Podcasts about Lidov

Nejdříve strávil pět let v Bruselu, pak tři roky v Londýně a teď se reportér a moderátor České televize Lukáš Dolanský vrací zpět. „Průměrný Brit se má diametrálně hůř než průměrný Čech,“ říká a chválí si návrat domů.„Jedna z věcí, kterou si člověk uvědomí po návratu, je, jak tady krásně všechno funguje. Spousta lidí nadává na něco, co si úplně neumí představit, jak to funguje, respektive nefunguje venku,“ vypráví zkušený novinář, reportér a moderátor České televize, který byl hostem nejnovějšího dílu podcastu Mediální cirkus.Dolanský má za sebou dlouhé roky práce v novinách, naposledy vedl domácí rubriku Lidových novin. Z nich ale v roce 2010 odešel do České televize, kde se věnoval domácí politice a parlamentnímu zpravodajství. Brzy přešel k moderování analyticko-zpravodajského pořadu Události, komentáře.„To jsem dělal asi čtyři nebo pět let, ale ještě jsem v sobě měl touhu se vrátit zpátky, jak my říkáme: na plac. Říkal jsem si, že jsem ještě mladý na to, abych seděl jenom ve studiu a říkal: ‚Tak já vám tu otázku zopakuji ještě jednou‘,“ popisuje svoji cestu, jak se z domácího reportéra stal zpravodaj v Bruselu.„Přišel jsem s myšlenkou, která se nakonec ujala, že bruselský post je vlastně domácí politika akorát v zahraničí, v angličtině. A na tom trvám. Unijní politika je primárně o českých europoslancích, o českém komisaři, o českém pohledu na věc,“ říká Dolanský, který se nikdy před tím nevěnoval zahraniční agendě.Nejsilnější zážitek - smrt královnyPo pěti letech v Bruselu pro něj přišlo překvapení. Místo návratu do Prahy totiž dostal nabídku na zpravodajský post ve Velké Británii. A pouhých 11 dní po jeho příjezdu, když nestihl ani vybalit, přišla největší zpravodajská událost, kterou tam zažil - 8. září 2022 zemřela královna Alžběta II..„To byl asi největší zážitek, nejen ten jeden samotný den, ale i těch několik dnů a týdnů, které následovaly,“ vzpomíná Dolanský a pokračuje:„Ten samotný den mi ráno zavolal editor a řešili jsme, že na tom královna není dobře. Večer jsem vstupoval do Událostí a na začátku říkal, že ta situace není dobrá, ale že stav je stabilizovaný. Pak jsme tam stáli a já jsem si všiml, že se pomalu spouští vlajka na půl žerdi na Buckinghamském paláci. V tu chvíli nám všem tam začaly pípat telefony. S tou samotnou zprávou.“Královna zemřela během dne, na veřejnost se ale zpráva dostala až v podvečer. Čekalo se totiž mimo jiné na vhodný čas pro večerní zpravodajství veřejnoprávní BBC.„Dodneška si na to vzpomínám, jak ze všech elektronických billboardů v Londýně zmizela reklama a všude byl jenom portrét královny. Večer jsem se vracel domů deštivým temným Londýnem, projížděl jsem taxíkem a všude tenhle portrét. To byl extrémně silný moment,“ vypráví. A doplňuje to historkami.„My jsme ještě všechno měli v krabicích, jen jsem někde vydoloval jednu košili a jedno sako a jeden černý svetr, který jsem každý večer pral, aby byl ráno čistý a já v něm mohl znovu jít před Buckinghamský palác.“Právě témata o britské královské rodině patřila spolu s brexitem mezi to nejčastější, o čem Dolanský natáčel.„My jako Češi jsme neuvěřitelní britofilové. A je to vidět samozřejmě i na tom, co jsem všechno natočil kolem královské rodiny během pohřbu, během korunovace a tak,“ popisuje novinář.Jaké je odjet na zpravodajské posty do zahraničí s malými dětmi? Jakou má Lukáš Dolanský zkušenost s britským školstvím? A jakou pozici mají v Británii veřejnoprávní média po skandálu BBC s neobjektivním zpravodajství z Gazy a upraveným projevem Donalda Trumpa?--Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Kaštan nebo také jírovec je v lidovém léčitelství velmi oblíbený. Čaje se vaří z větviček, listů či květů.

Kaštan nebo také jírovec je v lidovém léčitelství velmi oblíbený. Čaje se vaří z větviček, listů či květů.

Kaštan nebo také jírovec je v lidovém léčitelství velmi oblíbený. Čaje se vaří z větviček, listů či květů.

Kaštan nebo také jírovec je v lidovém léčitelství velmi oblíbený. Čaje se vaří z větviček, listů či květů.

Kaštan nebo také jírovec je v lidovém léčitelství velmi oblíbený. Čaje se vaří z větviček, listů či květů.

Kaštan nebo také jírovec je v lidovém léčitelství velmi oblíbený. Čaje se vaří z větviček, listů či květů.

Muzejníci z Moravské Třebové doplňují historické znalosti o regionu učitelům místních škol. První lekci už mají za sebou.

Jako jednu z nejdůležitějších událostí německých dějin na počátku novověku se obecně považuje zveřejnění Lutherových tezí ve Wittenbergu a počátek tzv. Reformace. Ta ovlivnila evropské i světové dějiny na další staletí. Už méně se ale připomíná jiná událost, která s nástupem Reformace úzce souvisí - německá selská válka v letech 1524 až 1525. Ta patřila k největším lidovým vzpourám až do francouzské revoluce. Povstání se zúčastnily desítky až stovky tisíc lidí z řad rolníků, měšťanů a horníků a geograficky se přelilo z jižního Německa až do Švýcarska a Rakouska. Krvavé potlačení vzpoury v létě 1525 následovala neméně krutá dohra, kdy byli přeživší povstalci mučeni, popraveni a celý odkaz vzpoury byl zadupán do země, aby se na ni zapomnělo. Jednalo se totiž o jeden z nejzávažnějších pokusů o změnu socioekonomického systému tehdejší doby. V novém dílu podcastu Dějiny bez konce si tak povídáme o této události a jejím druhém životě, kdy se větší pozornosti dočkala německá selská válka až od marxistů a komunistů, kteří v ní viděli jednu z součást tradice lidového boje za spravedlivější svět. Součástí dílu je také rozhovor s profesorkou historie Lyndal Roper, které letos vyšla kniha Summer of Fire and Blood, jež se věnuje německé selské válce z pohledu revoltujícího lidu. Playlist:

Patří k našim nejvýraznějším jazzovým osobnostem. Komponuje a působí také jako pedagog, což je pro něj příležitost, jak zůstat v kontaktu s mladými lidmi a připomínat si nové hudební trendy. „Muzikanti z cimbálovek mají hodně společného s jazzem, jejich hudba vzniká improvizací podobně,“ vysvětluje ve Vizitce. Proč mu bylo dobře na jihu Spojených států. A proč svět koncertního klavíristy není pro něj? Ptá se Ondřej Cihlář.

Patří k našim nejvýraznějším jazzovým osobnostem. Komponuje a působí také jako pedagog, což je pro něj příležitost, jak zůstat v kontaktu s mladými lidmi a připomínat si nové hudební trendy. „Muzikanti z cimbálovek mají hodně společného s jazzem, jejich hudba vzniká improvizací podobně,“ vysvětluje ve Vizitce. Proč mu bylo dobře na jihu Spojených států. A proč svět koncertního klavíristy není pro něj? Ptá se Ondřej Cihlář.Všechny díly podcastu Vizitka můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Už  téměř třicet let píše o předvolebních kampaních a letos přišel s ojedinělým projektem Republika Příbram, první politickou reality show. „Politici nevěděli, do čeho jdou, s kým se potkají, o čem budou mluvit, kdo přijde, kdo se jich na co bude ptát,“ říká autor série Jiří Kubík.O  předvolební kampani a volbách psal Jiří Kubík poprvé v roce 1996. Ostrý souboj o premiérské křeslo spolu tehdy zrovna sváděli  Václav Klaus a Miloš Zeman.„Pozice novinářů je dneska horší. Řada politiků si vyzkoušela, že novináře nepotřebuje, že si komunikuje se svými voliči přes sociální sítě a  navíc, že se svými voliči sdílí i takovou tu averzi k některým  novinářům, společně sdílený názor na to, že novináři jsou nepřátelé lidstva,“ říká Jiří Kubík, který byl hostem posledního dílu podcastu  Mediální cirkus.Jiří Kubík začínal pracovat v novinách na začátku 90.let. Nejprve psal pro Lidové noviny, brzy ale přešel do MfDnes, kde vydržel až do roku 2013. Tedy do roku, kdy vydavatelství Mafra koupil Andrej Babiš. V roce 2016 nastoupil do Seznam Zpráv, které pět let vedl.„Vzpomínám si, že když se třeba Václav Klaus dopustil svého času v devadesátých letech názoru, že novináři jsou nepřátelé lidstva, tak byť si myslím, že to řekl v určité nadsázce, vyvolalo to obrovský poprask. Jak si něco takového mohl dovolit, že novináři jsou důležitá součást demokratické společnosti,“ vypráví v Mediálním cirkusu Kubík a pokračuje:„Dneska vidím, že novináři a jejich role ve společnosti je sice pořád důležitá, ale stejně tak vnímám, že část veřejnosti si to nemyslí a část politiků  má pocit, že bez novinářů by jim bylo líp.“Pro letošní sněmovní volby se Jiří Kubík pustil do zatím nevyzkoušeného projektu, který asi nejlépe vysvětlí termín politická reality show.  Zástupce nejsilnějších stran vzal do pro ně nepříjemného prostředí ve středočeské Příbrami, kde minulé sněmovní volby dopadly podobně  celostátnímu výsledku.„Nikomu nechystáme žádné setkání s fanoušky, kteří ho budou plácat po ramenou a říkat, my vás budeme volit. To ať si provozují na svých mítincích, na svém Facebooku, tady se opravdu všichni dostali do nějakého konfliktu a někdo si s ním uměl poradit líp, někdo hůř,“ popisuje Jiří Kubík v  Mediálním cirkusu.„Pro mě tam byli lidi, u kterých si troufám říct, že jsou to profíci v politice a doukážou vybruslit i z mimořádně nepříjemné situace tak, že mají do jisté míry navrch. A někdo se ukázal spíš jako směšná figurka,  která když už neví, kudy kam, tak řekne lidem, vy mě stejně volit  nebudete, takže váš názor mě nezajímá,“ doplňuje bývalý šéfredaktor  Seznam Zpráv Jiří Kubík.Dokument Republika Příbram točil Kubík během jara a začátkem léta s dokumentaristy Vítem Klusákem a Filipem Remundou. Jednotlivé díly celé  série postupně najdete na Seznam Zprávách a můžete se k nim i vracet.„Třeba Jaroslav Foldyna v jednom dílu čelí ukrajinskému občanovi a  stejně tak se potkal s mladými lidmi, kteří absolutně neuznávají boj SPD s cizinci a s cizáky a chirurgy z dovozu. Tomio Okamura natáčení odmítl, Jaroslav Foldyna okamžitě souhlasil. Svoji přítomnost tam se snažil vydávat za přednost. A v tom bych mu dal zapravdu, protože Tomio Okamura tuhle odvahu nemá,“ říká Jiří Kubík.Jak se změnila novinářská práce před volbami? Jaké další výzvy novináře čekají? A jaká je budoucnost veřejnoprávních médií? --Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Prohrabovala jsem se krabicemi se starými papíry, když na mě vypadla zažloutlá obálka nadepsaná denní tisk. Vytáhla jsem z ní novinový ústřižek, stejně zažloutlý. Tužkou na něm stálo datum – 6. února roku 1985. Čtyřicet let starý výstřižek z Lidové demokracie. Novinové zprávy umírají druhý den, takže… kdo a jakou informaci chtěl zachovat pro budoucnost a ušetřit ji osudu zapomnění? Všechny díly podcastu Glosa Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Bohumil Pečinka vystudoval Fakultu sociální věd UK, rovněž studoval historii a politologii na Filozofické fakultě UK. V prosinci 1989 spoluzaložil čtrnáctideník Studentské listy, po jeho zániku koncem roku 1991 začal pracoval v časopisu Reflex. V letech 1994 až 1997 pracoval v Lidových novinách a od roku 1999 se opět stal komentátorem Reflexu, později také zástupcem šéfredaktora. V únoru 1999 získal novinářskou cenu Ferdinanda Peroutky. Nyní je známý mimo jiné jako autor podcastu Kecy a Politika. V tomto díle Štěpán Křeček s Bohumilem Pečinkou rozebírají vývoj a budoucí směřování Evropské unie. Vysvětlují, proč EU postupně ztrácí svůj vliv, jak se mění její vnitřní dynamika a proč hrozí rostoucí radikalizace. Dojde také na srovnání se světovými mocnostmi, zamyšlení nad tím, co by mohlo evropský vývoj změnit, a úvahy o vztahu politické síly a byrokracie, která často rozhodování Unie komplikuje.

Bohumil Pečinka vystudoval Fakultu sociální věd UK, rovněž studoval historii a politologii na Filozofické fakultě UK. V prosinci 1989 spoluzaložil čtrnáctideník Studentské listy, po jeho zániku koncem roku 1991 začal pracoval v časopisu Reflex. V letech 1994 až 1997 pracoval v Lidových novinách a od roku 1999 se opět stal komentátorem Reflexu, později také zástupcem šéfredaktora. V únoru 1999 získal novinářskou cenu Ferdinanda Peroutky. Nyní je známý mimo jiné jako autor podcastu Kecy a Politika. V tomto díle Štěpán Křeček s Bohumilem Pečinkou probírá aktuální politickou scénu. Rozebírá, které strany mají šanci projít do Sněmovny, jak by mohly vypadat možné koalice a proč se složité vládě pravděpodobně nevyhneme. Dojde i na hodnocení předvolební kampaně, hlavní témata, která rezonují mezi voliči, a úvahy nad tím, jaké politické období nás po volbách čeká. Celý díl najdete na Herohero a Forendors.

Stejné, jako my, jen jim jinak říkaly. Ajbiš, umrlčí karafiát, rubášky, mastný knedlík nebo mariánské růže. Lidových názvů rostlin existovalo nepřeberné množství. Co kraj, to pojmenování, dalo by se říct. Na většinu z nich se už pozapomnělo. Ivan Dvořák z časopisu z časopisu Zahrádkář rád některé připomene:

Tanečník a choreograf vypráví, že ho bavily nejprve lidové tance. Zamýšlí se nad tím, jaká jsou úskalí mezinárodního baletního souboru a proč má odpor k pohybu.

Mediální prostor v předvolebním červenci okupovaly hlavně menší strany. Velcí hráči zatím dělají kampaň spíš na půl plynu, některé skoro vůbec. Je to chytrá taktika? Téma pro červencový Předvolební Index Vlevo dole.Jana Maláčová si nakonec za místo na kandidátce plácla se Stačilo! a komunisty. „Zřejmě si myslí, že stranu zachrání jedině tak, když nebude další období mimo Sněmovnu. Jenže je otázka, jestli bude mít volbách ještě nějakou stranu, nebo zbydou s Lubomírem Zaorálkem v Lidovém domě sami dva,“ říká v podcastu Lucie Stuchlíková.Neúspěchem skončily námluvy Motoristů s Přísahou. A to i přes intervenci Andreje Babiše. „Přijde mi úsměvné, že Petr Macinka teď tvrdí, že v lednu vlastně Roberta Šlachtu neodkopli, že to jen celé špatně pochopil,“ glosuje Václav Dolejší.Rozpačitá je podle něj zatím taktika Spolu: „Tradičně aktivní jsou lidovci, ale TOP 09 je úplně neviditelná a v ODS se snaží jen někteří, třeba Petr Fiala nebo Martin Kupka. Částečně to může být lenost, ale taky tam cítím jisté poraženectví, že už to nemá smysl.“Možná ovšem vládní koalice jen vyčkává, až skončí letní okurka a kampaň se pořádně rozjede. Ostatně výrazněji teď - na své poměry - neútočí ani ANO. „Viditelná kampaň je zatím hlavně tam, kde je hlavní trojlístek Babiš-Havlíček-Schillerová. Nikdo jiný než hlavní hvězdy zřejmě nemá v létě šanci voliče zaujmout, a to nejen u ANO,“ dodává Lucie Stuchlíková.Co mají společného Jana Maláčová a Jindřich Rajchl? Nepřepálili zase Starostové start? A vydržela zatím Pirátům nově získaná energie? Detailní analýzu si poslechněte v podcastu Vlevo dole. Projděte si graf nebo se přihlaste k odběru newsletteru Hodně Vlevo dole s podrobnějším rozborem.----Vlevo dole řeší politické kauzy, boje o vliv i šeptandu z kuloárů Sněmovny. Vychází každou středu v poledne.Podcast pro vás připravují Lucie Stuchlíková (@StuchlikovLucie) a Václav Dolejší (@VacDol), reportéři Seznam Zpráv.Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu Seznam Zpráv, na Podcasty.cz nebo ve své oblíbené podcastové aplikaci.Své názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@sz.cz.Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram.Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.

Jak se učí hrát česká lidová hudba a co všechno obnáší práce v orchestru lidových nástrojů? To zjišťují účastníci desátého ročníku Letních kurzů interpretace lidové hudby ve Spáleném Poříčí.

Mladý novinář a muž Jiří Ruml (1925–2004), který stál za obnovou Lidových novin, se po únorovém převratu přesunul z rodné Plzně do Prahy. V hlavním městě jako přesvědčený komunista pracoval ve zpravodajství Československého rozhlasu. Jeho profesní činnost nejlépe vystihuje slovo reportér. (Vysíláme v repríze, premiéru jste mohli slyšet v roce 2019.)

Už 110 let trvá přátelství mezi občany Dolní Dobrouče a městečkem Marco na severu Itálie. Začalo to během 1. světové války, kdy chtěla rakousko-uherská monarchie uchránit Italy před válkou. Poblíž Marca totiž vedla bojová linie. A tak Dolní Dobrouč přijala italské uprchlíky, vzájemně se spřátelili a výjimečné vztahy trvají do dnešní doby.

Už 110 let trvá přátelství mezi občany Dolní Dobrouče a městečkem Marco na severu Itálie. Začalo to během 1. světové války, kdy chtěla rakousko-uherská monarchie uchránit Italy před válkou. Poblíž Marca totiž vedla bojová linie. A tak Dolní Dobrouč přijala italské uprchlíky, vzájemně se spřátelili a výjimečné vztahy trvají do dnešní doby.Všechny díly podcastu Radioporadna můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

"Andrej Babiš se jako vždy neovládne. Nemůže si pomoct a rozpálí protikampaň víc, než je potřeba. Mělo by to strašlivější dopad, kdyby ve Sněmovně jenom seděli a řekli by: ‚Vidíte, co to je za lidi? Jestli nechcete, aby vám vládli takoví lidé, máte v říjnu možnost.‘Ale oni místo toho začnou zapalovat hranice, úplně to přepálí a blouzní, “ říká Michopulos k bitcoinové aféře. Jak zásadně ovlivní současné kauzy vládní koalice i opozice kampaň před letošními volbami do Poslanecké sněmovny? Jak se stranám kampaň zatím celkově daří? A který politik či politička je aktuálně největší hvězdou? Téma pro Marii Bastlovou, sociologa a šéfa výzkumné agentury STEM Martina Buchtíka a jejich hosta, podcastera a bývalého politického marketéra Petrose Michopulose v dalším díle speciálu Ptám se já – Rok voleb. Strany v červnu začaly více rozjíždět své předvolební kampaně, do jejich plánů ovšem zasáhla bitcoinová aféra i poslední rozsudek v kauze Čapí hnízdo. Dopad těchto kauz na preference voličů ale podle Buchtíka i Michopulose zřejmě zásadní nebude. Což potvrzují i výsledky předvolebních průzkumů z posledních týdnů. Podle dat agentury STEM by hnutí ANO aktuálně sněmovní volby vyhrálo s 31,2 procenta, tedy stejně jako před týdnem. Do podpory koalice Spolu se poprvé propsala bitcoinová kauza, zatím oslabením o zhruba jeden procentní bod na 20,4 procenta. Jako Zemanův BambergMichopulos současnou situaci kolem bitcoinové kauzy přirovnává ke skandálu před volbami v roce 1998, kdy Českem otřásly informace, že tehdejší šéf ČSSD Miloš Zeman se měl v německém Bambergu sejít s čechošvýcarským podnikatelem Janem Vízkem. Výměnou za peníze na kampaň a kompromitující materiály na politické konkurenty měl Zeman slíbit Vízkovi dosazení jeho lidí do vysokých státních funkcí.„Tenkrát jsem si myslel, že je to konec. Že si Miloš Zeman vyklidí kancelář v Lidovém domě. A nemělo to vůbec žádný dopad. Dnes, kdy jsou voličské tábory mnohem ostřeji rozdělené, pevněji ukotvené na jednotlivých stranách politického spektra, bude mít typ afér jako bitcoin na voliče ještě menší vliv než v roce 1998,“ myslí si podcaster.„Přispěje k tomu mimo jiné i to, že Andrej Babiš se jako vždy neovládne. Nemůže si pomoct a rozpálí protikampaň víc, než je potřeba. Mělo by to strašlivější dopad, kdyby ve Sněmovně jenom seděli a řekli by: ‚Vidíte, co to je za lidi? Jestli nechcete, aby vám vládli takoví lidé, máte v říjnu možnost.‘ Ale místo toho začnou zapalovat hranice, úplně to přepálí a blouzní,“ říká Michopulos. A naráží i na nedávné jednání Sněmovny o vyslovení nedůvěry vládě, které ANO vyvolalo:  „Celý ten džihád pro ně má jedinou obrovskou výhodu, že vlastně funguje jako bránění ve hře. Ve chvíli, kdy tohle rozjedete, obsadíte média tímto obsahem, tak znemožňujete vládním stranám pokračovat v kampani, kterou dělaly ještě donedávna a která vedla k mírnému nárůstu jejich preferencí. “„Koalici Spolu ta čísla sice možná neklesnou tolik, jak třeba očekává takový volič hnutí ANO nebo SPD, ale samozřejmě je to zastaví, protože měli docela dobře našlápnuto,“ doplňuje Buchtík. Kolik v Česku stojí dobrá kampaň? Proč by Andrej Babiš už neměl jít do žádné předvolební debaty? A s kým chce ve skutečnosti vládnout?--V bonusovém projektu pořadu Ptám se já – Rok voleb Marie Bastlová a sociolog Martin Buchtík glosují zásadní trendy a témata letošních sněmovních voleb. Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #ptamseja nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Už mnohokrát jsem vyprávěl historku, jak jsme se seznámili. Pro ty, co to ještě neslyšeli: bylo to někdy kolem roku 2000, když obíhal republiku. Osamělý muž v čelence a s malým batohem, bojující s rychle projíždějícími auty na krajnici státních silnic. Napsal mi, jestli nechci běžet s ním. Zbláznil jste se? Kolem republiky? Odepsal jsem mu. Jen kousek, navrhl, a nakonec jsem s ním běžel po kutnohorské výpadovce asi deset kilometrů směrem do Prahy.Od té doby jsme kamarádi. Založili jsme běžecký klub nejdřív v Lidových novinách a pak v Reflexu, v době, kdy běhání ještě nebylo tak cool jako dneska. Napsali jsme knížku Jak uběhnout maraton za 100 dní, která by se stala ohromným bestsellerem, kdybychom ji napsali o pět let později. Ale i tak se tahle asi první česká knížka o populárním běhání prodala v nákladu desítek tisíc.No a byl jsem na Milošově běžecké svatbě, kde se místo přípitku a popíjení běželo po obřadu deset kilometrů. Ano, cice do hospody, ale i tak to byla nejneobvyklejší svatba, které jsem se zúčastnil.Mám Miloše rád, byť oba běháme úplně jinak. A tím nemyslím to, že on rychle a já pomalu, nebo že on si dává v kuse stovky, zatímco já spíš jednotky kilometrů. On prostě běhá dobře, a já špatně, ale zároveň říká: každý si může běhat, jak chce. Můžu vás taky naučit běhat dobře. Ale i když budete běhat špatně, jako Čermák, pořád je to lepší, než když nebudete běhat vůbec.Zkrátka: pozval jsem Miloše do podcastu, už po několikáté, ale znovu mi to udělalo radost. Doufám, že i vám! A pokud vás Jedno procento baví a chtěli byste ho podpořit, budu rád: na webu jedno procento tečka cézet. Můžete mě podpořít dobrým slovem, ale to víte - peníze jsou peníze.Díky a hezkou zábavu!

Michael Prostějovský je autorem stovek textů. Pro přední české interprety jich jen v 60. a 70. letech napsal na 400. Stojí také za skvělým přebásněním muzikálu Jesus Christ Superstar.

Michael Prostějovský je autorem stovek textů. Pro přední české interprety jich jen v 60. a 70. letech napsal na 400. Stojí také za skvělým přebásněním muzikálu Jesus Christ Superstar.

Zbyněk Petráček z Lidových novin prorokuje stávající velké koalici křesťanské unie a sociálních demokratů Friedricha Merze neblahou budoucnost. Údajně posílí další růst vlivu pravicových extremistů z Alternativy pro Německo. Popírá totiž přirozenou soutěž mezi levicí a pravicí, umrtvuje tak přirozený politický život a vytváří živnou půdu pro extremismus.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Dobrá politická analýza se liší od povrchního popisu tím, že se nenechá pohřbít pod lavinou pomíjivých podružností a staví své úvahy na skutečnostech schopných určit základní směr vývoje společnosti. Platí to také pro nynější situaci ve Spojených státech. Velké je pokušení pozorovatelů upadat do hysterických záchvatů pod dojmem každodenního přívalu rozporuplných faktů a nevidět přitom to jedině důležité a směrodatné, co ve výsledku bude celý systém tvarovat.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Před dvaceti lety mě zachránil, když jsem byl pár let šéfkomentátorem Lidových novin a on psal jako externí spolupracovník glosy a komentáře. A psal je vždy, kdy bylo třeba. Byl spolehlivý a lidi ho rádi četli. Kdo někdy pracoval v papírovém deníku (pro mladé: ano, to je ta divná věc se včerejšími zprávami z webu, vytištěnými na papíře), tak ví, jak je důležité mít někoho takového kolem sebe.Pro lidi jako on jsem vymyslel termín “kvalitní grafoman”, a myslím to pro novináře jako tu nejvyšší možnou pochvalu. Prostě člověk, který píše dobře, hodně a rád. Jako cíl ve své kariéře v médiích jsem si tehdy vzal to, aby někdy někdo řekl něco podobného o mně.Přesně o tom jsme s Ondřejem Neffem v Knihovně Čermáka a Staňka v Holešovicích mluvili. A já si vzpomněl na historku z jara 2005, kdy jsem se dostal do prekérní situace. Vedení novin mě na poradě “zaúkolovalo” sehnat komentář na nějaké konkrétní téma. Byla jedna hodina odpoledne, nejpozději v pět musel být text odevzdaný, a kolem sedmé se poíslal do tiskárny.Mimořádná prekérnost spočívala v tom, že jsem nemohl sehnat člověka, který by ten text napsal. Sám jsem psal jiný komentář, a asi pět lidí, z redakce i mimo, které jsem o to požádal, mě odmítli. Vytočil jsem číslo Ondřeje, s vědomím, že mi předem říkal, že nebude k dispozici.Vzal to asi po pěti zazvoněních. V pozadí byl slyšet hluk aut. “Co se děje?”, zeptal se. Řekl jsem, že vím, že má volno, ale že potřebuju kommentář na dotyčné téma. Řekl: “Hele, rád bych ti to napsal, ale jel jsem se projet na motorce do jižních Čech.” Tak to jsem v háji, řekl jsem. “Leda …”, zaznělo ve sluchátku, “… leda bych to otočil zpátky do Prahy, přijel do redakce a napsal to ambulantně přímo tam.”AMBULANTNĚ!! Jak to dopadlo, se dozvíte v podcastu. A další veci. Příjemný poslech!

Gruzie. Země, kde se potkává západní městský životní styl s tradičními způsoby života v horách. Právě do hor se vypravili kamarádi a studenti religionistiky Matyáš Lednický, Martin Lednický a Kryštof Kerndl, aby tam zachytili lidové náboženské praktiky místních komunit.

Už čtyři roky moderuje na Seznam Zprávách rozhovory pro podcast Ptám se já. Byly momenty, kde jsem mohla ubrat nebo kdy jsem si zpětně říkala, jestli to třeba není moc, říká Marie Bastlová.Tentokrát se role obrátily. Marie Bastlová, moderátorka podcastů Mediální cirkus a Ptám se já, získala novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky za rok 2024, a proto se výjimečně ve vlastním podcastu objevila jako respondent. Zpovídal ji dlouholetý redakční kolega Jindřich Šídlo.Marie Bastlová začínala s žurnalistikou v roce 2004 v online redakci Lidových novin, a to ve sportovní rubrice. Byl to rok, kdy se hrálo Mistrovství světa v ledním hokeji v Praze, fotbalové Euro i letní olympiáda. „Je pravda, že jsi tehdy lhala na pohovoru, že rozumíš hokeji, protože zrovna tehdy sháněli téměř kohokoliv, kdo by jim pomohl s pokrýváním mistrovství světa?“ zeptal se s nadsázkou Jindřich Šídlo. „Jak se to vezme. Trochu lhala, protože neumím bruslit,“ přiznala se Marie.Vystudovala práva i žurnalistiku, ale dle svých slov šla do médií s tím, že si to zkusí: „Mě to strašně lákalo a říkala jsem si, že to bude jenom na chvíli. Že si to zkusím, jestli mi to jde. A až zjistím, že mi to jde, tak už to nepotřebuju dělat dál a půjdu dělat práva.“ Přes redakci Hospodářských novin, kde pracovala na politických tématech, se dostala do Českého rozhlasu. V něm se nakonec začala věnovat rozhovorům v pořadu 20 minut Radiožurnálu.Pokračovala v nich krátce i na CNN Prima News, aby v lednu 2021 zakotvila v Seznam Zprávách. „Je to těžká disciplína, kdy nevíš, co ještě si můžeš dovolit, co si dovolit nemůžeš. Byly rozhovory, kde jsem mohla ubrat nebo kdy už jsem si zpětně říkala, jestli to třeba není moc. Ale na druhou stranu, já takhle pochybuju o každém druhém rozhovoru, který dělám,“ přiznala se Marie Bastlová. „Kolikrát se má položit otázka, než usoudíš, že je čas ji opustit, protože ten člověk stejně neodpoví?“ ptal se Jindřich Šídlo. „Chci ji položit tolikrát, aby bylo zřejmé, že host neodpoví, a aby si tušil motivaci, proč neodpoví,“ vysvětlila moderátorka s tím, že by z průběhu rozhovoru mělo být vidět, proč ji má odpověď zajímat a proč je důležité, že na ni respondent neodpoví: „Jestli to, co říkají, je uvěřitelné. Jestli pro to mají argumenty, jestli tomu sami věří, nebo jestli něco jen papouškují.“A jak se po takovém rozhovoru respondenti tváří, když odcházejí ze studia? „Jak kdo. Ale už jsme za tu dobu vypozorovali, že ti, co odchází a tváří se, že byli spokojení a že to bylo skvělé, tak je to pro ně většinou největší průšvih,“ odhalila Marie Bastlová.Možná i proto někteří nechtějí na rozhovory chodit. „Bavil jsem se s jedním vysoce postaveným politikem Spolu a ten mi říkal: My jsme hloupí, my chodíme k Marii a ona nás tam vždycky vykostí, ale ta druhá strana tam téměř vůbec nechodí,“ přiblížil Jindřich Šídlo nálady některých politiků. „To mají pravdu. My jsme přemýšleli, co s tímhle vlastně dělat. Jestli je třeba správná cesta říkat, kteří politici nechodí,“ přiblížila Marie. A prozradila, že její opakované pozvání v posledních letech nepřijal například šéf hnutí ANO Andrej Babiš, ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) nebo premiér Petr Fiala (ODS). --Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Novinárka, ktorá takmer desať rokov pracovala v Moskve, menuje veci, ktoré by mal Andrej Danko vedieť o Rusku: historický problém Ruska je, že vozí delegácie do Moskvy alebo do Petrohradu, pretože tam naozaj veľa vecí funguje. No možno by pán Danko mal vedieť, že úplne nevyhnutná potravina pre ruskú kuchyňu, ako sú zemiaky, zdražela v roku 2024 skoro o 90 percent, konštatuje v rozhovore novinárka Petra Procházková, ktorá v roku 1992 odišla ako spravodajkyňa Lidových novín do Moskvy a pôsobila tam až do roku 2001.Zdá sa mi, že slovenská delegácia si v Moskve zahrala rolu gašparka v bábkovom divadle. Celkom jej rola sedela, no vôbec nič viac to neznamená, hovorí v podcaste.Približuje, že Rusko je typické obrovskou priepasťou v životnej úrovni medzi veľkými mestami a ruskou dedinou alebo malomestom. „Tam by mal človek zájsť, aby videl, aká je v miestnych obchodoch úroveň zásobovania. Mohol by tam natočiť videá, na ktorých nebude 50 druhov masla ani vynikajúce párky, ale päť druhov vodky a nejaké konzervy."Moderuje Denisa Hopková.

Novinárka, ktorá takmer desať rokov pracovala v Moskve, menuje veci, ktoré by mal Andrej Danko vedieť o Rusku: historický problém Ruska je, že vozí delegácie do Moskvy alebo do Petrohradu, pretože tam naozaj veľa vecí funguje. No možno by pán Danko mal vedieť, že úplne nevyhnutná potravina pre ruskú kuchyňu, ako sú zemiaky, zdražela v roku 2024 skoro o 90 percent, konštatuje v rozhovore novinárka Petra Procházková, ktorá v roku 1992 odišla ako spravodajkyňa Lidových novín do Moskvy a pôsobila tam až do roku 2001.Zdá sa mi, že slovenská delegácia si v Moskve zahrala rolu gašparka v bábkovom divadle. Celkom jej rola sedela, no vôbec nič viac to neznamená, hovorí v podcaste.Približuje, že Rusko je typické obrovskou priepasťou v životnej úrovni medzi veľkými mestami a ruskou dedinou alebo malomestom. „Tam by mal človek zájsť, aby videl, aká je v miestnych obchodoch úroveň zásobovania. Mohol by tam natočiť videá, na ktorých nebude 50 druhov masla ani vynikajúce párky, ale päť druhov vodky a nejaké konzervy."Moderuje Denisa Hopková.

Proruský, ultrapravicový, lidový. Taková přízviska dávají média Herbertu Kicklovi, pravděpodobnému budoucímu kancléři Rakouska. Šéfuje straně s nacistickou minulostí. Nemá z toho někdo strach? Téma pro analytičku Kateřinu Vnoučkovou z Asociace pro mezinárodní otázky. Ptá se Matěj Skalický.Všechny díly podcastu Vinohradská 12 můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Proruský, ultrapravicový, lidový. Taková přízviska dávají média Herbertu Kicklovi, pravděpodobnému budoucímu kancléři Rakouska. Šéfuje straně s nacistickou minulostí. Nemá z toho někdo strach? Téma pro analytičku Kateřinu Vnoučkovou z Asociace pro mezinárodní otázky. Ptá se Matěj Skalický.

Už příští týden se Donald Trump stane podruhé oficiálně prezidentem. „USA chce přetvořit v konzervativní zemi se silnou rolí náboženství. Amerika se mění před očima a bude vypadat jinak, než ji známe,“ říká z USA česká novinářka.Je to už osm let, co se novinářka Jana Ciglerová rozhodla vzít tři malé děti a spolu s nimi se s manželem přestěhovala na Floridu. Nejdřív jen na měsíc za teplem, pak na tři měsíce, aby nakonec na Floridě zůstala. Byla nejprve dopisovatelkou deníku MF Dnes, aby se posléze stala americkou zpravodajkou Deníku N.„Amerika mi přišla strašně zajímavá, ucítila jsem tam možnost, že bych se mohla vrátit ke zpravodajské práci a šla jsem tehdy za ředitelem redakce Mladé fronty DNES a zeptala jsem se ho, jestli by mě nechtěl poslat do Ameriky jako zahraniční zpravodajku. A on mi tehdy řekl, že když ho to nebude stát o moc víc, než mi platí dnes, takže proč ne,“ vypráví Jana Ciglerová v podcastu Mediální cirkus, kde byla hostem.„Je to práce snů. Zároveň ale chápu důvody, proč jsou zpravodajové někde na postech 4 nebo 5 let a potom se přirozeně točí. Ty totiž ztrácíš po letech určitou citlivost nebo nadšení. Třeba teď se ve Wisconsinu stala další masová střelba. Respektive nakonec se ukázalo, že byli dva mrtví, původně ale říkali pět. A já už jsem mohla napsat scénář toho, jak to bude vypadat. Že nejdříve lidé budou říkat, že to si nikdy nemysleli, že by se to mohlo stát zrovna u nich. Pak budou přicházet příběhy, kdy se odtajní identita obětí, bude se to soustřeďovat na to, stanice nebudou říkat jméno střelce nebo střelkyně, pak bude pohřeb, což je ten nejtěžší moment. Politici budou vinit jedni druhé. To znamená republikáni budou říkat, že šlo o psychické problémy, demokraté, že za to můžou zbraně. Takže už vlastně umím napsat scénář a ono se to skutečně podle toho děje,“ popisuje novinářka.Jana Ciglerová za svoji kariéru pracovala pro Lidové noviny, MF Dnes nebo Českou televizi. Byla šéfredaktorkou české verze časopisu Elle, stála u vzniku pořadu Tah dámou na ČT nebo u zrodu přílohy MF Dnes ONA Dnes. Od roku 2018 pak z Ameriky píše pro Deník N.Spojené státy americké se v posledních letech zásadně proměňují vlivem silných migračních vln. Ty se propisují do složení obyvatel USA a mění i rozložení politických sil. Mnohé tradičně demokratické státy se pod vlivem změny obyvatel názorově posunuly směrem k demokratům. Kam až vlastně mohou dojít změny v americké společnosti? A jak daleko ji může v příštích letech posunout Donald Trump?„Mí optimističtí američtí přátelé říkají, že Amerika vždycky dojde k nějakému extrému a pak se vzpamatuje a zase se to srovná. Já si myslím, že na toto druhé volební období měl Donal Trump a zejména lidé kolem něj, ty síly a skupiny kolem něj, čas se velmi dobře připravit. Mají několik vlivových skupin, které jdou krok za krokem, mají připraveno jak ovládnutí školních rad, regionálních politických sdružení, tak zrušení ministerstva školství a podobně. Oni vlastně Ameriku chtějí přetvořit na konzervativní zemi tak, jak Amerika dosud nebyla. A nadřazené skupiny, tak, jak já to tam vidím, budou běloši evropského původu, kteří budou propagovat náboženské pojetí vlády. Bude několik států, kde budou klást odpor, nicméně ten frontální útok na systém vzdělávání je tak markantní, že si myslím, že to vlastně bude změna na dlouhou dobu,“ dodává Jana Ciglerová.Jak se mění v Americe novinařina? Proč tolik roste vliv podcasterů, kteří stojí mimo velké redakce? A jak společnost na novináře reaguje?--Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Krátce před Vánoci zveřejnilo předsednictvo SOCDEM usnesení, obsahující jedinou větu: „Vedení Sociální demokracie může vyjednávat o variantách postupu do sněmovních voleb v roce 2025 a jednat s dalšími politickými subjekty.“

Obojí je správně, je to jedno ze dvou českých národních plemen slepic. Bylo vyšlechtěno po 2. světové válce na Šumavě – odtud oficiální název. Lidový název zlatuška zase odkazuje na zlatou barvu, kterou se tyto slípky honosí a navíc ji mají zdobenou černým stříkáním. Kohout je barevnější, k základní zlaté má přidanou i zrzavou a černý ocas, stejná je stvolová kresba na závěsech krku a ocasu.

Obojí je správně, je to jedno ze dvou českých národních plemen slepic. Bylo vyšlechtěno po 2. světové válce na Šumavě – odtud oficiální název. Lidový název zlatuška zase odkazuje na zlatou barvu, kterou se tyto slípky honosí a navíc ji mají zdobenou černým stříkáním. Kohout je barevnější, k základní zlaté má přidanou i zrzavou a černý ocas, stejná je stvolová kresba na závěsech krku a ocasu.

Slovácký verbuňk je mužský skočný lidový tanec, který byl roku 2005 zapsán organizací UNESCO na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva.

Slovácký verbuňk je mužský skočný lidový tanec, který byl roku 2005 zapsán organizací UNESCO na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva.

Na konec roku 2024 jsme pro vás připravili setkání s Evou Jiránkovou. Manželka někdejšího ředitele Lidových novin Miloše Jiránka zažila opravdu pestrý život - narodila se v roce 1921 do rodiny pražského právníka a prožila mládí slečny z dobré rodiny se spoustou sportu a kamarádů. Idylu přerušil protektorát, následovala svatba v době heydrichiády, zatčení manžela, osvobození, útěk do exilu v roce 1948 a desítky let života v Anglii. Rozhovor s ní natočili Martin Groman a Tomáš Černý v roce 2013, nedlouho před smrtí Evy Jiránkové. Věříme, že to pro vás bude objevné a zajímavé setkání s jasným poselstvím - život chce trochu štěstí a spoustu nadhledu. Tak hodně obojího do roku 2025. 

Když Petr Pithart skončil jako premiér české vlády v roce 1992, napsal do Lidových novin: „Včera ještě přijímám cizího státníka a dnes už stojím ve frontě před pultem, kde se vykupují zálohované láhve. Nevezmou mně zdaleka všechny, ale ostatním také ne. Snadnost a samozřejmost, s níž se může předseda vlády proměnit v toho, kdo bez rozpaků a stísněnosti stojí ve frontě, vnímám jako větší zázrak než děj opačný.“

Karel Čapek byl novinářem, dramatikem a autorem románů, ale může být považován i za zakladatele moderního českého cestopisu. V létě roku 1924 využil pozvání britského Pen Clubu a dva měsíce strávil na cestě po Spojeném království, odkud pravidelně posílal sloupky do Lidových novin. Na přelomu října a listopadu poprvé vyšel jejich ucelený soubor pod názvem Anglické listy. V Česku je Čapkova kniha dobře známá, ale vědí o ní také britští čtenáři?

Slovenští novináři za sebou mají první rok vlády Roberta Fica poté, co se loni po letech vrátil k moci. Premiér si už stihl podrobit veřejnoprávní média, s novináři se soudí, mnozí přišli o práci. Vláda hrozí vznikem Národního mediálního úřadu. „Cením si všech, kdo tam zůstávají a dělají svoji práci dál,“ říká advokát a bývalý novinář Tomáš Němeček, který v dalším dílu Mediálního cirkusu mimo jiné hodnotil i způsob, jakým ČT ukončila pořad 168 hodin Nory Fridrichové. Slovenská společnost utrpěla největší šok v únoru 2018, když byl nájemným vrahem  zastřelen investigativní novinář Ján Kuciak a jeho partnerka. Vražda a následné obrovské společenské otřesy vedly k pádu Ficovy vlády. Loni v říjnu se ale Fico vrátil k moci a s médii svádí tvrdou bitvu. S velkou částí novinářů nemluví, nepouští je ani na úřad vlády. Veřejnost letos na jaře protestovala proti změnám mediálních zákonů, ovšem marně.  Přeměnu tamních veřejnoprávních a státní média si Ficův kabinet  prosadil.„Občas se říká o novinářích, že tak dlouho křičí Vlk! Vlk!, až je nebude nikdo poslouchat. Tak teď na Slovensku ten vlk je. Slovenská veřejnoprávní média už byla podrobena speciálním zákonem, který byl přijat jen proto, aby ukončil funkční období dosavadního ředitele a mohli být dosazeni noví manažeři. Výsledek už je viditelný prostým okem diváka. Byli vyměněni moderátoři hlavních politických debat. Hlavní vládní strana SMER - SD se tím dokonce chlubí na mítincích se svými voliči, jako by si odškrtávali jednotlivá jména, ta nepopulární,“ komentuje slovenské dění exnovinář, dnes advokát a komentátor dění Tomáš Němeček, který byl hostem nejnovějšího dílu podcastu Mediální cirkus.Fico odvádí pozornostVýroky slovenského premiéra na adresu novinářů budí rozruch často. Naposledy to bylo tehdy, když o žurnalistech pronesl, že jsou krvelační bastardi, mluvil o tom, že je třeba uvažovat o povinném vzdělání pro novináře a také zřídit Národní mediální úřad, který mnohá tamní média vnímají jako hrozbu případné cenzury.„Premiér Fico tyto výroky, které vždycky otřesou a došplouchnou až do České republiky, pronáší ve chvíli, kdy potřebuje odvést pozornost od něčeho hodně nepříjemného,“ upozorňuje Němeček a dodává: „Některým z Ficových výroků jako třeba o povinném vzdělávání novinářů není třeba  přisuzovat nějakou vážnost. Oni nejsou hodni, a tím oni myslím Ficovu vládu, abychom vážně rozebírali jejich úmysl, jestli na něm něco je nebo  ne, protože oni chtějí trestat.“Fico se ale nebojí sáhnout i dál. Před několika týdny zažaloval novináře a šéfredaktora zpravodajského serveru Aktuality.sk Petera Bárdyho, který o něm napsal knihu. V žalobě si stěžuje na fotografii použitou na obálce.„Šéfredaktor Aktualit.sk Peter Bárdy má pravdu, že oni si tu knihu celou pečlivě přečetli, nenašli nic, čeho by se chytli, tak to zkouší přes fotografii. To je spíš směšná záležitost, taková ta klasická zastrašovací žaloba, dělaná jenom proto, aby novináře otrávil. Odvedl jim energii jinam, aby platili advokáta, který je musí zastupovat, aby to řešili. Je to ryzí  zlomyslnost,“ hodnotí žalobu Němeček.Stíhání české novinářkySložitou pozici slovenských novinářů nedávno nasvítil také případ okolo reportérky Seznam Zpráv Kristiny Cirokové. Ta musela na výslech kvůli svým reportážím o sektě AllatRa, sloveská prokuratura ji vedla jako podezřelou z údajné propagace hnutí potlačujícího práva a svobody. Slovenská prokurátorka, která má kauzu na starosti, přitom podle tamního serveru SME toto hnutí v minulosti sama podporovala. Proti vyšetřování se ohradila redakce Seznam Zpráv i řada novinářských organizací. Stíhání bylo nakonec zastaveno.„Je to strašně nepříjemné. Nikdo není rád, když chodí na výslechy. Pro nikoho není příjemné, že je vyšetřován. Navíc ho to odvádí od jeho práce.  Tomu všemu rozumím. Druhá věc je, že pokud tomu čelíme z bezpečí, a opravdu je to bezpečí, České republiky, tak je to přece jenom jiná pozice, než když jste tomu na Slovensku vystaveni v první linii,“ říká v Mediálním cirkusu Němeček.On sám se novinařině věnoval od 90. let, byl šéfredaktorem týdeníku Respekt, komentátorem Hospodářských novin a v Lidových novinách pak založil a vedl přílohu o právu Právo a justice. Z médií Němeček odešel v červnu 2013, výpověď v Lidových novinách podal hned ten den, kdy Andrej Babiš oznámil nákup vydavatelství Mafra.„Já si pamatuju, jak se tam v té době lámaly charaktery. A jak dneska lidi, kteří jsou velcí antibabišovci, tehdy koketovali s tím, jestli by to nakonec nešlo nějak prokličkovat a přežít. Bylo to emotivní,“ říká i po letech s velkým zaujetím Tomáš Němeček. „Jako  nositel všech novinářských cen v České republice jsem si ty ceny, plakáty a diplomy sebral, strčil jsem je do šuplíčku a začal jsem novou kariéru v Psychiatrické nemocnici Bohnice jako podnikový právník, protože měl jsem dvojí vzdělání, vystudoval jsem žurnalistiku a práva,“ popisuje Němeček.Fridrichová odešla z ČT středemDnes se Tomáš Němeček médiím věnuje spíše okrajově. Působí v několika institucích udílejích novinářské ceny, občas komentuje veřejné dění zejména v Českém rozhlase a médií se občas týkají i kauzy, kterým se věnuje v rámci své advokátní praxe. Zastupoval třeba poškozené v případu podezření na sexuální obtěžování ze strany investigativního reportéra Marka Wollnera v České televizi.„O tom nemůžu mluvit, protože tento pořad sledují také lidé, kteří se mě za toto angažmá snažili nějakým způsobem potrestat nebo mi ztrpčit život. Poslali na mě stížnost na Advokátní komoru, která sice byla shledána jako nedůvodná, ale zkoušeli mi i takto ztrpčit život. Jestli ale o něčem můžu mluvit, tak je to o případu Nory Fridrichové. To jsem  nezastupoval a sledoval jenom jako divák. A musím říct, že mi spadla čelist nad tím, co se dělo. Jakým způsobem může být zrušený pořad, který má takovou sledovanost bez jakékoliv náhrady. A musím také říct, že mi zároveň imponovalo rozhodnutí Nory Fridrichové, že toto nemá zapotřebí a odchází středem, protože se uživí kdekoliv jinde.  Taková gesta jsou mi blízká,“ říká Němeček.Vadilo mu přitom především to, když Noře Fridrichové vedení televize v souvislosti s koncem pořadu 168 hodin vyčítalo, jak se ohradila vůči útokům Marka Wollnera v bulváru. Ten zveřejnil část soukromé konverzace s Fridrichovou o masturbaci, bývalá novinářka ČT pak v reakci zveřejnila konverzaci celou, aby jí dala kontext. Jan Souček vzápětí Fridrichové vyčetl, že veřejné výroky tváře ČT o masturbaci podle něj poškozují televizi.„To jsem si říkal: jak vy jste jí pomohli? Jak se Česká televize se svým mediálním odborem,  se svým právním oddělením, zastala svého zaměstnance? Jakou pomoc poskytla? Nechali ji v tom plavat samotnou a potom ji peskovali za to, že to nebylo podle nějakých jejich dokonalých nevyřčených představ. To mě zamrzelo na současném vedení České televize,“ dodává ke kauze zrušení pořadu 168 hodin Němeček.Jakou atmosféru v ČT odkryla kauza Wollner? A co dnes novinařinu a práci novinářů v Česku a zejména na Slovensku ohrožuje nejvíc? --Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na

Koncem srpna vychází poslední číslo Lidových novin. Znamená to konec kdysi jedinečného projektu, který začal s velkým nasazením a odvahou v ilegalitě 80. let a měl po listopadu 1989 všechny předpoklady hrát mezi novinami první housle, být v centru všech polistopadových debat. Nějakou dobu se zdálo, že se mu to podaří, potom se ale sám od sebe vzdal nezávislosti a to byl začátek jeho konce.

Demonstrace proti sovětské okupaci, které propukly v mnoha československých městech v srpnu 1969, byly nadlouho posledními masovými občanskými protesty proti totalitnímu režimu. Účastnilo se jich odhadem přes sto tisíc lidí a vedení státu a KSČ je s použitím Lidových milicí, Sboru národní bezpečnosti a Československé lidové armády brutálně potlačilo.

Tištěné Lidové noviny 1. září končí. Vydavatel - mediální skupina Mafra - změnu zdůvodnil situací na trhu s tím, že na webu lidovky.cz zároveň dojde k významnému rozšíření publikovaných autorských příspěvků. Deník Lidové noviny založil v roce 1893 novinář a politik Adolf Stránský, jeho vydávání zastavili v roce 1952 komunisté. V roce 1987 ilegálně obnovila jeho vydávání skupina disidentů, na jaře roku 1990 pak začaly vycházet legálně jako deník. https://www.ceskatelevize.cz/porady/11412378947-90-ct24/224411058130829/

„Utíkali jsme, protože jsme zjistili, že za esenbáky jdou ještě Lidové milice… Otočila jsem se a viděla, jak jeden (milicionář) klečí, ruku měl opřenou o koleno a mířil. A já říkala: ‚Člověče, to je malér, oni snad chtěj střílet!‘ A skutečně začali střílet!“ říká na nahrávce Paměti národa veterinární lékařka Jana Drašnarová.

S Lidovými novinami se těžko loučím, měl jsem je předplacené už od vydání prvního čísla v roce 1988, tehdy ještě ilegálně. Během let jsem je ale vícekrát chtěl odhlásit, naposledy když v roce 2013 vydavatelství koupil Agrofert Andreje Babiše. Tatínek, Ludvík Vaculík, do nich ovšem psal až do své smrti v roce 2015, a já tedy vydržel.