Podcasts about rakousko

V letošním roce si připomínáme několik výročí moderních dějin. Jednak jde o konec druhé světové války v Evropě a konec války v Tichomoří, zároveň si Rakousko připomíná 70. výročí stažení spojeneckých vojsk a vyhlášení neutrality.

V letošním roce si připomínáme několik výročí moderních dějin. Jednak jde o konec druhé světové války v Evropě a konec války v Tichomoří, zároveň si Rakousko připomíná 70. výročí stažení spojeneckých vojsk a vyhlášení neutrality.

V letošním roce si připomínáme několik výročí moderních dějin. Jednak jde o konec druhé světové války v Evropě a konec války v Tichomoří, zároveň si Rakousko připomíná 70. výročí stažení spojeneckých vojsk a vyhlášení neutrality.

V letošním roce si připomínáme několik výročí moderních dějin. Jednak jde o konec druhé světové války v Evropě a konec války v Tichomoří, zároveň si Rakousko připomíná 70. výročí stažení spojeneckých vojsk a vyhlášení neutrality.

V letošním roce si připomínáme několik výročí moderních dějin. Jednak jde o konec druhé světové války v Evropě a konec války v Tichomoří, zároveň si Rakousko připomíná 70. výročí stažení spojeneckých vojsk a vyhlášení neutrality.

V letošním roce si připomínáme několik výročí moderních dějin. Jednak jde o konec druhé světové války v Evropě a konec války v Tichomoří, zároveň si Rakousko připomíná 70. výročí stažení spojeneckých vojsk a vyhlášení neutrality.

V letošním roce si připomínáme několik výročí moderních dějin. Jednak jde o konec druhé světové války v Evropě a konec války v Tichomoří, zároveň si Rakousko připomíná 70. výročí stažení spojeneckých vojsk a vyhlášení neutrality.

V letošním roce si připomínáme několik výročí moderních dějin. Jednak jde o konec druhé světové války v Evropě a konec války v Tichomoří, zároveň si Rakousko připomíná 70. výročí stažení spojeneckých vojsk a vyhlášení neutrality.

V letošním roce si připomínáme několik výročí moderních dějin. Jednak jde o konec druhé světové války v Evropě a konec války v Tichomoří, zároveň si Rakousko připomíná 70. výročí stažení spojeneckých vojsk a vyhlášení neutrality.

V letošním roce si připomínáme několik výročí moderních dějin. Jednak jde o konec druhé světové války v Evropě a konec války v Tichomoří, zároveň si Rakousko připomíná 70. výročí stažení spojeneckých vojsk a vyhlášení neutrality.

V letošním roce si připomínáme několik výročí moderních dějin. Jednak jde o konec druhé světové války v Evropě a konec války v Tichomoří, zároveň si Rakousko připomíná 70. výročí stažení spojeneckých vojsk a vyhlášení neutrality.

Hluchá místa elektromobility v Česku mizí, síť dobíjecích stanic se rychle rozvíjí. Česká republika ve vyspělosti dobíjení dotahuje západ Evropy, na téměř 50 tisíc osobních aut na elektřinu funguje v tuzemsku 3200 dobíjecích stanic a 5600 dobíjecích bodů. To znamená, že na jeden dobíjecí konektor vychází osm elektromobilů. Průměr EU je přitom zhruba 13 aut, tedy Česko figuruje v horní polovině. Je na tom srovnatelně jako třeba Rakousko, Finsko, Švédsko nebo Francie a lépe než Německo nebo Portugalsko. „Potřeba plánování a přemýšlení, kde dobíjet, je už na českých silnicích mnohem menší. Dostupnost stanic je velmi dobrá,“ říká Tomáš Chmelík, manažer útvaru realizace a správy dobíjecích stanic skupiny ČEZ. ČEZ vlastní zhruba třetinu dobíjecí sítě, nyní ji chce ještě rozvíjet. „Zaměřujeme se teď na výstavbu hlavně výkonnějších stanic, právě ty si z celkového objemu dobíjení ukusují stále větší část. Češi mají o rychlejší dobíjení čím dál větší zájem,“ zmiňuje Chmelík v podcastu HN. Z aktuálních studií a testů starších elektromobilů vyplývá, že super rychlé nabíječky neničí baterie tak, jak se původně myslelo. „Před lety tady panovala obava ze snižování životnosti baterie. Ale jak se postupně ojetá auta dostávají na testy, ukazuje se, že vliv na kvalitu baterie je menší, než se čekalo. Ten pohled, že u vysoce výkonných stanic budu dobíjet jen svátečně, už dávno neplatí,“ konstatuje Chmelík. Nejpozději od dubna 2027 budou muset být na všech výkonnějších stanicích platební terminály pro platbu kartou.

Obora Soutok se rozprostírá se severně od soutoku Moravy a Dyje, na území takzvaného Dyjského trojúhelníku a je vklíněna mezi Rakousko a Slovensko. Obora nabízí jedinečnou atmosféru lužního lesa, který je protkán vodními kanály, slepými rameny a tůněmi a roste tam řada cenných mohutných stromů.

Obora Soutok se rozprostírá se severně od soutoku Moravy a Dyje, na území takzvaného Dyjského trojúhelníku a je vklíněna mezi Rakousko a Slovensko. Obora nabízí jedinečnou atmosféru lužního lesa, který je protkán vodními kanály, slepými rameny a tůněmi a roste tam řada cenných mohutných stromů.

Obora Soutok se rozprostírá se severně od soutoku Moravy a Dyje, na území takzvaného Dyjského trojúhelníku a je vklíněna mezi Rakousko a Slovensko. Obora nabízí jedinečnou atmosféru lužního lesa, který je protkán vodními kanály, slepými rameny a tůněmi a roste tam řada cenných mohutných stromů.

Obora Soutok se rozprostírá se severně od soutoku Moravy a Dyje, na území takzvaného Dyjského trojúhelníku a je vklíněna mezi Rakousko a Slovensko. Obora nabízí jedinečnou atmosféru lužního lesa, který je protkán vodními kanály, slepými rameny a tůněmi a roste tam řada cenných mohutných stromů.

Obora Soutok se rozprostírá se severně od soutoku Moravy a Dyje, na území takzvaného Dyjského trojúhelníku a je vklíněna mezi Rakousko a Slovensko. Obora nabízí jedinečnou atmosféru lužního lesa, který je protkán vodními kanály, slepými rameny a tůněmi a roste tam řada cenných mohutných stromů.

Obora Soutok se rozprostírá se severně od soutoku Moravy a Dyje, na území takzvaného Dyjského trojúhelníku a je vklíněna mezi Rakousko a Slovensko. Obora nabízí jedinečnou atmosféru lužního lesa, který je protkán vodními kanály, slepými rameny a tůněmi a roste tam řada cenných mohutných stromů.

Obora Soutok se rozprostírá se severně od soutoku Moravy a Dyje, na území takzvaného Dyjského trojúhelníku a je vklíněna mezi Rakousko a Slovensko. Obora nabízí jedinečnou atmosféru lužního lesa, který je protkán vodními kanály, slepými rameny a tůněmi a roste tam řada cenných mohutných stromů.

Obora Soutok se rozprostírá se severně od soutoku Moravy a Dyje, na území takzvaného Dyjského trojúhelníku a je vklíněna mezi Rakousko a Slovensko. Obora nabízí jedinečnou atmosféru lužního lesa, který je protkán vodními kanály, slepými rameny a tůněmi a roste tam řada cenných mohutných stromů.

Obora Soutok se rozprostírá se severně od soutoku Moravy a Dyje, na území takzvaného Dyjského trojúhelníku a je vklíněna mezi Rakousko a Slovensko. Obora nabízí jedinečnou atmosféru lužního lesa, který je protkán vodními kanály, slepými rameny a tůněmi a roste tam řada cenných mohutných stromů.

Lichtenštejnsko je malá země obklopená velkými pivními hráči. Rakousko na jedné straně, Švýcarsko na druhé. Možná i proto tam víc než sto let žádný vlastní pivovar neexistoval. Dnes Brauhaus nedaleko Vaduzu vyrobí asi 300 tisíc litrů ročně, což dělá patnáct půllitrů na Lichtenštejnce. Není to moc, ale i tak jejich pivo získalo evropskou zlatou medaili.Všechny díly podcastu Zápisník zahraničních zpravodajů můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

21. srpna 1968 přerušil rakouský rozhlas běžné vysílání – v sousedním Československu začala vojenská invaze. Rakousko od prvních chvil informovalo otevřeně a Čechům a Slovákům vyjadřovalo solidaritu. Právě v Rakousku našlo mnoho Čechoslováků po srpnové okupaci nový domov.Všechny díly podcastu Seriál Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Letos si připomínáme několik třicátých výročí v souvislosti s válkami na Balkáně: mimo jiné operaci Bouře, která znamenala konec bojů v Chorvatsku. Ty mají u nás zvláštní privilegium – na rozdíl od konfliktu v Bosně, bombardování Bělehradu pod hlavičkou NATO nebo války v Kosovu je válka o Chorvatsko v podstatě zapomenutá. Jako by se nikdy neodehrála, rozhodně jsme dávno zapomněli, jak k ní došlo, kvůli čemu se vedla, jak se vyvíjela, jak skončila. Jediné, co nám ji dlouho připomínalo, byly rozmlácené domy, kolem kterých jsme jezdili na dovolenou k moři. „Protože cesta k němu vede právě přes některá z území, kde dříve žili Srbové,“ připomíná v další epizodě sourozeneckého podcastu Jakuba a Lukáše Novosadových historik Boris Mosković a dodává: „Češi na tu válku zapomněli nejspíš právě kvůli svým dovoleným. Do Chorvatska se přece jezdí za krásnými zážitky, za sluncem, k vodě, na koupačku, za bezstarostností, a nic z toho si nikdo nechce kazit připomínkami nějakých zvěrstev.“Než se ovšem hovor dostane k samotné válce, je potřeba probrat okolnosti, které jí předcházely: například desetidenní válku o Slovinsko neboli o první území, které se odtrhlo od svazové Jugoslávie. A to na základě přesvědčivého referenda, v němž pro samostatnost země hlasovalo osmdesát osm procent voličů. Slovinsko ale mělo oproti jiným jugoslávským zemím minimálně tři nesporné výhody, které jeho odchod z federace usnadnily a které zapříčinily, že mu v odchodu nikdo pořádně nebránil: ve Slovinsku se mluví jiným jazykem, je to země národnostně homogenní a nemá žádné velké hraniční spory. Jinak je tomu právě v Chorvatsku. Tam tehdy, to jest v roce 1990, rovněž proběhlo referendum o odtržení, rovněž bylo úspěšné, leč jeho legitimita byla zpochybněna už tím, že se ho neúčastnili chorvatští Srbové, tedy více než půlmilion lidí, který tvořil asi dvanáct procent obyvatelstva země.A proč vůbec došlo k referendům? To byl zase výsledek dvou jugoslávských tendencí: po decentralizaci a po dekomunizaci či demokratizaci společností, jež se projevily ve volbách v roce 1990 – volbách v jednotlivých svazových zemích, v nichž někde vyhrála opozice a někde postkomunistická tradice. Přičemž k volbám na federativní úrovni už nikdy nedošlo, předběhl je rozpad země. V samotném Chorvatsku vyhrál volby Franjo Tuđman, kromě jiného někdejší disident, jenž byl v Jugoslávii dvakrát zavřen do vězení. Tuđman nabídl ve svém programu Chorvatům smír: politika ve stylu „co jsme si, to jsme si, hlavně že jsme všichni Chorvati“, která chtěla urovnat bolavé vzpomínky chorvatské společnosti na svou vlastní ustašovskou minulost, slavila úspěch. Stejně jako příslib konfederace se Srbskem – protože otevřeně propagovat odtržení si v kampani Tuđman ještě netroufl.Následovalo ovšem to, co se dalo čekat: vzpoura chorvatských Srbů a pokusy o vyjednávání o podobě soužití; jenže nedostatečné. Zkrátka už všechno – z dnešního pohledu patrně nezadržitelně – směřovalo k násilnému řešení donedávna zdánlivě poklidného soužití dvou národů. V podstatě se čekalo na první oběť, která konflikt vyostří a naplno spustí. Podcast mimochodem probírá také to, jak na situaci reagovaly další okolní státy jako Rakousko nebo Itálie, jaký vliv měla na dějiny jugoslávská mediální situace a kupříkladu neexistence centralizované televize. „Když mluvíme o chorvatské válce, je důležité si říct, že vlastně neznáme její začátek. Ani v chorvatském prostředí se dodnes neví, co za něj považovat, co byla ta poslední kapka,“ připomíná Boris Mosković. „Možná za to může fotbal, derby mezi Záhřebem a Bělehradem, kde Chorvaté poprvé viděli otevřené násilí. Ale shoda na tom není.“Víc v nové epizodě

„Dávám zpětnou vazbu, ať už je to k interiéru, k servisu nebo k jídlu. A ty podniky s tím neumějí většinou pracovat. Sedm z deseti s tím neumí pracovat, urazí se. “ říká herec, moderátor a food bloger Lukáš Hejlík v dalším díle Mediálního cirkusu. Podle něj u nás chybí kritická gastro novinařina. Lukáš Hejlík je muž mnoha profesí a zájmů. Vedle herectví se nejvíc proslavil jako autor scénického čtení Listování a zejména projektu Gastromapa. V rámci něj už více než jedenáct let projíždí Českou republiku a upozorňuje na podniky, ve kterých mu chutnalo nebo ho nějak zaujaly. O svých zážitcích napsal několik knih a vášeň pro gastronomii promítá i do svého podcastu. Zájem Čechů o dobré jídlo a pití podle něj stále roste. Přispěly k tomu i tipy, které sdílí ve své Gastromapě a na sociálních sítích? „Věřím, že třeba můžu za počet kaváren, které v Česku jsou. A že se z Česka stala doslova světová velmoc,“ říká Hejlík s úsměvem a hned dodává: „Ale určitě k tomu přispěly i různé televizní pořady a kuchařské show. A také to často přisuzuji tomu, že my v tomto ohledu nemáme takový historický nános, jako mají země jako třeba Rakousko nebo Itálie, kde máte tu tradici nepřerušenou. Vidíte to na celém středoevropském bloku, ta revoluce se děje i v Polsku nebo na Slovensku.“Tím spíše ho překvapuje, že z tradičních médií v posledních letech téměř vymizela rubrika gastronomických recenzí. „Je strašná škoda, že gastronomie byla pokrytá médii v době, kdy nebyla takovým tématem, jako je dnes. Po covidu se to zase strašně rozjelo. Vidíte, jak to stále turbulentně stoupá. Teď nemyslím, že se otevírají nové podniky, ale jakým je to tématem. Dřív to byla otázka pro pár snobů, ale najednou gastronomie takzvaně odhodila bílé rukavičky a hrozně se otevřela a měla pokérované ruce.“Práci gastro novinářů dnes přebírají hlavně influenceři, kteří se podle Hejlíka soustředí spíše na pozitivní obsah: „Influenceři vám neřeknou, že to bylo špatné. Je tady obrovský prostor pro influencery, novináře, který budou kritičtí. I třeba pro podcast, který by šel a pomlouval, že to bylo špatné, že to bylo třeba rozvařené. Prostě negativní věci, ale opodstatněné,“ říká. Psala mi maminka provozovatele v slzáchSám autor Gastromapy uznává, že ve svém hodnocení restaurací a kaváren většinou zmiňuje také hlavně to pozitivní. Zda se do kritiky pustí, prý v současnosti hodně zvažuje. „Víte, kdy jsem o tom nepřemýšlel? Když to četlo dvacet lidí, to mi to bylo úplně jedno, to jsem to kosil, byl jsem tvrdý. Ale místo na to tady v mediálním prostoru rozhodně je. Ať přijde někdo, kdo bude tvrdý a kdo si to obhájí!“ I on ale musí být někdy kritický. Což podle něj podniky nenesou dobře. „Dávám zpětnou vazbu k interiéru, k servisu nebo k jídlu a ty podniky s tím neumějí většinou pracovat. Kdybych to měl říct procentuálně, tak sedm z deseti s tím neumí pracovat, urazí se. Celá ta scéna je pořád velmi mladá, je to velmi křehké. Hospodských u nás si vážím, obdivuji je. Ale oni to často staví jako: ‚Co mi tady bude kdo vykládat? Já vím moc dobře, jak to dělat,‘“ myslí si food bloger.„Měl jsem takovou kauzu, kdy jsem byl na jednom malém městě v burgrárně, kde jeden burger byl úplně super a druhý nafutrovaný kupovanými věcmi. Říkám: ‚Tak proč jich má na meníčku dvacet, proč jich nedělá šest?‘ Také to tam smrdělo, prostě burgárna. Tak jsem podotknul, že tam bylo tísnivě, jinak ale super. A hrozná smršť. Napsala mi maminka toho provozovatele v slzách, že budou muset zavřít,“ popisuje Hejlík. Jeho připomínky ale ve výsledku restauraci pomohly: „Za tři týdny zkrátili menu, vymalovali a nějak se s tím popasovali. A lidi psali: ‚Tyjo, konečně to někdo řekl nahlas!‘“Nezamknout to moc brzoVedle gastronomie a herectví je Lukáš Hejlík také nadšený fanoušek podcastů. Točí svůj vlastní audiopořad, vedle toho stíhá poslouchat velkou část podcastů, které česká scéna napříč žánry nabízí, a v posledních letech zároveň moderuje vyhlášení ankety Podcast roku. Původně okrajový formát si v Česku získává stále větší oblibu - a podcastů každý rok také přibývá. „Loni to bylo 700 nových, letos 800. Samozřejmě jich taky spousta končí. To si pojďme říct,“ podotýká Hejlík. Roste u nás stále i počet posluchačů podcastů? Měli by takový obsah vytvářet také veřejnoprávní média? A proč je podle Lukáše Hejlíka podcast jako rozečtená knížka? --Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Jak se Rakousko vyrovnává s následky tragédie na střední škole ve Štýrském Hradci? Jak se k tragické události staví politici a média? A ozývají se hlasy volající po zpřísnění podmínek pro držení střelných zbraní? „Objevují se diskuze o tom, zda v Rakousku není příliš liberální zákon o držení střelných zbraní. V Rakousku je asi 370 tisíc lidí, kteří ji mají,“ uvádí v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu český velvyslanec ve Vídni Jiří Šitler.

Jak se Rakousko vyrovnává s následky tragédie na střední škole ve Štýrském Hradci? Jak se k tragické události staví politici a média? A ozývají se hlasy volající po zpřísnění podmínek pro držení střelných zbraní? „Objevují se diskuze o tom, zda v Rakousku není příliš liberální zákon o držení střelných zbraní. V Rakousku je asi 370 tisíc lidí, kteří zbraň mají,“ uvádí v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu český velvyslanec ve Vídni Jiří Šitler.

Jak se Rakousko vyrovnává s následky tragédie na střední škole ve Štýrském Hradci? Jak se k tragické události staví politici a média? A ozývají se hlasy volající po zpřísnění podmínek pro držení střelných zbraní? „Objevují se diskuze o tom, zda v Rakousku není příliš liberální zákon o držení střelných zbraní. V Rakousku je asi 370 tisíc lidí, kteří zbraň mají,“ uvádí v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu český velvyslanec ve Vídni Jiří Šitler.Všechny díly podcastu Dvacet minut Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Rakousko zažilo tragický útok střelce na střední škole. Co se po něm může změnit v rakouské společnosti? Jaké otázky budou mít na ODS na večerní schůzce zástupci STAN a jak si představují vyvození politické odpovědnosti, po kterém volají? A jak si aktivistka Greta Thunbergová, která se vydala do Pásma Gazy, představuje svobodnou Palestinu?

Rakousko zažilo tragický útok střelce na střední škole. Co se po něm může změnit v rakouské společnosti? Jaké otázky budou mít na ODS na večerní schůzce zástupci STAN a jak si představují vyvození politické odpovědnosti, po kterém volají? A jak si aktivistka Greta Thunbergová, která se vydala do Pásma Gazy, představuje svobodnou Palestinu?

Rakousko zažilo tragický útok střelce na střední škole. Co se po něm může změnit v rakouské společnosti? Jaké otázky budou mít na ODS na večerní schůzce zástupci STAN a jak si představují vyvození politické odpovědnosti, po kterém volají? A jak si aktivistka Greta Thunbergová, která se vydala do Pásma Gazy, představuje svobodnou Palestinu?Všechny díly podcastu Hlavní zprávy - rozhovory a komentáře můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Radikálům změna vlády nestačí, chtějí změnu režimu. Proč přestalo být Rakousko lídrem „šetrných“ v Evropské unii. Chytré nášlapné miny jako způsob odstrašení Rusů.

Nový rakouský kancléř Christian Stocker nepatří k politikům, kteří by byli rozenými tribuny lidu. Jeho veřejná vystoupení jsou maximálně věcná a klidná. Faktem je, že Stockerovi v těchto dnech ani nic jiného nezbývá. Rakousko totiž v krátké době postihla smršť špatných zpráv.

Slovensko se v těchto dnech potýká s nákazou kulhavky a slintavky. Rakousko kvůli tomu zavedlo na hranicích se Slovenskem a Maďarskem zákaz dovozu živých zvířat, ale i čerstvých produktů z nich. Má jít o hovězí dobytek, prasata i ovce. Podobná opatření přijala i Česká republika, takže se ze Slovenska nesmí dovážet tepelně neopracované masné výrobky.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Patřil mezi takzvané muže 28. října, do české politiky ale zasáhl už mnohem dřív. Vystudovaný právník Alois Rašín byl poslancem už za Rakousko-uherské monarchie.

Patřil mezi takzvané muže 28. října, do české politiky ale zasáhl už mnohem dřív. Vystudovaný právník Alois Rašín byl poslancem už za Rakousko-uherské monarchie.

Hned první den roku 1995 připomněl České republice jeden z jejích tehdejších cílů. Prvního ledna se totiž Evropská unie rozšířila o Rakousko, Finsko a Švédsko. Přidat se k nim, o to tehdy Česká republika hodně stála. A také o vstup do Severoatlantické aliance.Všechny díly podcastu Archiv Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

KOMPLETNÍ DÍL NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION, DOSTUPNÝ JE TAKÉ V RÁMCI KLUBOVÉHO PŘEDPLATNÉHO DENÍKU N „V našich končinách je Eurovize vykreslovaná jako šaráda, pro mě je to hudební olympiáda,“ říká slovenský zpěvák Adam Pavlovčin aka ADONXS, který bude letos v nejsledovanější hudební soutěži na světě reprezentovat Českou republiku s novým hitem Kiss Kiss Goodbye. Ve Studiu N otevřeně mluví o politice v hudbě, o kritice, že coby Slovák reprezentuje Česko, o šancích Slovenska na návrat do Eurovize i o tom, zda by Praha zvládla uspořádat tak velkolepou show. Podívejte se na celý rozhovor.  

Už podruhé ve stále ještě mladém roce 2025 ztroskotal v Rakousku pokus o vytvoření nové vlády. Jestliže začátkem ledna vyšlo na prázdno několikaměsíční úsilí konzervativních lidovců, sociálních demokratů a liberálů, nyní zkrachovaly rozhovory pravicových Svobodných a lidovců.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Kdo může za to, že Rakousko ani po čtyřech měsících stále nemá vládu? Rozpad Západu. Dvě zmužilé ženy proti Donaldu Trumpovi. Koblížek s kvérem, vnucovaný hrdina ruských dětí. Lithium vyhrává nad demokracií.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Proruský, ultrapravicový, lidový. Taková přízviska dávají média Herbertu Kicklovi, pravděpodobnému budoucímu kancléři Rakouska. Šéfuje straně s nacistickou minulostí. Nemá z toho někdo strach? Téma pro analytičku Kateřinu Vnoučkovou z Asociace pro mezinárodní otázky. Ptá se Matěj Skalický.Všechny díly podcastu Vinohradská 12 můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Proruský, ultrapravicový, lidový. Taková přízviska dávají média Herbertu Kicklovi, pravděpodobnému budoucímu kancléři Rakouska. Šéfuje straně s nacistickou minulostí. Nemá z toho někdo strach? Téma pro analytičku Kateřinu Vnoučkovou z Asociace pro mezinárodní otázky. Ptá se Matěj Skalický.

Investiční společnost Thein, kterou založil bývalý podnikatel a vrcholový manažer ve službách PPF Tomáš Budník, letos oslaví pět let své existence a nadechuje se k dalšími velkému kroku. V rámci jeho průmyslové nohy otevírá nový fond, do kterého by mělo v následujícím roce a půl přitéct až pět set milionů eur. Proinvestovat je chce v DACH (Německo, Rakousko, Švýcarsko) regionu, kdy i přes, nebo právě kvůli současnému zpomalení některých segmentů jako je automotive vidí investiční příležitosti. „Vidíme opravdu velký potenciál právě v tom, že můžeme kupovat firmy v DACH regionu, u kterých teď valuace budou nižší a na druhé straně mohou mít přidanou hodnotu s našimi českým firmami,“ říká v dalším Forbes Byznys podcastu Filip Budník, syn zakladatele Tomáše Budníka a investiční ředitel fondu Thein Industry. Jaká byla cesta Filipa Budníka do pozice investičního ředitele? Jak ve svých třiceti letech zvládá zodpovědnost za peníze nejen investorů, ale i své rodiny? A kdy se dočkáme reálného využití vodíku v průmyslu či dopravě? To vše si poslechněte v podcastu.

Hned druhý den po pádu režimu Bašára Asada začaly vlády některých evropských zemí hromadně pozastavovat vyřizování žádostí o udělení azylu syrským uprchlíkům, píše nezávislý ruský portál Meduza. Mezi prvními o tomto opatření informovalo Německo, po něm následovalo Rakousko, Velká Británie, Holandsko, Švédsko a několik dalších zemí. Francouzské ministerstvo vnitra oznámilo, že možnost pozastavit přijímání žádostí od Syřanů zvažuje, ale ještě k němu nepřikročilo.

V posledních dekádách své existence nebylo Rakousko-Uhersko zrovna pokrokovým státem. I přesto se mezi jeho obyvateli našli mnozí vynálezci a konstruktéři.

V posledních dekádách své existence nebylo Rakousko-Uhersko zrovna pokrokovým státem. I přesto se mezi jeho obyvateli našli mnozí vynálezci a konstruktéři.

Přibývá útoků na zaměstnance Úřadu práce. Proč se zvyšuje agresivita klientů a jak tomu chce vedení úřadu čelit? Ruský producent plynu Gazprom uvedl, že dnes do Evropy přes Ukrajinu pošle stejné množství jako v pátek, a to navzdory oznámení, že ode dneška ukončuje dodávky plynu do Rakouska. Co to pro Rakousko znamená? Jaké zájmy sledují Spojené státy a Čína na summitu asijsko-pacifického hospodářského společenství v Limě?

Přibývá útoků na zaměstnance Úřadu práce. Proč se zvyšuje agresivita klientů a jak tomu chce vedení úřadu čelit? Ruský producent plynu Gazprom uvedl, že dnes do Evropy přes Ukrajinu pošle stejné množství jako v pátek, a to navzdory oznámení, že ode dneška ukončuje dodávky plynu do Rakouska. Co to pro Rakousko znamená? Jaké zájmy sledují Spojené státy a Čína na summitu asijsko-pacifického hospodářského společenství v Limě?

Fenomén, podle kterého vítězové parlamentních voleb nakonec mohou skončit zcela mimo vládu, není vůbec nový, známe ho i od nás. Podobný osud by mohl stihnout také rakouské pravicové Svobodné, kteří vyhráli volby do Národní rady. Bylo to přitom vůbec poprvé, co nezvítězili konzervativní lidovci, nebo sociální demokraté, kteří téměř osm desítek let dominovali místní politiku. A jak tvrdí kritici, dlouhá léta se přitom nerozpakovali považovat Rakousko za svou kořist.

Analytička Kateřina Hloušková vyvrací řadu mýtů, které fungují v obecném povědomí. První: české školství je podfinancované. Jasnými argumenty dokládá, že za posledních devět let vzrostl rozpočet tohoto resortu o sto procent, což nemá obdobu v jiných oblastech. V poměru k HDP jsme také nad průměrem Evropské unie a vynakládáme na školství více peněz než sousední Rakousko. Říká, že neplatí úměra, že více peněz znamená automaticky lepší výsledky. Důvod? Sama říká, že neexistuje žádný způsob zpětné vazby, který by školy hodnotil jak po stránce kvality výuky, tak třeba efektivity vynakládaných peněz. Také vyvrací pověru, že čeští učitelé jsou přetížení měřeno počtem žáků na jednoho učitele. Dokládá, že dnes je v Česku 11 žáků na jednoho učitele, zatímco například ve Francii 17. Popisuje také testování PISA, kde čeští žáci a studenti sice jsou nad průměrem EU, ale neustále klesají. Podle ní je nejvíc alarmující 60procentní funkční negramotnost učňů z maturitních oborů. Zamýšlí se také nad tím, jak je možné, že evidentní úspěch v podobě digitalizovaného přijímání studentů na střední školy není více oceňován. V podcastu se také bavíme o koncepci lyceí, jimž Hloušková věří jako možnosti rozšířit počty budoucích řemeslníků, kteří budou šířeji připraveni na život. Kompletní hodina a půl o všem možném na Forendors.cz