Podcasts about jakmile

Gill, naše kostelní klavíristka, strávila čtyři dny v Praze. Jakmile se jí povedlo uniknout průvodci, kterého jí v hotelu přidělili, ohromně si to užila. Snad nejvíc se jí líbila pražská hromadná doprava.

Gill, naše kostelní klavíristka, strávila čtyři dny v Praze. Jakmile se jí povedlo uniknout průvodci, kterého jí v hotelu přidělili, ohromně si to užila. Snad nejvíc se jí líbila pražská hromadná doprava.Všechny díly podcastu Glosa Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Nositelka Nobelovy ceny za literaturu, polská spisovatelka Olga Tokarczuková, nedávno oživila debatu o využívání nástrojů umělé inteligence v psané tvorbě. V Poznani na sebe prozradila, že se při psaní radí s generativním jazykovým modelem. „Hysterie, která nastala, je nešťastným projevem literární obce,“ myslí si spisovatel Leoš Kyša. „Jakmile do tvorby vpustíme AI, upozaďujeme osobní prožitek,“ namítá v Pro a proti spisovatelka Bára Bažantová.Všechny díly podcastu Pro a proti můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Deepfake videa představují rostoucí problém pro politiku i veřejnou debatu. Nový výzkum ukazuje, že kompromitující video může poškodit pověst politika i v případě, že diváci věcí, že bylo kompletně vytvořeno umělou inteligencí a nikdy se nestalo.Psychologové tenhle jev znají už delší dobu. Jakmile mozek jednou spojí člověka s negativní informací nebo obrazem, část dojmu přetrvává i po opravě či vyvrácení. Racionálně víme, že je video falešné – ale emocionální stopa zůstává. Deepfake technologie tento efekt výrazně zesilují, protože pracují s velmi přesvědčivými vizuálními podněty.Studie ergo upozorňuje na nový problém digitální éry. Největší hrozbou nemusí být samotné přesvědčení lidí o pravdivosti falešného videa, ale skutečnost, že i odhalený podvrh může dlouhodobě ovlivnit reputaci, důvěru a politická rozhodnutí. Boj s dezinformacemi proto není jen technologický, ale i psychologický problém...Vědátor vznikl jako spinoff olomouckého spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd. Naším cílem je popularizovat vědu a kritické myšlení primárně na sociálních sítích. …což v praxi znamená, že na to nemáme moc prachy, málokdo nás podporuje a děláme na to na koleni, jak se jen dá – na našem YouTube kanálu přesto týden co týden najdete novinky ze světa vědy, krátká osvětová videa i delší rozhovory a tématické videa!Váš Vědátor

Aktuální dění očima Jana Krause každé ráno 5:00 – 9:00 vždy po zprávách v celou a v půl exkluzivně na Frekvenci 1. Vtipně, originálně a s nadhledem, tak to umí jenom Jan Kraus. Blondýna Miluška Bittnerová se ptá na vše, o čem se mluví, a Jan Kraus jí to vysvětlíSee omnystudio.com/listener for privacy information.

Hlasujte pro Ptám se já v anketě Podcast roku.--Celkem 36 zemí, včetně Česka, se zavázalo připojit se k zvláštnímu tribunálu pro zločin ruské agrese proti Ukrajině. Stanout by před ním jednou měli nejvyšší ruští velitelé a ti, kdo nesou zodpovědnost. Co bude jeho hlavním cílem?Hostem Ptám se já byla bývalá ústavní soudkyně, někdejší soudkyně Mezinárodního trestního tribunálu pro vyšetřování zločinů v bývalé Jugoslávii a bývalá politička Ivana Janů.Česká republika se pro zřízení zvláštního tribunálu pro zločin ruské agrese proti Ukrajině vyslovila už na zasedání Rady Evropy v Reykjavíku v květnu 2023. V polovině letošního května jsme se pak zavázali připojit se k tribunálu na dvoudenní schůzce ministrů Rady Evropy v moldavském Kišiněvě, kde Česko zastupoval šéf diplomacie Petr Macinka (Motoristé).K vytvoření tribunálu se zavázalo 34 členských států Rady Evropy z celkových 46, dále Evropská unie, Austrálie a Kostarika. Ze zemí EU se nepřipojily Bulharsko, Maďarsko, Malta a Slovensko.Záměr vytvořit zvláštní tribunál, který by soudil ruské vedení za zločin agrese proti Ukrajině po vzoru norimberského procesu s vedením nacistického Německa, ohlásila Rada Evropy loni v létě. Letos v lednu EU poskytla prvních deset milionů eur na fungování tohoto tribunálu, který podle médií plánuje pohnat k odpovědnosti přinejmenším dvě desítky lidí.Válka na Ukrajině, kterou v únoru 2022 rozpoutalo Rusko vpádem svých vojsk na ukrajinské území, si podle různých odhadů vyžádala statisíce životů. Ruští vojáci se v ní podle Kyjeva a Západu dopustili řady válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Na ruského prezidenta Vladimira Putina v roce 2023 Mezinárodní trestní soud (ICC) vydal zatykač kvůli zavlečení ukrajinských dětí z okupovaných území do Ruska.„Jakmile se přijde na válečný zločin, je nepromlčitelný. Čili nikdo neunikne. Já jsem v tomto směru optimistická. Myslím, že to půjde rychle a že to je dobře, že na Putina to půjde ještě z druhé strany,“ uvedla v Ptám se já bývalá soudkyně Ivana Janů a zdůraznila význam zvláštního tribunálu:“Jenom oběti můžou dělat čáru za minulostí a každý jenom za svým bezprávím, které se mu stalo. Jinak účty zůstanou nevyrovnané. Nemůže to dělat nikdo politickým rozhodnutím, jako se začalo říkat, že by se to na Ukrajině nějak urovnalo, že by se smazaly zločiny, které se tam staly, a byla by beztrestnost. To by mělo strašné následky do budoucna." Je šance, že zvláštní tribunál spravedlivě potrestá ruské válečné zločiny? A mohl by před ním jednou stanout i Vladimir Putin?--Podcast Ptám se já. Rozhovory s lidmi, kteří mají vliv, odpovědnost, informace.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #ptamseja nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Starobní penze nejpozději od 65 let? Úkol splníme, slibuje ministr práce Aleš Juchelka (ANO), i když až od roku 2028. „Obrovská část voličů, a zejména lidé v průmyslu, na to čeká. Protože věk dožití ve zdraví se pohybuje kolem 61 let,“ tvrdí v Pro a proti předseda odborového svazu KOVO Roman Ďurčo. „Jakmile to Česká republika udělá, tak se jí zdraží obsluha dluhu. To je důvod, proč se to odkládá na co nejpozději,“ namítá prezident Unie zaměstnavatelských svazů Jiří Horecký.Všechny díly podcastu Pro a proti můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Aktuální dění očima Jana Krause každé ráno 5:00 – 9:00 vždy po zprávách v celou a v půl exkluzivně na Frekvenci 1. Vtipně, originálně a s nadhledem, tak to umí jenom Jan Kraus. Blondýna Miluška Bittnerová se ptá na vše, o čem se mluví, a Jan Kraus jí to vysvětlíSee omnystudio.com/listener for privacy information.

CRISPR posouvá hranice medicíny zase o kus dál. Nová varianta genového editoru dokáže rozlišit mezi zdravou a nádorovou DNA na základě chemických značek, které jsou pro rakovinné buňky typické. To otevírá cestu k extrémně přesné léčbě.Klíčem je schopnost CRISPRu „číst“ epigenetické změny – tedy chemické úpravy DNA, které se liší u nádorových buněk. Jakmile systém takovou DNA rozpozná, dokáže ji cíleně přestřihnout a poškodit pouze rakovinné buňky, zatímco zdravé zůstávají nedotčené.Zatím jde ale o experimenty na buněčných kulturách v laboratoři. Není tedy jasné, jak bude metoda fungovat v celém organismu. Přesto jde o zásadní krok směrem k personalizované onkologii, kde by léčba mohla být přesná na úrovni jednotlivých buněk...

Zpěvák Vlasta Horváth, vítěz druhé řady soutěže Česko hledá SuperStar, v podcastu Men's Factor popsal nejen svou cestu ke slávě, ale i hlubší problém, který podle něj formoval jeho generaci - nedostatek sebevědomí a obava otevřeně přiznat ambice.Do soutěže přitom nevstupoval s cílem zvítězit. „Měl jsem to někde vzadu v hlavě, ale bál jsem se to říct nahlas. Abych to nezakřikl,“ uvedl. Podle něj tehdejší atmosféra podobným projevům nepřála. „Nikdo neřekl, že to chce vyhrát. Takový člověk by byl okamžitě odepsaný.“Horváth tento postoj nevztahuje jen na sebe, ale na širší společenský kontext. „Byl jsem v tomhle strašně svázaný,“ řekl s tím, že otevřené sebevědomí bylo vnímáno negativně. Jako příklad uvedl zkušenost ze soutěže, kdy mladá zpěvačka oponovala porotě: „Jakmile někdo ukázal sebevědomí nebo si za něčím stál, tak to lidi nechtěli vidět.“Podle něj právě tento typ nastavení brzdil i další kariérní možnosti. Přestože dostával doporučení prosadit se v zahraničí, sám si na to netroufl. „Takhle daleko jsem absolutně nepřemýšlel, ani jsem tu sebedůvěru neměl,“ přiznal.Dnes klade větší důraz na vnitřní jistotu a autenticitu než na očekávání okolí. „Dřív jsem přemýšlel, co se bude líbit lidem. Dneska klidně udělám desetiminutovou písničku. Už nemám co ztratit,“ uvedl.

Jsme v běžném životě tak trochu herci? Manipulace je přirozenou součástí lidského chování, rozpoznat jí je ale mnohdy složité. „Jakmile je vztah s druhým člověkem z jakéhokoli důvodu nevyrovnaný, otevírá to prostor. To je ta chvíle, kdy se začíná manipulovat,“ poukazuje ředitel Národního ústavu duševního zdraví Jiří Horáček. V debatě z cyklu Ctnosti a neřesti se potkává s herečkou Klárou Melíškovou a mediální teoretičkou Lenkou Vochocovou. Moderuje Renata Kalenská.Všechny díly podcastu Leonardo Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Hostem podcastu Men's Factor komik a publicista Luděk Staněk. K humoru se dostal postupně, mimo jiné i kvůli vlastní zvědavosti. Sám sebe přitom označuje za introverta, který se naučil vystupovat. „Jsem introvert, který dostává zaplaceno za to, že se chová jako extrovert." Podle Staňka je humor především sociální nástroj.„Když někoho rozesmíváš, je to jako lechtání na dálku. Ten člověk se ti na chvíli poddá,“ vysvětluje. „Na internetu vlastně žádné publikum nemáš,“ říká. Reakce jsou zde vytržené z kontextu a často neodpovídají tomu, jak by lidé reagovali tváří v tvář. Stand-up kluby proto považuje za poslední prostor, kde lze humor testovat bez zkreslení.Zásadní proměnu přinesly sociální sítě. Nejen do humoru, ale i do společnosti jako takové. „Největší problém dneška nejsou média, ale to, co sociální sítě dělají lidem s hlavou,“ říká. Podle něj vedou k radikalizaci, zjednodušování a vytváření umělých konfliktů.Staněk mluví i o politice, kterou nově zapojuje do svých stand-upů. Varuje ale před tím, aby se komik proměnil v kazatele. „Jakmile začneš jen potvrzovat názor publika, přestáváš být vtipný,“ říká. Zároveň kritizuje i současnou politickou scénu, kterou označuje za vyprázdněnou a bez jasné vůle k moci. Politika se podle něj mění v „showbusiness pro ošklivé lidi“, kde ale chybí základní předpoklad, a to schopnost zaujmout.

Odření je jedním z nejčastějších poškození aut. Řidiči si ho buď odřou sami, například při parkování, nebo jim ho poškodí někdo jiný. Jaké škrábance se dají opravit doma a kdy už je potřeba odvézt auto odborníkovi?Všechny díly podcastu Vybrali jsme pro vás můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Svět se podle bývalého šéfa vojenské rozvědky Andora Šándora nebezpečně mění. Pravidla, na nichž stála poválečná bezpečnostní architektura, se podle něj rozpadají a stále větší roli hraje síla, moc a schopnost ji použít. „Mezinárodní smlouvy mají validitu jen k datu podpisu. Jakmile se změní poměr sil, ti silnější mají tendenci je porušit,“ říká v rozhovoru pro podcast Men's Factor.Za klíčový problém Česka pak považuje nedostatek skutečného vztahu k vlastní zemi. „Chybí nám upřímné vlastenství,“ říká. Bez něj se podle něj těžko buduje ochota společnost bránit. Jedním z hlavních problémů je podle Šándora dlouhodobé podcenění bezpečnosti ze strany Evropy. Ta se podle něj soustředila na diplomacii a opustila schopnost tvrdé síly. „Udělali jsme ze sebe měkkou sílu. Sázeli jsme na diplomacii, která se s konfliktem na Ukrajině ukázala jako nulová,“ říká. Evropané podle něj zároveň drasticky zanedbali armády a spoléhali na Spojené státy.„Technologický rozdíl je dnes obrovský a nahradit americké schopnosti je v krátkodobém horizontu nemožné,“ upozorňuje. Vedle toho kritizuje i oslabení evropského obranného průmyslu. „I když dnes máte peníze, nemá to kdo vyrobit. To je hlavní problém,“ dodává.

„Uvěření je pocit, že si oddychneš, že je všechno v pořádku. Jakmile toto uvěření nastane, tak to je vlastně šamanský proces, a v té chvíli jsi zachráněn. Začínáš být velmi autentický, svobodný, pravdivý – a ve skutečnosti vypadáš stále stejně,“ říká lektor a průvodce rozšířeným vědomím Maroš Vago v rozhovoru pro pořad Kupředu do minulosti. 2. díl, 13.03.2026, www.RadioUniversum.cz

Konflikt mezi Izraelem, Spojenými státy a Íránem může skončit teprve ve chvíli, kdy přestane bombardování. V rozhovoru pro Echo Prime Time to uvedl arabista Petr Pelikán, podle něhož je zároveň velmi nejasné, jaké konkrétní požadavky vlastně Západ vůči Teheránu má. Írán je podle něj navíc země, kterou je téměř nemožné vojensky obsadit. „Podle mě to skončí v okamžiku, kdy přestanou bombardovat Američané a Izraelci. Jakmile přestanou házet rakety a bomby, konflikt skutečně skončí,“ řekl Pelikán.Podle něj zatím není jasné, jaké konkrétní ultimátum vlastně Írán dostal. „Slyšeli jsme různé věci – jaderný program, balistický program, ukončení podpory teroristických skupin nebo demokratizaci země. Ale žádný ucelený dokument s požadavky vůči íránskému státu jsme zatím neviděli,“ uvedl.Pelikán také upozornil, že zabití nejvyššího duchovního vůdce ajatolláha Alího Chameneího by režim nutně nezlomilo. Podle něj se na předání moci připravovalo už delší dobu vzhledem k jeho věku. „Bylo mu přes osmdesát let, takže jednání o nástupnictví probíhala dlouhá léta. Jen se to urychlilo a přibyl k tomu ještě jeden moment, stal se z něj mučedník,“ řekl.Zahraniční útoky však podle Pelikána mohou část společnosti naopak stmelit. Íránci jsou podle něj velmi silně nacionalisticky založení.Představa, že by země mohla být vojensky obsazena podobně jako Irák po americké invazi, je podle něj nereálná. „Írán je obrovská, hornatá země s téměř sto miliony obyvatel. Tu prostě nemůžete okupovat,“ řekl.Podle Pelikána je také sporné, zda jsou skutečným hybatelem konfliktu Spojené státy. „Já se domnívám, že hybatelem tohoto konfliktu není Amerika, ale Izrael. Spojené státy jsou v tomto případě spíš jeho vehikulem,“ uvedl.Írán podle něj navíc v současnosti nemá žádné skutečné spojence. „Rusko nikdy nebylo skutečným spojencem Íránu. Íránci mají dlouhou historickou paměť a Rusko i Británii vnímají jako tradiční nepřátele. A Čína kvůli Íránu do války nepůjde,“ dodal.

Žluté sovětské vozy Trabant vystřídal za stejně zabarvenou obojživelnou „žábu“, dobrodružství a dlouhé cesty po vzdálených krajinách ale zůstaly. Cestovatel, novinář a cestopisec Dan Přibáň před letošním vydáním seriálu Žlutou žábou až do Mongolska oslavil 50. narozeniny. „Když je člověku třeba 30, tak si říká, že za chvíli bude starý. A pak vždycky zjistí, že není,“ říká v pátečních Hovorech Českého rozhlasu Plus.Všechny díly podcastu Hovory můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Aktuální dění očima Jana Krause každé ráno 5:00 – 9:00 vždy po zprávách v celou a v půl exkluzivně na Frekvenci 1. Vtipně, originálně a s nadhledem, tak to umí jenom Jan Kraus. Blondýna Miluška Bittnerová se ptá na vše, o čem se mluví, a Jan Kraus jí to vysvětlí.See omnystudio.com/listener for privacy information.

Taťána Makarenko do osmi let žila v Oděské oblasti. „Moc si toho už nevybavuju. Hodně jsem vytěsnila. Chvíli mě vychovávala babička, protože maminka odešla od tatínka a šla do Polska. Byla jsem bez ní rok a půl. Když se vrátila, řekla, že půjdeme do Česka.“

Taťána Makarenko do osmi let žila v Oděské oblasti. „Moc si toho už nevybavuju. Hodně jsem vytěsnila. Chvíli mě vychovávala babička, protože maminka odešla od tatínka a šla do Polska. Byla jsem bez ní rok a půl. Když se vrátila, řekla, že půjdeme do Česka.“

Taťána Makarenko do osmi let žila v Oděské oblasti. „Moc si toho už nevybavuju. Hodně jsem vytěsnila. Chvíli mě vychovávala babička, protože maminka odešla od tatínka a šla do Polska. Byla jsem bez ní rok a půl. Když se vrátila, řekla, že půjdeme do Česka.“

Taťána Makarenko do osmi let žila v Oděské oblasti. „Moc si toho už nevybavuju. Hodně jsem vytěsnila. Chvíli mě vychovávala babička, protože maminka odešla od tatínka a šla do Polska. Byla jsem bez ní rok a půl. Když se vrátila, řekla, že půjdeme do Česka.“

Taťána Makarenko do osmi let žila v Oděské oblasti. „Moc si toho už nevybavuju. Hodně jsem vytěsnila. Chvíli mě vychovávala babička, protože maminka odešla od tatínka a šla do Polska. Byla jsem bez ní rok a půl. Když se vrátila, řekla, že půjdeme do Česka.“

Taťána Makarenko do osmi let žila v Oděské oblasti. „Moc si toho už nevybavuju. Hodně jsem vytěsnila. Chvíli mě vychovávala babička, protože maminka odešla od tatínka a šla do Polska. Byla jsem bez ní rok a půl. Když se vrátila, řekla, že půjdeme do Česka.“

Taťána Makarenko do osmi let žila v Oděské oblasti. „Moc si toho už nevybavuju. Hodně jsem vytěsnila. Chvíli mě vychovávala babička, protože maminka odešla od tatínka a šla do Polska. Byla jsem bez ní rok a půl. Když se vrátila, řekla, že půjdeme do Česka.“

Rozumíte anglicky, ale jen když čtete? Jakmile ale posloucháte bez titulků, rozumíte sotva každému 5. slovu? V tomhle videu si ukážeme, jak konečně začít rozumět mluvené angličtině – systematicky a bez stresu.Budeme pracovat s kontextem, frázemi, dialekty i každodenní expozicí jazyku. Díky tomu se poslech stane přirozenou součástí dne, ne noční můrou.Pokud se chcete zlepšit v porozumění poslechu, výslovnosti a celkově konečně začít rozumět i bez titulků a transcriptů, tohle video je pro vás. 

Jakmile premiér Andrej Babiš (ANO) získá imunitu před vydáním k trestnímu stíhání, nebude mít v české politice konkurenta. A to ani na Pražském Hradě, míní politolog Jan Kubáček a premiéra označuje za krakena. „Bude mít šanci být hlavním hybatelem aktivní české politiky. Bude mít na čtyři roky vyřešenou beztrestnost a kritikům ve své koalici bude naznačovat, že je schopný vládnout i v menšinové vládě,“ vysvětluje v pořadu Osobnost Plus.Všechny díly podcastu Osobnost Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Po oznámení knihy s Markem Dvořákem spadl web, ale kriminalisty Josefa Mareše jsem prodal vícUž nešlo všechno stíhat, a tak dal výpověď. Podruhé v životě, tentokrát dobrovolně. A se smíšenými pocity: „Už teď mi to chybí,“ vypráví Martin Moravec, který vedl posledních dvacet let oblíbený čtvrteční magazín MF DNES.Ve velmi otevřeném rozhovoru vypráví svému někdejšímu blízkému kolegovi Tomáši Poláčkovi o cestě kluka z východočeské Bolehošti do obrovské pražské redakce. Ta mu rychle umožnila, aby například objel největší tenisové turnaje světa, dělal rozhovor s Pelém a ve čtyřiadvaceti letech se stal ze „sporťáka“ šéfem přílohy, která se tehdy prodávala občas i v půlmilionovém nákladu.Martin Moravec mluví i o mediálně rozbouřeném období před jedenácti lety, kdy byl tehdejším novým vedením na tři čtvrtě roku vyhozen, aniž by znal důvod. „Neznám ho dodnes,“ směje se v podcastu, „každopádně kdybych věděl, že se s tou tehdejší šéfredaktorkou potkám, okamžitě jí jdu koupit kytku. Na pracáku jsem sice cítil hroznou křivdu, ale ve výsledku to byla nejlepší věc, která se mohla stát. Odpočinul jsem si, nasbíral nový elán a nápady, prostě nebýt toho vyhazovu, nikdy nezačnu psát a vydávat knihy.“Od Gábiny k HeleněZ Martina Moravce je dnes bestsellerista, i když počátky spisovatelské dráhy byly napínavé. „Udělal jsem knihu s biatlonistkou Gábinou Soukalovou, tehdy Koukalovou, a pak se nestačil divit, kolik lidí a z jak zvláštních důvodů nás za ni kritizuje – byla to tvrdá životní škola.“Prodejně šlo samozřejmě o úspěch, a tak Martin přemýšlel, jestli a jak dělat knihy po večerech dál.Oslovil renesančního člověka, o němž věděl, že má silné názory a skvělé historky – neurochirurga Vladimíra Beneše. „Ten naopak řekl, že knihu o Gábině četl, bavila ho, a tak mi těch zhruba deset tříhodinových schůzek rád věnuje.“Martin sepsal knižní rozhovor a pak ho vydal sám, což byl finanční risk. „I když já vlastně tušil, že se alespoň na nulu díky Vláďovu charismatu dostanu,“ říká s tím, že tehdy vytiskl deset tisíc knih a nic dalšího neměl v plánu.Zanedlouho bylo potřeba udělat dotisk, pak hned další… „A zrovna teď děláme desátý,“ říká v podcastu Martin.Coby systematický člověk začal vydávat rozhovorové knihy každý rok a klíč má jednoduchý: oslovuje představitele neobvyklých, ale o to atraktivnějších profesí.S každou další se nabalují noví čtenáři: „V tomhle byl zlomový můj čtvrtý respondent, letecký záchranář Marek Dvořák, který má obrovský dosah na sociálních sítích. Jakmile oznámil, že vyjde knížka, spadl mi web a do druhého dne pak přišlo na pět tisíc předběžných objednávek.“Do této chvíle nejprodávanější je v pořadí třetí kniha s kriminalistou Josefem Marešem a na podzim vyšla coby šestka konečně i žena, armádní psycholožka Helena Sováková.I když se v podcastu Martin Moravec nevyhýbá přímé odpovědi na žádnou otázku, jedna zůstane přece jen nezodpovězena. S kým vydá rozhovor letos na podzim? „Zatím totiž pořád nejsem rozhodnutý,“ krčí rameny. „A to mám za pět minut dvanáct.“

„Ne láska, ale pomsta je slepá,“ čteme v románu De man zonder ziekte nizozemského spisovatele Arnona Grunberga. Knihu lze číst mimo jiné jako nenápadný hold vzdaný Cizinci Alberta Camuse. Nejde jen o existencialistické ladění, ale i o hluboké souznění s Camusovým myšlením o politice a etice. Český čtenář se s ním může podrobněji seznámit díky výboru Úvahy o terorismu, který koncem roku vydalo nakladatelství Triáda. Touto knihou prostupuje zásadní teze: násilí může být nevyhnutelné, nikdy však není ospravedlnitelné. I když k němu člověk sáhne, nesmí ztratit vědomí jeho skandální povahy. Jakmile se násilí začne vykonávat s čistým svědomím, přestává být reakcí na nespravedlnost a stává se jejím pokračováním.Ačkoli titul knihy odkazuje k terorismu, mnohé eseje se dotýkají širšího problému: je nevyhnutelné, že s druhými budeme v konfliktu, není však nevyhnutelné, aby konflikt přerostl v nepřátelství. Schopnost stát si za svým, aniž bychom s druhým museli bojovat, může být jednou z definic revolty, klíčového pojmu díla Alberta Camuse. Revolta přitom není jen etickým pojmem. Pro Camuse se z ní rodí samo vědomí. Proč? Rodíme se jako součást něčeho – rodiny, společenství, státu. Zároveň jsme však nevyléčitelně individuálními, nepřeveditelnými na jakékoli „my“. Vědomí v pravém smyslu vzniká právě tehdy, kdy člověku docvakne, že není plně zajedno s druhými, jakkoli by třeba chtěl. Konflikt je součástí procesu, v něm se vědomí ustavuje. Jeho vyšší podoba nerevoltuje nikdy jen proti druhému; vždy i proti sobě. Chce-li člověk zůstat bdělý, nesmí si nikdy plně uvěřit; ale chce-li zůstat lidský, nesmí dopustit, aby mu pochybnosti bránily v jednání.Teror není jen aktem fyzického násilí, ale také stavem přílišné přesvědčenosti. „Žijeme v teroru, protože nikoho už nelze přesvědčit.“ V takovém světě, v teroru bez bomb, jsou všichni hotovi – a zároveň všichni nespravedliví, protože nemyslící. Jakmile utichne dialog s druhým, utichá i ten vnitřní. Nastává to, co Albert Camus nazývá konspirací mlčení. Nejde přitom o abstraktní úvahy. Camus byl za Druhé světové války součástí odboje, na čas obdivoval komunismus, důsledně však odmítl násilí ospravedlňované ideologií; psal reportáže ze svého rodného, kolonizovaného Alžíru. Neodmítal násilí jako takové, ale odmítal vykonávat je s čistým svědomím – a především trval na tom, že násilí může být nanejvýš začátkem revolty. To podstatné přichází až poté: schopnost se v revoltě zastavit, neproměnit někdejšího pána v nového otroka a horlivě vytvářet přechody mezi těmi, kdo byli raby, a těmi, kdo byli pány.KapitolyI. Člověk bez nemoci [úvod až 28:20]II. Člověk bez míry [28:20 až 51:00]III. Člověk revoltující [51:00 až 01:06:40]IV. Útlocitní teroristé [01:06:40 až konec]BibliografieArnon Grunberg, De man zonder ziekte, Amsterdam Nijgh & van Ditmar, 2012.Albert Camus, Zápisníky, sv. I, II, přel. V. Dufková, Praha: Mladá fronta, 1997.Albert Camus, Člověk revoltující, přel. Kateřina Lukešová, Praha: Garamond, 2017.Albert Camus, Úvahy o terorismu, přel. Teata Binar, Jiří Konůpek, Kateřina Lukešová, Alena Šabatková, Kateřina Vinšová, Praha: Triáda, 2025.

Americký prezident Donald Trump tvrdí, že mírová dohoda mezi Ukrajinou a Ruskem je nadosah. Podle Adama Sybery ze serveru Kyiv Independent jsou sice Rusové schopni obrátit ve svůj prospěch leccos, dokud ale bude existovat Ukrajina, nemůže Vladimir Putin prezentovat mír jako vítězství. „Absenci vnitřní politiky nahrazuje megalomanstvím a příběhem o Západu, který chce Rusko zničit. Jakmile si Rusové uvědomí, že mají na výběr, tak jim nebude Putin stačit. Toho se obává,“ soudí.Všechny díly podcastu Osobnost Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Jakmile vyslovíte slovo „Vánoce“, lidé kolem si často představí světýlka, stůl plný jídla, rozbalování dárků, ale taky shon a melodie koled, které v obchodech slyšíme už od října. Když se nad tou představou na chvíli zastavíme, zjistíme, že je to spíš náš kulturní obraz Vánoc, než samotné Vánoce.

Jakmile vyslovíte slovo „Vánoce“, lidé kolem si často představí světýlka, stůl plný jídla, rozbalování dárků, ale taky shon a melodie koled, které v obchodech slyšíme už od října. Když se nad tou představou na chvíli zastavíme, zjistíme, že je to spíš náš kulturní obraz Vánoc, než samotné Vánoce.Všechny díly podcastu Ranní úvaha můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Šťastný Bůh 2. - Proč máme pocit, že v křesťanství Bůh vypadá vážně a přísně? Možná si za to můžeme sami. Někteří křesťané totiž takhle Boha popisují. Jejich teologie je smutná a vážná. Dlouho jsem přemýšlel, proč tomu tak je. Hodně mi pomohla stará fotografie manželského páru. Na většině  fotografiích rodin jsou všichni vážní. Lidé se tenkrát smáli stejně, ba i víc než my. Neměli ovšem odpovídající technologii, expoziční doba trvala tak dlouho, že lidé byli fotografy upozorňováni, aby se nehýbali. Ani ve tváři. Jakmile se dofotilo, všichni si oddechli a rozesmáli se. To už ale nevidíme. Někdy jim to ale uteklo. Protože technologie neumožňovala ostrou fotografii v pohybu, fotky zachycující přirozený pohyb jsou rozmazané. Kdykoliv se fotograf snažil zachytit něco ostře, strnulo to do pózy. Nemohli jinak. To je problém s naší teologii. Teologie je pokus zachytit okamžik dynamického Boha. A když jsme nevěděli, jak se lépe zaměřit, vznikla nám z toho křečovitá póza. Bibličtí autoři popisují Boha v pohybu, radostného a šťastného. Bůh se v jejich pojetí raduje a jásá.

Kina po celém světě začala promítat film Avatar: Oheň a popel, třetí díl ságy Jamese Camerona. Vrací diváky na planetu Pandora, kde se schyluje k další bitvě mezi lidmi a přírodními národy. „Je to nádherný, strhující film plný spousty výpravných scén,“ hodnotí Pavel Sladký. „Zároveň je to film, který budou nejlépe hodnotit diváci a divačky s krátkou pamětí. Jakmile si budou dobře vybavovat, co se dělo v Avatarovi 1 a 2, možná se jim to bude zdát příliš povědomé,“ dodává.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 49 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Mám pocit, že s každým projektem se musím vracet sama k sobě,“ říká zpěvačka a raperka Aneta Charitonová alias Annet X. Popisuje chvíli, kdy je jedna kapitola hotová a ona si znovu pokládá stejnou otázku, kým vlastně sama je. Vypráví také o tom, co pro ni vůbec znamená jméno Annet X, pod kterým vystupuje. „Začalo to pro mě být takové alter ego, abych se nějak uchránila,“ říká o personě, kterou si vytvořila. V rozhovoru otevřeně popisuje vztah ke svému tělu a k takzvané „sexy póze“, kterou vnímá spíš jako manifestaci přijetí než snahu někoho lákat. Přiznává také, že přišel moment, kdy se při jednom natáčení necítila kvůli přihlížejícím ve svém outfitu dobře. Zároveň mluví o tom, proč je v tom, co říká veřejně, opatrná. Charitonová má ruské kořeny a cítí se jako Češka, některá vyjádření o Rusech se jí ale i tak dotýkají. „Jakmile se to týká mých nejbližších, tak mě to bolí. Je to fakt strašidelný,“ říká. V rozhovoru popisuje i práci na svém posledním albu BBYGIRL a přiznává, že v textech je tentokrát otevřenější než dřív. Mluví o konkrétní písni, který detailně popisuje jednu situaci a také o tom, že se musela připravit na to, jak desku uslyší její rodiče. Vrací se také ke spolupráci se svým partnerem Jakubem Strachem alias Nobody Listen, výraznou postavou české elektronické scény. Dotýká se představy části publika, že ji do hudebního světa „vytáhl“. „Párkrát mě to naštvalo a byla jsem z toho nejistá,“ říká raperka o tom, že je občas těžké pracovat s pochybami, které lidé zasejí a zároveň přiznává, že pozice žen v hudebním světě je jednoduše „jiná“. Nakonec se vrací také k víře, se kterou vyrůstala. „Nejsem praktikující člověk, ale líbí se mi, že se mám o co opřít,“ říká hudebnice. Právě i díky ní prý nejspíš nikdy neměla chuť objevovat svět drog, který je v prostředí, kde se pohybuje, rozšířený. Kde dnes končí Annet X a kde začíná Aneta Charitonová? Jak mluvit otevřeně a zároveň chránit rodinu? Co všechno je ještě ochotná pustit ven a co si chce nechat jen pro sebe? A proč má pocit, že právě ve chvíli, kdy si říká „nevím, jestli to bude fungovat“, vznikají věci, které jsou nejpravdivější? Poslechněte si celý rozhovor.

Plánování dalšího roku dává největší smysl tehdy, když nezačíná u drobných cílů, ale u představy, jak má podnikání a život podnikatele za rok vypadat. Místo procent růstu, počtu lidí nebo jednotlivých aktivit je důležité pojmenovat, co má být jednodušší, v čem se má změnit role majitele a co mu má podnikání konkrétně přinést. Jakmile se do plánování dostane osobní příjem, požadovaný zisk a představa budoucího stavu, provozní kroky získají nový význam a směr. Stejně užitečná je otázka, co už za rok nechci řešit, protože právě ta často vede ke změně způsobu řízení firmy, práce se systémem, týmem nebo u freelancerů k menší závislosti na klientech. Skutečný posun vzniká ve chvíli, kdy je jasná end game a podnikání se plánuje tak, aby zlepšovalo život, ne jen plnilo další seznam úkolů. Více o spolupráci: https://rostecky.cz/spoluprace Kontakt: jiri@rostecky.cz LinkedIn: https://www.linkedin.com/in/rostecky/ Instagram: https://www.instagram.com/rosteckycz/ www.rostecky.cz Jiří Rostecký Veškerá doporučení, informace, data, služby, reklamy nebo jakékoliv jiné sdělení zveřejněné na našich stránkách je pouze nezávazného charakteru a nejedná se o odborné rady nebo doporučení z naší strany. Podrobnosti na odkazu https://rostecky.cz/upozorneni.

Dobře vím, co je to šikana, přiznává dirigent, který zahájí Pražské jaroDo překvapivě osobní roviny se během dalšího podcastu Host Reportéra dostal dirigent Petr Popelka, který letos v květnu zahájí festival Pražské jaro. Bude to shodou okolností největší dar k jeho čtyřicátým narozeninám.Šéfdirigent slavných vídeňských symfoniků vzpomíná na to, jak mu hudba do devíti let nic neříkala a v lidové škole umění byl prohlášen za absolutní antitalent.„Hrál jsem normálně fotbal za TJ Solidaritu Praha,“ popisuje, „jenomže pak jsem v devíti uslyšel klavír opravdu naživo a zatoužil na něj hrát. Nebo na housle.“Šli tehdy s rodinou na návštěvu ke známému, což byl sice lékař, ale zároveň i vášnivý amatérský muzikant. „Měl koncertní křídlo, které dnes stojí u mě v obýváku, protože mi ho později věnoval. Zahrál nám s bráchou Janáčka, kterého miloval: Po zarostlém chodníčku. Dodnes si pamatuju, že sedím těsně u klavíru, ze kterého se linou ty zvuky, vidím otevřené noty a jakoby se přede mnou otevřelo kouzlo.“Doma večer prohlásil, že chce napsat něco jako Janáček, na papír nakreslil pět linek a bez jakékoliv znalosti zkoušel psát skladbu. Brzy začal hrát na kontrabas, se kterým se nakonec dostal na světovou úroveň.Spolužáci ho začali vnímat jako exota: „Později na konzervatoři jsem se ocitl mezi svými, ale druhý stupeň základky byl tak těžký, že se mi o tom dodnes zdá. Dobře vím, co to je šikana. Jakmile jsem začal s hudbou, stalo se z ní mé velké téma. Každopádně právě hudba se pro mě zároveň v těch deseti letech stala motivací, proč každý den vstát a začít znovu.“

Jakmile hraje Baník Ostrava s Karvinou, stejně jako o víkendu, je to fotbalové derby? Jak to udělat, aby regionální střet Pardubic proti Hradci Králové bavil všechny? Také o tom se bavili členové podcastu MVP - a neshodli se. --- Fotbal ze všech možných i nemožných úhlů pohledu. MVP jsou bývalí fotbaloví profesionálové Karel Tvaroh, Antonín Rosa, Tomáš Kučera a zkušený novinář Jan Palička, šéf sportovní rubriky Seznam Zpráv. Společně s námi hledejte nejdůležitější hráče, trenéry, přestupy, akce, problémy. Do hloubky a s humorem. I vy můžete být MVP. Každé úterý na webu Seznam Zpráv. Odebírejte na Podcasty.cz, Apple Podcasts nebo Spotify. Sledujte nás na Stream.cz nebo YouTube. Máte návrh, jak podcast vylepšit? Nebo nás chcete pochválit? Pište na audio@sz.cz.

Jakmile hraje Baník Ostrava s Karvinou, stejně jako o víkendu, je to fotbalové derby? Jak to udělat, aby regionální střet Pardubic proti Hradci Králové bavil všechny? Také o tom se bavili členové podcastu MVP - a neshodli se.---Fotbal ze všech možných i nemožných úhlů pohledu. MVP jsou bývalí fotbaloví profesionálové Karel Tvaroh, Antonín Rosa, Tomáš Kučera a zkušený novinář Jan Palička, šéf sportovní rubriky Seznam Zpráv. Společně s námi hledejte nejdůležitější hráče, trenéry, přestupy, akce, problémy. Do hloubky a s humorem. I vy můžete být MVP. Každé úterý na webu Seznam Zpráv.Odebírejte na Podcasty.cz, Apple Podcasts nebo Spotify.Sledujte nás na Stream.cz nebo YouTube.Máte návrh, jak podcast vylepšit? Nebo nás chcete pochválit? Pište na audio@sz.cz.

Jakmile se některé politické strany prohlásí za demokratické, a konkurenci prohlásí za nedemokratickou, a když si někteří politici pro sebe exkluzivně vyhradí status demokratů, je po demokracii. 17.11.2025, www.RadioUniversum.cz

Ukrajinští vojáci vedou těžký boj o město Pokrovsk na východě země. Podle reportéra serveru Seznam Zprávy Martina Nováka město dříve nebo později padne. „Scénáře dobývání se opakují. Jakmile do nějakého města Rusové proniknou, tak díky své početní převaze uspějí a Ukrajinci se stáhnou. Jim pak už bude zbývat poslední velká obranná linie na Donbasu,“ přibližuje v pořadu Interview Plus.

Ukrajinští vojáci vedou těžký boj o město Pokrovsk na východě země. Podle reportéra serveru Seznam Zprávy Martina Nováka město dříve nebo později padne. „Scénáře dobývání se opakují. Jakmile do nějakého města Rusové proniknou, tak díky své početní převaze uspějí a Ukrajinci se stáhnou. Jim pak už bude zbývat poslední velká obranná linie na Donbasu,“ přibližuje v pořadu Interview Plus.Všechny díly podcastu Interview Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Jeden z mnoha předvolebních klipů Pirátů ukazuje objímající se pár mladých lidí, kteří plánují strávit spolu noc na pokoji jednoho z nich. Jakmile však otevřou dveře od pokoje, vybafne na ně Zdeněk Hřib: „To je vopruz, co, když nemáte soukromí?“ V pokoji je s ním ještě pražská lídryně Olga Richterová. Žádné soukromí se tedy pro mladý pár nekoná.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Kreml se snaží zahltit nástroje umělé inteligence svými dezinformacemi. Zasadil se o to sám Putin. „Rusové ale dál hojně využívají i tradiční pracovní síly,“ říká finská novinářka Jessica Aro, která se proslavila odkrytím trollí farmy v Petrohradě. Jedním z hlavních cílů ruské propagandy jsou teď podle ní Spojené státy. „Právě jsem dokončila svou třetí knihu, která se jmenuje Putinovy USA. Popisuje, jak Kreml kontroluje a ničí Spojené státy,“ říká Jessika Aro, která do Česka nedávno zavítala na pozvání Novinářského inkubátoru, v podcastu Mediální cirkus. „Děje se to přímo před našima očima. USA padají z pozice supervelmoci a Rusko se současně stává stále více s využitím informačního násilí globálním hráčem,“ upozorňuje finská novinářka. „Zabývala jsem se vyšetřováním amerických zpravodajských služeb, které se týkaly různých ruských informačních, psychologických, špionážních a kybernetických útoků proti Spojeným státům. A ten seznam je dechberoucí.“ Opakování ruských narativů samotným šéfem Bílého domu proto podle Aro nemůže být překvapením. „Je opravdu směšné, jak doslovně následuje ruskou propagandu. Například ohledně Ukrajiny a toho, kdo je v té válce agresorem.“Podle finské novinářky Rusové obklopovali Donalda Trumpa a jeho tým svými špiony a vlivovými agenty už v roce 2016. „Jakmile se z něj stával nejvýznamnější republikánský prezidentský kandidát, začali s ním navazovat kontakt,“ vysvětluje Aro. „Úkolem agentů bylo, aby hluboce pronikli mezi republikány a odtud ovlivňovali americkou politiku ve vztahu k Rusku.“Mimo jiné s cílem dosáhnout zrušení amerických sankcí. „Protiruské sankce poškozují mnoho vlivných a superbohatých putinovských oligarchů na vrcholu hierarchie dezinformačního ekosystému. Jako je například Konstantin Malofejev, který je vůdcem ruské ortodoxní továrny na trolly zaměřené také na Evropu.“Kromě republikánů a konzervativců mají ruské dezinformace v USA v poslední době výrazný úspěch také u krajně pravicových křesťanů, mezi kterými roste popularita šéfa Kremlu Vladimira Putina. V Kremlem vedené dezinformační válce si optimisticky nevede ani Evropa. „Momentálně neexistuje dostatek výzkumníků, zpravodajských služeb nebo investigativních novinářů, kteří by byli schopni odhalit všechny probíhající operace. Rusko totiž provádí spoustu tajných operací, které využívají mikrotargeting, tedy cílí na velmi úzké skupiny lidí,“ popisuje novinářka. „Probíhají v tajných chatech, řetězových e-mailech, na Facebooku, zkrátka v uzavřených komunitách. Opravdu bych si přála, abychom měli o celé situaci alespoň nějaký přehled, ale bohužel to tak není.“ Jisté podle Aro je, že Rusko v Evropě vede opravdu rozsáhlou kampaň. A s tím, jak buduje uzavřená ohniska, kde úspěšně pěstuje konspirační teorie, začíná být situace nebezpečnější. „Tyto komunity se mohou velmi rychle zradikalizovat. A to je přesně to, o co se Rusové pokoušejí. Chtějí alespoň na dálku ze svých trollích farem ovládat skutečné lidi, jejich rozhodování a volební chování. Snaží se je ovlivnit, aby šli do ulic protestovat proti nebo za cokoli, jakékoli téma, co se Kremlu hodí.“Jaké jsou nejnovější trendy v boji s dezinformacemi? Proč je v tom Finsko tolik napřed? A proč by se i přesto někteří tamní novináři nedotkli tématu Ruska "ani pětimetrovým klackem"? --Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Investor Martin Kořenek vlastní a pronajímá skoro dvě stovky bytů. Investovat do nich má smysl, i když jsou teď drahé, říká. Hodnota neporoste věčně, varuje expert na hypotéky Libor Ostatek. Výnos je nic moc, říká investorka Kateřina Zychová.Svůj první investiční byt koupil Martin Kořenek před deseti lety v Praze na Žižkově prakticky „za hubičku“. Dnes jich vlastní sto osmdesát, zejména na Moravě a na Ústecku. A výnos z pronájmů ho už dávno živí.Na „cihlu“ má fetiš nejen on, ale i Češi obecně. Pro řadu lidí jsou byty jediným způsobem investování, který jsou schopní akceptovat.Jsme konzervativní a na kapitálových trzích se nevyznáme, míní investorka Kateřina Zychová. „Lidi prostě neví, kam jinam jít, a považují cihlu za bezpečný přístav. Volí jednoduchou cestu dát to do dalšího a dalšího bytu,“ říká v podcastu Ve vatě zakladatelka Verdi Capital a One Family Office, které spravují majetek bohatým klientům.Kromě stability a nízké volatility - cena bytů na rozdíl od akcií téměř nekolísá - přináší investice do bytů i další výhody. „Nabízí možnost efektivně používat cizích zdrojů, třeba hypoték. A Česká republika je pro nemovitosti daňovým rájem,“ upozorňuje na nízké daně z nemovitostí Martin Kořenek, jenž aktuálně splácí rovnou 22 hypoték.Podmínky, za kterých kupoval své první byty před dekádou, se však od těch současných velmi změnily. Za svůj první, žižkovský byt zaplatil v roce 2015 zhruba 2,3 milionu a úroková sazba byla u hypoték těsně pod dvěma procenty. Teď jsou sazby více než dvojnásobné, ale hlavně: ceny bytů v Praze se za deset let téměř zdvojnásobily.Dle Martina Kořenka ovšem neexistuje špatná doba pro nákup nemovitosti, sám nakupuje průběžně, bez ohledu na výši ceny za metr a ceny hypoték. „Jakmile získám nějakou formu cizích zdrojů, tak to okamžitě investuju. Neexistuje moment, kdy bych si řekl, teď nebudu investovat,“ říká v debatě podcastu Ve vatě, kterou si můžete pustit nahoře ve videu.Když jsou drahé hypotéky, zvyšuje se dle něj prostor vyjednat lepší ceny bytu. „Sazbu na hypotéce vnímám jako dočasnou věc. Je to parametr, který pro mě jako investora, který se spíše dívá na růst kapitálové hodnoty, nemá z dlouhodobého hlediska zásadní vliv,“ říká. Klíčový je pro něj dlouhodobý růst hodnoty nemovitostí.Hodnota nemusí růst věčněPrávě prudký propad cen - a tedy i hodnoty realit - může být pro investory rizikem. S propadem hodnoty se totiž i snižují nájmy, tedy příjmy z nemovitostí. Ceny bytů v Česku nejvíc propadly v roce 2009, kdy cenová hladina poklesla o dvacet procent. A v letech 2022 a 2023 přišel pokles cen kolem devíti procent. Propad však může být i dramatičtější.„Nikde není psáno, že nás nemusí potkat to, co potkalo Iry, co už několikrát potkalo Američany a další evropské země, Velkou Británii, pokles v řádu desítek procent, klidně i o 40, někde i o 50 procent. To vnímám jako největší riziko budoucnosti,“ říká hypoteční expert společností Golem Finance a Broker Trust Libor Ostatek.*****Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

„Člověk vyskočí z auta, teď se hledá buď azorela, nebo berberis, a já se u toho snažím ještě najít nějaký ten kaktus, který je často zašitý v křoví nebo v nějaké puklině u skály,“ vypráví o své nedávné expedici do Argentiny odborník na kaktusy a sukulenty z Botanické zahrady PřF UK Tomáš Procházka. Jaké rostliny ho na cestách nejvíce zaujaly? A dají se v Argentině potkat „živé kameny“? Poslechněte si rozhovor.Všechny díly podcastu Host Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

„Člověk vyskočí z auta, teď se hledá buď azorela, nebo berberis, a já se u toho snažím ještě najít nějaký ten kaktus, který je často zašitý v křoví nebo v nějaké puklině u skály,“ vypráví o své nedávné expedici do Argentiny odborník na kaktusy a sukulenty z Botanické zahrady PřF UK Tomáš Procházka. Jaké rostliny ho na cestách nejvíce zaujaly? A dají se v Argentině potkat „živé kameny“? Poslechněte si rozhovor.

Už čtvrtým rokem děláte podcast, máte pocit, že podcastový svět vám leží u nohou, a říkáte si, že je čas na video a lepší prostředí. A tak jsme ve třech místo do Břevnova zamířili do Černošic, do vily od architektů z de.fakto. Jakmile jsme vstoupili, bylo nám jasné, že nám u nohou neleží vůbec nic, a že ve třech bychom si mohli dovolit maximálně tak záchod a část garáže. (pozn. aut. A taky vám dojde, že ten život přeci můžete žít trochu líp.) Pokud si chcete odnést trochu jiný zážitek ze středověku i s videem, mrkněte na YouTube, kde najdete audiovizuální pecku, kompletní záznam z natáčení. Ale pokud preferujete jen audio – hodně řídíte, běháte nebo uklízíte, a tudíž oceníte absenci videa – máme pro vás další díl. Tentokrát jde o středověký Bravo speciál, kde odpovídáme na vaše otázky o vztazích a všem, co s nimi souvisí.

Jednání o rozpočtu běží naplno. Kam se jistě vyplatí investovat? Do prevence drogových závislostí. Jakmile člověk do drog spadne, stát pak stojí obrovské úsilí a peníze, aby mu pomohl, aby ho vychvátil. Pokud se to vůbec povede.