Podcasts about jedno

K tragickému útoku na základnej škole v Staškove sa pre našu reláciu vyjadril bývalý minister vnútra Roman Mikulec. Pri útoku 13-ročného žiaka nožom zomrela učiteľka, ďalší ľudia utrpeli zranenia. Mikulec vyjadril sústrasť pozostalým a zraneným poprial skoré uzdravenie.Podľa Mikulca nejde o prvý podobný prípad na Slovensku. Pripomenul útok v Spišskej Starej Vsi, pri ktorom bola zavraždená učiteľka, ale aj predchádzajúci incident v Martine. Zároveň upozornil, že opatrenia avizované po predchádzajúcich tragédiách podľa jeho slov nie sú v plnej miere zavedené alebo dotiahnuté.Jedno opatrenie nestačí Mikulec zdôraznil, že podobným útokom sa podľa neho nedá zabrániť jediným opatrením. Bezpečnosť škôl si podľa neho vyžaduje kombináciu viacerých krokov a širšiu spoločenskú spoluprácu. „Takýmto útokom sa ťažko zamedzí nejakým jedným opatrením. Musí to byť súbor opatrení,“ uviedol Mikulec. Za dôležité považuje aj riešenie prostredia, v ktorom deti vyrastajú, a vplyv rodiny, školy či sociálnych sietí. Samotné kamery podľa Mikulca nestačiaReagoval aj na kamerové systémy na školách, ktoré v minulosti avizoval minister vnútra Matúš Šutaj Eštok. Mikulec uviedol, že kamerový systém môže byť jednou zo súčastí bezpečnostných opatrení, nepovažuje ho však za systémové riešenie.„Samotný kamerový systém nezabráni tomu útočníkovi, aby ten útok urobil,“ povedal. Podľa neho môžu kamery v určitých prípadoch pôsobiť preventívne, no ak sa človek rozhodne útok uskutočniť, samotná prítomnosť kamier ho nemusí zastaviť.

Spotkanie z Basią Zielińską, której wystawa "Sydney Through a Migrant's Palette" w parlamencie Nowej Południowej Walii w Sydney doskonale podsumowała jej osobistą i artystyczną podróż. Twórczość, zakorzeniona w trudnej historii powojennej Europy, stała się pomostem łączącym polskie dziedzictwo z australijską rzeczywistością...Posłuchaj godzinnej audycji Radia SBS Polish po polsku na żywo lub w dowolnym czasie, naciśnij tutaj...Aby słuchać na żywo lub w dowolnym czasie w Twoim telefonie przez aplikację - zainstaluj bezpłatną aplikację SBS Audio appAudycje na żywo - w poniedziałki, środy, czwartki, piątki i niedziele o godz. 14.00 (czasu wschodnioaustralijskiego) na paśmie SBS Radio 1. (Audycja czwartkowa jest powtarzana w niedziele o godz. 14.00)Aby słuchać na żywo w radiu analogowym znajdź pasmo w Twoim mieście naciskając link poniżej:Pasmo nadawania audycji w danym rejonie naciśnij tutaj.Aby słuchać na żywo w radiu cyfrowym DAB znajdź 'SBS Radio1'Aby słuchać na żywo w telewizji cyfrowej znajdź: SBS Radio 1 na kanale 301Aby słuchać na żywo w internecie wejdź na stronę: https://www.sbs.com.au/language/polish/pl/polskie-radio-i-podcasty

Historické hraniční kameny jsou pozůstatkem feudální minulosti našeho kraje. Byly vztyčovány na hranicích vrchnostenských území. Jedno z největších dominií tehdy vlastnil rod knížat z Lichtenštejna. I proto se dodnes daří nacházet mnoho hraničních kamenů s knížecí čapkou symbolizující příslušnost k tomuto rodu.Všechny díly podcastu Přímo z místa můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Markery nowotworowe coraz częściej pojawiają się w ofertach laboratoriów i w pakietach badań profilaktycznych. Na pierwszy rzut oka brzmi to bardzo rozsądnie - skoro marker może być związany z konkretnym nowotworem, dlaczego po prostu nie oznaczyć go we krwi i sprawdzić, czy wszystko jest w porządku? Problem w tym, że podwyższony poziom markerów nie musi oznaczać nowotworu, a prawidłowy wyników również nie daje pewności, że choroby nie ma. Kiedy markery nowotworowe rzeczywiście mają zastosowanie? Czy markery mogą być podwyższone również w innych chorobach czy stanach fizjologicznych? Jak interpretować najczęściej oznaczane markery? Na te i inne pytania odpowiem w dzisiejszym odcinku.

MM93 pobedio u sprintu i u glavnoj trci i uz pad Marca Bezzecchija u nedelju i probleme s rukom Jorgea Martin poveo u šampionatu sveta! Obrisao 102 poena zaostatka u odnosu na vodećeg posle prve u trke u Italiji. Ducati takođe vodi. Alex drugi, Pedro treći - bez Aprilije na pobedničkom postolju...OMV, ZVANIČNI PARTNER LAP 76 ⛽️Preuzmite OMV MyStation mobilnu aplikaciju, podržite Lap 76 - https://www.omv.co.rs/sr-rs/mystationPretvorite poene u trenutke radosti - svaka kupovina na OMV stanicama vam donosi poene, koje možete pretvoriti u trenutke radosti u prodavnici OMV-a.Pri kupovini goriva, preporučujemo MaxxMotion, za koji ostvarujete i popust!

Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju.Roman Kóňa je řezník. Ale řezník, který vystudoval kvantitativní ekonomii, dělal konzultanta v Deloittu, prodával ERP systémy a pracoval na obchodním oddělení švédské ambasády. K masu se dostal přes manželku, která je právnička a foodblogerka. A jak Roman říká, každý, kdo má doma foodblogerku, ví, že jídlo se pro ni zkrátka nakupovat nedá. Potřebuje pomeranč s lístkem a kachnu s hlavou a krkem, což v supermarketu nepořídíte. Ani v Bratislavě.Tak vznikla facebooková skupina Bratislavský regál, z ní stánek na festivalu Pohoda, kde v roce 2013 udělali šest set burgerů (byť jim hygiena půl hodiny po začátku stánek zavřela, ale naštěstí pak odela), no a ze stánku se stala firma Regal Burger, nejdřív jedna malá restaurace v centru a z ní pak síť, která měla za dva roky deset poboček. Na své poslední Pohodě udělali šestnáct tisíc burgerů. Roman pak svůj podíl prodal, protože pochopil, že to nebylo přesně to, co ho v životě baví.Baví ho maso. Přesněji: baví ho vysvětlovat, jak práce s masem funguje. Dnes má v Bratislavě řeznictví se steakhousem, kde se vás nikdo nezeptá, jak chcete steak propečený, protože správně je 52 až 54 stupňů vnitřní teploty - a hotovo. Když on sám v cizí restauraci dostane otázku, jak chce maso udělat? … jestli rare, medium rare, nebo medium? V tom případě si většinou objednám těstoviný, říká Roman.O tom všem mluvíme v podcastu. A taky o tom, co má wagyu společného s jedním z nejslavnějších basketbalistů historie, proč Roman odmítá jíst koňské maso (nápověda: ne z etických důvodů), jak se pozná dobrý steakhouse ještě předtím, než do něj vstoupíte, a jak Tomanovi nejlepší flank steak v životě udělala paní v Guatemale na rezavé plotně, kterou předtím spálila a pak seškrábala nožem. Věda vyhraje vždycky, i když to na první pohled nevypadá.Mluvili jsme ale i o byznysu, který dává smysl třeba jen tehdy, když máte odvahu mít zavřeno. Roman má otevřeno od středy večer do soboty, mezi druhou a pátou má pauzu a pondělky a úterky učí. Zaměstnanci nejsou vyhořelí, hodnocení na Googlu je kolem 4,9 a tržby stouply, když si zlomil nohu a přestal chodit do provozu. Ano, zákazníci nemohli neocenit, že ten arogantní vousatý chlápek někam zmizel.A bavili jsme se o tom, jak Roman před dvěma a půl lety ze dne na den přestal pít, začal plavat u olympionika Richarda Vargy, který mimochodem učil plavat i Gordona Ramsayho, a teď má plán: do pětačtyřiceti být Ironman, do padesáti se zúčastnit mistrovství světa na Havaji. I to má své důvody, které se dozvíte.Díky, že posloucháte. A budu se na vás těšit na svém standupu s názvem Jednou se tomu zasmějeme, a podtitulem “nápady radostného optimisty”. Lístky prodáváme od středy a ještě jsou, takže si je kupte. Na standupu se pak dozvíte, proč je důležité koupit si lístky včas, ideálně aspoň tři týdny před představením. V prodeji jsou na webu Divadla v Řeznické, a já se na vás budu těšit už 7. října v sedm hodin večer.Ale teď už bratislavský řezník Roman Kóňa ve studiu v pražských Holešovicích. 

Spór wokół Akademii Wymiaru Sprawiedliwości może być elementem znacznie poważniejszego konfliktu o Trybunał Konstytucyjny – ocenia Piotr Matczuk. Analityk polityczny wskazuje, że ewentualne działania wobec TK oznaczałyby zupełnie inną skalę eskalacji i mogłyby wpłynąć na relacje rządu z prezydentem Karolem Nawrockim. 

Je to událost, o níž psala všechna světová média, přestože se odehrála v malé zemi Spolkové republiky Německo. V zemských volbách v Sasku-Anhaltsku (hlavní město Magdeburg) vyhrála protestní AfD (Alternativa pro Německo), která získala 44 procent hlasů. Znamená to zisk 39 mandátů, takže jí do absolutní většiny zbývají jen tři hlasy. Získá je v nějaké podobě od levicově konzervativní strany Sahry Wagenknechtové? To ukážou další dny.O těchto a dalších věcech se bavíme s naším hostem, politickým analytikem Luďkem Bednářem. Volební zisk v jedné z menších německých zemí (2,2 milionu obyvatel z celkového počtu 83 milionů Němců) naznačuje, jak se může vyvíjet politika nejen v Německu.Jedno je jisté: když strany hlavního proudu levice nebo pravice dlouhodobě opomíjejí palčivá témata, vždycky z toho těží antisystémové síly. Opakem mohou být vlády pravice a levice v Itálii a Dánsku. Jak vybere Německo tuhle zatáčku? Vtáhne AfD do hry, nebo ji nechá těžit z protestního potenciálu?Německu se bolestně vrací rok 2015 a nezvládnutá migrace, která je dnes silně pociťována jako omyl. K nárůstu zájmu o tuto problematiku přispělo, že média a politici hlavního proudu se dlouhá léta tvářili, že Německo všechno zvládá. Na rozdíl od sousedního Rakouska také nikdo protestní AfD nevtáhl do vládní odpovědnosti, takže mohla vybrušovat svůj protestní potenciál, až se na spolkové úrovni stala druhou nejsilnější stranou (volby 2025) a v Sasku-Anhaltsku dnes politicky dominuje.Neprožíváme dnes něco podobného i my v Česku s ANO a SPD? A vyústí to do systémových změn?

Odcinek #260, w którym rozmawiam w Krakowie z Michałem Kuźmińskim o jego książce „Z domu Israela. Śladami zapomnianej żydowskiej rodziny” (Wydawnictwo Austeria). Zanim jednak usiądziemy przy stole, zaglądamy do Muzeum Etnograficznego w Toruniu, gdzie można zobaczyć fragment zakładu fryzjerskiego prowadzonego wiele lat temu w kamienicy przy rynku w Golubiu przez pradziadka autora Michał siada we F jak fotelu fryzjerskim, który pamięta z dzieciństwa i opowiada o Z jak zapachach zakładu i P jak przedmiotach w gablotach. Potem wracamy do rozmowy o książce i zaczynamy od F jak fotografii z 1902 roku. Widać na niej kamienicę i jej mieszkańców. Ludzi, którzy zniknęli nagle, po których zostało jedno zdjęcie i którym należy się opowiedzenie ich historii. Rozmawiamy o poszukiwaniu przez Michała M jak mikrośladów śladów rodziny Isacsohnów, przyglądamy się M jak mikrohistorii zapisanej w księgach, archiwach, metrykach, dokumentach. Pojawiają się B jak berlińczycy, H jak hiperinflacja, W jak wojna, T jak tożsamość. Cały czas jednak wracamy do M jak miejsca i do P jak potrzeby upamiętnienia, zapisania losów zwykłych ludzi, w których życiu odbija się historia pierwszej połowy XX wieku.

Na Floridu jezdí lidé za sluncem a mořem – kdo ale čeká na plážích ticho, spletl si adresu. Miami Beach zní i v poledne jako večírek: hudba z reproduktorů, hlasitý smích, vůně grilovaného masa a nápoje v boxech s ledem. Zpravodajka Jana Ciglerová po letech strávených na Floridě ví, jak si užít pláž stejně jako místní. Jedno varování ale má: sem nechoďte hladoví. Ledaže byste měli rybářský prut.Všechny díly podcastu Zápisník zahraničních zpravodajů můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju.Což tak úplně nesedí k tomu, že jsem si při představování svého posledního hosta hned v první větě spletl jméno. Ale omluvou budiž můj pokročilý věk i to, že si jména, zejména podobná, pletu celý život. Takže mým hostem nebyl Marek Prokop, který ostatně byl v Jednom procentu už dvakrát, ale Marek Prorok. Oba znám dlouho, od devadesátých let, oba dělají zajímavé věci a proto zajímají i mě. Jen si holt pletu jejich jména.Takže mým hostem byl Marek Prorok, vystudovaný literární vědec, který mimochodem napsal diplomovou práci o haiku. V devadesátých letech novináři jako já mohli jeho jméno poprvé zaregistrovat v souvislosti s obsahovou analýzou médií. A nemuselo to být seznámení příjemné, to když například z analýz, na kterých se podílel, třeba vyplynulo, že jejich práce nebyla tak úplně objektivní nebo vyvážená.Ano, i tohle se mi stalo. Ale už to odnesl čas.Počátkem století dělal Marek pár let výzkum obsahu jako interní zaměstnanec České televize, později se věnoval například firemní kultuře či používání tzv. softskills. Jak se stal expertem na kyberbezpečnost? To si poslechnete v našem podcastu.Každopádně, dnes je v ostravské firmě Zebra Systems, kde zaměstnanci jezdí ve firemních Teslách s černými pruhy, takže pokud vás někdy na silnici překvapila zebra se čtyřmi koly, mohl za volantem sedět on. A když neřídí, tak prodává kyberbezpečnostní trénink ve virtuální realitě, kde si můžete sami zahrát na hackera. Prý je to poučnější než přednáška. Mluvili jsme o tom, proč inteligence nechrání před podvodem, a co to má společného s karetními triky. Marek mi jeden předvedl. A protože jsem sám celoživotně začínající a špatný kouzelník, tak mě to nepotěšilo, protože ten trik byl skvělý, a já nepřišel na to, v čem vězí, a po třiceti letech čtení knih o kouzlech jsem byl na svého hosta naštvaný. Což se mi stává málokdy, vlastně velmi výjimečně.Pohádali jsme se i o digitální dvojníky. Marek je prodává, já je na workshopech AI uvádím jako příklad věci, kterou nechci. Protože čas se ušetřit nedá, nemáme na něj žádný kufřík. Poslechněte si, jak naše debata na toto téma dopadla.A samozřejmě jsme mluvili o tom, jestli AI píše líp než já. Před dvěma lety jsem na svém workshopu tvrdil, že ne. Dnes už si tím tak jistý nejsem. Během rozhovoru jsem nechal Clauda napsat text a Suno hudbu k písničce o Markovi, trvalo to pár minut a Marek mi na oplátku zahrál vlastní písničku o hackerech. Takže další výjimečná věc zdobí tuto epizodu: po asi dvou stech dílech, kdy v jedné z epizod zazněla hra na violencello, se v mém podcastu opět objevila hudební produkce hosta. Berte to jako varování. Anebo poslouchejte.Na závěr přišla řeč na Ostravu a na to, jestli funguje jako město (Marek tvrdí, že ano, já mám z občasných večerních procházek vylidněným centrem jiný pocit). A na jednu Rumunku, které Ostrava zpočátku připomínala Bělorusko. A také na tajemství, které si Marek schovával přes dvacet let: jednou jsem s ním udělal rozhovor, aniž jsem věděl, s kým mluvím. Ve verších.Všechno se to dozvíte.A připomínám, že pokud chcete AI přijít na kloub a používat ji chytře, na webu inspiruj tečka se najdete naše workshopy. zejména bych vás pozval už 12. a pak 17. září, v sobotu a ve čtvrtek, na šestihodinový workshop vibecodingu pro neprogramátory s Pavlem Kasíkem. A pozor, na tříhodinový workshop Jak začít s agenty, a netvářit se u toho jako génius, vás 16. září zvu v Ostravě. Odkazy najdete na webu inspiruj tečka se.Ale teď už nejen o Ostravě a ve studiu v Praze, rozhovor s Markem Prorokem.

RNA na życzenie. Jak zaprojektować nić, która zwinie się dokładnie tak, jak trzeba? Jedno i to samo białko da się zakodować w RNA na tyle sposobów, że nie starczyłoby atomów we Wszechświecie, żeby je policzyć. Jedna sekwencja nukleotydów da jednak stabilną i wydajną przy produkcji białka nić, podczas gdy inna będzie całkowicie bezużyteczna. Skąd wiedzieć, który z możliwych zapisów pozwoli uzyskać cząsteczkę, która naprawdę spełni swoją rolę w komórkowej maszynerii? O programie DesiRNA, który jako pierwszy rozwiązał komplet stu najtrudniejszych zagadek w tej dziedzinie, opowiada dr Grzegorz Łach z Wydziału Fizyki Uniwersytetu Warszawskiego. Pyta Maks Walewski

Hory mohou být krásné, ale také velmi zrádné. Rychle se změní počasí a vy zůstanete odříznuti daleko od lidí. Jedno takové podcenění hor přivedlo k přemýšlení o životě Karlu Daňovou. Co si po sestupu dolů do civilizace uvědomila a jak ji to změniloTento podcast můžete podpořit na https://radio7.cz

Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju.S Robertem Nerudou jsme se ve studiu viděli poprvé v životě, ale je jedním z těch lidí, které když znáte dlouho ze sociálních sítí, tak máte pocit, že je znáte i osobně. Pracuje jako advokát, je partner kanceláře Havel & Partners, a živí se oborem, který zní jako nejnudnější věc pod sluncem: soutěžním právem. Antimonopolním, kartelovým, jak chcete. Jenže je to obor, kde se rozdávají miliardové pokuty a kde musíte rozumět jednou tomu, jak fungují sítě 5G, pak se stát odborníkem na potravinářství, a jindy zase hledáte znalosti například z ocelářství. Sám Neruda říká, že soutěžní právník vlastně nepotřebuje znát zákon – ten je stejně nesrozumitelný. Potřebuje umět argumentovat.Deset let dělal pro stát, z toho osm na brněnském antimonopolním úřadu. Ve dvaatřiceti pak úřad na pár měsíců sám vedl, zrovna když Česko předsedalo Evropské unii, a na Špilberku přednášel o soutěžní politice svým protějškům ze zahraničí, kteří však všichni byli tak o dvacet třicet let starší než on. V roce 2020 se do čela úřadu hlásil znovu, a byť na to už měl věk, tak Babišova vláda vybrala někoho jiného. Když mu to zavolali, tak se mu napůl ulevilo a napůl ho to naštvalo. Proč, to si poslechněte.A pak je tu samozřejmě téma, kvůli kterému ho zná i ten, kdo o zneužívání dominantního postavení na trhu neví vůbec nic. Jeho žena Danuše kandidovala na prezidentku. Robert Neruda popisuje, jak málem spadl z kola, když mu to oznámila. Jak se ho novináři ptali hlavně na ego. Jak chtěl prosadit finský model, kdy manžel prezidentky nemusí pověsit práci na hřebík, a jak to veřejnost nevzala. A proč momentky, které po prohraném prvním kole prezidentské volby pořídil Tomki Němec, jsou nejintimnější rodinné fotky, které mají.Řeč nevyhnutelně byla i o Brně. O sedmidenním závodě na kole přes Alpy. O paní, která mu na Instagramu napsala něco sprostého o jeho ženě, a dnes mu lajkuje fotografie z cyklistických závodů. A o čtenářském klubu, do kterého se v osmačtyřiceti přihlásil, aby konečně dohnal Salingera a Kerouaca.Samozřejmě jsme mluvili i o AI. Co si o ní Robert Neruda myslí a čeho se v souvislosti s ní obává ve své profesi, za chvíli uslyšíte. Já jen připomenu, že v září pokračují workshopy, které děláme se Sentou o tom, že nejdůležitější dnes není umět AI používat. To je snadné a zvládne to asi každý. Ale nejdůležitější je vědět, k čemu ji používat a k čemu naopak ne. To je dovednost, která se nedá snadno vyčíst ani naučit. Ale my vás o ní aspoň na našich woprkshopech naučíme přemýšlet.Vše najdete na našem webu inspiruj tečka se. A teď už vám přeju příjemný poslech rozhovoru s Robertem Nerudou.

Jaký pohled na Boha vás brzdí v tom modlit se a o něco ho požádat. Jedno z Ježíšových podobenství ukazuje, proč a jak můžeme mluvit s Bohem.

Do wysłuchania odcinka podcastu Muzeum Historii Polski zaprasza Łukasz Starowieyski. W dzisiejszym odcinku kontynuujemy opowieść o tym jak komuniści przejęli władzę w Polsce. Przyjrzymy się przylotowi Stanisława Mikołajczyka zMoskwy w roli wicepremiera Tymczasowego Rządu Jedności Narodowej.  Powiemy o fenomenie PSL oraz o ogromnychnadziejach, jakie w nim pokładano. Dlaczego w 1946 przeprowadzono referendum ludowe? W jaki sposób „3 razy NIE” zmieniło się w „3 razy TAK”? Czy referendumprzypieczętowało losy Polski po II wojnie światowej? Zapraszamy do wysłuchania odcinka podcastu Muzeum Historii Polski!  Gościem podcastu był historyk Bartosz Wójcik z Muzeum Historii Polski.

Dvě rozměrná barokní plátna visí na zámku v Jindřichově Hradci. Jedno, s výjevem z bitvy, namaloval nejspíš italský malíř Salvator Rosa, autorem druhého je nepochybně Petr Brandl a jedná se o jeho největší obraz. Díla se do Jindřichova Hradce dostala díky rodu Černínů, který zámek vlastnil.Všechny díly podcastu Jihočeské odpoledne můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju.Jirka Doležal splňuje vše, a proto je za sedmiletou existenci podcastu hostem již poněkolikáté. Známe se pětatřicet let, od roku 1990 takzvaně od vidění, nejčastěji v někdejší Národní knihovně, a v roce 1991 jsme oba zhruba ve stejnou dobu nastoupili do Reflexu. Pro mě byla práce novináře v podstatě splnění dětského snu. Pro Jirku nevím, on sám říká, že do novinařiny šel s jediným úkolem, a to zlegalizovat marihuanu. Před dvěma lety prohlásil, že už novinář není.Co dělá dnes? Fotí kavky na Kulaťáku. Vyhnaly odtamtud krysy, teď se schyluje k válce s holuby a Jirka fandí kavkám. Píše haiku, která ho napadají v tramvaji číslo 12: první dva řádky přijdou samy, třetí se dodělává. A haiku také vystavuje, lépe řečeno vystavoval. Na dřevěných sloupech kavárny Šesťák na Vítězném náměstí visela kakemona s jeho verši a on to považuje za největší průnik své tvorby do veřejného prostoru za celý život. K tomu si vydal bibliofilii v nákladu padesáti podepsaných a číslovaných výtisků. A až ho haiku přestanou napadat, což se prý od vydání knížky děje, vrátí se k broušení mečů.Jirka si do studia přinesl domácí úkol: vyvracení předsudků. Takže za prvé, mladá generace nejsou sněhové vločky. Ti povedení jsou o deset kilometrů dál, než jsme byli my. A za druhé, v Česku je neuvěřitelný intelektuální potenciál, jenže ho neumíme využít: viz Tomáš Mikolov, špičkový vědec, který se vrátil z amerických AI laboratoří do Prahy a pět let tu nedostal grant. Poslouchejte.Mluvili jsme o tom, že se díky AI možná blížíme civilizačnímu zlomu, a Jirka nahlas přemýšlí, co by to udělalo se všeobecným volebním právem. Povídali jsme si taky o inteligenčních testech pro chobotnice a o tom, jak by v nich dopadli někteří voliči. A mlivili jsme taky o smrti. A přesto to bylo překvapivě veselé vyprávění. Dozvíte se v něm , proč zkrachovala Jirkova rozvodová poradna a jaké ponaučení si z toho odnesl. Je to trochu zábavné a trochu dojemné.Já ještě připomínám, že pro vás v Inspirujse připravujeme nové workshopy na podzimní měsíce. Chceme ukazovat, k čemu AI používat a k čemu spíš ne, a jak hledat smysl v života v éře, kdy AI bude spousty věcí dělat líp než my. Zní to vznešeně, ale budeme to ukazovat zcela prakticky, na to, jak jsme AI zařadili do života my.Na září jsou už vyhlášené veřejné workshopy AI Masterclass a vibecoding pro neprogramátory, který dělám s Pavlem Kasíkem, tak se včas registrujte.Ale teď už přeju fajn poslech podcastu s Jirkou Doležalem.

Ján 10,22-30 22V Jeruzaleme boli vtedy sviatky Posvätenia chrámu. Bola zima. 23Ježiš sa prechádzal v chráme v Šalamúnovej stĺpovej sieni. 24Obstúpili ho Židia a povedali mu: „Dokedy nás chceš ešte držať v napätí? Ak si Mesiáš, povedz nám to otvorene!“ 25Ježiš im odpovedal: „Povedal som vám, a neveríte. Skutky, ktoré ja konám v mene svojho Otca, svedčia o mne. 26Ale vy neveríte, lebo nie ste z mojich oviec. 27Moje ovce počúvajú môj hlas. Ja ich poznám a ony ma nasledujú. 28Ja im dávam večný život a nezahynú naveky, nik mi ich nevytrhne z ruky. 29Môj Otec, ktorý mi ich dal, je väčší než všetci, a nikto ich nemôže vytrhnúť Otcovi z ruky. 30Ja a Otec sme jedno.“ „Si Mesiáš – Kristus?“ Na prvý pohľad to znie dobre, chcú vedieť, či je Ježiš naozaj Bohom poslaný Spasiteľ. Realita je však známa. Nie je to prvýkrát (ani posledný!), čo zaznieva táto otázka. Očakávajú pravdivú odpoveď, alebo len výhovorku? Prečo nechcú Ježiša uznať za Svojho Mesiáša? Vyzerá to ako nevyhnutná povinnosť: stále sa pýtať na to isté a dostávať rovnakú odpoveď, no napriek tomu nič vo svojom živote nezmeniť. Pohoršujeme sa nad nevierou, zatvrdilosťou a pýchou týchto „veriacich“ židov. Radšej majú svoje náboženstvo, ako Krista – Boha prítomného v ľudskej podobe. – – Do ktorej skupiny patríme my? Naozaj počujeme pravdivú odpoveď a nasledujeme Pána Ježiša, alebo sme zastali v chráme, kde si ctíme viac tradíciu, a to nám stačí? O Ježišovi svedčili Jeho skutky, že patrí Otcovi. Nie podľa rečí poznáš nasledovníka Pána Ježiša, ale podľa ovocia poznajú, Koho sme učeníkmi. Na Ježišovi bolo vidieť, že bol Jedno s Otcom. Čo vidieť z ovocia, ktoré prinášame my? Dnešní ľudia nestretávajú Ježiša, ale ľudí, ktorí si hovoria, že sú kresťania, ktorých sa rovnako pýtajú: Je to pravda, v čo veríte? Naozaj to potrebujem? Zmení to môj život? Aké sú skutky, ktoré svedčia o tom, že je Ježiš realita aj pre dnešok? Modlitba: Ďakujeme Ti, Pane Ježišu, že si naozaj Mesiáš! Odpusť, že Ťa nechceme uznať za svojho Vodcu v prípadoch, keď sa nám to zdá nevýhodné! Daj, aby sa naše srdcia podriadili Tebe, ako Mesiášovi, lebo potom zažijeme aj Tvoje víťazstvo! Amen. Pieseň: ES 247 Autor: Ján Vecan Pán, Hospodin, mi otvoril ucho a ja som sa nebúril, späť som neustúpil. Izaiáš 50,5 Mária si sadla Pánovi k nohám a počúvala Jeho slová. Lukáš 10,39 1.Samuel 17,38-51 •  Modlíme sa za: Zemianske Podhradie (PoS) Otázky na rozjímanie: Počúvam Ježišov hlas a nechávam sa Ním viesť, alebo zostávam iba pri tradícii a slovách? Prináša môj život ovocie, ktoré svedčí o tom, že Ježiš je mojím Mesiášom? Dôverujem, že ma Ježiš pozná, dáva mi večný život a nikto ma nemôže vytrhnúť z Jeho ruky? Aplikácia do života: Dnes si v tichu vypočuj Ježišov hlas v modlitbe alebo pri čítaní Biblie a polož si otázku, k čomu ťa vedie. Potom urob jeden konkrétny skutok, ktorý ukáže, že Kristus je nielen predmetom tvojej viery, ale aj tvojím Vodcom. Dnes som vďačný za tieto 3 veci: _________________________________ _________________________________ _________________________________ Viac o vďačnosti, čo to je, prečo je dôležité byť vďačný, ako praktizovať vďačnosť nájdeš na blogu

Kdo chtěl moc, nemá nic! slavná hláška z Divadla Járy CImrmana někomu zdomácněla i v každodenním životě. Nejsem zastánce této myšlenky. V tomto videu jsem si dal práci a shromáždil data a vědecké podklady, které dokládají, že chtít na začátku všechno, nemusí být chyba, dokonce to ani nemusí být ukázka sobectví anebo nenasytnosti. Jedno moje osobní motto zní: „Kdo má malé cíle má malé výsledky". Čas od času mi někdo vytkne, že to je škaredá ukázka dnešní sobecké a bezohledné doby. Nesouhlasím. A v tomto videu vysvětluji proč. Tím pádem - s dovolením je to skladba mých myšlenek a dohledaných zdrojů, které dokládají, že má smysl snít ve velkém. A také je to materiál, který trochu vysvětluje, co jsem to za člověka…:-)  Pokud chcete odkazy na zdroje a návrhy zajímavých videí, která dané téma rozvíjejí, ze kterých jsem čerpal, a která Vás mohou inspirovat dál v přístupu k vlastním cílům, pojďte na můj kanál http://www.herohero.co/petrhorky. Tam navíc najdete kompletní video a bez reklam.Díky a posílám pozdravy! Petr HorkýSupport the show

Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju.Emila Čeledu jsem neviděl dvacet let, a přesto jsem ho před studiem poznal na sto metrů. Podle vlasů. Dlouhé, blonďaté, kudrnaté – a jak mi hned v úvodu odpřisáhl, takhle vypadají od přírody. Žádná trvalá. A navíc, jsou to vlasy vybojované: Emil začínal v osmdesátých letech jako policista a na kriminálku se dostal jako jeden z nejmladších v historii, protože ještě v uniformě chytil na pěší zóně dva zločince. Po revoluci si nechal narůst vlasy, a když po něm nadřízení chtěli písemné vysvětlení, napsal jim, že občany spíš znepokojují kolegové ostříhaní ve stylu skinheads. A byl klid.Dva roky sloužil na oddělení vražd, po chodbách potkával Jiřího Markoviče a další kriminalisty zvučných jmen, která dnes známe hlavně z televizních seriálů. V roce 1997 od policie odešel. Zčásti kvůli platu, protože jeho švagrová, čerstvá absolventka ekonomky, si jako sekretářka vydělala víc než on jako nadporučík specialista. A zčásti kvůli jednomu obrazu. Emil totiž vypátral slavnou Pražskou Madonu, ztracené dílo připisované Rafaelovi – jenže pak mu policejní prezidium případ vzalo a obraz zmizel znovu. Jak tahle detektivka pokračovala, uslyšíte v podcastu.Z kriminalisty se stal znalec a sběratel umění. Objevil poslední olej Josefa Mánesa, obraz 140 let skrytý před zraky všech včetně kunsthistoriků. A dnes s lítostí říká, že trh s uměním je zaplavený falzy, že sběratele vystřídali investoři a že tam, kde bývalo srdce a duše, jsou dnes jen peníze. Mluvili jsme i o tom, jak si samozvaní malíři budují uměleckou slávu pomocí AI, a zavzpomínali jsme na legendární kauzu malíře Kečíře, což byl podvod cimrmanovského střihu.A pak je tu dům. Emil si v Praze postavil viktoriánskou vilu, jakou tady podle znalců nikdo nepostavil sto let. Bez jediného kompromisu, od otočných porcelánových vypínačů po břidlicovou střechu. Japonští turisté si ji fotí z autobusů v domnění, že jde o chráněnou památku odvedle.Došlo i na historku, ze které mrazí dodnes: jak si člověk, který sloužil na vraždách, po letech nevědomky podá ruku s vrahem. A nechá si od něj uvařit večeři.Připomínám, že na webu inspiruj tečka se najdete nabídku našich workshopů o umělé inteligenci a na webu Jednoho procenta zase texty o všem, co mě v dnešním neuvěřitelně zajímavém světě překvapuje a vyráží dech.Rozhovor jsme natočili v našem studiu v Holešovicích. Přeju příjemný a nikým a ničím nerušený poslech.

Jedno špatné škubnutí nervu v ruce ho stálo místo ve světové desítce tři dny po čtvrtfinále Wimbledonu. Radek Štěpánek přesto hrál profesionální tenis až do 38 let – o dost déle, než je běžné – a v tomhle rozhovoru vysvětluje jak. Probíráme energetický management, kterým mu trenér Petr Korda obrátil kariéru vzhůru nohama, patnáct let stejnou sestavu na záda, kterou cvičil přes čtrnáct tisíckrát, důvěru v jednoho odborníka místo deseti různých názorů při zranění a zkušenost trénovat Novaka Djokoviče. Pokud tě zajímá, jak vypadá disciplína a psychická odolnost zblízka, poslouchej dál.Partnery tohoto dílu jsou:Fotbaltour.cz - specializovaná sportovní cestovka, se kterou se dostaneš na špičkové sportovní akce po celém světě (fotbal, tenis, Formule 1) včetně delegáta a kompletního balíčku s cestou a ubytováním.(https://www.fotbaltour.cz/)Magniflex – špičkové italské matrace, doporučuji jejich speciální Magniflex Stretch pro lepší regeneraci zad. magniflex.cz

Dołącz do bezpłatnej platformy edukacyjnej Jestem Interaktywna z wiedzą o AI i biznesie ► http://jesteminteraktywna.plJak zamienić notatkę głosową ze spaceru w listę zadań, szkic posta i podsumowanie spotkania za pomocą AI? Test Plaud.ai – inteligentny dyktafon, który nagrywa i transkrybuje mowę automatycznie. Na potrzeby nagrania tego materiału otrzymałam od marki Plaud.ai to urządzenie do testów. Sprawdź trzy konkretne zastosowania dla przedsiębiorczyń: poranna lista zadań, notatki ze spotkań z klientkami i szkice treści eksperckich bez siadania przy biurku.Plaud.ai: https://plaud.shop.pl/produkt/plaud-note-pro/ Kup e-book „TOP AI. Marka osobista AI-native” i wdróż całą Metodę TOP AI: https://olag.pl/topaiWięcej o Oli Gościniak► http://olagosciniak.pl► https://www.instagram.com/olagosciniakKONTAKT ✎ kontakt@olagosciniak.plCzym jest Plaud.ai i dla kogo jest przeznaczony?Plaud.ai to dyktafon AI, który nagrywa mowę, automatycznie tworzy transkrypcję i pozwala sztucznej inteligencji przetworzyć nagranie w ustrukturyzowane materiały – listy zadań, podsumowania spotkań czy szkice postów. Przeznaczony dla przedsiębiorczyń i ekspertek, które mają dużo pomysłów w ruchu i potrzebują szybkiego sposobu na ich uchwycenie.How-to: Jak używać Plaud.ai do tworzenia treści na social media?Nagraj swobodną wypowiedź na temat, który chcesz poruszyć. Wklej transkrypcję do Claude lub ChatGPT z promptem, żeby wyciągnął haczyk, trzy kluczowe punkty i wezwanie do działania. Masz gotowy szkic posta w mniej niż pięć minut bez siadania przed pustym ekranem.Jak transkrypcje nagrań budują widoczność marki w AI?Każda transkrypcja opublikowana jako artykuł lub FAQ to osobny, publiczny sygnał ekspercki, który algorytm może zaindeksować. Jedno nagranie przerobione na artykuł, post LinkedIn, FAQ i karuzelę Instagram to cztery spójne sygnały semantyczne, które algorytm łączy z Twoim nazwiskiem i buduje silniejszą encję ekspercką.

Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju.No a to vše platí i o mém dnešním hostu.Petr Kasa je muž, který mi změnil ranní rituál. Pokaždé, když si dělám čaj a otáčím kohoutek na modrou stranu, vzpomenu si na něj. Byl to totiž on, kdo - pro mě překvapivě - napsal před časem na LinkedIn, že teplá voda z kohoutku není pitná. Jmenuje se úředně TUV, teplá užitková voda, a proteče cestou k vám kotli a armaturami, které na styk s potravinou certifikované nejsou. Půlka národa to prý neví. Já to nevěděl určitě, a teď už to naopak zase nemůžu zapomenout, ani kdybych chtěl.Petr Kasa je tím, komu se říká sériový podnikatel. Před lety spoluzaložil a úspěšně prodal Kasa.cz, pak deset let budoval z úplné nuly Pilulku: firmu, která šla v covidovém roce 2020 na burzu jako miláček retailových investorů, v jednu chvíli měla hodnotu pět miliard, a pak přišly čínské eshopy přeplácející reklamu, konsolidace trhu dvěma lékárenskými obry a hledání strategického partnera. Skončilo to prodejem Tomáši Čuprovi. Byl to konec dobrý, nebo špatný? Jaký to byl konec? Petr říká, že podnikání je řemeslo a že zpětné analýzy typu „co by kdyby” zásadně odmítá. Ale slovu „chyba” se v našem rozhovoru vyhýbal tak vytrvale, že jsme se speciálně tomu v podcastu nemohli nevěnovat.Mluvili jsme i o tom, jak dostal od České národní banky pokutu 150 tisíc korun za transakci, o které věděl celý český internet. Nápověda: transparentnost vás před úředními pravidly a zejména povinně vyplněnými formuláři nezachrání.Dnes Petr Kasa šéfuje firmě Lokni, která staví filtrační stanice na vodu, od kuchyňských linek po automaty na nádražích. Proč to Petra baví, když si už před pár lety říkal, že už žádnou firmu asi přímo řídit nechce? Dozvíte se.A jak jinak, došlo i na AI. Petr si každé ráno otevře počítač a spustí dvacet agentů, kteří mu udělají dopolední práci - tu práci, která ho nebaví dělat, a většinou nějak souvisí s administrativou - za čtvrt hodiny. Probrali jsme, které profese přežijí (nápověda: nikoli překvapivě ty s kulatým razítkem), proč lidé, kteří chtějí zautomatizovat celou svou práci, by se měli nejdřív zeptat, co pak budou dělat oni sami, a jestli vás o práci nakonec nepřipraví ten, kdo AI používat vůbec nebude.Takže soudím, že jsme tentokrát natočili docela pitnou epizodu, abych se držel slovníku.A připomínám: pokud vás AI zajímá a chcete jí přijít na kloub, podívejte se na web inspiruj tečka se. Se Sentou děláme stále náš workshop AI Masterclass i další kurzy o tom, jak v éře umělé inteligence žít, pracovat a nezbláznit se.Petr mezitím odletěl s dcerou na přechod hor v Kyrgyzstánu, spát bude v jurtách. Kde budete tuhle epizodu poslouchat vy, záleží jen a jen na vás.Přeju příjemný a nikým a ničím nerušený poslech.

Sám sebe s trochou nadsázky označoval za vědeckého turistu. Pohyboval se totiž mezi fyzikou, chemií a biologií. Jedno téma ho ale neustále provázelo, a to slaná voda. „Dřív jsem sledoval, jak ionty solí fungují v atmosféře, dnes jak fungují v lidském těle,“ líčil v rozhovoru s Lucií Výbornou profesor Pavel Jungwirth v lednu 2019.Všechny díly podcastu Host Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Sám sebe s trochou nadsázky označoval za vědeckého turistu. Pohyboval se totiž mezi fyzikou, chemií a biologií. Jedno téma ho ale neustále provázelo, a to slaná voda. „Dřív jsem sledoval, jak ionty solí fungují v atmosféře, dnes jak fungují v lidském těle,“ líčil v rozhovoru s Lucií Výbornou profesor Pavel Jungwirth v lednu 2019.Všechny díly podcastu Host Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Sám sebe s trochou nadsázky označoval za vědeckého turistu. Pohyboval se totiž mezi fyzikou, chemií a biologií. Jedno téma ho ale neustále provázelo, a to slaná voda. „Dřív jsem sledoval, jak ionty solí fungují v atmosféře, dnes jak fungují v lidském těle,“ líčil v rozhovoru s Lucií Výbornou profesor Pavel Jungwirth v lednu 2019.

Rdz. 2,4-25 4 A oto dzieje nieba i ziemi podczas ich tworzenia, w dniu, w którym PAN, Bóg, stworzył już ziemię i niebo, 5 ale na polach nie pojawił się jeszcze żaden krzew ani nie wyrosło żadne zioło, ponieważ PAN, Bóg, wciąż nie zraszał ziemi deszczem ani nie było człowieka, który uprawiałby rolę. 6 Tylko mgła podnosiła się wówczas z ziemi i nawilżała całą jej powierzchnię. 7 Wtedy to PAN, Bóg, ukształtował z prochu ziemi człowieka, tchnął w jego nozdrza dech życia i człowiek stał się żywą istotą. 8 A PAN, Bóg, zasadził ogród na wschodzie, w Edenie, i tam umieścił człowieka, którego ukształtował. 9 PAN, Bóg, sprawił też, że wyrosły na ziemi najróżniejsze drzewa, piękne z wyglądu, rodzące wspaniałe owoce, w tym drzewo życia w środku ogrodu oraz drzewo poznania dobra i zła. 10 Z Edenu wypływała także rzeka. Nawadniała ona sam ogród i dalej rozdzielała się na cztery odnogi. 11 Pierwsza odnoga nosiła nazwę Piszon. Opływała ona cały kraj Chawila. Słynął on ze złota, 12 bardzo czystego, jak również z [żywicy] bdellium oraz kamieni onyksu. 13 Druga rzeka nosiła nazwę Gichon i opływała całą ziemię Kusz. 14 Trzecia rzeka nazywała się Tygrys. Płynęła ona na wschód od Asyrii. A czwarta rzeka to Eufrat. 15 PAN, Bóg, wziął człowieka i osadził go w ogrodzie Eden, tak aby człowiek uprawiał go i doglądał. 16 PAN, Bóg, przykazał też człowiekowi: Z każdego drzewa tego ogrodu możesz jeść do woli, 17 ale z drzewa poznania dobra i zła spożywać ci nie wolno, bo gdy tylko z niego zjesz, na pewno umrzesz. 18 PAN, Bóg, stwierdził też: Niedobrze jest być człowiekowi samemu. Uczynię mu pomoc pasującą do niego. 19 PAN, Bóg, ukształtował zaś z ziemi przeróżne zwierzęta polne oraz ptactwo niebios i przyprowadził je do człowieka, chcąc zobaczyć, jak człowiek je nazwie, tak by każda żywa istota nosiła nazwę nadaną jej przez niego. 20 I człowiek nadał nazwy wszelkiemu bydłu i ptactwu, i wszystkim zwierzętom pól, ale nie znalazł pomocy, która odpowiadałaby jemu. 21 Wówczas PAN, Bóg, zesłał na człowieka głęboki sen — i ten zasnął. Wtedy wziął część z jego boku, a miejsce po niej wypełnił ciałem. 22 Z tej części, wziętej z człowieka, ukształtował PAN, Bóg, kobietę i przyprowadził ją do człowieka. 23 Widząc ją, człowiek zawołał: Ta dopiero jest kością z mych kości i ciałem z mego ciała! Będzie nazwana mężatką, ponieważ z męża została wzięta. 24 Właśnie dlatego mąż opuści ojca i matkę, złączy się ze swą żoną i stanie się z nią jednym ciałem. 25 A człowiek i jego żona byli oboje nadzy, a jednak nie odczuwali przed sobą nawzajem wstydu. Nauczanie z dnia 26 lipca 2026

Tento týždeň sme počuli tri dni výpovedí Bernarda Slobodníka v kauze Očistec. Ako kľúčový svedok popísal úplatky pri vyšetrovaní viacerých iných prípadov, vrátane Váhostavu. Pri daňových trestných činoch hovoril o úplatkoch spolu za 700 tisíc eur. Jedno jeho vyjadrenie ale napovedá, že pri Váhostave malo ísť o ešte viac peňazí.Trojdňovú výpoveď Bernarda Slobodníka sledovala priamo na Špecializovanom trestnom súde v Banskej Bystrici naša reportérka Iva Zigová.Nahrával Peter Hanák.

Tento týždeň sme počuli tri dni výpovedí Bernarda Slobodníka v kauze Očistec. Ako kľúčový svedok popísal úplatky pri vyšetrovaní viacerých iných prípadov, vrátane Váhostavu. Pri daňových trestných činoch hovoril o úplatkoch spolu za 700 tisíc eur. Jedno jeho vyjadrenie ale napovedá, že pri Váhostave malo ísť o ešte viac peňazí.Trojdňovú výpoveď Bernarda Slobodníka sledovala priamo na Špecializovanom trestnom súde v Banskej Bystrici naša reportérka Iva Zigová.Nahrával Peter Hanák.

Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju.A Michal Bláha je přesně takový případ. Přijel na motorce, protože po Praze se to prý jinak nedá, a přivezl s sebou dobrou náladu a plus mínus třicet let českého internetu. Michal totiž spoluzakládal Atlas, jeden z prvních českých portálů a konkurenta Seznamu. A rád připomíná, že první český freemail neměl Seznam, ale právě Atlas. Pustili ho ven den před podzimním veletrhem Invex, aby byli první. Tak se tenkrát válčilo.Pak strávil rok v Silicon Valley se startupem pro cestovatele, který nakonec převálcoval Facebook. Ale Michal si z Kalifornie odvezl něco cennějšího: poznání, že tam žít nechce. Vrátil se do Česka, kterému říká hobitín, a rozhodl se, že když už tady zůstane, převychová si stát k obrazu svému. Tak vznikl Hlídač státu, kterému bude za měsíc deset let. Tohle je tedy tak trochu jubilejní rozhovor.Mluvili jsme o tom, proč nejlíp fungují ty státní úřady, o které politici nemají zájem, protože z nich nekoukají ani rychlé peníze, ani vliv a ani popularita u voličů.Mluvili jsme i o tom, proč katastr umí digitalizaci a ministerstva ne.Proč bývalý ministr financí zablokoval jeden vládní projekt slovy „jen přes moji mrtvolu“ – a jeho lidé pak přiznali, že měli za úkol tři měsíce zdržovat.A proč o největším transformačním průšvihu posledních let média skoro nepíšou. Nápověda: developeři mají lepší lobbing než účetní.Došlo samozřejmě i na Michalův výlet do vysoké politiky. Rok dělal místopředsedu Pirátů, a když se nedostal do sněmovny, z výletu se vrátil, ze strany odešel a od té doby zase hlídá stát.A hodně jsme mluvili o AI. Hlídače státu dělají čtyři lidé, ale díky umělé inteligenci teď zvládnou místo jedné investigativy ročně klidně jednu týdně. Michal říká, že je to, jako by měl po ruce deset špičkových juniorních analytiků. A taky pronesl větu, že z AI dneska lezou texty lepší, než napíše sedmdesát procent novinářů. Osobně si myslím, že to číslo možná bude vyšší, já říkám devadesát procent. Ale zároveň si na rozdíl od Michala nemyslím, že by AI mohla novináře či obecně žurnalistiku nahradit.Natáčeli jsme v Holešovicích, kousek od Nejvyššího kontrolního úřadu, oficiální a ze zákona. Dva hlídači státu takřka na dohled.A připomínám: pokud vás zajímá AI a chcete jí přijít na kloub, tak workshopy a kurzy, které děláme se Sentou, najdete na webu inspiruj.se. Pořád našemu hlavnímu workshopu říkáme AI Masterclass, a snažíme se v něm lidi inspirovat, nikoli jen učit. A na rozdíl od našich workshopů před třemi lety nemluvíme jen o tom, jak, kdy a proč AI používat, ale skoro stejně času věnujeme i tomu, jak, kdy a proč AI nepoužívat. Těšíme se na vás.Přeju příjemný a nikým a ničím nerušený poslech.

Veronika Remenárová patrí medzi najskúsenejšie slovenské basketbalistky, no v podcaste Pod košom ukazuje, že jej príbeh ďaleko presahuje hranice palubovky. V úprimnom rozhovore s Tomášom Kotlárikom rozpráva o profesionálnom živote v jednej z najsilnejších európskych súťaží, o tom, prečo sa rozhodla pokračovať v Španielsku, ale aj o chvíľach, keď basketbal nebol zdrojom radosti, ale najväčšou životnou skúškou.Aký je rozdiel medzi pokojným španielskym životným štýlom a nekompromisným profesionálnym športom? Čím si ju získal klub, v ktorom cíti podporu aj po prehrách? A aké náročné je obstáť proti euroligovým hráčkam? „V tom živote sú naozaj takí spomalení a pokojní, ale v basketbale sú extrémne profesionálni a vyžadujú od nás veľa. Je to fakt veľký kontrast,“ opisuje Veronika Remenárová prostredie, v ktorom dnes pôsobí.Rozhovor však nie je len o basketbale. Slovenská reprezentantka prezradí, prečo voľný čas trávi radšej na horách ako na gauči, ako organizovala svadbu priateľom na pobreží v Peru, čo jej dali cesty po Indii či Gruzínsku a prečo ju fascinuje objavovanie nových krajín. „Tie miesta ti neskutočne otvoria oči, dajú ti perspektívu do života a naučia ťa vážiť si to, čo máš,“ hovorí o svojich cestovateľských zážitkoch.Silnou témou podcastu sú aj zranenia a psychické zdravie športovcov. Veronika Remenárová otvorene opisuje obdobie, keď sa po komplikovaných zdravotných problémoch prestala tešiť zo života, a vysvetľuje, čo jej pomohlo postaviť sa opäť na nohy. Jej odkaz môže osloviť nielen športovcov, ale každého, kto si prechádza náročným obdobím. „Najdôležitejšie je nebyť na to sám. Podpora od blízkych je podľa mňa číslo jeden,“ priznáva bez prikrášľovania.Reč príde aj na začiatky v Ružomberku, trénera Juraja Suju, nastupujúcu generáciu slovenských basketbalistiek, ale aj na netradičné hobby, ktorým prekvapila nejednu reprezentačnú spoluhráčku. V podcaste prezradí, ako sa dostala k tetovaniu, aké motívy najčastejšie vytvára a prečo si z reprezentačných zrazov spoluhráčky neodnášajú len basketbalové zážitky.V závere sa zamýšľa nad tým, čo ju čaká po skončení kariéry. Eventový manažment, práca pri basketbale alebo úplne iná cesta? Jedno je isté – Veronika Remenárová sa neženie za rekordmi ani štatistikami. „Moja méta je cítiť sa dobre, byť zdravá a užívať si basketbalový život. To je pre mňa viac ako akékoľvek čísla,“ uzatvára rozhovor, ktorý ponúka pohľad na športovkyňu nielen ako reprezentantku Slovenska, ale predovšetkým ako inšpiratívnu osobnosť s nadhľadom, humorom a životnou filozofiou, ktorá stojí za vypočutie.

V malé obci u Trnavy kdysi stála jedna z největších růžových zahrad své doby. Dolní Krupou znali pěstitelé po celé Evropě a hraběnka Marie Henrieta Chotková tam shromáždila tisíce odrůd růží. Pak ale zahrada téměř zmizela a příběh její zakladatelky na dlouho překryly války i změna režimu. Dnes ho připomíná nové rozárium a také několik legend.Všechny díly podcastu Zápisník zahraničních zpravodajů můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju.Mým dnešním hostem je Sára Saudková. Pro většinu lidí asi stále hlavně fotografka, v posledních letech však také spisovatelka. Letos vyšla její třetí knížka ze série thrillerů s vyšetřovatelkou Oldřiškou, a já jsem ji četl nejen z povinnosti kmotra, ale i proto, že mě jako postava baví. Kolik do ní Sára Saudková dala sama ze sebe? poslouchejte.O čem jsme ještě mluvili? O argentinském tangu, k němuž se Sára celoživotně chystala a teprve teď se konečně rozhoupala. O tom, proč píše bez osnovy a bez kostry, a do poslední chvíle netuší, jak to dopadne. O tom, jak se v komoře ze zvětšováku rodí fotka, kterou žádná umělá inteligence neudělá, protože ona vše dělá stále postaru a ručně.Takže ano, došlo i na umělou inteligenci, té se totiž nelze vyhnout. Sára ji odmítá pustit do své práce a říká tomu poctivost. Já jsem umělou inteligenci nechal, ať pro Sára Saudkovou vymyslí první otázku.Mluvili jsme i o tom, jak člověk najde sám v sobě malou Oldřišku, když jde do tuhého - Sára Saudková teď řeší nepříjemný soudní spor a hájí se, jak říká, s hlavou vztyčenou. A pak jsme mluvili ještě o čtyřech (už dospělých) dětech, o cestě do Švédska někam k pólu a o tom, proč se nedívá na zprávy.Vše uslyšíte. Já ještě připomínám, že na webu inspiruj tečka se najdete letní a částečně i podzimní termíny našich workshopů, přednášek a dalších akcí týkajících se umělé inteligence. Budeme se na vás těšit.A teď se vy těšte na novou epizodu, přeju příjemný poslech.

Čavko kamoši. Jedno pieskovisko. Jedna veta. A úplne iný koniec, než som čakala. Dnešná Omša je o tom, prečo naše slová vytvárajú priestor pre to najlepšie alebo najhoršie v ľuďoch a prečo sa niekedy z konfliktu môže stať spolupráca. Niekedy nám tie najväčšie životné lekcie nedajú knihy ani prednášky, ale obyčajné popoludnie na detskom ihrisku. V tejto epizóde zdieľam príbeh, ktorý mi pripomenul, ako veľmi naše slová ovplyvňujú správanie druhých. Prečo sa z konfliktu môže stať spolupráca? A čo sa stane, keď v ľuďoch nevidíme problém, ale potenciál? Rozprávanie o empatii, perspektíve a o tom, že niekedy stačí jedna veta, aby sa zmenilo úplne všetko.

Mt. 13,1-9 1 Tego dnia Jezus wyszedł z domu i usiadł nad jeziorem. 2 Ponieważ zgromadziły się przy Nim rzesze ludzi, skorzystał z łodzi. Wszedł do niej i usiadł, podczas gdy Jego słuchacze stali na brzegu. 3 Wiele im wówczas przekazał, a w swojej mowie odwoływał się do porównań. W jednym z nich powiedział: Pewien siewca wyszedł na pole. 4 Kiedy siał, niektóre ziarna padły na brzeg drogi. Wtedy przyleciały ptaki i zjadły je. 5 Inne padły na grunt skalisty. Nie miały tam wiele gleby. Kiełki szybko strzeliły w górę, bo gleba nie była głęboka. 6 Ale gdy wzeszło słońce, zwiędły. Ze względu na słaby korzeń — uschły. 7 Jeszcze inne padły między ciernie. Ciernie wyrosły i zadusiły je. 8 I w końcu inne padły na żyzną ziemię. Te wydały plon: stokrotny, sześćdziesięciokrotny lub trzydziestokrotny. 9 Kto ma uszy, niech rozważy moje słowa. Mt. 13,18-23 18 Wy zatem posłuchajcie, co znaczy przypowieść o siewcy. 19 Do każdego, kto słucha słów o Królestwie, lecz ich nie rozumie, przychodzi zły i porywa to, co zostało zasiane w jego sercu. Ten człowiek jest jak ziarno leżące przy drodze. 20 Człowiek jak ziarno na skałach to ten, który słucha Słowa i radośnie je przyjmuje, 21 lecz brak mu korzenia, przez chwilę wytrzymuje, lecz gdy z powodu Słowa dojdzie do ucisku lub prześladowania, zaraz się odwraca. 22 Z kolei człowiek przypominający ziarno posiane pośród cierni, to ten, który słucha Słowa, lecz troski tego wieku i zwodnicze uroki bogactwa tłamszą Słowo tak, że nie przynosi plonu. 23 Ziarno na dobrej ziemi to ten człowiek, który słucha Słowa i rozumie je. Taki wydaje owoc, jeden stokrotny, drugi sześćdziesięciokrotny, a inny trzydziestokrotny. Nauczanie z dnia 4 lipca 2026

Ježíš nikdy není lhostejným pozorovatelem lidských potřeb a bolestí. Jeho soucit je vždycky kombinace emoce a akce. A i když máme pocit, že nejsme dost nebo nemáme dost, chce rozpohybovat i naše srdce a ruce.

Jedno gesto ukrajinského prezidenta znovu otevřelo historickou ránu, která se ani po více než osmdesáti letech nezahojila. Spor mezi Polskem a Ukrajinou kolem odkazu Ukrajinské povstalecké armády přerostl v diplomatickou roztržku a připomněl, že ani společný nepřítel v podobě Ruska nedokázal všechny křivdy minulosti překrýt. Znamená to konec strategického polsko-ukrajinského spojenectví? Proč Ukrajinská povstalecká armáda budí i po letech takové vášně? A nebyla polská reakce zbytečně vyhrocená? Host: Filip Harzer - evropský reportér zahraniční redakce SZ Článek a další informace najdete na webu Seznam Zprávy Sledujte nás na sociálních sítích X, Instagram, Threads nebo Bluesky. Náměty a připomínky nám můžete psát na e-mail zaminutusest@sz.cz

Pokračovanie tejto epizódy nájdeš tu: https://herohero.co/sexualnavychova   Dnes tu mám pre mňa veľmi špeciálneho hosťa, pretože do štúdia konečne zavítal môj manžel Puneet!   V tejto epizóde odpovedáme na všetky vaše otázky, ohľadom nášho spoločného života: - Pokazené zásnuby: Prečo to pre mňa bolo jedno veľké sklamanie a čo na to hovorí Puneet? - Žiarlivosť a ex: Ako vníma môjho ex-priateľa Lukáša a býva občas žiarlivý? - Tvrdá realita na Slovensku: Úprimne o finančných stratách v podnikaní, kríze v gastre a o tom, prečo si Puneet hľadá full-time prácu. - Peniaze a deti: Kedy plánujeme rodinu a prečo sú financie momentálne stopkou? - Sexuálna Výchova vs. India: Čo hovorí na moju prácu a je sex v Indii tabu?   Ak sa ti táto epizóda páčila a chceš počuť pikantné pokračovanie (kde rozoberáme otvorený vzťah, OnlyFans a ďalšie spicy témy), nájdeš ho na našom https://herohero.co/sexualnavychova . Práve teraz môžeš využiť 2-týždňový FREE TRIAL (skúšobnú verziu zadarmo).   Miesta v Sexuálnej Akedémii sa rýchlo plnia. Ak chceš patriť k zakladajúcemu ročníku, prihlás sa tu: https://sexualna-akademia-3e246b.circle.so/checkout/sexualna-akademia   Byť súčasťou Sexuálnej výchovy nie je len o počúvaní podcastu, je to o búraní tabu, ktoré sme spolu načali. VĎAKA VAŠEJ PODPORE tu môžeme byť úprimní, suroví a autentickí. Ste naším bezpečným priestorom, vďaka ktorému ho môžeme tvoriť aj my pre vás. Ďakujeme, že s nami zostávate aj v roku 2026. Máme vás radi! ❤️   Followuj nás na IG: ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ / https://www.instagram.com/sexualnavychova/   Alebo na osobných profiloch: Miška: ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ / https://www.instagram.com/michellegraphy/

Na štátne penzie sa v žiadnom prípade nespoliehajte, odkazuje mladým dátový analytik Ivan Bošňák. Dôchodkové prognózy, ktoré nedávno posielala Sociálna poisťovňa totiž v horizonte desaťročí nemôžu zaručiť vôbec nič. Jedno je však podľa neho isté, éra štedrých penzií je definitívne preč. Dôchodcovia si nemôžu cucnúť z daní viac, než súkromný sektor tých daní vyprodukuje, dodáva Bošňák.Sociálna poisťovňa poslala miliónom Slovákov prognózy ich budúcich dôchodkov. Pre mnohých z nás to bol šok, pre iných zasa hrozba zaspatia na vavrínoch - či skôr holuboch na strechách neistej budúcnosti. Reč čísiel totiž potvrdzuje, že prvý penzijný pilier sa - pod váhou negatívnych demografických trendov, ako aj veľmi zlého stavu verejných financií, ocitá na samej hrane udržateľnosti. Len na 13. Dôchodky štát vydáva takmer miliardu ročne, na dlh.Táto rozšafnosť pritom naráža na katastrofálny stav verejných financií, ktoré sa dostali na trajektóriu gréckej cesty. Navyše, rodí sa čoraz menej detí, slovenská populácia veľmi rýchlo starne a tak systém, kde sa na penziu jedného seniora skladá stále menej pracujúcich, mieri k bodu zlomu.Z akými penziami tak môžu počítať dnešní tridsiatnici a budú ešte vôbec poznať niečo také, ako je štátny dôchodok? No a nie je teda najvyšší čas zatiahnuť za ručnú brzdu a dôchodkový systém zásadne upratať? Téma dnešných Aktualít Nahlas s dátovým analytikom Ivanom Bošňákom.Sledujete Aktuality Nahlas, pekný deň a pokoj v duši praje Braňo Dobšinský.

Na štátne penzie sa v žiadnom prípade nespoliehajte, odkazuje mladým dátový analytik Ivan Bošňák. Dôchodkové prognózy, ktoré nedávno posielala Sociálna poisťovňa totiž v horizonte desaťročí nemôžu zaručiť vôbec nič. Jedno je však podľa neho isté, éra štedrých penzií je definitívne preč. Dôchodcovia si nemôžu cucnúť z daní viac, než súkromný sektor tých daní vyprodukuje, dodáva Bošňák. Sociálna poisťovňa poslala miliónom Slovákov prognózy ich budúcich dôchodkov. Pre mnohých z nás to bol šok, pre iných zasa hrozba zaspatia na vavrínoch - či skôr holuboch na strechách neistej budúcnosti. Reč čísiel totiž potvrdzuje, že prvý penzijný pilier sa - pod váhou negatívnych demografických trendov, ako aj veľmi zlého stavu verejných financií, ocitá na samej hrane udržateľnosti. Len na 13. Dôchodky štát vydáva takmer miliardu ročne, na dlh.Táto rozšafnosť pritom naráža na katastrofálny stav verejných financií, ktoré sa dostali na trajektóriu gréckej cesty. Navyše, rodí sa čoraz menej detí, slovenská populácia veľmi rýchlo starne a tak systém, kde sa na penziu jedného seniora skladá stále menej pracujúcich, mieri k bodu zlomu.Z akými penziami tak môžu počítať dnešní tridsiatnici a budú ešte vôbec poznať niečo také, ako je štátny dôchodok? No a nie je teda najvyšší čas zatiahnuť za ručnú brzdu a dôchodkový systém zásadne upratať? Téma dnešných Aktualít Nahlas s dátovým analytikom Ivanom Bošňákom.Sledujete Aktuality Nahlas, pekný deň a pokoj v duši praje Braňo Dobšinský.

Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju.S ilustrátorem a spisovatelem Vojtěchem Juríkem, kterého ale skoro nikdo nezná jinak než pod uměleckým jménem Vhrsti, mě spojují tři věci. Máme narozeniny ve stejný den, oba píšeme newsletter na Substacku a já mám už nějakých čtrnáct let na Facebooku profilový obrázek, který mi kdysi nakreslil. Během rozhovoru jsme objevili i čtvrtou spojitost: existuje vtip, který Vhrsti nakreslil na motivy mého dávného standupu, ale nikdy mi ho neposlal. Proč, to se dozvíte v podcastu. A já doufám, že kresbu konečně dostanu.Vhrsti je autor, kterého znají nejen, ale hlavně hlavně děti. Nakreslil dvě série večerníčku, a kdyby někoho zajímalo, jak získat vysněnou zakázku každého spisovatele či výtvarníka pracujícího pro děti, tak se to dělá takhle: šel po ulici v Plzni, zazvonil mu mobil a v něm Česká televize. Dodnes si pamatuje, kde přesně to bylo. Míň krásné už je, že honorář nakonec nepokryl ani práci, kterou tomu věnoval. Což není stížnost, jen konstatování. Jak říká, večerníček mu otevírá dveře dodnes - a hlavně ho naučil rozumět vlastnímu kreslení.Mluvili jsme o jeho tátovi, výtvarníkovi samoukovi, vedle kterého se jako dítě styděl kreslit. O tom, proč český kreslený humor prakticky vymřel a co zbylo z časů Dikobrazu. O literární rezidenci v Bratislavě, kde měl napsat román, ale místo toho zjistil, že by se z psaní zbláznil, a tak radši vyrazil do hospody s polským kolegou. I o tom, jaké to je kreslit akty žen, které nejsou modelky - a proč je to pro něj víc stres než potěšení.A samozřejmě došlo na umělou inteligenci. Vhrsti patří k těm, kteří před ní nepanikaří: věří, že lidé budou vždycky chtít vlastni nebo si dívat na obraz, který namaloval člověk. A že nás AI paradoxně tlačí zpátky k papíru, štětci a věcem, které jdou pomalu a ztěžka. Což je myšlenka, která se mi líbí, i když jí možná věřím míň než on.Mimochodem, na otázku, jestli bude svět za deset let lepší, nebo horší, odpověděl bez zaváhání. Jak, to si poslechněte.A připomínám svůj standupový speciál Jednou se tomu zasmějeme v Divadle v Řeznické. Premiéra se povedla, repríza se blíží - lístky najdete na webu divadla. Přijďte, těším se na vás.Přeju příjemný a ničím nerušený poslech.

Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju.Josef Veselka za poslední tři roky nikomu nezachránil život. Což je něco, co je v jeho životě zcela nezvyklé: předtím zachraňoval životy na denní bázi. Ne proto, že je superman nebo má mimořádné schopnosti. Ale protože je kardiolog. Zachraňování životů je něco, co kardiologové dělají běžně. Je to jejich práce. Josef Veselka tuhle práci miloval, a teď ji už tři roky nedělá, a nikoli proto, že si to tak vybral.Disclaimer: Josef Veselka je můj kamarád a známe se dlouho, a myslím i dobře. Nejsem nezaujatý novinář ani komentátor. Tohle je ostatně už pátý podcast za sedm let, který jsme spolu natočili. Ne proto, že bych mu chtěl dělat reklamu nebo propagaci, ani jedno nepotřebuje a nestojí o to. Ale protože se nám spolu dobře povídá.A taky proto, že Josef Veselka má vždycky co říct. Pořád je totiž vědec, a to ne ledajaký: před měsícem mu vyšla studie v The American Journal of Cardiology, a on je jejím prvním autorem. Týká se léku, který může změnit léčbu hypertrofické kardiomyopatie, tedy nemoci, v níž Veselka patří ke světové špičce.Zároveň je spisovatel. Právě vydal thriller Prezidentské konzilium, první díl tetralogie Správci systému. Je o tom, co se stane, když se kolem nemocného prezidenta sejdou chytré hlavy a každá sleduje jiné cíle, než se zdá. Veselka ví, o čem píše: v jednom prezidentském konzíliu, tom Havlově, sám seděl.  Ale pozor, prezident v románu není Havlem inspirovaný. Skoro by se dalo říct, že je charakterově na úplně druhém konci spektra. A vzorem pro Veselkovu postavu nebyl žádný z prezidentů, které Česko mělo. Je to postava komplexní, šokující... a víc neřeknu, protože už bych prozrazoval děj. Veselkova rada budoucím prezidentům mimochodem zní: nechtějte konzilium, chtějte jednoho fachmana.Mluvili jsme o tom, proč Josef Veselka ydržel v německé nemocnici jen čtyři měsíce, přestože tvrdil, že chce pracovat až do smrti. Proč? Třeba proto, že mu tam stokrát řekli, že je překvalifikovaný. Německé zdravotnictví popisuje jako excelovou tabulku, kde má každý své místo — a on byl to číslo v tabulce, které bliká červeně. Povídali jsme si i o tom, co cítil, když policie zatkla ředitele Motola, s nímž si patnáct let tykal, ale který smybolizoval nespravedlnost toho, že po několika dekádách v oboru odešel ze sálu, kde sám sebe vnímal jako nejvíc užitečného. Co tedy cítil? Byly to tři různé emoce a mezi nimi jen dny. Jaké emoce to byly? Poslouchejte.A konečně, mluvili jsme i o tom, proč se v Česku dá koupit lecos, ale špičková zdravotní péče ne, a proč je proto zdravotnictví tak cenná kořist pro politiky. Cennější než například České dráhy.Samozřejmě došlo na umělou inteligenci. Veselka napsal o své nemoci tři knihy a stovku odborných článků, a přesto říká, že v testu z vlastního oboru by ho ChatGPT porazil. Svému chatu říká Maxi a konzultuje s ním i vlastní zdraví. Pokud chcete v AI najít partnera, který vám bude pomáhat, a nikoli bojovat s vašimi lékaři, i to se v dnešní epizodě dozvíte.Připomínám: v pátek 19. června mám v Divadle v Řeznické první reprízu svého standupového speciálu. Hodně mi na tomhle materiálu záleží, nejen proto, že se ke standupu vracím zhruba p roční pauze, a je to osm let od mého posledního sólového speciálu. Ten se jmenoval Manželka mi slíbila černošku, a i o tom bude v Řeznické řeč.Těším se na vás, a lístky si můžete koupit na webu divadla. Odkaz najdete na mém webu Jedno procento. Ještě jednou díky. A teď už …… přeju příjemný a pohodový poslech.

Donald Trump zapowiada najpiękniejsze mistrzostwa świata w historii. Patrząc jednak na grzechotniki, strzelaniny i problemy na granicy, może się okazać, że mecze będą najmniej emocjonującą częścią całego turnieju. Jedno jest pewne – mistrzostwa świata w USA mogą oddzielić chłopców od łapaczy grzechotników. Szkoda tylko Telewizji Polskiej. Bez naszej kadry trudniej będzie uzasadnić półtoragodzinne studia przed i po meczu, zwłaszcza gdy analizowanym hitem dnia będzie starcie Wybrzeża Kości Słoniowej z Curaçao.

Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju.Tomáš Bella patří do všech zmíněných kategorií. Známe se dlouho. Pamatuju ho jako spokojeného redaktora slovenského deníku Sme, pro který jsem před dvaceti lety psal sloupky o technologiích. Pamatuju ho jako rozzlobeného redaktora deníku Sme, když tyto noviny koupila Penta, a on se s dalšími čtyřiceti kolegy rozhodl založit na zelené louce deník nový. A pamatuju ho jako úspěšného redaktora už Denníku N, když nám z vedení pražských Hospodářských novin ukazoval, jak se to dělá získávat platící čtenáře na webu.Pamatuju ho také jako jednoho z těch, s kterými jsme v Praze před patnácti lety zakládali firmu NextBig, s velkými plány a celkem krátkou existencí, ale z ní se pak vylíhla společnost Piano Média, což byl jeden z nejzajímavějších pokusů zpoplatnit média už v evropském, ne-li globálním měřítko. Piano pak několik let Tomáš řídil.A hlavně, Tomáš je jeden z lidí, které když nazvu mediálními nebo technologickými vizionáři, tak to není ironie ani přehánění. Vždycky si s ním rád o tom, co se s médii děje a kam směřují, rád popovídám, a teď dvojnásob proto, že se Denník N rozhodl pro neobvyklé dobrodružství: poté, co spoluvlastní několik českých médií, konkrétně český Deník N a Respekt, nakupoval ještě mnohem dál na Západě. Stal se majitelem bruselského média EU Observer. A Tomáš Bella je muž, který si tenhle projekt vzal na starost a minimálně na čas se do Bruselu přesouvá. Fyzicky i mentálně.O tom všem mluvíme v podcastu. A taky o tom, jak se médium, které patří svým zaměstnancům, brání riziku potenciálního nepřátelského převzetí některým z oligarchů. Proč je někdy nejlepší byznysplán zamířit tam, kde nejsou peníze, nebo si to aspoň všichni myslí. A čemu Tomáš říká reverzní kolonizace.Mluvili jsme ale nejen o médiích. Třeba i o tom, proč mně vadí a Tomášovi nevadí víčka připoutaná k plastovým lahvím, a obecně co Tomáše na Bruselu nejvíc překvapilo. Nápověda: že je levný a plný lidí, kteří opravdu upřímně chtějí, aby svět byl lepší.Dotkli jsme se i tématu, o kterém se Tomáš chystá napsat knihu. Už začal, a teď na ni zrovna nemá úplně moc času, ale prý se k textu určitě vrátí. Téma? Jaké to je být bohatý. Opravdu bohatý. Hodně bohatý. Na Slovensku, ale i obecně. Poslouchejte, dozvíte se víc.A já se ještě pochlubím, že mám za sebou premiéru svého standupového speciálu v Divadle v Řeznické, konala se ve čtvrtek 28. května, bylo vyprodáno a měl jsem z toho radost. Takže vás o to sebevědoměji zvu na na první reprízu už 19. června v pátek. Lístky si kupte na webu divadla a já se na vás těším.Tomáš z Bratislavy asi nepřijede, ale já vás teď zvu k poslechu našeho rozhovoru. Natočili jsme ho v Bratislavě ve studiu Denníku N.Přeju příjemný a nikým a ničím nerušený poslech.

Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju.Jako třeba toho dnešního. Marek Hlavica má za sebou několik kariér: už v druhé polovině osmdesátých let byl úspěšným novinářem v tehdy legendárním Mladém světě, pak ho chvíli řídil jako ředitel, před koncem tisíciletí se přesunul do světa komunikace a reklamy. V ní končil jako konzultant, a dnes je, řečeno nehezkým slovem, papalášem hned ve dvou profesních organizacích. Ale aby jeho seniorská léta nebyla nudná a úřednická, je zároveň aktivním a taky uznávaným muzikantem. Plus tedy ještě právě vydává svou první knihu.O tom všem jsme spolu mluvili. A taky o tom, proč se mu spousta důležitých věcí v života podařila na druhý pokus. Ne na první nebo na třetí, ale nejčastěji právě na ten druhý. Jaký je rozdíl mezi tím, když člověk pracuje v korporaci, anebo když pro korporaci pracuje na volné noze - a budete se divit, souvisí to se zatloukáním hřebíčku do stěny. Mimo jiné.Proč měl v životě štěstí i smůlu, jak se to vezme, na velké a dramatické události. A řeč kupodivu nebyla o revolucích či státních převratech, ale o požáru v pivovaru a bankovní loupeži. Plus jsem se ho zeptal, kým by chtěl být, kdyby dostal možnost žít ještě jeden život. Odpověď vás možná překvapí, jako mě.Povídání s Markem Hlavicou mě bavilo, asi proto, že se známe dlouho, možná třicet let, ale nikdy jsme spolu takto důkladně nemluvili. A tak jsem napjatě poslouchal, když popisoval, jak jednou přišel omylem v Ostravě na jiný koncert, než si vybral - a byl z toho jeden z největších hudebních zážitků. Nebo když vysvětluje, proč se nebojí smrti, ale bojí se budoucnosti.Snad to bude bavit i vás.A připomínám: už příští týden mám v Divadle v Řeznické premiéru se svým novým standupem, je to 28. května, a pokud neseženete lístek, přijďte 19. června na reprízu. Neváhejte, další možnost bude nejdřív na podzim. A to už bude zase asi trochu jiné představení. Jak to už u standupů bývá.Těším se na vás, a přeju dobrý poslech.

Angela Diaz zawiadamia policję, że została napadnięta we własnym garażu przez obcego mężczyznę. Twierdzi, że od miesięcy jest nękana, a w ogłoszeniach na Craigslist ktoś podał jej dane i zasugerował, że chce doświadczyć czegoś potwornego. Razem z mężem, Ianem Diazem, wskazuje podejrzaną: Michelle Hadley, byłą partnerkę Iana. Czy ich podejrzenia okażą się słuszne?

1 kwietnia 2006 roku 27-letni student Brian Shaffer spędzał wieczór ze znajomymi w barze w Columbus. Około 2:00 kamery zarejestrowały, jak wchodzi do środka, ale na żadnym nagraniu nie widać, żeby z tego lokalu wychodził. Co mu się przydarzyło?-----