Doma v Nola: rozhovory s Čechy a Češkami ve světě

Musím přiznat, že mám velkou radost z toho, na jaké ženy v životě narážím. V jednom z předchozích epizod jsem se tématu ženství a vzájemné podpory už věnovala a jsem ráda, že i v tomto aktuálním díle vám můžu představit další silnou, nebojácnou, talentovanou a pracovitou dámu.Petra Gupta Valentová je Češka původem z Pardubic. Vždy ale nějak věděla, že skončí v cizině. Žije v New Yorku, kam se původně dostala jako studentka, město jí učarovalo a zůstala. Petra má indického manžela a podobně jako já - doma je na 3 místech ve světě. V Česku, v USA i v Indii.Indie mě fascinuje a proto jsme si kromě newyorských studií a životě v posledním těžkém roce povídaly hlavně o indických zkušenostech. Jaká byla její indická tradiční svatba? Proč se dostala do tamních médií a jaká byla Petra nevěsta? Petra Indii taky přenáší do své práce a věnuje se studiu tradičního tisku na látky. Jak je toto indické řemeslo podobné moravskému modrotisku? A samozřejmě jsme se musely dotknout společnému tématu nás obou - jaké to je vychovávat děti v mezinárodním manželství a jak její kluci zvládají češtinu? Přeji příjemný poslech a pěkné léto!Julie

Tomáš Nídr nás dnes zavede do Limy, hlavního města Peru. Já si Limu představuju stejně jako celou Jižní Ameriku jako město vždy zalité sluncem, kde se na rozích ulic popíjí silná káva, kouří se doutníky, děti se snaží všelico prodávat procházejícím a taky jako místo, kde asi nebude takový problém narazit na chudobu a zároveň na ty nejbohatší z nejbohatších. Jak moc je to pravda nebo ne?  Tomáš se věnuje Latinské Americe a více než 10 let žije v hlavním městě Peru. Odtud podniká reportážní cesty do okolních zemí a píše do několika českých novin a časopisů včetně Deníku N anebo časopisu Reportér. V Limě zakotvil poté, co poznal svou budoucí ženu Claudii, se kterou má malou Sofii. Tomáš píše o životě běžných Peruánců i o tématech, která drasticky ovlivňují životy lidí na jižní polokouli, jako je obrovské sucho nebo drogová problematika. V podcastu jsme mluvili mimo jiné o roli manželek jihoamerických drogových bossů. Dalším Tomášových tématem jsou čeští krajané a místa, pojmenovaná po vypálených Lidicích: "Když byly Lidice vypáleny, československá exilová vláda toho "propagandisticky" využila v tom smyslu, že se zasadila o to, aby jméno Lidic nikdy nezmizelo z mapy světa. A podařilo se, že se na některých místech přejmenovaly po Lidicích vesnice, parky nebo ulice. Vždy, když jsem v nějaké zemi, kde vím, že se něco po Lidicích jmenuje, tak se tak vydám," vypráví Tomáš Nídr. Do budoucna by rád tento svůj osobní projekt posunul do ucelené podoby v knižní publikaci.V rozhovoru se dostaneme i k tomu, co v jejich limském bytě vzniklo během koronavirové karantény. Když se jako rodina ocitli s manželkou a dcerou zavření v izolaci, rozhodli se, že společný čas využijí k napsání knihy. Sofinka inspirovala, Tomáš psal a Claudia - původem architektka - ilustrovala. Vznikla dětská kniha Sofinka a kouzelná cukrárna.I tentokrát díky, že jste poslouchali a když budete podcast dál sdílet, udělá mi to velkou radost.Zdraví vás Julie 

Tentokrát jsem se spojila s Bruselem a Denisou Šedivou. Velmi pozoruhodnou dámou, kterou jde jen těžko představit v jedné větě. Pracovala na mnoha různých pozicích ve státní správě, v neziskovkách a v PR, než se dostala ke svým projektům, o kterých dnes budeme mluvit především. Zajímá ji umění, design, knihy, lidská práva a ženy. Všechno témata, která zajímají i mě. Denisa žije už 7 let v Bruselu, kde doprovází svého muže - diplomata při NATO Jiřího Šedivého a společně vychovávají 2 děti. O Belgii tentokrát moc mluvit nebudeme, mnohem více mě totiž zajímala Denisina kniha - abecédář ABCZ aneb H jako Havel, taková designová encyklopedie pro děti, která ale potěší stejně, ne-li víc rodiče. Na jejím projektu je mi blízké to, že pomáhá dalším rodičům, kteří jsou ve stejné roli jako my dvě, vybrat to důležité, co představit z české historie a kultury dětem. Já s tím, abych pravdu řekla, často bojuju. Chtěla bych jim to předat všechno, co nejvíc jim toho ukázat, pouštět hudbu a číst, jenže ono to zkrátka nejde. Nakonec budeme mluvit i trochu o životě v Belgii a hlavně i o dalším společném tématu - o ženách, nejen proto, že téma její další knihy budou právě ženy. Tak se zaposlouchejte, sdílejte, likujte, podpořte, jak budete umět. Přeji pěkný poslech a pěkný týden!Julie

Mirek Konvalina je ředitel Českého centra v New Yorku a bývalý zpravodaj Českého rozhlasu v USA. Když jsem začala natáčet své první reportáže z New Orleansu a posílat je do Prahy, Mirka jsem ještě neznala. Přece jen jsme se generačně trochu minuli. Ale na jeho jméno jsem narazila, když jsem začala pátrat po českých krajanech v Louisianě a našla jeho reportáž z městeček Libuše a Kolín, vzdálených jen několik hodin severně od New Orleansu. Dnes je Mirek ředitelem Českého centra v New Yorku, centra, kde jsem přesně před rokem a něco zažila jeden z nejkrásnějších večerů - diskuzi o mé knize Doma v Nola s českými krajany i dalšími Newyorčany, kteří šli tehdy právě okolo Bohemian Hall na Upper East Side na Manhattanu.A protože vím, že Mirek je člověk zábavný, plný informací a velmi dobrý vypravěč, musela jsem jej do podcastu pozvat. Samozřejmě těch témat, která máme společná, je spousta. Začali jsme právě v Louisianě, u českých krajanů, kam já se zatím nedostala, i když je to do původně českých městeček jen několik hodin cesty. Čeští krajané žijí nejvíce v Chicagu, Texasu a Nebrasce, takže mě dost zajímalo, jak se zatoulali až na jih do Louisiany. A tady je kousek odpovědi z Mirkovy reportáže:"Krajané sem přišli před sto lety a tehdy vůbec netušili, jak tady na jihu bude těžký život. Když vykáceli duby a borovice zjistili, že pozemky nejsou tak úrodné, jak jim slibovali. Dnes už tam žije jen hrstka Čechů, kteří vydrželi v tomto náročném klimatu a vybudovali obce Kolín a Libuš. Chovají krávy, pěstují cukrovou třtinu, bavlnu a sojové boby a nechtějí se stěhovat. Do kraje, kde hospodaří Tůmovi, Smetákovi, Brožíkovi nebo Procházkovi ve střední Louisianě zajel zpravodaj Českého rozhlasu Miroslav Konvalina."V Louisianě jsme se ještě zastavili, protože mě zajímalo, jaké to bylo reportovat z New Orleansu a okolí bezprostředně po hurikánu Katrina. Mirek se podělil o tu jeho "Katrina story", tedy příběh spojený s devastujícím hurikánem. Mluvili jsme ale taky o jeho úplně první cestě, která proběhla hned po revoluci, kdy se v roce 1991 vydal za oceán studovat žurnalistiku. Proč mu nechutnal americký chleba a párky? Co všechno procestovat a jaká přátelství z této první i mnoha dalších cest vznikla?Nakonec se Mirek podělil o několik tipů z New Yorku, kde teď žije. Až se budete chystat na svůj první pocovidový americký výlet, možná vám přijdou k dobru jeho doporučení na to, kde se dá sehnat nejlepší bagel, odkud je nejlepší výhled na New York nebo kolik hodin si vyšetřit na prohlídku Metropolitního muzea.Pojďte se na chvíli zasnít a přenést do New Yorku. Já bych letěla hned!!!Zdraví, JulieFoto: Český rozhlas

Z Bohuslavic do Middleton Tyas.  Ze zapomenutého slezského kraje, do zapomenutého anglického kraje. S Hankou Buhlovou jsem se neviděla dobrých 20 let a až díky Facebooku jsem zjistila, že moje spolužačka z gymplu z vedlejšího déčka, se kterou jsme zpívaly ve stejném sboru, dnes zpívá ve sboru v severní Anglii, ba co, ona ho dokonce vede.Hanka je můj první host ze série lidí, kteří pocházejí z mého rodného kraje. Vy už za toho půl roku, kdy podcast natáčím, víte, že jsem poměrně osobní a že už jsem mnohokrát narazila na pojem Hlučínsko. A čím dál víc zjišťuju, kolik mých bývalých spolužáků, sousedů anebo lidí, na které jsem někdy někde doma narazila, žije v cizině. Takže mě napadlo, že si budu i je postupně zvát, abychom zhodnotili, jakou cestu už jsme ušli.Hanka odjela do Londýna jako au pair, když se nedostala na svou vytouženou JAMU. A z tříměsíčního pobytu se stalo 20 let, přibyly 3 děti a skvělý James, se kterým teď Hanka vede hospodu v malebné vsi Middleton Tyas. Doporučuju si vyhledat její fotografie. Přesně ta kamenná romantika, jakou si u severní Anglie člověk představí.V hodinovém povídání se ptám na to, jaké byly její začátky, jaké pivo se na hranici se Skotskem v jejich hospůdce čepuje, jak se stalo, že se česká holka stala organizátorkou místního života a co nejraději v Anglii její rodina dělá. Hanka zavzpomíná i na jedinečné setkání se zesnulým princem Philipem, pro kterého měla jen slova chvály a lásky.Chci moc poděkovat všem vám, kdo jste mi napsali po odvysílání rozhovoru s Petrem Sísem. To, jak otevřeně a lidsky povídal o své práci i rodině, chytlo za srdce strašně moc z vás a já mám z toho o to větší radost. Sledujte podcast na podcastových aplikacích, označte si odběr sdílejte na Facebooku, na stránkách Doma v Nola a chcete-li se vždy podívat i na fotogalerii k jednotlivému dílu, najdete ji na mém webu www.domavnola.com.Zdraví Julie 

Petr Sís, ilustrátor, kterého netřeba příliš představovat. V první části rozhovoru jsme se věnovali převážně jeho nové knize Nicky & Vera: A Quiet Hero of the Holocaust and the Children He Rescued, která dětem představuje období 2. světové války a nabízí možnost, jak se o těžkých tématech mezigeneračně bavit. Od mnohých z vás přišly komentáře a nadšené ohlasy, že poslouchat pana Síse byla radost. Já s vámi souhlasím. Schválně jsem se střihem tohoto druhého dílu moc nepospíchala a snad mi to odpustíte - bylo to proto, že jsem si části šetřila a dávkovala jsem si jej postupně jako takový balzám na duši v jinak šíleném světě, který je přeplněný ne vždy úplně příjemnými informacemi a událostmi. V tomto díle rozhovoru vás nalákám na vzpomínky pana Síse na paní Jackie Kennedy Onassis, která byla editorkou jeho knihy o Praze Tři zlaté klíče, i na povídání o tom, jak se dostal k práci ilustrátora pro slavné americké noviny a časopisy. Povídáme si jako dva staří známí - čeští krajani ztracení ve velké Americe - a zjišťujeme, že ač jsou naše děti věkově velmi od sebe, máme/měli jsme ty stejné starosti a radosti. Jak se vyrovnat s tím, že naše děti nebudou nikdy naplno Čechy, jak se vyrovnat s tím, že nemluví úplně dokonale česky, že jsme my jejich rodiče imigranti často důvodem mnoha faux pas a jak jsme jako autoři na svých dětech závislí a do své tvorby promítáme jejich malé dětské americké životy.Věřím, že i druhá část vás bude bavit a zajímat stejně jako ta první. Budu se moc těšit na další zprávy od vás a když podcast nasdílíte se svými známými, budu moc ráda. Děkuju a hezký týden přeju!Julie

Ilustrátor, autor dětských knih a animovaných filmů Petr Sís žije od roku, kdy já se narodila, v USA. Když jsem slyšela o jeho nové knize, kterou v Americe představil koncem ledna, věděla jsem, že bych s ním velmi ráda mluvila. Nejen o knize samotné, ale o životě vůbec. Petr Sís má na kontě skoro 30 vlastních dětských knih. Ačkoliv jsem jeho jméno vždy měla v povědomí, až s vlastními dětmi jsem objevila krásu, něžnost a cit pro detail jeho obrazů. Schválně říkám obrazů, protože každá stránka v jeho knize je jako samostatný obraz. Ať už se procházíte starou Prahou v nádherné knize Tři zlaté klíče, pouštíte se do dobrodružství Robinsona Crusoa anebo se s jeho nejnovější knihou (zatím jen anglicky) Nicky & Vera: A Quiet Hero of the Holocaust and the Children He Rescued snažíte svým dětem poprvé představit téma 2. světové války a holocaustu, vždycky je to plnohodnotný zážitek - kulturní a rodinný.Petra Síse, jak sám v rozhovoru přiznává, v Česku oslovují taky jako "Mistře". I když se při tomto oslovení ošívá, zároveň si myslím, že si jej užívá a zaslouží. Rozhovor pro podcast Doma v Nola jsme dělali přes ZOOM. Já ze své kuchyně v týdnu školních prázdnin, takže jsem musela nejdřív děti vyprovodit ke kamarádce. Pan Sís ze své podkrovní pracovny na venkově za New Yorkem. V pozadí jsem na zdi viděla jeho slavný velrybí plakát z newyorského metra, o kterém budeme mluvit v 2. dílu rozhovoru a díky tomu, že byl v domácím prostředí, ukázal mi i jinou velrybu - talisman, který si nosíval do nakladatelství při jednáních o nových projektech. V něčem má ta prapodivná covidí doba své kouzlo. Dovoluji si říct, že ještě před rokem by mě žádat o "videorozhovor" skutečně nenapadlo.Nová kniha je nádherná, plná smutné české historie, ale také plná naděje. I když daleko od domova, Sísovy knihy jsou pevnou spojující nití. "Myslel jsem si, že zvládnu své děti poučit o tom, co jsem prožil v komunistickém Československu, ale stejně pořád zjišťuju, že to rodilí Američané stále nejsou schopni pochopit. A tak může i tento příběh vyprávěný skrz hrdiny Věru a Nicholase být jistým úvodem pro studium o tehdejší tragické době," říká k příběhu Petr Sís.Tady krátká ukázka dvouhodinového rozhovoru, který jsem nechtěla příliš krátit, a tak jsem jej tentokrát rozdělila do dvou dílů.V reportáži amerického veřejnoprávního rozhlasu NPR se vás redaktorka ptala, jestli dané téma není pro děti příliš temné. Co vám řekli v nakladatelství, když jste poprvé přišel s tímto nápadem?Je to dilema. Do určitého věku říkáte dětem, že všechno je krásné, že motýlci lítají, kytičky kvetou a nebe je modrý, ale pak přijde moment, kdy jim musíte začít říkat, že se stávají i smutné věci. A je pravda, že nakladatelství často nechtějí riskovat.Měl jsem ale velké štěstí, že redaktor knihy Simon Boughton je původem z Anglie, takže příběh znal. Mluvili jsme o tom, kdo by byl vzorem pro děti, bavili jsme se o hrdinství a o tom, kdo jsou hrdinové. Došli jsme až k tomu, že existují lidé, kteří pomohou lidem, a my o tom vůbec nevíme.A to už bylo jen malý kousek k Wintonovi a k tomu, že když přijel poprvé do Prahy, měl dobrou práci v bance a neměl vůbec důvod někomu pomáhat. Věděl ale, že by byl schopný něco uspořádat, a během několika týdnů a měsíců skutečně ty lidi zachránil. To mě fascinovalo.V reportáži NPR také zazněla slova psycholožky, která téma dobře zasadila do kontextu a komentovala knihu tak, že jde o úvod nenásilného učení o tom, co se může stát. Myslel jsem si, že zvládnu své děti poučit o tom, co jsem prožil v komunistickém Československu, ale stejně pořád zjišťuju, že to rodilí Američané stále nejsou schopni pochopit. A tak může i tento příběh vyprávěný skrz hrdiny Věru a Nicholase být jistým úvodem pro studium o tehdejší tragické době.Přeji pěkný poslech a četbu. J.

Je mi velkou ctí se dnes spojit s dámou, u které tak docela nevím, zda je zajímavější její životní osud, anebo příběhy, které píše. Monika Zgustová, spisovatelka českého původu, která žije od 80. let v Barceloně. Do španělštiny a katalánštiny překládá české autory - mimo jiné Bohumila Hrabala, Václava Havla nebo Jaroslava Seiferta.Poprvé jsem ji jako autorku zaregistrovala před 5 lety, kdy vyšel v češtině její román Růže pro Stalina. Tu knihu jsem si několik měsíců poté, co vyšla, vezla s sebou před oceán a už ji mezitím zase odvezla zpátky do Čech, aby kolovala rodinou, všem jsem ji doporučovala. Biografický román o Stalinově dceři Světlaně Allilujevové mě naprosto strhnul. Nedávno vyšla nová kniha rozhovorů s ženami, které si prošly gulagy - Oblečené k tanci na sněhu. Silná témata a silné ženy. "Píšu většinou o ženách, protože ženám víc rozumím. Je to taky způsob, jakým se snažím projevit svůj feminismus," říká k tomu v rozhovoru Monika.Za ženami, které komunistický režim odsoudil k životu v gulagu, jezdila nejen do jejich moskevských bytů, ale s některými se sešla i v Londýně nebo Paříži, kam emigrovaly. Jsou to všechno vlastně stejné příběhy a přitom tak jiné. Smutné, strhující, těžké a přitom plné naděje. Tady je ukázka začátku jednoho z rozhovorů: "Valentina je jedna z posledních žen, které v Moskvě navštívím, a za tím účelem pojedu na moskevské předměstí, kde žije. Vstávám velice brzy, protože musím jet metrem až za město a poté pokračovat příměstským vlakem, který nejezdí často a nemá pravidelný jízdní řád. Zdá se, že do Ščerbinky nikdy nedorazím, a tak to vzdávám. Posadím se na lavičku v parku, který obklopuje palác Caricyno, a volám paní Valentině, abych jí oznámila, že schůzku ruším. "Ale proč, moje zlatá? Proč, drahoušku?""Nemůžu k Vám dojet, nejde žádný vlak.""Vy jste spisovatelka, že, krasavice moje?""Snažím se o to.""A chcete napsat knihu?""Ano.""A vy myslíte, že ta kniha spadne z nebe? Že se napíše sama? Podívejte, moje milá, když někdo po něčem opravdu touží, musí si za tím jít. Stůj co stůj! Jinak v životě nic nedokáže. Pokud vás od mé návštěvy odradí první překážka, zůstaňte raději doma a nic si neplánujte."Se sklopenou hlavou zahanbeně čekám víc než dvě hodiny na nástupišti bičovaném vlhkým podzimním větrem a za zimní teploty, abych nastoupila do prvního vlaku, který jede do Ščerbinky."Jak se Monika po tomto telefonátu cítila a jak rozhovor nakonec dopadl? I na to se ptám v podcastu Doma v Nola. Povídání s Monikou Zgustovou pro mě bylo něco jako terapie. Žena, která jako teenager s rodiči emigrovala přes Indii do USA, a pak si vybrala pro svůj život Španělsko, působí jako typický příklad kosmopolitního člověka. Kdyby právě nebyla pandemie, trávila by měsíc v New Yorku, kam pravidelně jezdí učit a nasávat Ameriku. Možná taky psát. My dvě už máme naplánované kafe někde "na cestě". Pro vás je tady pozitivní rozhovor taky o tom, jak nepropadat zbytečným chmurům. A jak slibuju v závěru, tady je odkaz na jeden jazzový koncert, který vás na hodinku přenese úplně jinam.Těším se na příště, můžete mě sledovat na Facebooku i Instagramu pod jménem Doma v Nola, děkuji za vzkazy, které píšete a pokud Vás zajímá nějaké téma, země nebo osobnost, dejte vědět. Inspirace není nikdy dost. Z New Orleansu zdraví Julie

Dnes se na dálku spojíme s Berlínem. Městem, které ač velmi blízko českým hranicím, je už tak světové. Povídat si budu s novinářkou, dokumentaristkou a spisovatelkou Veronikou Jonášovou o životě tam a také o nové knize Zeď mezi námi, kterou společně s dalšími autory napsala.V předmluvě knihy se mimo jiné píše: "Dnešní „emigranti“ už zdaleka neprožívají taková dramata a nejistotu jako jejich rodiče a prarodiče. Jdou z jedné svobodné země do jiné, kdy hranice mezi nimi existuje prakticky už jen na mapě. Nedávná omezení kvůli pandemii koronaviru nám však připomínají, že nic není samozřejmé. Staré zdi padají, nové se mohou kdykoli znovu stavět."Veronika žije společně se svým mužem Martinem, zpravodajem ČT v Německu, a dvěma dětmi v Berlíně už 5 let. Je to jejich druhý pracovní pobyt tam. Koronavirová krize jim trochu narušila plány, když se omezilo přeshraniční cestování. I když je to z Berlína do její rodné Prahy stejně jako z Ostravy, hranice najednou znovu znamenají pomyslnou zeď. Veronika nedávno napsala společně s dalšími autory knihu rozhovorů o Češích žijících v Německu a Němcích v Česku. Téma jako stvořené pro můj podcast.Povídáme si o knize, zajímavých osobnostech v ní, o životě její rodiny v současném Německu, o tom, zda se náš západní soused o Česko zajímá a proč jsme tak jiní. Dostaly jsme se i k tématu, které nás dvě osobně spojuje - a to je pátrání po německých předcích. Pro mě nesmírně zajímavý, příjemný a poučný rozhovor. Snad bude stejně bavit i vás.Podívejte se také na web blogu a podcastu Doma v Nola, kde najdete vždy taky doplňující informace a odkazy k rozhovorům, v tomto případě například link na zmiňovaný rozhovor v Respektu k odsunu Němců na Olomoucku. Nezapomeňte dát stránce Doma v Nola like či follow na Facebooku nebo Instagramu a tak odběr v aplikaci, kde právě posloucháte. Mějte se a těším se příště! Julie

Spojené státy mají nového prezidenta a novou první dámu. K manželům Bidenovým teď směřují oči nejen celé Ameriky, ale i celého světa. Dnešní díl podcastu Doma v Nola nebude příběhem jednoho Čecha či Češky. Když mi zůstal po prezidentsko-inaugurační zimní zpravodajské smršti zajímavý materiál o prvních dámách, řekla jsem si, že jej nenechám ležet jen tak v počítači, ale že by vás krátké shrnutí či hodnocení toho, jakou práci mají na starosti první dámy, mohlo zajímat. A tak tady je dnešní díl na téma americké první dámy. V Bílém domě střídá Melanii Trump, bývalou modelku, univerzitní učitelka Jill Biden. Změna to bude na první pohled obrovská. Od Melanie se možná na začátku neočekávalo až tolik. Pěkná tvář, doplněk svého muže. Na druhou stranu kvůli jejímu evropskému původu na začátku prezidentování Donalda Trumpa zaznívaly názory, že její příběh pomůže milionům konzervativních Američanů pochopit složité osudy imigrantů. Nestalo se, ba možná stalo se právě naopak. Byla ještě více potichu, než se čekalo. Profesorka Christine Day vyučuje politologii a historii ženského hnutí na mé americké alma mater - University of New Orleans. Ptala jsem se jí nejen na Melanii Trump. O prvních dámách z hlediska módy v druhé půlce pořadu s novinářkou, zástupkyní šéfredaktora časopisu Forbes Irenou Cápovou.Těším se na příště, můžete mě sledovat na Facebooku i Instagramu pod jménem Doma v Nola, děkuji za vzkazy, které píšete a pokud Vás zajímá nějaké téma, země nebo osobnost, dejte vědět. Inspirace není nikdy dost. Z New Orleansu zdraví Julie

Tomáš Vlach je novinář, můj bývalý kolega z České televize, humanitární pracovník, a toho času volební pozorovatel v Kyrgyzstánu. Už několik týdnů sleduju na jeho facebookovém profilu fotky Kyrgyzstánu. Muže v pekárně s jejich tradičním bílým chlebem, děti na starých dřevěných sáňkách, nebo neuvěřitelně nádhernou zimní přírodu. Pokud se zaměřím na fotky, které zachycují lidi, jejich život, tak mají jedno společné. Kdyby mi někdo neřekl, že jsou to fotky ze současnosti, myslela bych si, že jde třeba o 50. nebo 60. léta...Tomáš je skvělý pozorovatel, fotí, co vidí kolem sebe a zasazuje to do kontextu. Roky do této oblasti cestuje, mluví s lidmi a řekla bych, že se tam vyzná. Postsovětské země mě vždy velmi zajímaly a musím říct, že je to s výjimkou semináře o Střední Asii doktora Pargače na Etnologii FF UK poprvé, kdy jsem si s někým povídala o Kyrgyzstánu. Třeba to bude i vaše poprvé... Spisovatel, kterého Tomáš doporučuje, se jmenuje Čingiz Ajtmatov, já už mám rozečtené jeho Krátké příběhy v angličtině. V češtině vyšlo téměř celé jeho dílo, včetně nejznámějšího románu Džamila.Pro informaci k aktuální situaci: prezidentské volby v zemi skončily v neděli 10. ledna. Podle serveru ČT24, který se odkazuje na agenturu TASS, zvítězil ve volbách dosavadní kyrgyzský premiér Sadyr Žaparov. Dvaapadesátiletý politik má pověst nacionalisty a populisty a je u moci už od podzima, kdy byl osvobozen z vězení během nepokojů. Žaparov se navzdory svému nacionalistickému postoji – jeho prvním činem ve funkci předsedy vlády bylo přidání informací o etnickém původu do průkazů totožnosti – opakovaně zavázal k rozvoji strategického partnerství s bývalým sovětským vládcem Moskvou, poznamenala agentura Reuters. Žaparovovi kritici se obávají, aby očekávané vítězství v nynějších volbách neotevřelo cestu k nastolení autoritářského režimu jako v sousedních zemích, poznamenala agentura AFP.A jako vždy i dnes děkuji za poslech, těším se na reakce, kterých si moc vážím, posílat mi je spolu s dotazy můžete prostřednictvím stránky Doma v Nola na FB nebo Instagramu a pokud chcete, abyste dostávali na nové epizody podcastu upozornění, stačí v aplikaci, kde posloucháte, ťuknout na follow nebo subscribe. Za další dva týdny se těším na slyšenou. Julie

Tu a tak se objeví ve schránce dotaz na něco specifického z New Orleansu, o čem jsem třeba ještě nepsala, anebo co už se dlouho na blogu neobjevilo. A tak mě napadlo nenechávat odpovědi jen pro toho konkrétního člověka, ale dát je vám všem.A tak je tu první díl otázek a odpovědí o všemožném, co se týká života v New Orleans anebo USA celkově. Už teď vím, že jsem alespoň na 2 zapomněla, takže si je přepisuju do nového listu a až jich zase několik dalších přibude, natočím třeba další podobnou epizodu. Ptejte se! Těším se. Zastihnout mě můžete na Facebooku nebo Instagramu Doma v Nola.Nezapomeňte taky mrknout na merch podcastu Doma v Nola, info o něm je na facebookové stránce připnuto hned nahoře. Díky a šťastný nový rok 2021!

Anna Rathkopf má krásné a podle mě vznešené jméno. Vy ji možná znáte taky pod úplně jinou a o dost obyčejnější přezdívkou jako Máma za vodou. Anička vystudovala na Karlově univerzitě v Praze judaistiku a pak se přestěhovala do Brooklynu v NY. Kromě studia židovství a focení začala o svém životě za oceánem psát blog Máma za vodou. A protože je období svátků a my mluvíme pořád jen o Vánocích, přitom miliony lidí slaví taky jiné svátky, rozhodla jsem se dnešní díl věnovat židovským tradicím.Ptala jsem se na to, jak se slaví Chanuka v její brooklynské domácnosti, co se během oslav Svátku světel jí a Aniččin syn Jesse nám prozradí, kdo nosí během Chanuky dětem dárky. Mluvíme taky o Brooklynu a čtvrti, kde fotografka původem z Prahy žije. Viděli jste seriál Unorthodox na Netflixu? I o něm a o životě ortodoxních newyorských Židů padla řeč. Doma v Nola najdete na Facebooku i Instagramu. Nově můžete zakoupit merch podcastu a zakoupením přispějete také na projekt Andělský strom, který nakoupí k Vánocům dárky dětem uvězněných rodičů.Díky za poslech a hezké svátky!Julie

Pokud má někdo zásluhu na tom, že se Američané anebo třeba Australané učí české knedlíky a zkoušejí péct vánočku podle receptu svých prababiček, je to Kristýna Koutná. Rodačka z Brna, která dlouhou dobu strávila v Kalifornii, dnes je zpět na jižní Moravě a je autorkou blogu Czech Cookbook a stejnojmenné kuchařky.Má 40 000 sledujících na Facebooku a v Americe nebo Austrálii prodává třeba formičky na vosí hnízda nebo laskonky. Povídáme si o tom, co se nejvíce u krajanů po celém světě vaří a peče, proč se vánočce říká v Texasu nebo Nebrasce houska anebo jak vznikla česká národní příloha, bez které se Kristýna v USA nedokázala obejít, a že v tom zřejmě mají prsty Turci.Díl natáčený na trase New Orleans-Brno tentokrát o pokladech české kuchyně a tradicích, které zajímají potomky Čechů po celém světě.Sledujte Doma v Nola i na Facebooku a Instagramu, kde mi taky můžete nechat zprávu nebo dotazy. Nezapomeňte taky na svých podcastových aplikacích ťuknout na tlačítko follow či subscribe, ať máte o nových dílech okamžitě přehled. Těším se zase příště!Mějte se, Julie

Díkůvzdání a Vánoce jsou obdobím v roce, na které se celý rok těšíme. Těšíme se na rodinu, na oblíbené recepty a tradice. Jenže rok 2020 je úplně jiný a svátky budou pro mnoho z nás, ruku na srdce, taky dost jiné. Dnešní podcast bude taky trošičku jiný. Nebude o konkrétní zemi a o životě v něm. Ale bude takovým malým návodem, jak svátky letos hezky přežít i přesto, že nebudeme blízko širší rodiny. Doma v Nola dnes s terapeutkou Adélou Kozárovou Huson.Jak zvládnout svátky bez přítomnosti rodičů nebo naopak neteří a synovců? Mnoho z nás se každý rok v tuto dobu už chystá na návštěvu rodné země, anebo jezdí rodiny za námi. Letošní rok to tak pro mnohé nebude a už teď se bojíme toho, jak svátky zvládneme. Taky máte problém se dostat do vánoční nálady? Jak vysvětlit dětem, že neuvidí babičku a dědu? S psycholožkou Adélou Kozárovou Huson, která žije v Kalifornii, probereme starosti nás Čechů žijících v cizině a přidáme tipy a návody, jak prosinec zvládnout v pohodě.Přeji nám všem, ať je letošní advent klidný a pokojný. Já totiž věřím, že si to sami alespoň částečně dokážeme zařídit. Prosím, nezapomeňte podcast Doma v Nola sdílet a poslat dalším, kteří jsou daleko od rodiny. A pokud jste ještě neslyšeli předchozí epizody, vrhněte se na ně.Sledujte Doma v Nola i na Facebooku a Instagramu, kde mi taky můžete nechat zprávu nebo dotazy.Mějte se, Julie

Renáta Jaroščáková nás dnes provede Japonskem. I když sama o sobě říká, že spíš žije v mezinárodní bublině, je mi jasné, že za 8 let se už člověk o svém přechodném domovu leccos dozví. Renata vystudovala čínštinu, její muž japonštinu. Kde se vzala jejich posedlost Asií a jak jim Dálný východ změnil život?Jak velký je časový posun, jak se aranžuje ikebana a co nesmí chybět na tradičním japonském jídelním stole? Zajímavosti o životě v Yokohamě a Tokiu dnes s Moravačkou jako poleno.Máte tip na další země a lidi, které vás zajímají? Napište, komentujte, sdílejte, ať se o Doma v Nola dozví i další.Díky za poslech, Julie

Prezidentským volbám v Americe se v těchto dnech nedá vyhnout. Dnes tedy mimořádně ne na tradiční téma života Čechů v cizině, ale aktuálně k tomu, jak vypadá v těchto dnech Amerika.Mám radost, že si udělala na podcast Doma v Nola čas také má kolegyně novinářka Jana Ciglerová, která píše pro Deník N. Přímo v centru dění objíždí předvolební mítinky obou stran - demokratů i republikánů a mluví s Američany o tom, jak budou volit a proč. Jak vypadají mítinky obou stran? Proč se u republikánů nenosí roušky a proč demokraté místo tleskání troubí? A jak přišla Jana k tomu, že si pořídila ze vzdálenosti jen několika metrů fotku s Barackem Obamou na pódiu?Sledujte i dál blog a podcast Doma v Nola. Nejen o povolebním dění v USA budu nadále psát a točit. Klikněte na follow, nebo subscribe na podcastových aplikacích. Sdílejte přes sociální sítě anebo emailem přímo těm, kteří o Doma v Nola ještě neví. Jsem na Facebooku i Instagramu.Díky za poslech a další rozhovor už příští týden - z Japonska.Zdraví Julie Urbišová

Markéta a Martin Boubínovi jsou novináři. Pokud o někom platí, že jsou Doma různě po světě, tak je to jejich rodina. Martin je kameraman České televize, kde jsme spolu pracovali, jeho ženu Markétu, jsem poprvé potkala až v New Orleans, při jejich cestě na jih. Markéta mnoho let pracovala v zahraniční redakci TV NOVA a teď je reportérkou DENÍKU N.Zažili jsme spolu v New Orleans výstrahu před tornádem, když nás jako správné Čechy od prohlídky města neodradila předpověď počasí. Projeli jsme spolu všemožné jižanské plantáže a během přejezdů v autě pouštěli dětem audioknihu O zvědavém štěňátku. Markéta, Martin a jejich 2 děti strávili 4 roky v hlavním městě USA Washingtonu a nedávno se Martin vrátil z jeho další štace v Bruselu. Vypadá to, že po dlouhé době v cizině a poté, co si jejich děti osvojily ne jeden ale hned dva světové jazyky, budou nějakou dobu v Praze. Dnešní díl je o rodině, cestování, o tom, jak děti mnohokrát určují naše cesty, ale třeba i o tom, jak vypadají tábory belgických skautů.Díky za poslech, budu ráda, když napíšete, jak se vám dnešní díl líbil! Najdete mě na Facebooku i Instagramu jako Doma v Nola. Lajkujte, sdílejte a dejte odběr na vaší oblíbené podcastové aplikaci. Za dva týdny zase tady!Julie

Veronika Vaněčková a Martin Kroupa tvoří pár, který si šel za svým americkým snem a dnes po 8 letech života ve Spojených státech už můžeme říct, že jej i žije. Mají dvě děti, dům a práci v Kalifornii. Jsou nadosah - tedy v amerických vzdálenostech - oceánu i horám, které oba milují. Veronika je původně stavební inženýrka, která se ale své profesi v Americe nevěnuje, místo toho rozjela několik projektů na internetu. Do Států se dostali díky pracovní nabídce pro Martina, který je fyzik a 7 let pracoval v Houstonu pro NASA. Jaký dosah má práce fyzika pocházejícího z Ostravy na americký vesmírný program? Jak se cítil v místech, odkud se řídil program Apollo a jaké to je pracovat s astronauty?Nasa je jen jedním z témat dnešního podcastu: Veronika je aktivní podnikatelka a máma dobrodruh. Její fotky a videa z hor, lezení a dalších cest boří mýty o tom, že s malými dětmi se má jít maximálně na dětské hřiště. Jak jejich rodinné cesty zvládá a jaké má rady pro nás ostatní rodiče? Díky za poslech, budu ráda, když napíšete, jak se vám dnešní díl líbil! Najdete mě na Facebooku i Instagramu jako Doma v Nola. Lajkujte, sdílejte a dejte odběr na vaší oblíbené podcastové aplikaci. Za dva týdny zase tady!Julie

Turecko bylo dva roky mým domovem a tam jsem také Danu poznala. Dana je milá Moravačka se smyslem pro humor, která se stará o české turisty v okolí přímořské Antalye. Obě máme za manžely Turky, obě jsme si Turecko dost oblíbily, ale zároveň se na zemi plnou dávných tradic a politických zvratů díváme střízlivým pohledem.S Danou jsme si povídaly o tom, jak se země od konce 90. let, kdy se tam poprvé přestěhovala, změnila. Jak přibylo mešit, jak se změnily podmínky ve školách. Mluvily jsme o tom, co se právě teď Dana chystá uvařit a také o tom, jaké jsou turecké telenovely, které Dana přeložila do češtiny. Sledujete nějaké? Vítejte u turecké epizody Doma v Nola. Těším se na poznámky, komentáře a prosím, sdílejte, likujte, dejte si odběr. Uděláte radost mně i dalším!Instagram a FB "Doma v Nola".Julie

Martina Fundaro je Češka z Dallasu. Potkaly jsme se kdysi před lety ještě jako začínající novinářky v budově zpravodajství České televize. Naše cesty se rozešly a zase sešly až v Americe. Texas je státem, kde žije největší počet Američanů s českými kořeny, i proto Texasu vládnou pekárny se zkomolenými názvy "Kolaches" nabízející pečivo, které má k pravým koláčům daleko. I přesto jen závan domova v této podobě milujeme. Martina pomáhá firmám a organizacím hledat ta pravá místa v Praze pro jejich kongresy a jiná profesní setkání, kromě toho nádherně zpívá a hraje na violoncello. Má 2 děti, které mají kromě českého a amerického taky indiánské občanství. Jak je to možné? Poslouchejte až do konce.Můžete mi poslat vzkazy, dotazy, návrhy a to na FB nebo Instagramu Doma v Nola. Nezapomeňte se přihlásit k odběru podcastu a sdílejte se všemi, koho máte rádi.Julie