Podcasts about jedno

Veronika Remenárová patrí medzi najskúsenejšie slovenské basketbalistky, no v podcaste Pod košom ukazuje, že jej príbeh ďaleko presahuje hranice palubovky. V úprimnom rozhovore s Tomášom Kotlárikom rozpráva o profesionálnom živote v jednej z najsilnejších európskych súťaží, o tom, prečo sa rozhodla pokračovať v Španielsku, ale aj o chvíľach, keď basketbal nebol zdrojom radosti, ale najväčšou životnou skúškou.Aký je rozdiel medzi pokojným španielskym životným štýlom a nekompromisným profesionálnym športom? Čím si ju získal klub, v ktorom cíti podporu aj po prehrách? A aké náročné je obstáť proti euroligovým hráčkam? „V tom živote sú naozaj takí spomalení a pokojní, ale v basketbale sú extrémne profesionálni a vyžadujú od nás veľa. Je to fakt veľký kontrast,“ opisuje Veronika Remenárová prostredie, v ktorom dnes pôsobí.Rozhovor však nie je len o basketbale. Slovenská reprezentantka prezradí, prečo voľný čas trávi radšej na horách ako na gauči, ako organizovala svadbu priateľom na pobreží v Peru, čo jej dali cesty po Indii či Gruzínsku a prečo ju fascinuje objavovanie nových krajín. „Tie miesta ti neskutočne otvoria oči, dajú ti perspektívu do života a naučia ťa vážiť si to, čo máš,“ hovorí o svojich cestovateľských zážitkoch.Silnou témou podcastu sú aj zranenia a psychické zdravie športovcov. Veronika Remenárová otvorene opisuje obdobie, keď sa po komplikovaných zdravotných problémoch prestala tešiť zo života, a vysvetľuje, čo jej pomohlo postaviť sa opäť na nohy. Jej odkaz môže osloviť nielen športovcov, ale každého, kto si prechádza náročným obdobím. „Najdôležitejšie je nebyť na to sám. Podpora od blízkych je podľa mňa číslo jeden,“ priznáva bez prikrášľovania.Reč príde aj na začiatky v Ružomberku, trénera Juraja Suju, nastupujúcu generáciu slovenských basketbalistiek, ale aj na netradičné hobby, ktorým prekvapila nejednu reprezentačnú spoluhráčku. V podcaste prezradí, ako sa dostala k tetovaniu, aké motívy najčastejšie vytvára a prečo si z reprezentačných zrazov spoluhráčky neodnášajú len basketbalové zážitky.V závere sa zamýšľa nad tým, čo ju čaká po skončení kariéry. Eventový manažment, práca pri basketbale alebo úplne iná cesta? Jedno je isté – Veronika Remenárová sa neženie za rekordmi ani štatistikami. „Moja méta je cítiť sa dobre, byť zdravá a užívať si basketbalový život. To je pre mňa viac ako akékoľvek čísla,“ uzatvára rozhovor, ktorý ponúka pohľad na športovkyňu nielen ako reprezentantku Slovenska, ale predovšetkým ako inšpiratívnu osobnosť s nadhľadom, humorom a životnou filozofiou, ktorá stojí za vypočutie.

Cześć. Tutaj Leszek. Niedoszły alkoholik.  Żyjemy w kraju ogromnym problemem. W Polsce każdego dnia do południa schodzi 500 000 małpek. Pół miliona małych butelek mocnego alko na śniadanie. To jest do południa. Bo do północy schodzi ich 3 miliony. Codziennie każdego dnia. 3 miliony tylko tych małych butelek. W Polsce Żabka nie otworzy się jeśli w danej lokalizacji nie ma szans na koncesję. No dobra są takie trzy. To mnie przeraża. Tak samo jak otyłość wynikająca nie tylko że złej diety, tylko z ilości wypijanego alkoholu każdego tygodnia, miesiąca, roku. Ile to jest kcal? Tak samo przykro mi jest obserwować jak wiele osób uprawia sport po to by pić i pije coraz więcej, bo uprawia sport. Zrobiłem o tym nawet cały film. O tej pułapce: Mogę dzisiaj wypić butelkę wina, bo dużo jeździłem. A jutro będę dużo jeździć, bo jutro też chcę się napić. Mówisz sobie, że Ci smakuje. A tak naprawdę chodzi o coś zupełnie innego. O to, że alkohol jako jedyny daje Ci to uczucie zdjęcia łańcucha z klatki piersiowej. Rozluźnia Cię, poprawia nastrój. Resetuje stres i problemy skryte cholernie głęboko. Być może nawet te z trudnego dzieciństwa.  Dlatego uważam siebie za niedoszłego alkoholika. Niedoszłego tylko dlatego, bo kiedyś udało mi się wychwycić ten schemat, ale co najśmieszniejsze nie u siebie.  Wychwyciłem patrząc z boku. Wychwyciłem będąc w grupie kolarzy, gdzie każdy był na kacu. Każdy narzekał na upał, zmęczenie, ból, zły nastrój, ale nie dlatego, bo trasa była wyjątkowo skomplikowana, a temperatura wyjątkowo wysoka.  Kiedyś zapytałem siebie po co tutaj jestem. Dla roweru czy dla wieczorów przy browarach po każdym powrocie do bazy. Rano ruszając juz myślami byłem przy wieczornym stoliku  Jestem niedoszłym alkoholikiem też dlatego, bo spełniam wszystkie warunki osoby o wysokim ryzyku uzależnienia od alkoholu: Mam zdiagnozowane zaburzenia lękowe, jestem osobą o niskim poczuciu własnej wartości. Do tego alkohol w moim przypadku łagodzi przewlekły stres i napięcie. Niweluje stres. Po alkoholu jestem zabawny i pocieszny. Rozwiązuje praktycznie wszystkie moje codzienne troski. Nawet jedno piwo sprawia, że unoszę się te kilka milimetrów nad ziemią. Lubię to uczucie. Jest praktycznie takie samo jak po wjechaniu Bieńkówki na czas.  Jak każdy Polak żyję w otoczeniu gdzie jest powszechna kultura picia alkoholu podczas każdego spotkania. Każda uroczystość to alkohol. Chrzciny, urodziny, komunia, stypa. Kiedyś wjeżdzała wóda, teraz bardziej prestiżowe barwione alko, wina i piwo. Osoba niepijąca na imprezie to dzikus.   To nie jest nasza wina. To pewna tradycja i kultura. Zauważcie nawet, że nawet w serialu Rodzina Zastępcza na którym się wychowywaliśmy w każdym odcinku był alkohol. Po czasie to dla mnie też masakra. Chociaż może przesadzam? W kolarskiej kulturze też kiedyś było tak, że każda wspólna trasa to meta z piwkiem. Bo piwo jest mokre i zimne i dobrze wchodzi po wysiłku. Na szczęście zauważam, że wiele dobrego pod tym względem zrobiły napoje funkcjonalne i piwa zero.  Tylko nie wiem ile osób aktywnych sportowo potem samemu pije w domu. Ile osób narzeka na nadwagę wiedząc, że to nie wina złego jedzenia, tylko tego, że nie potrafią rzucić alkoholu. Sporo z nas nawet nie wie ile kcal ma butelka wina i deska serów. Co weekend. Każdy weekend. Dobra, dzisiaj poszaleję, od poniedziałku znowu dieta. W poniedziałek stajesz na wadze i znów wyrzuty sumienia. Masz wyrzuty, to więcej musisz jeździć, żeby zbudować deficyt na weekend. Nie chciałbym zostać źle zrozumianym. Nie mam nic do alkoholu. Nie mam nic do sprzedawania go na każdym rogu. Tak samo nie mam nic jak ktoś obok mnie zamawia piwo do kolacji. Bo ma taką ochotę. Tak samo jak lampka wina do obiadu czy prosecco na śniadanie jak u południowców. Mi chodzi tylko o regularność oraz schematy. O warunkowanie. O to, że zawsze grill to alkohol, zawsze dzień wolny od pracy to alkohol. Albo każdy wieczór to też alkohol.  Nie dlatego, bo piwo super uzupełnia kcal, bo wino super smakuje. Picie dla smaku to inne picie, niż picie pod pretekstem dobrego smaku czy dobrej okazji. Gdzie głęboko w sercu wiesz, że po wypiciu przyjdzie ten moment rozluźnienia. Przez całą trasę na rowerze myślisz o tym, że rozluźnisz się przy piwie. Albo przez cały wujowy tydzień w pracy myślisz, że w weekend przyjdzie okazja do napicia się. Tak. Ja kiedyś też czekałem. Szedłem ze skrzynką do sklepu specjalistycznego na wymianę butelek.  Dlaczego dzisiaj piję raz do roku a nie co drugi wieczór? Ja nie przestałem pić z dnia na dzień, chociaż miałem takie momenty, kiedy przez rok nawet nie powąchałem alko. Byłem wtedy na redukcji po zakupie drugiej szosy. Chciałem jak najszybciej zjechać że 103 na 79. Wiedziałem że alkohol jest największym niszczycielem wszelkich postępów. Ponieważ uruchamia u mnie jeszcze dodatkową gastro fazę. Nie tylko dlatego, bo do piwa idealnie pasuje pizza. U mnie wyłączały się wówczas wyrzuty sumienia, które wracały z podwójną siłą następnego poranka. Stąd ta zerojedynkowa decyzja z dnia na dzień.  Tak samo przestałem czytać o nowych piwach kraftowych i oddałem kaucyjną plastikową skrzynkę do sklepu bez wymiany na nową.  Nawet nie zdajesz sobie sprawy jak ta decyzja mi pomogła. OK, przez pierwsze 2 tygodnie było ciężko, psychicznie. Bo wiesz, że w domu nie czeka zimne piwo. Tak samo jak nie czeka czekolada i paczka chrupek. Jednak po 3 tygodniach ból zamienił się w lekkie pieczenie, a po 6 tylko szczypanie. Co prawda musiałem omijać alejki z piwami, ale jakoś dawałem radę. Po dwóch miesiącach widziałem zdecydowaną różnicę w wyglądzie i samopoczuciu. Miałem mniej dni z epizodami nerwicy lękowej czy depresji. Dziwnie lekko na sercu i na wadze. Okazało się też, że leki, które przyjmuję mogą lepiej działać gdy nie łączę ich z alko. Pamiętam też jak smakowało pierwsze po roku piwo. Jedno. Wypiłem jedno, a nie trzy. Bo była super okazja. Naprawdę wyjątkowa.  Gdy ustabilizowałem wagę to włączył mi się tryb oszczędzania kalorii. Zaczęło mi być szkoda pracy, którą włożyłem w to wszystko. Mówiąc o kaloriach mam na myśli nie tylko te z alkoholu, ale przede wszystkim te wynikające z późniejszej gastrofazy. Nauczyłem się też odmawiać, mówiąc wprost, że mojego bilansu energetycznego nie stać dziś na więcej.  Dlatego przez ostatnie 10 lat upiłem się tylko raz. Raz miałem kaca i to tylko po to, aby upewnić się w przekonaniu, że nie chcę więcej do tego wracać.  Zacząłem używać alkohol tak jak rzodkiewkę. Kiedy jadłem ostatnio rzodkiewkę? Nie pamiętam. Kiedy zjem kolejną? Nie mam pojęcia. Czy przeszkadza mi ktoś kto obok mnie je rzodkiewkę? Nie. Tak samo w sklepie może być cały dział z rzodkiewkami. Przejdę obojętnie.  Dzisiaj mamy lipiec w kalendarzu. Ostatnie dwa piwa wypiłem w grudniu. Taka statystyka powiela się u mnie już chyba drugi rok. Jakie odczuwam korzyści z niemal całkowitej abstynencji?  Zawsze jestem kierowcą.  Ale też mniej wydaję na taksówki A tak na serio, największe korzyści czuję na wyjazdach. Mam zarąbistą regenerację. O wiele lepszą. A w trakcie samej jazdy mniej narzekam. Lepiej śpię. Fizycznie czuję się naprawdę super. Na codzień i na rowerze. Doszedłem do wniosku, że na obozach piwo przyjmuje ujemny współczynnik regeneracji. Dokłada ciału dodatkowy wysiłek, psuje jakość snu, metabolizm, resyntezę glikogenu, obciąża wątrobę i przede wszystkim łeb. Nastepnego dnia już nie czuję się jak nadmuchana beczka.  Umiem odmawiać do perfekcji. Wszystko zrzucam na sport, zawody, cele. Przygotowuję się do czegoś tam, w związku z czym nie piję alkoholu. Jutro mam test FTP, za dwa tygodnie wyścig. Wszyscy to łykają i już bez pytania otwierają mi zerówkę albo colę. Nie boję się już braku akceptacji w grupie jak powiem, że nie piję. Mam też oczywiście mniejsze wahania wagi. 76/77 kg niezmiennie. Oszczędzam mnóstwo kcal, które mogę zagospodarować sobie inaczej. Zamiast alko mogę sobie kupić draże korsarze, chrupki orzechowe albo żelki. Raz w tygodniu walnąć kebsa.  Policz też ile kasy zostawiałeś w knajpach na alkohol. A ile w skali roku wychodzi na ten kupowany w sklepie. Można się śmiać, ale jeśli to jest tysiak rocznie, to można go przewalić na inne głupoty. Na ceramiczne łożyska suportu.  Jak można spróbować to ogarnąć samodzielnie? Pierwsze pytanie jest w pełni szczere. Do samego siebie. Pijesz bo Ci smakuje, czy pijesz dla uczucia gilgotania. Jak dla smaku to luz. Jesli dla odreagowania i często o tym myślisz, to znaczy, że gdzieś, kiedyś może być problem. Tym bardziej jeśli tak jak ja słowo PROBLEM masz wypisane na twarzy. To stwarza ryzyko w przyszłości. Wtedy możesz spróbować po prostu stopniowo zmniejszać ilość alko w Twoim życiu. Bo z dnia na dzień może być ciężko.  Gorzej jeśli zdarza Ci się pić do ocinki, do zerwania filmu. To jest ogromna czerwona flaga. Tak samo jak ukrywanie się z piciem czy robienie zapasów, by nigdy w domu nie zabrakło. Druga kwestia to motywacja. Jeśli masz do zrzucenia kilka kilogramów to wiedz, że tyje się nie tylko od jedzenia. W cholerę ludzi jest otyłych przez alkohol. Raz, że każde piwo to pół paczki chipsów, numer dwa to gastro.  Trzy to wpływ na formę. Zwłaszcza na wyjazdach. Po 4 dniu jazdy z imprezami co wieczór wysiadasz. Zamiast cieszyć się sportem walczysz tak naprawdę z kacem, który siada na nogi i głowę. Tak samo cofają alkoweekendy, albo alcoweekendowe wyprawy rowerowe. Stówka w kołach, ale czteropak piwka skasował aktywność. Pamiętaj też, że Twoi sportowi idole też mocno ograniczają procenty, bo to nie licuje z progresem formy. Cztery to jest naturalne pragnienie. Po rowerze lecisz do żabki po piwo, bo jesteś odwodniony. Wychlej litr wody przed wejściem do sklepu. bmwChce Ci się ogólnie pić, a nie pić piwo.  Kup sobie coś gazowanego, kostki lodu, albo najlepiej saturator i koncentraty napojów. Masz fanty, mirindy, lemoniady po kokardy i to bez kaucji.  Numer pięć to zmiana kulturowa w Polsce jak i społeczności kolarskiej. Coraz więcej osób po prostu nie pije. Dlaczego? Bo ktoś inny też nie pije. Jest to bardziej akceptowane, mniej antyspołeczne niż jeszcze 10 lat temu. Dziś na impreze czuję dumę, że jestem trzeźwy i wracam autem do domu. Tak samo dumnym można być w nowy rok, który zaczynam zarąbistym treningiem na trenażerze a nie z głową w misce.

Veronika Remenárová patrí medzi najskúsenejšie slovenské basketbalistky, no v podcaste Pod košom ukazuje, že jej príbeh ďaleko presahuje hranice palubovky. V úprimnom rozhovore s Tomášom Kotlárikom rozpráva o profesionálnom živote v jednej z najsilnejších európskych súťaží, o tom, prečo sa rozhodla pokračovať v Španielsku, ale aj o chvíľach, keď basketbal nebol zdrojom radosti, ale najväčšou životnou skúškou.Aký je rozdiel medzi pokojným španielskym životným štýlom a nekompromisným profesionálnym športom? Čím si ju získal klub, v ktorom cíti podporu aj po prehrách? A aké náročné je obstáť proti euroligovým hráčkam? „V tom živote sú naozaj takí spomalení a pokojní, ale v basketbale sú extrémne profesionálni a vyžadujú od nás veľa. Je to fakt veľký kontrast,“ opisuje Veronika Remenárová prostredie, v ktorom dnes pôsobí.Rozhovor však nie je len o basketbale. Slovenská reprezentantka prezradí, prečo voľný čas trávi radšej na horách ako na gauči, ako organizovala svadbu priateľom na pobreží v Peru, čo jej dali cesty po Indii či Gruzínsku a prečo ju fascinuje objavovanie nových krajín. „Tie miesta ti neskutočne otvoria oči, dajú ti perspektívu do života a naučia ťa vážiť si to, čo máš,“ hovorí o svojich cestovateľských zážitkoch.Silnou témou podcastu sú aj zranenia a psychické zdravie športovcov. Veronika Remenárová otvorene opisuje obdobie, keď sa po komplikovaných zdravotných problémoch prestala tešiť zo života, a vysvetľuje, čo jej pomohlo postaviť sa opäť na nohy. Jej odkaz môže osloviť nielen športovcov, ale každého, kto si prechádza náročným obdobím. „Najdôležitejšie je nebyť na to sám. Podpora od blízkych je podľa mňa číslo jeden,“ priznáva bez prikrášľovania.Reč príde aj na začiatky v Ružomberku, trénera Juraja Suju, nastupujúcu generáciu slovenských basketbalistiek, ale aj na netradičné hobby, ktorým prekvapila nejednu reprezentačnú spoluhráčku. V podcaste prezradí, ako sa dostala k tetovaniu, aké motívy najčastejšie vytvára a prečo si z reprezentačných zrazov spoluhráčky neodnášajú len basketbalové zážitky.V závere sa zamýšľa nad tým, čo ju čaká po skončení kariéry. Eventový manažment, práca pri basketbale alebo úplne iná cesta? Jedno je isté – Veronika Remenárová sa neženie za rekordmi ani štatistikami. „Moja méta je cítiť sa dobre, byť zdravá a užívať si basketbalový život. To je pre mňa viac ako akékoľvek čísla,“ uzatvára rozhovor, ktorý ponúka pohľad na športovkyňu nielen ako reprezentantku Slovenska, ale predovšetkým ako inšpiratívnu osobnosť s nadhľadom, humorom a životnou filozofiou, ktorá stojí za vypočutie.

V malé obci u Trnavy kdysi stála jedna z největších růžových zahrad své doby. Dolní Krupou znali pěstitelé po celé Evropě a hraběnka Marie Henrieta Chotková tam shromáždila tisíce odrůd růží. Pak ale zahrada téměř zmizela a příběh její zakladatelky na dlouho překryly války i změna režimu. Dnes ho připomíná nové rozárium a také několik legend.Všechny díly podcastu Zápisník zahraničních zpravodajů můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Muzeum v Polné na Jihlavsku si během víkendového školení připomnělo historickou hodinářskou tradici. Přišli nejen úplní nováčci, ale i absolventka tamního hodinářského učiliště.

Číňania majú veľa prísloví, ktoré obsahujú hlboké pravdy o živote. Jedno príslovie rozpráva o dvoch guliach, ktoré boli úplne rovnaké. Bol medzi nimi však podstatný rozdiel. Jedna bola čisto zo zlata, kým tá druhá mala na sebe zo zlata len tenkú vrstvu. Ležali na polici a neboli nijako chránené. Pozlátená guľa sa úzkostlivo bála a snažila sa udržať v pokoji, aby sa tá pekná vrstva zlata nezničila a neukázalo sa, čo je vo vnútri. Druhá guľa bola v pohode. Nebála sa pádov, nebála sa nárazov. Prvú guľu to tak znervózňovalo, že vykríkla: „Dávaj pozor a negúľaj sa tu kade-tade. Veď si ošúchaš zo seba tú krásu.“ „Akú krásu zo seba zošúcham?“ spýtala sa zlatá guľa prekvapene. Nezamestnávajme sa zovňajškom. Zamestnávajme sa viac vnútorným životom. Každodennou Ježišovou prítomnosťou. Tichom v živote. Životom v nasledovaní Krista. Hľadajme Boha a Jeho prítomnosť nie preto, čo nám môže dať, ale preto, kým On je. Ježiš im riekol: Moje učenie nie je moje, ale Toho, ktorý ma poslal. Keď niekto chce plniť Jeho vôľu, rozozná to učenie, či je z Boha, alebo či sám od seba hovorím. ( J 7,17) Pravé poznanie pochádza z poslušnosti. Všetko ostatné je len informácia. Keď začneme konať v súzvuku s Božím slovom, s tým, čomu rozumieme, začneme vidieť Jeho cestu. Vytvor si pevné zvyky ohľadne Božieho slova, ticha a modlitby. Čítaj slovo. Počúvaj, čo hovorí Biblia. Ži svoj život v súlade s tým, čo čítaš. Rob, čo Biblia hovorí, že je správne. Odvráť sa od všetkého, čo Biblia nazýva hriechom a neprávosťou. Nepodvádzaj a nerob kompromisy. Rob to čestne, bez výhovoriek, keď vidíš, že sa ti nedarí. Keď tak budeš konať, objavíš, kým skutočne v Božom svetle si. Zistíš, že nielen hrešíš, ale máš aj chuť k hriechu a nenávidíš dobro. Ježiš hovorí: „A v tom je súd, že svetlo prišlo na svet, ale ľudia väčšmi milovali tmu ako svetlo, lebo ich skutky boli zlé.“ ( J 3,19) Zistíš, že si Boží nepriateľ. Zistíš, že Božie slovo hovorí pravdu, keď hovorí, že si stratený a potrebuješ spásu. Ak berieš Jeho slovo vážne, nemôžeš prísť k inému záveru. Ako teda byť spasený? Zrazu začínaš tušiť, čo Ježiš myslí, keď hovorí: „Keď niekto chce plniť Jeho vôľu, rozozná to učenie, či je z Boha, alebo či sám od seba hovorím.“ Keď Ježiš hovorí o Božej vôli, nemyslí tým na zákon. Podľa toho vieme, že sme Ho poznali, keď zachovávame Jeho prikázania.(1J 2,3) A toto je Jeho prikázanie: aby sme verili v meno Jeho Syna Ježiša Krista a milovali sa, ako nám prikázal. (1J 3,23) Konanie Božej vôle znamená veriť v Ježiša a utiekať sa k Nemu. Veriť Bohu, keď svedčí o svoje vôli spasiť človeka. Lebo to je vôľa môjho Otca, aby každý, kto vidí Syna a verí v Neho, mal večný život, a ja ho vzkriesim v posledný deň. ( J 6,40) S takýmto učením prichádza Ježiš. Takže keď skutočne chceš konať Jeho vôľu tak rozumej, či je Jeho učenie z Boha, alebo či sám od seba hovorí. Neuveriteľná výzva! Predstav si, že vezmeš Ježiša za slovo. On hovorí, že keď skutočne začneš konať Božiu vôľu nakoľko rozumieš, tak budeš vedieť, či to učenie je od Boha. Božie slovo ma stretlo a odhalilo, že mám zlato len na povrchu. Pán mi ale tiež ukázal, že ma neodhalil, aby ma odvrhol, ale aby ma nanovo postavil a zmenil. Aby som zabudol na svoju podomácky vyrobenú pozlátku a obrátil som sa k Nemu a aby som prijal zlato, ktoré mi On chce dať. On chce konať nové veci v mojom živote. Radím ti: „… kúp si odo mňa ohňom prepáleného zlata, aby si zbohatol, biele rúcho, aby si sa odel, aby sa neukazovala hanba tvojej nahoty…“ (Zj 3,18) Nevadí, či budem narážať, či sa oškriem. Nemám čo skrývať. Môj hriech je ukrytý v Ježišovej krvi a oblečenie spravodlivosti, ktoré som od Neho prijal, je úplne dokonalé. Som ospravedlnený Bohom! To je moja jediná identita: Curt Westman, hriešnik, ospravedlnený Bohom! Curt Westman

Safari Park Dvůr Králové se od roku 2018 podílí na kroužkování čápů bílých. V poslední době se tohoto úkolu ujal chovatel ptáků a nadšený ornitolog Michal Staněk, který jen na Královédvorsku sleduje 9 hnízd. Jedno z nich je přímo v Safari Resortu. Všechny díly podcastu Safari můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju.Mým dnešním hostem je Sára Saudková. Pro většinu lidí asi stále hlavně fotografka, v posledních letech však také spisovatelka. Letos vyšla její třetí knížka ze série thrillerů s vyšetřovatelkou Oldřiškou, a já jsem ji četl nejen z povinnosti kmotra, ale i proto, že mě jako postava baví. Kolik do ní Sára Saudková dala sama ze sebe? poslouchejte.O čem jsme ještě mluvili? O argentinském tangu, k němuž se Sára celoživotně chystala a teprve teď se konečně rozhoupala. O tom, proč píše bez osnovy a bez kostry, a do poslední chvíle netuší, jak to dopadne. O tom, jak se v komoře ze zvětšováku rodí fotka, kterou žádná umělá inteligence neudělá, protože ona vše dělá stále postaru a ručně.Takže ano, došlo i na umělou inteligenci, té se totiž nelze vyhnout. Sára ji odmítá pustit do své práce a říká tomu poctivost. Já jsem umělou inteligenci nechal, ať pro Sára Saudkovou vymyslí první otázku.Mluvili jsme i o tom, jak člověk najde sám v sobě malou Oldřišku, když jde do tuhého - Sára Saudková teď řeší nepříjemný soudní spor a hájí se, jak říká, s hlavou vztyčenou. A pak jsme mluvili ještě o čtyřech (už dospělých) dětech, o cestě do Švédska někam k pólu a o tom, proč se nedívá na zprávy.Vše uslyšíte. Já ještě připomínám, že na webu inspiruj tečka se najdete letní a částečně i podzimní termíny našich workshopů, přednášek a dalších akcí týkajících se umělé inteligence. Budeme se na vás těšit.A teď se vy těšte na novou epizodu, přeju příjemný poslech.

Mt. 13,1-9 1 Tego dnia Jezus wyszedł z domu i usiadł nad jeziorem. 2 Ponieważ zgromadziły się przy Nim rzesze ludzi, skorzystał z łodzi. Wszedł do niej i usiadł, podczas gdy Jego słuchacze stali na brzegu. 3 Wiele im wówczas przekazał, a w swojej mowie odwoływał się do porównań. W jednym z nich powiedział: Pewien siewca wyszedł na pole. 4 Kiedy siał, niektóre ziarna padły na brzeg drogi. Wtedy przyleciały ptaki i zjadły je. 5 Inne padły na grunt skalisty. Nie miały tam wiele gleby. Kiełki szybko strzeliły w górę, bo gleba nie była głęboka. 6 Ale gdy wzeszło słońce, zwiędły. Ze względu na słaby korzeń — uschły. 7 Jeszcze inne padły między ciernie. Ciernie wyrosły i zadusiły je. 8 I w końcu inne padły na żyzną ziemię. Te wydały plon: stokrotny, sześćdziesięciokrotny lub trzydziestokrotny. 9 Kto ma uszy, niech rozważy moje słowa. Mt. 13,18-23 18 Wy zatem posłuchajcie, co znaczy przypowieść o siewcy. 19 Do każdego, kto słucha słów o Królestwie, lecz ich nie rozumie, przychodzi zły i porywa to, co zostało zasiane w jego sercu. Ten człowiek jest jak ziarno leżące przy drodze. 20 Człowiek jak ziarno na skałach to ten, który słucha Słowa i radośnie je przyjmuje, 21 lecz brak mu korzenia, przez chwilę wytrzymuje, lecz gdy z powodu Słowa dojdzie do ucisku lub prześladowania, zaraz się odwraca. 22 Z kolei człowiek przypominający ziarno posiane pośród cierni, to ten, który słucha Słowa, lecz troski tego wieku i zwodnicze uroki bogactwa tłamszą Słowo tak, że nie przynosi plonu. 23 Ziarno na dobrej ziemi to ten człowiek, który słucha Słowa i rozumie je. Taki wydaje owoc, jeden stokrotny, drugi sześćdziesięciokrotny, a inny trzydziestokrotny. Nauczanie z dnia 4 lipca 2026

Czy Jezus naprawdę chce nałożyć nam jeszcze jeden ciężar? A może Jego jarzmo oznacza coś zupełnie innego: że w najtrudniejszych sprawach życia nie musimy już iść sami? W Ewangelii Jezus mówi: „Weźcie moje jarzmo na siebie, a znajdziecie ukojenie dla waszych dusz”. To zdanie może zaskakiwać, bo jarzmo kojarzy się z trudem, wysiłkiem i ciężarem. Ale gdy spojrzymy głębiej, odkrywamy, że w jarzmie są dwa miejsca. Jedno dla człowieka. Drugie dla Chrystusa.Opowiem również o św. Giuseppe Moscatim, lekarzu z Neapolu, który wiedział, że człowiek potrzebuje leczenia ciała, ale także dotknięcia duszy.Jeśli jesteś zmęczony, jeśli niesiesz w sobie ciężar, którego inni nie widzą, jeśli szukasz pokoju serca — ten odcinek jest właśnie o tym. Nie o taniej pociesze. Nie o ucieczce od problemów. Ale o Jezusie cichym i pokornego serca, który mówi: nie musisz nieść tego sam.⏰ Kliknij w rozdział, żeby przejść do konkretnego fragmentu kazania.00:00 – Dlaczego w Ewangelii pojawia się jarzmo?01:41 – Jarzmo Jezusa: ciężar czy ratunek?02:40 – Tim Guénard i droga od bólu do przebaczenia05:49 – Gdy człowiek przestaje nieść wszystko sam06:20 – Czy sama terapia wystarczy człowiekowi?07:01 – Św. Giuseppe Moscati i leczenie duszy09:16 – Pokój serca większy niż „święty spokój”

Ježíš nikdy není lhostejným pozorovatelem lidských potřeb a bolestí. Jeho soucit je vždycky kombinace emoce a akce. A i když máme pocit, že nejsme dost nebo nemáme dost, chce rozpohybovat i naše srdce a ruce.

Na czym polega zjednoczenie z Bogiem? Dlaczego świętość nie jest tym samym co doskonałość? Jak do zjednoczenia z Bogiem ma się kwestia miłości bliźniego? Czy zjednoczenie da się wypracować? O co chodzi w zjednoczeniu woli i dlaczego to ono jest najważniejsze? I na czym polega antyludzka wizja świętości?O ostatnim etapie „pogoni za Ukrytym” rozmawiają o. Marcin Fizia, o. Marcin Wojnicki oraz o. Sylwester Rzepecki – duszpasterz powołań i organizator Karmelitańskich Dni Młodych w Czernej.—Zapraszamy na nasz profil na Patronite.pl:⁠Smak Karmelu na Patronite—00:00 Wprowadzenie00:49 Czym jest zjednoczenie z Bogiem?11:40 Zjednoczenie z Bogiem a miłość bliźniego18:29 Zjednoczenie jako dar26:35 Świętość a doskonałość34:41 Czym jest zjednoczenie woli?44:54 Coś więcej niż relacja49:59 To, co niewyrażalne

Zvuk filmu je podle něj iluze, protože všechno, co v něm divák slyší, je dodané ex post. „Nahrávka nevzniká jedním stiskem tlačítka a nahráním, ale vzniká kompozitně. Snažím si nejprve vytvořit představu, jak by měl daný film znít,“ vysvětluje ve filmové Vizitce, v níž pozval Karolínu Koubovou do předního zvukového postprodukčního studia Soundsquare, které vede. Všechny díly podcastu Vizitka můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Zvuk filmu je podle něj iluze, protože všechno, co v něm divák slyší, je dodané ex post. „Nahrávka nevzniká jedním stiskem tlačítka a nahráním, ale vzniká kompozitně. Snažím si nejprve vytvořit představu, jak by měl daný film znít,“ vysvětluje ve filmové Vizitce, v níž pozval Karolínu Koubovou do předního zvukového postprodukčního studia Soundsquare, které vede.

Jedno gesto ukrajinského prezidenta znovu otevřelo historickou ránu, která se ani po více než osmdesáti letech nezahojila. Spor mezi Polskem a Ukrajinou kolem odkazu Ukrajinské povstalecké armády přerostl v diplomatickou roztržku a připomněl, že ani společný nepřítel v podobě Ruska nedokázal všechny křivdy minulosti překrýt. Znamená to konec strategického polsko-ukrajinského spojenectví? Proč Ukrajinská povstalecká armáda budí i po letech takové vášně? A nebyla polská reakce zbytečně vyhrocená? Host: Filip Harzer - evropský reportér zahraniční redakce SZ Článek a další informace najdete na webu Seznam Zprávy Sledujte nás na sociálních sítích X, Instagram, Threads nebo Bluesky. Náměty a připomínky nám můžete psát na e-mail zaminutusest@sz.cz

Dávid Kováč - Neděle, 28. Červen 2026 - Video záznam kázání Finanční dar na provoz Křesťanského centra Apoštolské církve ve Vyškově Číslo účtu: 2700499139/2010 VS: 1000 Děkujeme za vaši štědrost.

„To niesprawiedliwe!" – to jedno z najczęściej wypowiadanych zdań przez dzieci. I choć dla dorosłego sytuacja często wygląda zupełnie niewinnie, dla dziecka może oznaczać ogromną emocję.W tym odcinku Ola tłumaczy, dlaczego dziecięce rozumienie sprawiedliwości jest jeszcze bardzo konkretne i emocjonalne, dlaczego rodzeństwo wywołuje to poczucie najsilniej i jak reagować, żeby nie wchodzić w obronę albo w długie tłumaczenie, kiedy dziecko jest jeszcze w emocjach. Dowiesz się też, dlaczego sprawiedliwość nie musi znaczyć „identycznie".Jedno zdanie, które warto zapamiętać? Posłuchaj do końca.

Během horkých dnů se můžete zchladit a schovat před sluncem třeba v muzeu. Jedno takové, které sídlí v historickém domě, je v Soběslavi na Táborsku. Do tamního Blatského muzea vyrazil regionální stopař Petr Kubát.Všechny díly podcastu Jihočeské odpoledne můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Pokračovanie tejto epizódy nájdeš tu: https://herohero.co/sexualnavychova   Dnes tu mám pre mňa veľmi špeciálneho hosťa, pretože do štúdia konečne zavítal môj manžel Puneet!   V tejto epizóde odpovedáme na všetky vaše otázky, ohľadom nášho spoločného života: - Pokazené zásnuby: Prečo to pre mňa bolo jedno veľké sklamanie a čo na to hovorí Puneet? - Žiarlivosť a ex: Ako vníma môjho ex-priateľa Lukáša a býva občas žiarlivý? - Tvrdá realita na Slovensku: Úprimne o finančných stratách v podnikaní, kríze v gastre a o tom, prečo si Puneet hľadá full-time prácu. - Peniaze a deti: Kedy plánujeme rodinu a prečo sú financie momentálne stopkou? - Sexuálna Výchova vs. India: Čo hovorí na moju prácu a je sex v Indii tabu?   Ak sa ti táto epizóda páčila a chceš počuť pikantné pokračovanie (kde rozoberáme otvorený vzťah, OnlyFans a ďalšie spicy témy), nájdeš ho na našom https://herohero.co/sexualnavychova . Práve teraz môžeš využiť 2-týždňový FREE TRIAL (skúšobnú verziu zadarmo).   Miesta v Sexuálnej Akedémii sa rýchlo plnia. Ak chceš patriť k zakladajúcemu ročníku, prihlás sa tu: https://sexualna-akademia-3e246b.circle.so/checkout/sexualna-akademia   Byť súčasťou Sexuálnej výchovy nie je len o počúvaní podcastu, je to o búraní tabu, ktoré sme spolu načali. VĎAKA VAŠEJ PODPORE tu môžeme byť úprimní, suroví a autentickí. Ste naším bezpečným priestorom, vďaka ktorému ho môžeme tvoriť aj my pre vás. Ďakujeme, že s nami zostávate aj v roku 2026. Máme vás radi! ❤️   Followuj nás na IG: ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ / https://www.instagram.com/sexualnavychova/   Alebo na osobných profiloch: Miška: ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ / https://www.instagram.com/michellegraphy/

Na štátne penzie sa v žiadnom prípade nespoliehajte, odkazuje mladým dátový analytik Ivan Bošňák. Dôchodkové prognózy, ktoré nedávno posielala Sociálna poisťovňa totiž v horizonte desaťročí nemôžu zaručiť vôbec nič. Jedno je však podľa neho isté, éra štedrých penzií je definitívne preč. Dôchodcovia si nemôžu cucnúť z daní viac, než súkromný sektor tých daní vyprodukuje, dodáva Bošňák.Sociálna poisťovňa poslala miliónom Slovákov prognózy ich budúcich dôchodkov. Pre mnohých z nás to bol šok, pre iných zasa hrozba zaspatia na vavrínoch - či skôr holuboch na strechách neistej budúcnosti. Reč čísiel totiž potvrdzuje, že prvý penzijný pilier sa - pod váhou negatívnych demografických trendov, ako aj veľmi zlého stavu verejných financií, ocitá na samej hrane udržateľnosti. Len na 13. Dôchodky štát vydáva takmer miliardu ročne, na dlh.Táto rozšafnosť pritom naráža na katastrofálny stav verejných financií, ktoré sa dostali na trajektóriu gréckej cesty. Navyše, rodí sa čoraz menej detí, slovenská populácia veľmi rýchlo starne a tak systém, kde sa na penziu jedného seniora skladá stále menej pracujúcich, mieri k bodu zlomu.Z akými penziami tak môžu počítať dnešní tridsiatnici a budú ešte vôbec poznať niečo také, ako je štátny dôchodok? No a nie je teda najvyšší čas zatiahnuť za ručnú brzdu a dôchodkový systém zásadne upratať? Téma dnešných Aktualít Nahlas s dátovým analytikom Ivanom Bošňákom.Sledujete Aktuality Nahlas, pekný deň a pokoj v duši praje Braňo Dobšinský.

Na štátne penzie sa v žiadnom prípade nespoliehajte, odkazuje mladým dátový analytik Ivan Bošňák. Dôchodkové prognózy, ktoré nedávno posielala Sociálna poisťovňa totiž v horizonte desaťročí nemôžu zaručiť vôbec nič. Jedno je však podľa neho isté, éra štedrých penzií je definitívne preč. Dôchodcovia si nemôžu cucnúť z daní viac, než súkromný sektor tých daní vyprodukuje, dodáva Bošňák. Sociálna poisťovňa poslala miliónom Slovákov prognózy ich budúcich dôchodkov. Pre mnohých z nás to bol šok, pre iných zasa hrozba zaspatia na vavrínoch - či skôr holuboch na strechách neistej budúcnosti. Reč čísiel totiž potvrdzuje, že prvý penzijný pilier sa - pod váhou negatívnych demografických trendov, ako aj veľmi zlého stavu verejných financií, ocitá na samej hrane udržateľnosti. Len na 13. Dôchodky štát vydáva takmer miliardu ročne, na dlh.Táto rozšafnosť pritom naráža na katastrofálny stav verejných financií, ktoré sa dostali na trajektóriu gréckej cesty. Navyše, rodí sa čoraz menej detí, slovenská populácia veľmi rýchlo starne a tak systém, kde sa na penziu jedného seniora skladá stále menej pracujúcich, mieri k bodu zlomu.Z akými penziami tak môžu počítať dnešní tridsiatnici a budú ešte vôbec poznať niečo také, ako je štátny dôchodok? No a nie je teda najvyšší čas zatiahnuť za ručnú brzdu a dôchodkový systém zásadne upratať? Téma dnešných Aktualít Nahlas s dátovým analytikom Ivanom Bošňákom.Sledujete Aktuality Nahlas, pekný deň a pokoj v duši praje Braňo Dobšinský.

 Wielu kibiców zastanawia się, dlaczego większość meczów mundialu komentowana jest ze studia w Warszawie. Jakub Kwiatkowski ujawnił kulisy organizacji transmisji i przyznał, że koszty pracy na stadionach są ogromne.

Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju.S ilustrátorem a spisovatelem Vojtěchem Juríkem, kterého ale skoro nikdo nezná jinak než pod uměleckým jménem Vhrsti, mě spojují tři věci. Máme narozeniny ve stejný den, oba píšeme newsletter na Substacku a já mám už nějakých čtrnáct let na Facebooku profilový obrázek, který mi kdysi nakreslil. Během rozhovoru jsme objevili i čtvrtou spojitost: existuje vtip, který Vhrsti nakreslil na motivy mého dávného standupu, ale nikdy mi ho neposlal. Proč, to se dozvíte v podcastu. A já doufám, že kresbu konečně dostanu.Vhrsti je autor, kterého znají nejen, ale hlavně hlavně děti. Nakreslil dvě série večerníčku, a kdyby někoho zajímalo, jak získat vysněnou zakázku každého spisovatele či výtvarníka pracujícího pro děti, tak se to dělá takhle: šel po ulici v Plzni, zazvonil mu mobil a v něm Česká televize. Dodnes si pamatuje, kde přesně to bylo. Míň krásné už je, že honorář nakonec nepokryl ani práci, kterou tomu věnoval. Což není stížnost, jen konstatování. Jak říká, večerníček mu otevírá dveře dodnes - a hlavně ho naučil rozumět vlastnímu kreslení.Mluvili jsme o jeho tátovi, výtvarníkovi samoukovi, vedle kterého se jako dítě styděl kreslit. O tom, proč český kreslený humor prakticky vymřel a co zbylo z časů Dikobrazu. O literární rezidenci v Bratislavě, kde měl napsat román, ale místo toho zjistil, že by se z psaní zbláznil, a tak radši vyrazil do hospody s polským kolegou. I o tom, jaké to je kreslit akty žen, které nejsou modelky - a proč je to pro něj víc stres než potěšení.A samozřejmě došlo na umělou inteligenci. Vhrsti patří k těm, kteří před ní nepanikaří: věří, že lidé budou vždycky chtít vlastni nebo si dívat na obraz, který namaloval člověk. A že nás AI paradoxně tlačí zpátky k papíru, štětci a věcem, které jdou pomalu a ztěžka. Což je myšlenka, která se mi líbí, i když jí možná věřím míň než on.Mimochodem, na otázku, jestli bude svět za deset let lepší, nebo horší, odpověděl bez zaváhání. Jak, to si poslechněte.A připomínám svůj standupový speciál Jednou se tomu zasmějeme v Divadle v Řeznické. Premiéra se povedla, repríza se blíží - lístky najdete na webu divadla. Přijďte, těším se na vás.Přeju příjemný a ničím nerušený poslech.

Letní měsíce přinášejí zvýšený pohyb dětí v silničním provozu. Podle Markéty Novotné, krajské koordinátorky BESIP a metodičky dopravní výchovy z Týmu silniční bezpečnosti, se však podmínky na silnicích za poslední desetiletí výrazně změnily, a tomu je nutné přizpůsobit i přístup k bezpečnosti dětí. Všechny díly podcastu K věci Štěpánky Duchkové můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Letní měsíce přinášejí zvýšený pohyb dětí v silničním provozu. Podle Markéty Novotné, krajské koordinátorky BESIP a metodičky dopravní výchovy z Týmu silniční bezpečnosti, se však podmínky na silnicích za poslední desetiletí výrazně změnily, a tomu je nutné přizpůsobit i přístup k bezpečnosti dětí.

Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju.Josef Veselka za poslední tři roky nikomu nezachránil život. Což je něco, co je v jeho životě zcela nezvyklé: předtím zachraňoval životy na denní bázi. Ne proto, že je superman nebo má mimořádné schopnosti. Ale protože je kardiolog. Zachraňování životů je něco, co kardiologové dělají běžně. Je to jejich práce. Josef Veselka tuhle práci miloval, a teď ji už tři roky nedělá, a nikoli proto, že si to tak vybral.Disclaimer: Josef Veselka je můj kamarád a známe se dlouho, a myslím i dobře. Nejsem nezaujatý novinář ani komentátor. Tohle je ostatně už pátý podcast za sedm let, který jsme spolu natočili. Ne proto, že bych mu chtěl dělat reklamu nebo propagaci, ani jedno nepotřebuje a nestojí o to. Ale protože se nám spolu dobře povídá.A taky proto, že Josef Veselka má vždycky co říct. Pořád je totiž vědec, a to ne ledajaký: před měsícem mu vyšla studie v The American Journal of Cardiology, a on je jejím prvním autorem. Týká se léku, který může změnit léčbu hypertrofické kardiomyopatie, tedy nemoci, v níž Veselka patří ke světové špičce.Zároveň je spisovatel. Právě vydal thriller Prezidentské konzilium, první díl tetralogie Správci systému. Je o tom, co se stane, když se kolem nemocného prezidenta sejdou chytré hlavy a každá sleduje jiné cíle, než se zdá. Veselka ví, o čem píše: v jednom prezidentském konzíliu, tom Havlově, sám seděl.  Ale pozor, prezident v románu není Havlem inspirovaný. Skoro by se dalo říct, že je charakterově na úplně druhém konci spektra. A vzorem pro Veselkovu postavu nebyl žádný z prezidentů, které Česko mělo. Je to postava komplexní, šokující... a víc neřeknu, protože už bych prozrazoval děj. Veselkova rada budoucím prezidentům mimochodem zní: nechtějte konzilium, chtějte jednoho fachmana.Mluvili jsme o tom, proč Josef Veselka ydržel v německé nemocnici jen čtyři měsíce, přestože tvrdil, že chce pracovat až do smrti. Proč? Třeba proto, že mu tam stokrát řekli, že je překvalifikovaný. Německé zdravotnictví popisuje jako excelovou tabulku, kde má každý své místo — a on byl to číslo v tabulce, které bliká červeně. Povídali jsme si i o tom, co cítil, když policie zatkla ředitele Motola, s nímž si patnáct let tykal, ale který smybolizoval nespravedlnost toho, že po několika dekádách v oboru odešel ze sálu, kde sám sebe vnímal jako nejvíc užitečného. Co tedy cítil? Byly to tři různé emoce a mezi nimi jen dny. Jaké emoce to byly? Poslouchejte.A konečně, mluvili jsme i o tom, proč se v Česku dá koupit lecos, ale špičková zdravotní péče ne, a proč je proto zdravotnictví tak cenná kořist pro politiky. Cennější než například České dráhy.Samozřejmě došlo na umělou inteligenci. Veselka napsal o své nemoci tři knihy a stovku odborných článků, a přesto říká, že v testu z vlastního oboru by ho ChatGPT porazil. Svému chatu říká Maxi a konzultuje s ním i vlastní zdraví. Pokud chcete v AI najít partnera, který vám bude pomáhat, a nikoli bojovat s vašimi lékaři, i to se v dnešní epizodě dozvíte.Připomínám: v pátek 19. června mám v Divadle v Řeznické první reprízu svého standupového speciálu. Hodně mi na tomhle materiálu záleží, nejen proto, že se ke standupu vracím zhruba p roční pauze, a je to osm let od mého posledního sólového speciálu. Ten se jmenoval Manželka mi slíbila černošku, a i o tom bude v Řeznické řeč.Těším se na vás, a lístky si můžete koupit na webu divadla. Odkaz najdete na mém webu Jedno procento. Ještě jednou díky. A teď už …… přeju příjemný a pohodový poslech.

Donald Trump zapowiada najpiękniejsze mistrzostwa świata w historii. Patrząc jednak na grzechotniki, strzelaniny i problemy na granicy, może się okazać, że mecze będą najmniej emocjonującą częścią całego turnieju. Jedno jest pewne – mistrzostwa świata w USA mogą oddzielić chłopców od łapaczy grzechotników. Szkoda tylko Telewizji Polskiej. Bez naszej kadry trudniej będzie uzasadnić półtoragodzinne studia przed i po meczu, zwłaszcza gdy analizowanym hitem dnia będzie starcie Wybrzeża Kości Słoniowej z Curaçao.

Je málo cestopisných, cestovatelských témat, kde mám pocit, že dává velký smysl, pobavit se o nich. Jedno přináším dnes!Už několik let se hovoří o napětí mezi Čínou a Spojenými státy v souvislosti s ostrovem Taiwan. Přitom opravdu málo lidí tuší, kde ten ostrov je, jak vypadá, jak se tam žije. Jen málo lidí tuší, jaký má Taiwan vztah ke Spojeným státům anebo k Číně. O co v tomto potenciálním sporu doopravdy jde? Hledal jsem někoho, kdo na Taiwan jezdí, kdo jej zná, ale přitom tam pracuje, zná místní lidi i historii.Moc si vážím toho, že na dané téma kývnul pan Ondřej Dostál, který je velkou osobností mezinárodního akademického života - a tentokrát přišel povídat vlastně jako cestovatel, jako pracovník, který zná realitu na Taiwanu i u nás. O to zajímavější to bylo setkání, o to zajímavější povídání. Možná Taiwan znáte, já tolik ne a moc jsem si doplnil mozaiku mého pohledu na svět o pohled Ondřeje Dostála.To je pro dnešek vše. Srdečně vás zvu na můj kanál http://herohero.co/petrhorky, kde najdete více než dvojnásobnou délku rozhovoru s Ondřejem a navíc bonusové video, ve kterém Vám Ondřej poradí, co neminout při návštěvě Taiwanu. Přeji vám dobré cesty, ať už míří kamkoli!00:00 První dojmy z Tchaj-wanu.07:11 Z čeho se skládá tchajwanská identita.14:32 Náboženská tolerance a smysl pro kolektivismus.23:14 Rodina, výchova dětí a drsný tlak na vzdělání.Support the show

Nerovnost se prohlubuje závratnou rychlostí a její dopady pociťujeme stále intenzivněji. Neovlivňuje jen naše osobní životy a podmínky, ve kterých žijeme, ale také stav životního prostředí. Lze ještě zastavit trend rozevírání nůžek mezi superbohatými a zbytkem společnosti? Pocit bezmoci je pochopitelný, ale existují konkrétní kroky, které mohou tento vývoj zvrátit? Může být součástí řešení reforma daňového systému a ochota přehodnotit dlouhodobě zavedené ekonomické a společenské mechanismy? V debatě, která zazněla na uplynulém ročníku Inspiračního fóra, vystoupil politolog a publicista Ondřej Slačálek, výzkumník v oblasti daní a korupce Miroslav Palanský, sociální antropoložka Lucie Trlifajová a historik zaměřený na hospodářské a sociální dějiny Jakub Rákosník. Moderoval politoložka a publicistka Kateřina Smejkalová  

Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju.Tomáš Bella patří do všech zmíněných kategorií. Známe se dlouho. Pamatuju ho jako spokojeného redaktora slovenského deníku Sme, pro který jsem před dvaceti lety psal sloupky o technologiích. Pamatuju ho jako rozzlobeného redaktora deníku Sme, když tyto noviny koupila Penta, a on se s dalšími čtyřiceti kolegy rozhodl založit na zelené louce deník nový. A pamatuju ho jako úspěšného redaktora už Denníku N, když nám z vedení pražských Hospodářských novin ukazoval, jak se to dělá získávat platící čtenáře na webu.Pamatuju ho také jako jednoho z těch, s kterými jsme v Praze před patnácti lety zakládali firmu NextBig, s velkými plány a celkem krátkou existencí, ale z ní se pak vylíhla společnost Piano Média, což byl jeden z nejzajímavějších pokusů zpoplatnit média už v evropském, ne-li globálním měřítko. Piano pak několik let Tomáš řídil.A hlavně, Tomáš je jeden z lidí, které když nazvu mediálními nebo technologickými vizionáři, tak to není ironie ani přehánění. Vždycky si s ním rád o tom, co se s médii děje a kam směřují, rád popovídám, a teď dvojnásob proto, že se Denník N rozhodl pro neobvyklé dobrodružství: poté, co spoluvlastní několik českých médií, konkrétně český Deník N a Respekt, nakupoval ještě mnohem dál na Západě. Stal se majitelem bruselského média EU Observer. A Tomáš Bella je muž, který si tenhle projekt vzal na starost a minimálně na čas se do Bruselu přesouvá. Fyzicky i mentálně.O tom všem mluvíme v podcastu. A taky o tom, jak se médium, které patří svým zaměstnancům, brání riziku potenciálního nepřátelského převzetí některým z oligarchů. Proč je někdy nejlepší byznysplán zamířit tam, kde nejsou peníze, nebo si to aspoň všichni myslí. A čemu Tomáš říká reverzní kolonizace.Mluvili jsme ale nejen o médiích. Třeba i o tom, proč mně vadí a Tomášovi nevadí víčka připoutaná k plastovým lahvím, a obecně co Tomáše na Bruselu nejvíc překvapilo. Nápověda: že je levný a plný lidí, kteří opravdu upřímně chtějí, aby svět byl lepší.Dotkli jsme se i tématu, o kterém se Tomáš chystá napsat knihu. Už začal, a teď na ni zrovna nemá úplně moc času, ale prý se k textu určitě vrátí. Téma? Jaké to je být bohatý. Opravdu bohatý. Hodně bohatý. Na Slovensku, ale i obecně. Poslouchejte, dozvíte se víc.A já se ještě pochlubím, že mám za sebou premiéru svého standupového speciálu v Divadle v Řeznické, konala se ve čtvrtek 28. května, bylo vyprodáno a měl jsem z toho radost. Takže vás o to sebevědoměji zvu na na první reprízu už 19. června v pátek. Lístky si kupte na webu divadla a já se na vás těším.Tomáš z Bratislavy asi nepřijede, ale já vás teď zvu k poslechu našeho rozhovoru. Natočili jsme ho v Bratislavě ve studiu Denníku N.Přeju příjemný a nikým a ničím nerušený poslech.

Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju.Jako třeba toho dnešního. Marek Hlavica má za sebou několik kariér: už v druhé polovině osmdesátých let byl úspěšným novinářem v tehdy legendárním Mladém světě, pak ho chvíli řídil jako ředitel, před koncem tisíciletí se přesunul do světa komunikace a reklamy. V ní končil jako konzultant, a dnes je, řečeno nehezkým slovem, papalášem hned ve dvou profesních organizacích. Ale aby jeho seniorská léta nebyla nudná a úřednická, je zároveň aktivním a taky uznávaným muzikantem. Plus tedy ještě právě vydává svou první knihu.O tom všem jsme spolu mluvili. A taky o tom, proč se mu spousta důležitých věcí v života podařila na druhý pokus. Ne na první nebo na třetí, ale nejčastěji právě na ten druhý. Jaký je rozdíl mezi tím, když člověk pracuje v korporaci, anebo když pro korporaci pracuje na volné noze - a budete se divit, souvisí to se zatloukáním hřebíčku do stěny. Mimo jiné.Proč měl v životě štěstí i smůlu, jak se to vezme, na velké a dramatické události. A řeč kupodivu nebyla o revolucích či státních převratech, ale o požáru v pivovaru a bankovní loupeži. Plus jsem se ho zeptal, kým by chtěl být, kdyby dostal možnost žít ještě jeden život. Odpověď vás možná překvapí, jako mě.Povídání s Markem Hlavicou mě bavilo, asi proto, že se známe dlouho, možná třicet let, ale nikdy jsme spolu takto důkladně nemluvili. A tak jsem napjatě poslouchal, když popisoval, jak jednou přišel omylem v Ostravě na jiný koncert, než si vybral - a byl z toho jeden z největších hudebních zážitků. Nebo když vysvětluje, proč se nebojí smrti, ale bojí se budoucnosti.Snad to bude bavit i vás.A připomínám: už příští týden mám v Divadle v Řeznické premiéru se svým novým standupem, je to 28. května, a pokud neseženete lístek, přijďte 19. června na reprízu. Neváhejte, další možnost bude nejdřív na podzim. A to už bude zase asi trochu jiné představení. Jak to už u standupů bývá.Těším se na vás, a přeju dobrý poslech.

Zabudnite na osamelých hackerov v tmavých pivniciach z akčných filmov. Dnešný kybernetický zločin funguje ako vysoko organizovaná IT korporácia s jasnou hierarchiou a prepracovaným marketingom. Ich najčastejším a najobľúbenejším terčom sa pritom prekvapivo stali malé a stredné podniky na Slovensku.Útočníci si z napádania menších firiem vytvorili lukratívny ekosystém. Prečo sú práve slovenské malé podniky dokonalým cieľom? Majú dostatok cenných dát aj peňazí, no chýbajú im špecializované oddelenia kyberbezpečnosti. Hackeri už nerosielajú zle preložené spamy, ale dokonale vizuálne napodobňujú reálne inštitúcie, ako je napríklad Západoslovenská energetika (ZSE). Stačí jediné kliknutie na zdanlivo nevinné tlačidlo v maily s faktúrou a útočníci získajú prístup do firemnej siete, ktorý môžu na čiernom trhu predať ransomvérovým gangom za tisíce eur.O tom, ako táto digitálna mafia funguje a kedy presne treba byť v práci najviac v strehu, sa v podcaste SHARE rozprával Maroš Žofčin so špecialistom na digitálnu bezpečnosť Ondrejom Kubovičom a výskumníkom malvéru Jakubom Kaločom zo spoločnosti Eset.Podcast vznikol v spolupráci so spoločnosťou Eset.Pripravte sa na budúcnosť s knihou od redaktorov Živé.sk „Umelá inteligencia: Pripravte sa na budúcnosť“. Teraz ju máme aj v elektronickej verzii. Nájdete ju na obchod.aktuality.sk.TIP: https://zive.aktuality.sk/clanok/0RfdZVW/nahliadnite-do-buducnosti-vydavame-knihu-o-umelej-inteligencii/V podcaste sa dozviete aj o týchto témach:Prečo sú malé a stredné slovenské podniky zlatou baňou pre kyberzločincov.Prečo útočné e-maily prichádzajú najčastejšie presne medzi 9:00 a 10:00 alebo po druhej poobede.Ako rozoznať podvrhnutú faktúru, ktorá vizuálne do detailu kopíruje reálne slovenské firmy.Ako funguje biznis model, kde si „operátori“ prenajímajú škodlivý kód takzvaným „partnerom“.Odstrašujúci prípad firmy CloudEye, ktorá predávala malvér pod zámienkou ochranného programu.Prečo hackerom v skutočnosti nejde o zaplatenie falošného nedoplatku z faktúry, ale o prihlasovacie údaje.Podcast SHARE pripravuje magazín Živé.sk.

Zeitgeist #20 s Miroslavem Trnkou mimo jiné o řešeních hrozícího sucha i lesních požárů zesílených změnou klimatu a prospěšné roli skutečné skepse ve vědě. Ještě neminula ani polovina roku a postupně vycházejí klimatologická zhodnocení loňských jevů. Ale mnozí vědci už poukazují na to, že prožíváme další mimořádný rok. Dokládají to mimo jiné letošní rekordní plochou spálenou lesními požáry, vysokými teplotami mořské hladiny, silnými dešti a dalšími extrémní projevy počasí, které jsou v důsledku změny klimatu intenzivnější a častější. Přední americký klimatolog James Hansen dokonce upozorňuje, že rok 2026 má nakročeno k tomu být vůbec nejteplejší v historii měření. Uvidíme, bude záležet jak silně se letos projeví El Niño, které se formuje nad Tichým oceánem.Mezinárodní vědecké uskupení World Weather Attribution (WWA), které s využitím klimatických modelů pravidelně sestavuje odhady o kolik jsou různé extrémní projevy počasí pravděpodobnější ve světě zahřátém skleníkovými plyny ve srovnání se stavem před průmyslovou revolucí, uspořádalo tiskový briefing, kde se výjimečně nevěnovalo jedné konkrétní živelné pohromě ale dopadům obecně s důrazem na požáry vegetace a horko.Klimatoložka a spoluzakladatelka WWA působící v Imperial College London Friederike Otto také konstatovala, že geopolitická atmosféra se mění a jsme svědky toho, že některé země odstavují ochranu klimatu na vedlejší kolej. Pro Respekt pak odpověděla na otázku, co říká na tvrzení, že klimatická krize v ČR skončila, které před časem zaznělo z úst českého ministra. Také mě zajímalo, jestli jí označení "klimatická krize" z pohledu přírodní vědkyně přijde na místě nebo ne. „Je zřejmé, že fyzice je úplně jedno, co říká český ministr životního prostředí. Klimatická změna nikam nezmizí, když budeme dál spalovat fosilní paliva a vypouštět skleníkové plyny do atmosféry. Dokud k tomu bude docházet, bude globální průměrná teplota růst, a to má významný vliv na místní počasí v České republice, střední Evropě i zbytku světa… Jestli tomu budete říkat klimatická krize nebo jinak – to přijde na to, na kom vám záleží. Na světě žije spoustu lidí, které dopady klimatické změny vážně postihují a pro ně to je skutečná krize. Ale pro ty, kteří vydělávají na prodeji ropy, uhlí a zemního plynu to krize není. A to jsou bohužel ti, kteří v tuto chvíli udávají tón globální debaty," uvedla německá klimatoložka Friederike Otto, kterou americký časopis Time před pěti lety zařadil na seznam stovky nejvlivnějších lidí světa Time 100.O tom, jak se zatím jeví 2026 z perspektivy klimatu i s ohledem na trendy popsané ve zprávách o stavu klimatu v Evropě od Progamu Copernicus mluví bioklimatolog Miroslav Trnka z CzechGlobe a Mendelovy univerzity v Brně. V podcastu Zeitgeist mimo jiné rozebírá sílící riziko sucha i požárů vegetace, poučení z minulých let a řešení, která se nabízejí pro lepší adaptaci. Také hodnotí hlasy zpochybňující zjištění klimatologů, které v poslední době zesílily nejen v Česku. „Skeptický postoj jako takový patří k vědě. Bez neustálého pochybování, že naše tvrzení jsou správná, by se věda nikam neposunula. Ale to čemu říkáme klimaskepticismus nemá s vědeckou skepsí nic společného. Jde o snahu zpochybnit tvrzení, které někomu nevyhovuje. To je velký rozdíl oproti vědě, která prácuje s fakty, meřením a experimenty, ať už modelovými nebo reálnými, které nějak interpretuje," podotýká profesor Trnka.

Prezydent Karol Nawrocki — tyle wiemy o nim po niemal roku od wygranych wyborów - ma trzy fazy działania: akcji, reakcji i stagnacji. W tym tygodniu był w fazie akcji. Codziennie. Na każdy temat. Konferencja, oświadczenie, ogłoszenie, przemówienie. Projekt goni projekt. Będzie referendum, nowa konstytucja, ustawa i nowe zadania dla BBN. To znaczy nic z tego nie będzie, ale za to prezydent i jego otoczenie mają głębokie przekonanie, że o to w końcu oni narzucają narrację. Przynajmniej przez te kilka godzin — póki wszyscy nie zdążą powiedzieć jak bardzo jest to bez sensu — są panami sytuacji. Jedno co się prezydentowi udało w tym tygodniu to powołać nowego szefa BBN. I tu niespodzianka. Na Bartłomieja Grodeckiego posypały się natychmiastowe ciosy. Zaskakujące jest jednak to, że z atakiem ruszyły Telewizja Republika i „Gazeta Polska" — zarzuciły nowemu prezydenckiemu ministrowi, że to on stoi za aferą wizową z czasów PiS, a w dodatku jest zwolennikiem SAFE. No większych zarzutów na szybko znaleźć nie można było. Nie ma też wątpliwości, że za tym atakiem stoi były szef BBN Sławomir Cenckiewicz, który z gwiazdorem Telewizji Republika Michałem Rachoniem ma bardzo zażyłe kontakty, także biznesowe. W każdym razie — do nas by nie zadzwonił się wyżalić.  W sprawie SAFE wszechmocny i hiperaktywny prezydent nie dał rady — rząd podpisał umowę z Brukselą na udział w tym programie, nie oglądając się na weto Nawrockiego. Umowy z zakładami zbrojeniowymi na produkcję broni za kasę z SAFE mają być gotowe do końca maja. PiS cały czas swoje, że to atak na suwerenność Polski i zdrada, a jak wrócą do władzy to natychmiast się z tej imprezy wypiszą. To byśmy chcieli zobaczyć, jak jadą do zakładów zbrojeniowych Stalowej Woli i mówią: „A teraz pakujcie ten sprzęt w kartony, bo żadnej produkcji i kasy dla was nie będzie". Oczywiście cały czas jest mowa o naszym narodowym, prezydenckim „SAFE 0", czyli o kupnie broni za te pieniądze z NBP, co to je zarobimy na złocie. Ale na razie bank centralny ogłosił stratę na historycznym poziomie przekraczającym 35 miliardów. Wojskowość w ogóle budzi ostatnio sporo emocji. Na przykład u Sławomira Mentzena same złe. Lider Konfederacji uznał wręcz, że szef Sztabu Generalnego gen. Wiesław Kukuła jest „nienormalny". Do obrony Kukuły przystąpił Krzysztof Bosak, na co Mentzen walnął w generała jeszcze bardziej. To retoryczne starcie młodych wilczków prawicy pokazuje, że w Konfederacji buzują gigantyczne emocje — o czym mówią w tym wydaniu słuchowiska politycznego „Stan Wyjątkowy" Dominika Długosz i Kamil Dziubka.

Naše země je doslova posetá poutními místy. Jedno z nich se nachází na hranici Moravskoslezského a Zlínského kraje, v Petřkovicích, které jsou součástí Starého Jičína. Říká se mu Petřkovické Lurdy a jeho historie sahá až do roku 1888. Zajímavostí je, že i v dobách tuhého komunismu se tady scházeli lidé a snažili se ho zvelebit.

Naše země je doslova posetá poutními místy. Jedno z nich se nachází na hranici Moravskoslezského a Zlínského kraje, v Petřkovicích, které jsou součástí Starého Jičína. Říká se mu Petřkovické Lurdy a jeho historie sahá až do roku 1888. Zajímavostí je, že i v dobách tuhého komunismu se tady scházeli lidé a snažili se ho zvelebit.

Znova ste sa pýtali. Adela a Sajfa odpovedajú.

Angela Diaz zawiadamia policję, że została napadnięta we własnym garażu przez obcego mężczyznę. Twierdzi, że od miesięcy jest nękana, a w ogłoszeniach na Craigslist ktoś podał jej dane i zasugerował, że chce doświadczyć czegoś potwornego. Razem z mężem, Ianem Diazem, wskazuje podejrzaną: Michelle Hadley, byłą partnerkę Iana. Czy ich podejrzenia okażą się słuszne?

Adéla Frýdlová je kazatelkou Církve československé husitské, matka osmi dětí a spoluorganizátorka prvního ročníku multižánrového queer festivalu V barvách duhy. Ten se uskuteční 15. – 17. května v Husově sboru v pražských Vršovicích a ve Vršovickém divadle MANA a navazuje na projekt Tobiáše Frýdla Víra v barvách duhy, o kterém už v Hergot!u také byla řeč.

Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju.A to vše se dá říct o mém dnešním hostu.Jsme s fotografem Davidem Krausem stejný ročník, prý kvalitní, vintage 1968. Oba jsme svou v uvozovkách velkou kariéru začali v Reflexu v devadesátých letech. Mimochodem, David byl v redakci první, kdo měl svůj mobilní telefon, a odbíhal z porad na chodbu vyřizovat důležité hovory. To bylo v polovině devadesátých let. A když jsme mobilní telefony koncem devadesátých let už měli všichni, zaměstnával David zase asistentku, která hovory vyřizovala místo něj. Byl velká hvězda, a právem: dal Reflexu tvář a výkladní skříň. Vyfotil pro tenhle časopis přes pět set obálek.O tom jsme mluvili v podcastu. A taky o tom, jaký byl rozdíl fotit guvernéra Tošovského a Ozzyho Osbourna, a kdo z těch dvou byl zábavnější. Nápověda: jen jeden z nich rozbil v Americe červené Ferrari, a i to připomeneme v této epizodě.Co dělá David Kraus dnes, skoro čtyřicet let od otištění jeho první fotky v novinách? Stále fotí. I když už ne tak často celebrity. Udělal řadu fotografických výpravných knížek, z nichž asi nejvíc je pyšný na tu o hodinkách značky Prim, na které pracoval dvacet let. Fotí architekturu nebo holešovické figurky, prostě vše, co ho baví a na co má chuť. Poslouchejte.A samozřejmě jsme se bavili o umělé inteligenci, a možná jsme byli blízko k založení partyzánské odbojové skupiny, která bude před AI bránit lidskou kreativitu. A ano, nepřítele je dobré co nejvíc poznat, takže připomínám, že s mou ženou stále děláme o AI workshopy a další akce.Plus vás zvu na svůj standupový speciál v divadle v Řeznické. Představení 28. května je už vyprodané, ale právě se začínají prodávat lístky na 19. června. Budu rád, když přijdete. A teď už nová epizoda Jednoho procenta s Davidem Krausem.

Pět lidí, jedno oprýskané auto a společný cíl – ukončit svůj život. Lze do takového tématu vůbec dostat humor? O tom jsme si povídali s herci Sophií Šporclovou a Jiřím Mádlem. V novém díle uslyšíte detaily ze zákulisí natáčení filmu Lajf i to, jak se herci vyrovnávali s těžkými osudy svých postav. Moderují Jana Peroutková a Kateřina Pantovič.  

1 kwietnia 2006 roku 27-letni student Brian Shaffer spędzał wieczór ze znajomymi w barze w Columbus. Około 2:00 kamery zarejestrowały, jak wchodzi do środka, ale na żadnym nagraniu nie widać, żeby z tego lokalu wychodził. Co mu się przydarzyło?-----

Gośćmi Andrzeja Stankiewicza w programie "7. Dnia Tygodnia w Radiu ZET" byli: Ryszard Petru (Klub Parlamentarny Centrum), Krzysztof Szczucki (Prawo i Sprawiedliwość), Dariusz Joński (Koalicja Obywatelska), Wojciech Machulski (Konfederacja) i Katarzyna Kotula (Lewica). Jednym z tematów były wybory na Węgrzech i przyszłość Zbigniewa Ziobry i Marcina Romanowskiego. Komentując poparcie polityków PiS dla Viktora Orbana, który poniósł sromotną porażkę, posłanka Lewicy Katarzyna Kotula zacytowała słowa z Ewangelii św. A poseł PIS Krzysztof Szczucki nie chciał odpowiedzieć na pytanie dotyczące relacji między Przemysławem Czarnkiem a Mateuszem Morawieckim. Zaprzeczył też publicznym deklaracjom Jarosława Kaczyńskiego.

Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju.A to vše se dá říct o mém dnešním hostu.Má to dvě minuty k alzaboxu, tři a půl minuty do divadla, šest minut do jazzového klubu a pět minut do kina. V docházkové vzdálenosti je také několik obchodů včetně těch s počítačovými součástkami. A posilovna. Konzultant a analytik Marek Prokop se před třemi lety přestěhoval s manželkou z pražského Vyšehradu do České Lípy. Cíl byl žít mimo velké město, mít větší bydlení a klid na práci. Cíl splněn, dalo by se říct, a dnes oba bydlí ve velkém historickém domě v centru města, a žena v něm plánuje otevřít kavárnu.Marek Prokop je jedním z průkopníků českého webu. Učil nás první uživatele, jak se to dělá, počínaje designem a konče marketingem. Dnes patří mezi ty, kteří většinu práce přenechávají umělé inteligenci. Proč stejně nemá nejmenší obavy z toho, že by mu snad AI mohla práci vzít úplně, jsme se mimo jiné také bavili.Anebo třeba o tom, proč paradoxně ve městě v bývalých Sudetech chodí víc na kulturu než v Praze, protože v hlavním městě můžete jít každý večer na cokoli, ale často to dopadne tak, že nejdete nikam. Ale když někdo dobrý přijede hrát jazz do České Lípy, to si dáte velký pozor, aby vám to neuteklo.Avšak pro mě to nejzajímavější, o čem jsme mluvili, bylo to, jak dnes Marek Prokop rozděluje práci mezi sebe a Clauda. Pokud nejste v AI až tak zběhlí, tak vězte, že Claude je velký jazykový model od firmy Anthropic, a Claude Code je služba, která je pro Marka Prokopa za posledních dvanáct měsíců jeho prakticky už jediným rozhraním s tím, že mu zběžně a někdy i ne úplně přesně říkáme umělá inteligence.Pokud vás to zajímá, poslouchejte dobře. Marek Prokop patří mezi ty, kteří o AI dokáží mluvit bez klišé a zároveň bez přehnaného nadšení, a hlavně přesně a zároveň srozumitelně. Skoro jako kdybyste do promptu pro konverzace s ním napsali zázračnou větičku: Mluv se mnou jako s průměrně vzdělaným patnáctiletým školákem, kterého zajímá a baví všechno, co děláš.Přesně tak jsem v téhle epizodě s Markem mluvil. A připomínám, pokud vás baví AI a chcete jí přijít na kloub, a zjistit, jak ji používat chytře a efektivně, podívejte se na náš web Inspiruj tečka se. Stále děláme se Sentou náš v uvozovkách královský workshop AI Masterclass, máme kratší workshopy o tom, jak používat naplno Claude Code nebo NotebookLM, a s Pavlem Kasíkem jsme připravili šestihodinový kurz vibecodingu pro neprogramátory. Bude vás to bavit. Takže ještě jednou: vše najdete na webu inspiruj.se.Ale teď už vás zvu k poslechu epizody s Markem Prokopem.

Česká kina hrají od 9. dubna snímek Šampión o slovenském krasobruslaři, trojnásobném mistru světa a olympijském vítězi Ondreji Nepelovi. Je to během pouhého půlroku už druhý biografický film o tomto sportovci. „Ty filmy jsou si skutečně velmi podobné. Je to velice bizarní případ v české a slovenské kinematografii, protože v podstatě působí, jako by vznikly na jedno zadání,“ říká filmový kritik Radiožurnálu Pavel Sladký.

CELÝ ZÁZNAM DISKUZE NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION „Fanoušci Motoristů mě nemají rádi, protože útočím na jejich modlu. Ale vůbec ne neprávem. Ve společnosti je silná nevraživost a lidem je jedno, jestli jim říkáte fakta, nebo ne,“ líčí ve Studiu N vědec Daniel Kortus, který na účtu Klimatomluva vyvrací mýty a dezinformace o klimatické změně. Že ve veřejné debatě postupně přestává záležet na faktech, pozoruje podle svých slov od covidové pandemie. „Celá klimadezinformační scéna útočí na vědu a zpochybňuje ji, protože ví, že nemůže vyhrát pomocí faktů. Tam opravdu neexistuje žádná skulinka. Ze všech možných oborů – od biologie přes geologii, chemii až po fyziku – docházíme k tomu, že za klimatickou změnu můžeme my. Není co zpochybňovat. Oni se snaží vytvářet falešné autority, které napadají mainstreamovou vědu,“ vysvětluje výzkumník, který působí na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. „Motoristé a celá ta bandička kolem nich se snaží udělat z tématu ideologický politický boj, místo aby to nechali ve vědecké rovině. Přírodě je ale jedno, jestli jste levičák, nebo pravičák, klimatická změna se prostě děje,“ zdůrazňuje Kortus. Od té doby, co se pohybuje ve veřejném prostoru, dostává výhrůžky. „Babička se bála, aby mi Motoristé nepřejeli kočky,“ směje se. „V jeden čas mi ale opravdu chodily e-maily typu ať si dávám bacha, kudy chodím,“ popisuje. Ve Studiu N natáčeném v Lucerně během festivalu Jeden svět se vyjádřil také k aktuálním personálním čistkám a škrtům. Připomněl například práci Českého hydrometeorologického ústavu, jehož varování během bouře Boris v roce 2024 pomohla zachránit miliardy korun. „Brát peníze ČHMÚ je nejenom nezodpovědné, ale také riskantní,“ tvrdí.

Jedno słowo: STALKER. Ten podcast powstaje dzięki Patronite: https://patronite.pl/karolinakp

Politické i hospodářské události spojené s jednou z klíčových strategických surovin 20. století zajímaly i rozhlasové redaktory a publicisty. Co zajímavého se v archivu najde, když zadáte do systému hesla jako „ropovod“, „ropný šok“ nebo „fronty u pump“? Najdete dobové zpravodajství o ropné krizi počátku 70. let, reportáže o otevírání ropovodů a plynovodů, a samozřejmě i svědectví o nervózním zákazníkovi, který v panice jede natankovat plnou nádrž.