Podcasts about ameriky

Tentokrát na putování světem platidel napříč kontinenty vyrazíme na rozhlasových vlnách s profesorem Petrem Vorlem z Univerzity Pardubice, historikem a numismatikem. Zastavíme se třeba nejen v Mexiku a pochopitelně ve Spojených státech. Tolar ale zamířil do Ameriky i přes Španělsko.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 72 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Přišel jsem na docela velké, až terapeutické věci, které jsem si nedokázal přiznat nebo vůbec uvědomit,“ říká Lukáš Hejlík o Martinu Vymětalovi. Herec, autor Gastromapy a Listování se s marketingovým expertem a tvůrcem podcastu Středo/věk původně spojili kvůli jednoduchému experimentu: chodit po Česku, dobře jíst a cestou si povídat. Z jejich Věrozvěstů se ale postupně stal podcast hlavně o novém přátelství dvou mužů. Vymětal přitom sám popisuje, že po čtyřicítce začal nové vztahy vyhledávat vědomě: „Rozhodl jsem se, že bych chtěl do toho života dostat nové lidi.“ Při několikahodinové nebo několikadenní chůzi se podle něj člověk dostane s druhým mnohem hlouběji než během hodiny u kávy. Mluví spolu o rodičích, dětech, bývalých vztazích, mužských rolích i o tom, co si člověk nese z dětství. Hejlík si například uvědomil, že si mnohem snáz vybavuje několik vzácných zážitků s otcem než každodenní péči matky, která přitom „měla všechno na hrbu“. Zároveň přiznává, že právě otevřenost Věrozvěstů má své limity: „Občas na té hraně jsem. Vůči rodičům, vůči ženě i bývalým vztahům,“ říká. Vymětal zase mluví o vztahu s vlastním otcem, o synovi i o tom, jak se jeho pohled na vztahy a blízkost měnil s věkem. Výrazně ho proměnila také rakovina, téměř tři desetiletí v reklamě a půlroční přechod Ameriky. Na Pacifickou hřebenovku podle svých slov neodcházel hledat odpovědi, přesto se vrátil jiný. „Nešel jsem tam s žádnou otázkou, ale přišel jsem s nějakýma odpověďma,“ dodává. Dnes se snaží méně tlačit na výsledek, snáz přijímat neúspěch a do svého jednání vědomě dostávat laskavost místo síly. Hejlík naproti tomu říká, že žádnou potřebu zásadně se znovu najít nebo redefinovat nezažil. Věrozvěsti se ale stali projektem, ve kterém se mimořádně našel, přestože jeho okolí už při oznámení další aktivity reagovalo otázkou, zda opravdu potřebuje ještě jeden projekt. Neshodnou se přitom v pohledu na zemi, kterou společně procházejí. Hejlík by si přál, aby Češi byli sebevědomější, dokázali se pochválit a měli ke své zemi větší hrdost. Vymětal v Česku nachází především mírnost a bezpečí a českou mentalitu vidí střízlivěji: „Češi jsou tak spokojení, jak jsou. Ale hrdost nemáme.“ Proč může několikadenní chůze vytvořit blízkost, která jinde nevzniká? Dá se po čtyřicítce vybudovat skutečně hluboké nové přátelství? Co člověku o sobě ukáže nemoc, rozvod nebo půl roku mimo běžný život? A mají Češi vůbec důvod být na sebe hrdí? Poslechněte si celý rozhovor.

Južná Kórea sprístupní generatívnu AI všetkým občanom zadarmo, kým slovenské školy zavádzajú opatrné lekcie a v Európe rastie odpor voči dátovým centrám.Kým sa slovenské školstvo snaží pripraviť učiteľov na výučbu základov umelej inteligencie a rodičia automatizujú školskú komunikáciu cez EduPage, ázijské štáty prechádzajú k priamemu masovému nasadeniu. Južná Kórea štátom financovaným projektom posilňuje svoju digitálnu suverenitu, no zároveň otvára otázky štátnej kontroly.Súbežne s tým narážajú technologickí giganti na nečakané bariéry pri budovaní infraštruktúry, keď sa vlna protestov proti ekologickej záťaži dátových centier presúva z Ameriky priamo do Česka a Európy. Modelové cykly sa pritom skracujú na týždne a neobvyklé experimenty testujú limity aj štatistické ilúzie modernej AI.O týchto, ale aj ďalších témach zo sveta umelej inteligencie, sa rozprávajú redaktori magazínu Živé.sk Ján Trangel a Maroš Žofčin v novom vydaní podcastu PočúvAI.V podcaste sa dozviete aj o týchto témach:Ako dopadol neobvyklý experiment s GPT-5.6 Sol a čo odhalil o štatistických trikoch a ilúziách jazykových modelov.Ako bude fungovať bezplatný štátny generatívny model pre občanov Južnej Kórey a aké riziká prináša pre digitálnu suverenitu.Ako vyzerá nová povinná výučba o AI pre slovenské deti a ako si môžu rodičia zautomatizovať neprehľadný EduPage cez AI agentov.Prečo v Európe a Česku vznikajú prvé fyzické protesty a blokády proti výstavbe ekologicky náročnej AI infraštruktúry.Prečo sa modelové cykly skrátili na dva mesiace a ako autorekurzívny vývoj mení plynulé aktualizácie softvéru.Podcast pripravuje magazín Živé.sk.

Trnavská atlétka Lenka Gymerská má za sebou životný šampionát v americkom Eugene. Na Majstrovstvách sveta do 20 rokov vybojovala 4. miesto v behu na 400 metrov a vytvorila nový slovenský juniorský rekord. V rozhovore pre Trnavské rádio zaspomínala na emócie zo svetového finále a prezradila, čo stojí za jej raketovým vzostupom.

Cestovatelka Nicolette Ficek Havlová letos přešla Švýcarsko a byla to její svatební cesta. V cestovatelském podcastu Radia Wave Casablanca vypráví nejen o svých krásných zážitcích z hor a peších přechodech, ale také o zhroucení, které ukončilo její pokus o přechod Jižní Ameriky.

Josef je na dovolené, takže tenhle díl je celý Sašin - hodinová verze přednášky, kterou zatím dávala jen v Liberci a na pár dalších místech. Původně se jmenovala 50 let pádu Ameriky, pak si ale spočítala, kam ta stopa vede, a přidala nulu.Je to příběh dvou států ve státě, které se sto let navzájem neznaly a v osmdesátkách splynuly: od pozlaceného věku a nepovedeného puče proti Rooseveltovi přes John Birch Society, Heritage Foundation a Paula Weyricha, který pochopil, že se nevyhrávají volby, ale desetiletí, až po Roye Cohna, ruskou mafii na Brighton Beach, Maxwella, Epsteina a Citizens United.Sto let neuvěřitelně blbých strategických rozhodnutí, kterým Timothy Snyder říká sebevražda impéria.Celé epizody na https://www.herohero.co/kanarcivsiti .  A nebo si kupte naše trička na https://www.neverenough.shop/kanarci . Podcast pro Vás připravují @alexalvarova a @holyj . Hudba a sound engineering: PsyekTwitter Spaces moderuje @jiribulan .Najdete nás na www.kanarci.online

Na konci července 1989, ani ne čtyři měsíce před tím, než se v Československu zhroutil komunismus, vyrazili tři kamarádi z Jihlavy do tehdejší Jugoslávie. Byli čerstvě plnoletí a odjížděli s úmyslem emigrovat, dostat se za železnou oponu do Itálie nebo do Rakouska, a odtud dál, nejspíš do Ameriky.Všechny díly podcastu Příběhy 20. století můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Na konci července 1989, ani ne čtyři měsíce před tím, než se v Československu zhroutil komunismus, vyrazili tři maturanti z Jihlavy do tehdejší Jugoslávie. Byli čerstvě plnoletí a odjížděli s úmyslem emigrovat, dostat se do Itálie nebo do Rakouska, a odtud dál, nejspíš do Ameriky. V srpnu se jim podařilo překročit hraniční řeku Mura (německy Mur).Všechny díly podcastu Příběhy 20. století můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Slovenské zápasenie nikdy nemalo výraznejšiu osobnosť, akou je práve on. Rodák zo Zlatých Moraviec Jozef Lohyňa je jediným slovenským zápasníckym majstrom sveta a držiteľom olympijského bronzu zo Soulu 1988. Úspešný reprezentant prijal pozvanie do podcastu suSPEAK na ŠPORT.sk, kde moderátorom Rasťovi Konečnému a Marekovi Marušiakovi s nadhľadom porozprával o drsnom zákulisí tohto športu, o nespravodlivosti i o netradičnom prepojení s našou hokejovou reprezentáciou.Málokto o talentovanom zápasníkovi vie, že ako malý chlapec túžil byť najmä hokejistom. V uvoľnenej debate priznáva, že na ranný výber na zimnom štadióne kedysi meškal len niekoľko sekúnd a tréneri ho už na ľad nepustili. Sklamanie ho napokon priviedlo k žinenke, kde so svojím bratom trénovali chmaty priamo v panelákovej izbe, čo ich susedia museli dlhé roky tolerovať. Hnevali sa len dovtedy, kým Jozef nepriniesol domov vytúženú olympijskú medailu.Diskusia sa prirodzene preklopila aj k jeho výnimočnej spolupráci s našou hokejovou reprezentáciou. V 90. rokoch pomáhal formovať fyzickú pripravenosť zlatej generácie a dbal na to, aby hráči ako Ľubomír Višňovský, Peter Bondra či Ľuboš Bartečko mali pred náročnými sezónami v zámorskej NHL dostatočne silný krk a odolnosť voči tvrdým nárazom na mantinel. Počas letných kempov si dokonca zmeral sily s tým najväčším obrom v kabíne.„Zdena som si tak trošku vytiahol, nech ma skúsi dať na lopatky. On mal síce vyše dva metre a sto kíl, no vtedy som mal ešte nejakú páru a zvládol som to,“ usmieva sa pri spomienke na tréningy s nekompromisným slovenským obrancom.Presah mimo tréningového prostredia ponúka diskusia o politike a zákulisných ťahoch v športe počas hlbokého socializmu. Zápasnícka legenda otvorene opisuje krivdy, keď ho rozhodcovia z východného bloku vedome poškodili, alebo keď Sovieti prišli priamo s finančným obnosom pre súperov, aby mu prekazili cestu za vytúženým finále na majstrovstvách sveta.Emotívnym vrcholom je však jeho spomienka na olympijské hry v Atlante 1996, kde na otváracom ceremoniáli hrdo niesol slovenskú vlajku. Práve tam po svojom poslednom víťaznom zápase zanechal na žinenke svoje zápasnícke topánky, čím definitívne a symbolicky ukončil svoju bohatú kariéru.„Topánky som nechal v strede na žinenke a odišiel som do zákulisia. Po nejakom čase za mnou prišiel generálny sekretár a pýtal sa, či ich môže zobrať do olympijského múzea,“ opisuje svoj ikonický moment z Ameriky.Najnovšia epizóda podcastu suSPEAK na ŠPORT.sk prináša mimoriadne pútavý, humorný a inšpiratívny pohľad do sveta tvrdého športu, o ktorom ste doteraz vedeli možno len málo. Pustite si celú epizódu a spoznajte osobnosť, ktorá robila Slovensku fantastické meno vo svete, a dozviete sa aj to, ako na floridskej pláži obalil amerických amatérov v piesku ako rezne v strúhanke.

Slovenské zápasenie nikdy nemalo výraznejšiu osobnosť, akou je práve on. Rodák zo Zlatých Moraviec Jozef Lohyňa je jediným slovenským zápasníckym majstrom sveta a držiteľom olympijského bronzu zo Soulu 1988. Úspešný reprezentant prijal pozvanie do podcastu suSPEAK na ŠPORT.sk, kde moderátorom Rasťovi Konečnému a Marekovi Marušiakovi s nadhľadom porozprával o drsnom zákulisí tohto športu, o nespravodlivosti i o netradičnom prepojení s našou hokejovou reprezentáciou.Málokto o talentovanom zápasníkovi vie, že ako malý chlapec túžil byť najmä hokejistom. V uvoľnenej debate priznáva, že na ranný výber na zimnom štadióne kedysi meškal len niekoľko sekúnd a tréneri ho už na ľad nepustili. Sklamanie ho napokon priviedlo k žinenke, kde so svojím bratom trénovali chmaty priamo v panelákovej izbe, čo ich susedia museli dlhé roky tolerovať. Hnevali sa len dovtedy, kým Jozef nepriniesol domov vytúženú olympijskú medailu.Diskusia sa prirodzene preklopila aj k jeho výnimočnej spolupráci s našou hokejovou reprezentáciou. V 90. rokoch pomáhal formovať fyzickú pripravenosť zlatej generácie a dbal na to, aby hráči ako Ľubomír Višňovský, Peter Bondra či Ľuboš Bartečko mali pred náročnými sezónami v zámorskej NHL dostatočne silný krk a odolnosť voči tvrdým nárazom na mantinel. Počas letných kempov si dokonca zmeral sily s tým najväčším obrom v kabíne.„Zdena som si tak trošku vytiahol, nech ma skúsi dať na lopatky. On mal síce vyše dva metre a sto kíl, no vtedy som mal ešte nejakú páru a zvládol som to,“ usmieva sa pri spomienke na tréningy s nekompromisným slovenským obrancom.Presah mimo tréningového prostredia ponúka diskusia o politike a zákulisných ťahoch v športe počas hlbokého socializmu. Zápasnícka legenda otvorene opisuje krivdy, keď ho rozhodcovia z východného bloku vedome poškodili, alebo keď Sovieti prišli priamo s finančným obnosom pre súperov, aby mu prekazili cestu za vytúženým finále na majstrovstvách sveta.Emotívnym vrcholom je však jeho spomienka na olympijské hry v Atlante 1996, kde na otváracom ceremoniáli hrdo niesol slovenskú vlajku. Práve tam po svojom poslednom víťaznom zápase zanechal na žinenke svoje zápasnícke topánky, čím definitívne a symbolicky ukončil svoju bohatú kariéru.„Topánky som nechal v strede na žinenke a odišiel som do zákulisia. Po nejakom čase za mnou prišiel generálny sekretár a pýtal sa, či ich môže zobrať do olympijského múzea,“ opisuje svoj ikonický moment z Ameriky.Najnovšia epizóda podcastu suSPEAK na ŠPORT.sk prináša mimoriadne pútavý, humorný a inšpiratívny pohľad do sveta tvrdého športu, o ktorom ste doteraz vedeli možno len málo. Pustite si celú epizódu a spoznajte osobnosť, ktorá robila Slovensku fantastické meno vo svete, a dozviete sa aj to, ako na floridskej pláži obalil amerických amatérov v piesku ako rezne v strúhanke.

S futbalom začínal v domácej Brazílii, kde zažil obrovskú konkurenciu a hoci ho prvý európsky angažmán v mrazivom Rusku takmer zlomil, nakoniec našiel svoj druhý domov pod Tatrami. Do najnovšej epizódy podcastu Striedame! na ŠPORT.sk prijal pozvanie bývalý výborný ligový hráč a brazílsky rodák Cléber.V otvorenom a mimoriadne pútavom rozhovore s moderátormi Julom a Muťom poodhalil nielen svoju tŕnistú cestu z Južnej Ameriky až na slovenské trávniky, ale aj tvrdú realitu brazílskeho mládežníckeho futbalu. Špeciálnou témou bola aj blížiaca sa futbalová exhibícia v Trnave, na ktorú dorazí legendárny Ronaldinho s ďalšími svetovými hviezdami a pri ktorej organizácii má Cléber dôležitú a nezastupiteľnú úlohu.Brazília je nevyčerpateľnou továrňou na futbalové talenty, čo so sebou prináša aj enormný tlak na mladých hráčov. Cléber z vlastnej skúsenosti opísal, ako na jeden tréning bežne dorazí stovka chlapcov na skúšku a udržať sa v akadémii veľkoklubu je neustály boj o prežitie. Súčasný systém, v ktorom úradujú najmä hráčski agenti, však podľa neho tamojšiemu národnému tímu skôr škodí, pretože najväčšie klenoty opúšťajú rodnú krajinu na jeho vkus príliš skoro.„Dnes chlapec, ktorý má 16 alebo 17 rokov, je cez agenta ihneď predaný do Európy. Potom sa už nedokáže dostať naspäť a prebojovať do reprezentácie, lebo v Brazílii ho vlastne už nikto nepozná,“ zhodnotil kriticky súčasný trend odchodov talentovaných mladíkov do zahraničia.Jeho vlastná európska cesta sa pritom začala tvrdým šokom. Z vyhriatej Brazílie prestúpil do Moskvy, kde ho privítali 16-stupňové mrazy. Ako sám priznal, ihneď chcel ujsť domov, no po dohovore od otca vydržal. Tento krok mu napokon otvoril dvere do veľkého futbalu.Cez arménsku Miku, s ktorou hral predkolo európskych pohárov proti Petržalke, si ho všimol tréner Vladimír Weiss st. a stiahol ho na Slovensko. Tu si neskôr splnil svoj sen obliekať dres najslávnejšieho domáceho klubu, bratislavského Slovana, no trvalý domov a aktuálne pôsobisko pri výchove mládeže našiel v Nitre.Obrovským lákadlom pre všetkých fanúšikov je príchod brazílskych legiend na čele s Ronaldinhom, Aldairom, Rafinhom či Maiconom na septembrovú exhibíciu do Trnavy. Cléber, ktorý pomáhal skladať zostavu slovenských hviezd, prezradil, že na ihrisku sa po rokoch predstavia mená ako Marek Hamšík, Ján Ďurica, Miro Karhan či Ľuboš Moravčík. Brazílčania však na Slovensko neprichádzajú len odohrať zápas, ale priniesť aj kúsok svojej nezameniteľnej kultúry a radosti zo života.„Ronaldinho bol jediný, kto mal špeciálnu podmienku. Povedal, že príde rád, ale chce, aby sa s ním hrala samba, aby sme mali párty. On to vníma tak, že sa ideme radovať, oslavujeme a pritom hráme futbal,“ opísal s úsmevom zákulisie príprav historického a ostro sledovaného zápasu.Cléber v najnovšej epizóde podcastu Striedame! na ŠPORT.sk odpovedal aj na to, aká náhoda ho spojila so slávnym strelcom do siete Barcelony Milanom Jamborom, prečo sa rozhodol zostať natrvalo žiť v Nitre napriek zložitej situácii tamojšieho klubu, aký odkaz vštepuje deťom na svojich tréningoch či z akého dôvodu podľa neho slovenský mládežnícky futbal potrebuje predovšetkým obrovskú trpezlivosť a budovanie zdravého hráčskeho sebavedomia.

S futbalom začínal v domácej Brazílii, kde zažil obrovskú konkurenciu a hoci ho prvý európsky angažmán v mrazivom Rusku takmer zlomil, nakoniec našiel svoj druhý domov pod Tatrami. Do najnovšej epizódy podcastu Striedame! na ŠPORT.sk prijal pozvanie bývalý výborný ligový hráč a brazílsky rodák Cléber.V otvorenom a mimoriadne pútavom rozhovore s moderátormi Julom a Muťom poodhalil nielen svoju tŕnistú cestu z Južnej Ameriky až na slovenské trávniky, ale aj tvrdú realitu brazílskeho mládežníckeho futbalu. Špeciálnou témou bola aj blížiaca sa futbalová exhibícia v Trnave, na ktorú dorazí legendárny Ronaldinho s ďalšími svetovými hviezdami a pri ktorej organizácii má Cléber dôležitú a nezastupiteľnú úlohu.Brazília je nevyčerpateľnou továrňou na futbalové talenty, čo so sebou prináša aj enormný tlak na mladých hráčov. Cléber z vlastnej skúsenosti opísal, ako na jeden tréning bežne dorazí stovka chlapcov na skúšku a udržať sa v akadémii veľkoklubu je neustály boj o prežitie. Súčasný systém, v ktorom úradujú najmä hráčski agenti, však podľa neho tamojšiemu národnému tímu skôr škodí, pretože najväčšie klenoty opúšťajú rodnú krajinu na jeho vkus príliš skoro.„Dnes chlapec, ktorý má 16 alebo 17 rokov, je cez agenta ihneď predaný do Európy. Potom sa už nedokáže dostať naspäť a prebojovať do reprezentácie, lebo v Brazílii ho vlastne už nikto nepozná,“ zhodnotil kriticky súčasný trend odchodov talentovaných mladíkov do zahraničia.Jeho vlastná európska cesta sa pritom začala tvrdým šokom. Z vyhriatej Brazílie prestúpil do Moskvy, kde ho privítali 16-stupňové mrazy. Ako sám priznal, ihneď chcel ujsť domov, no po dohovore od otca vydržal. Tento krok mu napokon otvoril dvere do veľkého futbalu.Cez arménsku Miku, s ktorou hral predkolo európskych pohárov proti Petržalke, si ho všimol tréner Vladimír Weiss st. a stiahol ho na Slovensko. Tu si neskôr splnil svoj sen obliekať dres najslávnejšieho domáceho klubu, bratislavského Slovana, no trvalý domov a aktuálne pôsobisko pri výchove mládeže našiel v Nitre.Obrovským lákadlom pre všetkých fanúšikov je príchod brazílskych legiend na čele s Ronaldinhom, Aldairom, Rafinhom či Maiconom na septembrovú exhibíciu do Trnavy. Cléber, ktorý pomáhal skladať zostavu slovenských hviezd, prezradil, že na ihrisku sa po rokoch predstavia mená ako Marek Hamšík, Ján Ďurica, Miro Karhan či Ľuboš Moravčík. Brazílčania však na Slovensko neprichádzajú len odohrať zápas, ale priniesť aj kúsok svojej nezameniteľnej kultúry a radosti zo života.„Ronaldinho bol jediný, kto mal špeciálnu podmienku. Povedal, že príde rád, ale chce, aby sa s ním hrala samba, aby sme mali párty. On to vníma tak, že sa ideme radovať, oslavujeme a pritom hráme futbal,“ opísal s úsmevom zákulisie príprav historického a ostro sledovaného zápasu.Cléber v najnovšej epizóde podcastu Striedame! na ŠPORT.sk odpovedal aj na to, aká náhoda ho spojila so slávnym strelcom do siete Barcelony Milanom Jamborom, prečo sa rozhodol zostať natrvalo žiť v Nitre napriek zložitej situácii tamojšieho klubu, aký odkaz vštepuje deťom na svojich tréningoch či z akého dôvodu podľa neho slovenský mládežnícky futbal potrebuje predovšetkým obrovskú trpezlivosť a budovanie zdravého hráčskeho sebavedomia.

Na začiatku 60. rokov sa v hlave len päťročného dievčatka, Silvie Fishbaum, dcéry preživších holokaust, zrodil sen, že chce ísť do Ameriky. Bolo to kvôli žuvačke, ktorá vtedy na Slovensku ešte neexistovala a ktorú dostala od tety z Ameriky. Už ako dieťa bola terčom urážok a posmeškov zo strany rovesníkov pre svoj židovský pôvod a vnímala ich traumu z holokaustu. Po prvom neúspešnom pokuse opustiť Slovensko sa jej v roku 1979 podarilo natrvalo presťahovať do Ameriky.

Prečo je izraelská armáda po Gaze aj v Libanone, teda na území iného štátu? Nakoľko je to prejav obrany, a nakoľko snaha časti vedenia štátu rozširovať jeho hranice? Koľko je civilných obetí vojny s teroristickým Hizballáhom? Nestráca Izrael kvôli postupu v Libanone už aj podporu Ameriky? Hosť: Jacob Zvi Yanovsky, veľvyslanec Izraela na Slovensku

Věděli jste, že někteří pásovci se umí proměnit v kouli? Zvláštní savci, kterým se pro podobu jejich krunýře říká pásovci, žijí na území jižní i severní Ameriky.

Věděli jste, že někteří pásovci se umí proměnit v kouli? Zvláštní savci, kterým se pro podobu jejich krunýře říká pásovci, žijí na území jižní i severní Ameriky.

Věděli jste, že někteří pásovci se umí proměnit v kouli? Zvláštní savci, kterým se pro podobu jejich krunýře říká pásovci, žijí na území jižní i severní Ameriky.

Věděli jste, že někteří pásovci se umí proměnit v kouli? Zvláštní savci, kterým se pro podobu jejich krunýře říká pásovci, žijí na území jižní i severní Ameriky.

Věděli jste, že někteří pásovci se umí proměnit v kouli? Zvláštní savci, kterým se pro podobu jejich krunýře říká pásovci, žijí na území jižní i severní Ameriky.

Prvního ročníku se zúčastnilo pět hudebníků, letos už jich je kolem stovky z celého světa – z Číny, Japonska, Ameriky, Francie i z okolních evropských zemí.

„Fabriky pořád chrlí věci… A když nemůžou odcházet do Ameriky, chodí do zbytku světa a do Evropy,“ vysvětluje důsledky amerických dovozních cel hlavní ekonom investiční skupiny Natland Petr Bartoň. Jaké dopady mají vlny veder na energetickou infrastrukturu? Proč zdražení plynu představuje větší problém než výkyvy cen pohonných hmot? A v čem je zrádný výpočet meziroční inflace?Všechny díly podcastu Jak to vidí... můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

„Fabriky pořád chrlí věci… A když nemůžou odcházet do Ameriky, chodí do zbytku světa a do Evropy,“ vysvětluje důsledky amerických dovozních cel hlavní ekonom investiční skupiny Natland Petr Bartoň. Jaké dopady mají vlny veder na energetickou infrastrukturu? Proč zdražení plynu představuje větší problém než výkyvy cen pohonných hmot? A v čem je zrádný výpočet meziroční inflace?

V Pacově se v sobotu už posedmé sešli majitelé starých amerických aut. Sraz je charitativní, letos návštěvníci i účastníci přispěli na hendikepovanou dívku.

„Spousta mladých studentů – Romů i Neromů – se mě ptá na různé otázky... že mají sen jít studovat do Ameriky a jak sehnat sponzory, jak se mi to povedlo a koho jsem tehdy oslovoval. Mám vždycky radost z toho, že můžu sdílet svoje poznatky,“ říká klavírista a skladatel Tomáš Kačo. Které vzácné hosty můžeme slyšet na jeho albech? Co bylo v jeho hudebním životě největším zlomem? A jakou kompozici představí na festivalu v Českém Krumlově? Poslechněte si rozhovor.Všechny díly podcastu Host Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

„Spousta mladých studentů – Romů i Neromů – se mě ptá na různé otázky... že mají sen jít studovat do Ameriky a jak sehnat sponzory, jak se mi to povedlo a koho jsem tehdy oslovoval. Mám vždycky radost z toho, že můžu sdílet svoje poznatky,“ říká klavírista a skladatel Tomáš Kačo. Které vzácné hosty můžeme slyšet na jeho albech? Co bylo v jeho hudebním životě největším zlomem? A jakou kompozici představí na festivalu v Českém Krumlově? Poslechněte si rozhovor.Všechny díly podcastu Host Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Lucia Tužinská miluje život plný pohybu, cestovania a dobrodružstva. Venuje sa fotografii, tancu a freedivingu a odjakživa ju priťahuje oceán. Práve láska k nepoznanému ju zaviedla na paluby deviatich rôznych plachetníc, na ktorých v priebehu štyroch rokov objavovala svet. S rôznymi posádkami preplávala Stredozemné more, Biskajský záliv, Atlantik aj Pacifik, spoznávala Karibik či pobrežie Južnej Ameriky a nazbierala množstvo nezabudnuteľných zážitkov - o ktorých dnes píše knihu. Dnes sa s ňou pozrieme na rajské súostrovie Bahamy. Ako sa tam vlastne dostala a ako sa jej príbeh na Bahamách rozvíjal, nám už prezradí sama Lucia.

Klimatický fenomén El Niño vzniká nepravidelně změnou proudění větrů nad Tichým oceánem. Když pasáty zeslábnou, teplá voda se nakumuluje v rovníkové oblasti poblíž Jižní Ameriky. V Austrálii a jihovýchodní Asii jev způsobuje sucha a požáry, zatímco Peru nebo Ekvádor trápí povodně. V Evropě dopady pociťujeme nepřímo. El Niño ovlivňuje zemědělskou produkci a u nás se odrazí např. na ceně kávy nebo kakaa. Globální oteplování jeho sílu zesiluje a samotný jev navíc krátkodobě zvyšuje průměrné teploty. Aktuální předpovědi odhadují, že by tak rok 2027 mohl být nejteplejším v historii a současné El Niño by mohlo patřit k nejsilnějším vůbec. Program pořadu 02:57 – Co je El Niño 09:48 – Super El Niño 14:41 – Dopady

číta: Kamil Mikulčík Prírodovedec a teológ Georg Wilhelm Steller sa v roku 1741 pripojí k Beringovej veľkej severnej výprave, ktorej cieľom je nájsť námornú cestu z Ázie do Ameriky a zaplniť biele miesta na mape. Steller počas plavby zaznamenáva nové živočíšne aj rastlinné druhy. Expedícia však stroskotá, členovia posádky vrátane kapitána Beringa zomierajú od hladu a na skorbut, až kým Steller neobjaví dovtedy neznámeho mierumilovného morského cicavca, vďaka ktorému sa jeho meno zapíše do dejín: Stellerovu morskú kravu. O sto rokov neskôr fínsky gubernátor ruskej Aljašky Johan Hampus Furuhjelm vyšle svojich mužov, aby pre profesora zoológie na cárskej univerzite našli kostru morskej kravy, o ktorej sa vraví, že dávno vyhynula. V roku 1952 reštaurátor John Grönvall rekonštruuje v dnešnom Fínskom prírodovednom múzeu kostru vyhubenej Stellerovej morskej kravy. Román Živé tvory je fascinujúcim dobrodružným rozprávaním o ľudskej túžbe oživiť to, čo človek nevedomky zničil. Publikáciu z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia.

číta: Kamil Mikulčík Prírodovedec a teológ Georg Wilhelm Steller sa v roku 1741 pripojí k Beringovej veľkej severnej výprave, ktorej cieľom je nájsť námornú cestu z Ázie do Ameriky a zaplniť biele miesta na mape. Steller počas plavby zaznamenáva nové živočíšne aj rastlinné druhy. Expedícia však stroskotá, členovia posádky vrátane kapitána Beringa zomierajú od hladu a na skorbut, až kým Steller neobjaví dovtedy neznámeho mierumilovného morského cicavca, vďaka ktorému sa jeho meno zapíše do dejín: Stellerovu morskú kravu. O sto rokov neskôr fínsky gubernátor ruskej Aljašky Johan Hampus Furuhjelm vyšle svojich mužov, aby pre profesora zoológie na cárskej univerzite našli kostru morskej kravy, o ktorej sa vraví, že dávno vyhynula. V roku 1952 reštaurátor John Grönvall rekonštruuje v dnešnom Fínskom prírodovednom múzeu kostru vyhubenej Stellerovej morskej kravy. Román Živé tvory je fascinujúcim dobrodružným rozprávaním o ľudskej túžbe oživiť to, čo človek nevedomky zničil. Publikáciu z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia.

„Pro politiky jsou podcasty strašně jednoduché a pohodlné. Nedivím se jim. Zároveň musím celkem otevřeně říct, že to je často strach z jejich strany nekomunikovat s novináři napřímo,“ myslí si tvůrce Vinohradské 12 Matěj Skalický. „Pro lidi to musí být strašně matoucí. Je naší rolí jim vysvětlovat rozdíl,“ pokračuje novinář, který byl hostem Mediálního cirkusu. Reportér a moderátor Českého rozhlasu Matěj Skalický pracuje ve veřejnoprávním médiu patnáct let, od března 2022 vede a moderuje oblíbený zpravodajský podcast Vinohradská 12. Za svoji práci letos na jaře získal prestižní ocenění Novinářská křepelka. S pořadem také pravidelně boduje v soutěži Podcast roku. „Je dobře, že je ten podcast nejen slyšet, ale i oceňován, protože máme ročně dvacet milionů stažení, to je naprosto impozantní číslo. K tomu mám možná větší respekt než k těm cenám, ale je to něco, co mě těší. Myslím, že to je dobré ohodnocení celého týmu Vinohradské 12,“ říká novinář. „Vinohradskou 12 dělá denodenně přes deset lidí. Ne každý díl dělá deset lidí, ale ten tým je více než desetičlenný. A ti lidé tam nechávají srdce, protože to je práce na minimálně čtrnáct hodin denně a je to někdy hodně náročné.“ Ty jsi blázen, proč bys to dělal? Ročně tým Vinohradské 12 vyrobí zhruba 250 dílů, až na pár výjimek drtivou většinu z nich moderuje Skalický. „Je to sedm dní v týdnu, dvanáct měsíců v roce. Je to strašné, ale právě tak to má být. Podle mě je hrozně důležité, že to moderuje jeden člověk. První tři měsíce jsem si myslel, že vydržím tři měsíce. Pak jsem si myslel, že šest. Pak, že rok. A teď to už držíme čtyři roky a kus. Je to náročné, ale nestěžuji si, dělám to strašně rád. Vnímám to jako extrémně důležitou službu,“ vypráví moderátor, který každý všední den se svými hosty v podcastu rozebírá jedno z klíčových domácích nebo zahraničních témat. Na víkendy zároveň chystá speciální podcastové série. „Každý mi říkal: ‚Ty jsi blázen, proč bys to dělal?‘ Ale já v tom vidím to, že se toho děje strašně moc, tak proč bych měl ochuzovat posluchače a posluchačky o jeden den zpravodajských událostí? Tak jim ten speciál dám na víkend. Třeba o víkendu někam cestují, tak si něco nadčasového rádi poslechnou,“ vysvětluje Skalický. Vinohradskou 12 převzal Matěj Skalický v rozhlase před čtyřmi lety po původní zakladatelce projektu Lence Kabrhelové, která se svým týmem odešla do Seznam Zpráv pracovat na zpravodajském podcastu 5:59. „Měl jsem tehdy jet jako zpravodaj za Český rozhlas do Spojených států a přišla tato nabídka. To byla taková Sofiina volba, ale overchoice efekt, že máte strašně moc dobrých nabídek a teď si máte jednu vybrat. Já jsem za to samozřejmě hrozně vděčný, ale byl to tlak. Samozřejmě jsem vstupoval do vod - a všechna čest Lence, že sem ten formát z Ameriky přinesla - o kterých jsem věděl, že jsou a budou hrozně populární. A že budu určitě víc vidět, víc slyšet a že nesmím selhat,“ vypráví novinář. "Pro mě bylo důležité navázat na to, co dělala Lenka, i s ohledem na to, že si ji extrémně vážím za to, co udělala. Takže tam nebylo pochyb, jakou cestou se vydat, “ dodává Skalický. Zároveň neskrývá, že začátky byly velmi těžké. „Už jsem v té době studoval podcasty na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a zpravodajské podcasty zvlášť, ale nevěděl jsem, jak se to dělá. Je to je trochu jiné rádio, takové rádio 2.0 a musíte tomu hodně přizpůsobit styl komunikace, výrobní procesy. A já jsem si skládal celý tým znovu,“ vzpomíná. „První tři měsíce byly strašné. Epizody jsme dělali déle než den. Jezdil jsem se domů na čtyři hodiny vyspat a jel jsem tam zpátky. Měl jsem vysoké nároky. Uměl bych natočit rozhovor a vydat ho, ale takto se podcasty formátu The Daily od New York Times, což je trochu modifikovaná Vinohradská 12, nedělají. To chce píli, to chce zručnost a to se musíte naučit. A já si myslím, že se to doteď učím,“ popisuje novinář. „Z 26 hodin, co nám trvala první epizoda, to si doteď pamatuji a už bych se k tomu v životě nechtěl vracet, tak jsme na takových 10, 16 na jednu epizodu. Já jsem to chtěl tolikrát vzdát, ale tolikrát. Ale nevzdali jsme to, za to jsem rád. Teď říkám všem, ať nikdy nic nevzdávají,“ dodává. Publikum na Spotify a na YouTube stárne Popularita podcastů v Česku v posledních letech stále roste a každý rok přibývají nové pořady. Ve velkém si je už oblíbili také politici a politické strany v čele s premiérem Andrejem Babišem (ANO), který ve veřejném prostoru i v médiích na svá videa pravidelně odkazuje. „Podcasty a videocasty dělají všichni, nejen hnutí ANO, ale naprosto všichni. Pro lidi to musí být strašně matoucí. Je naší rolí jim vysvětlovat rozdíl,“ myslí si novinář. „Pro politiky je to strašně jednoduché a pohodlné. Já se jim nedivím, že to dělají, protože současná doba to umožňuje a pro ně je to přece mnohem méně složité jít si někam něco říct třeba s parťákem ze strany, než být konfrontován novinářem někde na rozhovoru. Zároveň musím celkem otevřeně říct, že to často je strach z jejich strany nekomunikovat s novináři napřímo anebo neodpovídat na otázky a jenom si to říct někde v podcastu.“ Měl by Český rozhlas vyrábět i podcasty žánru true crime? Jaké trendy na tuzemské podcastové scéně stále chybí? A bude boom podcastů ještě pokračovat? -- Mediální cirkus, podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči. Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 54 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Měl jsem pocit, že ulice patří mně. A že můžu cokoliv.“ Herec Jan Cina popisuje moment, kdy poprvé vyšel ven jako drag queen - v podpatcích, paruce a kostýmu - a najednou se cítil jinak. Ne jako někdo cizí, ale jako ostřejší, odvážnější a svobodnější verze sebe sama. „Jste to pořád vy. Ale zvětšení, posílení a zvýraznění,“ říká. Drag se k němu dostal přes film Chica Checa, ve kterém hraje mladého muže vracejícího se za matkou s pravdou o tom, že je gay a že se živí jako drag queen. Jenže po natáčení v něm tahle zkušenost zůstala a dnes už dokonce mluví o své dragové personě La Chica Pala Santa i o tom, proč ho nebaví dvě hodiny líčení, ale miluje sílu, kterou mu převlek dává. V rozhovoru popisuje, že už nechce být „hodnej Honza“, který sebou nechá vláčet, ale spíš člověk, který se snaží být dobrý, otevřený a citlivý. Právě citlivost je pro něj i smyslem herectví. Umění podle něj může člověka přimět, aby se díval jinak, aby hned neodmítal to, čemu nerozumí a aby se aspoň na chvíli zastavil. Cina popisuje i cestu do New Yorku, kam odjel po rozchodu a kde chtěl být chvíli mimo všechny role, které má doma - herce, syna, známé tváře i vítěze StarDance. „Najednou tam jste trochu nikdo,“ vzpomíná. Řeč přichází i na politiku, veřejnoprávní média, Slovensko a zrušené queer představení Měsíční kámen ve Slovenském národním divadle. Cina říká, že ho současná situace ve světě spíš než k velkým gestům vede k otázce, co může udělat sám. „Jediné, na co jsem přišel, tak se snažit být dobrý člověk,“ říká. Zároveň ale nezůstává jen u bezmoci - kvůli volbě ombudsmana a dřív i kvůli manželství pro všechny dokonce psal i Andreji Babišovi. Velmi osobně mluví také o samotě, rozchodu, depresi a touze po rodičovství. Po návratu z Ameriky ho podle jeho slov dohnala těžká fáze, začal brát léky a některé věci se mu přeskládaly. Právě od té doby je pro něj silné téma rodiny a dítěte. „Je to hodně aktuální věc,“ říká a dodává, že když vidí své přátele s dětmi, vnímá obrovskou náročnost, ale i „pevný bod“, kolem kterého se život začne skládat jinak. A i když pořád hledá, jak by se k téhle touze mohl postavit, mluví o ní jako o něčem, co mu začalo dávat smysl života mnohem konkrétněji než dřív. Co mu drag dovoluje ukázat, když běžný Jan Cina ještě váhá? Proč se v něm cítí silnější a ostřejší? Jak ho proměnil New York a co mu ukázal návrat domů? A proč se mu právě teď tak silně vrací touha po dítěti? I to se dozvíte v rozhovoru s Janem Cinou.

Natočit podcast ve sklepě z 14. století, pod michelinskou restaurací přímo naproti orloji, kde si denně dělají vlastní uzeniny a pečou chleba je buď geniální nápad, nebo jen další důkaz, že nám je fuk, kde sedíme (omluvte kvalitu zvuku, závada není na vašem přijímači). Tentokrát tedy ne z Břevnova, ale gotického sklepa restaurace 420 od Radka Kašpárka.Začali jsme tam, kde každý správný středověkář začít musí, zbavováním se věcí a životem nalehko. Pak přišel na paškál Disclosure Day od Stevena Spielberga, kde to scénárista taky pojal nalehko. Jako fakt nalehko. A od Spielberga je to ke Kanyemu, Jacksonovi nebo nadcházejícímu filmu o Muskovi jen kousek.Divný, zase jsme narazili na AI. Tentokrát s evropským přesahem, Mythos a to, jak se k němu staví Evropa versus americká garnitura, víte, jak to myslíme. Spoiler alert! V případě Evropy opatrně, pomalu a s hodně dokumenty. V případě Ameriky rychle, hlasitě a s někým, kdo to celé radši zařízne a omylem oznámí na Signalu.Nechyběl ani Petrův výlet do New Yorku a klasické čtecí okénko Martina, který teď frčí na The Black Book of Power od Stana Taylora. Chytlo ho to tak, že se najednou marně snaží přeprogramovat vlastní návyky. Mno a jde to hůř, než jakýkoli projekt, který si navibecodujete za víkend v Cursoru. Za nás taková letní, středověká paráda.

Slavný náčelník Josef z kmene Nez Perce byl legendárním vůdcem severoamerického indiánského kmene. Do historie se zapsal jako trpělivý diplomat, obránce práv svého lidu a symbol houževnatého odporu původních obyvatel Ameriky proti nucenému přesídlení.Všechny díly podcastu Portréty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Tentokrát na putování světem platidel napříč kontinenty vyrazíme na rozhlasových vlnách s profesorem Petrem Vorlem z Univerzity Pardubice, historikem a numismatikem. Zastavíme se třeba nejen v Mexiku a pochopitelně ve Spojených státech. Tolar ale zamířil do Ameriky i přes Španělsko.

Po Mexiku si čeští fotbalisté tentokrát vyzkoušejí stadion ve Spojených státech, tedy v další pořadatelské zemi letošního světového šampionátu. V 18 h našeho času nastoupí v Atlantě proti Jihoafrické republice. Náš zvláštní zpravodaj na turnaji se vydal do amerického státu Nebraska, kde se sedm procent populace hlásí k českému původu. Dalo to práci, ale nakonec v českém hlavním městě Ameriky, jak si říká obec Wilber, našel jednoho fanouška, který fotbal a český tým sleduje.

Najväčšou výzvou pre každú rodinu je situácia, keď ochorie dieťa. A tie najťažšie chvíle prichádzajú vtedy, keď musí byť hospitalizované v nemocnici. V takých momentoch chceme jediné - byť mu nablízku, držať ho za ruku a dodať mu pocit bezpečia.Aj preto sa dnes budeme v najnovšej časti Pre mamy s Babsy rozprávať o tom, ako sa na Slovensku aj vo svete rozvíja rodinne orientovaná zdravotná starostlivosť. V diskusii Babsy Jagušák privíta dve hostky - prvou je Eva Konečná, výkonná riaditeľka organizácie Ronald McDonald House Slovakia a druhou hostkou je Veronika Silva Maljačková, ktorá si prešla nesmierne náročným obdobím a so svojím synčekom osobne využila služby Ronald McDonald House v zahraničí.V ich spoločnej odbornej diskusii sa dozviete:príbeh Veroniky a jej synčeka, ktorému diagnostikovali zriedkavú anomáliu srdca,čím všetkým si prešla, kým sa jej podarilo dostať syna do Ameriky na dôležitú operáciu, a ako jej v tom pomohol Ronald McDonald House,ako vďaka tejto organizácii môžu zostať rodiny pokope počas hospitalizácie na Slovensku aj v zahraničí,čím si slovenskí rodičia a ich deti prechádzajú počas hospitalizácie,kde a prečo vznikne na Slovensku prvý reálny Ronald McDonald House a koľko ich funguje vo svete,ako sa Veronika cítila v nemocnici v Amerike v porovnaní so slovenskými prístupmi; spomína aj na obdobie, keď musela pri svojom synovi spať na záhradnom lehátku,aké sú pozitívne skúsenosti, ale aj najčastejšie mýty o tom, či by mal byť rodič počas hospitalizácie vítaný pri svojom dieťati,s čím Ronald McDonald House aktuálne pomáha slovenským rodinám a nemocniciam a aké bariéry musia dnes prekonávať,čo rodičom najviac pomáha zvládať náročné chvíle, aby mohli byť oporou svojmu dieťaťu a tiež viac o tom, čo znamená dôležitý pojem „ekosystém pomoci“ - v našom podcaste dnes nájdete naozaj všetko dôležité o rodinne orientovanej zdravotnej starostlivosti u nás i vo svete. Počúvajte s nami podcast Pre mamy s Babsy.

„Československo jsem měla procestované od drátů k drátům a toužila jsem vidět i zbytek světa,“ vypráví spisovatelka Iva Pekárková, která v roce 1985 odešla do emigrace. Cesta do vysněné Ameriky vedla přes uprchlický tábor v Rakousku, kde přišlo vystřízlivění a ztráta iluzí o svobodě a lidech. Palčivé téma migrace otevírá i ve své poslední knize Pepřové pocity. Jak se žije mezi pravidly několika světů?Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

S experty Lenkou Martínkovou, Zuzanou Ringlerovou a Filipem Černochem o íránské současnosti, amerických vyhlídkám a hledání nové energie. Moderuje Tomáš Brolík.Spojené státy vězí vězí až po uši ve válce s Íránem - slovům washingtonského vedení navzdory. Jak americko-izraelský útok změnil íránský režim? Co od něj teď čekat? Jakou roli bude dosavadní blízkovýchodní neúspěch hrát v Trumpově snaze ovládnout americkou politiku a mohla se vůbec Evropa na další energetický karambol připravit?

Ve 45 letech změnil život od základů a odletěl do Střední Ameriky. Martin Burda dnes žije mezi místními obyvateli, provází turisty džunglí a dokonce se stal členem domorodého kmene Embera v Panamě.

VYPLŇTE NÁŠ PODCASTOVÝ PRIESKUM: http://www.zabavavpodcastoch.sk/prieskum Prvého apríla vyplávala výletná loď Hondius z mesta Ushuaia nachádzajúceho sa na cípe Južnej Ameriky. Jedenásteho apríla zomrel na jej palube prvý pasažier – 70-ročný Holanďan. V tom čase ešte nikto nevedel, že umrel na následky nákazy hantavírusom. Loď spravila ešte dve zastávky, pričom na ostrove Sv. Heleny vystúpilo viac ako 30 ľudí vrátane manželky prvej obete. Tá o pár dní nato umrela tiež. Doposiaľ hlásia úrady tri obete a pár nakazených. O tom, akú hrozbu predstavuje tento vírus, sa Nikola Šuliková Bajánová rozpráva s virológom zo Slovenskej akadémie vied Borisom Klempom. Zdroje zvukov: STVR Odporúčanie: Viaceré kultúrne centrá a umelecké projekty odmietli grantové financie, ktoré im pridelil Fond na podporu umenia. Niektorí z obáv o hodnotiaci proces, iní pre výhrady voči fungovaniu fondu celkovo. Teraz žiadajú o pomoc nás, verejnosť, a to cez rôzne zbierky. A vlastne to robia aj tí, ktorým grant neudelili vôbec alebo len v symbolickej výške. Zoznam je dlhý, stačí si vybrať. Či už podporíte platformu o umení, detský časopis, nezávislé centrá alebo médiá, je to na vás, ale ak môžete, pomôžte. – Všetky podcasty denníka SME nájdete na⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ sme.sk/podcasty⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ – Odoberajte aj audio verziu denného newslettra⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ SME.sk⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ s najdôležitejšími správami na⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ sme.sk/brifingSee omnystudio.com/listener for privacy information.

Slovenský hokej v ňom má klenot, ktorý si poctivo brúsi svoju vlastnú cestu. Stále len 19-ročný obranca Luka Radivojevič prijal pozvanie do najnovšej epizódy podcastu suSPEAK, kde ho vyspovedala moderátorská dvojica Marek Marušiak a Rasťo Konečný.Rozhovor odhaľuje zákulisie života jedného z najväčších defenzívnych talentov našej reprezentácie a poslucháčom ponúka nevšedný pohľad do hlavy mladého športovca, ktorý musí čeliť obrovským očakávaniam. Syn slávneho otca, bývalého hokejistu Branka Radivojeviča v ňom dokazuje, že už dávno nie je len nositeľom známeho priezviska a je pripravený pobiť sa o svoje miesto vo svetovom hokeji.Ústrednou témou pútavého rozhovoru bol vlaňajší draft do zámorskej NHL, v ktorom Lukovo meno prekvapivo nezaznelo. Hoci figuroval v preddraftových rebríčkoch, nakoniec si ho nevybral žiadny klub. Mladý obranca sa s touto situáciou vyrovnal s obdivuhodnou zrelosťou a moderátorom detailne opísal, aké pocity prežíval bezprostredne po drafte, pričom za hlavný dôvod nezáujmu klubov po debatách s trénerom označil svoju nižšiu výšku.Namiesto opúšťania sa však zvolil tvrdú drinu na ľade a do novej sezóny išiel s čistou hlavou. „Zobral som tú druhú možnosť. Hneď tá letná príprava bola veľmi dobrá a tá motivácia tam ma furt posúva dodnes. Chcem ukázať všetkým, že to tak nemalo byť,“ úprimne priznal odhodlaný obranca.Poslucháči sa detailne dozvedia aj o jeho presune zo Švédska do Ameriky, kde momentálne pôsobí v univerzitnej súťaži NCAA v drese Boston College. Luka Radivojevič vysvetľuje, prečo je pre neho táto cesta ideálna a aký obrovský rozdiel je medzi európskym prostredím a americkým školským systémom či samotným hokejom.„Hokej je opäť o level vyššie v každom aspekte. Väčšina hráčov pôjde buď do AHL alebo NHL, takže sa mi páči to konkurenčné prostredie,“ prezradil na margo americkej univerzitnej ligy.Okrem hokejových tém podcast prináša aj množstvo odľahčených a úsmevných momentov. Fanúšikovia sa napríklad dozvedia, akú kurióznu zdravotnú indispozíciu musel Luka Radivojevič nedávno riešiť. S úsmevom spomína na návštevu lekára, kde zistil mimoriadne prekvapivú a nepríjemnú diagnózu: „Zistili mi, že mám alergiu na zelené jablko.“Rozprávanie plynule prechádza aj k jeho spomienkam na detstvo strávené v hokejových šatniach po boku otca, pričom najviac mu v pamäti utkveli nezabudnuteľné chvíle pri zisku majstrovského titulu s Libercom.V záverečnej časti diskusie sa Luka Radivojevič vracia k svojim skúsenostiam z „osemnástok”. Zároveň opisuje obrovskú hrdosť a stres, ktoré prežíval pri prekvapivom povolaní do seniorského „áčka” po telefonáte od asistenta trénera Petra Frühaufa.Ak chcete zistiť, aký má vzťah k negatívnym komentárom na sociálnych sieťach, prečo mu vyhovuje hra v presilovkách a ako bojuje s angličtinou i školskými povinnosťami v Spojených štátoch, najnovšia epizóda podcastu suSPEAK na ŠPORT.sk je pre vás absolútnou povinnosťou.

Americký zpěvák Bruce Springsteen celý život zpívá o pracující Americe – o lidech z továren, doků a předměstí. Sám z ní vzešel. Dnes, kdy je mu skoro 77 let, o část svých fanoušků přišel. Veřejně se totiž postavil proti Donaldu Trumpovi, kterého právě ti lidé, o nichž zpívá, často volili. Svůj protest teď přijel vyzpívat na Floridu – jen kousek od místa, kde americký prezident bydlí.

Americký zpěvák Bruce Springsteen celý život zpívá o pracující Americe – o lidech z továren, doků a předměstí. Sám z ní vzešel. Dnes, kdy je mu skoro 77 let, o část svých fanoušků přišel. Veřejně se totiž postavil proti Donaldu Trumpovi, kterého právě ti lidé, o nichž zpívá, často volili. Svůj protest teď přijel vyzpívat na Floridu – jen kousek od místa, kde americký prezident bydlí.Všechny díly podcastu Zápisník zahraničních zpravodajů můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Na začátku chtěl mladý student medicíny Eddie zapůsobit na zdravotní sestřičku Joanne, která se mu líbila. Na první rande pro ni přijel autem, které jí mělo vyrazit dech – starým americkým veteránem, cadillacem z roku 1941. Jak celý příběh dopadl, zjišťovala v Muzeu klasických amerických veteránů manželů Dauerových zpravodajka Jana Ciglerová.Všechny díly podcastu Zápisník zahraničních zpravodajů můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Cestovatelé Katka Krejčová a Petr Ptáčník si za svůj cíl nový vybrali Ojos del Salado, nejvyšší činný vulkán na světě. Vyrazili do Jižní Ameriky s cílem na něj vylézt a zároveň během aklimatizace stanout na devíti dalších kopcích. Svoje zážitky vyprávějí v novém díle cestovatelského podcastu Casablanca.Všechny díly podcastu Casablanca můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Cestovatelé Katka Krejčová a Petr Ptáčník si za svůj cíl nový vybrali Ojos del Salado, nejvyšší činný vulkán na světě. Vyrazili do Jižní Ameriky s cílem na něj vylézt a zároveň během aklimatizace stanout na devíti dalších kopcích. Svoje zážitky vyprávějí v novém díle cestovatelského podcastu Casablanca.

„Spojené státy nejsou jiný kontinent. Je to jiný vesmír. Žijí tam fyzicky nám podobní lidé, ale chovají se úplně jinak.“ Zahraniční zpravodaj Pavel Novák se po návratu z mise v USA ohlíží bez iluzí, ale s nadhledem. „Byla to velká srážka s realitou. Všechno tam funguje jinak.“ Překvapení přicházela i z nebe. „Washington je na úrovni jižního Španělska, takže i slunce tam svítí jinak,“ popisuje v rozhovoru pro Blízká setkání Marka Němce.Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

„Manipulovať s náboženským presvedčením na dosiahnutie politických cieľov je zneužívaním náboženstva“, tvrdí Juraj Vittek, teológ a katolícky kňaz. „Problém vzniká vtedy, keď náboženský jazyk a určité gestá vyvolávajú dojem legitimizácie konkrétnych politických riešení a konkrétnej vládnej garnitúry“, ilustruje. „Keď kresťanská modlitba začne slúžiť na to, aby vytvárala dojem, že konkrétny politik má autoritu priamo od Boha, tam musíme byť veľmi opatrní a kritickí“, dopĺňa Vittek.Jún 2020. Svet obletela fotografia amerického prezidenta Donalda Trumpa, ktorý pred kostolom drží v ruke Bibliu. Pre jeho priaznivcov to bol symbol obrany kresťanskej Ameriky, pre kritikov ukážka cynického politického marketingu.Marec 2025. Ten istý Donald Trump, opäť v prezidentskom úrade. Tento raz v oválnej pracovni v spoločnosti pastorov, ktorí naňho ako vyvoleného a armádu zvolávajú požehnanie Boha.V americkej politike sa čoraz častejšie objavuje jazyk viery, biblické príbehy aj kazatelia, ktorí tvrdia, že Boh si vybral konkrétneho politika, aby zachránil krajinu. Kde je hranica medzi autentickou vierou a jej zneužívaním na politickú mobilizáciu? A čo na to hovorí kresťanská teológia?Nie je to ani kresťanské, ani evanjeliové – reaguje kňaz a teológ Juraj Vittek.Podcast pripravil Jaroslav Barborák.

Ceny ropy, plynu a pohonných hmot vyletěly strmě vzhůru s tím, jak Spojené státy a jejich spojenci zaútočili na Írán. Teherán hrozí dlouhodobým uzavřením Hormuzského průlivu, klíčové obchodní trasy, kterou projede pětina světového obchodu s těmito komoditami. „Ukazuje se, že velmi účinný princip ve vojenských konfliktech posledních dvaceti let je asymetrie – působení poměrně velké škody s malými náklady,“ poukazuje v Řečí peněz ekonom Lubor Lacina z Mendelovy univerzity.