Vltava

Papež Lev XIV. vydal před časem svou první encykliku věnovanou umělé inteligenci. Není náhoda, že nese název Magnifica Humanitas. V době, kdy stále více důvěřujeme algoritmům a technologické korporace soustřeďují moc v nevídaném rozsahu, obrací papež pozornost k otázce starší než všechny počítače: Co vlastně znamená být člověkem?

Slouží farář Alois Sassman.

S profesorem Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Fascinujícím pohledem sleduje autor Eduard Herold, jak se v průběhu staletí střídali majitelé jednoho z domů v centru Prahy. Kolem běžely dějiny, lidé si vyprávěli příběhy, a ty se zvolna měnily v legendy.

Saša Michailidis se ptá hostů na roli a vliv architektů a urbanistů v tuzemských městech. Vrátili jsme se ještě jednou na Benátské bienále a doplnili další zajímavé výstavy v pavilonech i mimo ně, které jsou na mezinárodní přehlídce současného umění k vidění. Lidová umělecká tvorba stále žije, své zásluhy na tom má i Ústředí lidové umělecké výroby neboli ÚLUV.

Nejrůznější schodiště nebo střecha Svatého Víta. Na všechna tato místa se díky detailnímu fotografování chrámu dostal. Navštívit je můžeme díky jeho snímkům v knize Katedrála svatého Víta - Kamenná koruna království a Svatovítské varhany. „Fotka západního průčelí je složená ze 180 snímků, kterou lidským okem tak, jak ho na fotce vidíte, vidět nemůžete, protože nemáte takový zorný úhel,“ vysvětluje ve Vizitce.

Musím dát za pravdu škarohlídům: veřejný prostor hrubne. Možná už není tak časté, aby na dámu vilně pokřikoval kdekterý zevl na ulici. O to častěji ale pískají, břinkají, a dokonce tykají všemožné přístroje, cedule a automaty. I projít vlastní domácností znamená málem prodrat se uličkou hanby.

Co se stalo? Proč česká města stále více poptávají vlastní architekty? Co všechno může takový architekt nebo urbanista ve městě ovlivnit? Saša Michailidis se ptá Barbory Havrlové a Jana Harciníka.

Krátce po dvacítce odešla z Čech na Slovensko. Zásadně ji v touze žít na samotě tradičním způsobem života ovlivnila studie o dobrovolné skromnosti Pestří a zelení od Hany Librové. Se svým synem tvoří hudební duo Hmlisto, které spojuje současné písničkářství a jemné vlivy folkloru. Teď mu vyšlo už čtvrté album Samoty, které je o svobodě, tíze a o mizení jednoho způsobu života.

„Jó, mami, 67! Jeď 67!“ křičí teenagerka ze zadního sedadla. Na tachometru je 67 kilometrů za hodinu a holka vzadu má svátek. Poprvé za celou cestu vzhlédla od mobilu a teď si na něj nahrává 67, pardon, 6'7.

Saša Michailidis se ptá Svatomíry Fojtové z Knihovny Jana Drdy v Příbrami a ředitelky Městské knihovny Tábor Zuzany Sedlákové. V předvánočním Salonu Echa24 se zástupci knižního trhu zaznělo, že knihovny se často snaží podchytit čtenáře bestsellerem a neplní tedy své poslání, totiž nabízet především kvalitní literaturu. Jak tedy knihovny doplňují fond? Jaké představy o kvalitních titulech mají knihovníci a jaké čtenáři? Repríza ze 13. 1. 2026.

Je spoluautorem knihy Hypernormal: Jak si zachovat suverenitu v éře umělé inteligence. AI přepisuje pravidla a otázkou není, jak to zastavit, ale jak v tomto novém normálu neztratit sám sebe. „Měli bychom k umělé inteligenci přistupovat jako ke stroji,“ konstatuje ve Vizitce.

Blíží se léto, pro mnohé čas dovolených, cest a plánů. Těšíte se, až zamíříte k moři, do hor, na chalupu, do města, které ještě neznáte. Na změnu prostředí a pár dnů bez pracovních porad, e-mailů, domácích povinností, případně nekonečných seznamů úkolů.

Saša Michailidis se ptá historičky a vedoucí Archivu Národního muzea Kláry Woitschové a návrhářky tkanin Evy Jandíkové. V Národním muzeu je výstava s názvem S šifrou ÚLUV. Ústředí lidové umělecké výroby podporovalo a ochraňovalo lidovou tvorbu v Československu. Ale také významně ovlivňovalo představy o tom, co je kvalitní design, dobrý vkus a česká tradice. Jak dnes hodnotit odkaz této instituce? Kde končí inspirace folklorem a začíná pouhá stylizace?

Nářečí se věnuje přes třicet let. Tak dlouho také pracuje v dialektologickém oddělení Ústavu pro jazyk český Akademie věd, které dnes i vede. Říká, že si lidé často to, že mluví nářečím, neuvědomují a ve Vizitce taky popisuje, jak došlo k některým nářečovým odlišnostem. Pokud se člověk chce zapojit do aktuálního průzkumu toho, jak v České republice mluvíme, může vyplnit dotazník na webu Mapovaninareci.cz.

Zastaví s dodávkou před Penny Marketem v Mimoni, otevře šoupací dveře a z auta vyndá violoncello. Sedne si do otevřených dveří auta a začne hrát. „Co se obecenstva týče, neměl jsem ambici konkurovat jeho plánům nakoupit rohlíky a hajzlpapír v akci,“ zaznamená si později.

Saša Michailidis se ptá redaktorky Vltavy Zuzany Filípkové a kulturního redaktora Marka Gregora, který je dlouhá léta spjatý s časopisem Reflex. Dnes se vracíme do Benátek na bienále, abychom se věnovali podstatě této významné mezinárodní přehlídky současného umění. Před měsícem jsme totiž upřednostnili politickou rovinu. Jaké pavilony zaujaly a proč? A kteří umělci a jejich díla se jeví letos jako nejzajímavější?

Režisérka a pedagožka Zoja Mikotová vypráví o tom, jaká byla její cesta k divadlu, jak bývá pro mladé režiséry občas těžké zakotvit v tom správném kolektivu a jaký smysl vidí ve vysokoškolském vzdělávání neslyšících, u jehož zrodu stála.

Jeho snímky jsou k vidění v komorní Galerii Havelka a také o kousek dál na Praze 1 v Galerii Forografic. Jde o výstavy Mezi tělem a duší a Fotografie je jako švihání do proutkem do potoku času. Začínal jako samouk. Dnes je významnou postavou české fotografie. Založil časopis Fotograf, který byl svého času distribuovaný do třiceti zemí světa.

Představy se často vůbec nesetkají s realitou. Otec Thomas není kulatý postarší Američan, jak jsem si představovala, ale mladý muž s chytrýma očima a nepopiratelným šarmem, jehož svižnost je omezena párem berlí, naštěstí jen dočasně. Oslovovat jej „otče“ má v sobě, musím přiznat, něco pikantního.

Káže kazatel Lukáš Sochor.

Martin Scorsese, jeden z nejuznávanějších režisérů současnosti, který nedávno natáčel v Česku svůj nový film What Happens at Night. O jeho vztahu k víře, duchovních přesazích jeho filmů i poselstvích, které přináší, bude v dnešním Krédu mluvit Matěj Senft se svými dvěma hosty: filmovými kritiky Kamilem Filou a Lukášem Jirsou.

Jak se český Žid jménem Siegfried Kapper stal vyslancem srbské epiky. Co Čechy v 19. století na Srbsku tolik lákalo? A uspělo českožidovské hnutí, nebo ne?

Ve 33. dílu podcastu Taktovka vás Jana Trojanová pozve do atmosféry Talichova salónku pražského Rudolfina, kde se v rámci cyklu Přijďte dřív! setkávají posluchači s umělci před koncertem Symfonického orchestru Českého rozhlasu.

Spolek dobrovolných hasičů v Jankovicích už má uniformy, přílbice i stříkačku. Jen jedna věc jim schází...

Saša Michailidis se ptá hostů na dění v Knihovně Václava Havla, která stále ještě vstřebává nedávnou krizi, kdy téměř celý tým pracovníků dal výpověď kvůli řediteli Tomáši Sedláčkovi. Co by taková instituce vlastně měla být? Tuzemská města se snaží znovu vracet význam vodě a u svých řek upravují náplavky, co z náplavky dělá skutečně kvalitní veřejný prostor? Před sto lety se narodila Marilyn Monroe. Byla herečkou, sexsymbolem nebo obětí Hollywoodu?

V květnu uplynulo sto padesát let od úmrtí českého historika, politika, spisovatele i organizátora veřejného, kulturního a vědeckého života – Otce národa. O jeho odkaz se stará nejen na zámku Maleč, kde pobýval Palacký až do své smrti. „Byl nositelem hodnot, které nejen sdílel ve svém díle, ale také je žil,“ říká ve Vizitce. Jaké nátury byl František Palacký jako člověk? A jak ho živě přiblížit dnešním mladým lidem? I na to se ptá Karolína Koubová.

Na poliklinice v naší čtvrti jsem v jednu chvíli pohlédla současně do tváře svého dětství i stáří. Bylo to tak: V budově mají svá sídla ordinace, které mají on-line systém objednávání, recepci, automatickou čtečku karet pojištěnce. Ale jsou tu také ordinace, které nic z toho nemají, kam člověk prostě musí přijít a počkat, až na něj přijde řada.

V pěti bydlí v bytě o výměře 37,5 metrů čtverečních. Když vlastní bydlení hledali, věděli, že chtějí mít stropy do výšky, aby mohli prostor využít. Inspirovali se na Pinterestu i v japonských hotelích. „Věcí je míň a je to super. Každý se stěhoval s dvěma krabicemi. Zbavili jsme se i knížek, každému zbylo šest kousků, ke kterým má opravdu vztah,“ doplňují ve Vizitce. Jak se bydlí v malém prostoru a jak mu přizpůsobit svůj životní styl? Ptá se Ondřej Cihlář.

Knihu Táňa, Praha 3, Žižkov byste v literárních cenách a žebříčcích nejlepších knih loňského roku hledali marně. Přestože si své čtenářstvo určitě našla, její potenciál rozhodně překračuje okruh pražského post-undergroundu, do nějž sebevědomě zaplula. Marie Zelbová totiž v tomto svém vzpomínkovém textu přináší úplně jiný pohled na normalizační Prahu osmdesátých let a taky na realitu let devadesátých.

Saša Michailidis se ptá bývalého předsedy správní rady Knihovny Václava Havla, komentátora, novináře a disidenta Jana Macháčka a novináře a filozofa Petra Fischera. Knihovna VH zažívá krizové okamžiky. Většina zaměstnanců podala výpověď, ředitel Tomáš Sedláček je kritizován kvůli způsobu vedení knihovny a odešli také někteří členové správní rady i významní podporovatelé instituce. Co má vlastně Knihovna VH být? Jak pečovat o Havlův odkaz?

Po letech strávených mezi Paříží, Londýnem a Buenos Aires zavítala do Prahy. Natočila na dvacet velmi ceněných snímků a je autorkou žánru cinéma verité. I když sama říká, že ji zajímají hlavně lidi, vytvořila také portréty měst jako Mexico City, Avignon nebo Havana. „Ten trik je v tom, že většinou najdete, když moc nehledáte. Když se vám objeví něco absolutně jiného, co jste neměli v hlavě, a cítíte, že to má sílu, tak za tím jdete,“ popisuje ve Vizitce.

Každý dnes zná nějakého fotografa, na světě je opravdu hodně fotografů, i já – který fotografie nijak zvlášť nevyhledávám – znám hodně fotografů, protože jsem na světě. Ne každý z nich ale, když o něj jenom v mysli zavadím, se mi okamžitě promění ve fotku, kterou si pamatuju a na niž se pořád těším!

Saša Michailidis se ptá architektky Andrey Rampasové ze studia Chybík + Krištof a architekta, urbanisty Martina Krupauera z ateliéru A8000. Města se znovu vrací ke svým řekám a snaží se budovat a upravovat náplavky. Jak břehy využít pro každodenní život? Co dělá z náplavky skutečně kvalitní veřejný prostor? Jak skloubit potřeby obyvatel, návštěvníků i samotné řeky? A jak se vyhnout tomu, aby všechny nové náplavky vypadaly stejně?

Promokavé béžové boty se mi boří do mokrého sněhu. Před chvílí pršelo, teď sněží, a za chvíli mezi mraky probleskne slunce, které se za další vteřinu zase pečlivě schová. Léto je tu krátké, zima dlouhá. Jsou to Krušné hory s krušným počasím.

Saša Michailidis se ptá Šárky Jelínek Gmiterkové z Ústavu filmu a audiovizuální kultury FF MUNI a Tomáše Hubáčka z Národního filmového archivu. Hrála ve filmech jako Páni mají radši blondýnky, Slaměný vdovec, Někdo to rád horké nebo Mustangové. Připomínáme si sto let od narození Marilyn Monroe.

Ve své tvorbě vychází z dokumentu a reportáže, dělá také módní fotku a Výstava Bez konce a začátku v prostorách funkcionalistické Volmanovy vily spadá do její volné tvorby. Navazuje s ní na dvě poslední samostatné výstavy v negalerijních prostorech – opuštěné části klášteru Rajhrad a vyhořelé prádelně v areálu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Snad vás tím nezaskočím: tyhle ranní úvahy ve skutečnosti vůbec nejsou ranní. Nepředstavujte si, že někdo v sedm hodin ráno sedí ve studiu Českého rozhlasu, a jakmile se rozsvítí červené světlo, dává se pěkně zčerstva do uvažování.

v. z evangelického kostela v Bystříci. Slouží farář Ladislav Devečka spolu s farářkou Evou Devečkovou.

O spiritualitě města a vesnice, podobách a proměnách křesťanství v dnešním velkoměstě anebo vztahu papeže Františka k megapolím bude v dnešním Krédu mluvit Matěj Senft se svými dvěma hosty: knězem Matějem Jirsou a redaktorem revue Salve Norbertem Schmidtem.

V dánském filmu duchovní svět existuje: Od Dreyerovy Panny orleánské k současné farářské rodině, která jde po velmi tajemných cestách Páně.

Do domácnosti chudého truhláře vstupuje nový nájemník. Renz je učitelem matematiky, ovšem bez zaměstnání, které by odpovídalo jeho představám. Seznamuje se s truhlářovou dcerou Annou. Začne si pohrávat s její naivitou. Rozdmýchává představy o její kráse a talentu, které ji předurčují pro život v blahobytu. Realita je ale neúprosná. A pád na tvrdou zem bolestivý. Pro Renze i pro Annu.