Podcasts about byly

Po osmdesáté slavíme konec druhé světové války. Zdánlivě o ní všechno víme, přitom ale je pořád mnoho neznámých příběhů i jenom u nás ve střední Evropě. Třeba příběh nejmenšího slovanského národa, Lužických Srbů: slovanští občané Německa byli germanizováni, měli zakázáno používat svou řeč, muži museli sloužit ve wehrmachtu. Na jaře 1945 přišla sovětská armáda a pod ní začleněná 2. polská armáda Lužici osvobodit, na což ženy vzpomínají jako na největší hrůzu svých životů. Sověti znásilňovali, Poláci kradli. Drážďany hořely, Budyšín byl rozstřílen, Lužice vydrancována. Zlato ztratilo veškerou cenu, rodiny byly rozbité, lidé se vydali na cesty. Mnoho z nich i do Čech, válkou dotčených málo. Lužičtí Srbové válku vyhráli, přesto jsou dnes na poražené straně. Poslechněte si příběh, který by vám neměl zůstat utajen, protože v něm jsou významně přítomni i Češi. Jakub a Lukáš Novosadovi v dalším díle svého sourozeneckého podcastu přibližují historii, která neprávem stále stojí stranou pozornosti.„Dovolím si prohlásit, že druhá světová válka zdechla v Hórkách, neboť útok polního maršála Schörnera byl posledním nesmyslným útokem Hitlerovy armády. Její nejvyšší velitel se totiž mezitím v Berlíně zastřelil,“ napsal spisovatel Jurij Koch a konstatoval tak, že Lužičtí Srbové by měli být plnohodnotně přítomni u oslav konce druhé světové války. Leč nejsou. Neslaví je, protože neslaví ani Německo. V Německé demokratické republice, pod níž Lužice spadala, se do roku 1965 slavil 8. května Tag der Befreiung (Den osvobození). Později na oslavy došlo už jen dvakrát při kulatých výročích: při čtyřicátém v roce 1985 znovu 8. května pod zavedeným názvem, při třicátém v roce 1975 o den později pod hlavičkou Tag des Sieges (Den vítězství). Jinak nikdy, od německého znovusjednocení v roce 1990 už vůbec – až před pěti lety svátek vyhlásila spolková země Berlín.Nacismus v Lužici trval od roku 1933 do roku 1945 a Slované, které Hitlerův režim nejprve vábil k volbám, byli postupně víc a víc šikanováni. Byly zakazovány jejich tiskoviny, finančně byly podporovány rodiny, které se zřekly slovanského jazyka, naopak ty, které na něm trvaly, byly pronásledovány. Učitelé a faráři byli odesíláni do ryze německojazyčných oblastí, zatímco do Lužice naopak přicházely prověřené kádry, neschopné slovanského slova. Po nacistické buzeraci přišlo jaro 1945 a rovinatá země posloužila jako prostor pro vpád sovětské armády na Berlín. Operovaly tu polské jednotky spolu se sovětskými, padly stovky Poláků.Pamětnice dodnes říkají, že nacisté se chovali strašně, ale že to, co předváděli Sověti, bylo daleko horší. Známé jsou cedulky, které si Lužičtí Srbové vyvěšovali na dveře domů a na nichž azbukou byly vyvedeny nápisy: „Zde bydlí Slované, ne Němci.“ Nepomáhalo to – zabitých a znásilněnýchbylo mnoho. Asi je to logické: Němci tu byli doma, území neokupovali, nerabovali na něm ani neznásilňovali, zatímco Rudá armáda ano. Navíc v chaosu války zřejmě nikdo nehleděl na to, kdo je kdo, ostatně Rudoarmějci patrně nevěděli, že by v Lužici, tedy v Německu, mohli Slované žít.Pamětníci také vzpomínají na rudé nebe, když hořely Drážďany – vidět ho bylo i daleko z Čech. Fronta celou zemi zničila, byl hlad, všechno zničené a vypálené. Nebyla práce, proto lidé odcházeli do Čech, kde naopak byla a poptávka po lidech také. Už zůstali, šlo o ryzí ekonomickou migraci. A zároveň byla dotvořena další zkáza: odsun Němců z Čech znamenal, že někam ti lidé jít museli. A tak šli mimo jiné do Lužice, kterou germanizovali. Dotvořili Češi, kteří se po staletí snažili pomáhat Lužickým Srbům a podporovat je, jejich zkázu? Aneb konečně podcast, který klade zásadní otázky.

➕Playlist k případu #8passengers https://www.youtube.com/playlist?list=PLU2-JoVcAh_xx1M38_KUnzJyZO0uS2XT2

Územní svaz Českého rybářského svazu v Plzni intenzivně zarybnil pstruhové vody, na kterých už mohou od 16. dubna lovit sportovní rybáři.Všechny díly podcastu Hobby magazín speciál můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Územní svaz Českého rybářského svazu v Plzni intenzivně zarybnil pstruhové vody, na kterých už mohou od 16. dubna lovit sportovní rybáři.

V Omeletkách si budeme povídat o Velikonocích. Ty byly pro mého otce svátkem roku. Věděla jsem, že už v šest ráno k nám do bytu vtrhnou tátovi kamarádi z Ukrajiny a budou na mě lít parfémy a studenou vodu. A věděla jsem, že budou zmrtvýchvstání Ježíše Krista zapíjet kořaličkou až do hluboké noci. Uslyšíte příspěvek Aleny Nedomové Velikonoční neděle. Halina Pawlowská nabídne povídku Jak blbá, tak široká. A přidá recept na svou domácí nádivku.

Ota Balage zanechal výraznou stopu nejen na české rockové scéně, ale především v jedné z nejvýraznějších formací devadesátých let – v triu Baláž, Střihavka, Pavlíček. V současnosti hraje se svou vlastní kapelou Balage Band. „Hrajeme čím dál víc. Nové písničky se hodně povedly, lidem se líbí,“ říká v pořadu Alex a host.

Ota Balage zanechal výraznou stopu nejen na české rockové scéně, ale především v jedné z nejvýraznějších formací devadesátých let – v triu Baláž, Střihavka, Pavlíček. V současnosti hraje se svou vlastní kapelou Balage Band. „Hrajeme čím dál víc. Nové písničky se hodně povedly, lidem se líbí,“ říká v pořadu Alex a host.

Ota Balage zanechal výraznou stopu nejen na české rockové scéně, ale především v jedné z nejvýraznějších formací devadesátých let – v triu Baláž, Střihavka, Pavlíček. V současnosti hraje se svou vlastní kapelou Balage Band. „Hrajeme čím dál víc. Nové písničky se hodně povedly, lidem se líbí,“ říká v pořadu Alex a host.

Ota Balage zanechal výraznou stopu nejen na české rockové scéně, ale především v jedné z nejvýraznějších formací devadesátých let – v triu Baláž, Střihavka, Pavlíček. V současnosti hraje se svou vlastní kapelou Balage Band. „Hrajeme čím dál víc. Nové písničky se hodně povedly, lidem se líbí,“ říká v pořadu Alex a host.

Ota Balage zanechal výraznou stopu nejen na české rockové scéně, ale především v jedné z nejvýraznějších formací devadesátých let – v triu Baláž, Střihavka, Pavlíček. V současnosti hraje se svou vlastní kapelou Balage Band. „Hrajeme čím dál víc. Nové písničky se hodně povedly, lidem se líbí,“ říká v pořadu Alex a host.

Ota Balage zanechal výraznou stopu nejen na české rockové scéně, ale především v jedné z nejvýraznějších formací devadesátých let – v triu Baláž, Střihavka, Pavlíček. V současnosti hraje se svou vlastní kapelou Balage Band. „Hrajeme čím dál víc. Nové písničky se hodně povedly, lidem se líbí,“ říká v pořadu Alex a host.

Ota Balage zanechal výraznou stopu nejen na české rockové scéně, ale především v jedné z nejvýraznějších formací devadesátých let – v triu Baláž, Střihavka, Pavlíček. V současnosti hraje se svou vlastní kapelou Balage Band. „Hrajeme čím dál víc. Nové písničky se hodně povedly, lidem se líbí,“ říká v pořadu Alex a host.

Ota Balage zanechal výraznou stopu nejen na české rockové scéně, ale především v jedné z nejvýraznějších formací devadesátých let – v triu Baláž, Střihavka, Pavlíček. V současnosti hraje se svou vlastní kapelou Balage Band. „Hrajeme čím dál víc. Nové písničky se hodně povedly, lidem se líbí,“ říká v pořadu Alex a host.

Ota Balage zanechal výraznou stopu nejen na české rockové scéně, ale především v jedné z nejvýraznějších formací devadesátých let – v triu Baláž, Střihavka, Pavlíček. V současnosti hraje se svou vlastní kapelou Balage Band. „Hrajeme čím dál víc. Nové písničky se hodně povedly, lidem se líbí,“ říká v pořadu Alex a host.

Hlídej si svůj drink! Tuhle radu slyšela v dospívání alespoň jednou nejspíš většina z nás. Přesto, že přidání omamné látky do pití není nic nového, dosud se tohle téma v českém prostředí příliš neřešilo. Šlo o jakési veřejné tajemství. To se rozhodla změnit organizace Beat Sexism, jejíž provozní ředitelka Veronika Šimková je hostem nového dílu pořadu Blesk Podcast. „Drink spiking může být jen hodně hloupý vtip ze strany kamarádů, ale může skončit i fatálně. Znásilněním nebo smrtí oběti,“ říká v rozhovoru.

Je posledním mistrem Československa. „Poprvé se běželo v roce 1991 a já to shodou okolností vyhrál. Pak jsme se rozpadli, takže jsem doživotní mistr,“ směje se. Kolik let vůbec běhá a kolikrát běžel maraton? Jak se běhá v horku či dešti? Co mají při běhu dělat ruce? Existuje pravidlo správného tempa? Co jíst před tím, než vyběhneme? Byly chvíle, kdy v životě neměl rád běh?Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Omeletky jsou dnes naplněné tajemnými silami. Moje přítelkyně se bála v bytě. V koupelně někdo splachoval. Byly jsme tam s kamarádkami. Slyšely splachování a taky jsme nikoho neviděly. Jeden mystik jí poradil zapálit černou svíci. A pak ho uviděla. Mimozemšťan byl sousedův kocour, který okénkem do světlíku rozverně tahal za splachovadlo. Halina Pawlowská nabídne recept na toasty se sardinkovou pomazánkou a přečte příspěvek Amálky Zahradníčkové Jak bráška hlídal Čárlíka.

„Všechny věci, které v dětství zažil, jsou prostě na jednoho člověka moc,“ myslí si o Miloši Formanovi Patrik Děrgel. Díky přípravám na roli slavného režiséra v představení Musea Kampa studoval jeho příběh docela podrobně. Ve studiu Rádia Praha mluvil také o dalších rolích nebo o svém vztahu k hlavnímu městu i k dabingu.Všechny díly podcastu Host Lenky Vahalové můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

„Všechny věci, které v dětství zažil, jsou prostě na jednoho člověka moc,“ myslí si o Miloši Formanovi Patrik Děrgel. Díky přípravám na roli slavného režiséra v představení Musea Kampa studoval jeho příběh docela podrobně. Ve studiu Rádia Praha mluvil také o dalších rolích nebo o svém vztahu k hlavnímu městu i k dabingu.

„V Indii se rukama jí dodnes. I na státní večeři v Dillí, kde jsme byli s prezidentem a večeřeli v prezidentském paláci, mnozí hosté jedli rukama,“ vzpomíná Ladislav Špaček.

„V Indii se rukama jí dodnes. I na státní večeři v Dillí, kde jsme byli s prezidentem a večeřeli v prezidentském paláci, mnozí hosté jedli rukama,“ vzpomíná Ladislav Špaček.

„V Indii se rukama jí dodnes. I na státní večeři v Dillí, kde jsme byli s prezidentem a večeřeli v prezidentském paláci, mnozí hosté jedli rukama,“ vzpomíná Ladislav Špaček.

„V Indii se rukama jí dodnes. I na státní večeři v Dillí, kde jsme byli s prezidentem a večeřeli v prezidentském paláci, mnozí hosté jedli rukama,“ vzpomíná Ladislav Špaček.

„V Indii se rukama jí dodnes. I na státní večeři v Dillí, kde jsme byli s prezidentem a večeřeli v prezidentském paláci, mnozí hosté jedli rukama,“ vzpomíná Ladislav Špaček.

„V Indii se rukama jí dodnes. I na státní večeři v Dillí, kde jsme byli s prezidentem a večeřeli v prezidentském paláci, mnozí hosté jedli rukama,“ vzpomíná Ladislav Špaček.

„V Indii se rukama jí dodnes. I na státní večeři v Dillí, kde jsme byli s prezidentem a večeřeli v prezidentském paláci, mnozí hosté jedli rukama,“ vzpomíná Ladislav Špaček.

„V Indii se rukama jí dodnes. I na státní večeři v Dillí, kde jsme byli s prezidentem a večeřeli v prezidentském paláci, mnozí hosté jedli rukama,“ vzpomíná Ladislav Špaček.

„V Indii se rukama jí dodnes. I na státní večeři v Dillí, kde jsme byli s prezidentem a večeřeli v prezidentském paláci, mnozí hosté jedli rukama,“ vzpomíná Ladislav Špaček.

„V Indii se rukama jí dodnes. I na státní večeři v Dillí, kde jsme byli s prezidentem a večeřeli v prezidentském paláci, mnozí hosté jedli rukama,“ vzpomíná Ladislav Špaček.

„V Indii se rukama jí dodnes. I na státní večeři v Dillí, kde jsme byli s prezidentem a večeřeli v prezidentském paláci, mnozí hosté jedli rukama,“ vzpomíná Ladislav Špaček.

„V Indii se rukama jí dodnes. I na státní večeři v Dillí, kde jsme byli s prezidentem a večeřeli v prezidentském paláci, mnozí hosté jedli rukama,“ vzpomíná Ladislav Špaček.

Za roli vyšetřovatele Jiřího Markoviče v kriminální sérii Metoda Markovič – Hojer dostal Petr Lněnička nedávno Českého lva. „Trvalo to, než jsem se pana Markoviče v sobě zbavil. Nánosů, které zřejmě i on musel v sobě nést a musely ho ovlivňovat,“ říká herec, který už natáčí druhou sérii, tentokrát věnovanou případu spartakiádního vraha Jiřího Straky. Mezitím se ale Petr Lněnička stihl blýsknout také v dalším oceňovaném snímku – ve filmu Vlny ztvárnil postavu Jana Petránka.Všechny díly podcastu Osobnost Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

19. září budeme svědky rozlepení obálky s údajnými posledními slovy Tomáše Garrigue Masaryka. Vše uslyšíte exkluzivně v přímém přenosu na Radiožurnálu. A než se tak stane, zveme vás k pátrání po tom, co dalšího hmatatelného lze z odkazu prvního československého prezidenta v archivech a depozitářích najít.

Bunkr, Mersey, Rock Hill, Pod lampou, Hudební bazar, Banán, Roxy, Tukan – to je jen několik málo z velkého množství hudebních klubů, které u nás fungovaly v 90. letech. Patřily k fenoménům tohoto neobyčejného desetiletí.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 68 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠ A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR⁠⁠Počet rozhovorů, které má moderátor a novinář Honza Dědek aktuálně na kontě, se blíží úctyhodným šesti tisícům. Sebekriticky přiznává, že těch, za kterými si bezvýhradně stojí, je výrazně méně než takových, na kterých by nic neměnil. Po každém natáčení mu v hlavě šrotuje, co mohlo být jinak. Tím, kdo ho vyškolil nejvíc, byl jeho idol Jan Kraus. Pozval si ho v roce 2011 do jednoho z prvních dílů 7 pádů a interview s ním pro něj bylo v tom nejlepším slova smyslu velkou školou, na kterou nikdy nezapomene. Udělal v něm spoustu chyb. A nejen v něm, i v epizodách, které následovaly. Díky tomu je ale dnes tam, kde je. Je přesvědčený, že právě úkroky stranou člověka posilují a posouvají vpřed. Hosty do pořadu si vybírá podle jednoduchého kritéria „dvou Z“, jestli jsou zábavní nebo zajímaví. Věří, že pokud vzbudí jeho zvědavost a touhu dozvědět se víc, získají si i pozornost diváků. Primárně těch, kteří sedí v divadle, kde se talkshow natáčí. Atmosféra, kterou v hledišti vytvoří, pak totiž ovlivňuje i výsledný videozáznam. Byly přitom doby, kdy převážnou část publika tvořili přátelé jeho rodičů, kteří jim kupovali lístky, aby sál nezůstal prázdný. Došlo to tak daleko, že se se svým pořadem dostal do milionové ztráty. Zlom přišel až po jedenácti letech. O své cestě mezi nejpopulárnější televizní baviče i o tom, kam by rád směřoval dál, vypráví Honza Dědek v našem rozhovoru. Poslechněte si.

Byly premier o relacjach z Ukrainą, decyzjach USA, o pomocy, resecie z Rosją, polskich interesach i odejściu Zełenskiego

Byly to první svobodné volby po víc jak půl století! Proběhly ve dnech 8. a 9. června 1990 a ti, kdo je zažili, dodnes pamatují euforii, která je provázela. Pro mnohé z nás to byly vůbec první svobodné volby v životě. I v tak hektickém období ale lidé prožívali své každodenní starosti i radosti, obavy a naděje.

Když v únoru 2022 začala ruská invaze na Ukrajinu, stahovali se západní novináři do bezpečnějších částí země. V Charkově u ruských hranic zůstal jediný západní televizní štáb - čeští novináři Darja Stomatová a Ján Schürger. „Lidi byli strašně rádi, že tam jsme. Pomáhali nám, chtěli, aby lidi na Západě měli informace,“ vypráví v podcastu Mediální cirkus válečná zpravodajka České televize Dajra Stomatová, která se svými vstupy z války proslavila.Stomatové bylo tehdy navíc pouhých 30 let a za sebou měla pouze jednu velkou zahraniční zkušenost. A sice reportování z Běloruska během masivních protestů proti zmanipulovaným prezidentským volbám ve prospěch diktátora Alexandra Lukašenka, kde byla poprvé právě s kamaramanem Jánem Schürgerem. I ty byly vyhrocené, masivně při nich totiž zatýkala běloruská tajná policie.„Pamatuju si na okamžik, kdy jsme byli na náměstí v Minsku, bylo tam strašně moc lidí, velký dav, byla tam policie a Honza mi tehdy říkal: Když se ten dav pohne, tak hlavně buď u zdi a někam nelez, nebuď mezi těmi lidmi, nenech se strhnout. To byly takové moje první rady od Honzy, kdy potom jsem to využívala na jiných cestách,“ vypráví Darja.Na Ukrajině před invazí natáčela napjatou atmosféru v zemi a začátek války ji a  kameramana Jána Schürgera zastihl právě v Charkově. „Samozřejmě jsem se bál, ale člověk musí uvažovat velmi racionálně a my jsme vlastně zůstali na místě proto, abychom byli v bezpečí, protože vždycky nejnebezpečnější situace nastávají, když někam člověk přijíždí nebo odjíždí,“ říká Schürger.Z Ukrajiny reportovali pro televizní stanici CNN Prima News a díky tomu, že stali poslední západním štábem na místě, dokonce vstupovali do živého vysílání americké CNN. „Říkali jsme si, že zůstaneme, dokud budeme schopni vysílat živé vstupy, na tom jsme vlastně postavili celé to začáteční reportování,“ vzpomíná Stomatová, která je dnes spolu se Schürgerem v redakci České televize.Válečná novinařina patří mezi nejrizikovější odvětví žurnalistiky. Stomatová navíc vysílá přímo z fronty. I proto se musí řídit mnoha pravidly - hlásit nadřízeným i blízkým přesné místo pobytu, být s nimi v kontaktu, být označená, nosit vestu nebo helmu. Jeden druhému také musí být schopen poskytnout první pomoc. Na Ukrajině se ostatně dostali s kameramanem i pod palbu.„Potom jsou pravidla, jako že Darja musí umět ošetřit mě, kdyby se mi něco stalo. Musí vědět, komu má zavolat a máme určité postupy: máme kamarády, kteří jsou tady v Čechách, který o sobě nevědí, ale kdyby byl nějaký problém, tak vědí naši lokaci, zburcují určitý lidi, aby se nastartoval mechanismus naší záchrany,“ popisuje další z regulí Schürger. Oba také mají dohodu, že pokud jeden na nějaké místo nechce jet, tak se nejede. Říkají tomu právo veta.„Byly i případy, kdy jsme odmítli jet na frontu nebo tam, kam nám nabízeli. Několik týdnů před pádem Avdijivky v Doněcké oblasti nám jedna z brigád nabídla, že by nás dostala na poslední místo, které ještě drželo obranu Avdijivky. Popisovali nám, že bychom jeli v noci, přijeli bychom k továrně, tam bychom byli v malém krytu. My jsme se s Honzou rozhodovali, jestli ano nebo ne. Vždycky je to o tom, co z toho dostaneme, jakou dostaneme informaci, jaký dostaneme obrázek versus to riziko, které budeme podstupovat,“ říká Darja Stomatová. Cestu nakonec odmítli a na konvoj pak zaútočili Rusové.Strach a zloSamotná Stomatová má k východu blízko. Pochází z Kazachstánu a mluví plynně rusky. Kameraman Schürger má zase řadu zkušeností z konfliktních oblastí - natáčel začátek občanské války v Sýrii v roce 2012 ale třeba i demonstrace na ukrajinském Majdanu v roce 2014. Právě Schürger má při cestách do válečných a konfliktních zón na starosti bezpečnost celého týmu. „Několikrát se nás lidi ptali, co nás na válce přitahuje. Válka, válka je droga. Je to něco v nás. Myslím si, že evolučně naše tělo je nastavené, že prostě ve válce se probudí smysly, je to opojné, ale zároveň to bere zdravý rozum. Válka je totální zlo a to zlo se projevuje právě v umírání. A je úplně jedno, jestli to je jedna nebo druhá strana, obě dvě strany platí vysokou daň. A to by si měli opravdu všichni uvědomovat a hlavně politici,“ dodal Schürger.--Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Zdeněk Pohlreich se řadí mezi nejvýraznější osobnosti české gastronomie posledních let. Proslavil ho zejména pořad Ano, šéfe!, kterým provázel devět let a který se od března vrací na obrazovky.

Zdeněk Pohlreich se řadí mezi nejvýraznější osobnosti české gastronomie posledních let. Proslavil ho zejména pořad Ano, šéfe!, kterým provázel devět let a který se od března vrací na obrazovky.

Už čtyři roky moderuje na Seznam Zprávách rozhovory pro podcast Ptám se já. Byly momenty, kde jsem mohla ubrat nebo kdy jsem si zpětně říkala, jestli to třeba není moc, říká Marie Bastlová.Tentokrát se role obrátily. Marie Bastlová, moderátorka podcastů Mediální cirkus a Ptám se já, získala novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky za rok 2024, a proto se výjimečně ve vlastním podcastu objevila jako respondent. Zpovídal ji dlouholetý redakční kolega Jindřich Šídlo.Marie Bastlová začínala s žurnalistikou v roce 2004 v online redakci Lidových novin, a to ve sportovní rubrice. Byl to rok, kdy se hrálo Mistrovství světa v ledním hokeji v Praze, fotbalové Euro i letní olympiáda. „Je pravda, že jsi tehdy lhala na pohovoru, že rozumíš hokeji, protože zrovna tehdy sháněli téměř kohokoliv, kdo by jim pomohl s pokrýváním mistrovství světa?“ zeptal se s nadsázkou Jindřich Šídlo. „Jak se to vezme. Trochu lhala, protože neumím bruslit,“ přiznala se Marie.Vystudovala práva i žurnalistiku, ale dle svých slov šla do médií s tím, že si to zkusí: „Mě to strašně lákalo a říkala jsem si, že to bude jenom na chvíli. Že si to zkusím, jestli mi to jde. A až zjistím, že mi to jde, tak už to nepotřebuju dělat dál a půjdu dělat práva.“ Přes redakci Hospodářských novin, kde pracovala na politických tématech, se dostala do Českého rozhlasu. V něm se nakonec začala věnovat rozhovorům v pořadu 20 minut Radiožurnálu.Pokračovala v nich krátce i na CNN Prima News, aby v lednu 2021 zakotvila v Seznam Zprávách. „Je to těžká disciplína, kdy nevíš, co ještě si můžeš dovolit, co si dovolit nemůžeš. Byly rozhovory, kde jsem mohla ubrat nebo kdy už jsem si zpětně říkala, jestli to třeba není moc. Ale na druhou stranu, já takhle pochybuju o každém druhém rozhovoru, který dělám,“ přiznala se Marie Bastlová. „Kolikrát se má položit otázka, než usoudíš, že je čas ji opustit, protože ten člověk stejně neodpoví?“ ptal se Jindřich Šídlo. „Chci ji položit tolikrát, aby bylo zřejmé, že host neodpoví, a aby si tušil motivaci, proč neodpoví,“ vysvětlila moderátorka s tím, že by z průběhu rozhovoru mělo být vidět, proč ji má odpověď zajímat a proč je důležité, že na ni respondent neodpoví: „Jestli to, co říkají, je uvěřitelné. Jestli pro to mají argumenty, jestli tomu sami věří, nebo jestli něco jen papouškují.“A jak se po takovém rozhovoru respondenti tváří, když odcházejí ze studia? „Jak kdo. Ale už jsme za tu dobu vypozorovali, že ti, co odchází a tváří se, že byli spokojení a že to bylo skvělé, tak je to pro ně většinou největší průšvih,“ odhalila Marie Bastlová.Možná i proto někteří nechtějí na rozhovory chodit. „Bavil jsem se s jedním vysoce postaveným politikem Spolu a ten mi říkal: My jsme hloupí, my chodíme k Marii a ona nás tam vždycky vykostí, ale ta druhá strana tam téměř vůbec nechodí,“ přiblížil Jindřich Šídlo nálady některých politiků. „To mají pravdu. My jsme přemýšleli, co s tímhle vlastně dělat. Jestli je třeba správná cesta říkat, kteří politici nechodí,“ přiblížila Marie. A prozradila, že její opakované pozvání v posledních letech nepřijal například šéf hnutí ANO Andrej Babiš, ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) nebo premiér Petr Fiala (ODS). --Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.

„V televizi nejsem jiný než v hodinách,“ konstatuje Libor Šimůnek, v civilu učitel, v televizní vědomostní soutěži Na lovu jeden z lovců. „Moji studenti si uvědomují, že to není jednoduché. Takže mě ve škole neopravují, když něco nevím,“ usmívá se. Jak se změnil jeho každodenní život potom, co se stal jedním z lovců? Byly jeho „televizní“ začátky složité? Změnila se jeho image? Proč a čím ho zaujala historie? Hraje pořád fotbal? Cestuje rád?Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Vánoce ve znamení povodní. Tak by se daly stručně shrnout svátky v rodině Tylečkových ze Staré Bělé. Povodeň jim zaplavila dům už podruhé a oni i v seniorním věku našli sílu na to, aby si z promáčených místností opět vytvořili domov. „Semkli jsme se a pořád držíme pospolu. Pracovali jsme od rána do večera, jinak bychom toto všechno nestihli. Chtěli jsme, aby Vánoce byly pohodové a abychom si to trošku užili,“ vypráví Pavla. „Přežili jsme to, žijeme a jedeme dál!“ uzavírá Jan.

O ženách - pirátkách se dozvíte v dnešních Portrétech. Mary Readová v Karibiku, Elis Eskilsdotterová na Baltu a legendární paní Čing ve Žlutém moři. Představí je Martina Sedláková. a David Hertl.Všechny díly podcastu Portréty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Michal David letos oslaví 65. narozeniny. Chystá velkolepý koncert a vydává nové CD. „Vlastně jsem deset let nic novýho nevydal. Byly to remaky nebo funky verze mých písniček.“

Proč implodoval režim v Sýrii? Byly důvodem charakterové vlastnosti mikromanažera Bašára Asada, nebo ztráta spojenců a vyčerpání režimu? Nechali blízkovýchodní spojenci Asada vykrvácet, protože zásoboval okolní země amfetaminy a chtěl po nich výpalné? Jaké budou zájmy revolučních skupin a asadovské elity? Proč Írán nepřišel Sýrii na pomoc a bere teheránský režim pád Asada jako prohru, nebo jako úlevu? Zachrání Blízký východ v budoucnosti nearabská spojenecká osa Ankara–Jeruzalém–Teherán, nebo oblast upadne do nekonečného krveprolití? Skončí ruská angažovanost v Sýrii, nebo do změny režimu ještě zasáhne? A mnoho dalších zajímavých souvislostí kolem změny režimu v Sýrii.

Byly toho plné noviny. Policie nabízí 10 tisíc liber člověku, který jí pomůže dopadnout vraha. V dubnu letošního roku zemřel v naší čtvrti mladý muž na následky pobodání. Croydon je sice proslulý tím, že je v něm někdo pobodaný každou chvíli, o téhle vraždě ale vědělo mnoho místních, protože se udála za denního světla deset nebo patnáct metrů od rušné tržnice.

O tom, že je nutné vyhnat či odsunout německé obyvatele z Československa těsně po druhé světové válce, tehdy téměř nikdo z představitelů vítězných mocností ani naší vlády nepochyboval. Byly tu však okolnosti, které mohly odsunu legitimně zabránit. Čím by si procházelo Československo, kdyby se svých Němců nezbavilo? Nad tím se zamýšlí další díl minisérie Coby kdyby pořadu Historie Plus.

Ivana a Zuzana tentokrát ve studiu přivítaly dentální hygienistku Leu a ptaly se jí na to, jak si uchovat funkční chrup a proč si ho neleštit jedlou sodou.Všechny díly podcastu Buchty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Rusko proti Ukrajině použilo v minulém týdnu novou hypersonickou raketu. Podle prezidenta Vladimira Putina tyto rakety dosahují desetinásobku rychlosti zvuku a nemohou je sestřelit ani americké systémy protiraketové obrany v Evropě. „Aby hypersonické rakety znamenaly ve válce zásadní změnu, Rusové by jich museli mít tisíce. Putin jen straší,“ uklidňuje v pořadu Osobnost Plus bezpečnostně-politický analytik Martin Svárovský.