Podcasts about byly

Krkonošský národní park má už dva měsíce nového ředitele. Petra Moravce do čela vybrala komise, jeho volbu ale kritizovali ekologové, mnozí místní starostové i odborníci. Co ukázaly první týdny jeho úřadování? Hostem Ptám se já byl starosta Vrchlabí, předseda Svazku měst a obcí Krkonoše a senátor za hnutí STAN Jan Sobotka. Ministr životního prostředí Igor Červený (Motoristé) jmenoval Petra Moravce novým ředitelem Správy Krkonošského národního parku (KRNAP) 18. června. Pedagoga České lesnické akademie Trutnov a také bývalého vedoucího kanceláře předchozího šéfa parku Robina Böhnische (odvolaného z funkce letos v březnu) označil ministr životního prostředí za zkušeného manažera a odborníka, který při výběrovém řízení prokázal detailní znalost fungování národního parku. Změnu v čele Správy KRNAP ocenil také například starosta Harrachova Tomáš Vašíček (Změna pro Harrachov). Mnozí opoziční poslanci, další místní starostové nebo ekologické organizace ale jmenování Moravce zkritizovali. Hnutí Duha vyjádřilo obavy o směřování parku. Organizace krok označila za riskantní kvůli zaměření Moravce na těžbu dřeva a harvestory, lesní stroje, které se používají k plně mechanizované těžbě dřeva. Za problematickou ekologové označili také Moravcovu netransparentní minulost (jak upozornily i Seznam Zprávy, Moravec v minulosti například čelil kontrole z ministerstva kvůli nejasnostem v docházce a užívání služebního auta, kterému ředitel parku odebral). Podobné obavy vyjádřili v dopise ministrovi i zástupci Svazku obcí Východní Krkonoše. Starosta Vrchlabí, předseda Svazku měst a obcí Krkonoše a senátor Jan Sobotka pak označil výběr nového ředitele parku za trapné divadlo. „Pan ředitel je odborník na lesy. A je rozdíl, jestli je to ochrana přírody nebo lesy, to mám dlouhodobě vyzkoušené. V čele národního parku by měl být člověk, který rozumí ochraně přírody. Ale on je lesník. Takže si myslím, že se teprve seznamuje a mnoho neví, i kde se ocitl,“ řekl v Ptám se já Sobotka, podle kterého v parku zatím panuje nejistota. Byly obavy kritiků nového šéfa Krkonošského národního parku důvodné, nebo zbytečné? A co by Krkonoše potřebovaly? -- Podcast Ptám se já. Rozhovory s lidmi, kteří mají vliv, odpovědnost, informace. Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #ptamseja nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Zámeček Kratochvíle nedaleko jihočeských Netolic vybudovali Rožmberkové. Po nich přešel do rukou Eggenberků a ještě později Schwarzenberků, aby se nakonec dostal do vlastnictví státu. Za všech majitelů přitom došlo jen k drobným stavebním úpravám, a tak se Kratochvíle do dnešních dnů zachovala v téměř stejné podobě, v jaké byla v 16. století postavena.

Zámeček Kratochvíle nedaleko jihočeských Netolic vybudovali Rožmberkové. Po nich přešel do rukou Eggenberků a ještě později Schwarzenberků, aby se nakonec dostal do vlastnictví státu. Za všech majitelů přitom došlo jen k drobným stavebním úpravám, a tak se Kratochvíle do dnešních dnů zachovala v téměř stejné podobě, v jaké byla v 16. století postavena.

Zámeček Kratochvíle nedaleko jihočeských Netolic vybudovali Rožmberkové. Po nich přešel do rukou Eggenberků a ještě později Schwarzenberků, aby se nakonec dostal do vlastnictví státu. Za všech majitelů přitom došlo jen k drobným stavebním úpravám, a tak se Kratochvíle do dnešních dnů zachovala v téměř stejné podobě, v jaké byla v 16. století postavena.

Zámeček Kratochvíle nedaleko jihočeských Netolic vybudovali Rožmberkové. Po nich přešel do rukou Eggenberků a ještě později Schwarzenberků, aby se nakonec dostal do vlastnictví státu. Za všech majitelů přitom došlo jen k drobným stavebním úpravám, a tak se Kratochvíle do dnešních dnů zachovala v téměř stejné podobě, v jaké byla v 16. století postavena.

Zámeček Kratochvíle nedaleko jihočeských Netolic vybudovali Rožmberkové. Po nich přešel do rukou Eggenberků a ještě později Schwarzenberků, aby se nakonec dostal do vlastnictví státu. Za všech majitelů přitom došlo jen k drobným stavebním úpravám, a tak se Kratochvíle do dnešních dnů zachovala v téměř stejné podobě, v jaké byla v 16. století postavena.

Zámeček Kratochvíle nedaleko jihočeských Netolic vybudovali Rožmberkové. Po nich přešel do rukou Eggenberků a ještě později Schwarzenberků, aby se nakonec dostal do vlastnictví státu. Za všech majitelů přitom došlo jen k drobným stavebním úpravám, a tak se Kratochvíle do dnešních dnů zachovala v téměř stejné podobě, v jaké byla v 16. století postavena.

Zámeček Kratochvíle nedaleko jihočeských Netolic vybudovali Rožmberkové. Po nich přešel do rukou Eggenberků a ještě později Schwarzenberků, aby se nakonec dostal do vlastnictví státu. Za všech majitelů přitom došlo jen k drobným stavebním úpravám, a tak se Kratochvíle do dnešních dnů zachovala v téměř stejné podobě, v jaké byla v 16. století postavena.

Zámeček Kratochvíle nedaleko jihočeských Netolic vybudovali Rožmberkové. Po nich přešel do rukou Eggenberků a ještě později Schwarzenberků, aby se nakonec dostal do vlastnictví státu. Za všech majitelů přitom došlo jen k drobným stavebním úpravám, a tak se Kratochvíle do dnešních dnů zachovala v téměř stejné podobě, v jaké byla v 16. století postavena.

Zámeček Kratochvíle nedaleko jihočeských Netolic vybudovali Rožmberkové. Po nich přešel do rukou Eggenberků a ještě později Schwarzenberků, aby se nakonec dostal do vlastnictví státu. Za všech majitelů přitom došlo jen k drobným stavebním úpravám, a tak se Kratochvíle do dnešních dnů zachovala v téměř stejné podobě, v jaké byla v 16. století postavena.

Zámeček Kratochvíle nedaleko jihočeských Netolic vybudovali Rožmberkové. Po nich přešel do rukou Eggenberků a ještě později Schwarzenberků, aby se nakonec dostal do vlastnictví státu. Za všech majitelů přitom došlo jen k drobným stavebním úpravám, a tak se Kratochvíle do dnešních dnů zachovala v téměř stejné podobě, v jaké byla v 16. století postavena.

Zámeček Kratochvíle nedaleko jihočeských Netolic vybudovali Rožmberkové. Po nich přešel do rukou Eggenberků a ještě později Schwarzenberků, aby se nakonec dostal do vlastnictví státu. Za všech majitelů přitom došlo jen k drobným stavebním úpravám, a tak se Kratochvíle do dnešních dnů zachovala v téměř stejné podobě, v jaké byla v 16. století postavena.

CELÝ DÍL NAJDETE NA https://herohero.co/studion A V RÁMCI KLUBOVÉHO PŘEDPLATNÉHO DENÍKU N https://denikn.cz/podcast-studio-n/ Film Pramen otevírá jednu z nejtemnějších kapitol československého zdravotnictví. Ve Studiu N live debatovali režisér Ivan Ostrochovský a bývalá ombudsmanka Anna Šabatová o nucených sterilizacích romských žen, odpovědnosti lékařů i o tom, proč je důležité podobné příběhy připomínat právě dnes. „Když se schováte za zákony, byrokracii, tak to těm lidem umožňuje být nemorální. Dokážete si pak zdůvodnit, že jen vykonáváte pořádek, který je nastolený,“ říká Ivan Ostrochovský. Někdy lékaři přesvědčovali ženy ke sterilizaci přímo na operačním stole během císařského řezu. „Byly případy, že žena leží rozpáraná na stole a lékař se ji snaží přesvědčit, ať se nechá sterilizovat,“ popisuje režisér. „A ještě jim například říkali, že zemřou, pokud to neudělají,“ připomíná Anna Šabatová argumentaci lékařů, která byla často založená na strachu. Ostrochovského během rešerší ale překvapilo něco jiného: „Šokovalo mě, že většina lékařů, se kterými jsme anonymně mluvili, si to dodnes dokázala racionálně zdůvodnit. Byli přesvědčení, že tím ženám zachraňovali životy,“ říká ve Studiu N. Podle bývalé ombudsmanky hrály vedle rasových předsudků zásadní roli také mocenské vztahy mezi lékaři a pacientkami. „Představa byla, že doktor ví lépe než člověk sám, co je pro jeho dobro. Neobtěžovali se tím, aby to vysvětlili a nabídli alternativy.“ Mnoho žen tehdy vůbec nevědělo, o jaký zákrok se jedná. „Některé se i domnívaly, že sterilizace je vratný zákrok,“ říká Šabatová. Na kancelář veřejného ochránce práv se dokonce obrátila žena, která vůbec netušila, že byla sterilizována. Dozvěděla se to až po letech při návštěvě gynekologa, když se snažila znovu otěhotnět. Právě první svědectví žen odstartovala jedno z nejzásadnějších šetření kanceláře ombudsmana. „Byla velká odvaha prvních deseti žen, které poskytly svůj příběh. Během týdne přišlo dalších asi osmdesát stížností,“ vzpomíná Šabatová. Jak se rodila zpráva ombudsmana, která změnila pohled na celou kauzu? Jaké zákony v českém právním řádu stále chybí? Proč je situace na Slovensku o tolik horší než v Česku? Kdy se z poslušnosti vůči systému stává spoluvina? A co nám praxe nucených sterilizací říká o moci státu nad lidským tělem? Podívejte se na celou epizodu natáčenou v pražském kině Světozor. Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či na YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Víte, kde bylo pražské kino Alma? A kino Metro? Právě těmto biografům je věnována dnešní část letního cyklu věnovaného zaniklým kinům. Vypravíme se v ní do oblasti, která se rozprostírá mezi Jungmannovým náměstím, Národním divadlem a Betlémským náměstím.Všechny díly podcastu Mozaika můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Jak dlouho by měl prezident čekat s oznámením, jestli bude znovu kandidovat? Jaké šance mají uchazeči o titul fotbalových mistrů světa? Jaký byl letošní ročník festivalu Colours of Ostrava?

Jak dlouho by měl prezident čekat s oznámením, jestli bude znovu kandidovat? Jaké šance mají uchazeči o titul fotbalových mistrů světa? Jaký byl letošní ročník festivalu Colours of Ostrava?

Objednat si v restauraci kohoutí hřebínky, to by dnes napadlo málokoho. Přitom tahle pýcha hrdých kohoutů byla před pěti sty lety součástí pokrmů vznešených a bohatých lidí. Chuť hřebínků je totiž velmi lahodná, podobná nejšťavnatějšímu kousku kuřecího stehna.

Objednat si v restauraci kohoutí hřebínky, to by dnes napadlo málokoho. Přitom tahle pýcha hrdých kohoutů byla před pěti sty lety součástí pokrmů vznešených a bohatých lidí. Chuť hřebínků je totiž velmi lahodná, podobná nejšťavnatějšímu kousku kuřecího stehna.

Objednat si v restauraci kohoutí hřebínky, to by dnes napadlo málokoho. Přitom tahle pýcha hrdých kohoutů byla před pěti sty lety součástí pokrmů vznešených a bohatých lidí. Chuť hřebínků je totiž velmi lahodná, podobná nejšťavnatějšímu kousku kuřecího stehna.

Jak dlouho by měl prezident čekat s oznámením, jestli bude znovu kandidovat? Jaké šance mají uchazeči o titul fotbalových mistrů světa? Jaký byl letošní ročník festivalu Colours of Ostrava?Všechny díly podcastu Hlavní zprávy - rozhovory a komentáře můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Objednat si v restauraci kohoutí hřebínky, to by dnes napadlo málokoho. Přitom tahle pýcha hrdých kohoutů byla před pěti sty lety součástí pokrmů vznešených a bohatých lidí. Chuť hřebínků je totiž velmi lahodná, podobná nejšťavnatějšímu kousku kuřecího stehna.

Objednat si v restauraci kohoutí hřebínky, to by dnes napadlo málokoho. Přitom tahle pýcha hrdých kohoutů byla před pěti sty lety součástí pokrmů vznešených a bohatých lidí. Chuť hřebínků je totiž velmi lahodná, podobná nejšťavnatějšímu kousku kuřecího stehna.

Objednat si v restauraci kohoutí hřebínky, to by dnes napadlo málokoho. Přitom tahle pýcha hrdých kohoutů byla před pěti sty lety součástí pokrmů vznešených a bohatých lidí. Chuť hřebínků je totiž velmi lahodná, podobná nejšťavnatějšímu kousku kuřecího stehna.

Objednat si v restauraci kohoutí hřebínky, to by dnes napadlo málokoho. Přitom tahle pýcha hrdých kohoutů byla před pěti sty lety součástí pokrmů vznešených a bohatých lidí. Chuť hřebínků je totiž velmi lahodná, podobná nejšťavnatějšímu kousku kuřecího stehna.

Objednat si v restauraci kohoutí hřebínky, to by dnes napadlo málokoho. Přitom tahle pýcha hrdých kohoutů byla před pěti sty lety součástí pokrmů vznešených a bohatých lidí. Chuť hřebínků je totiž velmi lahodná, podobná nejšťavnatějšímu kousku kuřecího stehna.

Objednat si v restauraci kohoutí hřebínky, to by dnes napadlo málokoho. Přitom tahle pýcha hrdých kohoutů byla před pěti sty lety součástí pokrmů vznešených a bohatých lidí. Chuť hřebínků je totiž velmi lahodná, podobná nejšťavnatějšímu kousku kuřecího stehna.

Objednat si v restauraci kohoutí hřebínky, to by dnes napadlo málokoho. Přitom tahle pýcha hrdých kohoutů byla před pěti sty lety součástí pokrmů vznešených a bohatých lidí. Chuť hřebínků je totiž velmi lahodná, podobná nejšťavnatějšímu kousku kuřecího stehna.

Objednat si v restauraci kohoutí hřebínky, to by dnes napadlo málokoho. Přitom tahle pýcha hrdých kohoutů byla před pěti sty lety součástí pokrmů vznešených a bohatých lidí. Chuť hřebínků je totiž velmi lahodná, podobná nejšťavnatějšímu kousku kuřecího stehna.

Objednat si v restauraci kohoutí hřebínky, to by dnes napadlo málokoho. Přitom tahle pýcha hrdých kohoutů byla před pěti sty lety součástí pokrmů vznešených a bohatých lidí. Chuť hřebínků je totiž velmi lahodná, podobná nejšťavnatějšímu kousku kuřecího stehna.

Soud potvrdil vinu Marine Le Penové za zneužití evropských peněz a mimo jiné jí uložil rok domácího vězení. Na druhou stranu jí ale umožnil kandidovat na prezidentku Francie. „Podezření, soudní proces nebo dokonce i odsouzení vás nemusí nutně z politiky diskvalifikovat. Pro část elektorátu je to skoro výhoda, protože to z vás dělá oběť,“ upozorňuje v Osobnosti Plus analytik, publicista a spisovatel žijící v Marseille František Kalenda.

Soud potvrdil vinu Marine Le Penové za zneužití evropských peněz a mimo jiné jí uložil rok domácího vězení. Na druhou stranu jí ale umožnil kandidovat na prezidentku Francie. „Podezření, soudní proces nebo dokonce i odsouzení vás nemusí nutně z politiky diskvalifikovat. Pro část elektorátu je to skoro výhoda, protože to z vás dělá oběť,“ upozorňuje v Osobnosti Plus analytik, publicista a spisovatel žijící v Marseille František Kalenda.Všechny díly podcastu Osobnost Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Naše létající rozhlasová reportérka a stopařka Zuzana Boučková je dnes na stopě novému pohádkovému místu.

„Pro politiky jsou podcasty strašně jednoduché a pohodlné. Nedivím se jim. Zároveň musím celkem otevřeně říct, že to je často strach z jejich strany nekomunikovat s novináři napřímo,“ myslí si tvůrce Vinohradské 12 Matěj Skalický. „Pro lidi to musí být strašně matoucí. Je naší rolí jim vysvětlovat rozdíl,“ pokračuje novinář, který byl hostem Mediálního cirkusu. Reportér a moderátor Českého rozhlasu Matěj Skalický pracuje ve veřejnoprávním médiu patnáct let, od března 2022 vede a moderuje oblíbený zpravodajský podcast Vinohradská 12. Za svoji práci letos na jaře získal prestižní ocenění Novinářská křepelka. S pořadem také pravidelně boduje v soutěži Podcast roku. „Je dobře, že je ten podcast nejen slyšet, ale i oceňován, protože máme ročně dvacet milionů stažení, to je naprosto impozantní číslo. K tomu mám možná větší respekt než k těm cenám, ale je to něco, co mě těší. Myslím, že to je dobré ohodnocení celého týmu Vinohradské 12,“ říká novinář. „Vinohradskou 12 dělá denodenně přes deset lidí. Ne každý díl dělá deset lidí, ale ten tým je více než desetičlenný. A ti lidé tam nechávají srdce, protože to je práce na minimálně čtrnáct hodin denně a je to někdy hodně náročné.“ Ty jsi blázen, proč bys to dělal? Ročně tým Vinohradské 12 vyrobí zhruba 250 dílů, až na pár výjimek drtivou většinu z nich moderuje Skalický. „Je to sedm dní v týdnu, dvanáct měsíců v roce. Je to strašné, ale právě tak to má být. Podle mě je hrozně důležité, že to moderuje jeden člověk. První tři měsíce jsem si myslel, že vydržím tři měsíce. Pak jsem si myslel, že šest. Pak, že rok. A teď to už držíme čtyři roky a kus. Je to náročné, ale nestěžuji si, dělám to strašně rád. Vnímám to jako extrémně důležitou službu,“ vypráví moderátor, který každý všední den se svými hosty v podcastu rozebírá jedno z klíčových domácích nebo zahraničních témat. Na víkendy zároveň chystá speciální podcastové série. „Každý mi říkal: ‚Ty jsi blázen, proč bys to dělal?‘ Ale já v tom vidím to, že se toho děje strašně moc, tak proč bych měl ochuzovat posluchače a posluchačky o jeden den zpravodajských událostí? Tak jim ten speciál dám na víkend. Třeba o víkendu někam cestují, tak si něco nadčasového rádi poslechnou,“ vysvětluje Skalický. Vinohradskou 12 převzal Matěj Skalický v rozhlase před čtyřmi lety po původní zakladatelce projektu Lence Kabrhelové, která se svým týmem odešla do Seznam Zpráv pracovat na zpravodajském podcastu 5:59. „Měl jsem tehdy jet jako zpravodaj za Český rozhlas do Spojených států a přišla tato nabídka. To byla taková Sofiina volba, ale overchoice efekt, že máte strašně moc dobrých nabídek a teď si máte jednu vybrat. Já jsem za to samozřejmě hrozně vděčný, ale byl to tlak. Samozřejmě jsem vstupoval do vod - a všechna čest Lence, že sem ten formát z Ameriky přinesla - o kterých jsem věděl, že jsou a budou hrozně populární. A že budu určitě víc vidět, víc slyšet a že nesmím selhat,“ vypráví novinář. "Pro mě bylo důležité navázat na to, co dělala Lenka, i s ohledem na to, že si ji extrémně vážím za to, co udělala. Takže tam nebylo pochyb, jakou cestou se vydat, “ dodává Skalický. Zároveň neskrývá, že začátky byly velmi těžké. „Už jsem v té době studoval podcasty na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a zpravodajské podcasty zvlášť, ale nevěděl jsem, jak se to dělá. Je to je trochu jiné rádio, takové rádio 2.0 a musíte tomu hodně přizpůsobit styl komunikace, výrobní procesy. A já jsem si skládal celý tým znovu,“ vzpomíná. „První tři měsíce byly strašné. Epizody jsme dělali déle než den. Jezdil jsem se domů na čtyři hodiny vyspat a jel jsem tam zpátky. Měl jsem vysoké nároky. Uměl bych natočit rozhovor a vydat ho, ale takto se podcasty formátu The Daily od New York Times, což je trochu modifikovaná Vinohradská 12, nedělají. To chce píli, to chce zručnost a to se musíte naučit. A já si myslím, že se to doteď učím,“ popisuje novinář. „Z 26 hodin, co nám trvala první epizoda, to si doteď pamatuji a už bych se k tomu v životě nechtěl vracet, tak jsme na takových 10, 16 na jednu epizodu. Já jsem to chtěl tolikrát vzdát, ale tolikrát. Ale nevzdali jsme to, za to jsem rád. Teď říkám všem, ať nikdy nic nevzdávají,“ dodává. Publikum na Spotify a na YouTube stárne Popularita podcastů v Česku v posledních letech stále roste a každý rok přibývají nové pořady. Ve velkém si je už oblíbili také politici a politické strany v čele s premiérem Andrejem Babišem (ANO), který ve veřejném prostoru i v médiích na svá videa pravidelně odkazuje. „Podcasty a videocasty dělají všichni, nejen hnutí ANO, ale naprosto všichni. Pro lidi to musí být strašně matoucí. Je naší rolí jim vysvětlovat rozdíl,“ myslí si novinář. „Pro politiky je to strašně jednoduché a pohodlné. Já se jim nedivím, že to dělají, protože současná doba to umožňuje a pro ně je to přece mnohem méně složité jít si někam něco říct třeba s parťákem ze strany, než být konfrontován novinářem někde na rozhovoru. Zároveň musím celkem otevřeně říct, že to často je strach z jejich strany nekomunikovat s novináři napřímo anebo neodpovídat na otázky a jenom si to říct někde v podcastu.“ Měl by Český rozhlas vyrábět i podcasty žánru true crime? Jaké trendy na tuzemské podcastové scéně stále chybí? A bude boom podcastů ještě pokračovat? -- Mediální cirkus, podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči. Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.

„Chtěl jsem vytvořit intimní příběh o tom, do jaké míry mohlo socialistické Československo zasahovat do života svých občanek,“ vysvětluje ve festivalové Osobnosti Plus Ivan Ostrochovský, režisér snímku Pramen, který zkoumá nucenou sterilizaci romských žen. „Už se déle nedalo čekat. Romské ženy se soudily u evropských i slovenských soudů, což nás ponouklo k natočení filmu, protože může pomoci toto téma otevřít,“ popisuje.Všechny díly podcastu Osobnost Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

„Psům a Židům vstup zakázán – právě tato cedule na cukrárně definitivně ukončila moje dětství. Najednou jsem pochopila, že už nejsme normální rodina jako ostatní,“ vzpomíná spisovatelka Eva Erbenová, která už 77 let žije v Izraeli. „Nevím, jestli mi to rodiče vysvětlili, myslím, že jsem to pochopila sama,“ doplňuje žena, která se narodila jako Eva Löwidtová do pražské židovské rodiny. Všechny díly podcastu Osobnost Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

„Po roce 2021 došlo k extrémně rychlému poklesu k extrémně nízkým hodnotám. Takže jsme se loni, to jsou poslední známá čísla, opět přiblížili relativním platům, které patří k nejnižším nejen v Evropské unii, ale i v rámci 40 zemí OECD,“ představuje zjištění nové studie o vývoji platů českých učitelů její spoluautor, ekonom a výkonný ředitel centra IDEA při CERGE-EI Daniel Münich. Poslechněte si rozhovor.

„Po roce 2021 došlo k extrémně rychlému poklesu k extrémně nízkým hodnotám. Takže jsme se loni, to jsou poslední známá čísla, opět přiblížili relativním platům, které patří k nejnižším nejen v Evropské unii, ale i v rámci 40 zemí OECD,“ představuje zjištění nové studie o vývoji platů českých učitelů její spoluautor, ekonom a výkonný ředitel centra IDEA při CERGE-EI Daniel Münich. Poslechněte si rozhovor.Všechny díly podcastu Dvacet minut Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Zatímco od tohoto týdne už ve svatovítské katedrále zní nový nástroj, my se v dalším díle seriálu dnes vydáme do obsáhlého rozhlasového archivu a připomeneme si nejvýznamnější okamžiky, které doprovázely jeho předchůdci. Například v roce 1937 se zvuk varhan nesl katedrálou při posledním rozloučení s prvním československým prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem.

CELÝ DÍL NAJDETE NA https://herohero.co/studion A V RÁMCI KLUBOVÉHO PŘEDPLATNÉHO DENÍKU N https://denikn.cz/podcast-studio-n/ Když přijede do měst poblíž fronty, stále sebou při výbuších trhne. Místní už často ne. „Jejich těla na to nereagují, jejich nervová soustava už to nevnímá. Jsou jako chodící duchové, jako přízraky města,“ popisuje ve Studiu N válečná zpravodajka České televize Darja Stomatová. Když viděla první mrtvé tělo, zažila šok. „Můj mozek začal fungovat specifickým způsobem. Dodnes si nemůžu vybavit, jak to tělo vypadalo a v jakém prostředí bylo,“ říká. Nejhorší vzpomínky ale podle ní nejsou vizuální. „Horší je pach. Ten smrad, který je na takovém místě.“ Po letech reportování z fronty si podle ní mozek na obrazy smrti zvykne víc, než by si člověk chtěl připustit. Čichová paměť ale zůstává. „Často se mi stává, že když vidím záběry z fronty, vybaví se mi, jak to tam smrdí.“ „Zápach tlejícího těla, střelný prach, všechno se to mísí dohromady. Je to podivný sladký zápach, který se ti vryje do mozku,“ popisuje. Vzpomíná i na situaci, kdy jejich auto stálo daleko od místa, kde byla vykládána těla. Přesto v něm zápach zůstal ještě několik dní. Rusko podle zpravodajky útoky na Ukrajinu v poslední době výrazně stupňuje. „Ruský prezident situaci graduje. Útoky eskalovaly – obzvlášť na Kyjev. Byly to útoky plné pomsty,“ míní. „Říká se, že krátce před koncem války konflikty běžně eskalují. Já si ale říkám – když je eskalace teď, co může být dalšího? Mír je v nedohlednu,“ tvrdí. Ukrajina podle ní může uspět jen tehdy, dokáže-li přenášet náklady války i na ruskou stranu. Za zásadní považuje útoky na ruské rafinerie, přístavy nebo logistickou infrastrukturu. „Je vidět velký pokrok. To, jak Ukrajina využívá vlastní technologie, je zásadní krok.“ Ve Studiu N se dostáváme i k tlaku Babišovy vlády na veřejnoprávní média. Podle Stomatové se Česká televize ocitla v situaci, kdy neřeší svou budoucí roli, ale vlastní existenci. „Česká televize a televize obecně by dnes měly diskutovat o tom, jak obstát ve světě sociálních sítí a technologických změn. Místo toho bojujeme o přežití.“ Debata o fungování České televize by se podle ní měla vést především s veřejností. „My se zodpovídáme poplatníkům, ne politikům.“ Kritizuje, že diskuzi o podobě veřejné služby převzali političtí aktéři namísto samotných koncesionářů. Jestliže mají lidé vůči České televizi výhrady, televize by je podle ní měla reflektovat a případně se měnit. „Jenže tahle debata neexistuje, protože tu iniciativu přebral někdo jiný – politici.“ Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či na YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

V roce 1946 byla nastoupena cesta ke komunistickému státu, byť to tehdy téměř nikdo netušil. Výrazné vítězství komunistů znamenalo jejich klíčovou roli ve vedení státu, ale jejich tehdejší volební program nenaznačoval, že by chtěli změnit demokratický charakter státu. Byl to tedy podvod na voličích? A proč se parlamentní volby v Československu uskutečnily tak pozdě po skončení války? Poslechněte si Jak to bylo doopravdy s historikem Michalem Stehlíkem. (Vysíláme v repríze.)

V roce 1946 byla nastoupena cesta ke komunistickému státu, byť to tehdy téměř nikdo netušil. Výrazné vítězství komunistů znamenalo jejich klíčovou roli ve vedení státu, ale jejich tehdejší volební program nenaznačoval, že by chtěli změnit demokratický charakter státu. Byl to tedy podvod na voličích? A proč se parlamentní volby v Československu uskutečnily tak pozdě po skončení války? Poslechněte si Jak to bylo doopravdy s historikem Michalem Stehlíkem. (Vysíláme v repríze.)Všechny díly podcastu Jak to bylo doopravdy můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Jediného pozůstatku po tramvajích v Českých Budějovicích si můžete všimnout na Mariánském náměstí. Zůstal tu sloup postavený během rekonstrukce trati ve 20. letech minulého století. V zorném poli ho budete mít, pokud si stoupnete před Mariánská kasárna a podíváte se směrem k Černé věži.

Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju.Josef Veselka za poslední tři roky nikomu nezachránil život. Což je něco, co je v jeho životě zcela nezvyklé: předtím zachraňoval životy na denní bázi. Ne proto, že je superman nebo má mimořádné schopnosti. Ale protože je kardiolog. Zachraňování životů je něco, co kardiologové dělají běžně. Je to jejich práce. Josef Veselka tuhle práci miloval, a teď ji už tři roky nedělá, a nikoli proto, že si to tak vybral.Disclaimer: Josef Veselka je můj kamarád a známe se dlouho, a myslím i dobře. Nejsem nezaujatý novinář ani komentátor. Tohle je ostatně už pátý podcast za sedm let, který jsme spolu natočili. Ne proto, že bych mu chtěl dělat reklamu nebo propagaci, ani jedno nepotřebuje a nestojí o to. Ale protože se nám spolu dobře povídá.A taky proto, že Josef Veselka má vždycky co říct. Pořád je totiž vědec, a to ne ledajaký: před měsícem mu vyšla studie v The American Journal of Cardiology, a on je jejím prvním autorem. Týká se léku, který může změnit léčbu hypertrofické kardiomyopatie, tedy nemoci, v níž Veselka patří ke světové špičce.Zároveň je spisovatel. Právě vydal thriller Prezidentské konzilium, první díl tetralogie Správci systému. Je o tom, co se stane, když se kolem nemocného prezidenta sejdou chytré hlavy a každá sleduje jiné cíle, než se zdá. Veselka ví, o čem píše: v jednom prezidentském konzíliu, tom Havlově, sám seděl.  Ale pozor, prezident v románu není Havlem inspirovaný. Skoro by se dalo říct, že je charakterově na úplně druhém konci spektra. A vzorem pro Veselkovu postavu nebyl žádný z prezidentů, které Česko mělo. Je to postava komplexní, šokující... a víc neřeknu, protože už bych prozrazoval děj. Veselkova rada budoucím prezidentům mimochodem zní: nechtějte konzilium, chtějte jednoho fachmana.Mluvili jsme o tom, proč Josef Veselka ydržel v německé nemocnici jen čtyři měsíce, přestože tvrdil, že chce pracovat až do smrti. Proč? Třeba proto, že mu tam stokrát řekli, že je překvalifikovaný. Německé zdravotnictví popisuje jako excelovou tabulku, kde má každý své místo — a on byl to číslo v tabulce, které bliká červeně. Povídali jsme si i o tom, co cítil, když policie zatkla ředitele Motola, s nímž si patnáct let tykal, ale který smybolizoval nespravedlnost toho, že po několika dekádách v oboru odešel ze sálu, kde sám sebe vnímal jako nejvíc užitečného. Co tedy cítil? Byly to tři různé emoce a mezi nimi jen dny. Jaké emoce to byly? Poslouchejte.A konečně, mluvili jsme i o tom, proč se v Česku dá koupit lecos, ale špičková zdravotní péče ne, a proč je proto zdravotnictví tak cenná kořist pro politiky. Cennější než například České dráhy.Samozřejmě došlo na umělou inteligenci. Veselka napsal o své nemoci tři knihy a stovku odborných článků, a přesto říká, že v testu z vlastního oboru by ho ChatGPT porazil. Svému chatu říká Maxi a konzultuje s ním i vlastní zdraví. Pokud chcete v AI najít partnera, který vám bude pomáhat, a nikoli bojovat s vašimi lékaři, i to se v dnešní epizodě dozvíte.Připomínám: v pátek 19. června mám v Divadle v Řeznické první reprízu svého standupového speciálu. Hodně mi na tomhle materiálu záleží, nejen proto, že se ke standupu vracím zhruba p roční pauze, a je to osm let od mého posledního sólového speciálu. Ten se jmenoval Manželka mi slíbila černošku, a i o tom bude v Řeznické řeč.Těším se na vás, a lístky si můžete koupit na webu divadla. Odkaz najdete na mém webu Jedno procento. Ještě jednou díky. A teď už …… přeju příjemný a pohodový poslech.

Herečku Lenku Termerovou dlouhodobě přitahují staří lidé a jejich tváře. „Fascinují mě vrásky a upracované ruce. Jako měla třeba Dana Medřická,“ přiznává v Blízkých setkáních Terezy Kostkové. Právě s tématem stáří a životního bilancování se potkala i v nejnovějším snímku režiséra Jana Svěráka Pět švestek. Jaké bylo natáčení na moři? Co herce během několika týdnů v Řecku nejvíc překvapilo? A proč se jí práce na filmu vybavuje jako „hezký tábor“?Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Herečku Lenku Termerovou dlouhodobě přitahují staří lidé a jejich tváře. „Fascinují mě vrásky a upracované ruce. Jako měla třeba Dana Medřická,“ přiznává v Blízkých setkáních Terezy Kostkové. Právě s tématem stáří a životního bilancování se potkala i v nejnovějším snímku režiséra Jana Svěráka Pět švestek. Jaké bylo natáčení na moři? Co herce během několika týdnů v Řecku nejvíc překvapilo? A proč se jí práce na filmu vybavuje jako „hezký tábor“?

První dva české mučedníky komunistického režimu čeká tento víkend blahořečení. Na Slovensku už jich mají pět, mezi nimi třeba Titus Zeman, Zdenka Schelingová nebo Ján Havlík. „Ztělesňuje nejhlubší a nejvážnější charisma Slovenska, a to je ochota trpět za hodnoty,“ charakterizuje Havlíka bývalý křesťanský aktivista František Mikloško. Nejvíc novodobých mučedníků se na Slovensku podařilo blahořečit za papeže Jana Pavla II. Jak proces probíhá? Poslechněte si reportáž.

Červené koberce, obrazy ze státních sbírek, mapa Velkého Uherska na ručně malovaném glóbu, luxusní salonky nebo křeslo připomínající spíš trůn než kancelářský nábytek. Maďaři poprvé nahlížejí do budov, které byly za vlády Viktora Orbána přísně střeženým centrem politické moci. Zájem je obrovský.

Červené koberce, obrazy ze státních sbírek, mapa Velkého Uherska na ručně malovaném glóbu, luxusní salonky nebo křeslo připomínající spíš trůn než kancelářský nábytek. Maďaři poprvé nahlížejí do budov, které byly za vlády Viktora Orbána přísně střeženým centrem politické moci. Zájem je obrovský.Všechny díly podcastu Zápisník zahraničních zpravodajů můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Ztvárnila desítky filmových rolí, větší počet těch divadelních. Stát se herečkou bylo pro Ivanu Chýlkovou splnění dětského snu. „Hrozně jsem si to přála. Všichni mi ve Frýdku-Místku vysvětlovali – i potom na ostravské herecké konzervatoři –, že nebudu moct být herečka, že jsem moc vysoká. Myslím si, že když člověk bytostně touží něčím být, že vysílá energii a není možné, aby ho něco z toho minulo,“ zamýšlí se. Její nejnovější rolí je ztvárnění spisovatelky Patricie Highsmith.Všechny díly podcastu Host Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Ztvárnila desítky filmových rolí, větší počet těch divadelních. Stát se herečkou bylo pro Ivanu Chýlkovou splnění dětského snu. „Hrozně jsem si to přála. Všichni mi ve Frýdku-Místku vysvětlovali – i potom na ostravské herecké konzervatoři –, že nebudu moct být herečka, že jsem moc vysoká. Myslím si, že když člověk bytostně touží něčím být, že vysílá energii a není možné, aby ho něco z toho minulo,“ zamýšlí se. Její nejnovější rolí je ztvárnění spisovatelky Patricie Highsmith.Všechny díly podcastu Host Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.