Kecy a politika

Andrej Babiš má sice stále podporu u zhruba třetiny českých voličů, ale vidí, že jeho kredit v určitých krajích upadá. Typické je to na severu Čech, kde v řadě měst propukají korupční skandály komunálních politiků hnutí ANO. Babiš je současně pod tlakem své kauzy Čapí hnízdo, kterou minulý týden řešil odvolací vrchní soud a 23. června by se měl vynést nějaký verdikt – buďto Babiše pravomocně osvobodí, nebo vrátí celou věc pražskému městskému soudu, který se už jednou s připomínkami vrchního soudu nevypořádal. Na druhou stranu nemá pravdu Babiš, když tvrdí, že ho někdo chce poškodit před volbami. Pokud ho soud osvobodí, jistě to využije jako bič na soudy a vládu. Pokud vrátí kauzu k dalšímu projednání, povleče se celý případ odhadem ještě dva roky. Rozhodně nebude na podzim přebírat premiérskou funkci jako pravomocně odsouzený. Problém je jiný. Jestli platí staré rčení, že ryba smrdí od hlavy, má Andrej Babiš těžkou pozici v tom, jak disciplinovat své straníky, kteří jen – v rámci tiché dohody – napodobují Babišovo chování. Aby všechny tyhle kauzy překryl, zbývá mu už jediné – demonstrativně rozpustit například krajskou organizaci v Ústí a vybudovat ji odznova, jako kdysi krajskou organizaci ANO na jižní Moravě. I tak mezi některými jeho spolustraníky bude viset němá otázka: proč ty, Andreji, můžeš a my ne?

Petros si tentokrát pozval dva kamarády, kteří rozumějí Izraeli a Blízkému východu lépe než on – Jakuba Szántó a Pavla „Pawluschu“ Novotného. Společně probrali nejen aktuální situaci v Izraeli a Gaze, ale i širší souvislosti v regionu. Řeč přišla na financování Hamásu a roli, kterou v tom hraje Netanjahu, důvody, proč válka v Gaze trvá tak dlouho, a také na to, jak ovlivňuje soukromé problémy izraelského premiéra. Mluvili i o roli Saúdské Arábie, Spojených států a Turecka v mírových jednáních, stejně jako o situaci v Sýrii a vlivu Íránu. Došlo i na to, jak je o válce v Gaze referováno u nás a jaký je český pohled i postoj k tomuto konfliktu.

Po hnutí Stačilo! a STAN zveřejnili obrys svého programu i Piráti. Jen hnutí ANO nadále mlčí a ústy svého předsedy Babiše tvrdí, že s programem voliče seznámí až tři týdny před říjnovými volbami. Zatím je patrné, že volební trendy určují leví nebo praví populisté. Jsou to oni, kteří šermují nulovou sazbou DPH na potraviny (Jana Bobošíková), čímž strhávají ostatní strany k nápodobě. Volební sliby jsou rámovány evropským způsobem uvažování ve stylu musíme víc zbrojit a současně nepřestat zavádět ambiciózní Green Deal, a pokud možno nezvyšovat daně. Výsledkem nemůže být nic jiného než nástup plíživé inflace, která sníží zadlužení států. Druhým extrémem je redukovat politiku na marketingové kejkle. Politický marketing je ve skutečnosti způsob, jak účinnou formou sdělit voličům svůj program. Není to však obsah, jen forma sdělení. Bohužel část politických stran, jako ANO nebo STAN, zaměňují obsah za formu. Pak se přitom dopouští populistického nadbíhání svým socialisticky myslícím voličům, anebo sklouzávají k morálnímu kýči, jako hnutí STAN svým videem, v němž se snaží okázale pomoci rodině se třemi postiženými dětmi. Je samozřejmě správné, když politici využívají své známosti k podpoře dobré věci. Je eticky nepřijatelné a navíc kýčovité, když využívají bezmoc těchto lidí v předvolebním boji. Zdá se, že letošní sněmovní volby budou festivalem populismu.

Vrbětice: ruská operace, která změnila Česko. Tak se jmenuje nová kniha investigativního novináře Jaroslava Spurného, která nejen mapuje známá fakta ohledně největšího teroristického útoku v dějinách Česka, ale přináší i nové a nečekané souvislosti.Podcast Kecy a politika věnoval celé kauze před čtyřmi roky první dvě epizody. Byly založeny na kritice postojů tehdejšího prezidenta Miloše Zemana, který se – z tehdejšího a hlavně z dnešního pohledu – mýlil téměř ve všem.Autor knihy vychází ze zprávy Národní centrály boje proti organizovanému zločinu, která detailně popisuje všechny okolnosti předcházející výbuchu muničního skladu ve Vrběticích, jehož výsledkem byli dva mrtví a evakuované okolní vesnice.Přestože k celé události došlo už v roce 2014, zlom ve vyšetřování nastal až o čtyři roky později, kdy se dva ruští agenti pokusili ve Velké Británii zavraždit agenta Skripala a jeho dceru Julii. Následně došlo k prozrazení obou tváří a český vyšetřovatel si je ztotožnil s lidmi, kteří se v roce 2014 motali kolem Vrbětic.O těchto a dalších souvislostech nový speciál podcastu Kecy a politika.

Hnutí ANO je sice hlavním favoritem sněmovních voleb, ale Andrej Babiš má oprávněný dojem, že volební kampaň i preference stagnují. Čtyři měsíce před volbami proto vyměnil hlavního manažera kampaně Jana Richtera za podnikatele Jakuba Střeštíka.Co ANO škodí a co je limituje? Babiš těžce nese skandály ústecké organizace ANO, která se v řadě míst chová jako mafie na dobytém území. Rovněž mu škodí zahraničněpolitické spojenectví s premiérem Ficem, Orbánem a prezidentem Trumpem. Trpí tím hlavně jeho středoví, váhaví voliči, takže Babiš doporučuje jedno: dělat předvolební veselice s lidmi a nemluvit o zahraniční politice.Babiš také ustupuje od konzervativního nátěru, který si před časem pro ANO pořídil. Jednak tomu jeho voliči příliš nerozumějí a současně se uvnitř evropské frakce Patrioti pro Evropu příliš umazal od stran, které dělají proputinovskou politiku, což jeho nevyhranění voliči nenesou dobře.Vytáhl proto ekonomická témata a na billboardech srovnává ceny výrobků před covidem a dnes. Podle údajů Světové banky jsou však ve světě oproti roku 2019 potraviny obecně dražší o 27 procent a zemědělské komodity dokonce o 40 procent.To Tomio Okamura jde ještě dál – na svých mítincích nabízí pivo, ovoce a zeleninu, jejichž ceny se přibližují těm před 45 lety!To Filip Turek z Motoristů má úplně jiné starosti. Jeho svět chlapeckých snů a fikcí, který ztvárnil ve své autobiografii, rozmetala dvojice analytiků Mahdalová–Škod, když doložili, že jeho úspěchy „formulového jezdce“ jsou jedna velká lež.Vzpamatují se Motoristé z téhle rány?

V rozhovoru s Davidem Navrátilem, hlavním ekonomem České spořitelny, byla hlavním tématem studie, která sledovala populistické vlády od roku 1900 do roku 2020 po celém světě. Studie porovnávala vývoj HDP během vládnutí populistů oproti obdobím nepopulistických vlád.Za populistických vlád kleslo HDP o 5–10 %, populistické vlády v průměru vládly dvakrát déle než nepopulistické a dopady poklesu HDP trvaly až patnáct let.Co způsobuje takový pokles? Proč populistické vlády nakonec nikdy nesplní, co slibovaly svým voličům? Proč se nejchudší lidé, kteří populisty přivedou k moci, mají na konci jejich vlád mnohem hůře?Probrali jsme tyto a mnoho dalších zajímavostí souvisejících s tématem populistických vlád a jejich dopadů na ekonomiku a prosperitu státu.

Orwell napsal, že „kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá také minulost.“ V posledních týdnech jsme byli svědky toho, jak si někteří politici vytahují z historie symboly a události, aby jimi zdůvodnili své politické kroky.Minulý týden na pražském náměstí Republiky a nedalekém Staroměstském náměstí demonstrovaly proruské politické strany. První z nich měla podtitul demonstrace „Za urovnání vztahů s Ruskou federací.“ Na demonstraci mluvil také bývalý politik z devadesátých let Miroslav Sládek. Na jeho příběhu je možné popsat, jak se posunula politika. Tento zakladatel českého populismu byl vždy primárně protiněmecký, stejně jako většina radikálních stran z okraje společnosti. Dnes vidí hlavní zlo v Evropské unii a naopak vyzdvihuje dobré vztahy s Ruskem.Ještě výraznější posun se odehrál na Slovensku. Svou cestou na oslavy výročí konce války v Moskvě premiér Fico jen zvýraznil svou proruskou politiku, která je raritní v celé Evropě. Slučuje v sobě fašistické a komunistické tradice a směřuje slovenskou zahraniční politiku na Východ.Fico nikdy nedělal konzistentní zahraniční politiku, ta vždycky byla jen odleskem politiky vnitřní, které všechno přizpůsoboval. Z jeho kroků lze vyčíst, že počítá s předčasnými volbami a svou obhajobou ruských zájmů chce na svou stranu přitáhnout voliče ze Slovenské národní strany a Republiky. Celé Slovensko tím však vtahuje do izolace.

O otevření pobočky ÚOCHB v Bostonu a problémech americké vědy po nástupu Trumpa. O vývoji léku, který funguje jako očkování proti AIDS.Jak moc se vychýlí politické kyvadlo v USA zleva doprava a kde se zastaví. O problémech se svobodou slova před Trumpem a po jeho nástupu.Proč utíkají američtí vědci do Evropy a proč tak rádi míří do Prahy? K čemu může vést zákaz výzkumu infekčních chorob současnou americkou vládou? A jak změní výzkum léků nástup AI.

Tento týden je plný výročí spojených s koncem druhé světové války. Nejde mluvit o konci druhé světové a nepromluvit o jejím počátku, spadajícím do konce třicátých let, kdy se Adolf Hitler pokusil zničit Československo.V době Mnichova, koncem září 1938, hrály západní země o čas, protože potřebovaly několik let na přezbrojení před další válkou. Proto naznačily, že se raději dohodnou s Německem, než aby splnily spojeneckou smlouvu s Československem a zaútočily na hitlerovský stát. Československo nejdříve mobilizovalo 1,2 milionu lidí, aby později kapitulovalo před Hitlerovým nátlakem.Tehdejší politický stratég Edvard Beneš vsadil na to, že půjde jen o prolog ke světové válce, která pomůže obnovit republiku. To se v roce 1945 podařilo, ale postupné sovětizaci země stejně nezabránil.V podcastu se pokoušíme popsat pozadí Pražského povstání, stejně jako okupace v srpnu 1968. Snažíme se najít paralely s dnešní situací v podobě rusko-ukrajinské války. Jaké to jsou?Hitler přesvědčil svět, že mu jde o práva sudetských Němců, přestože to byl jen předstupeň k rozpoutání války. Také prezident Putin přesvědčuje svět, že Ukrajina je jenom mylná státní existence a vojenskou operací chce pouze ochránit rusky mluvící obyvatelstvo na Donbase.Celý rok 1938 se také manévrovalo a hrálo o to, kdo bude viníkem konfliktu. Platí to i dnes. Také v současnosti slyšíme hlasy, že Ukrajinci se sice brání na svém území, ale měli by přihlížet k oprávněným bezpečnostním zájmům Ruska. Namísto kapitulace však hájí svou suverenitu.Hrdinství, kolaborace a kapitulace se vinou nejen českými dějinami.

I ti nejbystřejší analytici dnešní mezinárodní situace jsou zmateni. Něco se v ekonomické a bezpečnostní oblasti hroutí a nikdo neví, co bude, až se prach usadí. Celní válka USA, odložená pro většinu světa o 90 dní, vyvolává nové a nové otázky – jestli je to páka na prosazení ještě jiných požadavků, nebo cíl sám o sobě.Sto dní od nástupu Donalda Trumpa by bylo dobré si říct, jestli jeho dnešní politika nemá předchůdce už v administrativách Obamy nebo Bidena. Stručně řečeno – jestli je dnešní politické třeštění aktem jedné politické garnitury v americké Republikánské straně, nebo jde o širší trend v americké politice.V dnešním speciálu na to odpovídá jeden z nejrespektovanějších českých ekonomů a předseda nezávislé Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl.

ODS prochází krizí. Uvnitř strany nefunguje plnohodnotná debata, kritiků je hodně, ale nikdo nekandiduje na funkce ve vedení strany a většina členů má tak trochu dojem, že se rozpouští v rámci koalice SPOLU.ODS navíc ztratila vazbu na britské konzervativce a americké republikány. Ti první sami tápali močálem přizpůsobování se progresivnímu mainstreamu a navíc se Británie odtrhla od EU, takže už není součástí evropské frakce ECR. Program národního konzervatismu v USA, jak ho ztělesňuje Donald Trump, není vhodnou strategií pro evropskou politickou stranu – alespoň co se ekonomiky týče.ODS samozřejmě plave v širším evropském politickém moři, které vidí řešení všech věcí jen ve zvyšování daní nebo zadlužování veřejných rozpočtů. ODS se až příliš přizpůsobuje tomuto duchu doby. Část členů má dojem, že Petr Fiala se příliš provázal se SPOLU, takže jim chybí předseda.Je pravdou, že SPOLU jako politické hnutí by nejvíce odpovídalo jeho politické typologii – bylo by více křesťansky orientované a více proevropské, takže by obsahovalo všechny ingredience, které má tak rád.Zároveň platí: Fiala není prvoplánově mocenský politik a to, že se mu za 11 let předsednictví ODS nikdo otevřeně nepostavil nebo nevytvořil alternativní názorový proud uvnitř občanských demokratů, není jeho vina.Jak tato strana skončí? Zanikne, nebo přežije?

Proč je sexuologie v posledních letech na Západě stále více vtahována do politiky? Jaké společenské důsledky má mužská závislost na pornografii? Jsou pravdivé teorie, že dramaticky roste počet mladých z generace Z, kteří nikdy neměli sex? Skutečně se zvyšuje počet mladých frustrovaných mužů, kteří se radikalizují před počítačem, jak o tom psala jedna zpráva ministerstva vnitra?Jak se projeví nedávný výrok britského Nejvyššího soudu, že právní definice ženy je založena na biologickém pohlaví při narození? Zachrání to ženský vrcholový sport, kam v posledních letech začaly pronikat transženy, které prošly mužskou pubertou, takže mají v některých sportech neoprávněnou výhodu?Co bude znamenat rozhodnutí českého Ústavního soudu, že kvůli úřední změně pohlaví není nutná operace? Vzniknou oficiální sexuologické komise, které budou rozhodovat, jestli žena s penisem má právo být úředně ženou?Kde se v posledních pěti letech vzala epidemie žádostí holčiček a dívek o tranzici, tedy operativní změnu pohlaví? Je to víc záležitostí biologie, nebo kulturní nápodoby? Kolik máme skutečně druhů pohlaví?A konečně: neslouží translidé některým aktivistům jako ilustrace teze, že pohlaví je jenom a pouze věcí volby?

V den čtvrtého výročí vzniku podcastu Kecy a politika jsme si dovolili přinést úvahové téma, které je na stole: co může a nemůže prezident republiky v souvislosti s volbami do Poslanecké sněmovny?Jeden tábor říká, že když to špatně dopadne, zasáhne prezident. Druhý říká, že to může špatně dopadnout, když zasáhne prezident. Vidět prezidenta republiky jako někoho, kdo se pokouší ukrást volební vítězství, je neblahé dědictví z éry Miloše Zemana. Ten se – ve fotbalové terminologii – často choval nejen jako hráč, ale současně jako rozhodčí, který si rád sám kope penaltu, kterou si sám odpíská.Základem politického systému je systém brzd a protivah. Každá politická instituce má své pravomoci a poslání a měla by je využívat. V české tradici je bohužel zakořeněné spoléhání na osobu prezidenta a přenášení pravomocí na jednu osobu, což se dělo jak v roce 1938, 1948, tak i 1968.V moderní historii jednali prezidenti Havel i Klaus plus mínus v koridoru ústavy, zatímco Miloš Zeman se pohyboval za její hranicí. Proto je stále řada otazníků ohledně jednání prezidenta kolem povolebního vyjednávání a sestavování vlády.Co by měl dělat prezident Pavel, kdyby chtěl Andrej Babiš jmenovat ministrem obrany Jindřicha Rajchla? Půjde cestou Zemana, který odmítl jmenovat ministrem zahraničí Pocheho a ministrem kultury Šmardu? Nebo uzná pravomoc premiéra, jak to vyplývá z ústavních zvyklostí?

Filip Matějka z Center for Economic Research and Graduate Education – Economics Institute je nejcitovanějším českým ekonomem ve světě. Mluvili jsme spolu hlavně o změně světové ekonomiky po nástupu Donalda Trumpa a jeho pokusu o demontáž globálních obchodních vztahů.O tom, jak politiky jako America First nebo Česko na prvním místě vedou v důsledku k chudobě a zaostávání vlivem snižující se konkurence, zvyšování cen domácích výrobců a k inflaci.Probrali jsme, jestli za izolacionismem Trumpa je nějaký plán, a pokud ano, tak co v něm asi je. Nebo jde jen o krátkodobé vytváření chaosu a potřebu pomocí vybraných cel uplácet jeho voliče.Hledali jsme inspirační vlivy Trumpa v minulosti a probrali, zda jsou opravdu aplikovatelné na současný svět – a samozřejmě i to, co to všechno bude znamenat pro zbytek světa a jak se ostatní státy, jako Čína a Evropa, současné americké politice přizpůsobí.

„To není žádná demokracie,“ prohlásil Andrej Babiš v rozhovoru pro Deník.cz v reakci na radikální celní politiku Donalda Trumpa. Také dodal, že má s americkým prezidentem společnou hlavně červenou barvu kampaně. Přitom ještě v listopadu minulého roku prohlásil, že de facto mají totožné programy. „Jsem přesvědčen, že Donald Trump je nejlepším řešením pro Evropu a také pro celý svět,“ pronesl na CNN Prima News.  Před čtrnácti dny ovšem zveřejnila agentura NMS průzkum, z něhož vyplynulo, že Trumpovu politiku v Česku podporuje jen 20 procent lidí a celých 40 procent jako hlavního představitele trumpismu u nás vidí Andreje Babiše. Začal velký obrat a předstírání, že s Trumpem nemá on ani hnutí ANO vlastně nic společného.  Zároveň zaregistroval, že mu volební preference nerostou, takže začala zákulisní jednání se Socdem o účasti některých špičkových politiků na kandidátce hnutí ANO. Babiš na to jde tak, že jakoby nechává jednání na krajských organizacích, aby pak mohl říct: je to rozhodnutí regionů. Jednání však stále ještě nejsou u konce, protože Socdem chce vytvořit s ANO formální koalici.  Co může být černou labutí říjnových sněmovních voleb? Jak si Lubomír Zaorálek představuje akciový trh? A co je smyslem Trumpovy těkavé ekonomické politiky?

Novinář a dramatik Karel Steigerwald vždycky ve svých tématech kroužil kolem Ruska a imperiální mentality tamních lidí. To měl společné se svým celoživotním přítelem, spisovatelem Milanem Kunderou.V novém podcastu Kecy a politika se budeme bavit o široké ruské duši, Kunderově eseji Unesený Západ, proč Rusové strašně rádi trpí, nebo naopak někoho týrají, jestli stále platí, co řekl místodržitel Thun – že Čech je buď hulvát, nebo líbá ruku –, co je to homo digitalis a jaké je to dožít se 80 let, když nejbližší příbuzní zemřeli už po padesátce.

V tomto dílu se pokoušíme odpovědět na neodpověditelné – jaký je konečný cíl americké hospodářské politiky? Minulou středu vystoupil americký prezident v Růžové zahradě Bílého domu a ohlásil celní válku většině světa. Nazval to Dnem osvobození. Nebude to ale spíš Den zkázy světového obchodu? Bude se na to jednou vzpomínat jako na legendární výstřel z křižníku Aurora, který předznamenal bolševickou revoluci v Rusku? Prezident tvrdí, že chce zpět přilákat průmyslové firmy. Problém je, že Spojené státy jsou příliš bohaté, aby levně vyráběly. Podle statistik (worlddata.info) je průměrný plat v USA 6700 dolarů, zatímco v sousedním Mexiku jen 990 dolarů a v Číně 1100 dolarů. Jaká síla by přivedla zpět do USA s tak drahou cenou práce tradiční průmysl? Nebo je smyslem celní války snížit cla v řadě zemí a dostat se na jejich trh? A zase: s takovými náklady na cenu práce se bude Američanům jen těžko vyvážet. Ostatně už dnes vyváží téměř jen služby. Anebo je záměrem změnit systém mezinárodních vztahů, stáhnout se z řady míst světa, včetně Evropy, a snížit své náklady na angažovanost ve světě? Zároveň jsme svědky jiného trendu – rostoucí nepřátelství v mezinárodních vztazích, hlavně mezi USA a Čínou, vede k omezování obchodu. Cesta z toho rozhodně není v maximální soběstačnosti, protože jiným slovem pro soběstačnost v čemkoli je zvyšování cen a všeobecné chudnutí. Vítězem v těchto hrách mohou být jen firmy s dominantním postavením na trhu. V Česku například kasta zemědělských agrobaronů. Jasné je jedno – svět po desetiletích otevřenosti se opět začíná uzavírat, a to se všemi důsledky pro politický život v těchto zemích.

Šestadvacet let jsme součástí vojenské organizace NATO. Jedním z těch, kteří ještě v devadesátých letech politicky podporovali vstup do této organizace, byl poslanec Petr Nečas, pozdější ministr práce a sociálních věcí a premiér České republiky (2010–2013). Debatovali jsme o tom, jestli NATO v této podobě v Evropě končí. Kdo má být v následujících letech garantem suverenity naší země, jaký byl vliv bývalé americké ministryně zahraničí Albrightové na rozšíření NATO o země střední Evropy a jestli s prezidentem Trumpem končí americké angažmá v západní Evropě. Mluvili jsme také o tom, jak jednat s Donaldem Trumpem a proč je Ukrajina vítězem války s Ruskem, přestože zatím ztrácí pětinu svého území. V další části jsme mluvili o české předvolební situaci a proč si Petr Nečas myslí, že Andrej Babiš zdaleka nemá vyhráno. Probírali jsme také, proč byla zavedena přímá volba prezidenta republiky a jestli krajské uspořádání odpovídá potřebám státu 21. století.

V pondělí představilo své lídry do sněmovních voleb hnutí Stačilo. Základ tvoří Komunistická strana a řada zájmů v pozadí. Je jasné, že Stačilo bylo primárně budováno jako záchranný kruh pro tonoucí KSČM. Zároveň se hnutí profiluje jako B tým Andreje Babiše, ochotný s ním kdykoli vstoupit do vládní koalice. Mezi hlavní sponzory patří zemědělští agrobaroni, kteří v minulých volbách stáli za Tomiem Okamurou. Vlivnou skupinou je také uhelná lobby, za jejíž zájmy se europoslankyně Konečná celá léta staví. Spojujícím znakem je ovšem strategická orientace na Rusko a jeho podpora invaze na Ukrajinu. Je to paradox, protože Česká komunistická strana se neorientuje na podobné strany západní Evropy nebo ruské komunisty, ale na Putinovu garnituru, která v Rusku zavedla autoritativní oligarchický systém pod dohledem tajné služby FSB. KSČM v tomto kontextu není ani komunistická ve smyslu zavádění socialismu, ani česká a moravská, protože hájí ruské zájmy. Velkou otázkou také bude, jak dopadne volební souboj v Moravskoslezském kraji, kde proti sobě půjdou Andrej Babiš, Tomio Okamura a Kateřina Konečná. Tři kapři v jednom rybníku, kdo půjde z kola ven?

S obchodním ředitelem výrobce dronů společnosti Primoco a vojenským publicistou Jakubem Fojtíkem o vyzbrojování Evropy a současných trendech v moderní vojenské technice.Jak moc Evropa zaostává ve vývoji moderních vojenských technologií za USA? Dokáže se sama vyzbrojit? Má F-35 kill switch, nebo je to fáma? A mají jiné americké technologie, které používají evropské armády, podobný „vypínač“?Ví česká armáda, jaké chce mít schopnosti? A ví to politici? Jak bychom se měli poučit z války na Ukrajině při budování evropských armád? Jak fungují AI technologie v současných moderních zbraňových systémech?A mnoho dalších zajímavostí o současných způsobech vedení války.

Minulý týden vznikla nová formace, která se zúčastní voleb do Poslanecké sněmovny – Okamurova čtyřkoalice. Vlastně ne, čtyřkoalice se jí říkat nesmí, protože formálně čtyři strany (Svobodní, PRO, Trikolóra a SPD) jdou na kandidátce Okamurovy SPD.Ano, ano, SPD a další strany vypustily mnoho slz a morálního pohoršení nad tím, že před čtyřmi lety šla do voleb koalice SPOLU, která se ovšem deklarovala jako koalice tří stran a musela kvůli tomu přeskočit 11procentní práh na vstup do Poslanecké sněmovny. SPD a další strany tehdy opakovaly mantru Miloše Zemana, že předvolební koalice je podvod na voličích.Dnes – v duchu této logiky – se dopouštějí přímo kolosálního podvodu, když se tváří, že jsou jedna strana, takže jim k přeskočení do Poslanecké sněmovny stačí jen přejít 5procentní hranici.V novém podcastu popisujeme, co vedlo Tomia Okamuru k tomu, že docela štědře nabízí místa na své kandidátce, jaké jsou konfliktní linie uvnitř tábora skryté čtyřkoalice a kdo nakonec uspěje v souboji o stejný typ voličů, kde se na SPD tlačí ještě ANO, Stačilo a Motoristé.Přinášíme spekulaci, jestli ekonomka Šichtařová, která má vést kandidátku čtyřkoalice – pardon, SPD – v Praze, používá siderické kyvadélko na určování začátku konce světové ekonomiky a zda se v době předvolební kampaně zase pustí do svého exmanžela Vladimíra Pikory z kandidátky Motoristů.

Speciál s Jindřichem Šídlem, matadorem a databankou české žurnalistiky o tom, co vláda a vládní strany udělaly dobře a v čem chybovaly. V jakém stavu jsou půl roku před volbami a jaké jsou jejich šance po volbách znovu vládnout.Měla by ODS vyměnit lídra, nebo už je pozdě? Jsou ODS a ostatní strany SPOLU smířené s porážkou, nebo ještě ve volební kampani zabojují o vítězství?Je vůbec možné ještě otočit negativní trend v náladě jejich voličů?

Je to mimořádný podcast. Nejen proto, že celkově trvá dvě hodiny. Neprobíráme jedno téma, ale reagujeme na vaše dotazy, podněty a připomínky.Namátkou: Je Babiš nebezpečnější ve vládě, nebo na Hradě? Nechová se Petros ke Karolíně jako typický řecký sexista? Jak Petros zajišťuje, že Bohumil a Karolína u voleb nehlasují pro Konečnou a SPD? Proč není Donald Trump geniální šachista, ale intuitiv? Plánují pánové obnovení Tří mačet? Komu fandí osazenstvo podcastu ve fotbale?Obsáhle také rozebíráme problematiku tzv. Jihočeské džamáhíríje, tedy zvláštní oblasti na jihu Čech, která má v budoucnu nakročeno k vyhlášení samostatnosti. Přijme Karolína občanství budoucího státu? Tahle otázka visela ve vzduchu během celého podcastu.Odpovídáme rovněž na otázku, zda má v našem světě budoucnost demokracie. Poměrně hodně času jsme věnovali myslivosti, protože k ní mají sklony dvě třetiny osazenstva (Petros, Karolína). Oba pánové se pochopitelně neshodli na tom, koho z politiků si váží, jak porazit Fica a proč média dnes ignorují Pirátskou stranu.Rozhodně se dozvíte o celoživotní tajné lásce Petrose – nestárnoucí dámě z České televize, Saskii Burešové. Proč na rozdíl od pana Michopulose nestárne?

Končí pod tlakem Trumpa geopolitický svět, který jsme znali? Prožíváme s Amerikou jenom hádku, nebo je to rozvod? A uvědomují si to evropští politici?Jaká bude role Česka v novém uspořádání a kdo by měli být její nejbližší spojenci, s jejichž pomocí bude prosazovat své zájmy? Jak bude probíhat budování evropských armád a jak se do tohoto procesu zapojí ČR?A je reálné, aby se česká armáda zapojila do mírové mise, která by měla dohlížet na dodržování mírových dohod mezi Ruskem a Ukrajinou?

Může volby vyhrát někdo jiný než Andrej Babiš? Vyjděme ze statistik. Německo mělo za 75 poválečných let jen 9 kancléřů, přičemž většina z nich obhájila svůj mandát. Česko mělo za poloviční dobu už 13 premiérů a své křeslo obhájil v roce 1996 jen Václav Klaus, ale ani on následně nevytvořil funkční vládu.Může tato statistická data, která odrážejí českou mentalitu, porazit Petr Fiala? Zatím tomu nic nenasvědčuje. ODS zatím nevytvořila kandidátky v rámci SPOLU, ani nepředstavila svůj program. SPOLU a ODS působí tak, že jsou spokojeni se spořádanou porážkou. Proč se alespoň o něco nepokusí? Platí stará pravda, že proti slušnému klukovi se rebelie nedělá. Politika je však v první řadě o zastupování zájmů voličů. Nezradí je tím, že se tak brzy podvolují a zabývají se spíš tím, co bude po volební porážce?Všechny politické strany také řeší, jak přizpůsobit svůj program měnícímu se zahraničněpolitickému směřování, spojenému s nástupem Donalda Trumpa. Voliči ODS, potažmo SPOLU, sdílejí s Trumpem řadu programových prvků (kritika překotné dekarbonizace, zpřísnění nelegální migrace), ale jeho zahraniční politiku hodnotí převážně z hlediska českých národních zájmů. Na Trumpova vysoká cla, jeho vztah k Ukrajině a plány na odchod amerických vojsk z Evropy doplatí i Česká republika. V tomto smyslu český trumpismus skončil a program SPOLU musí obsahovat jeho kritiku.Jak může Trumpova politika ovlivnit rozložení sil uvnitř jiného státu, ukazuje příklad Kanady. Trumpovy útoky na integritu Kanady polily živou vodou umírající Liberální stranu, která díky svému ostrému akcentu proti Trumpovi povyskočila z 10 na 37 procent. Tyto postoje nelze mechanicky roubovat na Česko, naznačují však, že zahraniční politika může v českých sněmovních volbách sehrát velkou roli.

S Pavlem Žáčkem, předsedou výboru pro bezpečnost Sněmovny, o bezpečnostní situaci v Evropě a ve světě po nástupu Donalda Trumpa.Chce Trump zničit NATO, nebo ho chce naopak posílit? Proč nefunguje Reverzní Kissinger? Dá se Rusko odloupnout od Číny? Je zápletkou všech Trumpových aktivit strach Ameriky z Číny? Jaká by měla být strategie Evropy vůči Trumpovi a jaká strategie České republiky? A jak bychom si měli plnit domácí úkoly?

Je to snad poprvé, kdy jsou zahraničněpolitické události v Česku sledovanější než domácí politika. Nástup nové americké administrativy je zatím ve znamení rozchodu s dosavadní politikou – silná slova, za nimiž není jisté, co bude následovat.Projevuje se to i ve vztahu k Ukrajině. Nový americký prezident chce vyjednat příměří, a to na základě jednání s Ruskem. Ukrajinský prezident Zelenský chtěl Spojené státy získat na svou stranu, a proto jim nabídl smlouvu o vytvoření fondu na společnou těžbu nerostů.Minulý pátek se oba potkali v Bílém domě a jejich konflikt chvílemi připomínal zápas MMA. Otázkou je, zda se Zelenskému podaří rozehrát hry s dalšími zeměmi a vyvážit oslabenou podporu Spojených států.V Evropě se politici hlavních zemí pokoušejí vytvořit novou obrannou strukturu. A jak to všechno dopadne?

Známý fyzioterapeut Pavel Kolář v rozhovoru pro podcast Kecy a politika rozebírá příčiny, proč se bolest projevuje jinde než v místě problému. On sám se v mládí nejdříve léčil na bolesti achilovek, následně trpěl silnými očními záněty, až se po řadě let přišlo na to, že trpí Bechtěrevovou nemocí. Tvrdí, že řešení různých nemocí může být konzervativní nebo operativní, ale v každém případě hraje velkou roli, aby se člověk nestal obětí vlastního těla.O co se podle něj hraje? O to, zda má nad tělem moc mysl, nebo bolest. Rád cituje starověké stoiky, kteří říkali, že problém není bolest, ale naše reakce na ni. Sám s tím má značné zkušenosti, protože jeho revmatoidní onemocnění je něco, s čím se utkává každý den.Ve své nejnovější knize Labyrint bolesti (a jak se v něm neztratit) tvrdí, že důležité je přestat se s bolestí prát a spíš ji odložit na vedlejší kolej. Bolest je podle něj také příležitost, jak dospět ke skutečnému smyslu života. On sám se ráno po probuzení snaží relaxovat a představovat si svět v lepších barvách, než možná je. Dobře ví, že takto nastavená mysl může vytvářet v těle léčivé látky.V rozhovoru také řešíme slabé místo zdravotnických systémů – tedy že psychosociální problémy, které se projevují bolestmi, se zbytečně řeší operacemi. Příčiny jsou často v našich nezpracovaných vzpomínkách a zkušenostech.V závěrečné části řešíme, proč kajakářka Knapková zvítězila na olympijských hrách v roce 2012 i se zlomenými žebry a jak se před loňským mistrovstvím světa v hokeji podařilo dát dohromady útočníka Pastrňáka, který pak dal ve finále rozhodující gól zápasu.

Předsedkyně TOP 09 oznámila, že v říjnu už nebude kandidovat do parlamentu a dala k dispozici svou funkci. Ze tří zakládajících předsedů SPOLU tak do dnešního dne zůstal jen Petr Fiala. Stejně tak z pěti předsedů vládních stran už zůstali ve svých stranických funkcích jen dva (Rakušan, Fiala).Jak se to projeví v parlamentních volbách? A přežije TOP 09 její odchod? Anebo skončí jako ODA a Unie svobody, které obhospodařovaly stejný voličský segment a po osmi letech odešly z politické scény? Nicméně TOP 09 je tu už patnáct let a zřejmě jen tak neodejde – minimálně do doby, než se objeví životaschopná alternativa.V podcastu Kecy a politika řešíme, jak se TOP 09 v posledních patnácti letech vyvíjela, jak se formoval její politický profil a kdo by mohl být jejím dalším předsedou. V poslední části mluvíme o tom, proč je Fialova vláda v posledních měsících tak neiniciativní a proč úplně ztratila dynamiku – navzdory tomu, že v řadě oblastí domácí politiky provádí sympatické reformy.

Jednání o konci války na Ukrajině nabrala rychlý spád. Rok a půl se už na ukrajinské frontě odehrává opotřebovávací válka s mírnými územními zisky ve prospěch Ruska.Hostem speciálu Kecy a politika je reportérka Adéla Knapová, která už více než půl roku žije v ukrajinském Charkově, má zkušenosti s pobytem na frontových liniích a nedávno rozvířila debatu svým článkem Ukrajinská sprcha a procitnutí Evropy. Realisticky hodnotí nedávné kroky Spojených států a Ruska, které v této fázi jednání nevidí jako „nový Mnichov“, ale jako šanci, jak pohnout se zamrzlou situací na frontě, která se navíc pro Ukrajince nevyvíjí dobře."Navzdory šoku však už i na Ukrajině, kde pobývám, zaznívají hlasy, že se aspoň děje něco, co by mohlo válečnou hrůzu ukončit." Zároveň říká, že dohoda o příměří musí být na principu win-win. „Nový Mnichov“ nemusí být samotné jednání, ale výsledek dohody.Knapová zároveň považuje za iluzi výrok prezidenta Macrona, že je nutné domluvit „trvalé příměří“. Jak ale uzavřít něco takového se státem (Ruskem), jehož vedení nepovažuje sousední napadený stát (Ukrajinu) za plnohodnotný státní útvar a Ukrajince za samostatný národ? Výsledkem dohod, ať už z Rijádu nebo odkudkoli jinde, může být jen dočasné příměří, které umožní Ukrajině přezbrojit a připravit se na další případnou ruskou invazi.Být Ukrajincem totiž neznamená být jenom příslušníkem jednoho národa, ale je to především úděl. Jinými slovy, těžký osud národa, jehož existenci bude sousední národ systematicky zpochybňovat i za sto let.

Za pár dní budou v Německu předčasné parlamentní volby. Odehrávají se v mimořádné situaci, kdy se na denní bázi projevuje nezvládnutí velkorysé migrační politiky, ekonomika stagnuje a politické strany jsou rozdělené v otázce strategie energetické politiky.Některá německá média označila za migrační Rubikon události v Aschaffenburgu, kde 28letý Afghánec pobodal a usmrtil několik lidí. Po Mannheimu, Magdeburgu, Solingenu a jiných městech jde o další projev nezvládnuté kriminality spojené s masovou migrací z let 2015/16. Rozdíl byl v tom, že parlamentní opozice, podporovaná částí někdejší vládní většiny, odhlasovala usnesení o migrační a azylové politice (výzva vládě, aby zastavila pokusy o nelegální vstup do země, okamžitě zadržela osoby, které musí zemi opustit, a zpřísnila právo pobytu pro usvědčené zločince). Toto hlasování vedle CDU/CSU, FDP a BSW podpořila také protestní AfD.Namísto debaty o násilí zachvátila německá média diskuse o přípustnosti hlasování s touto stranou. Na základě tohoto usnesení pak byla navržena novela zákona, která neprošla v poměru 350:338. Ukazuje to na jednu věc. Očekávaný vítěz voleb, německá CDU/CSU, původně chtěl jako pilíř svého volebního programu udělat ekonomiku. Nicméně události posledních měsíců a let toto téma vytlačily na okraj a nedělní německé volby budou především o migrační politice.Otázkou je, zda lze v Německu převzít rakouský model, kdy tamní lidovci vzali do vlády populistickou stranu Svobodných a odčerpali tím její protestní potenciál. Německá společnost je však výrazně rozdělenější než rakouská, takže výsledkem zřejmě bude nějaký široký kompromis stran levého a pravého středu.Tématem číslo jedna objektivně zůstává ekonomika a hledání nového modelu prosperity. Získá předpokládaný budoucí německý kancléř Merz dostatek politické síly, aby provedl deregulaci, nebo německé firmy odejdou do USA a v Německu ještě posílí krajně pravicové strany?

Se čtyřnásobnou držitelkou Magnesie Litery a členkou Německé akademie pro jazyk a literaturu Radkou Denemarkovou o tom, jestli je její literatura politická, o hořkém smíchu Franze Kafky a o tom, že literatura se musí dělat opravdově a naplno.Protože jsme přátelé, vytáhl jsem z ní, jak probíhá jmenování do Německé akademie pro jazyk a literaturu a co to pro českou spisovatelku znamená. Probrali jsme vydání jejích knih v arabštině, jak její knihy čtou arabští muži a jak arabské ženy, a jak rozdílné jsou reakce na její knihy v Německu, ve Španělsku a v Česku.

Padl nepravomocný rozsudek ve věci hejtmana Půty, opět vybublala kauza, v níž stínový ministr spravedlnosti Vondráček zastupuje lichvářské firmy. K tomu dosavadní ministr spravedlnosti Blažek říká, že chce opravit paragraf neoprávněné činnosti pro cizí moc.Hlavní větev obžaloby hejtmana Půty, kde státní zástupce tvrdil, že přijal 800tisícový úplatek, se zhroutila. Půta nakonec po téměř 11 letech byl uznán vinným v částce 30 tisíc korun. Je to spravedlivý rozsudek po těch letech? Nebo jde o dozvuk protikorupční revoluce z let 2012–2016, kdy státní zástupci pronásledovali komunální a krajské politiky?To, že poslanec Radek Vondráček zastupuje lichvářské firmy, opět vyšlo na povrch. Už v roce 2021 ho kritizovala organizace Transparency International a dokonce Andrej Babiš prohlásil, že „to vypadá blbě a není to dobré pro jeho reputaci.“To, co v určitých kruzích proběhlo po přijetí paragrafu neoprávněné činnosti pro státní moc, nelze nazvat jinak než neurózou určitých lidí. Ministr Rakušan prohlásil, že paragraf je zaměřen na „vyzvídání informací pro nepřátelské státy, sledování osob nebo budování agenturní sítě s cílem narušit bezpečnost Česka.“ Přesto v určitých opozičních kruzích propukla hysterie, že budou zavíráni lidé za zveřejněné názory na sociálních sítích.Ve skutečnosti jde o „protišpionážní“ paragraf, který zakazuje spolupráci s cizí mocí.

Pro řadu Evropanů je politický styl Donalda Trumpa matoucí, protože se na něj díváme naší optikou. Z hlediska tradiční americké kultury jde spíš o archetyp starého mýtu ve stylu do města přichází nový šerif a snaží se dělat pořádek. Podle politického analytika Jefima Fištejna není Trump nahodilostí amerických dějin. Jednak příliš připomíná některé americké politiky (A. Jackson, T. Roosevelt) a zároveň je ztělesněním ducha doby. Přesněji snahy vnést do demokracie novou dynamiku a vyřešit některé chronické jevy na mezinárodní scéně. Trump je typický disruptor (rozrušitel) určitých tradic a zájmů, které se ukazují jako přežilé. Jak říká jeden zlidovělý postřeh: Trumpa musíme brát vážně, ale nesmíme ho chytat za slovo. Jestli něco zná a ctí, jsou to nátlakové metody komunikace, o nichž konečně svého času napsal úspěšnou knihu. Trump prostě přeformátovává nejen americkou vnitřní politiku, ale i mezinárodní vztahy jako celek. Ve druhé části rozhovoru s Jefimem Fištejnem řešíme věci jako: co stojí za tažením proti droze fentanyl? Jaká je alternativa k deportacím nelegálních migrantů? A hlavně: jak dopadne ruská válka na Ukrajině?

Před dvěma lety byl zvolen hlavou státu Petr Pavel. O téměř milión hlasů porazil Andreje Babiše. Je to prezident pro nenáročné, jak naznačil dramatik Milan Uhde? Je to rozhodně jiný prezident, než byli Havel, Klaus a Zeman. Nemá ambice vytvářet z Hradu nové mocenské centrum konkurující politickým stranám. Je to hodně civilní prezident, který se pokouší udělat z Hradu platformu pro dorozumívání opozice a koalice. Moc se mu to nedaří už jenom proto, že Babišův voličský svět si uvědomuje, že Pavla před dvěma lety volila i část voličů levice a populistů. Hlavně z toho důvodu na něj útočí a snaží se ho znemožnit v očích lidí, které považují za své potenciální voliče. Problémem image Petra Pavla je, že ho jeho okolí tlačí do pozice nového Václava Havla, a on má ve skutečnosti blíž k lidovému typu českého Chucka Norrise, kterého baví bezpečnostní politika, motorky a setkávání s lidmi. Co ho baví méně, je rozhodování o ústavních soudcích, kteří však budou mít klíčovou roli v řadě rozhodování nejen o podobě české politiky, ale i například o tom, jestli budou, nebo nebudou zneplatněny volby, jak se to stalo nedávno v Rumunsku. Tomu se všichni brání, včetně řady ústavních soudců, ale i tak je složení Ústavního soudu klíčové pro rozhodování o složitých otázkách, kde se politika dostala do rohu. Otázka zní: je Pavel lepší prezident než jeho předchůdce Zeman? Pro všechny, kteří už zapomněli na Zemanovy zahraničněpolitické iniciativy, blouznění mluvčího Ovčáčka a machinace kancléře Mynáře, asi ano. Všichni ostatní si nejspíš musí říct, že mít prezidenta pro nenáročné není vůbec špatné.

Jak se změnila situace oproti stejnému okamžiku před minulými volbami? Jaké strategie mají jednotlivé strany a s kým se přetahují o voliče? Kdo jsou noví nihilici, a kde se vzali? Proč nechtějí rodinu, děti, nevěří, že mohou prací změnit svůj osud a koho budou volit? A jak bude vypadat politický svět silných lídrů, který přináší Donald Trump a jak jsou na takový svět přípravné české politické strany? A hodně dalších zajímavostí a dat, na které je Michal specialista. Kompletní hodina a půl o všem možném na Forendors.cz

Premiér Fico nejdříve koncem prosince odjel do Moskvy, kde jednal s prezidentem Putinem. Nebyla to oficiální návštěva, neletěl vládní letkou, rozhovorům nebyl přítomen slovenský velvyslanec v Rusku, takže nikdo neví, o čem se tam mluvilo a co bylo dohodnuto. Pár dnů nato odjela do Moskvy také delegace vládních poslanců, jejichž videa z cesty připomínala propagandistickou tvorbu levicových elit z tehdejšího Sovětského svazu. Mezitím se Ficovi rozpadla parlamentní většina a on se snaží odvrátit hlasování o nedůvěře vládě. Mimo jiné tím, že vytváří atmosféru, že Slovensku hrozí převrat. V tomto ho po zasedání Bezpečnostní rady státu podpořil i prezident Pellegrini, který ovšem řekl, že na výjimečný stav zatím nenastal čas. Jak by asi taková mimořádná situace vypadala? A proti komu? Zvlášť když se ukázalo, že materiály o údajném převratu psala umělá inteligence. Nebo budou obětí těchto manévrů Ukrajinci žijící na území Slovenska, nebo dokonce někteří pracovníci zahraničních ambasád? Na Slovensku mezitím sílí pocit, že konsolidační balíček spojený se zvýšením daní vede k nekontrolovatelnému zdražování. V takové atmosféře je vytváření dojmu převratu způsobem, jak odclonit zájem lidí o vnitropolitickou krizi. A je vůbec opozice schopná převzít po Ficovi moc?

Záznam z vyhlašování Výročních cen podcastu Kecy a politika a udělení Zlatých Kozenek. Speciálními hosty jsou Čestmír Strakatý, Světlana Witowská a Tereza Kujová. Kozenky jsme udělovali za následující kategorie: Největší Putinův slouha Cena za rozvoj audiovizuální tvorby Událost, na kterou chcete zapomenout Bizár roku Cena za přínos k rozvoji partnerských vztahů Plačka roku Cena Marca Tullia Cicerona za přínos k rozvoji rétoriky Cena za přínos k rozvoji světové vědy Cena Klubu chovatelů švýcarských honičů Cena za svobodu slova Pokrytec roku

Jako první ohlásilo účast ve volbách hnutí Stačilo! Je to trik komunistické strany, jak být volitelnější, nebo pokus lídryně Kateřiny Konečné vytunelovat poslední zbytky voličů KSČM? Je nutné vidět, že Konečná kopíruje sesterskou německou politickou stranu Sahry Wagenknechtové, která se odtrhla od levicové Die Linke a dnes se snaží spojit levý i pravý politický extrém. Obě političky se dobře znají a pokoušejí se přizpůsobit protestně populistickým hlasům ulice. Přesně tímto způsobem se před dvěma lety Konečná nevirovala na protestní demonstrace z Václavského náměstí a stala se dědičkou jejich politiky. Je zajímavé, že Konečná přenesla do nového projektu Stačilo! všechny rysy komunistické politiky, včetně vazalského vztahu k Rusku. Ještě zajímavější je, kdo za Stačilo! majetkově stojí. Jedním z hlavních hybatelů je agromiliardář Jandejsek, který vnímá Stačilo! jako nového koaličního partnera Andreje Babiše, s nímž ho pojí dobré vztahy. A jaký je jejich program? O tom a dalším v dnešním podcastu. V soutěži Zlatá kozenka hlasujte zde - https://forms.gle/rr3sGDBqNzFuVJqaA

V posledních týdnech se v českých médiích šíří zmatené články popisující nový režim v Sýrii. Podle nich má v Damašku a jinde docházet k všeobecnému sbratření různých etnik a náboženství. Podcast Kecy a politika si pozval reportérku Markétu Kutilovou, pracující pro platformu Reportérky.cz, která se nedávno vrátila z dlouhé cesty po Sýrii. Kutilová podává odlišný obraz syrské situace. Podle ní jsme svědky pokusů vládnoucích islamistů o nastolení sunnitské diktatury. Společně s ní procházíme různé syrské regiony a reflektujeme, jak myslí a cítí různé menšiny, jichž je v Sýrii desítky.

Minulý týden nejdříve rezignoval nejvyšší státní zástupce Igor Stříž, aby po dvou dnech vláda jmenovala na jeho místo Lenku Bradáčovou. V obou případech nevíme to podstatné: proč? Stříž měl například před sebou více než polovinu řádného mandátu, přičemž s jeho prací neměla vláda žádné větší problémy. Znamená to, že odešel na základě vlastního rozhodnutí? Anebo na něj někdo tlačil? Vysvětlení je veřejnosti dlužen i on sám. Stejně překvapivá je rychlost, s níž byla schválena vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, přestože má nastoupit až od dubna. Proč neprošla její nominace veřejnou debatou? Proč vláda neřekla, na základě čeho ji do funkce jmenuje? Ještě záhadnější je její prohlášení, že chce strukturálně zcela překopávat celou soustavu státního zastupitelství. To, co oznamují politici, kteří si to nejdříve dávají do programů a nechávají schválit ve volbách, ona vyhlašuje bez jakéhokoli mandátu. Je to náhoda? Ani náhodou. Lenka Bradáčová vždycky vystupovala jako polopolitik svého druhu. Vzpomeňme, jak psala zákon o státním zastupitelství a pokoušela se ho pod tlakem médií prodat politikům. Vždycky byla aktivistická a vždy se pokoušela centralizovat státní zastupitelství, aby spíš připomínalo někdejší prokuraturu. Drtivý je přitom pohled na vládní i opoziční politiky, kteří k tomu všemu mají tisíce výhrad, ale bojí se otevřeně vyjádřit.

V těchto dnech se ujímá předsednictví Evropské unie náš severní soused – Polsko. Děje se tak v situaci, kdy dva nejvlivnější státy v Evropě (Francie a Německo) řeší své vnitropolitické problémy, takže Polsko může být tím, kdo promluví do dalšího směřování Evropy. O důvod víc, že jde o pátý největší stát EU, který v minulých deseti letech zažil nebývalý civilizační vzestup. Jako cíl předsednictví si Poláci dali zvýšení prostředků na obranu a revizi Green Dealu. Budou mít sílu něco protlačit? O těchto a dalších věcech se bavíme s Maciejem Ruczajem, dlouholetým ředitelem Polského institutu v Praze a bývalým velvyslancem Polska na Slovensku. Jak to v Polsku vypadá s médii? Proč je polská veřejnost rozdělena na názorové kmeny, které mají "svá" média a kopírují politické strany? A jak dopadnou květnové prezidentské volby?

Na první pohled se zdá, že všechno podstatné se v minulém roce odehrálo mezi létem a podzimem 2024. Nejdříve proběhly volby do Evropského parlamentu a následně krajské a senátní volby. Pro českou politiku se však daleko důležitější jednou ukážou americké prezidentské volby a rozklad německé vládní koalice, který v únoru vyústí v předčasné parlamentní volby. V obou zemích totiž narůstá kritický potenciál proti pokračování dosavadní politiky. Jaký to bude mít vliv na nás, když jsme tak těsně provázaní s Německem, pro nějž jsou Spojené státy druhým největším cílem jejich exportu? V tomto podcastu se také budeme zabývat tím, kdy a jestli se v Evropě odblokuje výstavba bytů, jaké efekty bude mít tzv. Draghiho zpráva na debyrokratizaci života a podnikání, co ukázaly české povodně a jaké jsou největší úspěchy a neúspěchy Fialovy vlády. Prostě si zrekapitulujeme rok 2024 a podíváme se i do toho dalšího. V soutěži Zlatá kozenka hlasujte zde - https://forms.gle/rr3sGDBqNzFuVJqaA

Jak dokázal Orbán ohnout demokratický systém a jeho instrumenty tak, že se z liberála stal faktickým oligarchickým autokratem, který místo demokracie řídí kleptokracii? Daří se jeho model Ficovi aplikovat rychleji a podaří se orbánovskou franšízu přenést Babišovi i do České republiky? Jak v Maďarsku zkrachovala prorodinná politika a proč se ji snaží kopírovat i okolní země? Jak Orbán překresluje volební obvody, aby znemožnil uspět opozici? Kolik žalob Orbán podá na lídra opozice, aby se udržel u moci? A mnoho dalších zajímavých věcí o orbánovském Maďarsku, o kterých se u nás moc nemluví.

Rok se s rokem sešel a je tu opět vyhlašování nominací soutěže Zlatá kozenka. Smyslem je spravedlivě ocenit výkony některých hráčů na politickém hřišti v uplynulém roce a dobře se přitom bavit. Jako vždy máme 11 kategorií typu Politický bizar roku, Plačka roku nebo Putinův největší slouha. O těchto a dalších kategoriích budete vy, diváci a posluchači, moci už ode dneška hlasovat na sociálních sítích, ať už je to facebookový profil Kecy a politika, nebo na našich účtech na Instagramu, TikToku a jinde. 23. ledna 2025 budou v přímém vysílání vyhlášeni vítězové už druhého ročníku Zlaté kozenky. Jo, a protože je Silvestr, pustíme do éteru celou epizodu všem divákům a posluchačům, tedy i těm, kteří si nás z nějakého záhadného důvodu ještě nepředplatili. Pěkný Nový rok všem!

Proč implodoval režim v Sýrii? Byly důvodem charakterové vlastnosti mikromanažera Bašára Asada, nebo ztráta spojenců a vyčerpání režimu? Nechali blízkovýchodní spojenci Asada vykrvácet, protože zásoboval okolní země amfetaminy a chtěl po nich výpalné? Jaké budou zájmy revolučních skupin a asadovské elity? Proč Írán nepřišel Sýrii na pomoc a bere teheránský režim pád Asada jako prohru, nebo jako úlevu? Zachrání Blízký východ v budoucnosti nearabská spojenecká osa Ankara–Jeruzalém–Teherán, nebo oblast upadne do nekonečného krveprolití? Skončí ruská angažovanost v Sýrii, nebo do změny režimu ještě zasáhne? A mnoho dalších zajímavých souvislostí kolem změny režimu v Sýrii.

Někomu se během Vánoc zjeví Ježíšek, betlémská hvězda, zlaté prasátko nebo idylický svět Josefa Lady. Na CNN Prima News se zjevili dva bývalí čeští prezidenti se zásobárnou negativní energie a blbé nálady. Jedna věc je nesouhlasit s vládou, jiná je popisovat současnost jako krizi bez míry a hranic. Jak napsal na X Libor Němec, v pořadu Terezie Tománkové vystoupili „apoštolové negativní energie.“ Sázka na provokativní sledovanost je duchem dnešní mediální doby. Je dobré vidět film VLNY, který dodnes vidělo téměř milión lidí. Ukazuje boj novinářů o svobodu slova v éře předcházející Pražskému jaru. Co dnes skutečně ohrožuje svobodu slova? Nejsou to hejly na sociálních sítích, ale systém připravované regulace sociálních sítí, který může přerůst do novodobé cenzury. V dnešním podcastu se však bavíme o dalších věcech: zázraku na Štědrý den 1914 v zákopech první světové války nebo o cestě Roberta Fica do Ruska. Nakonec si zazpíváme koledu.

Češi o sobě s oblibou navzájem říkají: „To je ale pěkná svině!“ V novém speciálu podcastu Kecy a politika jsme chtěli být pozitivní a představit jiný lidský typ – opravdu šťastného člověka. Dotyčným je Pavel Vondráček, šéfredaktor INFO.CZ a muž mnoha podob a názorů. Mluvili jsme s ním o Vánocích a o tom, co to znamená být šťastným. Někteří lidé nesnášejí Vánoce, protože je nutí zastavit se a přemýšlet o sobě, čímž upadají do různých strachů a úzkostí. Co na to Vondráček? A jak si „vyrábí štěstí?“ Je honba za pocity štěstí skutečně opiem moderního světa, jak soudí jedna izraelská autorka? A nejsme my všichni vlastně happychondři, jak o naladění moderních lidí píše filosofka Tereza Matějčková? No, ale tak intelektuální ten speciál zase nebude, protože Vondráček i Pečinka se místy ukazují jako opravdoví prdlouši.

Budou ústavní soudci určovat podobu politiky? A mají mít moc rušit volby? Tyhle otázky napadají, když přišly zprávy z Rumunska, kde ústavní soud zrušil první kolo prezidentských voleb. Bylo to současně poprvé v novodobé historii, kdy hlavním argumentem bezpečnostních složek, z jejichž zpráv soud vycházel, bylo tvrzení o zásahu cizí moci do průběhu voleb. V rumunském případě konkrétně Ruska. Minulý týden také český ústavní soud, který funguje ve svém už čtvrtém složení v čele s Josefem Baxou, zrušil část zákona o střetu zájmů. Toho zákona, který aktivním politikům znemožňoval vlastnit média. Soudci tak rozhodli v nejtěsnějším poměru 9:6. Soudci stanovili pravidla, co je a není tzv. přílepek, tedy paragraf zabudovaný do právě projednávaného zákona, který mění jiný zákon. Dává se tím do rukou obrovská moc opozici, jakékoli opozici. Současná Poslanecká sněmovna je rovněž oslabována permanentními obstrukcemi ze strany ANO a SPD, které mají spíš ráz nekonečné volební kampaně. Otázkou je, jestli je tento způsob politického boje pro Babišův tým skutečně tak efektivní. Srovnáním prvních tří let Poslanecké sněmovny v éře premiéra Sobotky a nyní Fialy vychází, že tehdy bylo 53 schůzí s 259 jednacími dny. Dnes je to 124 schůzí s 326 jednacími dny. Přitom zákonů se přijímá přibližně stejně, takže rozvláčnost jednání jde jednoznačně na vrub obstrukčních praktik dnešní opozice. Není veřejnost spokojená s tímto způsobem parlamentní práce?

Speciál s Josefem Šlerkou z Investigace.cz o tom, jakými technikami na sociálních sítích se podařilo manipulovat volby v Rumunsku a proč byly volby nakonec ústavním soudem zrušeny. Detailně probereme, jaké manuály byly použity k obcházení volebních pravidel i algoritmů sociálních sítí, kdo celou akci koordinoval a kudy tekly peníze. Sklenka vína nebo panák jsou pro sledování této epizody nutné.

První kongres politické strany Motoristé sobě ukázal několik věcí. Předně, pravicoví Motoristé v čele s předsedou Petrem Macinkou vsadili na vítězství Andreje Babiše v příštích sněmovních volbách a deklarovali ochotu být součástí jeho vlády. Od začátku kongresu bylo jasné, že hlavní postavou této strany je její nečlen, ale aktivní propagátor její politiky, europoslanec Filip Turek. Ten však licituje a nechce se mu do možné prohrané bitvy. Zájem o spolupráci projevil místopředseda ANO Karel Havlíček, který se kongresu zúčastnil a projevil zde relativně velké nadšení pro budoucí spolupráci. Nové straně se symbolicky podařilo vtáhnout do hry exprezidenta Václava Klause, který Motoristy svým projevem slovně podpořil. K myšlenkám Motoristů se přihlásil také člen ODS Jan Zahradil a lidovecký senátor Jiří Čunek. Motoristé jsou dnes hlava bez těla. Stranu stále řídí pár lidí z předsednictva a teprve po dvou letech fungování bylo přijato 1415 členů. Bude to časem standardní, nebo autoritativně řízená politická strana? A proč se na její fungování netváří nadšeně Tomio Okamura? A co si od jejího vkladu slibuje Andrej Babiš?