Podcasts about argumenty

Vláda Andreje Babiše získala důvěru Sněmovny, hlasovali pro ni všichni koaliční poslanci. I když poslanec za SPD Foldyna chvíli svůj hlas zpochybňoval kvůli pokračování muniční iniciativy.

Donald Trump se dočkal. Americký prezident si nově může do své sbírky připsat Nobelovu cenu za mír. Necelých sedm centimetrů a 196 gramů pozlacené radosti, kterou mu ve čtvrtek v Bílém domě předala hlavní představitelka venezuelské opozice María Corina Machado.

Na ulicích to právě vypadá, jako když jsme se vrátili do doby ledové. Nasněžilo.

Nový ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka (ANO) hned po uvedení do úřadu oznámil, čím se chce ve svém resortu zabývat. Řekl, že naváže na věci, které jsou už v běhu, samozřejmě neopomněl digitalizaci, z níž se stala jakási mantra současnosti.

Premiér Andrej Babiš (ANO) už týdny ví, že Filipa Turka (Motoristé sobě) na post ministra své vlády přes odpor prezidenta Petra Pavla neprosadí. A skoro se zdá, že je Babiš i spokojen: dobře ví, že od jmenování Turka členem vlády by se čekání na první skandál počítalo spíše na dny než na týdny či měsíce. Jako předseda ANO ale potřebuje udržet koaliční partu s SPD a právě Turkovými Motoristy.

Na začátku roku 2026 jsme svědky nebývale absurdní situace, kdy se světová velmoc Spojené státy pokouší zmocnit evropského ostrova Grónsko, a to výlučně proto, aby se tím uspokojily ryze osobní a egoistické touhy prezidenta Donalda Trumpa.

Moskva a Teherán mají ke spojenectví daleko; Nobelovka pro Trumpa; Trumpova touha po Grónsku postrádá jakýkoli smysl; Dopis, který prezident nikdy neměl napsat; Péče o seniory je velký úkol vlády Andreje Babiše i dalších vlád. Nezadržitelně stárneme; Digitálně sníh neodhrabeš

Ruští hurápatrioté už týden vyzývají Kreml, aby okamžitě poslal protiletecké jednotky i s obsluhou do Teheránu, méně exaltovaní jedinci zase s povzdechem dumají o možné ztrátě dalšího spojence Ruska kvůli spiknutí Spojených států a Izraele.

Kdo v těchto dnech sledoval nástup nové vlády v čele se staronovým šéfem kabinetu, nemohl nevidět, že když se Andrej Babiš (ANO) rozohní, trumfne hravě i Donalda Trumpa.

Trump a Babiš jsou z jednoho těsta. Premiér a zmocněnec. Rusko hraje ve válce roli nacistického Německa. Několikero požehnání smlouvy s Mercosurem. A na konec glosa Evy Turnové. Moderuje Petr Schwarz.

„Chceme už důvěru vlády a už nechceme slyšet v televizi jméno Turek,“ řekl před pár dny premiér Babiš (ANO) poté, co souhlasil s návrhem Motoristů, aby byl pro dvojnásobně neúspěšného ministerského kandidáta Turka vytvořen post „vládního zmocněnce pro klimatickou politiku a Green Deal“ na ministerstvu životního prostředí.

Končící týden se stal časovou hranicí, za kterou trvá válka rozpoutaná režimem Vladimira Putina déle než válka, kterou rozpoutal v roce 1941 režim Adolfa Hitlera proti tehdejšímu Sovětskému svazu, jehož bylo Rusko součástí.

Francie, Polsko, Maďarsko, Rakousko a Irsko odmítly, aby předsedkyně evropské komise Ursula von der Leyenová podepsala smlouvu o volném obchodu s latinskoamerickými zeměmi, sdruženými ve spolku Mercosur a představujícími trh v rozsahu 700 miliónů spotřebitelů.

Místo ministrů máme Švejky. Česká politika je v bodě zlomu. Ohlušující ticho v západní debatě o Íránu. Orbán ukázal polské vládě prostředníček. Proč Putin mlčí k Trumpovým eskapádám? Moderuje Kamila Pešeková.

Sýrie, Venezuela, Grónsko, Írán – tak by se za poslední rok daly pojmenovat zdroje bolestí hlavy, jimiž dnes nejspíš musí trpět ruský prezident Vladimir Putin. Americká iniciativa kolem těchto zemí a regionů je masivní a Rusko, které by se tak rádo opět vrátilo k někdejšímu statutu supervelmoci, nemá dost sil na to, aby tak učinilo.

České politické spektrum se v příštích letech skoro jistě zásadně promění. Strany bývalé vládní koalice, které hájí liberální demokracii a pevné zakotvení České republiky v západních politických a bezpečnostních strukturách, budou po volební porážce, kterou jim uštědřily populistické strany, muset projít změnami.

Vzhledem k tomu, co říká a dělá, je maďarský premiér Viktor Orbán v Evropě už delší dobu černou ovcí. Teď překročil pomyslnou červenou čáru a udělil politický azyl bývalému polskému ministru spravedlnosti ve vládách Jaroslawa Kaczyńského Zbigniewu Ziobrovi, který utekl do Budapešti, a nejspíš i jeho ženě.

Nejste-li americký, čínský nebo ruský prezident, nezbývá vám nic jiného než provozovat něco, čemu se škaredě říká reálpolitika. Kupříkladu takový český premiér má doma jednoho až čtyři koaliční partnery, nespolupracující opozici a tvrdohlavého prezidenta.

Naše vláda chce spravovat zemi tak, aby se občanům žilo lépe, prohlásil premiér Andrej Babiš (ANO). Řekl to na závěr svého vystoupení ve Sněmovně při žádosti o vyslovení důvěry pro svůj kabinet. Bylo by překvapením, kdyby politici při nástupu k moci slibovali něco jiného. Dělali to tak i v minulosti.

Šéf americké centrální banky Fed Jerome Powell leží v žaludku prezidentu Donaldu Trumpovi už dlouho. Během loňského roku jej mnohokrát častoval nevybíravými nadávkami, kritizoval ho, že otálí se snižováním úrokových sazeb i za údajně předraženou rekonstrukci budovy centrální banky. Tlak vyvrcholil teď, když ministerstvo spravedlnost začalo guvernéra vyšetřovat kvůli jeho výrokům před Kongresem v létě, kam byl předvolán právě kvůli rekonstrukci budov Fedu.

Čečenský vůdce Ramzan Kadyrov je kvůli selhání ledvin na prahu smrti. Takové zprávy se objevily na počátku ledna s odvoláním na zdroje v jeho okolí. Kadyrovova tisková mluvčí to popřela a publikovala krátké video z jeho návštěvy jedné ze základních škol. Na něm ale Kadyrov nevypadá zdravě a chodí s pomocí hole.

Donald Trump se za uplynulý rok na Kapitolu mohl spoléhat na relativně obdivuhodnou loajalitu svých spolustraníků. Bez ní by měl problémy. Ani v Senátu, ani ve Sněmovně nedisponují republikáni bůhvíjakou většinou. V dolní komoře se navíc republikánský náskok postupně snižoval, aktuálně například skrze předčasný odchod z politiky Trumpovy někdejší nejskalnější fanynky Marjorie Taylor Greeneové.

Hádanky sněmovny. Rok prosperity? Vítejte v nejistých časech. Trump čelí revoltě na Kapitolu kvůli válce i centrální bance. Spor o FED. Proč se zajímat o zdraví Kadyrova. Moderuje Ondřej Konrád.

Od počátku desetiletí neměla tuzemská ekonomika tak nadějné vyhlídky jako počátkem roku 2026. Ekonomický růst se v minulém pololetí nečekaně přiblížil třem procentům a podle ekonomických analytiků, případně politiků všech parlamentních stran, bude konjunktura pokračovat i letos. Bylo by to krásné, jen kdyby se na to po trpkých zkušenostech minulých let mohl člověk spolehnout.

Vratký koaliční experiment přidělá vrásky i Babišovi. Německý prezident Steinmeier řekl, že USA pod Trumpem mění svět v „doupě lupičů“. Konečně to někdo řekl nahlas. Jakou roli přisuzují Trump a spol. Rakousku a co to udělá s jeho neutralitou? Strašidelné české penzijní fondy a na konec glosa Ivy Pekárkové. Moderuje Petr Hartman.

Andrej Babiš (ANO) započal jízdu na divokém tygrovi, přitom se ale tváří, že má všechno zcela pod kontrolou. Chce jen, aby se pozornost od Filipa Turka (Motoristé sobě) nebo Tomia Okamury (SPD) přenesla ke krokům, jimiž jeho vláda stvrzuje sliby dané voličům.

Poslední kroky americké vlády v čele s prezidentem Donaldem Trumpem v zahraniční politice budí právem obavy. Zdá se totiž, že skutečně uvádí do praxe novou národní bezpečnostní strategii, kterou zveřejnil Bílý dům v prosinci loňského roku. Svého času vzbudila velký rozruch svým otevřeně nepřátelským postojem vůči Evropské unii.

Přelom roku bývá časem, kdy si lidé dávají různá předsevzetí. A ta pak většinou nedodržují. Jestli by se na něco ale Češi a Češky měli v roce 2026 zaměřit, jsou to jejich penze. Ne ty dnešní, nýbrž ty budoucí. Měli by si předsevzít, že začnou investovat, aby jim jednou nebylo ouvej. Státní penzijní systém totiž vykazuje čím dál víc problémů.

Politici jsou zvyklí, že se některé věci neříkají nahlas. Většina si je uvědomuje, neveřejně o nich mluví, ale veřejně je nevysloví. Proč? Třeba z bezpečnostních důvodů. Vzácné naopak je, když některý špičkový politik mluví otevřeně.

Továrna na výrobu baterií do elektroaut v Dolní Lutyni na Karvinsku postavena nebude, a to nikdy. Toto ultimátní prohlášení uvedl premiér Andrej Babiš (ANO) v neděli a bezpochyby tím potěšil obyvatele Dolní Lutyně, kteří žádnou továrnu nikdy nechtěli a nechtějí.

Už samotný fakt, že občanští demokraté přesunuli nadcházející kongres z dubna na leden, svědčí o nejistém až vypjatém rozpoložení, v němž ODS vstoupila do opozice. Jednu jistotu ale mít může: že se ujímá opoziční role v nesrovnatelně lepší kondici než v roce 2013, kdy její vláda padla pod tíhou skandálů a prorůstání byznysu do politiky.

Jak se zdá, přichází tzv. Trumpova doktrína. Ta představuje zásadní zvrat v americké zahraniční politice, kdy Spojené státy zaměří více pozornosti na západní polokouli. Nadále sice hodlají podporovat Evropu, ale současně se obracejí proti EU.

Turek ministrem nebude, protože Babiš za něj odmítá krvácet. Okamura a nová doba. Blízký východ a Venezuela. Byla střední Evropa skutečně unesena? A na konec glosa Ivy Pekárkové. Moderuje Petr Schwarz.

Venezuela pod Nicolásem Madurem byla v jistém ohledu globálním hráčem, a nebylo to jen kvůli její roli ve světové produkci ropy. Poznat je to na reakcích z Blízkého východu i na spekulacích, co vše pád venezuelského prezidenta bude znamenat pro blízkovýchodní region.

Když předseda Sněmovny umisťoval na sociální sítě svou novoroční promluvu, jistě předpokládal, že vzbudí pobouřené reakce. Především od stran bývalé vládní koalice, které musely podráždit jak výroky Tomia Okamury coby jednoho z pětice nejvyšších ústavních činitelů k Ukrajině a konkrétně k prezidentu Zelenskému a jeho okolí, tak celý tón vystoupení až po vyjádření víry, že republika „vyskočí z bruselského vlaku“. A tak dále, veřejným prostorem už citáty pár dní kolují.

Rusko oficiálně odsoudilo americkou operaci ve Venezuele jako porušení mezinárodního práva, útok na suverénní stát a vyzvalo k okamžitému propuštění prezidenta Nicoláse Madura a jeho manželky. Bývalý prezident a dnes zástupce tajemníka ruské Bezpečnostní rady Dmitrij Medveděv neopomněl zaútočit na evropské politiky a nazval je zbabělými eurodegeneráty, kteří jen lezou do řiti Donaldu Trumpovi. Tedy nic neočekávaného.

Za normálních okolností by vnitropolitickým tématem č. 1 byly první legislativní kroky Babišovy vlády. Kontroverzní jsou na to dost. Ovšem místo toho nás zaměstnává osud ikony Motoristů sobě Filipa Turka. Přitom oficiálním kandidátem na ministra životního prostředí, jehož jméno předloží premiér Andrej Babiš prezidentu Petru Pavlovi, je teprve od včerejška.

„Doufáme, že administrativa Donalda Trumpa, vyznačující se racionálním a pragmatickým přístupem, neudělá fatální chybu a zdrží se dalšího sklouzávání do situace, která hrozí nepředvídatelnými důsledky pro celou západní polokouli,“ uvedlo ruské ministerstvo zahraničí ve svém prohlášení pár dní před americkým útokem.

Pár desítek miliard sem, pár tam. Na kouzla se státním rozpočtem si člověk v zemi, která už pátým rokem vykazuje deficity ve výši stovek miliard, tak nějak zvykl. Přesto se podobnými čísly argumentuje většinou v případech nenadálých událostí. Nikoliv pár dní před zveřejněním finálního výsledku za celý rok.

Prezident Pavel oslovil společnost. Jakou odezvu může čekat? Trump dal floridské klice hlavu Madura. Změnu venezuelského režimu zatím ne. Rusko a Venezuela. Nejnovější představy ministryně financí o rozpočtovém schodku. Úvaha ohněstrojná. Moderuje Jan Fingerland.

„Celý život je taková jedna velká [byznysová] dohoda,“ prohlásil lakonicky americký prezident Donald Trump o víkendu jen pár hodin poté, co nechal z Caracasu unést tamního prezidenta Nicoláse Madura. Dobře to vystihuje, s jakou bezstarostností přistupuje k tak radikálnímu kroku.

Věřím, že nebudu sám, vyjádřil naději prezident Petr Pavel v novoročním projevu, když slíbil, že se bude zajímat, jestli vláda nedělá kroky, které mohou ohrozit demokracii, její instituce a naši bezpečnost nebo sounáležitost se svobodným světem. Přidá se někdo? Nebylo to tak trochu volání na poušti?

Eurozóna se rozšířila o další zemi. Po Chorvatsku vstoupila do eurozóny další turistická země jihu Evropy, dnes asi 6,5milionové Bulharsko.

Samí politici, žádní státníci, Bulharsko to už má s eurem černé na bílém. My Češi si s korunou stále lžeme do kapsy, Okamura a plané gesto opozice, Na konec mezinárodního práva doplatí Venezuela, ale i Tchaj-wan

Ti politici, kteří se v poslední době pracně vydrali k moci, to nemají lehké. Mezinárodní bezpečnostní situace je krajně nejistá, společnost je rozdělená a k tomu posiluje krajně nacionální pravice, která by uvítala změnu režimu podobnou té, jakou provedl Donald Trump. Roste nervozita z ruské hrozby a nejistota ohledně Spojených států, protože není jasné, zda zůstaly naším spojencem nebo se z nich stal naopak náš nepřítel.

Novoroční proslov Tomia Okamury bude mít dohru. Opozice chce vyvolat hlasování o odvolání předsedy SPD z postu předsedy Poslanecké sněmovny, Starostové navíc požadují, aby se Sněmovna jako celek od Okamurových výroků, kterými urážel Ukrajince a představitele Evropské unie distancovala. Jakou má taková snaha šanci na úspěch a jaký je vůbec její smysl? A co vůbec říká celá aféra o současné české politice?

Obavy komentátorů na Dálném východě, v Japonsku či v Jižní Koreji, nakonec i na samotném Tchaj-wanu nepochybně vzrostly po tom, co se americký prezident Trump nespokojil jen se zadržováním venezuelských tankerů na volném moři, údajně přepravujících drogy do Spojených států, a rovnou na Venezuelu vojensky zaútočil.

Bouchaly petardy, i když méně než v letech minulých, a začal rok 2026. Ten loňský nám přinesl novou vládu vzešlou z nově zvolené Poslanecké sněmovny, nového amerického prezidenta, nejstaršího, jaký do této funkce kdy nastoupil, který se pokouší obrátit svět naruby a při tom pomoci rodinnému byznysu (v čemž je mimořádně úspěšný).

Pokud komentátoři hojně označují právě uplynulý rok 2025 za „annus horribilis“ pro Evropskou unii, naznačují tak, že ten následující by automaticky měl být lepší, už proto, že nic strašného netrvá věčně.

Rok 2025 začal v Rakousku velkými politickými turbulencemi. Hned v prvních lednových dnech ztroskotaly rozhovory o vytvoření nové vlády mezi konzervativními lidovci, sociálními demokraty a liberály. Kamenem úrazu se staly veřejné rozpočty.