Echo Podcasty

Češi na sebe rádi a s gustem zahlížejí a hodnotí sami sebe velmi kriticky. Kdy jindy než na Vánoce si proto připomenout, že jiní nás mohou vidět pozitivně, mít nás rádi a obdivovat se nám. Proč vlastně? Obzvlášť pozoruhodné je takové hodnocení, když nás má rád někdo, kdo ani není migrant a kdo sem pravidelně několikrát za rok přijíždí ze zahraničí jenom a právě proto, že nás má rád. K takovým lidem patří Lužičtí Srbové, náš nejbližší národ. O lásce k Čechům a Moravanům hovoří bratři Lukáš a Jakub Novosadovi v nové epizodě svého sourozeneckého podcastu Hej, Slované s ředitelem střední školy v obci Slepé, s hasičem, náčelníkem lužickosrbského Sokola i velkým sportovcem Janem Hrjehorjem (neboli, jak sám říká, česky Honzou Řehořem).Ten bratrům vysvětlí, že národní obrození u našich sousedů vlastně není u konce, čehož dokladem je to, že intenzivně usiluje převzít z češtiny do lužické srbštiny některá slova, aby ji obohatil, zjednodušil, zbavoval německého vlivu a dále poslovanšťoval. „Moc se mi líbí, že při přímém přenosu sportovního vysílání říkáte, že je to živě. Nebo když ztlumíte telefon, říkáte, že si dáváte letadlo. To musím prosadit. Nebo běžky, protože lužickosrbsky jsou názvy těchto lyží nemožně dlouhé.“ Zato najít, zda lužická srbština nějak obohatila češtinu, se ukazuje být složité. „Možná by to mohl být poliwanc,“ říká Jan. „Jenže to je typ koláče, který u nás nemáme, takže bychom se napřed museli naučit ten koláč,“ podotýká Lukáš.Proč nás Jan má rád? „Protože všichni mí čeští přátelé jsou jako slunečnice. Všichni jste dobrotiví, všichni jste pokorní.“ Lukáše toto hodnocení překvapí, naopak Jakub mu přitaká: „To jsem rád, že tohle slyším, a zároveň nerad, protože když chci Čechy přiblížit balkánským Slovanům, tak nevím, jak to přeložit. V našem smyslu jižní slovanské jazyky pokoru nemají a nepoužívají, to slovo tam zní jako ponížení, ne jako chvála, natož jako něco kladného.“V další části Jan Hrjehor přibližuje svoje české zážitky s českými biatlonovými reprezentanty či vyjasňuje rozdíl mezi českou a moravskou povahou, což Lukáš k nelibosti Jakuba a režiséra pořadu Ondřeje Markuse Zemana poněkud rozporuje. (Zřejmě marně.) Na závěr epizody Lukáš s Janem přesvědčují Jakuba, kdysi schopného fotbalistu, že by stálo za to podpořit Lužické Srby v jejich národním vývoji a naučit je sport, v kterém by se nehlídce na Němce mohli stát světovou špičkou, přestože zatím tento sport vůbec neznají – a to je nohejbal. Aneb konečně podcast, který nezůstává u slov a neváhá vydat se do akce.

Česká ekonomika podle předsedy odborového svazu KOVO Romana Ďurča není v takové kondici, jak ji ve své bilanční zprávě popisoval bývalý premiér Petr Fiala. „Číslo 2,5 procenta vypadá hezky, ale ekonomiku dnes táhne hlavně domácí spotřeba. Když se podíváme na průmysl, zejména ten energeticky náročný, podniky v dobré kondici nejsou,“ říká Ďurčo.Podle odborů český průmysl ztrácí konkurenceschopnost nejen v rámci Evropské unie, ale i globálně. „Mimo Evropu jsou ceny energií třetinové. Tomu se prostě konkuruje strašně těžko,“ upozorňuje. Kriticky vnímá i rozdíly uvnitř EU, především vůči Německu, které podle něj své firmy masivně podporuje. „Jsme na jednotném trhu, ale podmínky jednotné nejsou.“Za jeden z klíčových problémů považuje vývoj mezd. Přestože se reálné mzdy statisticky zvyšují, podle Ďurča to lidé zatím nepociťují. „Reálné mzdy se ještě nedostaly ani na úroveň roku 2019. Lidé se dnes mají hůř než před covidem,“ říká šéf KOVO.Odbory zároveň kritizují podobu zelené transformace. Podle Ďurča hrozí, že příliš rychlé zpřísňování emisních pravidel poškodí evropský průmysl. „Pokud má Evropa dekarbonizovat, musí zároveň průmysl podpořit. Jinak se výroba přesune mimo EU,“ varuje.Navzdory kritice zůstává Ďurčo opatrným optimistou. „Česká republika je krásná země a má obrovský potenciál. Bez levnějších energií a skutečného sociálního dialogu se ale průmysl motorem růstu znovu nestane,“ uzavírá.

Termín „sarajevské safari“ je sice znám několik desetiletí, ale znovu se připomněl v poslední době. Znamená komerční vraždění za bosenské války v devadesátých letech, kdy Srbové umožňovali bohatým cizincům přijet do Sarajeva a za peníze si zastřelit dospělého, za příplatek dítě, zdarma jako bonus starce. Znovu se termín objevil teď, kdy událost začala prošetřovat italská prokuratura a kdy se současně znovu objevilo obvinění srbského prezidenta Aleksandra Vučiće, že se těchto událostí účastnil. Bratři Jakub a Lukáš Novosadovi ovšem tuto tezi v novém díle svého sourozeneckého podcastu Hej, Slované problematizují: podle Jakuba je to klasický spin, který má odvrátit pozornost od aktuálních velkých problémů Srbska, jež čelí nebývalé energetické krizi.To je totiž tak: jediná srbská rafinerie NIS už vlastně není srbská, neboť její většinu Srbové dávno prodali Rusům. To se ovšem nelíbí Američanům, kteří Srbsku dali ultimátum, dokdy musejí rafinerii odkoupit zpět, znárodnit ji nebo pro ni najít jiného kupce, než na Srbsko (respektive rafnierii) uvalí sankce. Ultimátum ovšem vypršelo na začátku prosince, a protože se nestalo nic, rafinerie nesmí vyrábět (taky nevyrábí) a Srbsko jede ze svých energetických zásob. Leč ty mu docházejí, takže hrozí, že uprostřed zimy nebude mít země plyn, benzín ani naftu. Prezident vytváří kouřové clony v podobě vděčných mediálních kauz, aby překryl tento průšvih. Znárodnit podnik ale odmítá, protože by to byl příliš komunistický prostředek. Takže jak situaci shrnuje Jakub: „Srbsko je v aktuní energetické krizi, kterou nemá jak vyřešit.“Zdá se, že Srbové bláhově čekali na to, že se Američané nějak dohodnou s Ruskem na míru nebo příměří v Ukrajině, sankce se zruší a věc se tak vyřeší sama. To se ale nestalo. Proto Vučić přišel s novým řešením: počkat dalších padesát dní. Nezůstává však pouze u tohoto nápadu: při návštěvě v Bruselu navrhl, aby do Evropské unive vstoupily všechny nečlenské země západního Balkánu společně (Srbsko kdysi bylo premiantem, za poslední desetiletí však nevyřešilo jedinou přístupovou kapitolu, takže se bude jenom dívat, jak za dva roky do EU vstupuje Černá Hora – její prezident ostatně do Srbska v reakci na Vučićovo vystoupení ironicky vzkázal, že jeho nápad je skvělý a že se tedy v Bruselu spolu uvidí za dva roky.)Ještě jinak se v Srbsku pokoušeli zavázat si Američany a vyřešit svůj energetický problém: totiž odprodat jim symbol svého ponížení z devadesátých let, budovu generálního štábu v centru města, kterou bombardovalo NATO a která tam poškozená stojí jako památník dodnes. Plánem bylo prodat dům firmě Donalda Trumpa, která by na jeho místě vystavěla2 / 2luxusní hotel, čímž by se uvolnila pozice rafinerie. Jenže i z toho sešlo: Američané vzkázali, že sankce platí, následně Trumpův zeď Jared Kushner, který se o obchod stará, oznámil, že z tohoto byznysu neude nic (v době natáčení epizody ještě nebyla informace známa).Dozvíte se ale další fóry: jak jel Aleksandr Vučić bez ohlášení do Ameriky na party amerického prezidenta a zda mu to vyšlo, anebo ne, anebo jak v Bělehradě přes noc byla tajně zbourána celá městská čtvrť, aby na jejím místě mohly vyrůst luxusní rezorty. Zkrátka podcast, který uvádí věci do nových souvislostí.

Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czPoslední Echo Porada roku 2025 je bilanční. Tereza Matějčková, Jiří Peňás a Daniel Kaiser se setkali nad svými rozhovory z vánočního dvojčísla. „Postava otce je v centru západní kultury a když se nyní ten status proměňuje, tak se proměňuje celá kultura,“ uvozuje Matějčková svůj rozhovor s historikem Augustinem Sedgewickem o jeho knize Fatherhood.Hokej je u nás nejpolitičtějším sportem, nejpozději od mistrovství světa v roce 1969, kdy si někteří českoslovenští hokejisti na dresu přelepili rudou hvězdu a porazili sovětský tým. „Oslavné nepokoje v centru Prahy a následné represe režimu de facto ukončily pražské jaro,“ říká Jiří Peňás, který si nejen o tom povídal s českou hokejovou legendou Jiřím Holíkem. Snese liberální demokracie srovnání s pozdním komunismem? Polský filozof Ryszard Legutko v rozhovoru s Danielem Kaiserem jistou podobu vidí. A co podle komentátorů Týdeníku Echo přinese rok 2026.Podcast moderoval Dalibor Balšínek.X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz

Křesťanský příběh: proti otrockému „updateování“„Už to, že chce zavádět novoty, jej odsuzuje k neumění,“ píše Robert Walser v Nočních myšlenkách. Nejsme v době, která nás neúnavně vyzývá k inovaci, originalitě, „updateování“ všichni odsouzeni k neumětelství? Křesťanství nese jinou novinu. Nenabízí únik z proměny ani rezignaci na růst, ale jiný rytmus: vedle výzvy k překonávání klade důraz na věrnost, na ochranu dobrého počátku, který v sobě každý člověk nese a nikdy zcela neztrácí, byť by to usiloval sebevíc.„Narodilo se nám dítě“ neoznamuje další originální novinku, nýbrž událost, v níž se uprostřed starého rodí nové. Křesťanský příběh zná novost, kterou neváže na přerušení či destrukci minulosti. Nové vzniká opakováním, návratem, prohloubením. Ježíš cituje Starý zákon, ale právě tímto opakováním otevírá něco, co tu ještě nebylo.Smyslem Vánoc není útěk vpřed ani revoluční přetržení starého, nýbrž objevení nového počátku uvnitř příběhu, který už žijeme. V nás, rodinách, v tom, co vlastně dobře známe. Nový začátek není za horizontem budoucnosti – vzniká zde a nyní, jako jediné a zároveň největší dobro, které máme.I. Vánoce jako narušení času [úvod až 13:45]II. Když lidé nedrží tempo [13:45 až 32:00]III. Podoby technologické spásy [32:00 až 53:50]IV. Proti nedůstojnému updateování [53:50 až 01:05:05]V. Nesem vám noviny [01:05:05 až konec]BibliografieHannah Arendtová, Vita activa, Praha: OIKOYMENH, 2007, str. 322.Ivan Dubský, Questio temporis, Praha: Torst, 2024, str. 49.Thomas Fuchs, „O bezútěšnosti optimalizace a radosti z nesnází“, in: Tereza Matějčková, Bůh je mrtev. Nic není dovoleno, Praha: Echo Media, 2023, str. 282–292.Thomas Fuchs, Verteidigung des Menschen: Grundfragen einer verkörperten Anthropologie, Berlin: Suhrkamp Verlag, 2020.Ray Kurzweil, The Singularity Is Near: When Humans Transcend Biology, New York: Viking Books, 2005.Karl Löwith, Dějiny a význam dějin, přel. Tomáš Suchomel, Praha: OIKOYMENH, 2022.Chris de Stoop, Kniha Daniel, přel. Veronika ter Harmsel, Praha: Argo, 2025.Chris de Stoop, Proč si nevážíme půdy, která nás živí? Proč si nevážíme půdy, která nás živí, in: EchoPrime, 14. 8. 2025, https://www.echoprime.cz/a/Hg6rZ/proc-si-nevazime-pudy-ktera-nas-zivi

Blíží se Vánoce a s nimi i otázka, v jaké kondici je český knižní trh. Proč u nás ubývá čtenářů a co na tom mohou změnit školy, knihovny nebo nové formáty jako audioknihy? Pozvání k debatě přijali ředitel nakladatelství Albatros Václav Kadlec, vedoucí edice angloamerických autorů v nakladatelství Argo Petr Onufer, ředitel nakladatelství Host Tomáš Reichel a Martin Vopěnka, předseda Svazu českých knihkupců a nakladatelů a zakladatel nakladatelství Práh.

Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czBude, nebo nebude obětován Filip Turek? „Nezpochybňuju, že je nemocný, ale kdyby se měl setkat s prezidentem, určitě to šlo zařídit. Zdá se mi, že se tahle situace využila, aby se do vyjednávání vnesla nová dynamika. A já ji zatím nejsem schopná číst,“ říká Tereza Matějčková.Má se v politice moralizovat? „Podle mě neexistoval žádný důvod, aby Petr Pavel Turka nejmenoval. Společnost je rozdělená, pro některé přijatelný je, pro jiné ne. Proto se máme držet zákona. A k žádnému porušení zákona ze strany Turka nedošlo,“ soudí Dalibor Balšínek.„Co vím, tak Filip Turek ministerské křeslo pojímal jako odrazový můstek pro kandidaturu na prezidenta. Že mu tenhle úřad dodá státnickou auru a v příštích volbách by kandidoval proti Pavlovi. Pokud si prezident nebo jeho okolí uvědomuje, že Turek je jeho potenciální rival, pak by to byl souboj dvou konkurentů,“ říká Daniel Kaiser.Co obnáší nová bezpečnostní strategie Spojených států? Kolikrát je v ní obsaženo slovo bůh? A blíží se civilizační zánik Evropy?Na Echo Poradě diskutují Tereza Matějčková, Jiří Peňás, Daniel Kaiser a Dalibor Balšínek.X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz

Slezsko ani Moravu nemůžeme vnímat jako samostatné zeměUtajenou naší sousední zemí je Slezsko. Ač kdysi patřilo ke Koruně české, takže bylo součástí českého státu, ačkoli Vratislav bývala druhým největším českým městem, je to všechno pryč. Dnes o dějinách této veliké země ani o její současnosti mnoho nevíme. Ostatně je to vůbec ještě samostatná země? Anebo už tak o ní uvažovat nemůžeme? Nejen o tom hovoří v nové epizodě podcastu Hej, Slované Lukáš Novosad se svým hostem, polonistou a autorem dosud jediného průvodce po Slezsku Pavlem Trojanem.Polské Slezsko, tak se v úvodu zmíněná kniha jmenuje. Je toto vymezení nutné? A specifikují Poláci a Slezané nějak české Slezsko? „Obvykle Poláci netuší, že u nás nějaké Slezsko leží. Stejně tak vymezení polské Slezsko není přesné, protože stále ještě jsou ve Slezsku německé minority,“ podotýká k tomu Pavel Trojan. A doplňuje, že slezština je skutečně plně svébytný jazyk, nezvyklý. „Umím česky, polsky, německy, přesto jsem byl překvapen, jak málo se v tom jazyce chytám.“ Ostatně Slezané usilují o to, aby jejich řeč byla uznána za samostatnou.To je ovšem v Polsku problém: Slezsko bývá označováno jako území, které se usiluje od zbytku Polska trhnout – ostatně také letos v kampaních před prezidentskými volbami s touto kartou někteří kandidáti hráli. „Je to nesmysl, Slezané usilují nanejvýš o kulturní autonomii. Zároveň ale platí, že o Slezsku už dávno nemůžeme hovořit jako o samostatné zemi. Na to s ní dějiny příliš třásly na všechny strany. Byla česká, německá, teď je polská.“ Aby tuto svou tezi dokreslil, líčí Trojan své dávné plány vytvořit průvodce po vojenských opevněních ve Slezsku. „Na tom si najednou uvědomíte, že některá tvořili Němci proti Polákům. Čili historie tam je prostě složitá, mnohovrstevnatá, neustále se střídalo, který živel ve Slezsku vládl.“ Navíc samostatná nebyla nikdy ani Morava, a tak ani ji nelze mít za oddělenou jednotku.V epizodě se dozvíte, kde je největší sídliště netopýrů minimálně ve střední Evropě, kde ve Slezsku leží město, jež se propadlo do země, Lukáš se vyzpovídá ze svého traumatu ze setkání s donedávna největší sochou Ježíše na světě u města Świebodzinu a Pavel k tomu doplní údaje o tom, která prodejna známého supermarketového prodejce je nejstarší na světě a proč. Čeká vás nadílka tipů a historek ze země, jež leží za našimi humny a kterou přesto přehlížíme. Aneb konečně podcast, který se nebojí otvírat dveře do neznáma.

Český nacionalismus liberalismus zadusil. Opatrní a konzervativní Češi se tradičně drželi při zdi.Strany hlásící se k liberalismu se dnes v Čechách nemohou pochlubit zvlášť výraznou podporou voličů. U nás jsou autentickou liberální stranou vlastně jen Piráti. Ovšem v médiích panuje značný názvoslovný zmatek. Z liberála se stala bezobsažná nálepka. Všichni třeba běžně mluvíme o tom, že žijeme v éře neoliberalismu. To by znamenalo, že všechny systémové strany jsou vlastně neoliberální. To ale není pravda.Podle amerického novináře Jamese Trauba existují 4 složky liberalismu:1. Konstituční liberalismus – tedy státní uspořádání založené na svobodných volbách a dělbě moci. V tomto směru jsou skutečně skoro všechny strany liberální.2. Osobní liberalismus, který hlásá nedotknutelná osobní práva včetně možnosti experimentovat se svým životem. Jeho dnešním výrazem je progresivistický kulturní liberalismus, který u nás nejspíše zastupují právě Piráti.3. Ekonomický liberalismus, který si nejvíce osvojila politická pravice a který se dnes nejvíce projevuje útoky proti údajnému bruselskému diktátu a socialismu evropské unie. Zde jsou nejviditelnější Motoristé nebo Svobodní.4. Politický liberalismus usilující o sekulární, pragmatický a racionální střed mezi absolutismy a dogmatismy levice i pravice. Tohle u nás reprezentují asi nejvíce Starostové.U nás se začal politický liberalismus prosazovat až v během 2. poloviny 19. století. Ovšem v českém prostředí se mu – na rozdíl od německého – příliš nedaří. Středoevropská liberální buržoazie byla slabá, prohrála svou revoluci v roce 1848 a pak se ocitla ve vleku konzervativních elit. Liberální éra v Habsburské monarchii trvala relativně krátce, od roku 1860 do roku 1879. Navíc zde museli liberálové čelit nejen konzervativcům – tak jako všude – ale relativně brzy také socialistickému hnutí.Češi byli tradičně opatrní a konzervativní, a především dávali před liberalismem přednost nacionalismu. A ten nakonec liberalismus úplně zničil.

Řešení střetu zájmů Andreje Babiše pomocí takzvaného slepého fondu není podle Karla Havlíčka (ANO) běžným krokem. V debatě Echo Prime Time uvedl, že postup bývalého premiéra je podle něj bezprecedentní a představuje „vysoce státnické rozhodnutí“. Jan Skopeček z ODS naopak míní, že státnický čin vnímá jinak a ponechává posouzení právních detailů odborníkům.Havlíček argumentoval, že Babiš se vzdává majetku natrvalo, včetně možnosti, aby v Agrofertu působily jeho děti. Podle místopředsedy hnutí ANO jde o krok, který vyvrací tvrzení, že předseda hnutí vstoupil do politiky kvůli podnikání. „To, že někdo vybuduje firmu za desítky miliard a vzdá se jí, je mimořádné,“ uvedl Havlíček.Skopeček připustil, že oznámení posunulo vyjednávání o nové vládě, zároveň ale upozornil, že veřejnost zatím nezná detaily nastavení trustu. Ministryně a ministři podle něj musí být zcela odstřiženi od firem, které by mohly těžit z jejich rozhodnutí. „Nechci dělat silácká prohlášení, dokud neznáme formální podmínky,“ doplnil.Oba politici se dotkli také Pirátů, kteří dlouhodobě navrhují prodej celého Agrofertu jako nejčistší řešení. Havlíček to odmítl s tím, že by následovaly další spekulace o vlastnických vztazích.Podívejte se na celou debatu i o tom, jestli se Filip Turek stane ministrem.

Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czRozhovory mezi prezidentem a potenciálními členy budoucí vlády nekončí. „Podle mě se trochu zapomíná na faktor Babiše, který není zvyklý za ministry bojovat a Filipa Turka sám ve vládě nechce,“ říká Ondřej Leinert. „Já si myslím, že Turek ministrem spíš bude. Petr Pavel rozehrál hru, kde neměl moc silné karty, a teď ji dohrál,“ myslí si Daniel Kaiser.Jihočeský hejtman Martin Kuba odchází z ODS a chystá nové hnutí. Bude to ANO 2.0? „Celé se to projeví až po kongresu ODS. Kuba chce hnutí představit právě v lednu a dost ódéesáků čeká, jestli se na kongresu něco stane. Po Kupkově vítězství bude dost členů odcházet, a pak může Kuba zabrat,“ predikuje Leinert.Chat Control je zpátky. Nyní jej schválila Rada EU. Bude se nám stát rýpat v mobilních telefonech a číst naše zprávy? „V tomhle případě to mají dělat poskytovatelé samotní. V létě jsme se uklidnili, že se tomu podařilo zamezit, a před týdnem jiná přepracovaná verze prošla, aniž bychom se dozvěděli, že se to děje,“ vysvětluje Adam Růžička.Na Echo Poradě diskutují Ondřej Leinert, Adam Růžička, Daniel Kaiser a Dalibor Balšínek.X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz

Hosty Echo Prime Time byli poslanec Ivan Bartoš a místopředseda Poslanecké sněmovny Patrik Nacher. Nacher řekl, že to, zda bude Turek ministrem, záleží do velké míry na prezidentovi Petru Pavlovi. „Pokud by se ctila Ústava, tak by ministrem být měl,“ uvedl Nacher s tím, že v Česku není prezidentský systém a není možné selektivně kritizovat exprezidenta Miloše Zemana a naopak za stejnou věc chválit Petra Pavla.Bartoš říká, že podle něj Turek ministrem nebude. Dodal ale, že ještě vůbec není jasné, zda bude Andrej Babiš premiérem a jak vyřeší svůj střet zájmů. „Andrej Babiš má 108 hlasů a vyjednává o budoucí vládě. Když se podíváme na pana Turka, ať už na jeho podnikání, tak na jeho vyjadřování, které není ani tak dávné, mě třeba věšel na lampu ještě v roce 2023. Chová se, já to slovo řeknu, jako nácek,“ dodal Bartoš.Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czX: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz

Bývalý primátor Prahy a adiktolog Pavel Bém se možná po třiceti letech vrátí do funkce Národního protidrogového koordinátora. Andrej Babiš jej podle jeho slov oslovil už půl roku před volbami s tím, že by oblast závislostí a duševního zdraví mohla být jednou z priorit nové vlády. „Babiš je člověk, který když vidí data, chce problém řešit. To byla jeho reakce i tentokrát,“ říká Bém.Podle Béma dnes mladí lidé sahají po látkách, které se tváří jako „bezpečné“ nebo legální, ale mohou rychle vést k závislosti. Jen kratomu se podle něj do Česka doveze ročně kolem 400 tun, což odpovídá masovému rozšíření zejména mezi teenagery. Regulace, která vešla v platnost 1. prosince, je podle něj nezbytná – nejen kvůli dostupnosti, ale i kvůli bezpečnosti.„Když si něco kupujete na pololegálním trhu, nevíte, co v té látce skutečně je. Organizovaný zločin prodává cokoliv,“ upozorňuje.

Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czEcho Porada se tentokrát vysílala živě. Dalibor Balšínek, Daniel Kaiser, Jiří Peňás a Tereza Matějčková hodnotili a komentovali středeční schůzku prezidenta Petra Pavla s Andrejem Babišem. „Já si myslím, že to Andrej Babiš neumí hrát. A to proti němu nestojí zrovna silný soupeř. Když si vybavíme souboj mezi Havlem a Klausem, ti by si to vůbec nenechali líbit. Babiš se sám oslabuje tím, jak to hraje,“ soudí Balšínek.Budou Motoristé sobě trvat na nominaci Filipa Turka?Došlo i na hlavní téma z Týdeníku Echo. Jak mobily ničí děti? A je správné je zakázat ve školách, jak plánuje budoucí ministr Plaga? „Jak to dopadne s Babišem, je méně podstatné než to, jak se nám vlivem digitálních technologií mění společnost i naše myšlení,“ myslí si Tereza Matějčková.X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz

Petr Mrňa, bývalý příslušník Bezpečnostní informační služby a dnes instruktor střelecké a takticko-bezpečnostní přípravy, v podcastu Men's Factor popsal, jak se podle něj mění bezpečnostní prostředí i chování lidí v krizových situacích. Upozorňuje, že většina civilistů podceňuje základní situační pozornost, tedy schopnost včas registrovat možné riziko a získat tím rozhodující čas. Podle něj se mnoho lidí spoléhá na držení zbraně, aniž by byli připraveni ji skutečně použít, nebo nevědí, jak volit méně závažné prostředky typu pepřového spreje. „Většina žen má pepřový sprej v batohu tak hluboko, že ho nikdy nenajde. A to je problém," říká. Mrňa zároveň upozornil, že válka na Ukrajině může mít v budoucnu sekundární dopady i na Česko, a to nejen volným pohybem zbraní, ale také návratem vojáků trpících posttraumatickými poruchami. Kriticky se vyjádřil i k nízké ochotě institucí investovat do prevence aktivních útočníků. Podle něj by všechny školy a další „měkké cíle“ měly projít profesionálním nastavením postupů, protože improvizace v panice většinou selhává.

Život online, především na sociálních sítích, se dnes probírá z mnoha stran, zkoumají se jeho společenské dopady, ekonomické možnosti, jež přináší, způsoby, jimiž je možné proměnit popularitu na sítích v nějakou formu kapitálu. To všechno jsou informace, které dokážou snadno vstřebat lidi jako já, kteří dění na sítích tak nanejvýš sledují, ale moc se ho neúčastní. Těžší může být přiblížení toho, jak intenzivní online život mění člověka zevnitř, jeho prožívání nebo cenu za platí za úspěch v online světě nebo snahu o něj. Redaktor Echa Ondřej Štindl o tom mluvil s politickým marketérem a podcasterem Jakubem Horákem, Pavlem Novotným, bývalým starostou pražských Řeporyjí a internetovou osobností známou tak, až ho to přivedlo před soud a do vězení, Pavlem Novotným a filosofem Antonínem Dolákem, který na YouTube publikoval množství videí – od vzdělávacích po značně kontroverzní. Účastníci se shodli na všeobecném tykání, debata to byla živá a impulsivní, občas v ní padaly nepublikovatelné výrazy, ty nejsilnější jsme "zcenzurovali".

V Echo Prime Time diskutovali poslanci Jiří Havránek (ODS) a Libor Vondráček (Svobodní, zvolen za SPD) o jménech budoucích ministrů, sporu mezi prezidentem Petrem Pavlem a Andrejem Babišem i o podobě státního rozpočtu.Jedním z nejcitlivějších témat je nominace Filipa Turka na post ministra zahraničí. Havránek uvedl, že jeho výroky z minulosti považuje za „nepřijatelné“ a že mohou komplikovat zahraniční vztahy, zejména s Polskem a Německem. Vondráček naopak zdůraznil, že „člověk se vyvíjí“ a připomněl, že i předchozí ministr Jan Lipavský citoval Lenina. Podle něj by zahraničí dávné příspěvky nemuselo řešit.Zásadní spor se týká Babišova střetu zájmů. Havránek podporuje postoj prezidenta, který chce slyšet řešení ještě před jmenováním premiéra, protože po jmenování už nemá žádné účinné nástroje. Vondráček trvá na tom, že zákon jasně říká, že střet zájmů vzniká až po nástupu do funkce, a prezident má pouze „přihlížet“, nikoliv klást další podmínky. Oba se však shodují, že mimořádná schůze sněmovny tento týden bude klíčová.Debata se dotkla také rozpočtu. Havránek odmítl kritiku, že vláda Petra Fialy zanedbávala dopravu; podle něj za žádné vlády nešly do infrastruktury tak vysoké investice. Vondráček naopak připomněl, že Národní rozpočtová rada upozornila na desítky miliard chybějící v rozpočtu, a obvinil předchozí kabinet, že upřednostnil obranu před dopravou. Podle něj bude nutné rozpočtem „rychle pracovat“, aby se předešlo rozpočtovému provizoriu.

Ústavní právník Jan Kudrna byl hostem Echo Prime Time a říká, že Andrej Babiš se v tuto chvíli podle zákona ve střetu zájmů nenachází. „Je jen poslancem. Zákon začne být problém až ve chvíli, kdy bude předsedou vlády,“ vysvětluje. Právě proto podle něj prezident Petr Pavel požaduje, aby Babiš před jmenováním řekl, jak chce svůj majetek vyřešit.Kudrna zároveň odmítá představu, že by si prezident a Babiš navzájem nevěřili. Podle něj jde o běžnou politickou fázi vyjednávání a oba postupují podle ústavy. Prezident teď podle něj jen využívá prostor, který mu základní zákon dává.Pokud jde o samotné řešení střetu zájmů, právník upozorňuje, že situace může být mnohem složitější, než jak se o ní často mluví. Nejde jen o „převést firmu do svěřenského fondu“ nebo „něco rychle prodat“. V případě tak velkého majetku hrají roli banky, regulátoři, rodina i složité právní struktury.Kudrna nevylučuje, že jedno z možných řešení by mohlo být založení takzvaného neodvolatelného slepého fondu v zahraničí, kam by Babiš vložil majetek bez možnosti jej kdykoli získat zpět. „To už je definitivní krok. Pokud o něm uvažuje, může to připravovat měsíce, ne dny,“ říká.Podle právníka však existuje šance, že se obě strany nakonec dohodnou. Klíčové bude, jaké řešení Babiš nakonec představí a zda jej prezident vyhodnotí jako dostatečné.

Hostem Echo Prime Time byl exministr financí Miroslav Kalousek, podle nějž neměla dosluhující koalice po volbách „složit zbraně“.Kalousek hned v úvodu připomněl, že kabinet se rodí z legitimních výsledků hlasování: „Ta vláda vznikla z demokratických voleb.“ Podstatné však podle něj je, že dosavadní koalice ODS, KDU-ČSL a TOP 09 měla k dispozici mimořádně silný mandát – a neměla ho tak rychle odevzdávat.„Těch 92 hlasů je velmi silná karta a myslel jsem si, že se s ní nemá přestat hrát. Možná by to nevyšlo, ale myslím si, že to není úplně politika.“ Dodal, že „nemůže přestat jít o všechno. Já bych bojoval dál.“ Dodal, že jestli „jde o všechno“, nelze couvat. „Jestli jde o všechno, musím být ochoten platit i náklady… když jde o všechno, nemůže se přestat bojovat,“ myslí si.

Sváteční Echo Prime Time přinesl debatu nových mladých poslanců Matěje Gregora (Motoristé sobě) a Benjamina Činčily (KDU-ČSL), kteří se střetli především o podobě státního rozpočtu pro příští rok. Zatímco Činčila kritizoval plánované výdaje vlády Andreje Babiše, Gregor upozorňoval na zdržované poslání návrhu do Poslanecké sněmovny. Řeč byla i o střetu zájmů Andreje Babiše, aktivitě prezidenta Petra Pavla i stavu veřejných financí.

Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czJednání mezi prezidentem a Andrejem Babišem je pokračování latentní občanské války. „Hlavně nepřipustit něco, co je nepřípustné. To vidíme i v Německu v souvislosti s AfD. A teď se vytvořil narativ, že vznikající vláda je v podstatě zločinecký komplot,“ myslí si Jiří Peňás.„Babišův konflikt zájmů je v podstatě neřešitelný, ale jednou už premiérem byl. Teď dosáhl druhého nejlepšího volebního výsledku v historii,“ připomíná Dalibor Balšínek.V centru Prahy vždy 17. listopadu převládne duch doby, kdy liberálně demokratický mainstream vylučuje ty, kteří se mu zdají málo liberální. „17. listopadu se zpívá – zloba, závist, zášť, ať pominou, ale na Národní třídě té zloby jsou tuny,“ říká Daniel Kaiser. „Je to pořád jediný státní svátek, který společnost spontánně slaví,“ dodává Balšínek.Na Echo Poradě diskutovali Jiří Peňás, Daniel Kaiser, Pavel Štrunc a Dalibor Balšínek.X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz

„Pojem davu je kvantitativní a zrakový,“ poznamenává José Ortega y Gasset ve své nejslavnější knize Vzpoura davů. V roce 1929 dokázal pojmenovat něco, co všichni viděli, ale chyběla k tomu slova – tak přelomová byla tehdejší zkušenost. „Města jsou plná lidí. Domy plné nájemníků. Ulice plné chodců. Divadla plná diváků. Co dřív nebylo problémem, jím nyní začíná být téměř natrvalo: najít místo.“ Ortega tím nemyslí jen množství lidí. Ukazuje, že v moderním světě se násobí i příležitosti, produkty, emoce, dokonce i myšlenky. Všeho je zkrátka víc.Tahounem tohoto nadbytku je masový člověk, postava od počátku dvojznačná. Na první pohled může jeho popis znít jako přepjatá morální kritika – Ortega jej líčí jako bytost průměrnou, nevděčnou a bez hlubších závazků. Jenže tím jeho argument nekončí. Současně podotýká, že právě díky onomu nadbytku příležitostí, zkušeností i myšlenek žije masový člověk možná v nejkrásnějších časech. Tyto časy však mohou špatně skončit, pokud člověk nenajde správný směr. Ortegův překladatel Václav Černý k tomu dodává střízlivě: ty časy špatně skončily. Jak už španělský myslitel rozpoznal, největší nebezpečí spočívá ve ztrátě individuality – a právě ta se jeho době stala osudnou.Dnes už sotva můžeme říct, že žijeme v masové době; v mnoha ohledech je digitální člověk dokonce jejím opakem. Zatímco masový člověk se včleňoval a podřizoval, digitální člověk nepřestává kutit na své výjimečnosti. Háček je v tom, že i tato výjimečnost je masově vyráběná. Skoro by se dalo říct, že stojíme před „masou individuality“ – před fenoménem, který se zaklíná svobodou, ale ve skutečnosti má blíže ke konformismu. V tomto ohledu se tak od masového člověka vlastně příliš neliší.Ale jedno je přece jen patrné: digitální člověk už nemá dojem, že je všeho nadbytek. Přinejmenším víra v neomezené možnosti se vytratila. Masový člověk kdysi zakoušel moc v davu – v něm ještě pulzovalo něco jako nitro. A měl svá místa: stadiony, náměstí, kina. Digitální člověk však osiřel. Přišel i o prostor, v němž by mohl zahlédnout sám sebe spolu s ostatními. Místa, places, se mění v prostory, spaces. Možná se symbolem digitálního člověka stal obávaný shitstorm: zoufalý pokus o simulaci moci. Je sice nepříjemný, ale zvláštním způsobem němý – hlasitý výkřik, který záhy vyprchá, protože za ním nestojí skutečná přítomnost lidí. Když Ortega charakterizoval svou dobu slovy „Lidé jsou všude“ – a nemínil tím jen jejich počet – o té naší se možná jednou bude říkat pravý opak: „Lidé nejsou.“ A také se tím možná nebudou mínit počty.KapitolyI. Od stadionu k síti: proměna masového člověka [úvod až 18:35]II. Filosof ve století mas: od Quijota ke Vzpouře davů [18:35 až 40:55]III. „Žiji, tedy filosofuji“ [40:55 až 52:55]IV. Pitva masového člověka [52:55 až 01:08:35]V. Digitální člověk: individualita jako nová masa [01:08:35 až konec]BibliografieAndrew Dobson, An Introduction to the Politics and Philosophy of Jose Ortega y Gasset, Cambridge: Cambridge University Press 2009.Josef Forbelský, „Václav Černý, Ortega y Gasset a Julien Benda o Evropě“, in: Literární noviny, Roč. 13, 2002, č. 41, 7. 10., str. 5, https://vufind.ucl.cas.cz/Record/001294586?sid=32417122.Byung-Chul Han, Im Schwarm. Ansichten des Digitalen, Berlin: Matthes und Seitz, 2013.José Ortega y Gasset, Meditace o Quijotovi, přel. Martina Mašínová, Brno Host, 2007.José Ortega y Gasset, Vzpoura davů, přel. Václav Černý, Praha: Naše vojsko, 1993.José Ortega y Gasset, What is philosophy?, New York : Norton, 1964.

Turecko je připraveno okamžitě zaútočit. Aneb jak Turci znovu mocně expandují na BalkánPřed sto lety se Turci stáhli z Balkánu. Od 19. století zde prohrávali jednu válku za druhou, a když po první světové válce skončilo multikulturní osmanské období a vznikla národnostně homogenní Turecká republika, kopírovala sice život styl v západní Evropě, leč k Balkánu se obrátila zády. To se mění až nyní, kdy se mění i Turecko. Opět objevuje svou muslimskou minulost, a vrací se i proto znovu na Balkán. Především ekonomicky: opravuje tamní muslimské památky či podporuje kulturní, turistický i podnikatelský rozvoj – a to dokonce i v místech, kam dříve osmanská moc nesahala. V nové epizodě sourozeneckého podcastu Hej, Slované hovoří bratři Jakub a Lukáš Novosadovi o této nové turecké expanzi a rovněž o tom, jak vypadá imigrace na Balkán, který si s ní neví rady, s historikem a balkanistou Františkem Šístkem z Historického ústavu AV ČR. Nepřítomnost Turků na Balkáně v druhé půli 20. století byla dána přítomností železné opony, historicky šlo o nezvyklé období. Turci navíc v období svého sekulárního státu hodnotili své osmanské dějiny jako nepovedené a příliš se k nim nehlásili. Od devadesátých let a zejména po roce dva tisíce ovšem Turci ke svým dějinám a sekularizmu změnili postoj. Nový kontakt na Balkán tak nyní probíhá třeba přes školní výměny. Především zde ale Turci vítězí kulturně: fenoménem postjugoslávského prostoru jsou nesmírně oblíbené turecké telenovely. Vzhledem k tomu, že v těchto zemích není zvykem dabovat, je balkánské obyvatelstvo – slovanské i albánské – čím dál více pasivně znalé turečtiny. Ostatně zvyšuje se počet studentů turkistiky.Turci zkrátka začali být populární i v zemích, kde islám není a kde ani nikdy nebyl, například v některých oblastech Černé Hory. Turecké sebevědomí na Balkáně jde dokonce tak daleko, že turecký prezident Erdoğan neváhá prohlašovat – když srbský prezident veřejně zvažoval vtrhnout do Kosova –, že pokud by Srbsko nebo kdokoli jiný měl ambice zaútočit na muslimské země, je Turecko připraveno okamžitě zaútočit na něj. To jsou tvrdé a otevřené výhrůžky. (Aby to nebylo tak jednoznačné, odvyprávíme vám nedávný příběh černohorský: kdy se černohorský dav vrhl na auta tureckých turistů, živnostníků, došlo na velké bitky, přičemž zřejmě šlo o uměle vyvolaný konflikt, který nařídil možná někdo ze Srbska, kde si prezident Vučić postěžoval, že „těch Turků je v Černé Hoře nějak moc“. Složité vztahy.) V další části epizody je řeč o tom, že ačkoli západní Balkán vnímáme jako prostor, z kterého se neustále odchází, tedy z kterého neustále odchází slovanské obyvatelstvo, je tu živo i v opačném gardu, protože se tam usazují jiná etnika: Nepálci, Bangladéšané, Ázerbajdžánci, různí Afričané. Nezřídka vás obsluhují v obchodech, v restauracích, vezou vás taxíkem, aniž projevují sebemenší potřebu naučit se místní jazyk a osvojit si místní zvyklosti. Balkánské státy totiž na silnou imigraci neumějí reagovat, jelikož historicky s takovými vlnami nemají (na rozdíl od Česka, Polska, Německa) žádné zkušenosti, takže nevědí, jak s novými obyvateli pracovat. Z Balkánu se totiž vždycky odcházelo, ale příchozí davy jsou novinka. Aneb konečně podcast, který vám objevuje naprosto nové souvislosti.

KSČ se z antisystémové strany proměnila v roce 1945 v cath-all party s nacionálním programem. A vyhrála volby. Nepřipomíná to něco?V období I. republiky se KSČ projevovala jako klasická antisystémová strana. To se jí vyplatilo po skončení II. světové války, když řada voličů byla zklamaná z poměrů panujících za První republiky. Všechny konkurenční politické strany na prvorepublikový establishment navazovaly, jedině komunisté nikoli, protože byli vždy v opozici.To ovšem KSČ nebránilo během trvání První republiky hlasovat s politickým establishmentem, když to bylo výhodné. Například v prosinci 1935 podpořili kandidaturu Edvarda Beneše na prezidenta, výměnou za prezidentskou amnestii pro všechny komunistické činitele. Tento politický obchod vznikla na tajném jednání mezi Rudolfem Slánským a Masarykovým kancléřem Přemyslem Šámalem před volbou prezidenta republiky.V roce 1945 se ale komunisté proměnili v catch-all party a zdůrazňovali všenárodní charakter KSČ. Ve volbách v roce 1946 pak získali skoro 40%. Historici se pořád nemohou shodnout, zda tyto volby byly svobodné či nikoli. Ačkoli občané nebyli hromadně nuceni volit KSČ, volby nemohly být svobodné už z toho důvodu, že pravicové strany, které dříve volila značná část obyvatel, byly z voleb předem vyloučeny. Ale veřejnost proti tomu nijak neprotestovala.

Po smrti Jiřího Bartošky se Karlovarský filmový festival ocitl na historickém rozcestí. Jeho dlouholetý výkonný ředitel Kryštof Mucha a partner festivalu Jan Jírovec z investiční skupiny Rockaway Art byli hosty Dalibora Balšínka.„Jiří Bartoška se nahradit nedá. Byl prezidentem, který festival přetvořil, přenesl ho do nové éry a my teď máme za úkol pokračovat v tom, co vybudoval,“ říká Mucha a popisuje tenkou hranici mezi přátelstvím s Bartoškou a jeho prací pro něj: „My jsme se s ním spřátelili, jezdili spolu na dovolené, trávili čas i mimo práci. Ale pořád jsem mu vykal. Cítil jsem, že to tak má být. Byl to můj šéf, můj přítel i autorita,“ dodává.Jan Jírovec z Rockaway Art, která do festivalu vstoupila v roce 2021, přiznává, že přesvědčit Bartošku ke spolupráci nebylo jednoduché. „Kdo ho znal, ví, že to nebylo snadné. Byla to věc důvěry a času. Potkali jsme se díky sponzorství přes Kryštofa a nakonec jsme se stali součástí festivalové rodiny. Jirka měl obrovský cit pro lidi, dokázal poznat, jestli to myslíte vážně,“ vzpomíná Jírovec.Rockaway Art dnes zastřešuje i festival Colours of Ostrava a pražský Designblok. „Není to běžná investice. Je to hodně osobní a vztahová věc. Náš cíl není festivaly měnit, ale rozvíjet. Každý z nich má vlastní duši a tradici. My se snažíme dát jim zázemí a jistotu,“ dodává.

Akciové trhy letos lámou rekordy, přestože svět obklopují nejistoty jako obchodní válka mezi USA a Čínou, ruská agrese na Ukrajině i rostoucí zadlužení států. „Je fascinující, jak se investoři dokázali oprostit od politiky. Rizik je spousta, ale trhy rostou,“ říká v novém HrotCastu Jiří Tyleček, hlavní analytik společnosti XTB.Podle něj stojí za růstem především boom umělé inteligence. „Kdyby nebylo AI, byli bychom blízko stagnace. Tahle vlna táhne technologické firmy i celý akciový trh,“ říká. Otázkou ovšem zůstává, zda nejde o další bublinu. „Je to zdravá bublina. Tentokrát ji táhnou firmy, které mají reálné výsledky, ne jen očekávání jako na přelomu tisíciletí,“ doplňuje.Velkou výzvou podle Tylečka zůstává systém emisních povolenek ETS2. „Odsun není vítězství. Cíl dekarbonizace zůstává, jen ho budeme muset dosáhnout rychleji. To znamená větší tlak a vyšší ceny,“ říká. Podle jeho výpočtů může mít nová vlna povolenek dopad na cenu benzínu až o 3–4 koruny za litr. „Zaplatí to nejen domácnosti, ale i firmy. Všechno se promítne do cen zboží a služeb,“ varuje analytik.Tyleček se vyjadřuje i k návratu Donalda Trumpa. „Z ekonomického pohledu jeho cla nedávají smysl, brzdí růst. Ale z bezpečnostního hlediska chápu, že chce část výroby vrátit do USA. Je to daň za nezávislost,“ říká. Podle něj ale deglobalizace může ekonomicky zpomalit nejen Ameriku, ale i Evropu. „Globalizace je efektivní. Ale pokud všechnu ocel dovážím z Číny, nemám čím se bránit, když přijde konflikt. To je dilema dneška,“ uzavírá analytik.Do čeho se vyplatí investovat? I o tom v novém Hrotcastu!

Další epizody podcastu sledujte na http://www.Echoprime.czJak se vyvíjí jednání mezi Petrem Pavlem a Andreje Babišem o nové vládě? Fotografie, kterou zveřejnil Hrad, mluví za vše. Povede se Babišovi přesvědčit prezidenta, že jeho střet zájmů bude do jeho jmenování premiérem vyřešen? „Já si myslím, že do toho Petru Pavlovi nic moc není, protože vláda se zodpovídá poslanecké sněmovně, nikoliv prezidentovi,“ tvrdí Dalibor Balšínek.„Ale je to legitimnější dušení než prezidentovy výhrady k programovému prohlášení. Když známkuje jednotlivé kapitoly programu, jako když žákovi vrací písemnou práci k přepracování, je trochu náměsíčnost,“ tvrdí Daniel Kaiser. „Prezident dejme tomu může dejme tomu vést s premiérem boj o jednotlivé ministry, ale mluvit do programového prohlášení, to ještě žádný český prezident nedělal,“ dodává.Má chodit Člověk v tísni do škol? Jak dopadne záměr omezit financování politických neziskovek? Lze srovnávat s Jindřicha Rajchla s italskou poslankyní Cicciolinou? A co je zač skupina, která po Rajchlovi jde.Na živě streamované Echo Poradě diskutovali Dalibor Balšínek, Daniel Kaiser, Jiří Peňás a Pavel Štrunc.X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz

Rok protestů v Srbsku: vláda pochopila, že i obrovské demonstrace stačí přehlížetPrvního listopadu uplynul rok od neštěstí v Novém Sadu, kdy po zpackané rekonstrukci hlavního nádraží v Novém Sadu spadla betonová střecha a zabila šestnáct lidí. To mobilizovalo dlouho dřímající občanskou společnost v Srbsku, která začala mohutně protestovat a požadovat vyšetření kauzy, potrestání viníků a to, aby v zemi začaly fungovat justiční instituce. Požadavky vyústily v největší demonstrace v Evropě za desítky let, které už vzhledem k délce nesnesou srovnání s ničím, co si pamatujeme: ani s demonstracemi v roce 1989, ani v roce 1968. Zároveň je třeba říct, že po roce se nestalo nic. Vláda totiž, zdá se, našla funkční recept na nespokojenost ulice: lhostejný cynismus. I tak ale bylo zřejmé, že výročí opět zmobilizuje chuť občanů protestovat. Na první listopad se ostatně chystali všichni: studenti, opozice i vláda. O tom, jak to dopadlo, hovoří v nové epizodě sourozeneckého podcastu Hej, Slované! bratři Jakub & Lukáš Novosadovi s balkanistou Františkem Šístkem z Historického ústavu AV ČR.Epizoda samozřejmě pouze neshrnuje minulé dění. Toto téma tvoří v našem podcastu seriál, postupně k němu přidáváme nové poznatky. Tentokrát se dozvíte například to, jak se na výroční protesty chystal režim: například vypnul vodu a elektřinu v Novém Sadu. Nebo jak na protesty reagují noví univerzitní studenti, tedy prváci – chtějí se učit a s protesty nesouhlasí? Anebo se k nim připojili? Zjistíte také, jak se situace v Srbsku dotýká Kosova a na jakou stranu se přiklánějí kosovští Srbové a proč (v tomto punktu je potřeba dodat, že Kosovo je patrně jedním z důvodů, proč svět toleruje u moci Aleksandara Vučiće, který pomalu, ale jistě v Kosovu dělá to, co se očekává: stahuje z něj Srbsko pryč). Povíme vám, zda hrají v srbské společnosti nějakou roli bývalí lídři země jako třeba Boris Tadić. Nebo zjistíte, jak to může dopadnout, když se jedna z maminek obětí loňského neštěstí rozhodne držet protestní hladovku před srbským parlamentem. Úplnou novinkou je úsilí studentů a opozice najít lídra, který by mohl vyhrát volby (pokud se budou konat). Seznamy opozičních politických kandidátů jsou ovšem tajné a nikdo je nechce zveřejnit, aby vláda nominanty nemohla ohrozit.Aneb konečně podcast, který skutečně jde do hloubi slovanské politiky.

Ačkoli politická pravice je od pádu komunismu u českých voličů stále v kurzu a dnes získává na oblíbenosti dokonce i krajní pravice, v dobách, kdy vznikal první politický program Čechů, to národní pravice vůbec neměla lehké. Problémem byla sociální struktura české populace. Společenské vrstvy, které byly přirozenými nositeli konzervativních hodnot – jako je šlechta nebo klérus - se pochopitelně s českým nacionalismem vůbec neztotožňovaly. Ostatně tehdy se politické spektrum dělilo spíše na konzervativce a liberály, přičemž liberální levice byla hodně elitářská, často i rasistická. Také proto volební právo rozšiřovali daleko častěji konzervativci. Palacký s Riegrem byly spíše liberálové, označování staročechů za konzervativce začne objevovat u mladočechů až koncem 80. let 19. století. Souviselo to ovšem s tím, že se Rieger spojoval s konzervativní šlechtou a velkostatkáři, nikoli, že by se z něho stal klasický zastánce konzervativních hodnot.Česká pravice se formovala na českém nacionalismu, nikoli na klasických konzervativních tématech, které proti liberálnímu a levicovému heslu „rovnost, volnost, bratrství“ staví zásadu Bůh-vlast-řád. V meziválečném období byli nejsilnější pravicovou stranou Agrárníci jako zástupci selského stavu. Další významnou pravicovou stranou byla Národní demokracie, která měla ale nacionalistické i liberální křídlo. Lidovci měli silný křesťansko-sociální základ, který je posunoval do politického středu.Ovšem fašizace Druhé republiky znamenala totální delegitimizaci české pravice na dlouhá desetiletí.

Ještě nikdy jsme na spánek nevznesli tolik nároků. Možná právě proto máme dojem, že spíme hůře než kdy dřív. Ačkoli jsou tvrzení o „úpadku spánku“ přinejmenším sporná, téměř jisté je něco jiného: proměnil se rytmus mezi bděním a spánkem. Umělé světlo, nepravidelné pracovní doby, všudypřítomné obrazovky i stálé teplo v ložnicích nutí tělo fungovat lineárně, ačkoli jeho přirozenost je cyklická. Spánek jsme navíc proměnili v disciplínu sebehodnocení: měříme ho, porovnáváme, optimalizujeme – až se i odpočinek stává výkonem. Právě proto má smysl přemýšlet o spánku nejen biologicky, ale také zevnitř zkušenosti – jako o jiném způsobu přítomnosti, který je třeba chránit před naší horlivostí.Francouzský filosof Maurice Merleau-Ponty chápe spánek ne jako výpadek vědomí, ale jako jiný způsob přítomnosti ve světě – návrat k „anonymnímu“ tělu, které nese naše vnímání i tehdy, když mysl přestává být aktivní. Usínání je podle něj přechod od angažovaného, cíleného vztahu ke světu k předreflexivnímu bytí. Spánek tak neporušuje kontinuitu subjektu, naopak ji zachraňuje: člověk nepřestává být ve světě, pouze se proměňuje styl jeho přítomnosti.Britský neurovědec Matthew Walker na tuto intuici nepřímo navazuje. REM fáze spánku – čas snů – ukazuje, že tato „anonymní přítomnost“ není prázdno, nýbrž aktivní práce: upevňování paměti, usazování zkušeností a „odloupnutí“ přepjatých emocí, aby s nimi mozek mohl žít dál. Jinými slovy, co fenomenologie popisuje jako střídání angažovanosti a ústupu, se v laboratorních datech ukazuje jako rytmus neurochemie, který umožňuje, aby se naše já nerozpadlo pod tíhou dne.Tam, kde novověká tradice viděla ve spánku hrozbu rozumu, ukazují Merleau-Ponty a Walker spánek jako jeho podmínku – jako tělesně zakotvený proces, který udržuje kontinuitu identity tím, že svět v noci „přijímáme“ jinak než ve dne. Výsledkem je prostá teze: spánek není únik, ale práce těla na tom, aby vědomí mohlo následující den znovu myslet.KapitolyI. Zlý chlap spí špatně [úvod až 9:35]II. Od siesty k insomnii [9:35 až 24:55]III. Proč se ze spánku stala hrozba rozumu [24:55 až 33:00]IV. Merleau-Ponty: Jak tělo myslí, když spíme [33:00 až 50:15]V. Když se i odpočinek stane výkonem [50:15 až konec]

Ekonomka a pedagožka Gabriela Končitíková z Nadace Tomáše Bati byla hostem podcastu Men's Factor. „Kdyby byl Baťa Američan, nebo kdyby nepřišel rok 1945, znal by ho celý svět,“ říká. Podle ní Baťa nebyl jen podnikatel, ale především psycholog, pedagog a vizionář, který dokázal propojit výrobu s hlubokým pochopením lidské přirozenosti. „Často se říká, že Baťa předběhl dobu. Já tvrdím, že on ji jen pochopil,“ vysvětluje Končitíková. „Miloval techniku a inovace, ale nikdy nezapomněl, že technika má člověku pomáhat, ne ho nahrazovat. To, co dnes ztrácíme, je právě vztah k sobě samým.“Podle ní je jádrem baťovské filozofie rovnováha mezi výkonem a vnitřní spokojeností. Baťa dělal rozdíl mezi zaměstnancem, spolupracovníkem a tvůrčím duchem. „Tvůrčí duch je člověk, který se nabíjí tím, že tvoří. Ale ani to není workoholismus, pokud u toho stíhá spát, jíst a mít vztahy,“ dodává.

Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czPodle očekávání se na sociálních sítí objevila spousta hnusných vět na adresu zesnulého Dominika Duky. „S podobnými reakcemi se setkala i Dana Drábová. Ať zemře kdokoliv, příspěvek na Facebooku radši smažeme, protože se tam objevují odporné věci, se kterými nechceme mít nic společného,“ říká Dalibor Balšínek.„Tím, že Dominik Duka zastával jasný a ucelený názor, dostával se do střetu s každou dobou, ve které působil,“ připomíná Maciej Ruczaj. „Seděl s Václavem Havlem, což sice byla náhoda, ale nic není náhoda v božím plánu,“ říká Jiří Peňás.Jak vnímají polští katolíci své české kolegy? Jak číst programové prohlášení vlády nastupující vlády. A proč je Visegrádská čtyřka mrtvá a Poláci fandí spíš projektu Trojmoří?Na Echo Poradě diskutují Adam Růžička, Jiří Peňás, Daniel Kaiser, Maciej Ruczaj, Dalibor Balšínek.X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz

Kolem nominace Filipa Turka na post ministra zahraničí se vytváří zbytečné napětí. V pořadu Echo Prime Time to uvedl bývalý europoslanec a současný expert Motoristů sobě na zahraniční politiku Jan Zahradil, podle něhož Turek české diplomacii neuškodí. Sám se chce na její podobě v nové vládě podílet v roli poradce. Zdůraznil, že by se česká diplomacie měla více zaměřit na mimoevropské oblasti a na zlepšení vztahů se sousedními zeměmi. Evropské záležitosti si podle něj v příští vládě ponechá pro sebe Andrej Babiš.Zahradil nevidí problém v tom, kdyby se Filip Turek stal ministrem zahraničí. "Myslím, že bude normálně respektován, nebo bude brán jako standardní ministr zahraničích věcí,“ věří. Připouští, že se mohou objevit „nějaké mediální bubliny“, ale odmítá, že by šlo o drama. Kontroverze kolem Turkových starších výroků považuje za „mysteriózní“ příběh. „Zjevil se tady jakýsi tajemný muž, který rok a půl sušil screenshoty jeho údajných statusů v šuplíku, aby s tím po volbách vyrukoval. Pro mě je tam víc otazníků než odpovědí,“ řekl s tím, že dává za pravdu Petru Macinkovi. „Ten říká, že Filip Turek je natolik výraznou tváří Motoristů a sehrál významnou roli v kampani, že teď ho nemůžou pustit jako horký brambor. Myslím si, že to teď Motoristé musí s Filipem Turkem dohrát,“ dodal. Nicméně připustil jako možný scénář, že Andrej Babiš přijde na Hrad s Turkem jako nominantem na ministra zahraničí a bude prezidentem odmítnut.Podle Zahradila Motoristé vstupem do vlády také riskují, přesto jejich rozhodnutí chápe a považuje ho za srozumitelný krok. „Rozhodli se, že do toho takzvaně vletí po hlavě. Je v tom samozřejmě skryto nemalé riziko, protože ta strana je nová, mladá,“ upozornil. Připomněl, že Motoristé se sice dokázali prosadit „na první dobrou“ – nejprve ve volbách do Evropského parlamentu a poté i do Poslanecké sněmovny – ale strukturálně, organizačně i systémově mají podle něj ještě co dohánět. „Strana potřebuje dobudovat. Otázka je, jestli v momentě, kdy její předsednictvo nebo klíčoví lidé budou ve vládě a budou 24 hodin denně řešit vládní agendu, najdou zároveň čas na to, aby tu stranu dál rozvíjeli,“ dodal.

Skutečnost, že ve střední či slovanské Evropě rapidně ubývá dětí, už nikoho jako nová informace nepřekvapí. Nové skutečnosti ale obvykle musí nějak zachytit či pojmenovat jazyk. Jak se tedy v západoslovanských jazycích – zejména v polštině, ale i v češtině – odráží úbytek dětí? Větší odhodlání si je nepořizovat? Proměna rodičovství? Jak se jazyk vyrovnává s novými kategoriemi identit? A jak tento nový styl nahlíží ženy? Neboli hledá a nachází jazyk také nová označení pro ženy, anebo v tomto směru zůstává překvapivě konzervativní a vystačí si v době všeobecného tlaku na pozornost, neutrálnost a rovnocennost s hodnocením ženského vzhledu? O tom všem hovoří v nové epizodě sourozeneckého podcastu Hej, Slované tentokrát osamělý Lukáš Novosad s jazykovědkyní z Varšavské univerzity Milenou Hebal-Jezierskou, která právě neologismy (tedy nová slova) mezi polštinou, češtinou a slovenštinou zkoumá.Úvod epizody přináší skoro až slovníkový přehled nových polských slov spojených zejména s mateřstvím. Slova jako „bezkidka“ či „madka“, která usilují pojmenovat tendenci vlastního hrdého a svobodného rozhodnutí nemít děti a nevnímat to příznakově jako něco negativního. Jsou to pokusy zachytit zřetelný společenský rys naopak pozitivně či přinejmenším neutrálně. Takových slov je ale samozřejmě mnohem více, některá jsou úspěšnější a stávají se novým standardem, jiná jsou úspěšná méně a patrně se neuchytí. Zajímavé je, že čeština tak výraznou tendenci inovovat svůj mateřský slovník prozatím nemá, protože nutkání nemít děti je tu nižší než v Polsku. Slovenština je v tomto směru dokonce řečí úplně prostou, neboť slovenská společnost novým rodinným trendům propadá na slovanském západě prozatím nejméně.Chybějí-li děti, nechybí ovšem nutkání uplatnit mateřské city – aťsi náhražkou. A tak se polská společnost nenápadně stala skoro evropským šampionem v psím chovatelství. Poláci jsou po Angličanech aktuálně druzí nejvášnivější pejskaři na kontinentu (Češi v tomto směru o sobě mají mylné představy). Psi samozřejmě nahrazují děti, což se projevuje také v jazyce. Místo pojmu mateřství se objevuje třeba (v českém překladu) „psateřství“. Místo syna je „psyn“, místo dcery (polsky córka) je „psórka“. Existují ale také pojmy pro psí mateřskou dovolenou. Nic z toho v češtině prozatím nemáme, jelikož tendence v sousedním blízkém jazyce nevnímáme, protože mu nerozumíme. Co ale není, může být, což dokládá slovník političtější, spojený v polštině se zákazy potratů, vzezřením žen či jejich politickýmukotvením. V této rovině už se projevují nápadné shody mezi polštinou a češtinou, které dokládají, že podobné jazyky mají stejné věci tendenci taky podobně řešit.Druhá část epizoda se zabývá tím, jak se polština vyrovnává s novými genderovými identitami, jak se její postupy liší od češtiny a v čem s ní naopak shodují. Polština je na tomto poli rozvinutější než čeština, dokonce má i webový portál, který nové zkušenosti přehledně a souhrnně řeší a který si vydobyl renomé a jistou společenskou autoritu: jde o web „zaimki.pl“. Aneb konečně podcast, který přináší úplně nové informace.

Nová vláda Andreje Babiše chce podle svých slov okamžitě po nástupu zrušit či odmítnout emisní povolenky ETS2 pro domácnosti a osobní dopravu. Hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda ale upozorňuje, že to nebude možné „jedním mávnutím ruky“. Podle něj může Česko nejvýše oddalovat zavedení systému a skutečné zrušení by znamenalo tvrdé sankce ze strany Evropské komise.„Zrušit to nejde ze dne na den. To by se neobešlo bez sankcí a přiškrcení evropských dotací,“ říká Kovanda. „Reálně lze čekat, že vláda bude s Bruselem hrát diplomatický ping-pong a snažit se o odklad, možná do roku 2030, jak požaduje Polsko. Ale dřív nebo později ten systém přijde.“Podle Kovandy může být právě Polsko klíčovým spojencem při vyjednávání. Polský premiér Donald Tusk po posledním bruselském summitu uvedl, že se Varšava snaží o odklad ETS2 až na konec dekády, přestože je sám proevropský politik.Kovanda zároveň varuje před tím, aby se Česká republika vzdávala práva veta v EU. „Tohle je přesně situace, kde by se právo veta hodilo. Můžeme díky němu ušetřit desítky miliard na sankcích nebo si vyjednat mírnější podmínky. Bez veta ztrácíme vyjednávací sílu,“ dodává. Víc v novém Hrotcastu!caroda vzb19e3ebaaef170

Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czJsou kontroverzní posty z minulosti humor, nebo problém? Tereza Matějčková se v aktuálním Týdeníku Echo zaměřila na fenomén práva na výmaz vlastní internetové historie. „Přes evropské směrnice už je to součást i naší legislativy,“ říká Matějčková a připomíná případ španělského právníka, který před mnoha lety čelil exekuci a vyšel o tom článek. „On to dal do pořádku, ale ještě po letech článek vycházel ve vyhledávání a jeho to profesionálně poškozovalo,“ dodává.Proč se neustále vrací fetiš nacismu? „Dostávají se do popředí lidé, jejichž pohled na dějiny je revizionistický. Schvalují leccos z toho, co Hitler dělal, nebo se aspoň snaží vinu za druhou světovou válku svrhnout třeba na Velkou Británii a hlavního zloducha 20. století chtějí vidět ve Winstonu Churchillovi,“ upozorňuje Martin Weiss.Debata se také stočila k úternímu předávání státních vyznamenání a k očekávanému sestavování nové vlády.Na Echo Poradě diskutovali Tereza Matějčková, Martin Weiss, Pavel Štrunc a Dalibor Balšínek.X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz

Hostem podcastu Men's Factor byl Aaron Günsberger, izraelský podnikatel a majitel restaurace King Salamon. Mluvil o své osobní zkušenosti a náhled na aktuální izraelsko-palestinský konflikt. Jeho pohled na situaci se neomezuje pouze na politiku a média, ale i na osobní příběhy, které odhalují těžkosti, s nimiž se lidé na obou stranách střetávají.Günsberger vzpomíná na šok, který zažil, když se dozvěděl o teroristickém útoku na hudební festival Supernova v Izraeli 7. října 2023. „Byl jsem mimo sítě, takže jsem se o útoku dozvěděl až odpoledne. Nejdříve jsem tomu nevěřil, pak jsem se podíval na Telegram a viděl jsem nepublikovatelné scény," popisuje Aron dramatickou chvíli, která pro něj a mnoho dalších představovala hluboký šok.Festival, který se stal terčem útoku, byl, jak Aron vysvětluje, paradoxně pořádaný i některými levicovými aktivisty, kteří byli ve své podpoře Gazy a Palestinců přesvědčeni o tom, že takový krok přispěje k míru. „Byl to smutný bonus pro Hamas," říká s těžkým tónem, když hovoří o tragédii, která se následně stala symbolickým okamžikem eskalace konfliktu.Kritizuje také mediální přístup k izraelsko-palestinskému konfliktu, zejména v západních médiích, kde často dochází k relativizaci odpovědnosti za násilí. „Začali o tom mluvit jako o nějakém hnutí, a ne o teroristické organizaci," rozčiluje se nad pomalou a zjednodušenou reakcí světových médií, která měla za následek šíření antisemitismu.

Má humor nějaké hranice? A mohli bychom je, prosím, vidět? Kauza příspěvků Filipa Turka ukazuje, že najít je nebude žádná legrace. Pokusí se o to tři stand-up komici, marketérka a právník. To není začátek vtipu.

Místopředsedkyně hnutí ANO Alena Schillerová v pořadu Echo Prime Time mluvila o vyjednávání o budoucí vládě. Schillerová potvrdila, že hnutí ANO a jeho koaliční partneři - SPD a Motoristé - zatím řeší především programové prohlášení vlády, nikoli jména ministrů. „Ta jména samozřejmě nebyla zveřejněna, protože se na nich stále jedná. Budoucí premiér Andrej Babiš o nich bude informovat,“ dodala.Na adresu Filipa Turka, který čelí vážným obviněním z minulosti a je spojován s možným postem ministra zahraničí, řekla, že situaci musí vysvětlit hnutí Motoristé, jehož je Turek členem. Podle Schillerové nebyl Filip Turek dosud oficiálně nominován, ačkoli se sám opakovaně vyjádřil, že by o post ministra zahraničí stál. „Zahraničí mají gestčně motoristé. Jméno konkrétního kandidáta nepadlo. Pokud by se ale potvrdilo, co se o panu Turkovi píše, bylo by to těžko obhajitelné,“ uvedla bývalá ministryně financí.Dodala, že v tuto chvíli vyšetřování běží a politici mají počkat na výsledky. „Teď je to tvrzení proti tvrzení. Uvidíme, co se potvrdí,“ doplnila.Jaké byly hlavní spory v jednání s SPD a Motoristy? Sledujte celý rozhovor s možnou příští ministryní financí.

„Člověk, který sleduje příběh Alexandra Lukašenka třicet let, už se nesměje, protože už není čemu. Dávno je to podívaná bez emocí,“ říká v novém díle sourozeneckého podcastu Hej, Slované bratrům Jakubovi a Lukášovi Novosadovým Aliaksander Paršankov. Mladý politický exulant, který ze země utekl před čtyřmi lety. A dodává: „V roce 2020 jsem zažil, co už nikdy nezažiju: naráz tolik svobody! Najednou jsme my Bělorusové cítili, že jsme národ. Cítili jsme radost, že vůbec existujeme. Že žijeme, přestože jsme byli určeni k likvidaci. A viděli jsme Bělorusko budoucnosti: ze dne na den jsme poskočili dejme tomu z roku 1977 do roku 2000.“Aliaksander Paršankov je skutečně čerstvý politický exulant: oficiálně tento status získal letos na jaře. Domů se vrátit nemůže, je tam několikrát trestně stíhán – většinou za skutky, které mají být protistátní. „Už ale ani nesleduji, co všechno mi přičítají, nemá to smysl. Vím jenom, že můžu dostat patnáct let vězení.“ O svém stíhání ovšem pořádně ani neví, protože o něm neví ani nikdo jiný, úředně také není vedeno. Dozvěděl se o něm pouze proto, že mu příbuzní nahlásili, že si policie přišla převzít jeho věci. O svou bezpečnost přesto nemá obavy. Státní policie prý neumí česky a nemá peníze, aby živila agenty na Západě. „Za tři sta eur to sem nikdo dělat nepůjde. A na větší platy oni nemají peníze. To je rozdíl mezi běloruskou a ruskou KGB – ta peníze má.“Budoucnost Běloruska přesto vnímá pozitivně, ale prý už nikdo nepozná tak obrovské překvapení, k jakému došlo před pěti lety. Skeptický je však k tomu, jak funguje běloruská emigrace a společnost: „Děláme všechno proto, abychom západní společenství přesvědčili, že jsme evropský národ. Od Rusů se zřetelně lišíme, to pozná každý, kdo do Běloruska přijede na návštěvu. Přesto…“ se Bělorusům nedaří vyprodukovat komerční hity, díla, která by k Bělorusku připoutala pozornost a pomohla světu, ale i Bělorusům pochopit, co se v zemi děje. Běloruskou tíží je existence v průměrnosti. Na druhou stranu je Paršankov potěšen, že přinejmenším v české emigraci žijí Bělorusové, kteří doma mluví jenom bělorusky: „Znám rodiny, které mluví jenom bělorusky a česky a ruštiny si nevšímají. A mladí se mnou mluví víc a víc bělorusky. To všechno je naděje na zachování jazyka.“ Který se bohužel i bohudík stal politickým aktérem, deklarací opozice.Rozhovor s Aliaksanderem Paršankovem má až havlovské rysy, posluchači díky němu mohou pochopit uvažování tuzemských kruhů za minulého režimu: „Nesu zodpovědnost za svůj národ. To, že Rusko zaútočilo na Ukrajinu a že mu v tom Bělorusko pomáhalo… za to jsem zodpovědný, protože v roce 2020 se nám nepodařilo Lukašenku zničit. A protože cítím, že jsem zodpovědný, nebudu nikdy mlčet. Vždyť kdo bude mluvit, když budu já mlčet? Takže budu veřejně vystupovat dál, budu dělat cokoliv proti režimu. Obrovský úspěch je totiž už to, že vůbec žiju. Protože pro Lukašenkovu vládu je hlavním cílem zničit opozičníky, demokratické Bělorusy, anebo alespoň zajistit, abychom všichni mlčeli. Pořád nás pronásledují, pořád nám vyhrožují. Například zabavují veškerý majetek těch, kteří žijí v zahraničí nebo se zúčastnili nějaké demonstrace. Ale nebojíme se. Protože když máš strach, špatně se ti žije.“ Aneb konečně podcast, který jde skutečně na dřeň.

Češi mají dlouhodobě nejnižší důvěru v politické strany a hnutí. V roce 2024 důvěřovalo politickým stranám jen 19 % obyvatel. Důvody můžeme nalézt již v krajně nepopulárním stranickém systému První republiky. Politické strany měly od počátku vzniku samostatného státu silnou pozici, protože v novém státě chyběly jiné instituce, o něž by mohl novou moc opřít. Výsledkem byl nevhodně uspořádaný volební systém a díky zákazu imperativního mandátu i absolutní nadvláda stranických sekretariátů nad poslanci. Strany byly v podstatě jakési koncernové ústředny, protože každá měla na sebe nabalené různé banky, továrny, družstva, spolky a podobně. Odpor ke stranickému systému vedl po II. světové válce k opačnému extrému – vládě Národní fronty, která vytvořila uzavřený systém stran, ve kterém nebyla možná opozice mimo jeho rámec. To znamenalo odklon od demokratického principu, protože volby byly jen potvrzením předem daného rozdělení moci. Národní fronta se tak stala předstupněm k únorovému puči, protože odstranila skutečnou politickou soutěž. S novou komunistickou ústavou se únorový puč stal regulérní revolucí. Po pádu komunismu posílila nechuť ke stranictví ještě 40 let trvající povinná adorace vlády jedné strany. Výsledkem toho všeho je, dnes místo politické opozice u nás máme opozici vůči politice

Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czPokračují jednání o budoucí vládě a spolu s nimi také grilování Motoristů, které už se zdaleka netýká jen Filipa Turka. Budou nakonec v koalici? „Zajímavá je i hysterie k dalším členům strany, podepisování petic v momentě, kdy ti lidé ještě jmenovaní. Nikomu to neupírám, ale zároveň se mi zdá, že petenti předběhli docela důležitý krok,“ říká Tereza Matějčková.Bude novým předsedou ODS Martin Kupka? Daniel Kaiser, který s ním do Týdeníku Echo udělal rozhovor, to považuje za pravděpodobné. „On je v rámci strany reprezentant toho starého režimu. Nic se nezmění a bude pokračovat fialovská ODS až do hořkých konců,“ myslí si Kaiser.Jsou vysokoškolské tituly ještě podstatné? A jak to dopadne s emisními povolenkami pro domácnosti?Na Echo Poradě diskutují Tereza Matějčková, Jiří Peňás, Daniel Kaiser a Dalibor Balšínek.X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz

První fáze mírového plánu Donalda Trumpa pro Gazu, tedy vydání živých rukojmích, dopadla úspěšně. Další fáze, které počítají s odzbrojením teroristického hnutí Hamás a zřízením nějaké na teroristech nezávislé správy, jsou zatím v nedohlednu. O budoucnosti Gazy a izraelsko-palestinského konfliktu debatují bývalý velvyslanec v Izraeli Daniel Kumermann, komentátor Českého rozhlasu Jan Fingerland, politoložka a islamoložka Zora Hesová a historik a teolog Filip Outrata.

Zpěvačka a autorka Eli Kopecká patří k novým hlasům českého popu, které si cílevědomě hledají vlastní prostor mimo zavedené škatulky. V rozhovoru pro podcast Men's Factor mluvila otevřeně o tom, jak těžké je uspět v tuzemském showbyznysu, kde se podle ní „pořád točí stejní lidé“.„Mám ráda hudbu, která má emoci, ne jen perfektní techniku,“ říká. Sama začínala v legendárním dětském souboru Bambini di Praga, zkoušela konzervatoř, ale nakonec ji odmítli. „Zpěv se dá naučit, ale barva hlasu ne,“ dodává. Do širšího povědomí se dostala účastí v SuperStar, kde skončila druhá. Dnes pracuje na své první desce, kterou plánuje vydat v lednu.Na rozdíl od mnoha současných interpretů se Kopecká vymezuje proti syntetickým beatům a preferuje živé nástroje – kytaru, klavír a bicí. Inspiraci hledá u umělců jako Harry Styles, Miley Cyrus nebo Adele, ale zároveň zůstává věrná češtině: „Tady se pořád víc poslouchá česká hudba. Když už si někdo pustí angličtinu, sáhne po zahraničním interpretovi.“

V pořadu Echo Prime Time se střetli předseda strany PRO a nově zvolený poslanec za SPD Jindřich Rajchl a předsedkyně poslaneckého klubu Pirátů Olga Richterová. Vypjatá a často emotivní debata se točila kolem kauzy Filipa Turka, volebního výsledku a rozdělení výborů a funkcí ve sněmovně, daní pro živnostníky, emisních povolenek, energetické politiky i stavu veřejných financí. Oba politici představili zcela odlišné recepty na to, jak ulevit českým domácnostem a rozhýbat ekonomiku.

Ztratili jsme smysl pro krásu – a s ním i dušiKdyž britský filozof Roger Scruton poznamenává, že krása je „způsob, jímž se věci ukazují jako hodné lásky“, míří proti samozřejmosti, že pravda leží „pod povrchem“. Navazuje na Wildeovo „jen lidé povrchní nesoudí podle zevnějšku“. Tvář, gesto, tón – to nejsou přívěsky reality, nýbrž její jazyk.Z toho plyne i Scrutonova polemika se stanoviskem, podle něhož je biologie a fyzika základní klíč ke světu. Věda sice popíše příčiny a mechanismy, ale nevysvětlí, čeho se naše vnímání týká a proč na tom záleží. Lidský svět je svět první osoby – intencionality, tedy směrování k někomu a k něčemu. Proto „mozky nemyslí, myslí jen lidé“: hudba, obraz, slovo jsou srozumitelné jen tomu, kdo umí slyšet napětí a uvolnění, vidět tvář, číst gesto. Kultura a výchova potud nejsou luxus či nadstavba, ale vytvářejí základní gramatiku našeho světa.Krása má navíc etickou sílu: brzdí destrukci tím, že věci představuje jako nenahraditelné. Proto jsou s krásou spjaty tabu a úcta, proto náboženské tradice nesou tolik umění. Kdybychom jedním tahem škrtli ze světa náboženství, vymizela by i velká část umění, ať už literatury, výtvarného umění nebo klasické hudby. Umět vnímat krásu znamená najít ve světě domov; přijmout smrt znamená rozumět, že tento domov není věčný, ale právě proto je hodný péče. Krása nás učí dívat se s úctou a pokusit se být odpovědnými správci toho, čeho jsme se stali dědici.KapitolyI. Krása je jazykem světa [úvod až 31:45]II. „urazit tolik lidí, kolik se dá“ [31:45 až 49:00]III. „Mozek nemyslí.“ [49:00 až 01:10:25]IV. Proč jsme – na rozdíl od zvířete – tak zničitelní [01:10:25 až konec]BibliografieThomas Fuchs, in: Tereza Matějčková, „O bezútěšnosti optimalizace a radosti z nesnází“, in: Bůh je mrtev. Nic není dovoleno, Praha: Echo Media, 2023, str. 282–292.Daniel Kaiser, Roger Scruton: „Povinností intelektuála dnes je urazit tolik lidí, kolik se dá“, in: Týdeník Echo, 14. 1. 2020, https://www.echo24.cz/a/iypv3/scruton-povinnosti-intelektuala-dnes-je-urazit-tolik-lidi-kolik-se-da Roger Scruton, "Why politicians are all against real education", in: The Times, 4. ledna 1983.Roger Scruton, „Proslov při příležitosti přijetí čestného doktorátu Masarykovy univerzity v Brně“, in: Vzdělávací nadace Jana Husa, 2. 10. 1998,https://www.vnjh.cz/fileadmin/Dokumenty/Pdf/zajimavosti/R_Scruton_Vase_Magnificence.pdfRoger Scruton, Krása, přel. Alena Roreitnerová, Praha: OIKOYMENH, 2021.Roger Scruton, Duše světa, přel. Roman Tadič, Praha: Dauphin, 2025.

Hudba Plastiků se nedala poslouchat, přesto se za ně postavili.Underground nebyl vůbec v kruzích odpůrců komunistického režimu vnímán zvlášť pozitivně. Jeden z „otců zakladatelů“ české alternativní hudební scény Martin Chadima ho obviňoval ze sektářství, Milan Knižák vytýkal Ivanovi Jirousovi, že indoktrinuje a zneužívá kluky, kteří věci nerozumí, Václav Černý kritizoval underground za mělkost a vulgaritu a Ivan Sviták namítal, že undergroundoví hudebníci nenabízí politickou alternativu, že je to útěk. A navíc jim chybí univerzalistický étos kultury.Přesto se našli lidé, kteří začali aktivně jednat, když byly dvě desítky undergroundových hudebníků stíhány komunistickými bezpečnostními orgány. Hodně práce udělala dvojice Václav Havel a Jiří Němec, kterým se podařilo dostat do francouzského a italského tisku články o útisku a čistkách. Komunistický režim se naopak bránil mediální kampaní tvrdící, že jsou to feťáci, vlasatci a škodná, psychiatričtí pacienti a kriminálníci. V červnu 1976 Václav Havel spolu s Pavlem Kohoutem, Ludvíkem Vaculíkem, Václavem Černým a Ivanem Klímou vydali prohlášení pro domácí a zahraniční média. Václav Havel se také obrátil na Amnesty International a následovaly i další petice, pod něž se podepisovali umlčení kulturní pracovníci, lidé z hnutí revoluční mládeže, které rozmetal proces 1971. Tím se začala formovat platforma pro Chartu 77. V září 1976 pak Zdeněk Mlynář napsal otevřený dopis politickým činitelům odpovědným za nezákonnost v ČSSR. Fyzicky se tito lidé propojili na chodbách soudu 21-23.září 1976, když probíhá proces s Plastiky.Na některých peticích za The Plastic Peole of the Universe se objevilo i jméno profesora filosofie Jana Patočky. Ačkoli říkal, že ta jejich muzika se vůbec nedá poslouchat, neváhal se za ně vší vahou své osobnosti postavit. Potom plynule přešel do role mluvčího Charty 77, za což nakonec zaplatil životem. Tento způsob chápaní lidské solidarity je dnes těžko představitelný

Nová vláda Andreje Babiše se teprve rýsuje, ale její ekonomické kontury podle hlavního ekonoma XTB Pavla Peterky nevypadají příliš slučitelně. „Programy ANO, SPD a Motoristů jdou proti sobě. Jedni chtějí šetřit, druzí rozdávat. Výsledkem může být rozpočet s deficitem kolem půl bilionu korun ročně,“ říká v rozhovoru pro Hrot24.Podle něj je nereálné očekávat, že se nová koalice vyhne bolestivým rozhodnutím. „Už vláda Petra Fialy vyčerpala většinu snadných úspor. Každá další miliarda bude bolet. A pokud nová vláda myslí vážně vyrovnaný rozpočet do čtyř let, bude to znamenat tvrdé škrty, především v důchodovém systému,“ říká ekonom.Největší výdajová položka státního rozpočtu, tedy důchody, podle Peterky vyžaduje zásadní reformu. „Náhradový poměr je dnes kolem 50 procent, tedy průměrná penze tvoří polovinu průměrné mzdy. To je dlouhodobě neudržitelné. Mladší generace se musí smířit s tím, že stát jim důchod zajistí jen částečně,“ vysvětluje. Dodává, že stát by měl spíš motivovat lidi k vlastnímu spoření než budovat nové pilíře. „Ideální by bylo, kdyby to stát vůbec nemusel řídit. Ale když vidíme, že většina lidí stejně nezačne spořit, dokud není pozdě, pak nějaký systém pobídek dává smysl,“ říká a zmiňuje možnost bonusů, daňových úlev nebo státních příspěvků pro ty, kdo si začnou spořit dřív.

Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czPodaří se Andreji Babišovi sestavit vládu s SPD a Motoristy? „Prezident Pavel dělá leccos pro to, aby se to nepovedlo. Jeho předchůdci pověřovali budoucí premiéry jednáním o sestavení vlády, Petr Pavel neudělal ani to,“ říká Daniel Kaiser.„Andrej Babiš přece může jednat, aniž by prezident cokoliv dělal,“ oponuje Dalibor Balšínek. „Ano, ale zatím vidíme, že proti těm dvěma menším stranám a hlavně Motoristům se koná dělostřelecká příprava. A já v tom vidím pokus ten původně zamýšlený koaliční půdorys nějak překreslit,“ dodává Kaiser.Odvedli novináři dobrou práci v kauze Filipa Turka? Je poslanec Motoristů vhodný na post ministra zahraničí?Na Echo Poradě diskutují Tereza Matějčková, Jiří Peňás, Daniel Kaiser a Dalibor Balšínek.X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz

Po střelbě na filozofické fakultě vznikla aplikace Maják. Bruník: Chtěli jsme, aby už nikdo nebyl bez pomociBývalý kriminalista Roman Bruník představuje mobilní aplikaci Maják, která může zachránit život. V rozhovoru pro podcast Men's Factor vysvětluje, jak aplikace funguje, proč umí odesílat tichou SOS zprávu s přesnou polohou, jak pomáhá dětem, seniorům i rodičům a proč by technologie neměly být strašákem, ale nástrojem prevence.

Existuje ještě česká levice? Ta otázka se může vnucovat při pohledu na výsledky nedávných sněmovních voleb. Žádná ze stran, které překročily pětiprocentní hranici, se nepovažuje za levicovou. Proč? Je krize zdejší levice jenom lokálním projevem nějakého širšího jevu? Přestává platit tradiční politické rozdělení na pravici a levici? O těch i dalších souvisejících otázkách jsme v Salonu Echa debatovali s publicisty, kteří se tuzemskou levicí dlouhodobě zabývají a jsou jí také ideově blízcí – Klárou Votavovou, která se kromě publicistiky věnuje i výzkumu v institutu Europeum, redaktorem časopisu A2 Matějem Metelcem, publicistou Jakubem Jetmarem a Vratislavem Dostálem, redaktorem Aktuálně.cz.