Podcasts about mluvili

Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju.Emila Čeledu jsem neviděl dvacet let, a přesto jsem ho před studiem poznal na sto metrů. Podle vlasů. Dlouhé, blonďaté, kudrnaté – a jak mi hned v úvodu odpřisáhl, takhle vypadají od přírody. Žádná trvalá. A navíc, jsou to vlasy vybojované: Emil začínal v osmdesátých letech jako policista a na kriminálku se dostal jako jeden z nejmladších v historii, protože ještě v uniformě chytil na pěší zóně dva zločince. Po revoluci si nechal narůst vlasy, a když po něm nadřízení chtěli písemné vysvětlení, napsal jim, že občany spíš znepokojují kolegové ostříhaní ve stylu skinheads. A byl klid.Dva roky sloužil na oddělení vražd, po chodbách potkával Jiřího Markoviče a další kriminalisty zvučných jmen, která dnes známe hlavně z televizních seriálů. V roce 1997 od policie odešel. Zčásti kvůli platu, protože jeho švagrová, čerstvá absolventka ekonomky, si jako sekretářka vydělala víc než on jako nadporučík specialista. A zčásti kvůli jednomu obrazu. Emil totiž vypátral slavnou Pražskou Madonu, ztracené dílo připisované Rafaelovi – jenže pak mu policejní prezidium případ vzalo a obraz zmizel znovu. Jak tahle detektivka pokračovala, uslyšíte v podcastu.Z kriminalisty se stal znalec a sběratel umění. Objevil poslední olej Josefa Mánesa, obraz 140 let skrytý před zraky všech včetně kunsthistoriků. A dnes s lítostí říká, že trh s uměním je zaplavený falzy, že sběratele vystřídali investoři a že tam, kde bývalo srdce a duše, jsou dnes jen peníze. Mluvili jsme i o tom, jak si samozvaní malíři budují uměleckou slávu pomocí AI, a zavzpomínali jsme na legendární kauzu malíře Kečíře, což byl podvod cimrmanovského střihu.A pak je tu dům. Emil si v Praze postavil viktoriánskou vilu, jakou tady podle znalců nikdo nepostavil sto let. Bez jediného kompromisu, od otočných porcelánových vypínačů po břidlicovou střechu. Japonští turisté si ji fotí z autobusů v domnění, že jde o chráněnou památku odvedle.Došlo i na historku, ze které mrazí dodnes: jak si člověk, který sloužil na vraždách, po letech nevědomky podá ruku s vrahem. A nechá si od něj uvařit večeři.Připomínám, že na webu inspiruj tečka se najdete nabídku našich workshopů o umělé inteligenci a na webu Jednoho procenta zase texty o všem, co mě v dnešním neuvěřitelně zajímavém světě překvapuje a vyráží dech.Rozhovor jsme natočili v našem studiu v Holešovicích. Přeju příjemný a nikým a ničím nerušený poslech.

Petr Kasa byl mým hostem už potřetí a tentokrát jsme se podívali do zákulisí firmy LOKNI. Popsal, proč podle něj končí éra balené vody v PET lahvích a jak funguje obchodní model postavený na několika zdrojích příjmů. Vysvětlil, jak ve firmě budují obchod, proč sází na automatizaci a kde už dnes využívají AI. Mluvili jsme také o tom, jak vybírá obchodníky a co podle něj rozhoduje o dlouhodobém úspěchu firmy. Více o spolupráci: https://rostecky.cz/spoluprace Kontakt: jiri@rostecky.cz LinkedIn: https://www.linkedin.com/in/rostecky/ Instagram: https://www.instagram.com/rosteckycz/ www.rostecky.cz Jiří Rostecký Veškerá doporučení, informace, data, služby, reklamy nebo jakékoliv jiné sdělení zveřejněné na našich stránkách je pouze nezávazného charakteru a nejedná se o odborné rady nebo doporučení z naší strany. Podrobnosti na odkazu https://rostecky.cz/upozorneni.

Třetího srpna 1926 se z tehdejšího vysílání Radiojournalu poprvé ozvalo Haló, tu Bratislava, otevřelo se poprvé studio ve slovenské metropoli. Nejen o tom, ale i o dalších výjimečných pořadech slovenského rozhlasu si Jan Pokorný povídá s Lubošem Machajem, bývalým generálním ředitelem Slovenského rozhlasu a televize (RTVS), který kdysi pracoval i v legendárním pořadu Pozor, zákruta.Všechny díly podcastu Host Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Třetího srpna 1926 se z tehdejšího vysílání Radiojournalu poprvé ozvalo Haló, tu Bratislava, otevřelo se poprvé studio ve slovenské metropoli. Nejen o tom, ale i o dalších výjimečných pořadech slovenského rozhlasu si Jan Pokorný povídá s Lubošem Machajem, bývalým generálním ředitelem Slovenského rozhlasu a televize (RTVS), který kdysi pracoval i v legendárním pořadu Pozor, zákruta.Všechny díly podcastu Host Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Třetího srpna 1926 se z tehdejšího vysílání Radiojournalu poprvé ozvalo Haló, tu Bratislava, otevřelo se poprvé studio ve slovenské metropoli. Nejen o tom, ale i o dalších výjimečných pořadech slovenského rozhlasu si Jan Pokorný povídá s Lubošem Machajem, bývalým generálním ředitelem Slovenského rozhlasu a televize (RTVS), který kdysi pracoval i v legendárním pořadu Pozor, zákruta.

Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju.No a to vše platí i o mém dnešním hostu.Petr Kasa je muž, který mi změnil ranní rituál. Pokaždé, když si dělám čaj a otáčím kohoutek na modrou stranu, vzpomenu si na něj. Byl to totiž on, kdo - pro mě překvapivě - napsal před časem na LinkedIn, že teplá voda z kohoutku není pitná. Jmenuje se úředně TUV, teplá užitková voda, a proteče cestou k vám kotli a armaturami, které na styk s potravinou certifikované nejsou. Půlka národa to prý neví. Já to nevěděl určitě, a teď už to naopak zase nemůžu zapomenout, ani kdybych chtěl.Petr Kasa je tím, komu se říká sériový podnikatel. Před lety spoluzaložil a úspěšně prodal Kasa.cz, pak deset let budoval z úplné nuly Pilulku: firmu, která šla v covidovém roce 2020 na burzu jako miláček retailových investorů, v jednu chvíli měla hodnotu pět miliard, a pak přišly čínské eshopy přeplácející reklamu, konsolidace trhu dvěma lékárenskými obry a hledání strategického partnera. Skončilo to prodejem Tomáši Čuprovi. Byl to konec dobrý, nebo špatný? Jaký to byl konec? Petr říká, že podnikání je řemeslo a že zpětné analýzy typu „co by kdyby” zásadně odmítá. Ale slovu „chyba” se v našem rozhovoru vyhýbal tak vytrvale, že jsme se speciálně tomu v podcastu nemohli nevěnovat.Mluvili jsme i o tom, jak dostal od České národní banky pokutu 150 tisíc korun za transakci, o které věděl celý český internet. Nápověda: transparentnost vás před úředními pravidly a zejména povinně vyplněnými formuláři nezachrání.Dnes Petr Kasa šéfuje firmě Lokni, která staví filtrační stanice na vodu, od kuchyňských linek po automaty na nádražích. Proč to Petra baví, když si už před pár lety říkal, že už žádnou firmu asi přímo řídit nechce? Dozvíte se.A jak jinak, došlo i na AI. Petr si každé ráno otevře počítač a spustí dvacet agentů, kteří mu udělají dopolední práci - tu práci, která ho nebaví dělat, a většinou nějak souvisí s administrativou - za čtvrt hodiny. Probrali jsme, které profese přežijí (nápověda: nikoli překvapivě ty s kulatým razítkem), proč lidé, kteří chtějí zautomatizovat celou svou práci, by se měli nejdřív zeptat, co pak budou dělat oni sami, a jestli vás o práci nakonec nepřipraví ten, kdo AI používat vůbec nebude.Takže soudím, že jsme tentokrát natočili docela pitnou epizodu, abych se držel slovníku.A připomínám: pokud vás AI zajímá a chcete jí přijít na kloub, podívejte se na web inspiruj tečka se. Se Sentou děláme stále náš workshop AI Masterclass i další kurzy o tom, jak v éře umělé inteligence žít, pracovat a nezbláznit se.Petr mezitím odletěl s dcerou na přechod hor v Kyrgyzstánu, spát bude v jurtách. Kde budete tuhle epizodu poslouchat vy, záleží jen a jen na vás.Přeju příjemný a nikým a ničím nerušený poslech.

Jak vznikají snímky prezidenta? A jakou odpovědnost nese fotograf, který stojí jen pár kroků od okamžiků, jež se zapisují do historie?Hostem nového dílu Fujifilm X-Talku je Zuzana Bönisch, oficiální fotografka Petra Pavla. Mluvili jsme o důvěře mezi fotografem a fotografovaným, o hledání lidskosti uprostřed protokolu, o hranicích dokumentu i o tom, kdy fotografie přestává být pouhým záznamem a stává se svědectvím své doby.------------------------Fujifilm X-Talk je podcastový video formát zaměřený na fotografii, vizuální kulturu a autorské přemýšlení o obrazu.Není určen pouze příznivcům značky Fujifilm, ale všem, kdo se zajímají o fotografii. Nový díl vychází pravidelně každou druhou středu ve 20:00. O letních prázdninách nově každou středu!Své nápady, názory nám můžete psát do komentářů pod epizodu 

Do 11. dílu podcastu V producentské dílně jsem si pozval člověka, který se k hudební produkci dostal trochu jinak než všichni mí předchozí hosté. Pozvání přijal můj kamarád, hudební producent, kytarista a dlouholetý pedagog Honza Sládek, který se až ve zralém věku rozhodl proměnit svůj dlouholetý zájem o zvuk, nahrávání a hudební produkci ve svou profesi. Na svůj nástroj ovšem nezanevřel. Jako kytarista spolupracuje s kapelami jako Tomáš Průša Band, Pohřební kapela, Potrubí, Neúspěšný atlet nebo Vlnobijci. Rozhovor vznikal u Honzy v jeho novém Létajícím studiu, prostoru, který si vybudoval, aby mohl pracovat s muzikanty bez zbytečného tlaku. Na první pohled by se mohlo zdát, že Honza udělal ve svém životě prudký obrat. Jak ale sám v rozhovoru vysvětluje, rozhodnutí věnovat se hudební produkci nebo si dokonce založit vlastní studio v něm zrálo mnoho let. Honza rád navštěvuje s kapelami různá nahrávací studia a každé kapele tak hledá prostředí, které jí nejlépe vyhovuje. V rozhovoru se zmínil o tom, že se raději učí od skutečných lidí než z tutoriálů na YouTube. Roky sbíral zkušenosti od zvukařů a producentů jako Amák Golden, Boris Carloff nebo Petr Michal a postupně si v hlavě skládal obraz toho, co v jednotlivých studiích nejvíc funguje. Když pak přišel čas vybudovat vlastní prostor, přesně věděl, co od něj očekává. Nechtěl velké komerční studio, ale funkční dílnu pro písničky, kde bude mít všechno po ruce a kde se bude moci soustředit především na hudbu. Filozofie malého produkčního studia Velkou část rozhovoru jsme věnovali samotnému studiu a nahrávací technice. Honza popisuje, proč vybíral konkrétní mikrofony, předzesilovače nebo monitory, ale zároveň několikrát zdůrazňuje, že mnohem důležitější než vybavení jsou zkušenosti a schopnost dostat z techniky maximum. Mluvili jsme o tom, s jakou představou studio zařizoval, co považoval za naprostou nutnost a co se naopak ukázalo jako důležité až během každodenního provozu. Vysvětluje také, proč nechtěl budovat velké studio. Létající studio je kompaktní prostor, kde má Honza všechno po ruce a kde se může soustředit především na vznik dobrých písniček. Zazní i několik čistě praktických rad: místo čtyř průměrných mikrofonů si podle Honzy raději pořiďte jeden opravdu kvalitní a naučte se s ním pracovat. Stejně důležité je dobře poznat akustiku svého prostoru. V podcastu si také poslechneme ukázku z jeho produkce – skladbu kapely T1M3LAND, na níž dobře ilustruje svůj přístup ke zvuku i k práci s interprety. Malá studia jako budoucnost hudební produkce Jedním z hlavních témat rozhovoru byla proměna způsobu, jakým dnes hudba vzniká. Bavili jsme se o tom, proč se stále více kapel přesouvá z velkých studií do menších domácích prostor a jaké výhody to přináší producentům i samotným muzikantům. Honza rozhodně nepatří mezi ty, kteří nad nástupem bedroom producentů lamentují. Naopak. Myslí si, že dnešní doba nabízí obrovské možnosti lidem, kteří mají chuť učit se a tvořit vlastní hudbu, aniž by museli projít klasickou cestou přes velká nahrávací studia. Řeč přišla také na slavné producenty i příběhy z hudební historie. Společně jsme se pokusili rozdělit hudební producenty do několika typů, povídali jsme si o svých oblíbených producentech z jednotlivých skupin a zamýšleli se nad tím, do jaké skupiny vlastně Honza patří. Nová epizoda je pohledem do zákulisí vzniku jednoho nahrávacího studia, ale také inspirací pro všechny, kteří přemýšlejí o vlastní cestě v hudební produkci. Říká se, že nikdy není pozdě na změnu a že dobré a trvalé změny se dějí po malých krůčcích, pomalu, ale jistě. Honzův příběh to podle mě skvěle ilustruje. Doufám, že pro vás bude stejně inspirativní, jako byl pro mě.

Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju.A Michal Bláha je přesně takový případ. Přijel na motorce, protože po Praze se to prý jinak nedá, a přivezl s sebou dobrou náladu a plus mínus třicet let českého internetu. Michal totiž spoluzakládal Atlas, jeden z prvních českých portálů a konkurenta Seznamu. A rád připomíná, že první český freemail neměl Seznam, ale právě Atlas. Pustili ho ven den před podzimním veletrhem Invex, aby byli první. Tak se tenkrát válčilo.Pak strávil rok v Silicon Valley se startupem pro cestovatele, který nakonec převálcoval Facebook. Ale Michal si z Kalifornie odvezl něco cennějšího: poznání, že tam žít nechce. Vrátil se do Česka, kterému říká hobitín, a rozhodl se, že když už tady zůstane, převychová si stát k obrazu svému. Tak vznikl Hlídač státu, kterému bude za měsíc deset let. Tohle je tedy tak trochu jubilejní rozhovor.Mluvili jsme o tom, proč nejlíp fungují ty státní úřady, o které politici nemají zájem, protože z nich nekoukají ani rychlé peníze, ani vliv a ani popularita u voličů.Mluvili jsme i o tom, proč katastr umí digitalizaci a ministerstva ne.Proč bývalý ministr financí zablokoval jeden vládní projekt slovy „jen přes moji mrtvolu“ – a jeho lidé pak přiznali, že měli za úkol tři měsíce zdržovat.A proč o největším transformačním průšvihu posledních let média skoro nepíšou. Nápověda: developeři mají lepší lobbing než účetní.Došlo samozřejmě i na Michalův výlet do vysoké politiky. Rok dělal místopředsedu Pirátů, a když se nedostal do sněmovny, z výletu se vrátil, ze strany odešel a od té doby zase hlídá stát.A hodně jsme mluvili o AI. Hlídače státu dělají čtyři lidé, ale díky umělé inteligenci teď zvládnou místo jedné investigativy ročně klidně jednu týdně. Michal říká, že je to, jako by měl po ruce deset špičkových juniorních analytiků. A taky pronesl větu, že z AI dneska lezou texty lepší, než napíše sedmdesát procent novinářů. Osobně si myslím, že to číslo možná bude vyšší, já říkám devadesát procent. Ale zároveň si na rozdíl od Michala nemyslím, že by AI mohla novináře či obecně žurnalistiku nahradit.Natáčeli jsme v Holešovicích, kousek od Nejvyššího kontrolního úřadu, oficiální a ze zákona. Dva hlídači státu takřka na dohled.A připomínám: pokud vás zajímá AI a chcete jí přijít na kloub, tak workshopy a kurzy, které děláme se Sentou, najdete na webu inspiruj.se. Pořád našemu hlavnímu workshopu říkáme AI Masterclass, a snažíme se v něm lidi inspirovat, nikoli jen učit. A na rozdíl od našich workshopů před třemi lety nemluvíme jen o tom, jak, kdy a proč AI používat, ale skoro stejně času věnujeme i tomu, jak, kdy a proč AI nepoužívat. Těšíme se na vás.Přeju příjemný a nikým a ničím nerušený poslech.

Mluvili jsme s přímými účastníky summitu NATO. Je jasné, že se Česko dostalo úplně mimo hlavní proud toho, co se děje v transatlantickém prostoru. Jde o tři pochybení, přičemž žádné se netýká trapného sporu mezi premiérem a prezidentem. Vysvětlujeme taky, jak je to vlastně s tak zvaným chat control a co teď bude následovat. A co kdyby se Marine Le Penová stala francouzskou prezidentkou?Bruselský diktát teď můžete mít na týden zdarma: https://herohero.co/bruselskydiktatLink na prodej knihy Ondřeje Housky Strůjci apokalypsy: https://shelfie.cz/knihy/899-strujci-apokalypsy-ondrej-houska

Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju.Mým dnešním hostem je Sára Saudková. Pro většinu lidí asi stále hlavně fotografka, v posledních letech však také spisovatelka. Letos vyšla její třetí knížka ze série thrillerů s vyšetřovatelkou Oldřiškou, a já jsem ji četl nejen z povinnosti kmotra, ale i proto, že mě jako postava baví. Kolik do ní Sára Saudková dala sama ze sebe? poslouchejte.O čem jsme ještě mluvili? O argentinském tangu, k němuž se Sára celoživotně chystala a teprve teď se konečně rozhoupala. O tom, proč píše bez osnovy a bez kostry, a do poslední chvíle netuší, jak to dopadne. O tom, jak se v komoře ze zvětšováku rodí fotka, kterou žádná umělá inteligence neudělá, protože ona vše dělá stále postaru a ručně.Takže ano, došlo i na umělou inteligenci, té se totiž nelze vyhnout. Sára ji odmítá pustit do své práce a říká tomu poctivost. Já jsem umělou inteligenci nechal, ať pro Sára Saudkovou vymyslí první otázku.Mluvili jsme i o tom, jak člověk najde sám v sobě malou Oldřišku, když jde do tuhého - Sára Saudková teď řeší nepříjemný soudní spor a hájí se, jak říká, s hlavou vztyčenou. A pak jsme mluvili ještě o čtyřech (už dospělých) dětech, o cestě do Švédska někam k pólu a o tom, proč se nedívá na zprávy.Vše uslyšíte. Já ještě připomínám, že na webu inspiruj tečka se najdete letní a částečně i podzimní termíny našich workshopů, přednášek a dalších akcí týkajících se umělé inteligence. Budeme se na vás těšit.A teď se vy těšte na novou epizodu, přeju příjemný poslech.

V desátém díle Producentské dílny pokračuji v sérii rozhovorů s mladými hudebními producenty. Tentokrát přijal pozvání Václav Švestka, čerstvý absolvent Ježkovy konzervatoře v oboru bicí nástroje. Zdá se, že o kvalitní bubeníky je v Praze stále nouze. Václav totiž pravidelně hraje hned v sedmi kapelách, což samo o sobě vypovídá o jeho muzikantských kvalitách i pracovním nasazení. Tentokrát jsme se ale nebavili o hraní na bicí soupravu, nýbrž o jeho producentské práci a o tom, jak přemýšlí nad vznikem nahrávek. S Václavem jsme se poznali v pražském studiu Andel Sound během kurzů pokročilého mixu a masteringu. Právě tam mě zaujal svými znalostmi i schopností velmi srozumitelně vysvětlovat specifika nahrávání bicích nástrojů. Jeho přístup vždy kombinuje technickou preciznost s kreativním hledáním zvuku, který nejlépe podpoří samotnou skladbu. V rozhovoru jsme si proto pustili ukázky z jeho producentské spolupráce s kapelou Kruh 19 a věnovali jsme se také jeho podílu na vzniku posledního alba kapely něco něco. Kontext písně určuje nahrávací techniku Jednou z vlastností, která je pro mě na Václavovi jako producentovi nejzajímavější, je schopnost převést atmosféru a význam skladby do konkrétních produkčních rozhodnutí. A teď nemyslím jen výběr mikrofonů nebo efektů, ale celkovou filozofii práce s kapelou. Ještě předtím, než začne řešit technickou stránku nahrávání, snaží se co nejlépe pochopit, co skladba pro její autory znamená. Právě z těchto rozhovorů pak vychází při hledání správného zvuku. Václav se netají tím, že má rád netradiční a experimentální zvuky. Zároveň ale zdůrazňuje, že originalita by nikdy neměla být samoúčelná. „Ne všechno, co nahrajete, musíte v té písničce použít," říká během rozhovoru. I to je podle něj součást producentské práce, umět rozpoznat, kdy je lepší upozadit svoje ego. Řeč přišla také na sociální sítě. Mluvili jsme o tom, jaký k nim má vztah, proč je využívá jako zdroj inspirace a jakým způsobem sleduje práci zahraničních producentů. Zmínil několik osobností, jejichž přístup ke zvuku i práci ve studiu je mu blízký a které ho dlouhodobě inspirují. Jak vznikala majonéza Významnou část rozhovoru jsme věnovali také albu majonéza kapely něco něco. Každého, kdo tuto nahrávku slyšel, pravděpodobně zaujal výrazný a velmi charakteristický zvuk bicích, za nimiž seděl právě Václav Švestka. Zajímalo mě proto, do jaké míry se podílel na albu nejen jako bubeník, ale také jako producent. Povídali jsme si o tom, jak vznikala finální podoba bicích stop, jak probíhala komunikace s ostatními členy kapely i jaké produkční zásahy byly pro výsledný zvuk alba nejdůležitější. Z alba jsme si pustili moji oblíbenou skladbu záporná postava, na které je dobře slyšet, jak tenhle specifický zvuk bubnů dokonale doplňuje celkovou atmosférou nahrávky. Dostali jsme se také ke spolupráci s písničkářským duem Kruh 19. Václav popisoval jejich první setkání i to, jak přistupoval k produkci jednotlivých skladeb na EP Noční tramvaj 93. Zajímavé bylo sledovat, jak se jeho producentský přístup mění podle charakteru písně a jak důležitou roli pro něj hraje vzájemná důvěra mezi producentem a kapelou. V závěrečné části rozhovoru jsme zabrousili i do techničtějších témat. Mluvili jsme o samplování bicích, o pluginech, které Václav nejčastěji používá. Výsledkem je rozhovor, který může být skvělou inspirací začínajícím producentům.

Rozhovor s boskovickým místostarostou a lídrem Pirátů z minulých dvou voleb Radkem Šamšulou. Mluvili jsme o tom, proč už Piráti nebudou kandidovat, proč on v aktivní politice končí a jak svou politickou zkušenost reflektuje.

Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju.S ilustrátorem a spisovatelem Vojtěchem Juríkem, kterého ale skoro nikdo nezná jinak než pod uměleckým jménem Vhrsti, mě spojují tři věci. Máme narozeniny ve stejný den, oba píšeme newsletter na Substacku a já mám už nějakých čtrnáct let na Facebooku profilový obrázek, který mi kdysi nakreslil. Během rozhovoru jsme objevili i čtvrtou spojitost: existuje vtip, který Vhrsti nakreslil na motivy mého dávného standupu, ale nikdy mi ho neposlal. Proč, to se dozvíte v podcastu. A já doufám, že kresbu konečně dostanu.Vhrsti je autor, kterého znají nejen, ale hlavně hlavně děti. Nakreslil dvě série večerníčku, a kdyby někoho zajímalo, jak získat vysněnou zakázku každého spisovatele či výtvarníka pracujícího pro děti, tak se to dělá takhle: šel po ulici v Plzni, zazvonil mu mobil a v něm Česká televize. Dodnes si pamatuje, kde přesně to bylo. Míň krásné už je, že honorář nakonec nepokryl ani práci, kterou tomu věnoval. Což není stížnost, jen konstatování. Jak říká, večerníček mu otevírá dveře dodnes - a hlavně ho naučil rozumět vlastnímu kreslení.Mluvili jsme o jeho tátovi, výtvarníkovi samoukovi, vedle kterého se jako dítě styděl kreslit. O tom, proč český kreslený humor prakticky vymřel a co zbylo z časů Dikobrazu. O literární rezidenci v Bratislavě, kde měl napsat román, ale místo toho zjistil, že by se z psaní zbláznil, a tak radši vyrazil do hospody s polským kolegou. I o tom, jaké to je kreslit akty žen, které nejsou modelky - a proč je to pro něj víc stres než potěšení.A samozřejmě došlo na umělou inteligenci. Vhrsti patří k těm, kteří před ní nepanikaří: věří, že lidé budou vždycky chtít vlastni nebo si dívat na obraz, který namaloval člověk. A že nás AI paradoxně tlačí zpátky k papíru, štětci a věcem, které jdou pomalu a ztěžka. Což je myšlenka, která se mi líbí, i když jí možná věřím míň než on.Mimochodem, na otázku, jestli bude svět za deset let lepší, nebo horší, odpověděl bez zaváhání. Jak, to si poslechněte.A připomínám svůj standupový speciál Jednou se tomu zasmějeme v Divadle v Řeznické. Premiéra se povedla, repríza se blíží - lístky najdete na webu divadla. Přijďte, těším se na vás.Přeju příjemný a ničím nerušený poslech.

Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju.Josef Veselka za poslední tři roky nikomu nezachránil život. Což je něco, co je v jeho životě zcela nezvyklé: předtím zachraňoval životy na denní bázi. Ne proto, že je superman nebo má mimořádné schopnosti. Ale protože je kardiolog. Zachraňování životů je něco, co kardiologové dělají běžně. Je to jejich práce. Josef Veselka tuhle práci miloval, a teď ji už tři roky nedělá, a nikoli proto, že si to tak vybral.Disclaimer: Josef Veselka je můj kamarád a známe se dlouho, a myslím i dobře. Nejsem nezaujatý novinář ani komentátor. Tohle je ostatně už pátý podcast za sedm let, který jsme spolu natočili. Ne proto, že bych mu chtěl dělat reklamu nebo propagaci, ani jedno nepotřebuje a nestojí o to. Ale protože se nám spolu dobře povídá.A taky proto, že Josef Veselka má vždycky co říct. Pořád je totiž vědec, a to ne ledajaký: před měsícem mu vyšla studie v The American Journal of Cardiology, a on je jejím prvním autorem. Týká se léku, který může změnit léčbu hypertrofické kardiomyopatie, tedy nemoci, v níž Veselka patří ke světové špičce.Zároveň je spisovatel. Právě vydal thriller Prezidentské konzilium, první díl tetralogie Správci systému. Je o tom, co se stane, když se kolem nemocného prezidenta sejdou chytré hlavy a každá sleduje jiné cíle, než se zdá. Veselka ví, o čem píše: v jednom prezidentském konzíliu, tom Havlově, sám seděl.  Ale pozor, prezident v románu není Havlem inspirovaný. Skoro by se dalo říct, že je charakterově na úplně druhém konci spektra. A vzorem pro Veselkovu postavu nebyl žádný z prezidentů, které Česko mělo. Je to postava komplexní, šokující... a víc neřeknu, protože už bych prozrazoval děj. Veselkova rada budoucím prezidentům mimochodem zní: nechtějte konzilium, chtějte jednoho fachmana.Mluvili jsme o tom, proč Josef Veselka ydržel v německé nemocnici jen čtyři měsíce, přestože tvrdil, že chce pracovat až do smrti. Proč? Třeba proto, že mu tam stokrát řekli, že je překvalifikovaný. Německé zdravotnictví popisuje jako excelovou tabulku, kde má každý své místo — a on byl to číslo v tabulce, které bliká červeně. Povídali jsme si i o tom, co cítil, když policie zatkla ředitele Motola, s nímž si patnáct let tykal, ale který smybolizoval nespravedlnost toho, že po několika dekádách v oboru odešel ze sálu, kde sám sebe vnímal jako nejvíc užitečného. Co tedy cítil? Byly to tři různé emoce a mezi nimi jen dny. Jaké emoce to byly? Poslouchejte.A konečně, mluvili jsme i o tom, proč se v Česku dá koupit lecos, ale špičková zdravotní péče ne, a proč je proto zdravotnictví tak cenná kořist pro politiky. Cennější než například České dráhy.Samozřejmě došlo na umělou inteligenci. Veselka napsal o své nemoci tři knihy a stovku odborných článků, a přesto říká, že v testu z vlastního oboru by ho ChatGPT porazil. Svému chatu říká Maxi a konzultuje s ním i vlastní zdraví. Pokud chcete v AI najít partnera, který vám bude pomáhat, a nikoli bojovat s vašimi lékaři, i to se v dnešní epizodě dozvíte.Připomínám: v pátek 19. června mám v Divadle v Řeznické první reprízu svého standupového speciálu. Hodně mi na tomhle materiálu záleží, nejen proto, že se ke standupu vracím zhruba p roční pauze, a je to osm let od mého posledního sólového speciálu. Ten se jmenoval Manželka mi slíbila černošku, a i o tom bude v Řeznické řeč.Těším se na vás, a lístky si můžete koupit na webu divadla. Odkaz najdete na mém webu Jedno procento. Ještě jednou díky. A teď už …… přeju příjemný a pohodový poslech.

Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju.Tomáš Bella patří do všech zmíněných kategorií. Známe se dlouho. Pamatuju ho jako spokojeného redaktora slovenského deníku Sme, pro který jsem před dvaceti lety psal sloupky o technologiích. Pamatuju ho jako rozzlobeného redaktora deníku Sme, když tyto noviny koupila Penta, a on se s dalšími čtyřiceti kolegy rozhodl založit na zelené louce deník nový. A pamatuju ho jako úspěšného redaktora už Denníku N, když nám z vedení pražských Hospodářských novin ukazoval, jak se to dělá získávat platící čtenáře na webu.Pamatuju ho také jako jednoho z těch, s kterými jsme v Praze před patnácti lety zakládali firmu NextBig, s velkými plány a celkem krátkou existencí, ale z ní se pak vylíhla společnost Piano Média, což byl jeden z nejzajímavějších pokusů zpoplatnit média už v evropském, ne-li globálním měřítko. Piano pak několik let Tomáš řídil.A hlavně, Tomáš je jeden z lidí, které když nazvu mediálními nebo technologickými vizionáři, tak to není ironie ani přehánění. Vždycky si s ním rád o tom, co se s médii děje a kam směřují, rád popovídám, a teď dvojnásob proto, že se Denník N rozhodl pro neobvyklé dobrodružství: poté, co spoluvlastní několik českých médií, konkrétně český Deník N a Respekt, nakupoval ještě mnohem dál na Západě. Stal se majitelem bruselského média EU Observer. A Tomáš Bella je muž, který si tenhle projekt vzal na starost a minimálně na čas se do Bruselu přesouvá. Fyzicky i mentálně.O tom všem mluvíme v podcastu. A taky o tom, jak se médium, které patří svým zaměstnancům, brání riziku potenciálního nepřátelského převzetí některým z oligarchů. Proč je někdy nejlepší byznysplán zamířit tam, kde nejsou peníze, nebo si to aspoň všichni myslí. A čemu Tomáš říká reverzní kolonizace.Mluvili jsme ale nejen o médiích. Třeba i o tom, proč mně vadí a Tomášovi nevadí víčka připoutaná k plastovým lahvím, a obecně co Tomáše na Bruselu nejvíc překvapilo. Nápověda: že je levný a plný lidí, kteří opravdu upřímně chtějí, aby svět byl lepší.Dotkli jsme se i tématu, o kterém se Tomáš chystá napsat knihu. Už začal, a teď na ni zrovna nemá úplně moc času, ale prý se k textu určitě vrátí. Téma? Jaké to je být bohatý. Opravdu bohatý. Hodně bohatý. Na Slovensku, ale i obecně. Poslouchejte, dozvíte se víc.A já se ještě pochlubím, že mám za sebou premiéru svého standupového speciálu v Divadle v Řeznické, konala se ve čtvrtek 28. května, bylo vyprodáno a měl jsem z toho radost. Takže vás o to sebevědoměji zvu na na první reprízu už 19. června v pátek. Lístky si kupte na webu divadla a já se na vás těším.Tomáš z Bratislavy asi nepřijede, ale já vás teď zvu k poslechu našeho rozhovoru. Natočili jsme ho v Bratislavě ve studiu Denníku N.Přeju příjemný a nikým a ničím nerušený poslech.

Martin Kůs je spoluzakladatelem značky Vuch. Tentokrát je to tedy o módě i e-commerce. Mluvili jsme o proměnách chrudimské značky, která začínala s peněženkami, ale dnes má několik kolekcí kabelek, batohů i bot. Řeč byla o udržitelnosti, práci s komunitou, zahraniční výrobě i AI. AI totiž ve Vuch zapojují v každé fázi procesů. Inspirujte se! Hlasujte pro Digitální kaleidoskop v anketě Podcast roku do 14. 6.! Hlasování: https://www.podcastroku.cz/#hlasovani Děkujeme. Partnery podcastu jsou: SmartEmailing – Profesionální platforma pro váš e-mail marketing. Czech On-line Expo – Největší akce v českém a slovenském digitálu a e-commerce: Veletrh. Konference. Festival. 

MovieZone opět vyrazila do moravské metropole a tentokrát do skutečně unikátních prostor, navštívili jsme totiž vyprodanou brněnskou hvězdárnu. Téma se tedy logicky nabízelo a probrali jsme vesmírné sci-fi filmy a seriály. Ty nejlepší, nejhorší, realistické i neprávem zapadlé. Mluvili jsme i o záporácích z jiných planet a bavili se o tom, co bychom v tomhle žánru rádi viděli v budoucnosti. A pomohl nám s tím i Toren.  MovieZone Live Živě v Řevnici už ve čtvrtek 21.5.: https://www.smsticket.cz/vstupenky/69177-moviezone-live-zive-od-snezenek-po-prcicky-kino-revnice-revnice MovieZone Live Živě v Brně už ve středu 27.5.: https://www.kinoscala.cz/?cinema=5&hall=21%2C22%2C46&sort=sort-by-data&projection=47937 MovieZone Live Živě v Praze na Letní podcastové scéně ve čtvrtek 30.7.: https://connect.boomevents.org/letni-podcastova-scena/moviezone-live-lps Hlasujte pro MovieZone Podcast v anketě Podcast roku: https://www.podcastroku.cz/ MZ Universe:  Web: https://www.moviezone.cz FB: https://www.facebook.com/moviezonecz IG: https://www.instagram.com/moviezonecz Herohero: https://herohero.co/moviezonelive CSFD: https://www.csfd.cz/film/303130-moviezone-live/prehled/ Merch: https://www.blu-shop.cz/moviezone-merch/ Kniha Encyklopedie sci-fi filmu: https://www.albatrosmedia.cz/tituly/92065999/encyklopedie-sci-fi-filmu/ Kniha Legendy akčního filmu: https://www.albatrosmedia.cz/tituly/84266791/legendy-akcniho-filmu/ #moviezonecz #moviezone #mzlive

Pokud se vám přednáška líbila a shledáváte ji hodnotnou, prosím, pošlete dobrovolný příspěvek v krypto či korunách! Pravidelná podpora a LN: https://opristavu.urza.cz/ BTC: bc1qqs0sutxykl5h97xa0fcu4qaptvkvq5ecm52qn9 LTC: ltc1qpcnumcpvx2a77p0shkxwawc555nepy25l0n090 Číslo účtu: 2201359764/2010; variabilní symbol: 5 ---- Kateřina Čápová se mi ozvala ze školy Drak se zájemem o besedu pro jejich průvodce a některé rodiče dětí; škola Drak se plně rozjela letos v září a potýká se s obvyklými problémy sebeřízených škol v začátcích, což byl důvod, proč si chtěli poslechnout, jak to děláme v Ježku. Mluvili jsme o spoustě témat, která nejspíš znáte z besed s Gabrielou; tentokrát se to lišilo tím, že jsem zdůrazňoval aspekty, o kterých od Katky vím, že se ve škole Drak řeší. V rámci zpětné vazby jsem se dozvěděl, že jim beseda pomohla; doufám, že snad pomůže i někomu jinému, kdo ji uvidí online. – Urza (www.urza.cz); autor knihy Anarchokapitalismus; tvůrce Svobodného přístavu; spoluzakladatel a hlava Institutu Ludwiga von Misese; člen předsednictva Svobody učení; učitel ve svobodné škole Ježek bez klece

Je zestátnění skupiny ČEZ strategickou chybou, nebo retailoví investoři blokují projekty s dlouhými časovými horizonty? Proč se současná vláda k této situaci postavila lépe než předchozí? Do nového dílu MoneyPenny si Matouš a Radek přizvali minoritního akcionáře skupiny ČEZ, investora a energetického experta Michala Šnobra. V rozhovoru se zaměřili na evropskou energetiku a její budoucnost. Mluvili i o osobních investicích Michala Šnobra.Kompletní epizody jsou dostupné na https://herohero.co/moneypenny nebo https://moneypenny.opinio.cz/.

Je zestátnění skupiny ČEZ strategickou chybou, nebo retailoví investoři blokují projekty s dlouhými časovými horizonty? Proč se současná vláda k této situaci postavila lépe než předchozí? Do nového dílu MoneyPenny si Matouš a Radek přizvali minoritního akcionáře skupiny ČEZ, investora a energetického experta Michala Šnobra. V rozhovoru se zaměřili na evropskou energetiku a její budoucnost. Mluvili i o osobních investicích Michala Šnobra. Kompletní epizody jsou dostupné na https://herohero.co/moneypenny nebo https://moneypenny.opinio.cz/.

Speciál s místopředsedou ODS Pavlem Drobilem o budoucnosti, minulosti, plánech i chybách ODS. Mluvili jsme o výhodách koalice Spolu a proč ji ODS momentálně opustila, a o tom, co znamená strategie budování vlastní identity, kterou se vydaly všechny tři strany koalice Spolu.Jakých chyb se ODS dopustila v posledních dvaceti letech, proč nenavázala na topolánkovskou strategii „Tvrdé jádro, měkký obal“ a s čím chce oslovit voliče v období do voleb. Jaké zásadní změny strana připravuje ve své struktuře, aby se otevřela novým členům, a proč zavedla institut registrovaného příznivce.Čím chtějí přilákat mladé prvovoliče a čím ekonomické experty? Byl Petr Fiala dobrým, nebo špatným předsedou, proč se po volbách chová radikálně jinak než předchozích dvanáct let? A spousta dalších témat o současné politice a ODS v ní.

Rozhovor s Petrem Fedorem, vedoucím odboru kultury a památkové péče Jihomoravského kraje. Mluvili jsme o výhodách a rizicích sloučení boskovického a blanenského muzea.

Rozhovor s Martinem Dvořákem, tanečníkem, choreografem, režisérem a vůdčí osobností ProARTu – uměleckého souboru a festivalu, který bude v květnu probíhat také v Boskovicích. Mluvili jsme o Martinově vlastní tvůrčí činnosti i o jeho organizačních aktivitách v kultuře.

Obyvatelé teplického sídliště Šanov II. si přejí víc parkovacích míst i zklidnění dopravy. Mluvili o tom 24. března na setkání s vedením města. To slibuje další parkovací místa při letošní úpravě tamní Trnovanské ulice. A chce stavět i patrová parkoviště.

Tomáš a Martin si do nového dílu podcastu MoneyPenny pozvali zakladatele investiční platformy Fondee, Jana a Evu Hlavsovy. Mluvili s nimi o jejich cestě z finančního světa v Londýně zpět do Prahy, kde nakonec vzniklo Fondee. Řeč přišla i na to, jak dnes po prodeji firmy skupině Direct přemýšlejí o vlastních penězích a investicích. Eva a Jan zmiňují hlavně pozemky a veřejně obchodované trhy, ale připouštějí, že je láká i možnost pustit se do dalšího projektu.Celý podcast a další díly najdete na https://herohero.co/moneypenny nebo https://moneypenny.opinio.cz/.

Tomáš a Martin si do nového dílu podcastu MoneyPenny pozvali zakladatele investiční platformy Fondee, Jana a Evu Hlavsovy. Mluvili s nimi o jejich cestě z finančního světa v Londýně zpět do Prahy, kde nakonec vzniklo Fondee. Řeč přišla i na to, jak dnes po prodeji firmy skupině Direct přemýšlejí o vlastních penězích a investicích. Eva a Jan zmiňují hlavně pozemky a veřejně obchodované trhy, ale připouštějí, že je láká i možnost pustit se do dalšího projektu.Celý podcast a další díly najdete na https://herohero.co/moneypenny nebo https://moneypenny.opinio.cz/.

Rozhovor s vědkyní, bioložkou a parazitoložkou Barborou Pafčo, která získala mimořádně prestižní ocenění Lumina quaeruntur Akademie věd České republiky. Bára žije s rodinou v Borotíně, ale zvládá se věnovat vědě v Brně nebo taky v Africe. Mluvili jsme o ocenění, o české vědě, o práci v terénu v Africe, parazitech a slaďování vědecké kariéry s mateřstvím.

Bez charakteru není dobrý život.Tohle říkal Aristoteles před 2300 lety. A Jan Amos Komenský před 350 lety.A možná to začínáme znovu objevovat.V rozhovoru s pedagogem a komeniologem Janem Háblem jsme šli hluboko:Co je to charakter?Proč se nám nežije dobře, i když se máme dobře?Proč Komenský navzdory válkám a ztrátám neztratil naději?A jak vychovávat děti tak, aby z nich nebyli jen úspěšní lidé — ale dobří lidé?Mluvili jsme o Aristotelovi, o Komenském, o výchově, o smyslu života i o tom, co dělat, když kolem sebe vidíme bezcharakternost.

Chcete-li podpořit Studio Svobodného přístavu, můžete tak učinit v krypto i korunách! Pravidelná podpora a LN: https://opristavu.urza.cz/ BTC: bc1qwy8l3w0v826amd69h4awpt9hee6srxn4gk2cpg LTC: ltc1q2w2zezyj4anh3v428msf9kqvzelt76n62ys93h Číslo účtu: 2201359764/2010; variabilní symbol: 6 -------- Nelu Bugárovou jsem náhodou potkal, když jsme s Timem slavili svátek demokracie 17. listopadu na Národní třídě s anarchistickými cedulemi; zapovídali jsme se o svobodě a KLDR, což vyústilo k mému pozvání Nely do Studia, jež k mé radosti přijala. Mluvili jsme o korejské historii; ta zahrnuje nejen tu Severní, ale také Jižní. Z poměrů v minulosti jsme odvodili, jak se Kim Ir-sen dostal k moci a proč ho Korejci tolik milovali; postupně jsme se dostali až k současnosti, v níž se severokorejský režim takové důvěře už netěší. – Nela Bugárová; koreanistka; studentka gymnázia; hledačka pravdy; feministka – Urza (www.urza.cz); autor knihy Anarchokapitalismus; tvůrce Svobodného přístavu; spoluzakladatel a hlava Institutu Ludwiga von Misese; člen předsednictva Svobody učení; učitel ve svobodné škole Ježek bez klece

Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju.Nejdřív osobní vsuvka, neboli to, čemu se taky někdy říká disclaimer. Přiznám se, že o vážné hudbě nevím skoro nic. Když mě žena nebo okolnosti přinutí jít na operu, tak v polovině případů usnu. Na housle jsem hrál tak špatně, že mi ředitel tehdejší lidové školy umění v Holešovicích v sedmdesátých letech doporučil trombon. Hrál jsem mu tehdy Dvořákovu Hmoreska, což je mimochodem krásná skladba i v provedení na violoncello, ale musí hrát někdo jiný než já.A teď už k mému hostu: Jan Zvěřina je koncertní mistr violoncellové skupiny Státní opery, zakladatel Prague Cello Quartet a člověk, jehož videa na YouTube mají desítky miliónů zhlednutí. A přitom sám o sobě říká, že je introvert. V novém díle Jednoho procenta mluví mimo jiné o tom, jaké to je hrát sólo z Pucciniho Tosky po dvou a půl hodinách opery, když za sebou navíc máte dva balety a tedy unavené ruce – a padesát kolegů v orchestru přesně ví, jestli se vám to povedlo. Mluvili jsme i o jeho nástroji, který existoval ještě před narozením Mozarta, patří ministerstvu kultury a když cestuje Jan Zvěřina do zahraničí na koncert, “sedí” na sedačce vedle něj a má svou vlastní letenku. Ale jídlo prý nedostává.Dozvíte se, jaký vztah má Jan Zvěřina k nejpopulárnější skladbě pro violoncello, kterým je Dvořákův koncert a moll, a proč během covidu skončil jako ajťák na ministerstvu zdravotnictví. Nebo že smyčec – „kousek klacíku” – stojí někdy stejně jako auto. A co se stalo, když šéf violoncellistů koupil do Státní opery pingpongový stůl, a čekal, že kromě něj budou hrát tak maximálně dva nebo tři další lidé.Zvěřina je muzikant, který věří na sílu i krásu lidského ducha, ale když mu pustíte skladbu vygenerovanou AI, tak klidně uzná, že „to zní dobře”. Věří v Boha a chodí do kostela, byť tam hlavně v zimě trpí rozladěnými varhanami. A optimista, pro kterého je každý příští týden ten potenciálně nejlepší.Jaký pokyn by stál v partituře, kdyby se život stal notovým záznamem? Apassionato con spirito, říká. Přeju vám vášnivý a oduševnělý poslech.

Novoroční epizoda podcastu Kavky s Oskarem Hesem o tom, co znamená být mužem dnes. O rolích, očekáváních, tichu, které léčí, i o odvaze se odpojit. Mluvili jsme o StarDance, divadle, vyrůstání bez mužského vzoru, nepití alkoholu a o tom, proč není slabost zpomalit. Rozhovor, který není o předsevzetích, ale o směru.

Pošlete nám zprávu :-) Send us a Text Message :-)V tomto díle si můžete poslechnout rozhovor s učitelem češtiny, který si pro svou práci vybírá opravdu unikátní místa – od rumunského Banátu až po argentinskou provincii Chaco.Radim Schottl působí jako krajanský učitel a přibližuje, jak se vyučuje čeština tam, kde ranní teploty běžně přesahují 30°C a vzdálenosti mají úplně jiný rozměr než doma. Mluvíme o tom, jaké to je slyšet „moravskou“ češtinu u nejstarších generací potomků přistěhovalců, jak se jazyk postupně proměňuje a co všechno dnes drží tradice při životě.Dotýkáme se také fungování česko-slovenských spolků v Latinské Americe a festivalu, který propojuje komunity napříč Argentinou i okolními zeměmi – a ukazuje, že kulturní přesah naší země může být až překvapivě trvalý a živý.Mluvili jsme mimo jiné o tom:proč se Radim rozhodl odejít učit do zahraničí a jak vedla jeho cesta přes Rumunsko, Španělsko až do Argentiny,jak se liší výuka češtiny v Česku, Banátu, Madridu a v argentinském Chacu,kdo jsou jeho studenti a co je k češtině vede,jak se v komunitách udržují tradice i bez každodenní češtinya co člověku dá dlouhodobý život v zahraničí Přeji příjemný poslech :-)Support the show

Chcete-li podpořit Svobodný přístav, můžete tak učinit v krypto i korunách! Pravidelná podpora a LN: https://opristavu.urza.cz/ BTC: bc1qwy8l3w0v826amd69h4awpt9hee6srxn4gk2cpg LTC: ltc1q2w2zezyj4anh3v428msf9kqvzelt76n62ys93h Číslo účtu: 2201359764/2010; variabilní symbol: 6 -------- Anarchokapitalismus Timovi zpočátku připadal směný, pak ho bral vážně, potom až moc vážně, aby mu pak v některých bodech přestal dávat smysl; požádal mě o debatu, ve které bychom mohli tyto aspekty probrat, aby měl snad (konečně) jasno. Mluvili jsme o obraně před vnitřním i vnějším nepřítelem, rekreačních atomovkách a dalších oblíbených anarchistikcých tématech (krom dětských bordelů); samozřejmě jsme nezapomněli ani na (nejen rakouskou) ekonomii, lidské jednání a interpersonální neporovnatelnost užitku. – Tim; libertarián; možná budoucí anarchista; youtuber; student politologie a filosofie; LGBT aktivista – Urza (www.urza.cz); autor knihy Anarchokapitalismus; tvůrce Svobodného přístavu; spoluzakladatel a hlava Institutu Ludwiga von Misese; člen předsednictva Svobody učení; učitel ve svobodné škole Ježek bez klece

Pořad Bojs má za sebou další živé natáčení. Moderátor Kryštof Šimek si v rámci oslav 17. listopadu Korzo Národní, které pořádá spolek Díky, že můžem povídal s novinářem Filipem Titlbachem z Deníku N a také s Františkem Trojanem. Mluvili o pocitech, „hejtech,” životních krocích i o tom, co pro ně znamená svoboda.

Hlavním tématem rozhovoru byly vlivy českých politických dějin na současnou politiku. Jak se devatenácté století, které Vít Vlnas nazývá stoletím českého vzestupu, projevuje v současné české politice? Jaký vliv na dnešní český politický národ měla první republika a zkušenost s jejím koncem? Proč u nás pořád existuje slovanský sentiment a kam vlastně Češi politicky patří?Vít Vlnas také tvrdí, že utváření české politiky v devatenáctém století pod vlivem klasického liberalismu je patrné v celém období po roce 1989 a že Češi nikdy nebyli žádní velcí konzervativci. Shodli jsme se na společné alergii na Česko jako most mezi Východem a Západem a na tom, že Češi mají mnohem více společného s Bavory než se Slováky.Mluvili jsme taky o jeho žíravě ironických a velmi vtipných příspěvcích na síti X a o reakcích politiků na ně.

37letá Klára ze Středočeského kraje zažila nejtěžší léto v životě. V červenci se dověděla, že má v prsu zhoubný nádor. Máma třech dětí podstoupila operaci a čeká ji ozařování a hormonální léčba. Svou situaci se rozhodla otevřeně popsat v pětidílném časosběrném seriálu Radiožurnálu. První díl je o tom, jak se na bulku v prsu v podstatě náhodou přišlo.

Vulgární řev, roztřesení, až hystericky plačící podřízení, ponižování, sledování soukromých sociálních sítí, křeče do břicha. Investigativní tým Ve stínu rozplétá, co zažívají zaměstnanci pražské zoologické zahrady. Ředitel Miroslav Bobek obvinění odmítá.Pražská zoologická zahrada je až idylickým místem. Uklizené cestičky, spokojená zvířata, všudypřítomné občerstvení a krásný výhled na Prahu. Turnikety projde ročně skoro 1,4 milionu lidí a je tak třetím nejnavštěvovanější turistickou destinací Česka. Hospodaří s více jak půl miliardou korun a zaměstnává 250 lidí. Zahrada se pyšní tím, že patří do světové elity.Pod povrchem se ale podle svědectví řady zaměstnanců skrývá patnáct let stupňujícího se bossingu a šikany ze strany vedení. Situace došla tak daleko, že se po letech mlčení rozhodla část bývalých i současných zaměstnanců promluvit.„Četné zkušenosti bývalých zaměstnanců - bossing, šikana, výpověď za názor - se bohužel zakládají na pravdě. Já si ale nemohu dovolit vystoupit veřejně, neb zahradu a lidi v ní miluji,“ napsal anonymně pořadu Ve stínu jeden z chovatelů. Mluvili jsme s ním. Stejně jako s dalšími 31 zaměstnanci.Druhý díl s rozhovorem s ředitelem Zoo Praha Miroslavem Bobkem vám přineseme v neděli 28. 9.---Ve stínu:Případy a příběhy od vás. Z míst, kam média většinou nevidí, je na světlo vynáší investigativní a reportážní tým Jiřího Kubíka. Nová epizoda vždy v neděli dopoledne na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Své náměty, postřehy a připomínky nám pište na e-mail: vestinu@sz.cz

Vulgární řev, roztřesení, až hystericky plačící podřízení, ponižování, sledování soukromých sociálních sítí, křeče do břicha. Investigativní tým Ve stínu rozplétá, co zažívají zaměstnanci pražské zoologické zahrady. Ředitel Miroslav Bobek obvinění odmítá. Pražská zoologická zahrada je až idylickým místem. Uklizené cestičky, spokojená zvířata, všudypřítomné občerstvení a krásný výhled na Prahu. Turnikety projde ročně skoro 1,4 milionu lidí a je tak třetím nejnavštěvovanější turistickou destinací Česka. Hospodaří s více jak půl miliardou korun a zaměstnává 250 lidí. Zahrada se pyšní tím, že patří do světové elity. Pod povrchem se ale podle svědectví řady zaměstnanců skrývá patnáct let stupňujícího se bossingu a šikany ze strany vedení. Situace došla tak daleko, že se po letech mlčení rozhodla část bývalých i současných zaměstnanců promluvit. „Četné zkušenosti bývalých zaměstnanců - bossing, šikana, výpověď za názor - se bohužel zakládají na pravdě. Já si ale nemohu dovolit vystoupit veřejně, neb zahradu a lidi v ní miluji,“ napsal anonymně pořadu Ve stínu jeden z chovatelů. Mluvili jsme s ním. Stejně jako s dalšími 31 zaměstnanci. Druhý díl s rozhovorem s ředitelem Zoo Praha Miroslavem Bobkem vám přineseme v neděli 28. 9. ---Ve stínu: Případy a příběhy od vás. Z míst, kam média většinou nevidí, je na světlo vynáší investigativní a reportážní tým Jiřího Kubíka. Nová epizoda vždy v neděli dopoledne na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Své náměty, postřehy a připomínky nám pište na e-mail: vestinu@sz.cz

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 63 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR Jan Dobrovský se po dvou letech vrátil na rozhovor a znovu přinesl svůj skeptický pohled na svět. „Jsem teď čerstvě důchodce, takže mám celý život před sebou. Jsem skeptik celý život a bohužel ve značném počtu případů se mi ta skepse vyplácí,“ říká podnikatel a podcaster hned v úvodu. Podle něj žijeme ve „válečném stavu“ – ne v podobě světové války, ale ve světě, kde „mnoho zemí je v horkém konvenčním konfliktu a ty ostatní jsou v moderním soft konfliktu“. Pandemie podle něj jen urychlila pocit nejistoty a ukázala, že jsme politicky i společensky nepřipravení. Politika se podle něj vyprázdnila a je dnes postavená na marketingových tricích, nikoli na obsahu toho, co chce politik dosáhnout. Mluvili jsme také o únavě z demokracie. Dobrovský říká, že lidé ztrácejí naději a hledají vůdce, který zjednoduší cíl v jedno – „postarám se o vás“. I kdyby šlo o sliby nesplnitelné nebo o člověka, který je zločinec, část společnosti je ochotná mu věřit, protože „má aspoň chuť bouchnout do stolu“. Demokracie je ale podle něj ze své podstaty nejistota – je to množství debat, dohod a kulturních válek. „A to je pořád jenom nejistota,“ tvrdí. Velká část rozhovoru se věnovala nadcházejícím volbám a pocitu, že není koho volit. Dobrovský rozumí frustraci, ale odmítá rezignaci na účast: „Když někdo nemá ani chuť zabývat se tím, kdo na kandidátce je, a nejde volit, tak se vlastně nestará o nic a je spoluviníkem toho stavu, který pak vznikne.“ Kritizuje i agresivní předvolební rétoriku, která podle něj posouvá politickou kulturu někam, kde jsme ještě nebyli. Mluvili jsme ale i o kandidatuře bývalého hudebníka J.A.R. Oty Klempíře a o morálce. Pokud jde o jeho spolupráci s StB, Dobrovský říká, že selhání je lidské, ale není lidské si z toho dělat přednost. Podle něj existují obecné principy morálky, jejichž porušení znamená ztrátu důstojnosti. Silná část rozhovoru patřila i situaci v Gaze a podpoře Izraele. „Válka je krutá věc, ale když už k ní dojde, pravidla naší normální civilizace se mění. Musíš se zbavit nebezpečí, protože jinak nepřežiješ,“ myslí si Dobrovský a dodává, že i přes chyby izraelské vlády zůstává země demokratickým právním státem a věří, že válečné zločiny budou následně potrestány. V závěru mluví také o tom, že krize mohou být pro společnost i příležitostí. Připomíná, jak válka na Ukrajině „stmelila nestmelitelné“. Západ ale na druhé straně podle něj hledá spíš pohodlí než odvahu. „Kdyby ale Evropa pomohla vyhrát válku na Ukrajině, tak entuziasmus z vyhrané války posouvá civilizace dopředu. Když válku prohraješ, společnost stagnuje a hledá nové koncepty, protože selhala,“ dodává k tomu, jak málo lidí v Evropě je dnes ochotno bránit svoji vlast. Jak se podle něj dá v dnešním světě hledat naděje? Proč je důležité jít k volbám i tehdy, když máte pocit, že není koho volit? A kde leží hranice morálky v politice i ve válce? Poslechněte si celý rozhovor.

Celý díl najdete na našem HeroHero a Patreonu.Proč je dnes tak těžké udržet si zdravou hmotnost? Co způsobuje nedostatek svalové síly a proč je pro zdraví nebezpečnější než vysoký tlak? Jakou roli hraje spánek, pohyb a strava?Mluvili jsme i o doplňcích stravy, efektu sauny a o tom, kde končí inspirace a začíná posedlost. Třeba u Bryana Johnsona.Partnerem podcastu je advokátní kancelář ROWAN LEGAL, provozovatel zdravotnických zařízení PENTA HOSPITALS.

Celý díl najdete na našem HeroHero a Patreonu.David Marek působí přes deset let jako hlavní ekonom v Deloitte. Zastával ale i pozici v poradním týmu Petra Pavla, kterou předčasně opustil. Radil prezidentovi nepodepisovat rozpočet předložený Zbyňkem Stanjurou. Obsahoval nevyjasněné desítky miliard korun. Petr Pavel ho ale podepsal. „Nemáme žádné regulační mechanismy, které by zabránily tomu aby se veřejné finance zvrhly. Dluhová brzda nebrzdí, způsob jmenování Národní rozpočtové je silně závislý na vládě a Parlamentu. Třetí pojistkou je prezident, který se rozhodl, že tuto svou roli nepřijme,” říká Marek.Co k tomu hlavu státu vedlo? Čeho se ministr financí dopustil, když na ČEZ uvalil windfall tax? Mluvili jsme také o tom, že vláda se nesmí vymlouvat na „těžkou dobu” a o tom, co lidem a ekonomice způsobí zavedení ETS 2 povolenek.Partnerem podcastu je advokátní kancelář ROWAN LEGAL, provozovatel zdravotnických zařízení PENTA HOSPITALS.

S Robinem Kvapilem, režisérem filmu Velký vlastenecký výlet, o banálnosti lidského zla. Robin strávil při natáčení se třemi – jak sami o sobě tvrdí – dezoláty dvanáct dní dokumentováním jejich cesty po válkou zničené Ukrajině.Při zaznamenávání jejich reakcí na střet s válečnou realitou teklo hodně slz, ale bylo málo lítosti a vůbec žádné pochopení. Mluvili jsme o tom, jak protagonisté filmu reagovali při návštěvě masového hrobu v lese u Izjumu, co říkali na znásilňování nezletilých dívek a setkání s člověkem, kterému ruský nálet zabil všechny děti i vnoučata.Taky jsem se ho ptal, jak je možné, že se na nikoho z nich neměl chuť vrhnout, a proč členové štábu při natáčení brečeli.Ve druhé části jsme se na chvíli vrátili i k jeho druhému letošnímu filmu Smoke – o lidech, které naše justice poslala na osm až jedenáct let do vězení za pěstování několika kytek konopí. Včetně nemocného sedmdesátiletého důchodce, který je pěstoval pro svou devadesátiletou matku, aby neměla bolesti.Příjemný poslech.

Největší vodní plocha pod Vysokými Tatrami letos slaví 50 let. Komunistický režim vystavěl Liptovskou Maru ve snaze zkrotit divoké vody Váhu a využít ho jako zdroj energie i místo pro rekreaci. Masivnímu projektu muselo úplně nebo částečně ustoupit 13 obcí a své domovy opustily asi čtyři tisíce lidí. Rodáci se po pěti dekádách sešli ve skanzenu Pribylina.

Petros si tentokrát pozval dva kamarády, kteří rozumějí Izraeli a Blízkému východu lépe než on – Jakuba Szántó a Pavla „Pawluschu“ Novotného. Společně probrali nejen aktuální situaci v Izraeli a Gaze, ale i širší souvislosti v regionu. Řeč přišla na financování Hamásu a roli, kterou v tom hraje Netanjahu, důvody, proč válka v Gaze trvá tak dlouho, a také na to, jak ovlivňuje soukromé problémy izraelského premiéra. Mluvili i o roli Saúdské Arábie, Spojených států a Turecka v mírových jednáních, stejně jako o situaci v Sýrii a vlivu Íránu. Došlo i na to, jak je o válce v Gaze referováno u nás a jaký je český pohled i postoj k tomuto konfliktu.