Studio N

Česko dlouhodobě patří k zemím s nejhůře dostupným bydlením v Evropě a navíc se propadá i v žebříčcích sledujících jeho kvalitu. Nejvíc na to doplácejí lidé s nízkými příjmy a čím dál častěji popisují znepokojivé příběhy také studenti a studentky. „Rozčiluje mě, že se u bytové politiky tváříme, jako by šlo jen o čísla. Ne, jsou to životy, které můžeme ztratit,“ říká ve Studiu N novinářka a publicistka Táňa Zabloudilová.  Podle Zabloudilové je nejvyšší čas změnit daňový mix a zkusit dravější modely, které by mohly krizi bydlení zmírnit. „Pokud se s tím nezačne něco dělat, ještě víc se projeví to, co teď vidět nechceme – že jsou lidé frustrovaní. A je to pochopitelné. Často nemají jinou možnost než pracovat nonstop za alarmujícím způsobem nízkou mzdu. V Česku je příliš vysoké daňové zatížení zaměstnanecké práce. Měli bychom méně danit práci a víc majetek,“ říká v podcastu.   Situaci s bydlením považuje za nelítostnou a tvrdí, že je to do jisté míry důvod vzestupu krajní pravice: „V Německu už existují výzkumy, které ukazují, že AfD má větší podporu tam, kde jsou větší problémy s bydlením. Lidé odevzdávají příliš velkou část svých příjmů za střechu nad hlavou, nežijí tak, jak si představovali v mládí, a často žijí ve strašné nejistotě.“ Zanedbaný problém se podle novinářky výrazně projevuje na studentském bydlení. „A to se rozhodně nebude zlepšovat,“ říká. „Kolejí je málo, jsou drahé, a spolubydlení vyjde ještě dráž. Média už popsala řadu varovných příběhů – třeba studenty Mendelovy univerzity, kteří bydlí v karavanu, protože na ně nezbylo místo na kolejích. Nedokážu si představit, jak se tam dá žít, když začne mrznout. A pak tu máme Strahov a jiné koleje, kde mají štěnice. Člověk usne, začnou po něm běhat štěnice a nikdo mu s tím nepomůže,“ popisuje. Proč jsme se dostali do tak špatné situace? Jaké přístupy by pomohly bídnou situaci nastartovat? V čem podle ní Češi uvěřili developerské propagandě? A co se stane za deset let, pokud politici nezačnou bytovou krizi řešit výrazně rychlejším tempem? Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či na YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

CELÝ ROZHOVOR SI POSLECHNĚTE NA HEROHERO.CO/STUDION „Lidé se nás lekli. Nechtěli kombinaci jakés takés levicové politiky s odmítáním Evropské unie a vystoupením z NATO. Podle mě jsme začali vypadat jako nebezpeční,“ komentuje ve Studiu N debakl hnutí Stačilo! expremiér a bývalý předseda sociálních demokratů Vladimír Špidla. A i když se spojením s komunisty nesouhlasí, ve straně dál zůstává. „Věřím ve zmrtvýchvstání sociální demokracie,“ říká. Přestože Socdem utrpěla ve volbách těžkou porážku a ve Sněmovně se neobjeví už druhé volební období po sobě, má podle Špidly stále věcný důvod k existenci: „Musíme se znovu stát sociálním hnutím, holt se budeme muset snažit delší dobu.“ Sociálnědemokratický volič podle něj volil kdekoho, jen ne Stačilo! „Tím jsem si jistý. Stačilo! mělo menší výsledek než samotná Socdem minulé sněmovní volby,“ říká bývalý předseda strany. Lidé, kteří volili Andreje Babiše, podle něj volili politicky daleko zraleji. Lídra hnutí ANO přitom v rozhovoru označuje za „maximálně elastického“. Spojení Socdem s komunisty Špidla považuje za obdobu stranického puče. „Jana Maláčová s Lubomírem Zaorálkem nás do toho vmanévrovali,“ tvrdí. „Když Jana Maláčová říkala, že nebezpečí pro Českou republiku je Evropská komise, a nikoli agresivní Rusko, švejkovsky bych k tomu dodal: Mýlí se chytrý i hloupý. A mýlí se i ministři. To bylo jasné zatemnění.“ Ve Studiu N se zamýšlí také nad tím, v čem coby někdejší tradiční lídr selhal: „Nebyl jsem v některých věcech dostatečně radikální. Přispěl jsem tím k tomu, že se v české politické debatě prosadila pravicová hegemonie a linka, která říká, že chudoba je otázkou osobního selhání a že nemá strukturální příčiny. Mám na tom svůj podíl.“ Proč si myslí, že to dá Andrej Babiš případným koaličním partnerům z řad SPD a Motoristů „vyžrat“? Vyčítá Janě Maláčové, že se spojila s Kateřinou Konečnou a Danielem Sterzikem? A jak hodnotí český sociální systém z pozice důchodce a dědečka autistického vnuka? Podívejte se na celou epizodu. Sledovat nás můžete také na Instagramu @studionpodcast

PŘIDEJTE SE K PODPOROVATELŮM STUDIA N NA HEROHERO.CO/STUDION A POSLOUCHEJTE ROZHOVORY V PLNÉ VERZI „I volič, který prohrál, může najít několik kladných bodů, pokud chce hledat naději. Pokud k tomu přistupuje s chladnou hlavou a nehodlá propadat hysterii, není to tak složité. Nejpozitivnější moment těchto voleb je propad komunistů, a to z politických i bezpečnostních důvodů. To je prostě dobrá zpráva,“ říká ve Studiu N politický komentátor Seznam Zpráv Jindřich Šídlo. Další dobrou zprávou je podle Šídla oslabení SPD. „To, že se Češi obrátili k Andreji Babišovi, je vcelku pochopitelné,“ hodnotí výsledek sněmovních voleb komentátor. Zahraniční politiku si podle něj Andrej Babiš bude řídit sám. Bude k tomu ale muset najít vhodné kandidáty na post ministra zahraničí a obrany. V Černínském paláci se vidí například tvář Motoristů sobě Filip Turek. „Co jsem slyšel, z něj by na Hradě velkou radost neměli,“ tvrdí Šídlo. Motoristé jsou podle něj „děti kulturních válek“. Těžké časy teď čekají zejména Českou televizi a Český rozhlas. „Veřejnoprávní média, tak jak jsme je znali, v podstatě můžeme odepsat. Bude to jedna z obětí těchto voleb,“ myslí si novinář. Jak hodnotí odkaz vlády Petra Fialy? Vydrží kabinet Andreje Babiše celé volební období? A dokáže být prezident Petr Pavel silnou protiváhou případného staronového premiéra? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

CELOU POVOLEBNÍ ANALÝZU NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION Andrej Babiš stojí před zásadním rozhodnutím: sestavit vládu společně s SPD a Motoristy sobě, nebo vytvořit menšinovou vládu s jejich podporou? Koalice Spolu si musí odpovědět na otázku, zda má její existence stále smysl, u Pirátů došlo k revoluci žen a Stačilo! utrpělo krutý debakl.  Poslechněte si první povolební podcastovou analýzu ve společné epizodě Studia N a Vrtěti psem. Filip Titlbach a Jan Tvrdoň komentují výsledek voleb a upozorňují na fenomény, které hlasování přineslo. Na herohero.co/studion

Česko stojí před zásadními otázkami: jak reagovat na ruskou agresi, co obětovat pro bezpečnost, jak naložit s napjatými vztahy na Blízkém východě nebo zda přijmout euro. Předvolební debata Studia N ukázala, jak politici vidí naše místo v NATO, vztahy s Izraelem i budoucnost evropské integrace. Na otázky odpovídali Eduard Hulicius (Spolu), Barbora Urbanová (STAN) a Vladimír Votápek (Piráti). Zástupci hnutí ANO, SPD, Stačilo! a Motoristů sobě dali přednost mlčení a debatě o mezinárodní politice se vyhnuli. Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Mezinárodní bezpečnostní situace se v posledních letech prudce mění. Kybernetické operace, které probíhají nejen v souvislosti s válkou na Ukrajině nebo v rámci izraelsko-palestinského konfliktu, potvrzují, že kyberprostor se stal standardním kolbištěm současných konfliktů. Bezpečnostní hrozby navíc nabývají nových podob a jejich původci nových ambicí. Jak si představují budoucnost kybernetické bezpečnosti ti, kteří budou rozhodovat o jejím směřování?  V brněnské předvolební debatě Studia N a Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost se střetli zástupci politických stran a hnutí, aby obhájili své strategické priority a předložili konkrétní návrhy pro zajišťování kyberbezpečnosti Česka. Pozvání přijali Robert Králíček (ANO), Michal Zuna (TOP 09), Petr Letocha (STAN) a Ondřej Profant (Piráti). Jak by vyvážili právo občanů na zachování soukromí s potřebou státu bojovat s trestnou činností v kyberprostoru? Co by měl stát dělat, aby přitáhl a udržel špičkové odborníky v kyberbezpečnosti? A jak řešit prohlubující se závislost Česka a Evropy na technologiích svých zahraničních rivalů? Podívejte se na celou předvolební debatu Studia N z brněnského výstaviště. Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či na YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

CELOU EPIZODU NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION Stovky až tisíce falešných účtů na TikToku se snaží ovlivnit české volby: uměle zviditelňují antisystémové strany, šíří proruský obsah a obcházejí algoritmus platformy. Videa se dostávají ke stovkám tisíc uživatelů. Investigativní reportéři Lukáš Prchal a Zdislava Pokorná ve Studiu N odkrývají, jak celá síť funguje. Máme důkazy o napojení na Rusko? Co o tom vědí české úřady? A dokáže stát takové zásahy do voleb zastavit? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

VŠECHNY PŘEDVOLEBNÍ KONFRONTAČNÍ ROZHOVORY V PLNÉ DÉLCE NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION „Řadu věcí jsme neudělali tak, jak jsme si představovali. V některých věcech jsme udělali chyby a je poctivé to přiznat,“ reaguje na výčet nesplněných slibů v předvolebním Studiu N ministr zemědělství a předseda KDU-ČSL Marek Výborný. „Považuji za chybu, že jsme se v polovině vládnutí nepostavili před veřejnost a neřekli jsme, že už teď víme, které sliby nejsme schopni splnit,“ říká. Výborný se jako předseda lidovců ve Studiu N distancuje od bohoslužby, která se konala v polovině září v Týnském chrámu v Praze za zavražděného amerického konzervativního aktivistu Charlieho Kirka: „Lidovci se mší za Kirka nemají nic společného.“ Za organizací bohoslužby stál pražský zastupitel za KDU-ČSL Jan Wolf. Přímluvy předčítala lidovecká poslankyně Romana Bělohlávková, známá například snahou o prosazení odkazů na Hnutí pro život na těhotenské testy. „Žádné výrazné tváře KDU-ČSL tam nebyly,“ říká Výborný. „Wolf je městský zastupitel v Praze a letos za nás nekandiduje.“ Kde by byli lidovci bez koalice Spolu? Proč se téma deagrofertizace objevilo až v posledních týdnech před volbami? Proč vládní strany zvolily útočnou kampaň proti politikům hnutí ANO? V čem je Andrej Babiš dnes jiný než ten, se kterým dříve lidovci spolupracovali? Proč se KDU-ČSL snažila protlačit zakotvení manželství jako svazku muže a ženy do ústavy? A jak si definuje pojem „genderová ideologie“? Podívejte se na celou epizodu na Herohero.co/studion

PŘIDEJTE SE KE KOMUNITĚ VÍC NEŽ 1700 PŘEDPLATITELŮ A PŘEDPLATITELEK STUDIA N NA HEROHERO.CO/STUDION A SLEDUJTE VŠECHNY EPIZODY V CELÉ DÉLCE „V Pásmu Gazy neexistuje nikdo, komu by někdo nezemřel, nikdo, kdo by se nikdy nepřesídlil. Takového člověka neznám,“ popisuje ve Studiu N Tereza Wyn Haniaková z Lékařů bez hranic. „V našich klinikách i nemocnicích je cítit, že lidé jsou prázdní, nedůvěřují nikomu a žijí ve strachu. Mají na výběr mezi smrtí a smrtí. A nejhorší je, když vám sami říkají, že jsou připraveni zemřít.“ V Gaze podle Haniakové chybí dostatek úplně všeho. „Dá se získat nějaké množství vody, ale i tak spousta lidí pije znečištěnou. Dá se sehnat mouka, takže můžou dělat nějaké placky, sem tam se dá nově sehnat nějaký kousek zeleniny, například brambory, ale není toho moc. Potraviny jako jsou vejce nebo maso jsou od začátku blokády na trhu dostupné. Lidem chybí proteiny,“ říká. Ve Studiu N předčítá dopis, který napsala její kolegyně zdravotnice: „Smrt se zdá jednodušší než nekonečný cyklus vysídlování. Už se smrti nebojíme. Každý den stejně umíráme kousek po kousku. Ráno se probudíme a předstíráme, že můžeme jít dál. Už ale nedokážu ukonejšit ani vlastní děti. (…) Nevím ještě, jak smrt přesně vypadá, ale představuju si, že asi nějak takhle.“ Lékaři bez hranic na místě pracují často v provizorních podmínkách a řadě lidí nedokáží pomoct. Sami se navíc ocitají v nebezpečí. „Museli jsme v našich složkách zavést nový akronym: ‚Beaten by others‘. Přichází k nám totiž z distribučních míst lidé, kteří mají promáčknutá žebra nebo byli pošlapáni, jak moc tam bylo lidí. Od začátku jsme také zavedli akronym ‚Wounded child, no surviving family‘. Měli jsme plné nemocnice dětí, které neměly nikoho.“ Myšlenku na normální život už Palestinci podle Haniakové dávno vzdali. „Ráno jsem mluvila se svou kolegyní. Ta holka se mi ztrácí před očima. Je strašně hubená a hrozně vyčerpaná. Minulý týden se opět musela přesídlit kvůli bezpečí. Je to cyklus násilí, který nevím, kam vede. Pořád se vám jenom honí hlavou, co dalšího se stane. Za poslední dva roky jsme se pokaždé dostali do fáze, kdy jsme si říkali, že už to nemůže být horší. Ale ono se to vždycky stalo.“ Aktualizace: V epizodě Studia N hovoří Tereza Wyn Haniaková o dvanácti mrtvých kolezích. V čase mezi natáčením rozhovoru a jeho vydáním přišel o život třináctý. Co o realitě války píší přímo lékaři z místa? Jakým lidem kvůli provizorním podmínkám už pomoct nemohou? A jak si vysvětluje netečnost velké části světa k tomu, co se v Gaze děje? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

CELÝ BILANČNÍ ROZHOVOR NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION „Jsem křesťan a myslím si, že součástí naší víry a přístupu k životu je umět odpustit. A pokud se člověk dokáže poučit z věcí, které udělal, má dostat druhou šanci. Má na ni mít nárok i ten, kdo vyjde z vězení – takže proč ne také on,“ říká o Dominiku Ferim končící šéfka Sněmovny a TOP 09 Markéta Pekarová Adamová. „Nesmíme ale zapomenout na to, že jsou to věci, které oběti poznamenaly na zbytek života. U něj jsem tu pokoru neviděla a to mě trochu mrzí,“ svěřuje se v bilančním rozhovoru ve Studiu N. Kvůli zdravotnímu stavu se rozhodla letos nekandidovat ve sněmovních volbách. V říjnu přestane být poslankyní a předsedkyní Sněmovny, o měsíc později odevzdá post předsedkyně TOP 09. Politika ale není to, co jí podlomilo zdraví. „Je to souhra několika věcí, není to jedna diagnóza nebo jeden problém,“ říká. Podrobněji se chce k tématu vrátit v připravované knize. „Musím to osvětlit, abych tím ukázala zejména jiným ženám, že nejsme a nemáme povinnost být ze železa. Máme mít možnost si dovolit být v určitých okamžicích zranitelné a křehké,“ popisuje Pekarová Adamová. Po volbách se chce věnovat byznysu. „Chtěla bych rozjet něco svého,“ říká. Ve Studiu N ale připouští, že to není její definitivní konec v politice. Vyjádřila se například ke spekulacím, že by stála o místo pražské primátorky. „Já se toho a priori nezříkám, ale neznamená to, že to plánuji. Mým cílem není být primátorkou, ale umím si představit, že na kandidátce nějak figurovat mohu, abych pomohla kolegům svou známostí. Mám svou fanouškovskou skupinu,“ říká. Jak se za poslední roky změnila politická kultura ve Sněmovně? Proč se o ni bojí její blízcí? A jak zpětně hodnotí své výroky o svetru nebo menstruační chudobě? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

CELÝ ZÁZNAM STUDIA N LIVE NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION. PŘEDPLAŤTE SI NÁS A SLEDUJTE VŠECHNY EPIZODY V PLNÉ VERZI Maďarský premiér Viktor Orbán demonstruje svou moc na systematickém ponižování menšin, říká ve Studiu N politoložka Zora Hesová z Ústavu politologie FF Univerzity Karlovy. „Když mu to prošlo na Romech, na migrantech nebo na trans lidech, projde mu to i na dalších. Společnost, která se proti tomu nepostavila, ztrácí možnost bránit se dál. Je rozdělená a oslabená,“ říká.  Podle reportéra zahraniční rubriky Seznam Zpráv Filipa Harzera už Orbán utáhl šrouby ve společnosti natolik, že stát vykazuje znaky autoritářského režimu. „Neustálá propaganda ve státních a spřátelených médiích médiích je tak servilní, až je směšná. Je to, jako když se Husák v sedmdesátých letech líbal na letišti s Brežněvem.“ Maďarsko Hesová přirovnává k feudální společnosti. „Abyste vystudovali, našli práci, měli zajištění a přístup k lepším zdrojům, musíte se spojit s režimem a jednat tak, jak se od vás očekává. A ideálně vstoupit do strany,“ popisuje. Lidé, kteří jsou protirežimní nebo součástí nějaké menšiny, mají podle ní pocit, že už je pro ně Maďarsko nepřátelským prostředím. „A ti, kteří žijí v souladu s režimem, žijí ve feudálních vztazích. Pro ty, kteří si to uvědomují, je to forma nedůstojného života.“ O Orbánův scénář autokratizace se podle jejího mínění snaží řada evropských politiků. Dají se podle ní rozpoznat podle těchto prvků: „Měli bychom si všímat stigmatizace jakýchkoliv slabých skupin – například menšin nebo cizinců. Časté je také nepřátelství vůči liberalismu, vůči Evropské unii jako takové nebo argumentace národem. Tito politici podněcují k vystupování z dlouhodobých solidárních pozic, například vůči Ukrajině, a extrémně zjednodušují komplikované problémy – třeba Green Deal, u kterého redukují klimatickou krizi na diesel,“ vyjmenovává politoložka. Parlamentní volby se v Maďarsku budou konat v dubnu příštího roku. „Obrazil jsem pár středoevropských voleb a vím, že všechny volby dopadnou hůř, než si teď myslíme,“ říká Harzer. Jak velká je šance, že někdo odstaví Orbána od moci? V jakých skutečných problémech se ocitá jeho země? A jak dnes vypadá v Maďarsku odvaha? Podívejte se na záznam Studia N live z festivalu Prague Pride. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

CELÝ ROZHOVOR NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION „Myslel jsem si, že slovo zestátnění v roce 2025 ve slovníku politiků neuslyším,“ připouští ve Studiu N generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral. Řada politiků přišla před volbami s plánem zrušit koncesionářské poplatky a sloučit Český rozhlas s Českou televizí. „Pan Babiš říkal, že se inspiroval na Slovensku. Této inspirace bych se velmi obával,“ říká v rozhovoru Zavoral. Místo koncesionářských poplatků navrhuje například nejsilnější hnutí ANO financovat obě instituce ze státního rozpočtu. „V takovém případě by byla nezávislost Českého rozhlasu velmi výrazně ohrožena. Vidíme to na Slovensku. V momentě, kdy navážete financování na státní rozpočet, jste velmi zranitelní,“ upozorňuje Zavoral s tím, že se politikům pokusí smysl poplatků vysvětlit. Se slovenskou veřejnoprávní STVR loni Český rozhlas přerušil na neurčito dlouhodobou spolupráci. Obával se totiž, že po politických zásazích a změně vedení nebude nezávislé. „Teď jsem obdržel dopis s prosbou o schůzku, jejímž cílem by mělo být znovuobnovení spolupráce. Nemám důvod se s paní generální ředitelkou nepotkat – budu se ale ptát, proč skončil pořad Overovňa (pořad se věnoval vysvětlování dezinformací a konspiračních teorií, pozn. red.) a proč zrušili oblíbený satirický pořad Skúška sirén,“ říká Zavoral. Důvody k obavám podle něj zatím zůstávají. Kriticky se staví také k návrhům na sloučení Českého rozhlasu s Českou televizí. „Bavit se o slučování v momentě, kdy Český rozhlas coby instituce oslavil stoleté výročí, považuji za barbarský počin,“ tvrdí. „Sloučení by znamenalo zadupání a marginalizaci rozhlasu jako media typu. Zažil jsem Slovenský rozhlas jako silnou instituci, ze které se v momentě, kdy zfúzovala s ekonomicky problematickou Slovenskou televizí, stala úplná nicka uvnitř celé organizace. Ze Slovenského rozhlasu se stal otloukánek,“ připomíná generální ředitel. Česká televize jako větší instituce by podle něj Český rozhlas jednoznačně pohltila. „Byl by to konec rozhlasu v té podobě, jak ho dnes známe,“ říká. Zavoral tvrdí, že od posluchačů podobné názory neslýchá. „Už rok a půl objíždím republiku, jezdím po vyloučených lokalitách a s tím názorem, že bychom se měli sloučit, jsem se nesetkal vůbec nikde. Vidím to v těch sálech. Zástupci hnutí ANO by se asi divili, kolik jejich voličů sedí v sále, kde tleskají mým slovům, že chceme uchovat rozhlas samostatný. Stejně tak nám unisono říkají: 55 korun za rozhlas nás neruinuje,“ říká. Přijal by nabídku vést sloučený Český rozhlas s Českou televizí? Počítá s tím, že se veřejnoprávních médií zastane veřejnost? Proč se účastnil Krameriových cen, ve kterých zasedli dezinformátoři a konspirátoři? Proč chtěl do čela zpravodajství angažovat Jitku Obzinovou? A mají zaměstnanci rozhlasu mizerné platy? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

„Fico se chová jako nejméně suverénní premiér v moderních dějinách Slovenska. To, jak se podřizuje Vladimiru Putinovi, je bezprecedentní. Je to na hraně vlastizrady,“ říká šéfredaktor slovenského Denníku N Matúš Kostolný. Sám Fico přitom ve svých vystoupeních často používá pojem suverenita. „Jaká suverenita? To je lokajství. Podřízenost. Předklon,“ tvrdí Kostolný. Bývalá zpravodajka Českého rozhlasu v Bratislavě Pavlína Nečásková by ještě před pěti lety označila Slovensko za zemi v ohrožení. „Dnes říkám, že už je v průšvihu,“ poznamenala ve Studiu N live natáčeném na Letní žurnalistické škole v Havlíčkově Brodě. Za největší riziko Kostolný považuje, že se Ficovi podaří Slovensko civilizačně vytlačit z Evropy. „Donekonečna opakuje, že je Rusko důležitý partner a měli bychom dělat politiku na všechny čtyři světové strany. Jenže jim to vždycky vychází tak, že jdou pouze na východ,“ podotýká. Slovenský premiér podle něj uvěřil, že ve společnosti jsou jen dva typy lidí: ti, kteří jsou s ním, a ti, kteří jsou proti němu. „On si myslí, že ti druzí ho chtějí zlikvidovat. Útočí na každého, kdo si dovolí říct, že dělá nebezpečné, zvrhlé a zvrácené věci. Součástí katastrofy je, že jsme si na to zvykli. Už mi nepřijde nic divného na tom, že na mě a mé kolegy Fico osobně útočí – přitom to není a nemělo by být normální,“ míní šéfredaktor Denníku N. „Nepříjemné je, že už se to přenáší do běžného dne. V posledních dvou letech se mi začalo stávat, že na mě někdo pokřikuje na ulici. To, že mi lidi píšou hnusné maily a odporné zprávy, se dá nějakým způsobem selektovat, zablokovat – dá se na to nějakým způsobem zvyknout. Teď někdo vylepil na ulici plakát, který útočí na Denník N, a lidi na mě pokřikují. Pro část společnosti se to stává normou,“ popisuje. K tomu, aby se země změnila, už podle novinářky Českého rozhlasu Pavlíny Nečáskové nestačí jen volby. „Celý systém je propojený, nemluvíme jen o politické scéně, ale i justici nebo policii. V tomto ohledu je Česká republika někde jinde, byť už je možná také v ohrožení,“ tvrdí. Ve vzduchu visí otázka, zda čeští politici po sněmovních volbách nenastoupí podobnou cestu, jakou zvolila Ficova vláda – například omezování nezávislosti veřejnoprávních médií. Řada stran a hnutí se například netají tím, že by rády zestátnily a sloučily Českou televizi a Český rozhlas. „Samozřejmě že se bojíme. Obáváme se toho. Ale co s tím? Je pravda, že mi slovenští kolegové často říkají: první, co pozorujte, je, jak se začne nová vláda chovat k veřejnoprávním médiím. To je první ukazatel toho, že se začínají dít věci,“ říká Nečásková. „Pořád zbývá naděje, že to nenastane. Doufáme, že budeme mít u veřejnosti zastání. Víc k tomu říct z pozice veřejnoprávní novinářky říct nemůžu.“ „Jestli věřím v lidstvo?“ zamýšlí se Kostolný. „To je otázka… Protože taková kolektivní psychóza a debilita, kterou lidstvo momentálně prochází, se jen tak nevidí.“ Podle Nečáskové prochází demokracie v celém západním světě zátěžovým testem. „Zatím ta čísla nevycházejí moc dobře, ale pořád se může změnit spousta věcí,“ doplňuje. V jaké fázi rozpadu demokratického státu se Slovensko ocitá? Bude Česko po volbách následovat podobný scénář? A co by mohlo v Evropské unii způsobit trio Fico–Orbán–Babiš? Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.  

CELÝ SPECIÁL STUDIA N NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION, PŘIDEJTE SE K VÍCE NEŽ 1600 PODPOROVATELŮ A SLEDUJTE VŠECHNY EPIZODY V PLNÉ VERZI Rusko i Izrael posouvají limity dosavadních konfliktů. Polsko poprvé sestřelovalo ruské drony ve svém vzdušném prostoru a Izrael provedl překvapivý útok na Katar, kde cílil na představitele Hamásu. Dvě zásadní události, které vyvolaly mezinárodní pozdvižení a svět kvůli nim sklouzl do ještě většího napětí. Co tyto výpady znamenají? A balancuje svět na hraně? Odpovědi hledá Filip Titlbach v nové epizodě Studia N s reportérkami zahraniční redakce Deníku N Petrou Procházkovou a Dominikou Píhovou. Sledujte už teď na herohero.co/studion

CELOU EPIZODU NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION Investigativní novinářka Deníku N Zdislava Pokorná a šéfredaktorka Page Not Found Apolena Rychlíková v posledních měsících čelily vlnám výhrůžek, urážek a online nenávisti. V některých případech verbální útoky koordinovali sami politici. Co to s nimi dělá, jak se proti tomu bránit – a proč se stupňuje agresivita vůči ženám v médiích? Podívejte se na otevřený rozhovor s oběma novinářkami v nové epizodě Studia N. Prvním spouštěčem tři týdny trvající koordinované vlny nenávisti vůči Apoleně Rychlíkové bylo zveřejnění zpravodajského textu o europoslanci Filipu Turkovi, na kterého jeho bývalá partnerka podala trestní oznámení kvůli podezření ze sexuálního a domácího násilí. „Obrovskou reakci to vyvolalo hlavně kvůli aktivitě předsedy Motoristů sobě Petra Macinky,“ říká Rychlíková. Útoky přitom daleko přesáhly běžnou kritiku. „Byla jsem terčem extrémně sexistické kampaně. Vytáhli si moje nejškaredější fotky a začali je masivně sdílet. Vznikly taky falešné účty, které rozšiřovaly, že jsem sexuálně neuspokojená, nešťastná, neatraktivní a že žárlím na ženy, kterým Filip Turek věnuje pozornost,“ popisuje. „Chodily mi i výhrůžky smrtí. Některé z nich byly explicitní – typu ‚chtěl bych tě rozčtvrtit a rozházet prasatům‘. Běžně mi psali, že mě vypnou, že si objednali mou vraždu nebo že ví, kde bydlím, a najdou si mě.“ Investigativní novinářka Deníku N Zdislava Pokorná se stala terčem nenávisti kvůli sérii textů odhalujících bitcoinovou kauzu. „Postupně se to stupňovalo, vrchol to mělo v červnu,“ říká. Ačkoliv šlo o jiný typ útoků – častěji sofistikovanější než v případě Rychlíkové –, tlak byl dlouhodobý a vyčerpávající. „Denně jsem si procházela patnáct e-mailů, proč jsem neschopná, nevzdělaná, co všechno na mě vytáhnou nebo kde žije můj otec. Byl to nátlak, který mě měl znevěrohodnit.“ Obě novinářky se shodují, že cílem takových útoků bývá právě pokus o znevěrohodnění jejich osoby: „Z mezinárodních průzkumů víme, že v případě útoků na novinářky je to kromě výhrůžek sexualizovaným násilím také snaha o delegitimizaci. Jsou-li mladé, poukazuje se na jejich věk nebo domnělou nevzdělanost. Jsou-li etablovanější, přichází narativ, že se ke své práci dostaly přes postel,“ zmiňuje Rychlíková. Součástí útoků je i jazyk a oslovování. „Obě máme problém s tím, že máme atypická jména. U nás dvou se znormalizovalo, že se nemusí dodávat příjmení, protože tolik Apolen a Zdislav ve veřejném prostoru není. Politici a jejich fanoušci a fanynky nám říkají ‚paní Apolenka‘ nebo ‚slečna Zdíša‘… Je to iritující. Mně bude za čtyři roky čtyřicet, jsem máma dvou dětí a mám dvanáctiletou novinářskou kariéru. Neumím si představit, že bych přišla za nějakým mužem, oslovovala ho křestním jménem a ještě ho zdrobňovala,“ říká Rychlíková. Je to podle ní jedna ze strategií, jak novinářky hned v úvodu diskuze oslabit. „Cítíš se méněcenná, bezbranná, ohrožená a ve stresu,“ popisuje. Rozdíl v diskuzích s muži popisuje i Pokorná: „Každý den se se mnou muži baví zvláštním způsobem. Vyvolávají ve mně pocit, že jsem úplně vymaštěná a že o světě nic nevím.“ Tlak přitom nezmizí po pár dnech. „Vyvine se v tobě extrémní sebekontrola. Člověk má až úzkostný strach, jestli někde neudělal byť jen drobnou chybičku a nezačali ho na sítích vláčet lidé, kteří na to čekají,“ říká Rychlíková. „Každý čeká na tvou chybu,“ popisuje stejný pocit Pokorná. „A může tě to zlomit. Je to dlouhotrvající pocit, ze kterého je člověk unavený.“ Kteří politici roztleskávají útoky na novináře a novinářky? Proč se tolik lidí nechá strhnout k nenávisti? A doporučily by mladým lidem, aby šli pracovat do médií? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

EPIZODY V PLNÉ VERZI MŮŽETE POSLOUCHAT NA HEROHERO.CO/STUDION „Jsme ve značném průšvihu, brzy se bude rozhodovat o tom, v jakém světě budeme žít. V sázce je bezpečnost evropského kontinentu,“ říká ve Studiu N náčelník Generálního štábu Armády ČR Karel Řehka. Celou situaci podle něj komplikuje fakt, že se političtí lídři napříč spektrem bojí mluvit o nepříjemných věcech. „Lidé vystrašení nebudou, oni to pochopí a zvyknou si. My jsme racionální národ,“ tvrdí v rozhovoru s Filipem Titlbachem. Na rozdíl od jiných států východního křídla NATO podle Řehky velké části české populace nedochází vážnost situace. „Dekády se s ničím takovým nepočítalo. Nikdo se na nic nechystal, všechno bylo upozaděné, nedávaly se zdroje do obrany a bezpečnosti. Je potřeba lidi edukovat tak, aby podstatná část společnosti – a nikdy to nebudou všichni – pochopila, co se děje, a logicky tlačila na volené politické lídry a ptala se jich, co s tím dělají,“ upozorňuje náčelník generálního štábu. V rozhovoru padne i téma sporů a komplikovaného vztahu s ministryní obrany Janou Černochovou. „Nic jí nezatajuji. To, co jako ministryně potřebuje vědět, jí říkám,“ reaguje na kritiku své nadřízené. Ve Studiu N připouští, že on sám vadí řadě lidí. „Jsme tu ale i pro lidi, kteří nás nenávidí. Přísaháme, že za ně nasadíme svůj život,“ říká. „Myslím si, že dáváme velký důraz na to, co slyšíme od křiklounů na sítích. Když pak jdete reálně mezi lidi – mimo svou bublinu – a normálně se s nimi bavíte, zjistíte, že ten stav není tak hrozný. Nejvíc jsou slyšet magoři, co blijí nesmysly na sociálních sítích. Šokující sdělení jsou vidět a rezonují, ale pak je tady spousta normálních lidí, která nemá potřebu se k tomu vyjadřovat,“ zdůrazňuje. Jak reaguje na kritiku, že armáda monitorovala politickou opozici a občany kritizující její činnost? Proč si myslí, že je dronové iniciativě Nemesis věnována nestandardně velká pozornost? Jak chce přesvědčit lidi, aby se přidali do prořídlých armádních řad? A ovlivní Putinovo Rusko výsledek českých sněmovních voleb? Podívejte se na celou epizodu. Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

EPIZODY V PLNÉ VERZI MŮŽETE POSLOUCHAT NA HEROHERO.CO/STUDION „Nechápu, proč z toho pan Rakušan dělal takový cirkus,“ komentuje Zdeněk Hřib ve Studiu N svolávání společné akce předsedů Starostů, ODS a Pirátů kvůli vyloučení povolební spolupráce s hnutím ANO. Všichni tři se na sociálních sítích veřejně dohadovali o termínu i důležitosti schůzky. Proč se navzájem musí přesvědčovat o tom, že nepůjdou do vlády s Andrejem Babišem? A jak nám chtějí vládnout, když se ani neumí domluvit na společném pivu? „Marek Benda je extremista. Já bych určitě neseděl ve vládě, kde bude sedět Marek Benda,“ reaguje Hřib se smíchem na přímou otázku. Piráti mají v povolební strategii napsáno, že v žádném případě nepodpoří vládu, ve které by byli extremisté. Na doplňující dotaz, zda by podpořili vládu, kde by byl Benda na úrovni vedení klubu ODS, Hřib odpovídá: „Ale tak to už je něco jiného.“ Jak si vysvětluje odliv desítek členů a členek Pirátů po svém zvolení předsedou strany? Proč Praha i po sedmi letech působení Pirátů ve vedení metropole zůstává jedním z nejhorších evropských měst z hlediska nedostupnosti bydlení? A proč se ostře pouští do současných komunistů, ale lídrem Pirátů v Karlovarském kraji zůstává člověk, který vyučoval marxismus-leninismus a členem KSČ byl i po revoluci?  Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Zatímco Německo razantně změnilo přístup k Izraeli kvůli pokračování války v Gaze, Česko podle poradce pro národní bezpečnost Tomáše Pojara o tvrdší reakci rozhodně neuvažuje. „Doufám, že Česká republika nikdy v životě nebude odepírat zbraně západním zemím, které byly napadeny,“ říká ve Studiu N klíčový hlas zahraniční politiky Fialova kabinetu.  Mezinárodní tlak na vládu izraelského premiéra Benjamina Netanjahua přitom roste. Představitelé Velké Británie a Francie například oznámili, že uznají Stát Palestina. Chtějí tím Izrael donutit k tomu, aby zastavil humanitární utrpení v Gaze, souhlasil s příměřím a zřekl se anexe Západního břehu. „Myslím si, že se Francie a Velká Británie mýlí,“ říká Pojar. „Uznání Státu Palestina je precedent k chaosu. Nepomůže to ničemu na místě a nepomůže to Palestincům, aby se měli lépe. Možná si tu budeme v Evropě říkat, že jsme k něčemu přispěli, ale ve skutečnosti to k ničemu nepovede,“ míní. Evropané by podle něj měli mít k dění mimo Starý kontinent více pokory. „Neustále někomu kážeme, ale jen nás to zesměšňuje a naše váha ve světě klesá. A klesá právem, protože nás nikdo nebere vážně. Radíme od bohatého evropského stolu, jak by se ostatní měli chovat,“ říká v rozhovoru. A kritizuje také Mezinárodní trestní soud v Haagu, který viní představitele Izraele z válečných zločinů spáchaných v Pásmu Gazy. „Myslím si, že Mezinárodní trestní tribunál nemá budoucnost. Uvidíte, že za deset nebo dvacet let bude zcela nefunkční,“ tvrdí. Existují témata, na kterých se s premiérem Petrem Fialou neshodne? Není Česko ve své muniční iniciativě černým pasažérem? A proč je opatrný v boji proti dezinformacím? Podívejte se na celou epizodu. Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

„Věřím tomu, že jsou Češi a Češky racionální. Kdyby dostali možnost hlasovat o své budoucnosti, hlasovali by většinově proti vystoupení z NATO a EU,“ říká předsedkyně Socdem Jana Maláčová, která vede kandidátku Stačilo! v Praze. Hnutí chce přitom vyvolat referendum o vystoupení ze západních struktur. Maláčová ve Studiu N tvrdí, že pro ni zahraniční otázky nejsou klíčové.  Spojení Soscdem se Stačilo! označuje za sňatek z rozumu. A byť podle svých slov nesouzní se všemi výroky představitelů hnutí, na programu se prý obě strany v drtivé většině shodnou. V podcastu například říká, že souhlasí se zrušením Senátu nebo zestátněním České televize a Českého rozhlasu. „Veřejnoprávní média tlačí jeden správný názor,“ myslí si. A jak by podle ní měla zestátněná veřejnoprávní média fungovat? „Začne být striktně dodržován kodex. A povinně bych je posílala na stáže do Berlína a do Londýna, aby se naučili žurnalistice. Nezlobte se na mě, ale ať to má nějakou kvalitu a nějakou štábní kulturu. A chtěla bych, aby to bylo vyvážené. Skutečně, česká žurnalistika je mizerná,“ tvrdí. Jak se z Maláčové stala pražská lídryně hnutí, které dříve označovala za antisystémové a nelevicové? Proč se vyhýbá odpovědi na otázku, jaké důsledky by mělo vystoupení České republiky z Evropské unie a NATO? A umí si představit spolupráci s Andrejem Babišem, kterého dříve označila za „debila“? Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

PODPOŘTE STUDIO N NA HEROHERO.CO/STUDION A DÍVEJTE SE NA VŠECHNY NEZKRÁCENÉ EPIZODY Stáli u masových hrobů, viděli rozbombardovaná města, utíkali do krytu před ruskými raketami a dívali se do očí přeživším. Ani to nestačilo, aby trojice protagonistů dokumentu Velký vlastenecký výlet zpochybnila svou víru v ruský výklad války. Režisér Robin Kvapil a producent Jakub Drocár odvezli české popírače k frontové linii, aby se o hrůzách Putinovy invaze přesvědčili na vlastní oči. Ve Studiu N odkrývají zákulisí riskantní cesty a ukazují, jak těžké je otřást vírou, kterou roky budovala kremelská mašinerie. Co se skrývá za jejich nedůvěrou v systém? Proč sami sebe označují za „dezoláty“? A jak reagovaly ukrajinské bezpečnostní složky na nápad přivézt jim do země lidi sympatizující s Ruskem? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

„Bylo by to podobné, jako když se rozvádějí manželé. Můžete se nenávidět, ale pokud chceš, aby už to utrpení skončilo, nějak to zvládneš – protože je to nakonec i v tvém vlastním zájmu,“ říká o případném setkání ruského vůdce Vladimira Putina s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským politický geograf Michael Romancov. Ve Studiu N s Filipem Titlbachem komentují požadavky Kremlu, Trumpovu motivaci i evropskou roli v mírovém snažení. Donald Trump se nejprve setkal na Aljašce s Vladimirem Putinem, následně svolal schůzku v Bílém domě s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským a evropskými lídry. Nyní se mluví o možné trojstranné schůzce, na které by se měli setkat nejprve Putin se Zelenským a posléze oba dva i s americkým prezidentem. „Tomuto setkání jsme výrazně blíž než kdykoli od začátku ruské invaze na Ukrajinu. Ale to, že jsme blíž, ještě neznamená, že tam skutečně jsme. Putinův poradce Ušakov navíc prohlásil, že Kreml o schůzku na prezidentské úrovni nestojí,“ říká Romancov.   Problém by se podle mohl objevit už ve formální rovině. „První překážka, která by nastala: v jakém jazyce by spolu mluvili? Zelenskyj samozřejmě rusky umí, ale Putin bude nepochybně chtít vést jednání v ruštině. Umím si představit, že mu v současné situaci ukrajinská strana vzkáže: ne,“ tvrdí.   Podle politického geografa si ruská strana dává pozor na to, aby ovlivnila každý detail ve svůj prospěch. „Je to volba místa, jazyk jednání, zasedací pořádek, složení delegací, časový harmonogram, dokonce i to, kdy bude přestávka,“ vyjmenovává Romancov ve Studiu N. „To všechno jsou věci, na kterých si Rusové tradičně velmi zakládají.“ Rusové by podle něj navíc museli přijít s vysvětlením, proč se Putin nakonec se Zelenským setkal. „To, že Putin nakonec bude muset jednat se Zelenským, je pro něj problém. On přece tvrdí, že Zelenskyj není legitimní prezident. Ruská strana se to nepochybně pokusí zarámovat tak, aby to nevypadalo jako jeho ponížení,“ upozorňuje Romancov. Co všechno se odehrálo za zavřenými dveřmi ve Washingtonu a na Aljašce? Může Zelenskyj na navržené podmínky vůbec přistoupit? A hrozí, že Ukrajina zůstane bez podpory? Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.  

CELÝ ZÁZNAM ZE STUDIA N LIVE V HRADCI KRÁLOVÉ NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION Z center mnoha českých, moravských a slezských měst se staly výkladní skříně pro turisty, útočiště pro auta a bezduché plochy, kde není proč zůstávat. Když stojí káva na Staroměstském náměstí 260 korun, fontána na tom Václavském působí jako levně vypadající napodobenina a z Velkého náměstí v Hradci Králové se stalo obří parkoviště, je načase se ptát, komu patří město. Studio N se vydalo do Hradce Králové, aby s reportérem Jankem Rubešem, architektkou Šárkou Dlouhou a ředitelem místní galerie moderního umění Františkem Zachovalem hledalo odpovědi. „To není drahé kafe. To je cedulka ‚jdi pryč‘,“ říká reportér Janek Rubeš. A dodává: „Snažím se Pražákům říct: běžte žít zpátky do centra města. Běžte na pivo na Staromák. Když na to zanevřeme, tak ten Staromák už nebude nikdy náš.“ Právě to, jak veřejný prostor ztrácí kontakt s každodenním životem lidí, je hlavním tématem debaty, kterou jsme natáčeli živě v Hradci Králové. V centru pozornosti je nejen Praha, ale právě i Hradec – město, které bývalo vzorem promyšleného urbanismu, ale dnes na mnoha místech působí odtažitě, nepřístupně a nelidsky. „Rozhodně bych lidem vrátil Velké náměstí v Hradci Králové,“ říká ředitel místní galerie František Zachoval. „Tady se nedá chodit, není tu přirozený stín. Nejsou to jen auta, jsou to i předzahrádky, které jsou zabetonované. S kočárkem tu neprojdete. Pěší a cyklisté jsou ostrakizováni. Dříve tu byly vzrostlé kaštany – suverénně pokáceny. Dnes jsou tu betonové krychle na chodnících, kterým se musíte vyhýbat. Je to bizarní.“ Podobně to vidí i Šárka Dlouhá, vedoucí odboru hlavního architekta města: „Máme vícero náměstí, na kterých lidé nejsou – třeba Ulrichovo náměstí. Je to velká plocha, ale lidé tam nemají důvod se zdržet. Dalo by se tam něco vymyslet.“ A dodává, že stejný problém se týká i okrajových částí: „Na sídlišti Moravské Předměstí máme obrovský rádoby bulvár. Věřím, že by se tam lidé mohli pohybovat víc. Ale obchody jsou prázdné. Nakupuje se na periferii, v obchodních centrech.“ Města tak ztrácejí to nejdůležitější – přirozené důvody k pobytu, stín, přívětivost, smysl. A tím i své obyvatele. Jak může vypadat empatická ulice, ve které se cítí všichni dobře? Můžeme si centra vzít zpět? Jakou inspiraci vidí hosté na Moravském náměstí v Brně, v Litomyšli a Pardubicích? A jak může každý z nás využít svůj vliv na samosprávu a developery? Podívejte se na celou epizodu Studia N live z Hradce Králové o tom, jak centra našich měst probrat z kómatu. Celý díl najdete na herohero.co/studion

PŘIPOJTE SE DO KOMUNITY POSLUCHAČŮ A POSLUCHAČEK STUDIA N NA HEROHERO.CO/STUDION A SLEDUJTE CELÉ EPIZODY Znepokojivá data o rostoucím násilí na školách, prudká radikalizace dospívajících a čím dál hlubší politický rozkol mezi mladými muži a ženami. Filozofka Alice Koubová ve Studiu N rozebírá, co dnes formuje psychiku mladých mužů, proč jsou zranitelní vůči manipulaci a jak algoritmy, společenský tlak i nedostatek mezilidské solidarity vedou ke hněvu, který se obrací proti ženám nebo celé společnosti. Dvanáctiletý chlapec hledá videa o autech. Algoritmus mu nabídne těla žen. O chvíli později srovnání ženy s oslem. Pak narážky na neschopnost žen řídit. A nakonec Andrew Tate. „Nemusí zadat ani slovo násilí nebo zneužívání žen. Algoritmus ho do manosféry dovede sám,“ říká filozofka Alice Koubová. Ve Studiu N mluví o tom, kdo dnes podle jejího výzkumu formuje mladé muže: „Chlapi, kteří mluví o tom, co znamená úspěch, jsou často spojeni se silovou rétorikou. Typicky je to devadesátkový ředitel, který nastoupil jako mladý muž po odchodu komunistické nomenklatury a zvykl si na to, že všechno řídí a je nenahraditelný. Vnímal by jako křivdu, kdyby měl svou pozici předat někomu z mladší generace. Je do sebe zahleděný a glosuje okolí z pozice neotřesitelné moci,“ říká Koubová. Druhým vzorem je typ zahraniční internetové celebrity, jako je Andrew Tate – muž, který chce získat moc silově, bez pochybností a diskuze, „v jistém smyslu až imperialistickým způsobem“, říká filozofka. „Podobné typy bychom našli například kolem politické strany Motoristé.“ Rozdíly mezi mladými muži a ženami se netýkají jen hodnot, ale čím dál víc i volebního chování. „U generace Z vidíme zásadní politický rozkol. Mladí muži volí úplně jinak než mladé ženy,“ všímá si Koubová. „Rozdíl mezi tím, koho volí muži a ženy mezi dvaceti a osmadvaceti lety, je největší ze všech generací v mnoha demokraciích světa. Mladí dospělí muži mají statisticky větší tendenci volit pravicové extremistické strany.“ V rozhovoru jsme se dotkli i širších společenských souvislostí: jak vypadá odolná společnost, kde máme slepé skvrny i proč bychom měli hlasitěji odmítat násilí – ať už na sítích, nebo v reálném světě. „Demokracie je režim, který aspiruje na to, říkat absolutní ne násilí všeho druhu. Když to necháme jen na některých jedincích, kteří to pak strašným způsobem odnesou, kolaborujeme tím na systému,“ říká Koubová. Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

EPIZODY V PLNÉ VERZI MŮŽETE POSLOUCHAT NA HEROHERO.CO/STUDION Donald Trump tvrdí, že s Jeffreym Epsteinem dávno přerušil kontakty. Jeho jméno se ale opakovaně objevuje na tisících stranách vyšetřovacího spisu – a ve vzduchu visí otázka, jak moc v aféře figuruje a co přesně skrývá. „Trumpův tým podcenil, že i jeho vlastní voliči chtějí znát pravdu. Existuje řada konspiračních teorií, které vyvolávají podezření. Touha po odhalení záhady se proměnila v sílu, která má potenciál prezidenta vážně ohrozit,“ říká americká zpravodajka Jana Ciglerová. Ve Studiu N mluvíme také o zarážejících obratech v zahraniční politice. Proč ochladly vztahy mezi Donaldem Trumpem a Vladimirem Putinem? Co vedlo amerického prezidenta k distancování se od Benjamina Netanjahua, kterému ještě nedávno nechal v Gaze volné ruce? Jaký plán má s Evropou, na niž uvalil nová cla? A jak velký vliv má na Trumpovo rozhodování jeho manželka Melania? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

NEZKRÁCENÝ ZÁZNAM STUDIA N LIVE NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION Je myšlení, ke kterému použijeme umělou inteligenci, ještě pořád lidské? A co se stane, když AI začne formovat naše hodnoty, názory a společenský konsenzus dřív, než si toho vůbec všimneme? Ve speciální epizodě Studia N live z festivalu Academia Film Olomouc mluví s Filipem Titlbachem evoluční antropoložka a archeoložka umělé inteligence Sara Polak o digitálních lovcích a sběračích, konci národních států, lidských posedlostech a o tom, proč se nemáme bát těch, kteří zpochybňují, že je Země kulatá. „Nedělejte si iluze, kdybyste dali starým Římanům internet, první, na co by se koukali, by bylo porno. Stačí se podívat na Pompeje. Když je archeologové odkryli, všude byly penisy. Jsme posedlí sedmi smrtelnými hříchy,“ říká Sara Polak, která se ve Studiu N zamýšlí nad tím, co je lidem přirozené – a co z nás dělají algoritmy. „Když něco začne jakkoli zavánět digitálem, klademe si otázku, nakolik je to naše. Když si ale zadáte do AI prompt, je to lidská myšlenka. Data, ze kterých AI čerpá, jsou také vytvořena lidmi. Mně to přijde velmi lidské, jen je to prohnané mechanickým algoritmem, nulami a jedničkami,“ tvrdí. Zatímco politici už dnes běžně přijímají rozhodnutí na základě datových podkladů připravených analytiky nebo algoritmy, ve veřejném prostoru se mezitím rozevírají nůžky mezi těmi, kdo AI umí používat, a těmi, kdo zůstávají mimo digitální hru. A zároveň sílí i nové formy manipulace: „Nesmíme dát AI kontrolu nad reálným světem. Větší strach než z umělé inteligence bych ale měla z toho, že se zabijeme sami,“ říká. Co si AI doopravdy myslí o světě? Vytrácí se lidská schopnost rozpoznat pravdu? A jak by mohl vypadat svět, kde místo národních států zaručí lidem bezpečí a komfort digitální identita? Podívejte se na celý záznam z diskuze na herohero.co/studion.

CELÝ ZÁZNAM Z DEBATY STUDIA N LIVE NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION „Jsou dny, kdy cítím, jako by neexistovala naděje,“ říká ve Studiu N live aktivistka Veroni Gyenge. Společně s bývalým šéfem prezidentské kanceláře Zuzany Čaputové Metodem Špačkem a právničkou iniciativy Jsme fér Luciou Zachariášovou sdílí obavy z politického vývoje, který se rychle mění v otevřenou hrozbu pro menšiny. „Naše zkušenost je rozpolcená,“ říká Metod Špaček. „Od voleb se snažíme pochopit, co se to na Slovensku děje. Na jedné straně jsme měli velké štěstí – narodil se nám syn, máme okolo sebe úžasné lidi, prožíváme štěstí a přijetí. Ale zároveň jsme oba přišli o práci. Nejprve v politických čistkách vyhodili mě, potom i mého partnera. Celý náš kariérní život se otočil naruby. A někdy si řekneme: co se to proboha děje, kam jsme se to dostali.“ Podle něj se situace na Slovensku rychle zhoršuje. „Začínají dominovat emoce strachu. Téma LGBTQ lidí se stává laciným politickým nástrojem. Slovensko jde velmi negativním směrem a Fico je extrémně pomstychtivý člověk,“ říká v rozhovoru s Filipem Titlbachem. Veroni Gyenge je etnická Maďarka a vidí ve slovenském vývoji paralely s režimem Viktora Orbána: „Zarazilo mě, jak rychle začali dělat přesně to, co v Maďarsku trvalo deset let. Fico a jeho parta jedou jedno po druhém, jako by to byl checklist.“ Právnička Lucia Zachariášová varuje, že ani Česko není imunní. „Máme u nás síly, které mají podobné tendence. A myslím si, že se ta situace může zvrátit velmi rychle. Možná neviditelně, po malých krůčcích – ale najednou zjistíme, že se nám tu žije hůř.“ Podle ní jsou LGBTQ lidé vděčným terčem pro politiky, kteří chtějí odvést pozornost. „Politici tím zakrývají nevyřešené problémy, které lidi skutečně pálí. A protože queer lidé usilují o rovnoprávnost, je snadné tuto debatu překroutit a vytěžit z ní politické body.“ Podívejte se na záznam celé epizody Studia N live z pražského paláce Dunaj – o tom, co všechno se může stát, když přestaneme být ve střehu. Na herohero.co/studion

CELOU EPIZODU SI MŮŽETE PUSTIT NA HEROHERO.CO/STUDION „Krátce po coming outu za mnou přišel do zadní části kostela muž, který se po mně sápal. Mluvil o tom, že jsem odporná a že to, jak žiju, je k vyměšování.“ Farářka Martina Viktorie Kopecká a trans aktivistka Lenka Králová se rozhodly pro společenský coming out v různých životních etapách. Ve Studiu N live natáčeném na festivalu Meeting Brno otevřeně mluví o tom, co znamená říct pravdu a jaké to je čelit strachu, nenávisti i absurdním očekáváním. „Když jdu večer po ulici a vidím hloučky mužů pokuřujících před hospodami, tak mě přepadne stres – snažím se jim vyhýbat a přecházet na druhou stranu ulice,“ popisuje vnitřní napětí Lenka Králová. „Stejně tak zažívám menšinový stres ve sprchách nebo na toaletách, snažím se to mít vždy rychle za sebou. Je to totiž téma kulturních válek u trans lidí. Když jsem například byla na konferenci SPD a Tradiční rodiny v Parlamentu, která se jmenovala Jak zachránit děti před genderovou ideologií, tak jsem zvolila taktiku pilotů malých letadel a celý den jsem nepila, abych v tom prostoru nemusela jít na záchod. Cítila jsem se jako na území nepřátel,“ říká Králová. „Pro mě bylo zcela zásadní říct, jak věci jsou,“ vysvětluje Kopecká, proč se rozhodla ke společenskému coming outu. „Než měla knížka, kde hovořím o společném životě s partnerkou, vyjít, tak mě spoutala úzkost, strach a panika z toho, že to možná změní celý můj život. A že to bude mít negativní důsledky na život mých rodičů,“ popisuje své obavy farářka. „Zpočátku nebylo úplně jisté, jestli nebudu muset vrátit talár a klíče od kostela. Tuhle nejistotu prožívá spousta lidí, kteří se rozhodnou jít s pravdou ven,“ říká Kopecká. Ve Studiu N mluví o svém přání, aby otázky identity a sexuality přestaly být pro společnost důležité. Sama se totiž často ocitá v nepříjemných situacích. „Snažím se ty komentáře na sociálních sítích nečíst, protože už nemůžu, buď z toho pláču, nebo zvracím. Nejčastější stesk od mužů ale je, že ‚je mě škoda‘. Je to prý škoda, protože by mě mohl mít nějaký chlap. Takhle absurdní je celá ta diskuze. Podle nich bych mohla být nejenom tažná, ale i chovná. Já holt nejsem chovná a to jim nevyhovuje,“ směje se Kopecká. Pro obě dámy byl veřejný coming out důležitým životním momentem. „Já jsem cítila explozi úlevy. Pro mě to bylo extrémní,“ říká Králová. „Žila jsem v podstatě dvojí život. Jeden v šedém bahně, ve kterém jsem nějak existovala, a druhý ve fantaziích, ve vnitřním světě. A najednou jsem to mohla překlopit a od té doby žiju v každodenní přítomnosti. Je to pro mě nepopsatelný rozdíl.“ Jaké překážky musely obě zdolat a jak je transformovaly? Jak se vypořádávaly s očekáváními blízkých i společnosti? A co díky přijetí vlastní identity objevily? Podívejte se na celou epizodu z natáčení Studia N live na festivalu Meeting Brno na herohero.co/studion.

CELOU EPIZODU NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION Spojené státy a Rusko u velkého stolu rozhodují o budoucnosti Evropy, zatímco evropští lídři si mezitím vybírají z dětského menu, říká ve Studiu N vládní zmocněnec pro obnovu Ukrajiny Tomáš Kopečný. V rozhovoru mluví o klíčové změně postoje americké administrativy, o síle německé proměny i o tom, proč bez zásadní pomoci v oblasti duševního zdraví nemá smysl mluvit o rekonstrukci napadené země. Americký prezident Donald Trump oznámil, že spojenci z NATO budou financovat nákup systémů protiraketové obrany Patriot a dalších zbraní pro Ukrajinu. „Je to úleva v procesu, který bude trvat ještě dlouho. Jde ale o konkrétní krok, který jsem dlouho očekával.“ Kopečný v podcastu vysvětluje, že tento postup odpovídá tomu, co Trump dlouhodobě deklaroval – diplomacii podložené silou. „Okolo prezidenta Trumpa rostl počet kolegů, kteří ho upozorňovali na to, že se Putin jeho mírovým snahám diplomaticky vysmívá. Vyzývali ho, aby potvrdil svou diplomacii skrz sílu. Tento krok to potvrzuje. Je to nová fáze v přístupu americké administrativy,“ soudí vládní zmocněnec. Zatímco Amerika se podle něj hýbe, Evropa už roky zaostává: „Za posledních jedenáct let od první ruské invaze na Ukrajinu nebo sedmnáct let od invaze do Gruzie jsme udělali minimum pro to, abychom byli méně závislí na Spojených státech a abychom byli ze strany Ruska vnímáni jako rovnocenný partner,“ říká. „U velkého stolu jednají Spojené státy s Ruskem o budoucnosti Evropy a evropští aktéři sedí u dětského stolečku, kde dostanou dětské menu. Jako dětské hračky vypadají i ozbrojené schopnosti evropských partnerů. V NATO se tomu říká bonsajová armáda.“ Největší bezpečnostní nadějí je podle Kopečného Německo: „Došlo tam k výraznému tektonickému posunu v mentalitě na politické úrovni. To, že o tom nemluví tak pompézně jako kolegové z románských států, je dané německou kulturou, ostýchavostí a traumatem z druhé světové války. To, co se tam děje, je ale bezprecedentní. A je to největší naděje, že se jako Evropa budeme schopní ubránit.“ Jaké by byly důsledky silnějších ukrajinských úderů v hloubi ruského území, ke kterým Zelenského vyzýval Trump? „Znamenaly by jedinou věc: větší bezpečnost pro ukrajinská města. Na frontu to efekt mít nebude. Ta se hýbe díky lidské síle a dronům – a obojího má Rusko dostatek. Ukrajina má dostatek pouze dronů,“ říká Kopečný. „Dokud nebude strukturálně podseknuta ruská ekonomika, není absolutně žádné cesty, žádné zbraně v rukou Ukrajinců, která by motivovala ruské vedení, aby s tím přestalo.“ Kopečný mluví i o rekonstrukci válkou zničené země: „Všechny cihly, lešení a domy staví lidi… jenže na Ukrajině jsou miliony lidí traumatizovaných. Bez ukrajinské pracovní síly se nemá smysl o rekonstrukci země bavit,“ zdůrazňuje s tím, že pro obnovu země je potřeba se zaměřit na duševní zdraví obyvatel. Zvláštní roli v rekonstrukci Ukrajiny podle něj hrají i čeští podnikatelé: „Čeští podnikatelé jezdí osobně na Ukrajinu i z empatického hlediska. Ne kvůli tomu, že chtějí extra vydělat, byť samozřejmě nechtějí skončit v červených číslech, ale protože chtějí být součástí příběhu podpory Ukrajiny. Chtějí do Ukrajiny investovat, protože cítí, že je to správná věc.“ Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion

PODÍVEJTE SE NA CELÝ ROZHOVOR NA HEROHERO.CO/STUDION „V povolebním vyjednávání bych byl ráznější. Nenechal bych si dát limit, co budeme prosazovat.“ Šéf Starostů a ministr vnitra Vít Rakušan ve Studiu N říká, že by v případě úspěchu příští vládu rád složil na původním půdorysu s koalicí Spolu a Piráty. Odmítá ale ústupky v otázce manželství pro všechny nebo eutanázie. Potvrdil také, že jednociferný výsledek Starostů ve sněmovních volbách by spojil s rezignací na předsednickou funkci. „Co bude nad deset procent, je pro mě bratelný výsledek. Kdybychom měli nad patnáct, považoval bych to za úspěch. Dvacet procent je meta, která je hodně vysoko,“ říká Rakušan. „Chceme větší poslanecký klub, než má ODS. Myslím, že na to jako Starostové mířit můžeme.“ V rozhovoru došla řeč také na aktuální politickou kampaň. „Nenávistná kampaň je mnohem amorálnější než to, že konkrétní rodině zcela prokazatelně pomůžete. Využití by to bylo, kdyby ta rodina nevěděla, co a proč jsme tam přijeli dělat,“ reaguje na otázku, zda považuje za morální fotit se s lidmi v nouzi, kteří v rámci předvolební kampaně dostali od Starostů peníze. „Je to kampaň a účelem kampaně je vzbudit pozornost. My to od začátku přiznáváme. Udělal bych to znovu,“ obhajuje Rakušan přístup svého hnutí. Ve Studiu N čelil místopředseda vlády také otázkám, proč čtyři roky ve vládě s luxusní většinou nevyužili k větším reformám. „Museli jsme přijímat kompromisy, které jsme ještě ke všemu blbě prezentovali,“ hodnotí Rakušan působení pětikoalice. „Například ve školství jsme čekali víc, jedničku bychom si nedali. Zasloužili bychom si dvě minus až tři.“ V tom, s jakými stranami a koalicemi by v příští vládě za žádnou cenu nespolupracovali, má jasno: „Nešli bychom do vlády s hnutím ANO, SPD, přebarvenými komunisty Stačilo! a neumím si to představit ani s Motoristy,“ vyjmenovává šéf Starostů. Proč stále coby ministr vnitra neumí občanům podrobně vysvětlit, co se stalo v bitcoinové kauze? Proč byl Dozimetr to nejhorší, co v politice zažil? A co udělala vláda špatně, že se jí nepodařilo zastavit konspirační teorie po rozsáhlém blackoutu? Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

PODÍVEJTE SE NA CELÝ KONFRONTAČNÍ ROZHOVOR NA HEROHERO.CO/STUDION „S extremisty spolupracovat nechceme,“ tvrdí ve Studiu N místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček. Na přímou otázku, zda by ANO po volbách vstoupilo do vlády s SPD – stranou, kterou Andrej Babiš v minulosti označil za extremistickou – ale jasně neodpovídá. „Jestli půjdeme s SPD do vlády, odpovím až po volbách,“ říká. Současně odmítá tvrzení šéfa poslaneckého klubu SPD Radima Fialy, podle kterého už mezi oběma subjekty probíhají debaty o spolupráci. „Nikdo z hnutí ANO s nikým o povolebním uspořádání nemluví,“ popírá Havlíček. Kauzy čestného prezidenta Motoristů Filipa Turka nejsou pro hnutí ANO podle Havlíčka natolik zásadní, aby zabránily případné povolební spolupráci obou hnutí. Jeho aféry s nacistickými symboly, lajkováním fotek Adolfa Hitlera, zdviženou pravicí nebo jízdou dvousetkilometrovou rychlostí po dálnici označuje za „klukoviny“. „Pokud hajloval, tak s tím nesouhlasím. Za tyto klukoviny bych ale mezi nás a Motoristy nestavěl bariéru.“ Celostátní lídr Motoristů nově podle serveru Page Not Found navíc čelí trestnímu oznámení od bývalé partnerky, která jej viní ze znásilnění a roky trvajícího násilí. Redakce zveřejnila e-maily, které politikově někdejší přítelkyni chodily z jeho adresy. Pisatel v nich násilí přiznává. Turek obvinění odmítá. „Proč ta dáma nepodala trestní oznámení na Filipa Turka už před pěti nebo deseti lety? Je mi divné, proč se to otevřelo před volbami,“ zastává se Turka Havlíček ve Studiu N. V rozhovoru s Filipem Titlbachem také vysvětluje, proč se hnutí ANO staví proti muniční iniciativě, jak jdou dohromady slova Andreje Babiše s podporou Ukrajiny nebo proč chce hnutí ANO zrušit koncesionářské poplatky a vyvolat debatu o sloučení České televize a Českého rozhlasu. Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

VŠECHNY EPIZODY STUDIA N NAJDETE V PLNÉ DÉLCE NA HEROHERO.CO/STUDION Ruský agresor vraždí civilisty, Evropa zavádí sankce – ale české výrobky dál proudí přes prostředníky do Ruska. Reportéři Deníku N vysvětlují, jak je možné, že se české firmy objevily na Zelenského seznamu, co všechno jsme zjistili o obcházení pravidel a co to znamená pro český byznys i naši reputaci. „Představa, že hranice mezi Ruskem a Evropskou unií jsou zavřené, je mylná. A to nejen pro pohyb lidí, ale i pro zboží,“ říká v podcastu ekonomický redaktor Deníku N Michal Tomeš. Společně s investigativním reportérem Lukášem Prchalem už měsíce sledují, jak se české výrobky dostávají k ruským odběratelům – a proč se některé firmy ocitly na ukrajinském seznamu firem, které podle Zelenského obcházejí sankce. Část firem se na seznam podle reportérů možná dostala neoprávněně. „Buď do Ruska mohly dodat zboží, které reálně není pod sankcemi, nebo se tam jejich zboží dostalo neúmyslně,“ upozorňuje v podcastu Tomeš. Některé společnosti ale podle investigativního reportéra Lukáše Prchala nedostatečně prověřují, zda jejich produkty nekončí u firem, které je následně přeprodávají do Ruska. „Někdy je to přitom docela jednoduché – během pár hodin se dá zjistit, kdy byla firma založena. Některé vznikly až po roce 2022, což by měl být první červený vykřičník. Nebo že firma nic nevyrábí a nemá vlastní webové stránky,“ popisuje Prchal. „V jednom z případů jsme řešili, že zboží šlo přes srbské firmy, které byly aktivovány až po začátku plošné ruské invaze na Ukrajinu. Do té doby v daném oboru vůbec nefungovaly – a najednou nakupují tyto stroje. V Česku navíc existují specializované týmy, které dokážou prověřit, jestli je firma spolehlivá, nebo ne,“ říká v rozhovoru Prchal. Jak jsme se sami přesvědčili, obcházení sankcí je dnes často otázka jediného telefonátu. Jak to funguje, kdo z toho profituje a proč je tak těžké to dokázat? Poslechněte si celou epizodu Studia N na herohero.co/studion

STAŇTE SE SOUČÁSTÍ KOMUNITY STUDIA N A POSLOUCHEJTE CELÉ DÍLY NA HEROHERO.CO/STUDION, VÁŠ ÚČET MŮŽETE PROPOJIT TAKÉ SE SPOTIFY „Nechci machrovat, ale tolik Vietnamců v Thermalu ještě nebylo,“ rozesmál hlediště při slavnostním uvedení svého snímku režisér Dužan Duong. Jeho debut Letní škola, 2001 je prvním českým celovečerním viet-filmem a přináší na plátno zkušenost, která v domácí kinematografii dosud chyběla. „Vietnamci říkají, že je film v některých momentech dojímá a zároveň jim připadá autentický. To je pro mě velká validace,“ říká Duong ve speciálu Studia N z karlovarského filmového festivalu. „Mainstreamové kinematografie bylo v Čechách už dost, chtěl bych vidět například příběhy z romské komunity. Pojďme koukat i dál,“ říká Duong. Letní škola podle něj není fikce, ale sdílená zkušenost: „Devadesát pět procent věcí, které vidíte ve filmu, se stalo buď mně, nebo mým kamarádům. Je to pravda.“ Silné jsou nejen příběhy, ale i emoce, které film zpracovává. „Vietnamci neumí chválit. Když tě celý život nikdo nechválí, nemůžeš být spokojený. Pro mě osobně je směšné se chválit, neumím to. Ukazovat emoce je pro Vietnamce něco zvláštního. Filmy dělám proto, abych s těmi emocemi mohl pracovat. Je to pro mě forma autoterapie,“ vysvětluje. „Byl bych rád, kdyby si lidé po zhlédnutí filmu uvědomili, jestli mají dobrý vztah se svými rodiči. A pokud ne, tak aby je vzali do kina a pak spolu doma otevřeli nějaké trauma, které mezi nimi visí.“ Ve Studiu N se svěřuje s vlastním traumatem, které by chtěl se svými rodiči probrat on sám. S Filipem Titlbachem se bavili i o českém rasismu, tržnicích jako paralelních světech nebo o tom, proč chce, aby víc příběhů z okrajů pronikalo do českého filmu. Celou epizodu najdete na herohero.co/studion.

CELÝ DÍL NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION „S minimální mzdou se nedá vyžít. A reálná kupní síla českých mezd klesla za posledních pět let nejvíc v celé Evropské unii,“ říká antropoložka a analytička Lucie Trlifajová. Ve Studiu N mluví o tom, co všechno by měl člověk pokrýt, aby mohl vést důstojný život – a proč to pro velkou část lidí zůstává mimo dosah. Co znamená v roce 2025 důstojný život? Zaplatit si zubaře, umožnit dětem kroužky nebo mít úspory aspoň na malou dovolenou v Česku. Pro mnoho lidí je to ale nedostupný luxus. „Aby mohl člověk dobře fungovat ve společnosti, musí mít alespoň nějaké základní materiální zabezpečení,“ říká Trlifajová v rozhovoru. „Mluvíme o ekonomických předpokladech, které se ve společnosti očekávají. Ve výpočtech pracujeme s tím, co je vnímáno jako standard – tedy o čem se mluví, co je ve veřejné debatě přítomné.“ Zatímco takzvaná minimální důstojná mzda by podle výpočtů měla být kolem 46 tisíc korun měsíčně (v Praze a Brně dokonce přes 50 tisíc), státem garantovaná minimální mzda v Česku činí necelých 21 tisíc korun. „S minimální mzdou člověk nevyžije. Možná by se to dalo zvládnout s vlastním bydlením bez nákladů na údržbu, ale drtivá většina nejchudších lidí žije v nájmu,“ upozorňuje Trlifajová. Reálná kupní síla českých mezd klesala v posledních pěti letech nejvíce v celé Evropské unii. A dopady na společnost jsou čím dál patrnější: „Máme velkou skupinu lidí, kteří na tom nejsou úplně špatně, ale žijí v trvalé ekonomické nejistotě. Pětina obyvatel Česka nemá ani na nečekaný výdaj okolo 15 tisíc korun. U nejchudších jsou to až dvě třetiny lidí.“ To podle Trlifajové podrývá základní společenské vazby. „Jeden z příslibů demokracie je, že když se bude člověk snažit a dost pracovat, dostane se ke stabilitě. Ale velký podíl lidí toho nedosáhne – a vede to k sociálním pnutím.“ Česká společnost se podle ní polarizuje hlavně na základě majetku. Nejvíce je to vidět u dostupnosti bydlení. „Máme obrovský rozdíl mezi těmi, kdo vlastní, a těmi, kdo nevlastní. Dopadá to především na mladé.“ Jak se počítá důstojnost? Kdo v Česku vydělává na chudobě? Kolik lidí u nás žije v podmínkách, které by ve většině západní Evropy byly nepřijatelné? A co se stane, když to politici budou dál přehlížet? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion.

CELOU EPIZODU NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION „Romové by velmi rádi byli ve vysoké politice – volají po tom už řadu let. Jenže politické strany jim nedávají šanci, nedostávají volitelná místa,“ říká etnografka a ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová. Ve Studiu N mluví o stigmatu, které mají Romové „vepsané ve vzhledu“, o dětech, které propadávají systémem, i o tom, proč jí z populárního seriálu Most! „bylo na blití“. „Romové potřebují pomocnou ruku, ne posměch,“ říká. „Byla jsem naučená na pokřiky ‚cigánko‘. Dělalo mi to hrozně zle. Za svůj původ jsem se kvůli tomu dlouho styděla,“ říká historička, muzeoložka a etnografka Jana Horváthová. „Až na vysoké škole jsem díky vzdělání dostala štít proti těmto poznámkám. Dalo mi to sílu pomáhat. Mým snem vždycky bylo vytvářet most mezi Romy a Čechy.“ Zkušenost se studem, diskriminací a stereotypy se podle ní přenáší z generace na generaci. „Styděla jsem se já a stydí se i mé tři dcery, protože jim to kamarádi i spolužáci vrací. V téhle situaci nejsme ve stavu, kdy bychom si ze sebe mohli dělat legraci. Cítíme tlak, utrpení.“ Horváthová ve Studiu N kritizuje způsob, jakým je romské téma reprezentováno v kultuře. „Seriál Most! byl bezvadný, ale já se na to prostě nemohla dívat. Viděla jsem jeden díl a bylo mi s prominutím na blití. Proč si budeme dělat legraci z těch nejslabších? Ti přece potřebují naši ochranu.“ Romové podle ní čelí předsudkům nejen ve společnosti, ale i ve školách. „Učitel řekne: ‚Z toho nebude nic.‘ Koukají se na ně skrz prsty. Navíc nevědí, jak učit o našich životech.“ Výsledkem podle ní je, že se z řady Romů stávají absolventi zvláštních škol nebo školu opustí v páté třídě, protože to nezvládají. „Je to pořád menšina na okraji zájmu,“ tvrdí. „A stát nečiní důsledné kroky, aby byli Romové integrovaní. Myslím si, že se slovem inkluze jen koketujeme. Hlas romské elity není slyšet.“ Horváthová v rozhovoru upozorňuje na hlubší příčiny nerovnosti: „Mezi běžnými Romy může být úspěšný jen ten, kdo má buď výrazně, nadstandardně vysoké IQ, nebo ten, kdo má štěstí na pomoc Neromů. Ti ostatní jsou většinou obětí sociálního vyloučení.“ A stigma je podle ní viditelné: „Průšvih u Romů je, že je na nich stigma antropologicky vidět. Mají ho na sobě vepsané.“ Přes všechno úsilí cítí únavu: „Cítím vztek. Hrozně moc často. Některé věci se pořád nehnou, člověk je unavený a má pocit, že už za to nemá smysl bojovat.“ Ale vzdát to nechce. „Vzdělávání Romů pořád vnímám jako velký rest. Veřejnost o to příliš nejeví zájem, přitom je to win-win situace – pomohlo by to celé společnosti.“ V rozhovoru s Filipem Titlbachem mluví také o tom, proč se jí chtělo plakat, když sledovala, jak vstřícně jsme integrovali ukrajinské děti. Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

POSLECHNĚTE SI CELÝ DÍL NA HEROHERO.CO/STUDION, SVŮJ ÚČET SI MŮŽETE PROPOJIT SE SPOTIFY A POSLOUCHAT EPIZODY V PLNÉ DÉLCE I ZDE Svět, ve kterém žijeme, se v posledních letech změnil v sérii rozsáhlých krizí. Lidstvo zasáhla covidová pandemie, Putin na evropském kontinentu rozpoutal plnoformátovou válku, Pyrenejský poloostrov nedávno ochromil masivní blackout, Česko prožilo ničivé povodně. K tomu všemu se přidává narůstající geopolitické napětí a klimatická krize už dávno není vzdálenou hrozbou, nýbrž součástí každodenní reality. Stát zdaleka ne vždy působí jako stoprocentní jistota a přibývá lidí, kteří se na mimořádné události nebo možné výpadky systému aktivně připravují – někteří s rozmyslem, jiní s narůstající panikou. Jak se racionálně zabezpečit? A kdy se z přípravy na krizi stává obsesivní chování? Odpovědi ve Studiu N nabízejí šéf vědecké rubriky Petr Koubský a novinář Jan Wirnitzer, který se v redakci věnuje armádním tématům. „Zlomovým bodem je důvěra v ostatní lidi a normální fungování společnosti,“ říká v podcastu Koubský. „Pokud začnu přemýšlet o lidech kolem sebe jako o potenciálních nepřátelích, které si v případě krize potřebuji držet zbraní od těla, jsem na rychlém pruhu dálnice vedoucí k šílenství.“ Počet lidí, kteří se nějakým způsobem připravují na krizové scénáře, podle reportéra Jana Wirnitzera roste. „Pětina lidí tvrdí, že se někdy zkusila připravit na krizi. Myslím, že to číslo je ve skutečnosti mnohem vyšší – jen si lidé neuvědomují, že i některé běžné návyky jsou součástí krizové připravenosti.“ Koubský dodává, že vědomá příprava může mít na člověka silný psychologický účinek. „Zbaví tě pocitu bezmoci. Ukáže ti, že můžeš něco udělat – tím zvyšuješ objektivně svou bezpečnost a subjektivně pocit kontroly nad světem, ve kterém se nacházíš. Nejsi už jen pasivní figurka.“ Zároveň ale varuje před extrémy. „Prepperství je často reakcí na nedůvěru ve stát – na pocit, že v krizové situaci nic nezorganizuje a že se člověk musí postarat sám. Jsou lidé, kteří uvažují o stavbě vlastních protileteckých krytů. A to už je podle mě nezdravá, paranoidní poloha.“ Co je minimum, které by měl mít doma každý? Je lepší pořídit si zbraň? A co stát v přípravě obyvatel na krize zanedbává? Poslechněte si celou epizodu na herohero.co/studion

PŘIDEJTE SE DO KOMUNITY STUDIA N NA HEROHERO.CO/STUDION A POSLOUCHEJTE VŠECHNY EPIZODY AŽ DO KONCE „Jeden ze sentimentů, který ve všech datech nejvíc roste, je nihilismus. Je to nejprogresivnější postoj dneška,“ říká ve Studiu N odhadkyně trendů a konzultantka Pavlína Louženská. „Společnost tak odpovídá na trumpismus, inflaci, války nebo klimatickou krizi. Hudba je tvrdší, slyšíme více techna. Do módy se vrací černá, kožené kalhoty a úzký střih. Vrací se i temný sex-appeal, protože očekáváme, že jsme vstoupili do temné éry – jako v dystopickém filmu.“ Nihilismus podle Louženské není jen nálada, ale celospolečenský posun ve způsobu, jak přemýšlíme o budoucnosti, o sobě a o ostatních. „Vidíme to v trendech jako quiet quitting nebo goblin mode – všichni se nějakým způsobem vypojují,“ popisuje trendforecasterka. Louženská v rozhovoru říká, že místo rozvíjení diverzity a inkluze přichází radikální individualismus. „Dopředu jde manosféra, pochybní podnikatelé, peníze. Řada mladých lidí si říká, že nemá smysl studovat vysokou školu, protože to tu stejně celé shoří. To je narativ, který prostupuje celou společností.“ Zároveň upozorňuje na posedlost zdravím. „Chodíme do posilovny a pijeme kreatin. I to je výsledkem událostí, které vidíme kolem sebe. Populace stárne, zdravotnictví ve Spojených státech je drahé, takže lidé potřebují prevenci, aby neskončili v nemocnici. Potřebujeme mít co největší výkonnost, protože před sebou vidíme velkou krizi a chceme natrénovat na ten maraton, který nás pravděpodobně čeká. Dnes je trapný ten, kdo nechodí běhat, kdo se o sebe nestará a nejí suplementy. Tlak na zdraví je velký,“ tvrdí analytička. „Pro někoho éra zelených džusů a počítání kalorií skončila a přepnul se do nihilismu a temného módu. Někdo naopak chodí běhat ultramaratony. Jedno i druhé jsou stejně validní reakce na energii, se kterou dnes musíme pracovat,“ říká v rozhovoru. Jak se predikují trendy? Naskakujeme na ně vědomě, nebo nevědomě? Proč ztrácíme komunitní místa a vznikají uzavřené události pouze pro pozvané? A co přijde po temném módu? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion Vysvětlivky k epizodě: Quiet quitting znamená, že člověk v práci plní jen nezbytné minimum, bez ambicí nebo nadměrného nasazení. Goblin mode je záměrné opuštění společenských očekávání – styl života, kdy si člověk bez výčitek dopřává lenost, chaos a neuhlazenost. Manosféra je online prostředí, kde se sdružují muži (často anonymně) kolem témat mužské identity, síly, dominance a odporu vůči feminismu – a kde se často šíří mizogynie, konspirační teorie i pochybné modely úspěchu.  

VŠECHNY EPIZODY V PLNÉM ZNĚNÍ NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION   „Někdo světové události vytěsňuje, někdo vědomě ignoruje, někdo se hroutí. Řada lidí podléhá doomingu – mají pocit, že všechno jde do kytek. Apokalyptický přístup je ve společnosti čím dál zřetelnější,“ všímá si psychoterapeut Jan Vojtko. „Jenže skutečnost, ve které žijeme, nejsou naše výmysly. Ono se to opravdu děje, události jsou dramatické a není to žádná legrace,“ říká ve Studiu N.  „Kdybych měl doporučit jenom jednu věc, je to vědomá práce se sociálními sítěmi. Proboha vás prosím, každý s tím něco dělejte – například si naordinujte omezený čas,“ apeluje v rozhovoru. A zároveň radí systematicky si budovat živou sociální síť. „Aktivujte i lidi, které jste viděli třeba před rokem. Je důležité jít ven a vylívat si kyblík. Klidně nadávejte a mluvte sprostě.“ Nastal podle něj čas, aby odborníci a odbornice na duševní zdraví nedávali pouze inspiraci nebo doporučení, ale přímo rady. „Doba se změnila. Lidé jsou zoufalí a neustále je koučovat nebo terapeutizovat může být taky někdy na střelení do palice. Dlouho jsem se tomu vyhýbal – a vlastně se tomu pořád trochu vyhýbám –, ale možná je namístě říct naplno: Tohle udělejte, abyste se cítili lépe.“ Jak světové dění ovlivňuje naše duševní zdraví a každodenní život? Proč každý z nás na dramatické zprávy reaguje jinak? A jaké nástroje můžeme použít, abychom nepropadali panice nebo cynismu?

CELÝ DÍL NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION „Jsem znechucený tím, že jsme přes třicet let svobody doslova prodrbali zaměřením se na ekonomiku a životní úroveň. Je to sice namístě, ale nestačí to. Zanedbali jsme artikulaci hodnot, na kterých stojí náš stát a naše identita. Spoléhali jsme na to, že se svobodou přichází i povědomí o svobodě, ale to není pravda,“ říká ve Studiu N vládní koordinátor pro strategickou komunikaci Otakar Foltýn. „Daleko víc než od místních komunistů a fašistů, což je stejná sebranka, mi vadí útoky z té svobodomyslné části spektra – od akademiků, pražské kavárny, intelektuálů. Palba zezadu mi trochu podkopává stoličku, protože ji považuju za zbytečnou,“ podotýká. Za svými ostrými vyjádřeními si stojí, jsou podle něj jediná cesta, jak komunikovat základní témata. „Není čas zachraňovat ty, kteří přepadli a rádi by tu viděli ruské tanky. Nemůžu je zachránit, nemám na to čas ani peníze,“ říká v rozhovoru a dodává, že společnost se za jeho působení zatím odolnější nestala. Na to je prý potřeba více času i prostředků. Strategická komunikace státu má podle jeho slov formulovat společná, sjednocující témata. „Nechali jsme to plynout samospádem a teď se hrozně divíme, že nám informační prostředí 21. století brutálně rozvrátilo veřejný prostor a společnost se čím dál víc hádá,“ tvrdí bývalý náčelník Vojenské policie. Co na Čechy nejvíc působí? Z čeho má největší obavy? A co bude dělat, když se k moci dostane Andrej Babiš? Podívejte se na celý více než hodinový rozhovor.

VŠECHNY EPIZODY V PLNÉM ZNĚNÍ NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION Světová pozornost se z Gazy přesunula k Íránu. Izrael otevřel další frontu a udeřil na desítky cílů spojených s íránským jaderným programem. Teherán raketovou palbu opětoval a obě strany teď sčítají vojenské i civilní ztráty. Co skutečně stojí v jádru dalšího konfliktu? Rozšíří se boje do celého regionu Blízkého východu? Jaká je situace v Gaze a na Západním břehu Jordánu? A kdo má šanci celou mašinerii zastavit? Filip Titlbach se ptá zahraniční reportérky Deníku N Dominiky Píhové.  

PŘEDPLAŤTE SI NÁS NA HEROHERO.CO/STUDION A DÍVEJTE SE NA VŠECHNY EPIZODY V PLNÉ DÉLCE „Mám trochu problém s autoritami. Když mi někdo řekne, že něco musím dělat, rychle se stavím do opozice,“ přiznává ve Studiu N herečka a influencerka Gabriela Heclová, která naposledy vynikla v pokračování minisérie Král Šumavy. „Nechala jsem si ukrást dospívání, sama sebe jsem o to ochudila. Pořád si hledám místo na tomhle světě. V posledních letech jsem hledala sama sebe – kdo jsem a do jaké skupiny lidí patřím. Je hrozné to říct, ale hodně žiju tím, co dělám. Definuju se skrze práci,“ říká exyoutuberka, která dospívala před zraky českého internetu. V rozhovoru s Filipem Titlbachem mluví o strachu ze ztráty svobody. „Mám pocit, že jsme rychle zapomněli. Ve společnosti se začínají dít zvláštní věci. Jsou tu extremistické vlny, Motoristé a další toxické rysy chování, které by neměly být obdivované a volené do vysokých pozic. Nechápu, proč je obdivuje část mojí generace,“ říká Heclová. Důvody hledá v chybějících mužských vzorech. „Mám pocit, že mladí muži jsou v krizi. Mají najednou pocit, že ztrácejí své postavení ve společnosti, protože ženy studují, vydělávají velké peníze a začínají se dostávat do vysokých pozic. Ženy přitom pořád musí dělat víc, aby se dostaly tam, kam se muž dostane snáz.“ Říká, že mnoha mužům chybí citlivost a empatie. „Já mám kolem sebe tolik chytrých, skvělých a nádherných žen, které mají problém najít si partnera, který by byl třeba jen pracovitý a o kterého by se nemusely starat. Jako kdyby muži zpohodlněli a mysleli si, že to tak šlo vždycky, tak to tak půjde i dál. Přestali pracovat – a teď je dohání konkurence v podobě žen. A oni se cítí ohrožení,“ myslí si Heclová. V epizodě také říká, že společnost a politici nevěnují dostatečnou pozornost klimatické krizi. „Mám pocit, že si hodně ujíždíme na svobodě. Zvykli jsme si na luxus, ale neohlížíme se na to, co tu bude za pár desítek let – jak to zvládne naše planeta, jak na to bude reagovat ekosystém. To mě děsí.“ Podívejte se na celý hodinový rozhovor na herohero.co/studion.

CELOU EPIZODU NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION „Ruské tajné služby u nás hledají lidi, kteří jsou v sociálních a finančních problémech, případně drobné kriminálníky. Rekrutuje i Čechy, po kterých chce například vyfotit strategický objekt, kam se ruský agent dostane komplikovaně, ale náš občan se tam pohybuje přirozeně,“ popisuje ve Studiu N nové taktiky Putinových služeb bývalý elitní zpravodajec a současný ředitel pro vnitřní bezpečnost státu na ministerstvu vnitra Jan Paďourek. Rusko se podle něj bude snažit ovlivnit české podzimní volby do Poslanecké sněmovny. „Dokonce si myslím, že už se tak může dít. Netroufám si říct, že jsme stoprocentně schopní zajistit, aby tu ruský vliv neměl svou razanci. Máme omezené kapacity,“ říká Paďourek. Kde Rusko shání agenty na jedno použití? Proč na jejich financování používá bitcoiny? Jsou čeští politici, kteří rozšiřují kremelskou propagandu, v hledáčku domácí kontrarozvědky? A stojí Trump za Putinem, nebo za Zelenským? Podívejte se na celou epizodu. Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N.

PŘIDEJTE SE DO KOMUNITY STUDIA N NA HEROHERO.CO/STUDION A PODÍVEJTE SE NA PLNÉ VERZE VŠECH EPIZOD Postavy, které figurují v bitcoinové kauze Pavla Blažka, spojuje město Brno. „Vznikla tu a dodnes funguje rozsáhlá síť právníků, notářů, politiků a podnikatelů, kteří jsou si navzájem loajální a něco si dluží. V určitou chvíli vám ale přestane stačit městský rozpočet. To, co si dovolili v Brně, jen přenesli o stupeň výš na celostátní úroveň,“ vysvětluje brněnská reportérka Deníku N Jana Ustohalová, jak se řada místních vlivných lidí dostává do vysoké politiky. Jméno Pavla Blažka znají v Brně všichni. „Od začátku mojí novinářské kariéry tu vystupoval v různých kauzách, neustále jsem na něj narážela,“ říká ve Studiu N Ustohalová. „Když tu člověk mapuje propojení lokálního podsvětí, právnických kruhů a politických zájmů, vždycky v tom hraje ústřední roli Pavel Blažek – ať už zjevně, nebo někde v pozadí,“ tvrdí. Řada lidí by podle ní bez Blažka nevystoupala tak vysoko. „Petr Fiala by bez něj nebyl ani předsedou ODS, ani premiérem. Byl to on, kdo mu vyjednal podporu napříč celou stranou. Blažek je velmi schopný a sociálně inteligentní vyjednavač. On dokázal vyjednat i věci, které by jinému politikovi nikdy neprošly a kvůli kterým by musel odejít,“ říká. Redaktor Deníku N Tobiáš Pospíchal v podcastu rozplétá vazby Pavla Blažka na další brněnské postavy bitcoinové aféry: právníka Kárima Titze, exnáměstka Radomíra Daňhela nebo notáře Lubomíra Miku. „Všechny hlavní postavy kromě pana Jiřikovského, který bitcoiny daroval, jsou z Brna. Všichni jsou to velmi dobří známí, spolupracovníci nebo spolužáci Pavla Blažka, který si je přivedl s sebou do Prahy,“ říká. „Blažek učil roky na brněnské právnické fakultě,“ připomíná ve Studiu N Ustohalová. „A vypadá to, jako kdyby si tam vybíral kolegy a spolehlivé spolupracovníky – v podstatě si je vychovával a navazoval kontakty. Obklopuje se jen loajálními lidmi, na které se může spolehnout.“ Kdo je komu zavázaný? Kteří vlivní lidé by bez Blažka neudělali kariéru? Kde se vzala přezdívka Don Pablo? A proč je takzvané brněnské Palermo líhní problematických postav politického dění? Podívejte se na celou epizodu, kterou jsme tentokrát natáčeli v Brně.

CELÝ ROZHOVOR NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION, DOSTUPNÝ JE TAKÉ KLUBOVÝM PŘEDPLATITELŮM A PŘEDPLATITELKÁM DENÍKU N „Systémová mizogynie je zadřená hluboko. Muže považujeme za normu, ženu za odchylku,“ říká ve Studiu N právnička a odborářka Šárka Homfray. Celkový výdělek českých žen je průměrně o 18 procent nižší než u mužů. „Ocitáme se na spodních příčkách mezinárodních žebříčků. V odměňování i genderové rovnosti si střídáme místa s Rumunskem a Slovenskem. Situace se u nás nemění, protože nedochází k systémovým změnám, které by mohly s něčím pohnout,“ tvrdí spoluautorka oceněné knihy Pay Gap. „Lidé jsou schopní říkat, že odbory jsou k ničemu, ale sami do nich nevstoupí. Odbory jsou jen tak silné, jak silné si udělají odboráře a odborářky,“ vysvětluje. Kdo propadává systémem? Proč společnost tak málo konfrontuje své volené zástupce? A jak se na pracovním trhu chováme k lidem, kteří k nám prchají z Ukrajiny před Putinovou válkou? Podívejte se na celý rozhovor.

CELÝ DÍL NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION Ministerstvo spravedlnosti přijalo zhruba miliardu korun v bitcoinech od člověka odsouzeného za obchod s drogami a zpronevěru. Ministr Pavel Blažek (ODS) tvrdí, že státu sumu věnoval, protože chtěl činit pokání. O legálnosti peněz prý nemá žádné pochybnosti a nehodlá se za své rozhodnutí stydět. Případ už řeší Národní centrála proti organizovanému zločinu.  Jaký původ tyto peníze mají? Jak se k Blažkovi nabídka dostala? A proč transakci tak urputně hájí? Ve Studiu N odpovídá investigativní reportérka Deníku N Zdislava Pokorná.

CELÝ DÍL NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION Novinářka Sára Činčurová dokumentuje sexuální násilí ruských vojáků na Ukrajině. Vyslechla dvacet svědectví obětí a tvrdí, že existují náznaky, podle kterých Rusko používá sexuální násilí společně s mučením systematicky, jako válečnou zbraň. „Když vypukla válka, uvěznili ruští vojáci v jedné vesnici v Chersonské oblasti rodiče těžce hendikepovaného děvčátka, které zůstalo samotné doma s vojáky. Dívka nemluví a není schopna se svléknout sama. Když se rodiče vrátili, byla dívka nahá a vedle ní byly v posteli položené bonbony. Dítěti později vypadaly všechny zuby, zhublo a bojí se mužů,“ popisuje jeden z příběhů. Ruští okupanti podle Činčurové znásilňují nejen ženy, ale i muže, děti a lidi s hendikepem. „Jedním z prvků, které nasvědčují tomu, že to může být systémové, je použití mučicího přístroje, který se nazývá ‚tapik‘. Podle výpovědí ho Rusové používají na různých místech Ukrajiny i Ruska. Z této krabičky posílají elektrický proud do lidského těla, dráty připínají na prsty, uši, ale i intimní partie. Některé oběti navíc kropí vodou,“ popisuje. Čeho chtějí Rusové sexuálním násilím a týráním civilistů docílit? Jak se liší zkušenosti obětí, které vojáci znásilnili v zajetí, od těch, které zažily sexuální násilí ve svých domovech? A proč tato bolestná svědectví zůstávají na okraji mezinárodní pozornosti? Tato epizoda obsahuje témata sexuálního násilí a válečných zločinů. Může být emočně náročná a nevhodná pro citlivější povahy. Zvažte, zda chcete pokračovat v poslechu.

„Trump útočí na jednotu Evropy. Snaží se vyjednávat s jednotlivými lídry zvlášť a napomáhá našemu štěpení,“ říká zpravodajka Deníku N ve Spojených státech Jana Ciglerová. Svou první plánovanou zahraniční cestou do arabských zemí dal podle ní americký prezident Evropě najevo, že pro něj starý kontinent není na prvním místě. „K Trumpovi se tam chovali jako ke králi. Je z toho v rauši a blahu. Konečně si připadá jako king. Takovému uvítání se mu v Evropě ani Kanadě nikdy nedostane, protože tam jde o podstatu věci, a ne o pozlátko,“ říká ve Studiu N. Trumpovi podle Ciglerové připadá nespravedlivé, že mu coby nejmocnějšímu muži na světě neposkytují Spojené státy takový komfort, jaký viděl v arabských státech. „Je okouzlený bohatstvím a opulencí, jimiž disponují arabští lídři. Takhle by si to představoval pro sebe,“ říká zpravodajka. Během zastávky v Kataru dostal Trump luxusní dar – letadlo Boeing-747. „Katar by byl hloupý – cituji experty –, kdyby se nepokusil nasadit do letadla odposlouchávací zařízení. Bezpečnostní technici říkají, že by se letadlo muselo rozšroubovat na nejmenší dílky, aby se z něj mohl stát Air Force One, který splňuje bezpečnostní opatření. To by trvalo roky.“ Jak se obchodní dohody s arabskými zeměmi promítnou do vztahu USA s Izraelem? Proč Trumpova administrativa patří mezi nejzkorumpovanější v moderní historii země? Jak se Trump a jeho blízcí angažují ve světě kryptoměn? Jaký ohlas mají pouliční protesty? A jak moc reálně si Trump pohrává s myšlenkou změny ústavy, aby mohl vládnout i potřetí? Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

CELÝ DÍL NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION, DOSTUPNÝ JE TAKÉ V RÁMCI KLUBOVÉHO PŘEDPLATNÉHO DENÍKU N „Výzkumy ukázaly, že aby veřejnost přijala drastická opatření proti civilistům, musí nejdřív přijít dehumanizace – vyvolání přesvědčení, že Palestinci nejsou nevinní civilisté, a jejich označování za zvířata,“ říká ve Studiu N sociolog Daniel Prokop. „Šíří se lživý argument, že majoritně podporují Hamás. A my jsme byli schopni akceptovat narativ, že tam nevinní civilisté nejsou. Ten nás ale dovede i k blokování humanitární pomoci, včetně výživy pro kojence,“ tvrdí v rozhovoru. Tato praxe ale podle něj funguje na obou stranách. „Šířila se myšlenka, že teroristický útok 7. října byl legitimní, protože ‚jsou to přece okupanti, a proto to nejsou civilisté.‘ Kvůli dehumanizaci jsme byli schopni přijmout nelegitimní způsoby vedení války,“ říká. Zdůrazňování principů mezinárodního práva podle něj naopak brání relativizaci, a to včetně ruských zločinů na Ukrajině. V rozhovoru se dotýkáme také tématu nadcházejících voleb a otázky obrany. „V uplácení voličů to s populisty vždycky prohrajete,“ myslí si Prokop. „Jeden bude rozdávat důchodcům, jiný OSVČ. Když někomu nezáleží na fiskální úspornosti, tenhle boj vždycky vyhraje. Proti ekonomickému populismu musí demokratické strany nabídnout buď inovační, reformní vizi, nebo srozumitelný příběh o obraně.“ Sociolog tvrdí, že si v Česku stále pěstujeme kulturu nedůvěry. „Mysleli jsme si, že lidé narození po roce 1989 už budou v pohodě. Ale ukázalo se, že si nedůvěru dál uchováváme v institucích. Třeba ve školství panuje kultura, že chyba je problém. Tuhle logiku pak lidé replikují. A vznikají další instituce, které mají znovu charakter represe, nedůvěry a nepomáhání. Už jsou na světě lidé, kteří nezažili komunismus, ale tyto vzorce si nesou. Musíme to řetězení přerušovat, kde to jde,“ říká Prokop. Z čeho má Česko brát peníze na vlastní obranu, když veřejné finance nejsou v dobré kondici a vládní politici zároveň mluví o větším zbrojení? Proč má česká společnost tak silnou afinitu k Izraeli a současně projevuje tak málo empatie vůči civilním obětem v Gaze? A způsobil Donald Trump nezvratný kulturní zlom? Podívejte se na celou epizodu.

Jiřího Bartošku oplakala, zapila a připálila si cigáro, i když nekouří. Herečka Aňa Geislerová ve Studiu N vzpomíná na muže, který podle ní „rozlouskl kód ke vztahům, k lidem i k prachům“, a říká: „On mohl i to, co si nikdo jiný dovolit nemůže. Byl kombinací šarmu, drzosti, naprosté elegance a ryzího hulvátství.“ Co teď bude s festivalem ve Varech? Přestanou na něj jezdit hollywoodské hvězdy? A jak se natáčel film, který se jako první po třiceti letech dostal z Česka do soutěže v Cannes? Mluvíme i o nenávisti na sítích, o tom, proč je Instagram snesitelnější než Facebook, a o tom, jakou ochrannou strategii si vypěstovala proti bulváru. Staňte se členy komunity Studia N na Herohero nebo si předplaťte Klub N a podívejte se na celý rozhovor.  

STAŇTE SE SOUČÁSTÍ KOMUNITY STUDIA N A PODÍVEJTE SE NA CELOU EPIZODU NA HEROHERO.CO/STUDION, KDE NAJDETE VŠECHNY DÍLY. „Lev XIV. mým favoritem nebyl, ale myslím, že je to muž pro tuto dobu,“ říká ve Studiu N katolický kněz a teolog Tomáš Halík. Nového papeže označuje za pokračovatele Františkovy cesty, byť ho prý nebude kopírovat. „Nebude tak impulzivní a nepůjde do kontroverzních věcí,“ tvrdí Halík, během jehož života se na Svatém stolci vystřídalo osm římských biskupů. „Papežem mého života byl František, s ním jsem se nejvíc ztotožnil,“ přiznává. Konkláve v rozhovoru přirovnává k reality show: „Je to exotická, tajemná, esteticky fascinující a historií prosycená událost, která v sobě nese něco transcendentního. Je to atraktivní i pro lidi, kteří stojí mimo církev, pro mě potom dvojnásob,“ směje se. A všímá si i reakce zvenčí: „Trump z něj velkou radost nemá – prezidentovi odpůrci v něm totiž vidí světový symbol Ameriky.“ Jak se bude Lev XIV. angažovat v mírových snahách na Ukrajině? Jaký boj se odehrává uvnitř církve? A co Halíkovi napsal v osobním dopise papež František? Podívejte se na celý rozhovor.

CELÝ ROZHOVOR SI PUSŤTE NA HEROHERO.CO/STUDION, DOSTUPNÝ JE TAKÉ V RÁMCI KLUBOVÉHO PŘEDPLATNÉHO DENÍKU N Putinův režim zorganizoval v Moskvě vojenskou přehlídku na počest vítězství ve Velké vlastenecké válce. „Byla to velmi dobře provedená ruská mediální operace. Viděli jsme sice muzejní kousky, ale chyběla tam nejmodernější technika,“ všímá si politický geograf Michael Romancov. Putin chtěl podle něj ukázat své velké vítězství. Nejdůležitějším hostem byl čínský vůdce Si Ťin-pching, středoevropské oči ale na kamerách ruské státní televize dlouho hledaly slovenského premiéra Roberta Fica. „Na tribuně jsme ho nezahlédli, možná se tam někde krčil. Objevil se až u hrobu neznámého vojína, a to ve třetí řadě za důležitými světovými politiky. Fico se v Moskvě zachoval jako František Ringo Čech, který držel pero, ale nepodepsal,“ říká ve společné epizodě Studia N a Romancov a spol.

CELÝ DÍL NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION, DOSTUPNÝ JE TAKÉ V RÁMCI KLUBU DENÍKU N  Česká televize čelí dalšímu otřesu. Většina radních během dramatického jednání zbavila funkce generálního ředitele Jana Součka. Padala slova o vydírání, nezvládnuté komunikaci, obviňování ze lží – a to vše v předvolební atmosféře, kdy favorizované hnutí ANO otevřeně mluví de facto o zestátnění veřejnoprávních médií, rušení koncesionářských poplatků a sloučení televize s rozhlasem. Co stojí v pozadí odvolání Součka? Kdo tlačí na změny ve vedení? A jaké postavy se teď rýsují jako noví kandidáti na šéfa ČT? Ve Studiu N to rozebíráme s investigativní reportérkou Zdislavou Pokornou a redaktorem Tomášem Linhartem.