Liberatura

Od 10. ledna startuje na Radiu Wave podcast Lit, který můžete poslouchat každou středu. V moderaci se budou střídat Eva Soukeníková s Janem Dlouhým. Povídat si budou se svými hosty a hostkami o tom, co právě čtou a proč.Všechny díly podcastu Liberatura můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Pořad Liberatura se loučí. Nachystali jsme si ale ještě poslední dávku otázek a trochu knižních tipů. Dokonce jsme zpovídali hosta! Jenomže jím nebyl žádný spisovatel ani literární expert, ale chaotický moderátor Jonáš. Kterou knihu nejraději čte doma dětem? U kterého románu naposledy brečel? A kdo z posluchačů, kteří posílali otázky, vyhrál obří knižní balíček? Na to se Jonáše ptala Hana Řičicová.

„Celý je to guláš,“ říká o uplynulém roce básník a publicista Ondřej Lipár. Literatura dostala za dva roky pandemie docela zabrat. Ubyly akce, skončil festival Tabook, knihy se zpozdily kvůli nedostatku papíru – a spisovatelům došla inspirace. Hlavně česká próza jako by se motala v bludném kruhu. A co nás v literatuře 2021 bavilo? Poslechněte si speciální bilanci Liberatury s Ondřejem Lipárem, Bárou Votavovou, Hanou Řičicovou a Jonášem Zbořilem.

Hrdinou nového románu Jaroslava Rudiše je devětadevadesátiletý důchodce Winterberg, člověk starý skoro jako Československo. Měl se naposledy rozloučit se světem a pokojně odejít na onen svět. Místo toho vyráží na monumentální roadmovie, akorát místo kabrioletu cestuje v evropských lokálkách a rychlících. Proč je Rudiš posedlý historií?

„Nebojím se, že se budu opakovat, protože to, co píšu, nemá vyhovět nárokům literatury, ale nárokům nezbytnosti, naléhavosti, ohně,“ píše spisovatel Édouard Louis v knize Kdo zabil mého otce. Louis před několika lety vyvolal literární senzaci svou knihou Skoncovat s Eddym B., ve které líčil vyrůstání na nejchudší periferii Francie. Teď se do světa své první knihy vrací. Neřekl totiž všechno.

„Čekání na zvracení bylo devět kruhů pekla,“ píše Taťána Rubášová. Její kniha Klid a úsměv je útlá, ale má říz. Otevřeně se v ní mluví o tom, že rodičovství vážně není procházka růžovým sadem. Japonka Mieko Kawakami zase v románu Prsa a vajíčka popisuje strastiplnou cestu za umělým oplodněním. Proč je důležité, že obě knihy vznikly v online prostředí, a čím osvobozují své čtenáře? To jsme probírali se spisovatelkou Terezou Semotamovou.

V literatuře se rozmohl malý nešvar: říká se mu autofikce. Nový literární trend fandí knihám, jejichž subjektem se stává sám autor. Jan Němec, Karl Ove Knausgård nebo Patricia Lockwood, proč se rozhodli psát sami o sobě? Kdy jde o narcistické zpovědi a kdy o způsob, jak o světě psát věrohodněji? To jsme zjišťovali se spisovatelem a básníkem Markem Torčíkem a publicistou a spolupracovníkem Radia Wave Ondřejem Trhoněm.

Nejdůležitější sci-fi historie se prý konečně dočkalo důstojné adaptace v podání režiséra Denise Villeneuva (Blade Runner 2049, Příchozí, Sicario). Jaký příběh ale vlastně vypráví knižní předloha, které dal vzniknout celkem nevinný průzkum pouštních dun a kterou se uvolil vytisknout až vydavatel automobilových manuálů? To jsme v Liberatuře probírali s publicistou a odborníkem na všechno divné Antonínem Tesařem.

Nejslavnější spisovatelka generace mileniálů vydává svůj třetí román Beautiful World, Where Are You. Opět v něm řeší mezilidské vztahy, třídní rozdíly, klimatickou krizi, prostě témata, která zajímají většinu jejích čtenářů. Je to potřetí nuda, nebo se naopak Rooney povedlo napsat svou nejlepší knihu? Je psaní irské autorky přesné nebo plytké? To jsme řešili s Hanou Řičicovou v Liberatuře.

„Strašně rád bych žil na okraji tohohle všeho,“ říká Tim Postovit, básník, který ve své sbírce Motýlí pavilon skáče z kontinentu na kontinent a řeší svobodu i klimatickou krizi. V jeho básních často poletují motýli, symbol osvobození, ale i zániku. Kde vidí Tim naději dnešního světa a proč směřujeme k významové vyprázdněnosti? To jsme řešili v rozhovoru nejen o sbírce Motýlí pavilon.

Na veletrhu Svět knihy letos vystoupil francouzský spisovatel Laurent Binet, autor románů HHhH, Sedmá funkce jazyka i letošní novinky Civilizace, která obrací naruby zásadní okamžik evropské historie. Starý kontinent v Binetově románu obsadí Inkové, přinesou s sebou nové pojetí náboženství i hospodářství. V čem Bineta fascinuje alternativní historie, kdy bude psát o budoucnosti a jaké má vize? To jsme probírali ve speciálním vydání Liberatury s Laurentem Binetem.

První díl nedokončené dystopické trilogie Octavie Butler Podobenství o rozsévači vyšel poprvé na začátku 90. let. V době, kdy se vítězoslavně vyhlašoval konec dějin a počátek všeobecné radosti, psala Butler o světě zničeném klimatickou krizí. S publicistou Janem Bělíčkem, autorem literárního podcastu V chapadlech murmuru, jsme probírali posedlost koncem světa, ale i zakuklenost domácí literární scény.

V Česku v poslední době vyšlo několik knih, které tematizují sexuální zneužívání. Poupátka Hany Lehečkové, Svolení Vanessy Springory nebo Dějiny násilí Édouarda Louise. Můžou literární svědectví pomoci ochránit, případně léčit oběti traumatu? To jsme zjišťovali v Liberatuře se spisovatelkou Hanou Lehečkovou, aktivistkou Johannou Nejedlovou a literárními publicistkami Kateřinou Čopjakovou a Barborou Votavovou.

Už od minulého týdne se můžete na Radiu Wave ponořit do znepokojivé atmosféry podcastové série Neklid, thrilleru, který vás dostane hluboko do hlav protagonistů Šimona a Petry. Spoiler alert: dobře vám v nich nebude. Autorka podcastu o vztahu, který zašel příliš daleko, ale jiné než znepokojivé texty psát asi ani neumí. V Liberatuře jsme se zase potkali s Klárou Vlasákovou.

Liberatura vyrazila na festival Beseda u Bigbítu, vydala se tam hledat spojnice mezi hudbou a literaturou. Kteří muzikanti dokázali svými texty tvořit literární dílo? Kdo z nich napsal dobré romány? Jaké jsou rozdíly mezi hudební a literární publicistikou? Pozvání filozofovat o velikém tématu do rozpáleného stanu letního festivalu přijali hudební publicisté Aneta Martínková a Jiří Špičák.

Zastaví na odpočívadle, najde na zemi palubní kameru, pustí si záznam. Zbytek nového hororu oblíbeného slovenského spisovatele Jozefa Kariky Smršť se odehrává hlavně v kabině jedoucího auta. Proč mají jeho horory silný společenský přesah? A co znamená, že vymýšlí novodobá strašidla? To jsme v Liberatuře probírali s publicistou Matoušem Hrdinou.

V blízké budoucnosti se Země musí potýkat s Langfeldtovou nemocí, která způsobuje, že muži ztrácejí chuť na sex. Vypadá to, že lidstvo vymře po přeslici. Ledaže by ho chtěl zachránit František ze Strachohlávek. Ten jediný, zdá se, o libido nepřišel. Jenže František je římskokatolický farář. Román Václava Holance Díkůvzdání si půjčuje inspiraci z dystopií, humoristické prózy i milostných románů - a nejvíc ze všeho je přitom knihou o naději.

Druhá světová válka se pro mnoho autorů stala spíš výhodnou kulisou, ingrediencí, která přidá každému příběhu pocit závažnosti. Málokdo už o válce píše tak věrohodně a důkladně jako švédská novinářka Elisabeth Asbrink. Její kniha A stromy ve Vídeňském lese stále stojí vyšla ve skvělém nakladatelství Absynt, které se zaměřuje na reportážní romány. Jaké to je, muset se navždy rozloučit s rodiči? A proč kniha vzbudila ve Švédsku pobouření?

Před několika lety vydal literární vědec a publicista Jan Lukavec rozsáhlý článek o literatuře vznikající na sídlišti. Jaké knihy se píší v kočárkárnách, mezi tenkými panelovými zdmi nebo v tichých parcích podél paneláků? Vydali jsme se to zjistit spolu s Janem Lukavcem na Jižní Město.

Původně jsme chtěli probrat autobiografii Jorge Luise Borgese, ale hispanistka a překladatelka Anežka Charvátová řekla ne. Právě totiž vyšel nejlepší jihoamerický román, lepší než Sto roků samoty. Jmenuje se Rozhovor u Katedrály, má šest set stran a napsal ho laureát Nobelovy ceny za rok 2010 Mario Vargas Llosa. Patří do kategorie takzvaných totálních románů – románů o všem.

Americký spisovatel Ta-Nehisi Coates se proslavil především jako publicista a esejista řešící afroamerickou problematiku. V českém překladu nedávno vyšel jeho debutový román Kdo tančí s vodou. Na rozdíl od Colsona Whiteheada a jeho Podzemní železnice je Coatesova próza vyprávěna konzervativněji, ale také komplexněji.

Kniha roku pro Martina Hilského, próza pro Daniela Hradeckého. Blog roku pro facebookovou stránku Městské policie Přerov. „Není to nijak překvapivé. Žádný pokrok nenastal,“ myslí si o letošním ročníku literárních cen Magnesia Litera spisovatelka Tereza Semotamová. „Čekal jsem skoro všechno,“ potvrzuje spisovatel Marek Torčík. V čem by se Magnesie Litery měly změnit? A není čas na vznik další literární ceny?

V poslední Liberatuře jsme probírali milostné romány a mimoděk došli i k tomu, že (nejen) knižní trh zaplavují dystopie. Tvrdí to i filmový kritik Kamil Fila, který o zmiňovaném žánru připravuje knihu. „Narostlo to do tisícovek, a to během dvou dekád,“ říká Fila. Proč dnešní doba tolik fandí temným vizím budoucnosti? A kdo přinesl ty nejzajímavější dystopie?

„Neznáš nějaké dobré milostné romány?“ ptala se nedávno spisovatelka Zuzana Kultánová svých známých. Znělo to jako jednoduchý dotaz, ale ukázalo se, že tak snadné to s kvalitní literaturou o vztazích nebude. Nakonec musel na toto téma vzniknout díl Liberatury. V něm spolu se Zuzanou a básníkem Ondřejem Lipárem řešíme, že z milostných románů se pomalu, ale jistě vytrácí romantika. Možná i proto, že se vytrácí ze vztahů.

Populární počítačová hra Civilization měla jednoduchá pravidla. Sebrat pár osadníků, zabrat území, stát se velmocí. Francouzský spisovatel Laurent Binet, v Česku proslavený třeba díky románům HHhH nebo Sedmá funkce jazyka, se v novém románu rozhodl přetavit historii přesně ve stylu počítačové hry. Renesanční Evropu v jeho knize dobývá skupina Inků s bambitkami.

„Ženy jsou připraveny o svá práva, nemohou číst, psát a především rozhodovat o svých tělech,“ říká o základní premise z knihy Příběh služebnice Margaret Atwoodové publicistka a spisovatelka Klára Vlasáková. Románová dystopie z roku 1985 je podle ní stále aktuální, což dokazuje i úspěšný televizní seriál, který před pár dny představil první epizody nové série. Proč má smysl Příběh služebnice hlavně číst?

Kdo četl zatím nejúspěšnější knihy Biancy Bellové, dystopicky laděné romány Jezero a Mona, bude její novou sbírkou povídek velmi překvapen. Tyhle fragmenty se odehrávají tady a teď, a zatímco hrdinové Jezera nebo Mony řešili bezmála válku nebo rovnou zkázu světa, postavy z povídek čelí spíš každodenním starostem. Jedno ale zůstává. Bellová pořád skvěle píše, bravurně ovládá zkratku a tvoří uvěřitelné postavy.

Místo: Severní Irsko v době dramatického konfliktu tzv. Troubles. Hrdinka: osmnáctiletá dívka, která se nikdy nepředstaví jménem, říká si pouze „prostřední ségra“. Ostatně, ve světě Mlíkaře mají všichni pouze přezdívky. A všichni jsou buď s námi, nebo proti nám. Pro spoustu věcí tu chybí slova, takže se jen těžko představují. Zní to jako úhybný manévr, ale kdo začne knihu číst, dá nám za pravdu: Mlíkař je román o jazyku.

„Toužím být čistý a stabilizovaný jako další z mnoha pracovnic neurčitého věku, které cestou z kanceláří zahraničních firem obcházejí řetězce s konfekcí a barevnými brčky srkají ovocnou tříšť,“ píše básník a prozaik Elsa Aids ve své nové knize Přípravy na všechno. Další snění si už útlá novela, kterou jako by autor psal na kraje slevových letáků, nedovolí.

Autobiografické grafické romány, které řeší intimitu vztahů nebo genderovou problematiku? Přesně takové teď vydává nakladatelství Centrála. Gender Queer vypráví o komplikacích autor*ky Maii Kobabe a trochu svým stylem připomíná třeba úspěšný domácí komiks Bez vlasů. Pecka je pak unikátní příběh o spletitosti rodinných vztahů. Jonáš Zbořil

HBO před pár týdny představila novou adaptaci kultovní drogové knihy My děti ze stanice Zoo. Jak dlouho se vlastně literatura věnuje drogám, jak se navzájem literatura a návykové látky ovlivňují a jak se jejich vztah s postupem času mění? To jsme řešili v Liberatuře s literárním kritikem z obtýdeníku A2 Karlem Koubou. Jonáš Zbořil

O Davidovi Zábranském se pořád tvrdí, že rozděluje své čtenáře na ty, kteří ho nenávidí, a ty, kteří ho milují. V aktuálním vydání Liberatury jsme vzorek společnosti zkopírovali docela věrně. Podle Hany Řičicové je na Republice hezká jen obálka, podle Jonáše to není zdaleka taková katastrofa. Jonáš Zbořil

Možná si poslední rok připadáte trochu jako vězni. Ale jak se doopravdy mají odsouzení či obvinění? A co vlastně čtou? V Liberatuře jsme se vydali do knihovny ruzyňské vazební věznice, abychom zjistili, co se nejvíc půjčuje mezi lidmi, kteří zažívají absolutní lockdown.

Možná si pamatujete virální video, ve kterém dvě starší ženy s dojetím oznamují velikou věc. Nad Zemí létají energeticky negativní i pozitivní koráby, přišly se podívat, jak Kačenka řekne, že je stoprocentně inkarnovaný archanděl Uriel a druhý příchod Kristova vědomí. Viděla ho i spisovatelka, scenáristka a známá firma Liberatury Klára Vlasáková. Spolu s ilustrátorkou Juliánou Chomovou teď představuje komiks Spiritistky.

„Připadala jsem si jako Lara Croft,“ říká o začátcích svého výzkumu KLDR koreanistka Nina Špitálníková. Ve své nové knize rozhovorů s uprchlíky z nejtajemnější země světa však neřeší mučení ani skryté koncentrační tábory, ale lidskou každodennost. Existuje vůbec v Severní Koreji?

Úspěšná televizní minisérie Božena přibližuje život slavné spisovatelky, dokáže ale nalákat i ke čtení Babičky? A čím je dnes Němcová vůbec aktuální? Naším hostem byla herečka Anna Kameníková, která v prvních dílech ztvárnila roli mladé Boženy.

Petra Soukupová píše pořád stejně a balancuje na hranici s banalitou, říkají její kritici. „Nemá to přesah,“ stěžují si někteří čtenáři, „chybí mi katarze.“ Stejně tak se spisovatelce vyčítá její apolitičnost a to, že její romány visí ve vzduchoprázdnu. Proč si tedy myslíme, že se nová kniha velmi povedla?

Naši oblíbení autoři nám letos pod stromeček nadělili povídky, básně i exkluzivní ukázky ze svých zatím ještě nevydaných knih. K vánočnímu cukroví nebo bramborovému salátu si můžete poslechnout čtení Petra Borkovce, Kláry Vlasákové, Petry Dvořákové a Veroniky Dvorské.

Nejdivnější, nejotravnější rok v dějinách nového tisíciletí je skoro za námi. Jaké události přinesl v literatuře? Stál román Milana Kundery za přečtení? A co Kundera Jana Nováka? Jak se změnily naše čtenářské návyky v době diktatury tepláků a polehávání a neustálého sledování zpráv? A kterým knihám se letos vyhnout obloukem? To všechno jsme zkusili probrat v bilanční Liberatuře.

Jak se v roce 2020 dařilo poezii? Dostala svou Nobelovu cenu (básně Louise Glückové vyšly i česky), svou sbírku vydala dokonce Lana Del Rey, ale hlavně se básně zase dostaly mezi lidi. Pomohla tomu i karanténa, díky které se autorská čtení přesunula do online prostoru, kde zaujala překvapivě velké množství lidí. A jaké sbírky básní byste si letos měli přečíst?

Spisovatel Liou C’ch-sin se proslavil trilogií Vzpomínka na Zemi. Neuvěřitelné hard sci-fi napínalo čtenářskou představivost, učilo ho astrodynamice a posílalo na výlet až do roku 18 milionů po našem letopočtu. Novinka Věk supernovy sice nezkouší popsat život v dimenzi o jednom rozměru, ale stejně má ambici napsat nepředstavitelné. Všichni lidé starší třinácti let zemřeli. Zemi obývají pouze děti.

V Česku vyšly dva komiksy, které jsou si v mnohém velmi podobné. Oba poznáte už podle růžové (respektive malinové) obálky. Bezdětná i Bez vlasů ale řeší zásadní témata. Třeba nemoc, která dokáže nahlodat jádro vaší vlastní identity, nebo také odvahu takové nemoci čelit.