve vašem stylu,“ uvádí ve Vizitce. S Aňou Geislerovou navrhují jedny jediné šaty k narozeninám herečky, jak se dělají šaty ve dvou? A proč se vyhýbá módní mašinérii? Ptá se Ondřej Cihlář.

Mou kuchyňskou skříňkou se jistě nikam jinam nevchází. Naopak, protože je vysouvací, vychází ona do mého prostoru. Já se naopak do toho pod ní dostanu jen stěží.

Saša Michailidis se ptá ředitelky servisní organizace pro kulturu Nová síť Adriany Světlíkové a publicistky Jany Bohutínské. Ministr kultury Oto Klempíř (za Motoristy sobě) opakovaně zmiňuje, že chce podporovat hlavně excelenci, tedy umělecky špičkové subjekty, instituce a projekty, které se dokážou prosadit i v mezinárodním měřítku.

Po čtrnácti letech studií a nabírání zkušeností se vrátil do Čech a teď ho čeká ostře sledovaný Debut Pražského jara. Dirigentství zahrnuje několik oblastí, které musí obsáhnout a patří mezi ně i pozornost hudebníků. „Člověk musí být dobře naladěný. Jde o to, identifikovat s orchestrem bod, který je v daný moment maximálně reálný,“ popisuje ve Vizitce.

Ve staré německé pohádce o paní Holle se mladá dívka propadá studní do podzemního světa. Ačkoli je na povrchu odstrkovaná, šikanovaná a zneužívaná, strašlivá paní Holle, vládkyně podsvětí, se k ní chová laskavě a za její pomoc ji obdaruje hromadou zlata.

Saša Michailidis se ptá divadelní publicistky a spolupracovnice Vltavy Marcely Magdové a redaktora magazínu A2 a divadelního publicisty Štěpána Truhlaříka. Vegetariánka v Divadle v Dlouhé, Rozložíš paměť v HaDivadle, Zničit v Divadle Komedie, Válka s mloky v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. To je jen pár aktuálních příkladů převedení literárních předloh na jeviště.

S jarními měsíci začíná pučet i česká festivalová scéna. Pozadu samozřejmě nezůstávají ani akce pro rodinné publikum. Pravidelní rubrika KULTIvátor pro zvídavé děti aktivních rodičů se proto věnuje zejména festivalům a jedné mimořádné inscenace.

Zakladatel a ředitel organizace Ara Art už podvanácté organizuje Mezinárodní den Romů. Letošním ročníkem zní téma „Romové v říši divů“, které vyjadřuje přirozeně přijímanou romskou identitu jako plnohodnotnou součást veřejného prostoru. Sám se snaží měnit předsudky české společnosti vůči romské menšině a kulturu a umění propojovat s občanskou angažovaností.

Slunce – zdá se – definitivně probudilo včely i čmeláky, kteří vzali okamžitě útokem rozkvétající jehnědy, stejně jako lidé stánky s trdelníky, bramboráky a skleněnými cetkami. Do toho se mísí kdákání slepic, lidové melodie a ječení dětí. To není obraz předpeklí, ale jarní den v jednom středočeském skanzenu.

Slouží biskup Pavel Pechanec.

Máme Velikonoční neděli, vrcholí nejvýznamnější křesťanské svátky roku. Připomínají nám poslední dny života Ježíše z Nazareta, jeho utrpení, smrt a vzkříšení. Co nám tento příběh říká o dnešní době? A kde v něm můžeme hledat poselství o naději? S pražským arcibiskupem Stanislavem Přibylem připravila Teresie Bečková.

Jde napsat o Ježíšovi epos? Někteří to zkusili: od římské paní Proby po anglického jezuitu, píšícího ježíšovský epos pro Indy.

Povídka představuje syrový obraz civilizovaného indiána Černého jestřába. Namísto vigwamu bydlel se svou ženou a dětmi ve zděném domě, nosil šaty evropského střihu a vyrostl mezi těmi, kteří zbyli a v jejichž duších vyhasla poslední jiskra odporu.

Je osm ráno a já odcházím do práce. Máma, která je teď na mě závislá, protože táta, její někdejší ošetřovatel, leží v nemocnici, na mě volá: „Markéto, mně chybí prášky!” „Mami, proberem to odpoledne, já musím do práce!” Říkám co nejrozhodnějším tónem.

Saša Michailidis se ptá herce Tomáše Webera a herce a hudebníka Antonína Holuba. Oba studovali ve Francii. Jeden z nich v cizině dlouho umělecky působil, druhý mezitím sbíral profesní zkušenosti v českých filmových a TV projektech, zaujal i v zahraniční produkci. Ani jednomu z nich ještě nebylo třicet let. Kde dnes mohou mladí herci uplatnit svůj talent? A co všechno pro to musí udělat?