Vltava

Expresivní próza z pozůstalosti autora, pro kterého psaní bylo bez nadsázky vším. Potýkal se totiž s těžkým postavením českého učitele ve většinově německém příhraničí na Novopacku. Jeho život předčasně, v pouhých třiadvaceti letech, ukončila tuberkulóza.

Saša Michailidis se ptá hostů na projekt Česká knihovna, který ministerstvo chtělo původně ukončit, prozatím ale bude pokračovat. Ukrajinská umělecká scéna rozvíjí své ambice a potřeby v Česku. Britskému přírodovědci a režisérovi Davidu Attenboroughovi bude 8. května sto let, připomínáme ho ve vltavských Osudech. Jak se dokumentuje příroda?

Ve Švandově divadle hraje Romea, v létě ztvární v muzikálu Klan Baťa na Kampě samotného Tomáše Baťu a příští rok by měl být součástí projektu s tanečníkem a choreografem Jiřím Bubeníčkem. Proč by měl být herec ztvárňující Romea starší šestnácti let? V čem je pro něj inspirativní Tomáš Baťa, kterého hraje v muzikálu? A kde se v něm bere zájem o nový cirkus? Ptá se Ondřej Cihlář.

Vyplatí se umýt si sem tam auto. Nejen že pak svět přes čelní sklo vypadá zářivěji. Ale možná se vám stane to, co mně: učiníte objev. Škodovka z bazaru, se kterou už několik let jezdím, je totiž vlastně palimpsest. Jenže až doteď nebylo pod – ehm – patinou poznat, že měla dřív na dvířkách polep. Logo, slogan, telefonní číslo. Jak se teď blýská, najednou jsou vidět zřetelné stopy.

Saša Michailidis se ptá hlavního kameramana dokumentů Planeta Praha a Planeta Česko Jiřího Petra a fotografa přírody a lidí Václava Šilhy, jehož snímky uveřejnil třeba BBC Wildlife Magazine nebo National Geographic. David Attenborough oslaví 8. května sté narozeniny. Britského přírodovědce, režiséra, scenáristu a dokumentaristu připomínáme v rubrice Osudy.

Jako malý trávil hodně času venku a ovlivnil ho i přírodovědný oddíl Volavky Třeboň, do něhož chodil a kde poprvé také fotografoval přírodu. Jeho velkým vzorem je britský přírodovědec David Attenborough, který se v těchto dnech dožívá sta let. „Chovat se ekologicky chce jistou míru odpovědnosti a vůle starat se o něco, co nás převyšuje,“ uvádí ve Vizitce.

Dění na francouzské literární scéně by nás za normálních okolností nemuselo až tak zajímat. Ostatně v Česku jsme si dlouho mysleli, že nás nemusí zajímat v podstatě nic za prstencem našich hor, máme dost svých starostí… Běžné okolnosti však nepozorovaně vyprchávají a aktuální dění kolem slavného francouzského nakladatelství Grasset má co říct i k situaci u nás.

Hosty Saši Michailidise jsou studentka FAMU Yaroslava Velichko, hudebnice Katya Gapochka a Anastasiya Vasylyeva z prvního ukrajinského imigrantského divadla v Praze Divadla T-art a osvětlovačka v pražském Divadle X10. Také ukrajinští umělci a umělkyně našli po začátku invaze v roce 2022 útočiště v Česku. Jak se ukrajinské umělecké scéně v Česku daří naplňovat své kulturní nebo umělecké ambice a potřeby?

Je letošní Osobností české fotografie do 30 let. Ocenění získala za fotografickou sérii Chewing on Glass and Other Miracle Cures, která zobrazuje imaginativní světy, fiktivní prostory a sny. Sama byla na Sutnarce v Plzni studentkou Libuše Jarcovjákové a přiznává, že právě ona ji naučila mít autentický pohled na svět. „Nechci radit v tom, co je dobrá fotka nebo není, je to niterná věc,“ říká ve Vizitce.

Spisovatel Jaroslav Hašek žil poslední rok a půl svého života v Lipnici nad Sázavou v pronajatém pokoji v hostinci U České koruny. Poté, co si v městečku již všem známý spisovatel, skandalista a bigamista opařil ruku, najal si k psaní Osudů dobrého vojáka Švejka písaře Klimenta Štěpánka. Úmluva zněla, že práce bude pravidelná, vždy od devíti ráno až do pravého poledne, a pak zase od tří do pěti.

Saša Michailidis se ptá ředitele Moravské zemské knihovny Tomáše Kubíčka a ředitele Městské knihovny v Turnově Jaroslava Kříže. Původně zrušený projekt Česká knihovna pokračuje, ministerstvo kultury nakonec na něj vyčlenilo pro letošek tři miliony korun. Díky tomuto programu mohou veřejné knihovny už 27 let nakupovat zejména nekomerční domácí tituly. Jaké si mohou dovolit? K jakým změnám v projektu došlo?

Před několika měsíci doplnil tým dramaturgů Městských divadel pražských. „Vždycky mě bavila rozmanitost, kterou tři scény MDP nabízejí,“ uvádí ve Vizitce. Doba nějak žije, má nějaká témata a podle nich se snaží hledat i texty k inscenacím. „Aktualizace a převedení do současného kontextu není jenom o tom, že postavy obléknete do současných kostýmů. Je potřeba přemýšlet, kdo by ti lidé byli dneska.“ Co je podle něj úkolem Městských divadel pražských?

Některé náhody – nejspíš – nejsou tak úplně náhody. Napomáhají jim všudypřítomná témata – ať už osobní nebo společenská. A tak jsme – náhodou – v jeden den navštívili výstavu Fragmenty paměti: Svatovítský poklad v zrcadle současného umění na Pražském Hradě a divadelní představení Amadoka v Divadle X10.

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.

S profesorem Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Hostem pořadu Taktovka je nastupující šéfdirigent Symfonického orchestru Českého rozhlasu Elias Grandy – výrazná osobnost současné hudební scény, která si získává pozornost svou energií, precizností i otevřeným přístupem k interpretaci.

Karel Horký byl podle svědectví současníků temperamentní, statečný, svobodný a nekonformní spisovatel, který se nebál říct, co si myslí. Básník Jaroslav Seifert ho nesmírně oceňoval a řadil ho k mistrům fejetonu Nerudovi a Čapkovi.

Úspěchy Divadla bratří Formanů, doba, kdy si z Ameriky s dvojčetem Matějem přivezli skateboard, porevoluční devadesátá léta a začátky kočování. O tom všem je řeč ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem. „Limitem u kočovného divadla je věk, soustředěnost a schopnost překonávat těžkosti, ale taky doba,“ konstatuje. Jak navazovalo Divadlo bratři Formanů ve Francii, kam jezdí dodnes? A proč se letošní festival ARENA přesouvá na Štvanici?

Každoroční zázrak jara je tu! Alespoň něco v této turbulentní době probíhá v řádu věcí. Od té doby, co do naší rodiny zavítala černo-bílá fenečka Arwinka, si průběh ročních dob uvědomuji intenzivněji. Venčit psí přátelstvo znamená vystavit se téměř za jakéhokoliv počasí jejich působení.

Saša Michailidis se ptá Jana Kremera z Národního filmového archivu a spoluautora hry Creaks ze studia Amanita Design Jana Chlupa. Digitální hry se v Česku oficiálně stávají součástí kulturního dědictví, počítá s nimi sbírka Pixelarchiv NFA. Jako první se do ní dostala hra Creaks. Co znamená uchovávat digitální hru jako artefakt?

Zahraje v Anežském klášteře během festivalu Pražské jaro. Nedávno zvítězil v kategorii začínajících talentů hudební ceny BBC Music Magazine Awards. Ocenění získal za debutovou nahrávku, na které podle recenzentů s velkou hudební inteligencí interpretuje skladby ruských autorů. „Interpret musí být vyzrálou osobností a musí chtít hudbou něco vyjádřit,” říká ve Vizitce. „Výsledek je nejčistší, když k hudbě přistupuje s pokorou.”

Ne, nebudu mluvit o Hildegardě von Bingen, středověké benediktince, mystičce a hudebnici z 12. století. Myslím na Hildegardu, která jako taková neexistuje a přitom žije v několika generacích obyvatel jedné malé vsi na Vysočině.

Saša Michailidis se ptá předsedy místopisné komise Rady hl. m. Prahy Alberta Kubišty a historika Václava Ledvinky z Archivu hl. m. Prahy. V polovině dubna byl slavnostně otevřen Dvorecký most mezi Prahou 4 a 5. A před tím pražští radní potvrdili, že most se bude opravdu jmenovat Dvorecký, nikoliv most Anežky České. Také veřejnost o tom hlasovala v anketě. Je to vhodný způsob? Jak se vybírají názvy pro ulice nebo zastávky MHD? Jakou roli hraje místopis a historický kontext?

Nová, v pořadí už třetí deska Sáry Vondráškové alias Never Sol Rest Your Wound On Mine, je podle jejích slov hodně nasáklá synťáky a echem. Materiál na desku sbírala pět let. „Oškrabávala jsem špatné nápady i pózy, abych došla ke své autenticitě a svému jazyku,“ popisuje ve Vizitce, kde mluví taky o spolupráci s tanečníky a performery nejlépe přímo při inscenacích.

Vypravil jsem se na výstavu Adrieny Šimotové do Loun. Předtím jsem se chtěl projít Českým středohořím. Kde jinde si očistit oči k dívání než v krajině, kterou za jednu z nejmalebnějších, tedy v původním smyslu slova k malbě vhodných, pokládal třeba C. D. Friedrich.

Saša Michailidis se ptá ředitele distribuční společnosti Aerofilms Iva Andrleho a filmového publicisty a recenzenta Martina Svobody, který píše pro Totalfilm. Nymfomanka, Idioti, Prolomit vlny, Dogville… 30. dubna oslaví sedmdesátiny dánský režisér a scenárista Lars von Trier, výrazná a provokativní postava světového filmu. Spoluautor manifestu Dogma 95, který vsadil na jednoduchost, syrovost a minimum efektů. Proč Lars von Trier stále poutá pozornost?

V Galerii výtvarného umění v Chebu má výstavu Nedokončený autoportrét. Předběžná retrospektiva zahrnuje díla od devadesátých let do současnosti, včetně její diplomové práce. O svých obrazech říká, že fungují jako masožravé rostliny, co pod vábivým povrchem skrývají napětí a neklid. „Nebojím se vzít starý obraz z roku 1998 a přemalovat ho, vždycky se ale snažím, aby na něm něco z toho původního zbylo,“ vysvětluje ve Vizitce.

Archivy a depozitáře muzejních sbírek jsou pro mnohé badatele učiněným pokladem. Ukrývají nejrůznější sbírkové předměty a dokumenty, které nejsou sice vystavené v naleštěných vitrínách, ani nepoutají pozornost zvídavých návštěvníků, uchovávají však paměť, především historickou paměť, jež má zásadní význam nejen pro jednotlivce, nýbrž i pro celou společnost.

V dnešní epizodě ze série Křesťanství ve víru kulturních válek v rámci nedělního Kréda bude Matěj Senft mluvit se svými hosty o třech staronových výzvách církve: otázce tělesnosti a sexuality, roli kněží a synodalitě. Téma nahlédne církevní historik a teolog Tomáš Petráček a spolu s ním katolická teoložka Lucie Kolářová.

Duchovní život Athén pokračuje i ve středověku. O kultu Panny Marie Parthenónské, o křižácích a posledních Byzantincích.

Několikadenní výprava dvou kamarádů na Slovensko. Putování lodí po řece, spánek pod širým nebem a nejryzejší fascinace životem. Hluboký prožitek uprostřed panenské přírody probouzí ve vypravěči touhu všeobjímajícím způsobem zaznamenat krásu a porozumět sám sobě. Život vnímá jako neuvěřitelný dar. Putování krajinou zaznamenává jako báseň v próze.

Saša Michailidis se ptá hostů, kolik budov potřebuje Národní galerie Praha. Dočasná stanice Galaxie na pražském jižním městě a opravená vodárenská věž v Opavě, kde je teď kulturně umělecký prostor KUPE neboli jak provozovat místní kulturu. I díky supraphonským licencím jsme mohli za normalizace poslouchat hudbu ze Západu. Dejme šanci klasické literatuře a v Četbě na pokračování knize Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha.

Dopad vojenské operace USA a Izraele v každodenním životě Íránců i síla tamní literární tradice. Přední česká íránistka ve Vizitce popisuje, proč je jazyk metafor v perské kultuře tak zásadní, jak funguje cenzura i proč Íránci tak dobře rozumějí skrytým významům. Íránci mají podle ní také velmi silný překladatelský trh. „Bestseller ze západu se vždy velmi rychle objeví v překladu do perštiny.”

Běžně se stává, že jsme na sociálních sítích svědky pohrdání, ponižování či nebezpečných lží. Je lepší v těchto případech mlčet, tedy „nekrmit trolly“, jak praví známý slogan? Anebo máme odpovídat a případně jakým způsobem?

Saša Michailidis se ptá historičky a teoretičky architektury Radomíry Sedlákové a historičky umění Mileny Bartlové. Národní galerie Praha, která už 230 let spravuje největší uměleckou sbírku na našem území, má své expozice v adaptovaných historických budovách. Sbírky jsou rozmístěny do několika paláců, kláštera nebo taky jízdárny.

Je čerstvou držitelkou Ceny Anděl v kategorii Objev roku. Pozornost médií přitáhla děkovnou řečí, v níž zmínila smrt svojí sestry, která trpěla poruchou příjmu potravy. „Měli bychom změnit to, koho dáváme mladým lidem za vzor. Pro mě byla při problémech s jídlem první pomocí psychoterapie,“ přiznává i ve Vizitce.

První domov, kam jsem byla pozvána, když jsem se v roce 2009 přistěhovala do New Yorku, patřil Marice a Jánu Vilčekovým. Měla to být oslava Dne díkuvzdání, ale z toho nakonec nic nebylo, protože náš pětiletý syn onemocněl. Návštěva se musela odložit.

Saša Michailidis se ptá marketingové specialistky knihkupectví Martinus Lucie Hartmannové z podcastu Zelené světlo a učitele češtiny a latiny na Gymnáziu Matyáše Lercha v Brně Stanislava Zajíčka, který vystupuje v podcastu Buchty čtou na Radiu Wave. Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha je jedním z pilířů světové literatury, zároveň pravidelná součást školních osnov a doporučené četby, prostě klasika. Teď je ve vltavské Četbě na pokračování.

Dlouhodobě se pohybuje na pomezí experimentální hudby, elektroniky a vědy. Ve Vizitce mluví o své skladbě 4.5Ga~24h, tedy čtyři a půl miliardy za 24 hodin, která mapuje vývoj Země, ale také o samotném čase a že na na skladbě jako první dekódujeme rytmus. „Nemyslím si, že jdou věci dokončovat, pokaždé mám pocit, že se dá dostat ještě hlouběji,“ vysvětluje.

Ještě před několika lety žila Gisèle Pelicot naprosto obyčejný život francouzské důchodkyně a prakticky nikdo ji neznal. Dnes ví o jejím jméně prakticky celý svět a do češtiny byla teď Petrou Zikmundovou přeložena také její kniha Óda na život.

Saša Michailidis se ptá hudebního dramaturga Supraphonu Karla Deniše a hudebního publicisty Radka Diestlera. Do 2. května můžete v pražském Popmuseu navštívit výstavu Černý na tahu. Přibližuje významného hudebního publicistu Jiřího Černého, který psal informativní texty na obaly LP desek západních interpretů. Ty mohly v Československu vycházet díky licencím Supraphonu.