Element Podcast Hradec Kralove

Hrdinové víry 6. - Mojžíš vyrostl v přepychu a blahobytu, potom žil desítky let jako pastevec. Tam, kde život jiných končí jeho teprve začal. Dostal na stará kolena za úkol vést nespokojený národ, řešit jejich problémy a dovést je až do zaslíbené země, kam sám ani nevstoupil. Proč si ale Bůh vybral zrovna Mojžíše? Podíváme se na náročnou epizodu z jeho života, která ve chvíli nejsilnějších emocí ukazuje a odhaluje jeho charakter. Srdcem Mojžíše se totiž může inspirovat každý z nás.

Hrdinové víry 5. - Příběh Abrahama nabízí inspiraci a povzbuzení všem, kteří čelí nejistotě a výzvám života. Jeho odvaha vydat se na cestu do neznáma a důvěra v Boží vedení nás povzbuzuje k vykročení mimo pohodlnou zónu. Abrahamův příklad vytrvalosti a oddanosti ve víře nás vyzývá, abychom se nevzdávali před životními výzvami, ale s odvahou a důvěrou pokračovali, plni naděje a očekávání.

Hrdinové víry 4. - Josef byl oblíbeným synem, který nebyl sociálně nejsilnějším hráčem. Ve svém životě si prochází obrovským traumatem, které přichází ze strany jeho rodiny. Zaměříme se na to, jakým způsobem Bůh s Josefem v této oblasti pracuje, jaká je Boží role v naší bolesti a co se můžeme od Josefa naučit.

Hrdinové víry 3. - Několik tisíc let starý příběh ženy jménem Rachab je docela krátký. Přesto jí zmiňují v Bibli autoři Starého i Nového zákona opakovaně. Příběh má totiž několik vzkazů nejen pro tehdejší ale i pro dnešní dobu. Také ukazuje, že Bůh se v průběhu lidské historie nemění, ačkoliv se nám to mylně může zdát.

Hrdinové víry 2. - Druhým hrdinou víry z naší letní série je Samuel – první z proroků a poslední soudce Izraele. Samuel za svůj život neudělal žádný velký přešlap, zároveň ale neudělal něco velkého, o čem bychom si řekli: Wow! Proč je tedy hrdinou? Hrdinové nejsou totiž vždy jen lidé, co dělají zdánlivě velké věci, ale i ti, co jsou napojeni na Boha a věrně a trpělivě mu slouží až do konce. Ti, kteří s odvahou říkají nepříjemnou pravdu. Ti, kteří dávají poslušnost vůči Bohu nad své ego. Ne s hořkostí, ale s opravdovou pokorou. Takový byl Samuel.

Hrdinové víry 1. - V letní sérii se postupně seznamujeme s příběhy hrdinů víry. Jsou to lidé, jejichž příklad vede na správnou cestu života – jejich příběh nás přivádí ke spravedlnosti založené na víře. První z nich je Jákob – jeden z izraelských praotců. Jákobův barvitý charakter nás někdy doslova irituje, ale někdy naopak vede k obdivu. Jákob to dobré i zlé dělal s velkým zanícením a zápalem. Ve svém životě bojoval sám se sebou, s lidmi i se samotným Bohem. Nakonec obstál a jeho víra nalezla u Boha uznání.

Marnotratný 4. - V předchozích dílech naší série jsme přemýšleli nad tím, jestli máme něco společného s jedním, či druhým ztraceným synem. V poslední části otázku otočíme a zamyslíme se nad tím, kolik toho máme společného s Otcem a s tím správným starším bratrem, ke kterému můžeme vzhlížet, brát si z něj příklad a učit se od něj.

Marnotratný 3. - Příběhu o martnotratném synu v 15. kapitole evangelia podle Lukáše předchází dva příběhy o hledání. Jak je možné, že ztraceného syna nikdo nehledá? Kdo je tu vlastně ten marnotratný? A je odpuštění skutečně zdarma? Třetí díl naší série vás povede k zamyšlení právě nad těmito otázkami.

Marnotratný 2. - Ve druhé části příběhu o marnotratném synu se Ježíš zaměřuje na druhého ztraceného syna. Mladší bratr totiž nebyl jediný, kdo se ztratil. A mladší bratr také není jediný, komu otec vychází naproti s otevřenou náručí.

Marnotratný 1. - Možná si myslíme, že v příběhu o marnotratném synovi nás nic nepřekvapí, protože je velmi známý. Zapomínáme ale na to, jak překvapivý a pobuřující byl pro tehdejší posluchače, kterým Ježíš ve svém vyprávění představuje Boha, který vůbec nezapadá do jejich dosavadního konceptu. Místo spravedlivého soudce svého syna doma s otevřenou náručí vítá milosrdný otec.

Má chvála patří tobě 1. - Uctívání Boha má v církevním prostředí, ale především v životě každého křesťana své nezastupitelné místo. Když chválíme Boha, dáváme stranou sami sebe a do popředí vstupuje Bůh a náš vztah s ním. Existuje mnoho způsobů, jakými můžeme Boha uctívat, proto jakým je a kým je. Žádný z nich není lepší nebo horší, protože Bůh se dívá na srdce a mysl každého z nás.

Petr | Muž, kterému říkali Skála 5. - Lidé mívají aspirační hodnoty a pak ty opravdové. Aspirační jsou ty, kým bychom chtěli být. Opravdové jsou ty, jací jsme právě tady a teď. Přesně tady najdeme v dnešním příběhu také Petra. Aspiračně chtěl být pro každého, ale v reálu pro každého být nedokázal. Petrovo pokrytectví se dá shrnout do slov: Říká, že místo u stolu je pro všechny, ale sedí jen se svými! V sázce je celé evangelium. Proto ho jiný apoštol Pavel veřejně konfrontuje a tím Petrovi pomůže najít zase správnou cestu. Všichni někdy potřebujeme korekci, napomenutí, usměrnění a konfrontaci. Je to jedna z nejdůležitějších součástí rozvoje charakteru.

Petr | Muž, kterému říkali Skála 4. - Petr dostal od Ježíše nebeské klíče, kterými odemkl dveře evangelia pro pohany, aby se stali křesťany, aniž by se museli stát Židy. Kdyby nedošlo k obrácení Kornelia, křesťanství by velice vážně hrozilo, že by zůstalo jako sekta uvnitř židovství. Petrově odvaze jít do neznáma a poslušnosti však vděčíme za prolomené ledy. Je to apoštol k Židům, kterému Bůh otevřel srdce pro pohany.

Petr | Muž, kterému říkali Skála 3. - Petr je na nejlepší cestě stát se skutečně tím, co v něm Ježíš viděl - skálou. Velice se k tomu přiblížil v pozoruhodném rozhovoru Ježíše s učedníky v Cesareji Filipově, i když tam se mu podařilo své vyznání hned zase “zazdít”. Jen o pár týdnů později ale stejný Petr, který Ježíše zapřel, stojí před tisíci lidmi s radikálním poselstvím, že skrze kříž získal Ježíš korunu. Co se změnilo? Setkání se Vzkříšeným a naplnění jeho Duchem.

Petr | Muž, kterému říkali Skála 2. - Události okolo odsouzení, ukřižování, a zmrtvýchvstání Ježíše Krista dávájí smysl celému Ježíšovu příběhu, a také celému příběhu Izraele, a celému příběhu Bible. Je to zlomový příběh zlomového víkendu. Je to tak bohatý příběh, že se na něj můžeme podívat různými úhly pohledu. Dnes se podíváme očima apoštola Petra, jehož emoce projdou velkým otřesem, když zažije Ježíšovo ukřižování a zmrtvýchvstání. Na tomto otřesu a na pozdější dohře jeho zrady totiž vidíme celé srdce evangelia.

Petr | Muž, kterému říkali Skála 1. - Petr je barvitá postava rané církve, po Ježíši nejvíce zmiňovaná v evangeliích, horká hlava, cholerik, ale také zcela lidský, a pochopitelný člověk, který se nebojí jít do neznáma, na nepřátelské místo. Téměř v každé epizodě Ježíšova života od začátku jeho služby je Petr někde poblíž. Jeho otázky a zážitky vždy pomohou Ježíši ukázat nějakou novou dimenzi jeho vlastní osobnosti, charakteru, identity nebo poselství. S Ježíšem koneckonců tráví hodně času. Poznal se s ním u řeky, a přijal jeho pozvání u jezera. Petrův příběh je vůbec spojený s vodou. Je jediným apoštolem chodícím po hladině!

FamilyFest 2023 | Rande na celý život 3. - Strach z odcizení je jedním z důvodů, proč se lidé bojí do manželství vstoupit. To se dá pochopit. Přesto si můžeme vytvořit strategický prostor pro celoživotní romantiku. Ten se neobejde bez přítomnosti humoru a odvahy ke snění. Páry, které si spolu hrají, smějí se spolu, a sdílejí zážitky, mají tendenci neřešit každou věc jako otázku života a smrti.

FamilyFest 2023 | Rande na celý život 2. - Do manželství vstupujeme s ideály, ale rychle zjišťujeme, že neřeší sobectví. Pokud jsme svobodnými sobci, nestaneme se manželskými světci jen prostým vyřčením Ano! Abychom našli společnou řeč, musíme probrat několik oblastí, které jsou pro nás citlivé a nevíme, jak o nich mluvit, protože se zdá, že přinášejí mnoho emocí: od hanby, přes zlost, až po neochotu a podrážděnost. Tato témata se opakují v konfliktech častěji než jiná. Jsou to horké kaštany peněz, sexuality a balancování času.

FamilyFest 2023 | Rande na celý život 1. - Úspěšné dlouhodobé vztahy jsou tvořeny řadou malých slov, pohledů, gest a skutků. Jsou tak tvořeny každodenně. Vyžadují zájem a záměr. Láska si totiž volí důvěru místo podezřívavosti. Šťastné páry nejsou tolik odlišné od nešťastných: jen jsou ochotny spravovat věci jednodušeji a rychleji, aby se mohli k sobě vrátit rychleji. Rande plné důvěry prokazuje lásku, zvládá konflikt, je rychlé k odpouštění a pomalé k hněvu. Je to doslova Boží kvalita.

Oxygen 2023 3. - V různých obdobích svého života hledáme k modlitbě novou cestu. Někdy to může znamenat nový postoj, jindy změnu formy – změníme místo, čas nebo intenzitu. Naše modlitba se mění. Nemodlíme se stále se stejnou intenzitou. Nemodlíme se stále ve stejném rytmu. To podstatné je, že se modlíme. Kde je modlitba, tam je změna.

Oxygen 2023 2. - Nepřestat se modlit si vyžaduje v některých obdobích našeho života velké odhodlání, jistou dávku disciplíny a vytrvalou víru. Modlitba je pro ty, kteří se nevzdávají. Bylo by ovšem chybou spoléhat jen na své síly. Vytrvalá víra je taková, která čerpá a obnovuje síly v Božím charakteru. Pokaždé, když formulujeme svou prosbu v modlitbě, připomínejme si, že Bůh nás slyší a naše potřeby vidí ještě dříve, než je sami vyslovíme.

Oxygen 2023 1. - Ježíšův slib „Nezanechám vás osiřelé.“ znamená jinými slovy to, že na svůj život nejsme a nikdy nebudeme sami. Ježíšův slib pro nás může být zdrojem radosti a hlubokého povzbuzení v každodenním životě i v modlitbě. Ježíš nám doslova nabízí přítomnost Ducha svatého, který nás všude doprovodí a naučí všemu, co na cestě víry potřebujeme.

Priorita | Práce | Peníze 3. - I když je to poněkud překvapivé, peníze samotné nikoho nezkazí. Samozřejmě, někdy to tak vypadá, je tomu ovšem jinak. Přítomnost peněz jen akceleruje a zrychlí postoje, které už uvnitř našeho srdce jsou. Je-li tam člověk nastavený lakomě, sebestředně, je tzv. „na peníze“, miluje je – pak přítomnost peněz z něj dostane to nejhorší. Pokud je uvnitř nastavený štědře, rozumně, moudře – peníze v něm probudí dobro. Postoj k penězům je srdcovou záležitostí, a proto se mu autoři Bible tolik věnují. Naše postoje k financím ovlivní naši víru, a naše víra ovlivní naše postoje k financím.

Priorita | Práce | Peníze 2. - Jen máloco nás v životě ovlivní víc než naše práce. Z křesťanského pohledu je práce požehnáním. Bůh stvořil člověka, aby byl s ním, a aby s ním tvořil. Tvůrce vždy tvoři zase tvůrce. Cílem je naplněná práce, která nás osvěžuje smyslem, cílem a radostí z tvoření. Je to možné? Možná je naším úkolem změnit atmosféru na svém pracovišti. Což není a nemůže být snadný úkol, ale co kdyby to šlo? Jde o to, že pro koho pracujeme, ovlivní, co děláme, a jak to děláme. Křesťan nikdy není sám sobě šéfem. Proměnilo by naši práci, kdybychom k ní přistupovali jako ke službě Bohu?

Priorita | Práce | Peníze 1. - Jedna věc je mnohem důležitější než vědět, kolik je hodin. Je to vědět, jak trávíme svůj čas. Vždy máme pocit, že jsme právě teď nejvytíženější na světě. Všichni zažíváme tlak návyků, urgencí a viny. V tom všem nám pomáhá znát svůj střed. Je to priorita duchovního života, která proměňuje a ovlivňuje vše ostatní. Bůh ovšem není konkurentem jednotlivých částí našeho života. Chce být ve středu života. První místo totiž není nahoře na seznamu priorit, ale uprostřed. Priorita je první místo v centru dění.

Den otevřených dveří 2. - To, co nás přivádí v církvi dohromady, je mnohem hlubší zkušenost, než je společný zájem. Vztahy, které jsou jedinečné pro církev jsou vztahy, ve kterých je přítomný Kristus. Rozpoznávat Krista přítomného v církvi se učíme. Je to dovednost, do které dorůstáme. Učíme se to neustále – v různých fázích svého života znovu a novým způsobem. Nastavujeme na tuto realitu svou mysl, srdce i emoce. Církev je společenství lidí vzájemně spojených živou vírou a naše vzájemné vztahy může ovlivňovat naše úcta ke Kristu.

Den otevřených dveří 1. - Pohostinnost je křesťanská ctnost, které se podle apoštola Petra máme věnovat a projevovat si ji navzájem se vší ochotou. Každý ji vnímáme trochu jinak a máme k ní jiné předpoklady, všichni se však můžeme rozhodnout otevřít své dveře a také svá srdce.

Ježíšovy prababičky | Podvratný příběh Ježíšova rodokmenu 5. - Vánoce jsou velkým příběhem, který fascinuje. Mimo jiné proto, že nabízí možnost vykoupení. Příběhy vykoupení vždy rozechvívají určitou strunu, protože evokují nový začátek tam, kde se zdá, že již není naděje. Advent byl ve znamení příběhů Ježíšových prababiček: Támar – vykoupení z hanby, Rachab – vykoupení z hříšné minulosti, Rút – vykoupení z nejisté budoucnosti, Batšeba – vykoupení ze zneužití. Vánoční příběh na to navazuje. Stovky let před Ježíšem předpověděl prorok Izajáš, že když přijde očekávaný král, stane se něco zvláštního: Mesiáš přinese změnu v srdcích a myslích lidských šelem, a vykoupí je k novému životu.

Ježíšovy prababičky | Podvratný příběh Ježíšova rodokmenu 4. - Poslední z Ježíšových prababiček, tedy čtyřech konkrétních žen a jejich příběhů propašovaných do Ježíšova rodokmenu, je Batšeba, žena Uriášova. Na rozdíl od ostatních příběhů, tento happy-endem nekončí. Batšeba byla zneužita, její manžel zavražděn, její dítě zemřelo. Její příběh je ale velice důležitý, protože ukazuje na to, že s námi Bůh počítá, i když jsme oběťmi zlých úmyslů jiných lidí. Zatímco v předchozích příbězích byl zlomovým okamžikem moment víry, v příběhu Batšeby je to pokání muže, který ji ublížil.

Ježíšovy prababičky | Podvratný příběh Ježíšova rodokmenu 3. - Každá z Ježíšových prababiček je odvážná. Odvaha je vlastnost velice praktická. Ježíšovy prababičky mají ještě jednu zajímavou vlastnost: Navzdory svým těžkostem a nespravedlnostem života si nestěžují! Místo sebelítosti, stěžování si a hledání externích viníků jsou vynalézavé v hledání možností, a vděčné, že se otevřely. Přesně takový je i příběh Rút, vděčné a odvážné vdovy, která se nespokojila s narýsovanou budoucností, a která se odvážila milovat. Její rozhodnutí uvedlo do chodu novou a lepší alternativní budoucnost.

Ježíšovy prababičky | Podvratný příběh Ježíšova rodokmenu 2. - Každý z nás se rodíme do konkrétní rodiny a své předky si neseme určitým způsobem v sobě. A zdaleka se nejedná jen o genetické dispozice. Často vnímáme vliv předešlých generací i v tom, jak přistupovali naši předkové k životu, jaké vyznávali hodnoty a z pohledu víry to je i jejich postoj k Bohu a církvi. V adventní sérii se společně zamýšlíme nad Ježíšovým rodokmenem. Boží Syn nespadl z nebe. Narodil se jako člověk, který je součástí lidské historie. Bůh se stal člověkem se vším všudy – s rodným listem i záznamy na matrice. Druhá prababička, o které hovoříme je Rachab. Prostitutka, která se stala doslova příkladem ctnosti, kterou nazýváme víra.

Ježíšovy prababičky | Podvratný příběh Ježíšova rodokmenu 1. - Při mluvení o Ježíši se tak soustředíme na jeho identitu Božího Syna, že zapomínáme, že měl rodinu jako každý jiný člověk. Evangelisté Matouš a Lukáš nám nabízejí jeho rodokmen, ale zejména ten Matoušův obsahuje pár lidí, které nás při bližším zkoumání překvapí. Jsou to čtyři konkrétní ženy: Každá z nich žila v těžké době, musela se poprat s nepřízní osudu, a projevila zvláštním způsobem víru. Jsou to hrdinky. Jsou to Ježíšovy prababičky! První je Támar, mladá dívka, kterou si do své rodiny pro nejstaršího syna vyhlédl Juda. Támar se musela poprat s hanbou, odmítnutím, útokem na svou identitu a zradou. Přesto díky svému přístupu, vynalézavosti, a spravedlnosti dosáhla změny pro sebe i pro svou rodinu.

Šepot křičený ze střech 3. - Duchovní rozhovor na střeše ukazuje místo pro proklamaci víry. Probořená střecha ukazuje na praktickou víru projevující se láskou. Na střeše Bůh jedná s předsudky, mění postoje, hodnoty, a dává novou vizi pro naši víru. V dnešním příběhu Bůh skrze vidění na střeše domu v Joppě změnil myšlení hlavního Ježíšova učedníka Petra, který následně odemkl evangelium pro ty, kteří byli vně, outsidery, pohany. Pro budoucnost církve je to důležité. Kdyby nedošlo k obrácení Kornelia, křesťanství by vážně hrozilo, že by zůstalo jako sekta uvnitř židovství. Jenže, když Bůh zašeptá do ucha, odbourává předsudky. Spojuje. A otevírá nové horizonty.

Šepot křičený ze střech 2. - Dnešní příběh začíná probořením střechy čtyřmi přáteli chromého muže. Nevíme, v jakém jsou vztahu. Jak se znali? Ještě důležitější je: Znal Ježíš tohoto muže? Ježíš totiž bydlí v Kafarnaum, a s největší pravděpodobností je to střecha jeho domu, kterou probořili. Pokud Ježíš toho muže zná, jeho slova o odpuštěném hříchu dostávají nový a jiný význam. Nezlobí se, že má probořenou střechu, naopak oceňuje víru. Ještě důležitější je ovšem šepot, který říká chromému. Nešeptá: „Hříšníku!“, ale říká mu: „Synu, tvé hříchy jsou odpuštěny.“ To je síla šepotu, která boří střechy, odpouští hříchy a uzdravuje nemoci.

Šepot křičený ze střech 1. - Střechy hrají v křesťanském příběhu poměrně dost zajímavou a bohatou roli. Ježíš říká svým následovníkům, že co slyší šeptat do ucha, mají hlásat ze střech! Evangelium nezačíná hlasitou proklamací na střeše, ale vždy začíná šepotem do našeho ucha. Na střeše proběhl jeden z nejdůležitějších spirituálních rozhovorů historie. Jen znovuzrozený člověk totiž zakusí znovuzrozený svět. Ježíš touží po tom, aby lidé světa mohli vstoupit do znovuzrozeného světa, kde všechno vzkvétá.

Podzim v Elementu 2. - Setkání s Ježíšem každého proměnilo. Hodně o tom ví Samařanka, kterou Ježíš potkal za městem u studny, a která s Ježíšem zapředla jeden z nejpozoruhodnějších rozhovorů zaznamenaných v Bibli. Během něj zjistila, že Ježíš může vyléčit její trauma, a odpustit její hřích, a to přesto, že se to snažila skrýt pod nánosem náboženských otázek. Ježíš totiž na nikoho nezapomíná, a je ochoten zbořit bariéry, aby se k nám dostal.

Podzim v Elementu 1. - Žijeme v nejsložitější době historie samostatné České republiky a výhled do nadcházejících měsíců neslibuje rychlé zlepšení. Mnozí jsou unaveni z tak dlouhého období stagnace. Má smysl se vůbec o něco pokoušet? Příběhy lidí z nedávné doby i časů Ježíše nám ukazují, že smysl můžeme nalézt i na místech, kde bychom to nečekali.

Co by měl každý (nejen) křesťan vědět o Bibli 5. - Bibli nemá smysl číst, pokud ji odmítáme zapracovávat do svého života. Křesťanské čtení Písma nás totiž nakonec vždy vede nejen ke kristotelickému čtení, ale především ke kristotelickému životu. Chceme se podobat tomu, o kom Písmo je. Cílem našeho čtení Písma není hledat Ježíše za každým keřem Písma, ale žít podle jeho příkladu. Dal nám své Nové přikázání - milovat tak, jako miloval on. Zbytek Nového Zákona je rozvinutí tohoto přikázání do praxe. Láska je konečným cílem naší cesty Písmem.

Co by měl každý (nejen) křesťan vědět o Bibli 4. - Jedna z nejkontroverznějších otázek v současném přístupu k Bibli je otázka neomylnosti. Co se tím myslí? Jaké máme alternativy? Je tedy nutné, abychom si řekli, že křesťanství nestojí a nepadá na tom, zda je Písmo neomylné: je to totiž moderní spor pro moderní dobu. Důležitější otázkou než, zda má Bible ve všem pravdu, je to, zda ji můžeme brát vážně. Je to proto, že i když je všechno v Bibli inspirováno, není všechno stejně důležité. Naše první otázka by tedy měla znít: S pohledem na evangelia, zní to jako něco, co by Ježíš řekl? První církev se naučila, že abychom mohli Bibli brát vážně, nemůžeme ji brát vždy doslova – vždy ji ale musíme brát kristotelicky. Jakmile čteme Písmo se strachem, že něco ztratíme, nejsme schopni v něm vidět bohatství a sílu, která dokáže měnit životy, protože Písmo ve správném duchu vede vždy ke Kristu.

Co by měl každý (nejen) křesťan vědět o Bibli 3. - Ježíšův příběh osvětluje vše ostatní, co v Písmu najdeme - díky němu rozumíme všemu ostatnímu. Tak tomu rozuměl nejznámější apoštol, kterého známe pod jménem Pavel. Jeho příběh můžeme popsat jako příběh světla a temnoty. Fyzické osvícení, které Pavla dočasně oslepilo při setkání s Kristem, ho duchovně rozsvítilo. Když pak Bůh uvnitř rozsvítí, poznáme Boha ve tváří Ježíše Krista. Pavlovo osvícení není výjimkou, zažili ho i jiní Ježíšovi následovníci. Asi nejvíce to jde vidět na cestě dvou učedníků na cestě do Emauz. Také oni pochopili, že je to Kristus sám, ne Bible, kdo je pravým slovem Božím. Bible, je-li čtena ve správném duchu a s doprovázením dobrých učitelů, nás přivede k němu. Ježíš je nový střed Písma, kolem kterého se vše točí. Je to nový zlatý milník.

Co by měl každý (nejen) křesťan vědět o Bibli 2. - Co to znamená, když řekneme, že je Bible inspirována? Abychom se naučili číst Bibli jako dospělí, potřebujeme nějakou představu, jak Bible vznikla a proč ji považujeme za Boží slovo, i když ho napsali lidé jako jsme my. Bible totiž nespadla z nebe! Bible je společná a společenská kniha a to platí o jejím vzniku i výkladu. Když nás něco inspiruje, cítíme se pohnuti, provokováni, stimulováni, ovlivněni a zalarmováni něco udělat. V tomto případě lidé sepsali Písmo, Bůh do něj vdechl svého Ducha a slova ožila významem. Autor dostal nápad, ale přesné znění slov je jeho práce. Bible je tak výsledkem spolupráce mezi Bohem a jeho lidem.

Co by měl každý (nejen) křesťan vědět o Bibli 1. - Řada lidí se domnívá, že Bible je základem křesťanské víry. Není tomu tak. Křesťanství zde není proto, že máme Bibli. Ba, právě naopak, Bibli dnes máme díky křesťanství. Abychom se ji tedy naučili číst jako dospělí lidé, začneme tím, že porozumíme tomu, jak ji četli první křesťané. Ježíšovo zmrtvýchvstání jednou provždy změnilo způsob, jak četli a rozuměli Bibli. Začali ji číst odzadu. Začali Synem a vraceli se zpět. Cílem Písma pro ně nebylo poznat Boží vůli, ale navázat vztah se Synem. Bible totiž dává smysl jen tehdy, když se nad ní potká Bůh a čtenář.

Narozeniny Elementu 2022 1. - Zlatý bzučák je skvělým moderním podobenstvím Ježíšových slov: “Výborně, dobrý a věrný služebníku! Byl jsi věrný v mále, svěřím ti mnoho. Sdílej radost svého pána.” Bůh nás tak posouvá do nové a další fáze. Bůh totiž vždy otevíral dveře pro nové věci. Bůh otevírá před námi nekonečné možnosti. Otevřené dveře zahrnují také dobro, které ještě neznáme. Otevřené dveře nenabízejí jistý pohled do budoucnosti. Jsou tajemné, možné, ale ne jisté. Jediný způsob, jak poznat, co leží na druhé straně otevřených dveří, je vykročit skrze ně. Vstupem do otevřených dveří vytvoříme budoucnost, která není, ale která by měla být!

Léto v Elementu 5. - Všichni si nějakou mírou uvědomujeme, že smysl života není práce, vybudování kariéry nebo postavení domu a zasazení stromu, ale že ho nacházíme ve vztazích s lidmi okolo nás. Kdyby měl člověk možnost si před smrtí naposledy zavolat, poslední hovor by nesměřoval do práce, ale zavolal by někomu, koho miluje a nebo někomu, komu ublížil, aby se omluvil. V posledních chvílích života je totiž mnohem zřetelnější, o co v životě jde a co je skutečně důležité. Apoštol Pavel píše v Novém Zákoně: Bez lásky nejsem nic. Víme že to nejdůležitější je vztah, ale proč je někdy těžké podle toho žít a jak můžeme milovat lidi tak, jak o tom píše Pavel nebo učí Ježíš?

Léto v Elementu 4. - Každý z nás v životě zažívá strach a snaží se ho přemoci tím, že přebírá kontrolu nad svým životem. Zbavuje nás to ale strachu? Rozhodně ne. Jen nás to často oddaluje od Boha. Potřebujeme se tedy vymanit ze života POD Bohem a NAD Bohem a ze života OD Boha a PRO Boha, abychom mohli začít žít život S Bohem. Jedině jeho přítomnost a jeho láska nás může zbavit strachu, který ve svém životě zažíváme. To nejdůležitější je totiž vztah s ním.

Léto v Elementu 3. - Náš život je příběh, který má potenciál pro změny a zvraty. Jedna z nejkrásnějších myšlenek, na kterou při studiu Bible narazíme v desítkách případů od různých autorů, je spojení: ALE BŮH. Tato jednoduchá, ale mocná fráze implikuje Boha, který dynamicky zasahuje do našich životů. Bůh jen nepřihlíží naším krokům, rozhodnutím a nadějím, ale aktivně reaguje. Boží ALE ukazuje více než dostatečného Boha v nedostatečném světě. Vnější boje vždy zachvátí naše nitro obavami. ALE Bůh, který potěšuje sklíčené nám dělá radost. Boží ALE ukazuje, že Bůh je silnější než smrt.

Léto v Elementu 2. - Synonymem ovoce Ducha je podobnost Kristu. Bible nás vyzývá k tomu, abychom nesli ovoce a zároveň byli jako Ježíš. Na jeho příkladu v různých příbězích evangelií vidíme, jak se u něj tyto ctnosti projevovaly. Vidíme Ježíše, který převrací stoly nespravedlnosti, ale jeho chování k lidem je úplně jiné.

Léto v Elementu 1. - Ovoce Ducha jsou ctnosti, které se v našem životě objevují v důsledku spojení s Bohem. Je to ovoce, o jehož dozrávání se nemusíme snažit, pokud jsme pevně připojeni ke stromu. Zraje pomalu a není určeno jen pro nás samotné.

Komunita paradoxů 4. - Církev je inklusivním místem pro protiklady, ale i tak můžeme zažívat hlubokou jednotu. Dobře to jde vidět na dnešním paradoxu - musíme být plně na zemi a plně v nebi – zároveň. Když se Ježíš narodil, nebe sestoupilo na zem. Když Ježíš vystoupil na nebesa, prach země vstoupil do nebe.  Je to Ježíšova přítomnost, co vše drží pohromadě. Jsme-li v Kristu, nebe se zemí protíná v nás. To je naprostý paradox nebe a země. Sedíme v nebesích a pohybujeme se na zemi. Kamkoliv se pohybujeme, přinášíme světlo. Jsme lidé světla, lidé dne. Jsme povolání k duchovnímu bdění – přesto je v církvi místo i pro ty, kteří si zdřímli. Bůh se nezlobí, Bůh zachraňuje. Ať už spíme nebo bdíme – když žijeme s ním.

Komunita paradoxů 3. - Graham Greene napsal, že touha po poznání a touha po jednoduché odpovědi jsou dva hluboké, často si odporující sklony v lidské povaze. Nikde to nejde vidět tak dobře jako když se vypořádat s bolestí, utrpením, a strádáním. Církev Ježíše Krista je ovšem komunita smíchu a pláče zároveň. Církev, která neumí plakat s těmi, kdo se rmoutí, a která se neumí smát s těmi, kdo oslavují, je plochou církví, která uřezala ze svého středu to, co činí komunitu, rodinu tak zásadní. Skutečná církev bude mít ve svém středu vždy obě skupiny lidí: úspěšné i neúspěšné. Bude sloužit oběma.

Komunita paradoxů 2. - Při nanebevzetí Krista ho jeho učedníci uctívali. Někteří ovšem pochybovali. Přesto byli součástí církve. Přesto byli účastníci Velkého poslání. Ve zdravé církvi budeme mít – ba, musíme mít – pochybující uctívače a uctívající pochybovače. Pochybnosti totiž nejsou opakem víry, nýbrž průvodním jevem víry. Opakem víry je nevíra nebo dokonce lhostejnost. Pochybnosti ukazují na to, že nám to jedno není. Víra je především věrnost, vztah. Pro vzájemný vztah je nutná důvěra a ta může vzniknout jen na společné cestě. Proto důvěru ke Kristu můžeme pěstovat navzdory nejasnostem, pochybnostem, nesouhlasu nebo neznalostech.