Podcasts about Lidov

Třináctého září 1946 byl v českých zemích naposledy veřejně popraven člověk. Stalo se to na okraji Třeště na Jihlavsku. Lidový soud tehdy na šibenici poslal Hertu Kašparovou. Mladou ženu, která v květnu 1945 udala jedenáct svých spoluobčanů. Reportáž jsme natočili v roce 2016.

Podcast Kolaps pokračuje ve speciální sérii o Donaldu Trumpovi a trumpovské politice. Tentokrát jsme se zaměřili na některé intelektuální výboje, které byly dlouhou dobu na naprostém okraji americké veřejné diskuze, ale dnes se posouvají přímo do centra Trumpovy administrativy. Temné osvícenství, korporátní feudalismus a státy řízené výkonnými řediteli největších technologických korporací: i o těchto konceptech se dnes mluví v souvislosti s prezidentstvím Donalda Trumpa. Speciálně viceprezident JD Vance se přátelí s celou řadou lidí, kteří se ještě nedávno pohybovali na samotném okraji krajně-pravicové ideologie ve Spojených státech. Ještě před Trumpovou inaugurací se ovšem v New York Times objevil dlouhý rozhovor s bloggerem Curtisem Yarvinem, který na internetu dlouho vystupoval pod přezdívkou Mencious Moldbug. Byl to jeden z momentů naznačující, že se neoreakcionářské myšlení posouvá do centra americké veřejné debaty. V tomto myšlení je také zapleten miliardář Peter Thiel, který dlouhodobě finančně podporuje JDho Vance i Curtise Yarvina. Co se to ve Spojených státech vůbec děje a jak jsme se do této situace dostali? O tom jsme si v novém dílu podcastu Kolaps povídali s amerikanistou, překladatelem a teoretikem Vítem Bohalem, který momentálně působí na Orientálním ústavu Akademie věd. Podpořte vznik dalších dílů: https://www.darujme.cz/projekt/1205779

Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě ve své sbírce textilu pečuje o dva kabáty, které dokumentují podobu svátečního oděvu na Litomyšlsku. Vzácné byly už na konci 19. století.

Zbyněk Petráček z Lidových novin prorokuje stávající velké koalici křesťanské unie a sociálních demokratů Friedricha Merze neblahou budoucnost. Údajně posílí další růst vlivu pravicových extremistů z Alternativy pro Německo. Popírá totiž přirozenou soutěž mezi levicí a pravicí, umrtvuje tak přirozený politický život a vytváří živnou půdu pro extremismus.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Dobrá politická analýza se liší od povrchního popisu tím, že se nenechá pohřbít pod lavinou pomíjivých podružností a staví své úvahy na skutečnostech schopných určit základní směr vývoje společnosti. Platí to také pro nynější situaci ve Spojených státech. Velké je pokušení pozorovatelů upadat do hysterických záchvatů pod dojmem každodenního přívalu rozporuplných faktů a nevidět přitom to jedině důležité a směrodatné, co ve výsledku bude celý systém tvarovat.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Jako kluk se Josef Štěpánek naučil hrát na kytaru. Když chtěl na konci základní školy začít chodit do Lidové školy umění, řekli mu, že je na to starý, protože se hrou na hudební nástroj se přece musí začít v útlém věku. Šel tedy na gymnázium a potom studovat filozofii a matematiku. K muzice ho to ale stále táhlo, a tak se po třech letech rozhodl pro změnu. A přihlásil se na konzervatoř.

Magazín Vltavín opět nabídne výběr archivních nahrávek. Uslyšíte rozhovor s operním pěvcem Eduardem Hakenem z roku 1970 či košíkářem Františkem Horákem z Pelhřimova, vypravíte se do Krnína a zjistíte, co byl v historickém právu Boží soud.Všechny díly podcastu Vltavín můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Lada je pražský kolektiv, jehož podstatu tvoří hluboká přátelství sahající až do poloviny devadesátých let. Jednotlivé členky, kterých je jedenáct, sdílí například zkušenosti z dětského pěveckého sboru. Věnují se převážně interpretaci moravského a slovenského folkloru a jejich repertoár tvoří především milostné písně, trávnice nebo balady. Společně s dalšími dvěma nominovanými projekty se Lada představí živě 22. května na finále exportního projektu Czeching v ARCHA+.Všechny díly podcastu Czeching můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Trojice muzikantů, nemají žádný oficiální název. To však nebrání tomu, aby si jejich hudba získala srdce lidí, kteří je slyší.

Trojice muzikantů, nemají žádný oficiální název. To však nebrání tomu, aby si jejich hudba získala srdce lidí, kteří je slyší.Všechny díly podcastu Dobré dopoledne můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Kousek od náměstí v Jablunkově najdete malou řemeslnou dílnu, které kraluje Ivana Di-Giustová. Tato žena s italským příjmením je držitelkou regionální značky Gorólska Swoboda, a to za výrobu tradičních krojů Těšínského Slezska.Všechny díly podcastu Odpolední interview můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Kousek od náměstí v Jablunkově najdete malou řemeslnou dílnu, které kraluje Ivana Di-Giustová. Tato žena s italským příjmením je držitelkou regionální značky Gorólska Swoboda, a to za výrobu tradičních krojů Těšínského Slezska.

Před dvaceti lety mě zachránil, když jsem byl pár let šéfkomentátorem Lidových novin a on psal jako externí spolupracovník glosy a komentáře. A psal je vždy, kdy bylo třeba. Byl spolehlivý a lidi ho rádi četli. Kdo někdy pracoval v papírovém deníku (pro mladé: ano, to je ta divná věc se včerejšími zprávami z webu, vytištěnými na papíře), tak ví, jak je důležité mít někoho takového kolem sebe.Pro lidi jako on jsem vymyslel termín “kvalitní grafoman”, a myslím to pro novináře jako tu nejvyšší možnou pochvalu. Prostě člověk, který píše dobře, hodně a rád. Jako cíl ve své kariéře v médiích jsem si tehdy vzal to, aby někdy někdo řekl něco podobného o mně.Přesně o tom jsme s Ondřejem Neffem v Knihovně Čermáka a Staňka v Holešovicích mluvili. A já si vzpomněl na historku z jara 2005, kdy jsem se dostal do prekérní situace. Vedení novin mě na poradě “zaúkolovalo” sehnat komentář na nějaké konkrétní téma. Byla jedna hodina odpoledne, nejpozději v pět musel být text odevzdaný, a kolem sedmé se poíslal do tiskárny.Mimořádná prekérnost spočívala v tom, že jsem nemohl sehnat člověka, který by ten text napsal. Sám jsem psal jiný komentář, a asi pět lidí, z redakce i mimo, které jsem o to požádal, mě odmítli. Vytočil jsem číslo Ondřeje, s vědomím, že mi předem říkal, že nebude k dispozici.Vzal to asi po pěti zazvoněních. V pozadí byl slyšet hluk aut. “Co se děje?”, zeptal se. Řekl jsem, že vím, že má volno, ale že potřebuju kommentář na dotyčné téma. Řekl: “Hele, rád bych ti to napsal, ale jel jsem se projet na motorce do jižních Čech.” Tak to jsem v háji, řekl jsem. “Leda …”, zaznělo ve sluchátku, “… leda bych to otočil zpátky do Prahy, přijel do redakce a napsal to ambulantně přímo tam.”AMBULANTNĚ!! Jak to dopadlo, se dozvíte v podcastu. A další veci. Příjemný poslech!

Jak asi znělo lašské nářečí zhruba před 100 lety? To přibližuje zpěvník Přiběželi do Betlema pastyře, díky kterému ožívá hudební tradice regionu Lašské brány Beskyd.Všechny díly podcastu Odpolední interview můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Plzeňský lidový soubor Mladina v loňském roce oslavil 70. výročí. V souboru tak hraje, zpívá a tančí už několikátá generace lidí zapálených pro folklor.Všechny díly podcastu Náš host můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Gruzie. Země, kde se potkává západní městský životní styl s tradičními způsoby života v horách. Právě do hor se vypravili kamarádi a studenti religionistiky Matyáš Lednický, Martin Lednický a Kryštof Kerndl, aby tam zachytili lidové náboženské praktiky místních komunit.

Už čtyři roky moderuje na Seznam Zprávách rozhovory pro podcast Ptám se já. Byly momenty, kde jsem mohla ubrat nebo kdy jsem si zpětně říkala, jestli to třeba není moc, říká Marie Bastlová.Tentokrát se role obrátily. Marie Bastlová, moderátorka podcastů Mediální cirkus a Ptám se já, získala novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky za rok 2024, a proto se výjimečně ve vlastním podcastu objevila jako respondent. Zpovídal ji dlouholetý redakční kolega Jindřich Šídlo.Marie Bastlová začínala s žurnalistikou v roce 2004 v online redakci Lidových novin, a to ve sportovní rubrice. Byl to rok, kdy se hrálo Mistrovství světa v ledním hokeji v Praze, fotbalové Euro i letní olympiáda. „Je pravda, že jsi tehdy lhala na pohovoru, že rozumíš hokeji, protože zrovna tehdy sháněli téměř kohokoliv, kdo by jim pomohl s pokrýváním mistrovství světa?“ zeptal se s nadsázkou Jindřich Šídlo. „Jak se to vezme. Trochu lhala, protože neumím bruslit,“ přiznala se Marie.Vystudovala práva i žurnalistiku, ale dle svých slov šla do médií s tím, že si to zkusí: „Mě to strašně lákalo a říkala jsem si, že to bude jenom na chvíli. Že si to zkusím, jestli mi to jde. A až zjistím, že mi to jde, tak už to nepotřebuju dělat dál a půjdu dělat práva.“ Přes redakci Hospodářských novin, kde pracovala na politických tématech, se dostala do Českého rozhlasu. V něm se nakonec začala věnovat rozhovorům v pořadu 20 minut Radiožurnálu.Pokračovala v nich krátce i na CNN Prima News, aby v lednu 2021 zakotvila v Seznam Zprávách. „Je to těžká disciplína, kdy nevíš, co ještě si můžeš dovolit, co si dovolit nemůžeš. Byly rozhovory, kde jsem mohla ubrat nebo kdy už jsem si zpětně říkala, jestli to třeba není moc. Ale na druhou stranu, já takhle pochybuju o každém druhém rozhovoru, který dělám,“ přiznala se Marie Bastlová. „Kolikrát se má položit otázka, než usoudíš, že je čas ji opustit, protože ten člověk stejně neodpoví?“ ptal se Jindřich Šídlo. „Chci ji položit tolikrát, aby bylo zřejmé, že host neodpoví, a aby si tušil motivaci, proč neodpoví,“ vysvětlila moderátorka s tím, že by z průběhu rozhovoru mělo být vidět, proč ji má odpověď zajímat a proč je důležité, že na ni respondent neodpoví: „Jestli to, co říkají, je uvěřitelné. Jestli pro to mají argumenty, jestli tomu sami věří, nebo jestli něco jen papouškují.“A jak se po takovém rozhovoru respondenti tváří, když odcházejí ze studia? „Jak kdo. Ale už jsme za tu dobu vypozorovali, že ti, co odchází a tváří se, že byli spokojení a že to bylo skvělé, tak je to pro ně většinou největší průšvih,“ odhalila Marie Bastlová.Možná i proto někteří nechtějí na rozhovory chodit. „Bavil jsem se s jedním vysoce postaveným politikem Spolu a ten mi říkal: My jsme hloupí, my chodíme k Marii a ona nás tam vždycky vykostí, ale ta druhá strana tam téměř vůbec nechodí,“ přiblížil Jindřich Šídlo nálady některých politiků. „To mají pravdu. My jsme přemýšleli, co s tímhle vlastně dělat. Jestli je třeba správná cesta říkat, kteří politici nechodí,“ přiblížila Marie. A prozradila, že její opakované pozvání v posledních letech nepřijal například šéf hnutí ANO Andrej Babiš, ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) nebo premiér Petr Fiala (ODS). --Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Novinárka, ktorá takmer desať rokov pracovala v Moskve, menuje veci, ktoré by mal Andrej Danko vedieť o Rusku: historický problém Ruska je, že vozí delegácie do Moskvy alebo do Petrohradu, pretože tam naozaj veľa vecí funguje. No možno by pán Danko mal vedieť, že úplne nevyhnutná potravina pre ruskú kuchyňu, ako sú zemiaky, zdražela v roku 2024 skoro o 90 percent, konštatuje v rozhovore novinárka Petra Procházková, ktorá v roku 1992 odišla ako spravodajkyňa Lidových novín do Moskvy a pôsobila tam až do roku 2001.Zdá sa mi, že slovenská delegácia si v Moskve zahrala rolu gašparka v bábkovom divadle. Celkom jej rola sedela, no vôbec nič viac to neznamená, hovorí v podcaste.Približuje, že Rusko je typické obrovskou priepasťou v životnej úrovni medzi veľkými mestami a ruskou dedinou alebo malomestom. „Tam by mal človek zájsť, aby videl, aká je v miestnych obchodoch úroveň zásobovania. Mohol by tam natočiť videá, na ktorých nebude 50 druhov masla ani vynikajúce párky, ale päť druhov vodky a nejaké konzervy."Moderuje Denisa Hopková.

Novinárka, ktorá takmer desať rokov pracovala v Moskve, menuje veci, ktoré by mal Andrej Danko vedieť o Rusku: historický problém Ruska je, že vozí delegácie do Moskvy alebo do Petrohradu, pretože tam naozaj veľa vecí funguje. No možno by pán Danko mal vedieť, že úplne nevyhnutná potravina pre ruskú kuchyňu, ako sú zemiaky, zdražela v roku 2024 skoro o 90 percent, konštatuje v rozhovore novinárka Petra Procházková, ktorá v roku 1992 odišla ako spravodajkyňa Lidových novín do Moskvy a pôsobila tam až do roku 2001.Zdá sa mi, že slovenská delegácia si v Moskve zahrala rolu gašparka v bábkovom divadle. Celkom jej rola sedela, no vôbec nič viac to neznamená, hovorí v podcaste.Približuje, že Rusko je typické obrovskou priepasťou v životnej úrovni medzi veľkými mestami a ruskou dedinou alebo malomestom. „Tam by mal človek zájsť, aby videl, aká je v miestnych obchodoch úroveň zásobovania. Mohol by tam natočiť videá, na ktorých nebude 50 druhov masla ani vynikajúce párky, ale päť druhov vodky a nejaké konzervy."Moderuje Denisa Hopková.

Proruský, ultrapravicový, lidový. Taková přízviska dávají média Herbertu Kicklovi, pravděpodobnému budoucímu kancléři Rakouska. Šéfuje straně s nacistickou minulostí. Nemá z toho někdo strach? Téma pro analytičku Kateřinu Vnoučkovou z Asociace pro mezinárodní otázky. Ptá se Matěj Skalický.Všechny díly podcastu Vinohradská 12 můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Proruský, ultrapravicový, lidový. Taková přízviska dávají média Herbertu Kicklovi, pravděpodobnému budoucímu kancléři Rakouska. Šéfuje straně s nacistickou minulostí. Nemá z toho někdo strach? Téma pro analytičku Kateřinu Vnoučkovou z Asociace pro mezinárodní otázky. Ptá se Matěj Skalický.

Už příští týden se Donald Trump stane podruhé oficiálně prezidentem. „USA chce přetvořit v konzervativní zemi se silnou rolí náboženství. Amerika se mění před očima a bude vypadat jinak, než ji známe,“ říká z USA česká novinářka.Je to už osm let, co se novinářka Jana Ciglerová rozhodla vzít tři malé děti a spolu s nimi se s manželem přestěhovala na Floridu. Nejdřív jen na měsíc za teplem, pak na tři měsíce, aby nakonec na Floridě zůstala. Byla nejprve dopisovatelkou deníku MF Dnes, aby se posléze stala americkou zpravodajkou Deníku N.„Amerika mi přišla strašně zajímavá, ucítila jsem tam možnost, že bych se mohla vrátit ke zpravodajské práci a šla jsem tehdy za ředitelem redakce Mladé fronty DNES a zeptala jsem se ho, jestli by mě nechtěl poslat do Ameriky jako zahraniční zpravodajku. A on mi tehdy řekl, že když ho to nebude stát o moc víc, než mi platí dnes, takže proč ne,“ vypráví Jana Ciglerová v podcastu Mediální cirkus, kde byla hostem.„Je to práce snů. Zároveň ale chápu důvody, proč jsou zpravodajové někde na postech 4 nebo 5 let a potom se přirozeně točí. Ty totiž ztrácíš po letech určitou citlivost nebo nadšení. Třeba teď se ve Wisconsinu stala další masová střelba. Respektive nakonec se ukázalo, že byli dva mrtví, původně ale říkali pět. A já už jsem mohla napsat scénář toho, jak to bude vypadat. Že nejdříve lidé budou říkat, že to si nikdy nemysleli, že by se to mohlo stát zrovna u nich. Pak budou přicházet příběhy, kdy se odtajní identita obětí, bude se to soustřeďovat na to, stanice nebudou říkat jméno střelce nebo střelkyně, pak bude pohřeb, což je ten nejtěžší moment. Politici budou vinit jedni druhé. To znamená republikáni budou říkat, že šlo o psychické problémy, demokraté, že za to můžou zbraně. Takže už vlastně umím napsat scénář a ono se to skutečně podle toho děje,“ popisuje novinářka.Jana Ciglerová za svoji kariéru pracovala pro Lidové noviny, MF Dnes nebo Českou televizi. Byla šéfredaktorkou české verze časopisu Elle, stála u vzniku pořadu Tah dámou na ČT nebo u zrodu přílohy MF Dnes ONA Dnes. Od roku 2018 pak z Ameriky píše pro Deník N.Spojené státy americké se v posledních letech zásadně proměňují vlivem silných migračních vln. Ty se propisují do složení obyvatel USA a mění i rozložení politických sil. Mnohé tradičně demokratické státy se pod vlivem změny obyvatel názorově posunuly směrem k demokratům. Kam až vlastně mohou dojít změny v americké společnosti? A jak daleko ji může v příštích letech posunout Donald Trump?„Mí optimističtí američtí přátelé říkají, že Amerika vždycky dojde k nějakému extrému a pak se vzpamatuje a zase se to srovná. Já si myslím, že na toto druhé volební období měl Donal Trump a zejména lidé kolem něj, ty síly a skupiny kolem něj, čas se velmi dobře připravit. Mají několik vlivových skupin, které jdou krok za krokem, mají připraveno jak ovládnutí školních rad, regionálních politických sdružení, tak zrušení ministerstva školství a podobně. Oni vlastně Ameriku chtějí přetvořit na konzervativní zemi tak, jak Amerika dosud nebyla. A nadřazené skupiny, tak, jak já to tam vidím, budou běloši evropského původu, kteří budou propagovat náboženské pojetí vlády. Bude několik států, kde budou klást odpor, nicméně ten frontální útok na systém vzdělávání je tak markantní, že si myslím, že to vlastně bude změna na dlouhou dobu,“ dodává Jana Ciglerová.Jak se mění v Americe novinařina? Proč tolik roste vliv podcasterů, kteří stojí mimo velké redakce? A jak společnost na novináře reaguje?--Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Krátce před Vánoci zveřejnilo předsednictvo SOCDEM usnesení, obsahující jedinou větu: „Vedení Sociální demokracie může vyjednávat o variantách postupu do sněmovních voleb v roce 2025 a jednat s dalšími politickými subjekty.“

Krátce před Vánoci zveřejnilo předsednictvo SOCDEM usnesení, obsahující jedinou větu: „Vedení Sociální demokracie může vyjednávat o variantách postupu do sněmovních voleb v roce 2025 a jednat s dalšími politickými subjekty.“Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Obojí je správně, je to jedno ze dvou českých národních plemen slepic. Bylo vyšlechtěno po 2. světové válce na Šumavě – odtud oficiální název. Lidový název zlatuška zase odkazuje na zlatou barvu, kterou se tyto slípky honosí a navíc ji mají zdobenou černým stříkáním. Kohout je barevnější, k základní zlaté má přidanou i zrzavou a černý ocas, stejná je stvolová kresba na závěsech krku a ocasu.

Obojí je správně, je to jedno ze dvou českých národních plemen slepic. Bylo vyšlechtěno po 2. světové válce na Šumavě – odtud oficiální název. Lidový název zlatuška zase odkazuje na zlatou barvu, kterou se tyto slípky honosí a navíc ji mají zdobenou černým stříkáním. Kohout je barevnější, k základní zlaté má přidanou i zrzavou a černý ocas, stejná je stvolová kresba na závěsech krku a ocasu.

Obojí je správně, je to jedno ze dvou českých národních plemen slepic. Bylo vyšlechtěno po 2. světové válce na Šumavě – odtud oficiální název. Lidový název zlatuška zase odkazuje na zlatou barvu, kterou se tyto slípky honosí a navíc ji mají zdobenou černým stříkáním. Kohout je barevnější, k základní zlaté má přidanou i zrzavou a černý ocas, stejná je stvolová kresba na závěsech krku a ocasu.

Slovácký verbuňk je mužský skočný lidový tanec, který byl roku 2005 zapsán organizací UNESCO na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva.

Slovácký verbuňk je mužský skočný lidový tanec, který byl roku 2005 zapsán organizací UNESCO na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva.

Na konec roku 2024 jsme pro vás připravili setkání s Evou Jiránkovou. Manželka někdejšího ředitele Lidových novin Miloše Jiránka zažila opravdu pestrý život - narodila se v roce 1921 do rodiny pražského právníka a prožila mládí slečny z dobré rodiny se spoustou sportu a kamarádů. Idylu přerušil protektorát, následovala svatba v době heydrichiády, zatčení manžela, osvobození, útěk do exilu v roce 1948 a desítky let života v Anglii. Rozhovor s ní natočili Martin Groman a Tomáš Černý v roce 2013, nedlouho před smrtí Evy Jiránkové. Věříme, že to pro vás bude objevné a zajímavé setkání s jasným poselstvím - život chce trochu štěstí a spoustu nadhledu. Tak hodně obojího do roku 2025. 

Když Petr Pithart skončil jako premiér české vlády v roce 1992, napsal do Lidových novin: „Včera ještě přijímám cizího státníka a dnes už stojím ve frontě před pultem, kde se vykupují zálohované láhve. Nevezmou mně zdaleka všechny, ale ostatním také ne. Snadnost a samozřejmost, s níž se může předseda vlády proměnit v toho, kdo bez rozpaků a stísněnosti stojí ve frontě, vnímám jako větší zázrak než děj opačný.“

Když Petr Pithart skončil jako premiér české vlády v roce 1992, napsal do Lidových novin: „Včera ještě přijímám cizího státníka a dnes už stojím ve frontě před pultem, kde se vykupují zálohované láhve. Nevezmou mně zdaleka všechny, ale ostatním také ne. Snadnost a samozřejmost, s níž se může předseda vlády proměnit v toho, kdo bez rozpaků a stísněnosti stojí ve frontě, vnímám jako větší zázrak než děj opačný.“Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

V roce 1919 se dva dny před Štědrým dnem ve čtyři hodiny odpoledne vydali na Moravě do Lichtenštejnských lesů u Bílovic nad Svitavou tři muži. Byli to: soudní oficiál Josef Tesař z Brna, redaktor Lidových novin Rudolf Těsnohlídek z Bílovic a posluchač Akademie výtvarných umění v Praze, studující u profesorů Štursy a Thieleho malbu, František Koudelka.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Pokud se vám přednáška líbila a shledáváte ji hodnotnou, prosím, pošlete dobrovolný příspěvek v krypto či korunách! Pravidelná podpora a LN: https://opristavu.urza.cz/ BTC: bc1qqs0sutxykl5h97xa0fcu4qaptvkvq5ecm52qn9 LTC: ltc1qpcnumcpvx2a77p0shkxwawc555nepy25l0n090 Číslo účtu: 2201359764/2010; variabilní symbol: 5 -- V listopadu se budeme v cyklu Anarchokapitalismus věnovat ekonomii; tentokrát lidově tvořivé ekonomii. Někteří tvrdí, že ekonomická věda je intuitivní; jiní ji za intuitivní nepovažují, nebo ji dokonce vnímají jako kontraintuitivní. Myslím, že ač nějakou část pravdy mají všichni, rád bych se zabýval především těmi částmi ekonomie, které fungují jinak, než by člověk bez hlubšího studia očekával; z těch totiž vznikají nejrůznější mylné předpoklady, na jejichž základě můžeme například během demokratických voleb dávat hlasy politikům, kteří přímo poškozují naše zájmy, ač se můžeme domnívat, že je tomu právě naopak. Pokusím se také vysvětlit, odkud tyto ekonomické omyly pocházejí; domnívám se totiž, že vznikají naprosto zákonitě a nevyhnutelně. Prezentace: https://prednasky.urza.cz/bbc/ – Urza (www.urza.cz); autor knihy Anarchokapitalismus; tvůrce Svobodného přístavu; spoluzakladatel a hlava Institutu Ludwiga von Misese; člen předsednictva Svobody učení; učitel ve svobodné škole Ježek bez klece

Karel Čapek byl novinářem, dramatikem a autorem románů, ale může být považován i za zakladatele moderního českého cestopisu. V létě roku 1924 využil pozvání britského Pen Clubu a dva měsíce strávil na cestě po Spojeném království, odkud pravidelně posílal sloupky do Lidových novin. Na přelomu října a listopadu poprvé vyšel jejich ucelený soubor pod názvem Anglické listy. V Česku je Čapkova kniha dobře známá, ale vědí o ní také britští čtenáři?

Karel Čapek byl novinářem, dramatikem a autorem románů, ale může být považován i za zakladatele moderního českého cestopisu. V létě roku 1924 využil pozvání britského Pen Clubu a dva měsíce strávil na cestě po Spojeném království, odkud pravidelně posílal sloupky do Lidových novin. Na přelomu října a listopadu poprvé vyšel jejich ucelený soubor pod názvem Anglické listy. V Česku je Čapkova kniha dobře známá, ale vědí o ní také britští čtenáři?Všechny díly podcastu Zápisník zahraničních zpravodajů můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Převrat v listopadu 1989 v Československu proběhl – jak se říká – „sametově“. Jak se to stalo? Proč vedení KSČ a státu nepovolalo armádu? Proč členové Lidových milicí čekali u autobusů a nedostali rozkaz k zásahu proti demonstrantům jako třeba v roce 1969?Všechny díly podcastu Historie Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Podívat se na Liberec z dálky a z výšky je možné z řady atraktivních míst. Od dominantního Ještědu přes rozhledny jako je Císařský kámen, Černá Studnice či Královka až po vyhlídkové věže Liberecká výšina či Lidové sady. A pak jsou tu ještě skalní vyhlídky v okolí Liberce, které na přelomu 19. a 20. století zpřístupňovaly tehdejší horské spolky. Jednou z nich je Martinská stěna severovýchodně od centra Liberce v Kateřinkách.

Podívat se na Liberec z dálky a z výšky je možné z řady atraktivních míst. Od dominantního Ještědu přes rozhledny jako je Císařský kámen, Černá Studnice či Královka až po vyhlídkové věže Liberecká výšina či Lidové sady. A pak jsou tu ještě skalní vyhlídky v okolí Liberce, které na přelomu 19. a 20. století zpřístupňovaly tehdejší horské spolky. Jednou z nich je Martinská stěna severovýchodně od centra Liberce v Kateřinkách.

Slovenští novináři za sebou mají první rok vlády Roberta Fica poté, co se loni po letech vrátil k moci. Premiér si už stihl podrobit veřejnoprávní média, s novináři se soudí, mnozí přišli o práci. Vláda hrozí vznikem Národního mediálního úřadu. „Cením si všech, kdo tam zůstávají a dělají svoji práci dál,“ říká advokát a bývalý novinář Tomáš Němeček, který v dalším dílu Mediálního cirkusu mimo jiné hodnotil i způsob, jakým ČT ukončila pořad 168 hodin Nory Fridrichové. Slovenská společnost utrpěla největší šok v únoru 2018, když byl nájemným vrahem  zastřelen investigativní novinář Ján Kuciak a jeho partnerka. Vražda a následné obrovské společenské otřesy vedly k pádu Ficovy vlády. Loni v říjnu se ale Fico vrátil k moci a s médii svádí tvrdou bitvu. S velkou částí novinářů nemluví, nepouští je ani na úřad vlády. Veřejnost letos na jaře protestovala proti změnám mediálních zákonů, ovšem marně.  Přeměnu tamních veřejnoprávních a státní média si Ficův kabinet  prosadil.„Občas se říká o novinářích, že tak dlouho křičí Vlk! Vlk!, až je nebude nikdo poslouchat. Tak teď na Slovensku ten vlk je. Slovenská veřejnoprávní média už byla podrobena speciálním zákonem, který byl přijat jen proto, aby ukončil funkční období dosavadního ředitele a mohli být dosazeni noví manažeři. Výsledek už je viditelný prostým okem diváka. Byli vyměněni moderátoři hlavních politických debat. Hlavní vládní strana SMER - SD se tím dokonce chlubí na mítincích se svými voliči, jako by si odškrtávali jednotlivá jména, ta nepopulární,“ komentuje slovenské dění exnovinář, dnes advokát a komentátor dění Tomáš Němeček, který byl hostem nejnovějšího dílu podcastu Mediální cirkus.Fico odvádí pozornostVýroky slovenského premiéra na adresu novinářů budí rozruch často. Naposledy to bylo tehdy, když o žurnalistech pronesl, že jsou krvelační bastardi, mluvil o tom, že je třeba uvažovat o povinném vzdělání pro novináře a také zřídit Národní mediální úřad, který mnohá tamní média vnímají jako hrozbu případné cenzury.„Premiér Fico tyto výroky, které vždycky otřesou a došplouchnou až do České republiky, pronáší ve chvíli, kdy potřebuje odvést pozornost od něčeho hodně nepříjemného,“ upozorňuje Němeček a dodává: „Některým z Ficových výroků jako třeba o povinném vzdělávání novinářů není třeba  přisuzovat nějakou vážnost. Oni nejsou hodni, a tím oni myslím Ficovu vládu, abychom vážně rozebírali jejich úmysl, jestli na něm něco je nebo  ne, protože oni chtějí trestat.“Fico se ale nebojí sáhnout i dál. Před několika týdny zažaloval novináře a šéfredaktora zpravodajského serveru Aktuality.sk Petera Bárdyho, který o něm napsal knihu. V žalobě si stěžuje na fotografii použitou na obálce.„Šéfredaktor Aktualit.sk Peter Bárdy má pravdu, že oni si tu knihu celou pečlivě přečetli, nenašli nic, čeho by se chytli, tak to zkouší přes fotografii. To je spíš směšná záležitost, taková ta klasická zastrašovací žaloba, dělaná jenom proto, aby novináře otrávil. Odvedl jim energii jinam, aby platili advokáta, který je musí zastupovat, aby to řešili. Je to ryzí  zlomyslnost,“ hodnotí žalobu Němeček.Stíhání české novinářkySložitou pozici slovenských novinářů nedávno nasvítil také případ okolo reportérky Seznam Zpráv Kristiny Cirokové. Ta musela na výslech kvůli svým reportážím o sektě AllatRa, sloveská prokuratura ji vedla jako podezřelou z údajné propagace hnutí potlačujícího práva a svobody. Slovenská prokurátorka, která má kauzu na starosti, přitom podle tamního serveru SME toto hnutí v minulosti sama podporovala. Proti vyšetřování se ohradila redakce Seznam Zpráv i řada novinářských organizací. Stíhání bylo nakonec zastaveno.„Je to strašně nepříjemné. Nikdo není rád, když chodí na výslechy. Pro nikoho není příjemné, že je vyšetřován. Navíc ho to odvádí od jeho práce.  Tomu všemu rozumím. Druhá věc je, že pokud tomu čelíme z bezpečí, a opravdu je to bezpečí, České republiky, tak je to přece jenom jiná pozice, než když jste tomu na Slovensku vystaveni v první linii,“ říká v Mediálním cirkusu Němeček.On sám se novinařině věnoval od 90. let, byl šéfredaktorem týdeníku Respekt, komentátorem Hospodářských novin a v Lidových novinách pak založil a vedl přílohu o právu Právo a justice. Z médií Němeček odešel v červnu 2013, výpověď v Lidových novinách podal hned ten den, kdy Andrej Babiš oznámil nákup vydavatelství Mafra.„Já si pamatuju, jak se tam v té době lámaly charaktery. A jak dneska lidi, kteří jsou velcí antibabišovci, tehdy koketovali s tím, jestli by to nakonec nešlo nějak prokličkovat a přežít. Bylo to emotivní,“ říká i po letech s velkým zaujetím Tomáš Němeček. „Jako  nositel všech novinářských cen v České republice jsem si ty ceny, plakáty a diplomy sebral, strčil jsem je do šuplíčku a začal jsem novou kariéru v Psychiatrické nemocnici Bohnice jako podnikový právník, protože měl jsem dvojí vzdělání, vystudoval jsem žurnalistiku a práva,“ popisuje Němeček.Fridrichová odešla z ČT středemDnes se Tomáš Němeček médiím věnuje spíše okrajově. Působí v několika institucích udílejích novinářské ceny, občas komentuje veřejné dění zejména v Českém rozhlase a médií se občas týkají i kauzy, kterým se věnuje v rámci své advokátní praxe. Zastupoval třeba poškozené v případu podezření na sexuální obtěžování ze strany investigativního reportéra Marka Wollnera v České televizi.„O tom nemůžu mluvit, protože tento pořad sledují také lidé, kteří se mě za toto angažmá snažili nějakým způsobem potrestat nebo mi ztrpčit život. Poslali na mě stížnost na Advokátní komoru, která sice byla shledána jako nedůvodná, ale zkoušeli mi i takto ztrpčit život. Jestli ale o něčem můžu mluvit, tak je to o případu Nory Fridrichové. To jsem  nezastupoval a sledoval jenom jako divák. A musím říct, že mi spadla čelist nad tím, co se dělo. Jakým způsobem může být zrušený pořad, který má takovou sledovanost bez jakékoliv náhrady. A musím také říct, že mi zároveň imponovalo rozhodnutí Nory Fridrichové, že toto nemá zapotřebí a odchází středem, protože se uživí kdekoliv jinde.  Taková gesta jsou mi blízká,“ říká Němeček.Vadilo mu přitom především to, když Noře Fridrichové vedení televize v souvislosti s koncem pořadu 168 hodin vyčítalo, jak se ohradila vůči útokům Marka Wollnera v bulváru. Ten zveřejnil část soukromé konverzace s Fridrichovou o masturbaci, bývalá novinářka ČT pak v reakci zveřejnila konverzaci celou, aby jí dala kontext. Jan Souček vzápětí Fridrichové vyčetl, že veřejné výroky tváře ČT o masturbaci podle něj poškozují televizi.„To jsem si říkal: jak vy jste jí pomohli? Jak se Česká televize se svým mediálním odborem,  se svým právním oddělením, zastala svého zaměstnance? Jakou pomoc poskytla? Nechali ji v tom plavat samotnou a potom ji peskovali za to, že to nebylo podle nějakých jejich dokonalých nevyřčených představ. To mě zamrzelo na současném vedení České televize,“ dodává ke kauze zrušení pořadu 168 hodin Němeček.Jakou atmosféru v ČT odkryla kauza Wollner? A co dnes novinařinu a práci novinářů v Česku a zejména na Slovensku ohrožuje nejvíc? --Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na

Miloš Doležal je básník a spisovatel, jehož publikace o Josefu Toufarovi byla v anketě Lidových novin vyhlášena Knihou roku 2012, za sbírku Jana bude brzy sbírat lipový květ zase získal cenu Magnesia Litera. Ve své nejnovější knize zkoumá osudy devíti židovských osobností na pozadí událostí 20. století. Jak zvládá pracovat s takto obtížnými tématy? „Každé ráno se snažím probudit malou holčičku, která se jmenuje Naděje a vzít ji za ruku a jít s ní tím dnem,“ prozrazuje.Všechny díly podcastu Host Lucie Výborné můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Koncem srpna vychází poslední číslo Lidových novin. Znamená to konec kdysi jedinečného projektu, který začal s velkým nasazením a odvahou v ilegalitě 80. let a měl po listopadu 1989 všechny předpoklady hrát mezi novinami první housle, být v centru všech polistopadových debat. Nějakou dobu se zdálo, že se mu to podaří, potom se ale sám od sebe vzdal nezávislosti a to byl začátek jeho konce.

Demonstrace proti sovětské okupaci, které propukly v mnoha československých městech v srpnu 1969, byly nadlouho posledními masovými občanskými protesty proti totalitnímu režimu. Účastnilo se jich odhadem přes sto tisíc lidí a vedení státu a KSČ je s použitím Lidových milicí, Sboru národní bezpečnosti a Československé lidové armády brutálně potlačilo.

Na Ukrajinu jezdí fotografovat deset let, poslední dva roky dokumentuje místa nejvíc zasažená válkou. „Jiní fotí zázemí nebo každodennost hlouběji v týlu. Mě primárně zajímá to epicentrum,“ říká fotograf Stanislav Krupař, který byl hostem podcastu Mediální cirkus a který se do válkou zmítané země znovu vydal tento týden, jen pár dní po natočení rozhovoru.Opět přitom míří do míst nejtužších bojů, konkrétně do Doněcké oblasti na jihovýchodě Ukrajiny. „V Pokrovsku, Avdijivce a Vuhledaru mám spoustu známých jak mezi civilisty, tak mezi vojáky. Teď se tam ta situace silně dramatizuje. Tak chci být u toho,“ vysvětluje s tím, že právě v Avdijivce se probudil i 24. února 2022, kdy Kreml zahájil vpád na ukrajinské území.Ruská vojska v posledních dnech přitvrzují v útocích na ukrajinskou obranu u zmíněného Pokrovska. Boje v okolí města a přilehlých vesnicích doprovází ustavičné ostřelování, kvůli kterému už podle agenturních zpráv zemřelo i mnoho civilních obyvatel.„Vesnice za vesnicí, které jsem dobře znal, mizí z povrchu zemského a mě to samozřejmě strašně trápí a štve. I to je důvod, proč se tam chystám.“ říká Krupař s tím, že opět jede i za vojáky, kteří budou blízko první linie. „Od té doby, co jsou tam nasazeni, to území jenom pomalu, ale vytrvale ztrácí. Vesnice, ve kterých jsem s nimi byl ještě na jaře, jsou už dávno ve spárech ruské armády.“Právě díky dobrým vztahům s ukrajinskými vojáky se fotografovi pravidelně daří proniknout až do míst nedaleko fronty. Spolupracuje třeba se skupinou snajprů. Několik dní také strávil s lékaři u Avdijivky v polní ošetřovně, která jinak bývá pro novináře nepřístupná.„Hele, pojedeš s námi úplně dopředu“Nebojí se při takových akcích o život? „Není to tak, že by mě vzali všude, kam bych chtěl. Do těch nejdivočejších bojů mě nikdy nevzali. Řídím se jejich rozkazy, respektuju to, co mi nabídnou a to, co mi zakážou. Netlačím se nikam přes jejich zákaz,“ reaguje Krupař.„Mě baví být v uzavřeném kolektivu třeba do 20 lidí, kde můžu důvěrně poznat jednotlivé účastníky a můžu navázat blízké vztahy uvnitř té skupiny. Zároveň je pozoruju a z toho vznikají moje fotografie. A už je v zásadě jedno, co se odehrává. Samozřejmě, pokud ti kluci jedou někam do akce a jsou ochotni vzít mě s sebou, tak jedu. Už jenom proto, abych nebyl za srágoru, který jenom parazituje a plně se neúčastní jejich života.“Přímo v akci se snajpry nebyl od konce loňského roku: „Ještě začátkem listopadu, kdy bojovali v Avdijivce, mi nabízeli: hele, pojedeš s námi úplně dopředu na naše pozice. To bylo 800 metrů za frontou, odkud likvidovali nepřátelské vojáky. Ale já jsem měl sérii zakázek pro německá média a když jsem se tam v půlce prosince vrátil, tak už to nešlo. Rusové začali víc tlačit, používali klouzavé bomby KAB, které likvidovaly celé baráky. A to už mě řekli: omlouváme se , ale teď tě tam nevezmeme. To už je příliš riskantní.“Udržování blízkých vztahů s místními je pro Krupařovu práci zásadní. Díky tomu ví, kdy si může dovolit fotit: „Lidi si na mě zvyknou a necítím se jako hyena. Což se mi párkrát stalo při leteckých útocích v Kyjevě nebo v Pokrovsku. Je zmatek, lidi upí, teče krev a do toho objeví parta reportérů, kteří neumějí ani ukrajinsky, ani rusky anemilosrdně tam začnou fotit. V těch situacích se cítím hrozně nesvůj a musím se nutit, abych to dělal taky. A to nemám rád. Takže pro mě je klíčové, být v kolektivu lidí, které znám.“Stanislav Krupař, který v minulosti fotil například pro Lidové noviny nebo časopis Reflex, se v posledních letech živí jako fotograf a reportér na volné noze. Spolupracuje především s německými týdeníky a časopisy Die Zeit, Stern nebo Focus, se švýcarským Neue Zürcher Zeitung nebo s holandskými a belgickými médii. V Česku pak třeba s magazínem Reportér, příležitostně například i se Seznam Zprávami.„V ideálním případě to funguje tak, že tě tam ta redakce vyšle. Ale teď je pro mě čím dál tím obtížnější přesvědčit někoho, aby mně zakázku dal. Vyjíždím tam vlastně na svý triko,“ popsal Krupař úskalí práce nezávislého fotografa.„Upadající zájem o moji práci koresponduje s upadajícím zájmem médií o Ukrajinu. Ten konflikt se táhne dlouho, média jsou z něho unavená a očekávají vždycky něco nového. A já většinou nemám úplně nic nového, co bych jim mohl nabídnout,“ říká.Nové jsou podle něj hlavně posuny v životech lidí, které dokumentuje. „Naposledy na jaře jsem chtěl dělat velkou reportáž o jedné holce snajperce a než jsme se k tomu rozhoupali, tak tu Káťu zabili,“ prozrazuje.Proč Stanislav Krupař říká, že je fotograf, ale ne novinář? Jak moc si podle něj reportéři ve válečném konfliktu pomáhají? A jaké fotografie dokážou zahývat veřejným míněním?

Tištěné Lidové noviny 1. září končí. Vydavatel - mediální skupina Mafra - změnu zdůvodnil situací na trhu s tím, že na webu lidovky.cz zároveň dojde k významnému rozšíření publikovaných autorských příspěvků. Deník Lidové noviny založil v roce 1893 novinář a politik Adolf Stránský, jeho vydávání zastavili v roce 1952 komunisté. V roce 1987 ilegálně obnovila jeho vydávání skupina disidentů, na jaře roku 1990 pak začaly vycházet legálně jako deník. https://www.ceskatelevize.cz/porady/11412378947-90-ct24/224411058130829/

„Utíkali jsme, protože jsme zjistili, že za esenbáky jdou ještě Lidové milice… Otočila jsem se a viděla, jak jeden (milicionář) klečí, ruku měl opřenou o koleno a mířil. A já říkala: ‚Člověče, to je malér, oni snad chtěj střílet!‘ A skutečně začali střílet!“ říká na nahrávce Paměti národa veterinární lékařka Jana Drašnarová.

S Lidovými novinami se těžko loučím, měl jsem je předplacené už od vydání prvního čísla v roce 1988, tehdy ještě ilegálně. Během let jsem je ale vícekrát chtěl odhlásit, naposledy když v roce 2013 vydavatelství koupil Agrofert Andreje Babiše. Tatínek, Ludvík Vaculík, do nich ovšem psal až do své smrti v roce 2015, a já tedy vydržel.

Co představuje konec Lidových novin, tak na to si musíme odpovědět sami. Ale konec vydávání Lidových novin, 131 let po jejich založení – s ale 36letou přestávkou, mě nepřekvapil. Prodávaly v poslední době jen 17,5 tisíc výtisků, ve skutečnosti to je ale 13 tisíc, když odečteme elektronické předplatné.

Nejstarší český deník Lidové noviny se kvůli vývoji na mediálním trhu přesune plně na svůj web. Z tištěné verze zůstane jen sobotní příloha Orientace, která se od září stane součástí sesterského deníku MF DNES. Čeká stejný osud i další tištěná média? Jakým směrem se ubírá mediální trh? Expertka na strategickou komunikaci Denisa Hejlová ještě přiblíží, jaké vztahy panují mezi politikou a influencery, a vysvětlí, proč jsou důležité vizuální prostředky v politické komunikaci.

Nebo si snadno najdou náhradu na internetu? A čtou noviny u ranní kávy dnes už jen staromilci? Debatovat budou dva bývalí redaktoři Lidových novin: Jiří Peňás, nyní z týdeníku ECHO, a Jakub Zelenka, spolupracovník deníku E15.