Podcasts about ostatn

Administrativa Donalda Trumpa pokračuje v úsilí podkopat finanční stabilitu Harvardovy univerzity. Vládní agentury mají přehodnotit a případně ukončit zbývající kontrakty a už dříve vláda zablokovala federální granty ve výši 3 miliard dolarů. Navíc má univerzita zákaz nabírat zahraniční studenty. „Jde o precedens. Vybrali si tu nejstarší a nejsilnější univerzitu. Pokud se podaří ochromit její autonomii, ty ostatní se velmi rychle přizpůsobí,“ míní politolog Michael Kraus.Všechny díly podcastu Interview Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Ze skromných lokálních poměrů až na talíře do celého světa. Takovou cestu urazil bretaňský koláč jménem kouign-amann. Neměl to ale vždy jednoduché. Původně totiž vznikl z nedostatku, jen na základě pár ingrediencí. Ostatně v bretonštině slovní spojení kouign-amann znamená máslový koláč.Všechny díly podcastu Zápisník zahraničních zpravodajů můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

U Motoristů musí být panika. Preference ambiciózní strany, která sama sebe označuje za jedinou autentickou pravici a prezentuje se jako ideální partner v případné budoucí Babišově vládě, padly pod pět procent. Dolů ji táhne šnůra potíží kolem europoslance Filipa Turka.„Nejasnosti kolem bakalářské práce, dvousetkilometrová rychlost na dálnici nebo nacistické symboly, to vše k image hranatého drsňáka nějak patří. To jeho příznivci berou. Ale zpochybnění image velkého formulového závodníka s působivými úspěchy může být fatální ranou,“ říká Lucie Stuchlíková v podcastu Vlevo dole.Turek coby hlavní hvězda Motoristů přitom stále není členem strany a dosud se ani nerozhodnul, zda opustí europarlament a bude kandidovat v říjnových sněmovních volbách.Ostatní lídři Motoristů si uvědomují vážnost situace. Pokud by se i další měsíc v průzkumech veřejného mínění dál propadli, hrozí jim, že je televizní stanice přestanou zvát do debat. Zmizeli by tak z klíčového mediálního prostoru jako relevantní politický hráč.„Turek, který loni vytáhl Motoristy vzhůru, je teď paradoxně táhne dolů. Svými příhodami úplně zastiňuje ostatní kandidáty strany a úplně vymazal další témata. Skoro bych čekal, že tím musí ostatní straníky už pěkně štvát,“ myslí si Václav Dolejší.Sebevědomá strana podporovaná exprezidentem Václavem Klausem původně chtěla mířit na zklamané pravicové voliče. Jenže čím je osloví, když většinu mediální agendy Motoristů zabírá vysvětlování kategorií formule a pravidel závodů?Pražský lídr Motoristů Boris Šťastný pak v televizním rozhovoru nemluví o plánech ve zdravotnictví, ale je nucen dokola odpovídat na otázky kolem Turka a závodů, a královehradecká jednička Renata Vesecká coby bývalá nejvyšší státní zástupkyně nemá prostor mluvit o justici.Vědí vůbec Motoristé, kde a jak se zapíná turbo? A komu a proč říká Filip Turek "zlatíčka"? Dojme vás spíš chlap s hranatou hlavou, nebo s rýmičkou a čajem s medem? Poslechněte si čerstvý Reaktor Vlevo dole!A nezapomeňte pro svůj oblíbený podcast hlasovat v anketě Podcast roku. Děkujeme!----Vlevo dole řeší politické kauzy, boje o vliv i šeptandu z kuloárů Sněmovny. Vychází každou středu v poledne.Podcast pro vás připravují Lucie Stuchlíková (@StuchlikovLucie) a Václav Dolejší (@VacDol), reportéři Seznam Zpráv.Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu Seznam Zpráv, na Podcasty.cz nebo ve své oblíbené podcastové aplikaci.Své názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@sz.cz.Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram.Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.

Posloucháte rádi Ptám se já? I letos pro nás i další pořady z dílny Seznam Zpráv můžete hlasovat v anketě Podcast roku. Moc děkujeme za podporu a přejeme příjemný poslech této epizody. --Od atentátu na slovenského premiéra uplynul přesně rok. Robert Fico z útoku dodnes viní opozici a nedávno prohlásil, že podobný útok teď hrozí znovu. Jak atentát proměnil Slovensko?Hostem Ptám se já byla slovenská politoložka Darina Malová.Slovensko má za sebou přesně rok od pokusu o atentát na premiéra Roberta Fica. Loni v květnu ho postřelil útočník při setkání s občany po výjezdním jednání vlády v Handlové. Policisté atentátníka bezprostředně po střelbě zadrželi, hlavní líčení s ním by mělo u soudu začít v červenci. Premiér označil střelce za aktivistu opozice, odpovědnost za atentát přisuzovali opozičním stranám opakovaně také další představitelé vlády. Slovenský kabinet znovu zasedá v Handlové právě dnes. Ficova strana Směr-sociální demokracie (Směr-SD) na čtvrtek ve městě také ohlásila vzpomínkovou akci, na kterou svolala své sympatizanty. Podle některých zástupců opozice chtějí vládní politici udělat z Handlové poutní místo ve snaze překrýt pochybení při svém vládnutí.V uplynulých dnech Fica také kritizovali za jeho cestu do Moskvy na oslavy 80. výročí vítězství nad nacistickým Německem. Slovenský premiér se akce zúčastnil se jako jediný vrcholný politik z členských zemí Evropské unie. Ostatní státníci EU do Ruska nejeli kvůli pokračující ruské agresi na Ukrajině.Jak Fico s atentátem zachází a jak to proměňuje slovenskou politickou scénu? Do jaké kondice se dostala opozice? A kam Slovensko směřuje? --Podcast Ptám se já. Rozhovory s lidmi, kteří mají vliv, odpovědnost, informace.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #ptamseja nebo na e-mail: audio@sz.cz.

V posledních letech jsou Češi okouzleni Polskem. To není novinka, to se ví. Je to ovšem okouzlení ohraničené: je turistické a ekonomické, protože nás fascinuje, co všechno Poláci stavějí a jak rychle. Politicky už tolik očarováni nejsme, vlastně ani nechceme být, jelikož nemáme potřebu se v polské politice orientovat. Ale jaký je český vztah k polské kultuře? Proměňuje se? Prohlubuje se? Anebo ne? U příležitosti právě probíhajícího veletrhu Svět knihy, který letos uvádí kromě mnoha jiných autorů ze slovanských zemí také polskou nobelistku Olgu Tokarczuk, hovoří v nové epizodě sourozeneckého podcastu Hej, Slované bratři Jakub & Lukáš Novosadovi s polonistkou a překladatelkou Lucií Zakopalovou. V úvodu přidáváme několik tipů z veletrhu: Lucie Zakopalová zve nejen na setkání s Olgou Tokarczuk, ale upozorňuje třeba na návštěvu reportéra Zbigniewa Rokity, který přiváží knihu Králové střelců. V ní vypráví pozoruhodné sportovní příběhy (míčových her) střední a východní Evropy z doby komunismu, v nichž se významně odrážela dobová politika. Takže kromě polského a ruského fotbalu se dostalo třeba i na maďarské vodní pólo. A Jakub přidává tip balkánský: po mnoha letech na veletrh přijíždí bosenský autor – Fedja Štukan je autor jediné knihy Blank: příběh střelce, v níž popisuje svou kariéru snajpra v devadesátých letech za jugoslávských válek, následně studenta herectví v Americe, náruživého feťáka a také kamaráda Brada Pitta a Angeliny Jolie. Následně jde řeč o tom, jestli a zda vůbec se současný polský boom odráží v kultuře. Podle Lucie Zakopalové Poláci odjakživa intenzivně investují do kultury, mají smysl pro kulturní diplomacii (proto také mají tolik literárních Nobelových cen), takže nynější ekonomický zázrak do umění spíše nepromlouvá. Leda tak, že je v něm více peněz a sílí z toho polský film, jelikož ho může dělat více lidí. Umění odráží velké polské sebevědomí – Poláci vždycky věděli, že se o sebe musejí postarat sami, že to za ně nikdo neudělá: „Vždycky totiž byli pod větším dějinným tlakem, což je nutilo k větším výkonům. Ostatně v Polsku žádná generace nemá pocit, že má hotovo,“ tvrdí Zakopalová. „Poláci mají pocit, že jsou součástí velké Evropy a že ta si jich nevšímá tak, jak by chtěli. Zatímco v Česku se neřeší, jestli se o nás Evropa zajímá, protože my se o ni pochopitelně také nezajímáme.“ Poláci obdivují tento český klídek, mají nás za dobré sousedy: „Ale když se podíváte, s kým dalším Poláci sousedí a jaké jsou jejich historické zážitky, je to pro nás snadné vítězství,“ podotýká Zakopalová. V Polsku se i pro silné sebevědomí a vysoké ambice hodně věcí rychle mění, zatímco v Česku se všechno proměňuje pomalu a málo. Lucie Zakopalová soudí: „Jakékoli trendy profrčí v Polsku společností fofrem, zatímco v Česku si často nevšimneme, že nějaký trend byl. Například móda malých pivovarů už je v Polsku pryč: objevili pivo, ochutnali, zjistili, že může mít mnoho chutí, pochutnali si, ale teď už zkoumají víno.“ Na druhou stranu opouštějí pití tvrdého alkoholu: v Polsku je například nemožné, aby vedle dětského hřiště byla hospoda, nebo aby rodič na takovém hřišti pil pivo. „Na to u nás Poláci zírají s vyvalenýma očima. U nich by taková scéna byla absolutně odsouzeníhodná – pít před dětmi se nepatří, nesmí, na to polská společnost velmi dbá.“ Co jsou další rozdíly mezi Čechy a Poláky? Jak na sebe narážejí české představy o nich a jejich představy o nás? „Češi chodí oblečení lážo plážo a to, jak působí na druhé, je jim fuk. Polským ženám se při pohledu na české muže zdá, že všichni jedou na hory. V Polsku je mnohem větší důraz na status. Třeba schopnost politiků jet veřejnou dopravou je mnohem vyšší v Česku než v Polsku.“ Takové hodnocení našince nenechá v klidu Jakuba, který okamžitě přiznává, že se před natáčením měl lépe učesat. Aneb konečně podcast, který řeší skutečně podstatné věci. A to nejen ty zmíněné.

Jako jediný představitel členského státu Evropské unie se slovenský premiér Robert Fico zúčastnil oslav konce druhé světové války přímo v Moskvě. Při příležitosti tak zvaného Dne vítězství nad fašismem položil společně s nejvyššími politickými představiteli dalších zemí květiny u hrobu neznámého vojína.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Češi se po únoru masově hlásili do komunistické strany, až sama KSČ začala příliv nových členů omezovatČeská společnost zůstala po Únoru 48 stejně ochromená, jako byla po Mnichovu 38. Takzvaně demokratičtí politici - včetně prezidenta Beneše - se už dál na nic nezmohli, Jan Masaryk šel dokonce, až do svého tragického konce, komunistům spíše na ruku,. Nemalá část demokratických politiků utekla za hranice, často s požehnáním komunistů, kteří byli rádi, že se jich zbavili.Protesty veřejnosti byly spíše symbolické, podobně jako tomu bylo za okupace. V druhé polovině června 1948 proběhal Všesokolský slet. Hesla Sokolů byla probenešovská a když 27. června pochovalo asi 85 tisíc Sokolů okolo tribuny na Staroměstském náměstí, odvraceli hlavu od Klementa Gottwalda na tribuně nebo hleděli do země. Někteří Sokolové provolávali hesla o Edvardu Benešovi. Bylo to poslední masové protikomunistické vystoupení.Ostatní Češi se mezitím hrnuli do KSČ. Před únorovým převratem měla komunistická strana asi 1,5 milionů členů, koncem roku 1948 už 2,3 milionu. 26 % obyvatelstva českých zemí a 22 % na Slovensku bylo na konci prosince 1948 členy KSČ. Tomuto spontánnímu přílivu členů se komunistická strana od podzimu 48 začala dokonce bránit.Příběh o české společnosti unesené na východ Sověty je tedy jen mýtus. Ostatně sám autor mýtu o únosu střední Evropy Milan Kundera aktivně pomáhal komunistům ji unést do sovětské náruče.-

Filozof Arthur Schopenhauer považuje pojem důstojnosti za bezvadnou věc pro vyšperkování řečí. Člověk, který má plná ústa důstojnosti, působí hned lidštěji. Horší je, když po dotyčném chceme, aby nám vysvětlil, cože to je, ta důstojnost. Pak se prý ukáže, jak je to mlhavý pojem. Možná nemá žádný obsah, jen falešně prohlubuje řeč.To vše nelze vyloučit, lecjaký filozof by i dnes souhlasil. Ale také je pravda, že tenhle pojem bývá označován za sám princip poválečných ústav, třeba ta německá na tom pojmu stojí a stala se v tomto ohledu vzorem. Ostatně i v Listině základních práv a svobod čteme hned v prvním článku: „Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech.“Ale z toho, jak se pojem užívá, nemůžeme než nabýt dojmu, že možná opravdu nevíme, o co jde. Třeba v knize Důstojnost od Petra Třešňáka se dočteme o rozsudku soudkyně městského soudu, v němž se píše, že důstojnost lidí se sníženou inteligencí „je v jiné úrovni“. Jindy se někdo ve veřejném prostoru nechá slyšet, že důstojnost si člověk musí zasloužit.Autorka podcastu se na tento sporný pojem zaměří vycházejíc ze dvou knih: z knihy Důstojnost (2024) od novináře Petra Třešňáka a knihy Jeden způsob, jak žít. O rozmanitosti lidské důstojnosti (2013) od švýcarského myslitele Petera Bieriho. Druhý zmíněný definoval důstojnost jako něco, co neexistuje přirozeně, bez našeho přispění, o co však stojí za to usilovat. Víme-li o důstojnosti – té své i druhých – a chováme-li se tak, jako by skutečně byla nezcizitelná, chrání nás to před mnohdy fatálními selháním, ale i bolestí a utrpením.Společné je přístupu Třešňáka i Bieriho, že nechápou důstojnost jako objektivní danou vlastnost člověka, ale výkon ve vztahu k sobě i k druhým. Je-li to pravda, znamená to, že důstojnost musíme v sobě i v druhých aktivně rozvíjet a odhalovat. Co konkrétně to znamená? Pro oba autory je důstojnost spjatá s určitou mírou nezávislosti, s touhou život jen „nemít“, ale vést jej. U většiny lidí to problém nebývá. Ale právě u lidí třeba se sníženým intelektem zapomínáme, jak ukazuje Petr Třešňák ve své mimořádné knize, že i oni chtějí svůj život vést, nejen mít: třeba si určit to, jak budou trávit svůj čas, co budou jíst, co si obléknou. Důstojnost nespočívá jen v tom, že v tom nebudeme bránit, ale že naopak budeme hledat možnosti, jak to umožnit. Jejich – ale i naše – důstojnost tkví rovněž v tom, že vlastní představivostí budeme v druhých tuto schopnost rozvíjet, případně i učit ji nacházet.Fakt sníženého intelektu není z tohoto hlediska nepřekročitelnou daností; i intelekt je něco, co v závislosti na představivosti okolí a ošetřovatelů můžeme lépe nebo více rozvíjet. To nakonec platí pro všechny. I lidé s „nesníženým“, ba třeba vysokým intelektem potřebují, aby druzí svou představivostí k jejich myšlení přispívali. A všichni také potřebujeme, aby nám druzí připisovali důstojnost. Je to základní pojem západního ústavního pořádku, ale především dobrého života, jak ukazuje Peter Bieri. A také je to jeden z těch pojmů, na které nemáme data. Jakmile si důstojnost vzájemně přestaneme připisovat, budeme ji ztrácet.KapitolyI. Soudkyně: Ne všichni mají důstojnost na stejné úrovni [úvod až 10:00]II. Dějiny důstojnosti [10:00 až 26:40]III. „Pojem důstojnosti nám umožňuje v životě lépe obstát.“ [26:40 až 42:35]IV. „Nikdy nezapomeň, že jsi královská dcera.“ [42:35 až konec]

(0:00) Čo sme hrali za posledný týždeň(13:11) Odklad GTA VI(29:35) Xbox zvyšuje ceny(52:28) EA prepúšťa a ruší Titanfall(56:34) Prídu remastery Fallout hier?

Filozofie vznešené nízkosti: Už jen nějaký cynik nás může zachránitMůže být cynismus obdivuhodný? Zjevně ano, aspoň to zjistil bulharský politolog Ivan Krastev, který po zvolení Donalda Trumpa inicioval mezinárodní výzkum. Ve státech od Číny, přes Indii po země EU a Brazílii se obyvatel ptal, co si od Trumpa slibují. Překvapivě existovaly jen dvě oblasti, kde se lidé nového amerického prezidenta obávali: byly to země EU a Jižní Korea. Ostatní obyvatelé vyhlíželi budoucnost s nadějí. A Krasteva zarazila ještě jedna okolnost: mnozí lidé udávali, že je fascinuje Trumpův cynismus. Jenže jakou záchranu si lze slibovat od cynika? Podle současného německé filozofa Petera Sloterdijka asi ne kdovíjakou, ale úplně mimo tahle naděje také není. Slovo cynismus je odvozeno od starověkého filozofického směru „kynismus“, a toto slovo zas pochází ze starořeckého slova kuón. Což je výraz pro psa. Psi jsou prý nejlepší přátelé člověka, ale tady se spíše odkazuje na nestydatost. Psi se nestydí, třeba za své sexuální funkce. Navíc vykazují enormní zájem o odpad, fekálie nevyjímaje. Diogenes, první kynik, tuto zálibu v odpadech se psy sdílel, a se psy se proto solidarizoval. A tak první kynik upozorňoval Athéňany třeba na to, kolik odpadu vytvářejí i sebevznešenější ideje. Každá pozice i idea má totiž svou odvrácenou, nevábnou stranu. V tomto smyslu Diogenes upozorňoval na cenu, kterou platíme za vzletné „diskurzy“ a „narativy“. Vyzýval, abychom v myšlení nehledali útočiště před konkrétním, i tělesným životem. A přestože zdůrazňoval nezajištěnost lidského života a nejistotu všeho poznání, nesetkali bychom se u něho ani se stopou melancholie. Aspoň takto vidí Diogena Peter Sloterdijk.To ten současný cynismus, navazuje německý myslitel, je bezmezně uplakaný – a ve své depresivnosti zvláště dogmatický. Prý je všechno ztraceno, jde to z kopce, už se nebudeme mít dobře. Naši rodiče si žili! Nebylo by tedy dobré se na vše vykašlat? Možná, ale na to zas nemáme odvahu – a navíc máme příliš práce. A tak pracujeme a žijeme na způsob odložené sebevraždy. Nejsme jako ti, o nichž Ježíš říká: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ My víme až moc dobře, co činíme – a činíme to přesto. To je náš současný cynismus. Co s tím? Peter Sloterdijk navrhuje zkusit cestu toho antického kynismu. Díky několika kynickým cvičením se při troše úsilí prý můžeme octnout ve zcela jiném, veselejším podnebím.KapitolyI. Cynik? Zklamaný z toho, že jsou druzí zklamaní [úvod až 10:40]II. Sláva nestoudnosti [10:40 až 36:30]III. Peter Sloterdijk, nácvik antického kynismu [36:30 až 50:10]IV. „Nepřestávat močit proti idealistickému větru“ [50:10 až 1:00:10]V. Drzost a duchapřítomnost základem životaschopnosti [1:00:10 až konec]BibliografieAnsgar Allen, Cynicism, Cambridge, Mass. – London: The MIT Press, 2020.Timothy Garton Ash, Ivan Krastev, Mark Leonard, „Alone in a Trumpian world: The EU and global public opinion after the US elections“, 15 January 2025, in: European Council on Foreign Relations, https://ecfr.eu/publication/alone-in-a-trumpian-world-the-eu-and-global-public-opinion-after-the-us-elections/Hans Ulrich Gumbrecht, „Wenn Denken zum Ereignis wird: Peter Sloterdijk ist der heiterste aller Philosophen“, in: NZZ, 26. 4. 2021, https://www.nzz.ch/feuilleton/hans-ulrich-gumbrecht-peter-sloterdijk-ist-ein-heiterer-denker-ld.1612922.Hans Jürgen Heinrichs, Peter Sloterdijk. Die Kunst des Philosophierens, Köln: Carl Hanser Verlag, 2011.Sven Michaelsen, »Man denkt an mich, also bin ich«, in: Süddeutsche Zeitung, Sonderheft Wissen, 45/2014, https://sz-magazin.sueddeutsche.de/wissen/man-denkt-an-mich-also-bin-ich-80778Richard David Precht, „Das Ende des Westens“, ZDF, 31. 3. 2025, https://www.youtube.com/watch?v=5wTpJ4olrLAPeter Sloterdijk, Kritik der zynischen Vernunft, Frankfurt am Main: Suhrkamp, 2022.

Na Boží hod velikonoční vyjíždějí v celkem devíti farnostech srbské Lužice velikonoční jezdci zvaní křižerjo (česky obvykle křižáci), aby cestou do sousední farnosti zvěstovali mrtvým radostnou zprávu o zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Zároveň u toho žehnají polnostem, aby v novém roce dobře nesly. Tento uhrančivý mix pohanského a křesťanského slavení příchodu jara se utváří od patnáctého století a dnes se za ním sjíždějí „na čumendu“ lidé z dalekého okolí. Aby ne: na stovky svátečně vystrojených koní a jezdců zpívajících s vážnou tváří křesťanské písně je uchvacující pohled. Člověk se při něm neubrání rozjímání. V nové epizodě sourozeneckého podcastu Hej, Slované si jeho průvodci Lukáš a Jakub Novosadovi o tomto zvyku povídají s historicky prvním českým křižerem Janem Breindlem, učitelem, který v srbské Lužici vyučuje češtinu.Rozhovor probírá historické, duchovní, symbolické i praktické stránky vyhlášené tradice, která přitom není jen lužickosrbská (přestože za takovou bývá považována), ale spíš německá, spojená s oblastmi Sudet. Ostatně velikonoční jízdy známe i dnes také z Čech, a to jednak ty obnovené – například v severočeských Mikulášovicích –, anebo tradiční, jež přečkaly i komunistický režim: takové jsou však už jenom ve slezském Lukavci u Fulneku. Jezdí se také v Polsku nebo Bavorsku či v braniborské Dolní Lužici, ale nikde nejsou jízdy tak výpravné, velkolepé, promyšlené a propojené s různými symboly jako právě v katolické Horní Lužici.S hostem proto hovoříme o tom, kdo se smí stát jezdcem (pouze muž, katolík starší čtrnácti let), odkud a kam se jezdí, jak do historie jízd zasáhla druhá světová válka, jak komunistický režim, jak covidová pandemie. Ale také o tom, jak jsou koně nazdobení a co s tím mají společného Balkán a Turci. Nebo o tom, proč nejezdí ženy a zda se to někdy změní. Ostatně jaká je vůbec úloha žen v lužickosrbských Velikonocích? Někoho možná popudí či přinejmenším překvapí, že ženy při tomto zvyku mají zatím zakázáno na koních jezdit (na rozdíl od jízd v Dolní Lužici) a fungují jako důležité bezpečné zázemí, které se o jezdce neboli zvěstovatele s úctou stará, pomáhá jim připravit odění, koně nebo vaří pro hosty.Jan Breindl také přidává řadu historek ze zázemí jízd, tedy své osobní zkušenosti s tím, jak se řádně připravit, jaké pokyny jezdci dostávají na školeních předcházejících Velikonocím, a vypráví také o překvapivě moderní písňovém složení velikonočního pěveckého repertoáru. Dozvíte se zkrátka skoro všechno o zvyku, který by vám mohl pomoct najít v Česku bohužel ztracenou náplň nejkrásnějších a nejdůležitějších svátků v roce. Čili konečně podcast, který zvěstuje radostné zprávy.

Česko trápí nedostatek dostupného bydlení. Poslanci ve Sněmovně po měsících dohadů schválili zákon, který má pomáhat lidem ohroženým bytovou nouzí. Co novinka přinese? Hostem Ptám se já byla analytička a sociální antropoložka Lucie Trlifajová působící na Fakultě sociálních věd UK a v Sociologickém ústavu AV ČR.Stejně jako předešlé vlády sliboval také kabinet Petra Fialy (ODS), že zvýší dostupnost bydlení v Česku. Premiér téma označil za jednu ze svých osobních priorit a jeden z předpokladů pro restart země. Řešení letitého problému by měl pomoci i nový zákon o podpoře bydlení, který vláda představila loni na jaře a který míří zejména na lidi ohrožené bytovou nouzí. Sněmovna ho dnes po několika odkladech schválila. Chystaná legislativa stojí na třech základních pilířích: garantované nájemní bydlení, kontaktní místa s asistenty, kteří by zájemcům pomáhali bydlení získat, nebo systém garancí pro soukromé majitele bytů. Dosavadní přístup kabinetu k oblasti bydlení a navazujícího systému podpory opakovaně kritizují organizace zabývající se problematikou bydlení. Zároveň upozorňují, že Česká republika čelí bytové krizi, která ohrožuje desetitisíce domácností. Komu nový zákon skutečně pomůže? Co potřebuje český trh s byty? A jak reálné jsou sliby politických stran?--Podcast Ptám se já. Rozhovory s lidmi, kteří mají vliv, odpovědnost, informace.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #ptamseja nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Celé PREMIUM VIDEO nájdeš tu

O Černé Hoře toho dnes našinci příliš nevědí, ale v 19. století byl cílem a vzorem skoro každého vlastenecky zapáleného Čecha. Jezdili se tam porozhlédnout, jak vypadá slovanský stát, a čerpali inspiraci pro české národní snahy. Na tyto své dějiny jsme dávno zapomněli. Dnes je Černá Hora nejmenší a národnostně nejrozmanitější slovanské země, která se od svého vzniku v roce 2006 drží prozápadní zahraniční politiky a rychle se začleňuje do euroatlantických struktur. Nová epizoda sourozeneckého podcastu Hej, Slované je proto pozvánkou do fascinujícího příběhu známé neznámé země, ostatně Jakub & Lukáš Novosadovi si tentokrát do studia pozvali historika, balkanistu a spisovatele Františka Šístka, jenž toho u o Černé Hoře ví u nás nejvíc.Ten hned v úvodu přibližuje ony zapomenuté historické vazby českých kulturních a intelektuálních elit 19. století na tehdy nezávislém černohorském knížectví. Tato země tou dobou sloužila jako jeden ze vzorů a ideálů státní samostatnosti a správných slovanských snah. Čeští umělci se zároveň výrazně propsali do místní kultury, což Černohorci dodnes zdůrazňují a rádi se tím chlubí. Tyto pozapomenuté vazby se ovšem odrazily v jedné z našich legendárních pohádek, která nenápadně odkazuje právě staré černohorské knížectví a v mnohém ho paroduje.Následuje přesun do novodobější historie, spojené především s osobností premiéra a prezidenta Mila Djukanoviće, který vydržel v nejvyšších politických funkcích přes třicet let – poprvé se premiérem stal ještě v osmdesátých letech, kdy mu nebylo ani třicet let. Jak se z komunisty, velkého spojence Slobodana Miloševiće a zastánce velké Jugoslávie stal prozápadní člověk, který od roku 1996 formuloval černohorskou potřebu evropské integrace a vstupu do NATO? Lze slovanský stát budovat nikoli národně, ale občansky? Jak je možné, že se to v národnostně nesmírně pestré Černé Hoře povedlo? Proč došlo k rozpadu federace se Srbskem a vyhlášení samostatné Černé Hory? Ostatně jsme-li hrdi na pokojný rozpad Československa, neměli bychom být stejně pyšní na stejně tak mírný rozchod Srbska a Černé Hory, kde se ani nebáli vyhlásit referendum o samostatnosti?Sourozenci s hostem probírají rovněž Djukanovićovu kontroverzní pověst, obvinění z korupčního jednání i příčiny posledních neúspěchů dlouhá léta zdánlivě nezničitelného politika. Rozený vypravěč František Šístek nakonec ještě detailně vylíčí současnou politickou situaci, sugestivně nastíní hlavní problémy, s nimiž se Černá Hora aktuálně potýká, a představí i vize a plány jejích nových politických lídrů, již koketují také s Ruskem, protože v Černé Hoře hraje významnou úlohu také pravoslavná církev. Je to kabaret, který stojí za poslech.Aneb konečně podcast, který vypráví příběhy, jaké jinde skutečně neuslyšíte.

Jak se daří Čechům za hranicemi? Reprezentují naši zemi v kultuře, sportu nebo vědě. Stejně tak i u nás pracuje řada špičkových sportovců, vědců a umělců, kteří si třeba naopak pro inspiraci do zahraničí vyjeli. Velkou podporou jim je Nadace PPF. Členka její správní rady Jana Tomas Sedláčková byla hostem našeho Press klubu. Poslechněte si celý rozhovor.

V tomto dílu se pokoušíme odpovědět na neodpověditelné – jaký je konečný cíl americké hospodářské politiky? Minulou středu vystoupil americký prezident v Růžové zahradě Bílého domu a ohlásil celní válku většině světa. Nazval to Dnem osvobození. Nebude to ale spíš Den zkázy světového obchodu? Bude se na to jednou vzpomínat jako na legendární výstřel z křižníku Aurora, který předznamenal bolševickou revoluci v Rusku? Prezident tvrdí, že chce zpět přilákat průmyslové firmy. Problém je, že Spojené státy jsou příliš bohaté, aby levně vyráběly. Podle statistik (worlddata.info) je průměrný plat v USA 6700 dolarů, zatímco v sousedním Mexiku jen 990 dolarů a v Číně 1100 dolarů. Jaká síla by přivedla zpět do USA s tak drahou cenou práce tradiční průmysl? Nebo je smyslem celní války snížit cla v řadě zemí a dostat se na jejich trh? A zase: s takovými náklady na cenu práce se bude Američanům jen těžko vyvážet. Ostatně už dnes vyváží téměř jen služby. Anebo je záměrem změnit systém mezinárodních vztahů, stáhnout se z řady míst světa, včetně Evropy, a snížit své náklady na angažovanost ve světě? Zároveň jsme svědky jiného trendu – rostoucí nepřátelství v mezinárodních vztazích, hlavně mezi USA a Čínou, vede k omezování obchodu. Cesta z toho rozhodně není v maximální soběstačnosti, protože jiným slovem pro soběstačnost v čemkoli je zvyšování cen a všeobecné chudnutí. Vítězem v těchto hrách mohou být jen firmy s dominantním postavením na trhu. V Česku například kasta zemědělských agrobaronů. Jasné je jedno – svět po desetiletích otevřenosti se opět začíná uzavírat, a to se všemi důsledky pro politický život v těchto zemích.

Žádná evropská země to nemá v otřásajícím se světě teď snadné, ale Slovensko jako by si vybíralo zvláštní dávku pohrom, neštěstí a tvrdých ran. Cla vyhlášená americkým prezidentem Donaldem Trumpem zasáhnou slovenskou ekonomiku krutěji než jiné země, každým dnem přibývají další ohniska nákazy slintavkou a kulhavkou, Slovenskou přímo sousedí s válkou, kterou vede na Ukrajině Rusko, naši východní sousedi mají aktuálně nejvyšší inflaci v celé eurozóně. Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Americký prezident Donald Trump ohlásil balík cel, který děsí nejen ekonomy a země, na které mají dopadnout, ale také americké firmy, investory i domácnosti. Evropská unie chystá odvetná opatření, chce ale dál s americkým prezidentem jednat. „Evropa potřebuje ukázat, že má sílu. Pokud bychom jí teď nevyužili, je možné, že by to Evropu poškodilo,“ upozorňuje v pořadu Řečí peněz prorektor Vysoké školy ekonomické v Praze Pavel Hnát.

„Posmívali se nám, stáli jsme na slepé koleji, ale teď je naše politika v centru dění,“ pronesl po letošní druhé inauguraci Donalda Trumpa americkým prezidentem maďarský premiér Viktor Orbán. Ten je u moci bez přerušení již patnáct let, vládne s ústavní většinou, z tohoto pohledu je jedním z nejúspěšnějších evropských politiků současnosti, který přitom svou zemi neustále posouvá a mění – rozvíjí totiž svou vizi patriotů a takzvané iliberální demokracie. O tom, co to je, o tom, proč jsou historicky silné maďarsko-polské vztahy, o štědré rodinné politice Viktora Orbána, ale i o tom, že nehledě na ni Maďarů ubývá, o tom, zda je ve hře velké Maďarsko, nebo je to jenom užitečná pomůcka na sbírání politických bodů a o mnohém dalším hovoří v dalším díle svého sourozeneckého podcastu Hej, Slované Lukáš & Jakub Novosadovi s hungaristou a filologem Jiřím Januškou.Ten podotýká, že „je v zájmu každého státu studovat současné Maďarsko. Jelikož to, co tam Viktor Orbán provedl, se stalo vzorem nebo učebnicí pro spoustu dalších politiků široce pojaté střední Evropy.“ Vždyť kupříkladu srbský prezident Aleksandar Vučić na nedávné návštěvě Budapešti označil maďarského premiéra za svého velkého učitele. Jiří Januška vysvětluje, že Orbán je výsostný intelektuál a politik, který svou práci skutečně promýšlí a dle svých vlastních vyjádření se jí nesmírně baví. Je to prý také rétor, jehož projevům se kvalitativně nevyrovná nic z české scény. Přitom platí paradox: toto vše si u nás uvědomuje a může to chápat jenom několik lidí, protože ačkoli o Maďarsku rád kdekdo ve veřejném prostoru mluví a otírá se o něj, dělá to obvykle se znalostí věci přes překlad. A v něm se ledasco ztratí.S hostem proto probíráme, jak se Orbán k moci dostal, jak ji upevňuje (mimo jiné díky – alespoň zpočátku – úspěšné štědré rodinné politice, díky níž maďarští občané skutečně pocítili, že se jim žije lépe). Januška vysvětluje pozadí historicky silného a u nás neznámého polsko-maďarského vztahu i to, jak fatálně do něj vstoupila a poškodila ho ruská invaze na Ukrajinu. Také na ni se řeč stočí a na to, proč Viktor Orbán zaujímá k válce za hranicemi své země takový postoj, jaký zaujímá.Zrovna tak dojde na maďarské vztahy s Ruskem, ale připomeneme si i slavný projev předešlého maďarského premiéra Ference Gyurcsánye, v němž tvrdil, že vláda občanům jenom „lhala, lhala a lhala“.A co že má Maďarsko společného se Slovany? Inu, žije s nimi po tisíc let v těsném sousedství. Ostatně maďarština je také proto již od praslovanštiny jazykově nejvíce ovlivněna přejímkami právě ze slovanských jazyků. Aneb konečně podcast, který střední a východní Evropu probírá v souvislostech.

V novej epizóde podcastu Auto Bild sa zameriavame na najčastejšie chybné návyky vodičov, ktorými sa stávajú postrachom nielen pre svoje vozidlo, ale aj pre ostatných účastníkov cestnej premávky. Nevyužívanie pripájacích pruhov či nesprávny štýl pri jazde z kopca sú iba jednými z nich.

Dezinformace se staly součástí kulturní války, a debaty o nich jsou tudíž nelítostné i bezvýchodné. Zdá se, že lze zaujmout jen dvě předem jasně definovaná stanoviska. Buď jeden nebezpečí dezinformací prý popírá, a pak je rovnou ohrožením pro demokracii; anebo tomu pojmu přitakává, myslí si tedy, že je dobré proti nim bojovat, a v tom případě je také nebezpečím pro demokracii, protože by pak nejraději cenzuroval druhé. Do překřikování vstoupil ústavní soud, který se ve stanovisku k případu Ladislava Vrabela postavil za právo říkat nesmysly i věci třeba nebezpečné či zraňující. V nálezu dokonce čteme, že právě takové výroky si budou ochranu častěji žádat, protože spíše mohou čelit tlaku na omezování. Autorka podcastu se zaměřuje na nález, ale sleduje i širší debatu. Poukazuje na to, že sám pojem dezinformace vznikl v kontextu druhé světové války a něco z válečnictví v sobě možná dosud nese. Ostatně když se dnes řekne „dezinformace“, často se hned přejde k „boji proti dezinformacím“. Ale neměli by – alespoň filozofové – začít ne u boje, ale u dezinformacích? Ne že by nebylo možné je definovat. To je líná námitka – definovat je lze stejně dobře nebo špatně jako každý abstraktní pojem. Jiná otázka je, jestli rozumíme správně jejich příčinám. Příliš často vycházíme z toho, že lidé dezinformace jednoduše přijímají, a přitom ignorujeme ty psychologické výzkumy, které ukazují, že tak jednoduchá lidská psychologie, natož myšlení není. Lidé disponují tím, co někteří vědci nazývají „epistemickou bdělostí“. Když se bavíme o dezinformacích, najednou podceňujeme, jak obtížené je kohokoli o čemkoli přesvědčit. Proč uvažujeme o dezinformacích z takto jednostranného hlediska? KapitolyI. Ochrana i pro „zraňující, znepokojující nebo šokující“ výroky [úvod až 10:35]II. Od dezinformace šířené státem k doporučení pít savo [10:35 až 26:55]III. Co všechno mění infodemie? [26:55 až 36:50]IV. Logika dezinformačního boje: Nestojí na chybě? [36:50 až konec]

V sobotu 15. března proběhlo v Bělehradě zřejmě největší protestní shromáždění v historii Srbska. O protestu v živém přenosu informovala největší světová média, věděl o něm doslova každý. Ostatně podle odhadů se v srbské metropoli sešel milion lidí. I proto se očekávalo, že demonstrace vyústí v otevřený střet s ozbrojenými složkami a podporovateli vládnoucího režimu. K tomu ale nedošlo, stalo se něco jiného. Patnáctiminutové pietní ticho za oběti tragédie pádu střechy hlavního nádraží v Novém Sadu, k němuž došlo loni 1. listopadu, narušila podivná tlaková vlna, patrně výstřel z nějaké v Srbsku zakázané zbraně. Spekuluje se o zvukovém dělu, v následujících dnech by mělo proběhnout nezávislé zahraniční vyšetřování. Jak a proč k tomu došlo? Jak se situace vyvíjí dál? O tom v další epizodě svého sourozeneckého podcastu Hej, Slované hovoří bratři Jakub & Lukáš Novosadovi.Úvod epizody vysvětluje příčiny občanské nespokojenosti v Srbsku, která pod vedením dobře organizovaného studentského hnutí v uplynulých měsících přerostla v největší protesty v historii země. Jakub popisuje tento v Evropě nevídaný fenomén, přibližuje cíle a motivace demonstrantů i neschopnost vládnoucího režimu adekvátně reagovat. Následně se sourozenci zabývají průběhem přelomového protestního shromáždění z 15. března a rozebírají spekulace o užití sonické zbraně na pokojné a tiše stojící demonstranty. Záběry z Ulice Kralja Milana, kde se protestující občané zničehonic panicky rozestoupili, obletěly svět. Vysvětlení onoho okamžiku provázejí různé, mnohdy až konspirační teorie. Jak jej vysvětlují srbští politici? Jakub detailně přibližuje údajný plán, jehož cílem mělo být vyvolat krveprolití a umožnit vládě vyhlásit nouzový stav, i způsob, jak se tomu studentům podařilo zabránit.V druhé části se bratři probírají zahraniční reakce i aktuální vývoj v srbské společnosti, která se stále výrazněji v protestech angažuje jako celek, dokonce vznikají paralelních občanské lokální samosprávy. Mezi lidmi také sílí vztek na členy a politiky dominantní Srbské pokrokové strany, neodmyslitelně spojené s prezidentem Aleksandarem Vučićem. Může stávající atmosféra vyústit v občanskou válku? Jak se k situaci staví policie? A kam zmizeli odpůrci protestů, kteří více než týden stanovali u srbského prezidentského paláce? Mají demonstranti podporu v okolních zemích, respektive daří se studentskému hnutí rozšiřovat i za hranice Srbska? A čím prezident Vučić vytočil Makedonce, že organizují své vlastní demonstrace?Aneb konečně podcast, který vysvětluje slovanské věci tak zblízka, jako nikdo jiný v Česku.

Rychlejší vyhoštění nelegálních migrantů či zpřísnění kontrol pobytu žadatelů o azyl. To má přinést novela zákona ministerstva vnitra, která částečně implementuje evropský migrační pakt. Předlohu ale kritizuje opozice i neziskové organizace. „Je v rozporu s českým i mezinárodním právem,“ vadí Andree Krchové, ředitelce Konsorcia nevládních organizací pracujících s uprchlíky. „Chceme zamezit nelegální migraci,“ namítá pro Český rozhlas Plus poslanec Petr Letocha (STAN).

Rychlejší vyhoštění nelegálních migrantů či zpřísnění kontrol pobytu žadatelů o azyl. To má přinést novela zákona ministerstva vnitra, která částečně implementuje evropský migrační pakt. Předlohu ale kritizuje opozice i neziskové organizace. „Je v rozporu s českým i mezinárodním právem,“ vadí Andree Krchové, ředitelce Konsorcia nevládních organizací pracujících s uprchlíky. „Chceme zamezit nelegální migraci,“ namítá pro Český rozhlas Plus poslanec Petr Letocha (STAN).Všechny díly podcastu Pro a proti můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Bydleli jsme tenkrát v Kaplici, v místech kde se říká Na Bělidle, pár metrů od řeky Malše. Ta se tenkrát celkem ráda rozvodňovala. Ostatně stejně jako dnes.Všechny díly podcastu Rozhlasový sloupek můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

V tejto epizóde sa rozprávam so psychologičkou Mgr. Kristýnou Janešíkovou o verbálnych útokoch, ich dopadoch na psychiku a o tom, ako sa voči nim môžeme brániť. Ako reagovať, keď sa staneme terčom urážok? Kedy je lepšie situáciu ignorovať a kedy naopak zasiahnuť? A kde hľadať pomoc, ak už slová zanechali hlboké jazvy? To všetko sa dozviete v dnešnej epizóde.

Takmer polovica živnostníkov na Slovensku nemala podnikateľský účet. Nová transakčná daň však urýchľuje ich rozhodovanie Podľa prieskumu agentúry Focus pre mBank malo začiatkom roka podnikateľský účet len 46 percent živnostníkov. Viac ako polovica si ho plánuje zriadiť až koncom marca, pričom 22 percent si chcelo účet otvoriť do konca februára a 12 percent tak plánovalo urobiť už v januári. „Očakávali sme, že mnohí budú túto povinnosť odkladať, keďže ide o prirodzenú vlastnosť – riešiť veci na poslednú chvíľu," uviedol v rozhovore generálny riaditeľ mBank Slovensko Roman Fink. Podnikateľský účet mKonto Biznis prináša živnostníkom viaceré výhody – jasnejšiu evidenciu finančných tokov, oddelenie firemných a osobných financií a jednoduchšiu správu transakcií. Je určený pre podnikajúce fyzické osoby bez ohľadu na odbor ich podnikania. Roman Fink zdôrazňuje, že v mBank je podnikateľský účet mKonto Biznis vedený navždy zadarmo a klienti môžu využívať aj ďalšie výhody, ako sú bezplatné platby vrátane medzinárodných SEPA platieb a výbery z bankomatov nad 70 eur po celom svete. Nová transakčná daň bude podľa neho znamenať pre podnikateľov zvýšené náklady v desiatkach eur mesačne, avšak mBank sa snaží ich dosahy minimalizovať. „Za podnikateľov túto daň odvedieme a zároveň do konca roka kompenzujeme jej časť, všetko teda za klientov vybavíme my, nemusia sa o nič starať, " vysvetľuje R. Fink. Digitalizácia zohráva kľúčovú úlohu pri znižovaní administratívnej záťaže. „Podnikateľský účet si klienti môžu založiť online, telefonicky alebo na pobočke, pričom im stačí občiansky preukaz. Ostatné údaje si banka overí sama," dodáva generálny riaditeľ. mBank sa snaží podnikateľom uľahčiť orientáciu aj prostredníctvom online poradenskej platformy Podnikateľov poradca. Tá ponúka viac ako sto článkov na témy ako právo, dane, účtovníctvo či digitalizácia. Banky očakávajú, že v dôsledku legislatívnych zmien a transakčnej dane vzrastie záujem o podnikateľské účty v týchto dňoch. „Veríme, že živnostníci ocenia jednoduché riešenia a nebudú čakať do poslednej chvíle," dodáva R. Fink. Viac podrobností sa dozviete vo videorozhovore: https://www.trend.sk/ekonomika/podnikatelsky-ucet-bude-aprila-povinny-zivnostnici-ho-mozu-mat-zdarma?itm_brand=trend&itm_template=listing&itm_modul=articles-rubric-list&itm_position=1

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 68 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR⁠„Do žádné nové polohy se neposouvám, jsem to pořád já,“ odmítá premiér, předseda ODS a lídr koalice Spolu Petr Fiala, že by se před volbami stylizoval do jiné role. Stejně jako všichni má i on několik stránek, které přirozeně ukazuje. Nepopírá, že se pořád učí, co a kdy je srozumitelné, a že už se mu to párkrát nepovedlo. Třeba když na sociálních sítích zveřejnil fotku, na které sedí na židli uprostřed probíhajících malířských prací v obleku a v rukou drží Kafkův životopis, nebo video s Nutellou. Takových „úletů“ měl ale během své politické kariéry jen pár, i proto jsou podle něj tolik vidět. V marketingu zkrátka není nejlepší. Ostatně marketéři ho asi uškrtí za to, když otevřeně říká, že skutečnost, jestli budeme žít v demokracii a svobodě, nezáleží na něm, ale na lidech. Volba je na nich, on bude v příštích měsících dělat všechno proto, aby je přesvědčil. Věří přitom, že pořád může vyhrát. Že něco nejde nebo není šance, slyšel v životě už mnohokrát. Uvědomuje si, že svět se docela dramaticky proměňuje, a to vyvolává nejistoty. I jeho to zneklidňuje, ale neoslabuje. S čistým svědomím může prohlásit, že většinu slibů jeho vláda splnila. Je přesvědčený, že zemi má co dát i do budoucna a že cesta, kterou jde, je pro ni správná. Kromě toho by České republice prospěla i osobní a politická kontinuita ve vedení, kterou za uplynulých 30 let neměla. Možnost změnit to považuje za docela dobrou nabídku. S Petrem Fialou jsme ale mluvili i o tom, proč už se zdráhá označovat za konzervativce, jak navýšit výdaje na obranu na 3 % HDP, o revizi Green Dealu, sporu ministryně Jany Černochové a generála Řehky, budoucnosti USA a EU nebo podpoře rodiny.

Ani v současnosti neznáme odpovědi na řadu otázek, které souvisejí s Prognostickým ústavem. Speciální ekonomické vědecké pracoviště prý vzniklo na pokyn nejvyššího představitele Sovětského svazu a bývalého šéfa obávané KGB Jurije Andropova. Zachoval se nám o něm jen jeden svazek StB – a ten se týkal špiona Karla Köchera. Ostatní materiály byly samotnými estébáky zničeny.

Ani v současnosti neznáme odpovědi na řadu otázek, které souvisejí s Prognostickým ústavem. Speciální ekonomické vědecké pracoviště prý vzniklo na pokyn nejvyššího představitele Sovětského svazu a bývalého šéfa obávané KGB Jurije Andropova. Zachoval se nám o něm jen jeden svazek StB – a ten se týkal špiona Karla Köchera. Ostatní materiály byly samotnými estébáky zničeny.Všechny díly podcastu Jak to bylo doopravdy můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 59 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR⁠Byl jsem na pokraji vyhoření, přiznává investigativní novinář Jiří Hynek po 20 letech strávených v médiích, mimo jiné ve dvou největších tuzemských televizích – na Nově a ČT. Odmítá přitom, že by za jeho odchodem z Kavčích hor bylo něco jiného než zdravotní problémy. Je přesvědčený, že na tom, aby ve veřejnoprávní televizi skončil, měl někdo eminentní zájem a chtěl ho prostřednictvím tzv. kauzy IKEM zdiskreditovat. Ostatně nebylo to poprvé, kdy se o to někdo pokusil. Nejhorší chvíle zažil krátce po svém příchodu do Prahy, kdy žil v permanentní nejistotě a psychickém tlaku asi čtvrtroku. Zpětně přiznává, že to bylo horší než čelit fyzickému napadení. I když působí jako otrlý člověk, nervózní je při každé konfrontaci, což je ale podle něj asi dobře. Kdyby nebyl, znamenalo by to, že je buď na drogách, nebo blázen. Za vůbec nejtěžší natáčení své dosavadní kariéry považuje to s Radovanem Krejčířem den před jeho zatčením v Jihoafrické republice. Reálně mu hrozilo, že se nedostane živý do jeho vily, nebo z ní. Jak předpůlnoční setkání probíhalo a co mu uprchlý podnikatel nabídl, kdy mu volal Andrej Babiš, proč se právě Česko stalo útočištěm „velkých Putinovců“, co by ho přimělo k emigraci nebo jak se během let proměnila novinařina a co dál? I o tom jsme s Jiřím Hynkem mluvili.

Nervydrásající boj o titul se ve zbytku sezony už očekávat nedá, o to více se vyplatí zaměřit na pozice na hraně top šestky. Pohárové příčky sebevědomě atakuje Jablonec, skvělou jarní formu navíc chytila Sigma. Mají oba týmy účast v horní skupině jasnou? „Upřímně si myslím, že Olomouc ještě Jablonec přeskočí. Mají zajímavý los,” říká redaktor Bartoloměj Černík v novém dílu pořadu ZOOM. Jeho kolega Michal Kvasnica už nepočítá s tím, že se vysněným příčkám přiblíží Liberec. „Ostatní kluby jsou v budování kádru dál,” podotýká. Co se dozvíte v premiové části na http://liganaruby.cz? Co říká šancím na umístění v top šestce Opta? V čem je tuto sezony boj o poháry jiný? Bude pro Slovan neúčast ve skupině o titul neúspěch? Co nefunguje v Dukle a proč je rozestavení 4-4-2 pasé? Jak bude vypadat na jaře slávistické béčko? Co je zač jeho nový brankář Alex Božev?

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 56 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR⁠Osm let sledoval režisér a dokumentarista Filip Remunda život zapřisáhlého ruského patriota Vitalije, vystudovaného fyzika a rekordman v extrémním otužování, který v Novosibirsku pracuje jako zedník a žije za hranicí chudoby. Zaujal ho nejen jeho názorový progres na putinovské Rusko a upřímnost, s jakou dokáže být ke své zemi a jejímu prezidentovi kritický, ale i frustrace, ze které to všechno pramení. Jakkoli daleko extrémnější, ne nepodobná té, kterou pociťují mnozí Češi. A to je podle Remundy tím, co by nás mělo zajímat a na co zaměřit. Právě takoví lidé totiž snáze sedají na lep nejrůznějším populistům, kteří ve skutečnosti vedou politiku proti jejich vlastním zájmům a v konečném důsledku proti zájmům celé demokratické společnosti. Dekády trvající ruské propagandě přitom často podléhají i kriticky smýšlející jedinci. Ostatně celá třetí říše vznikla s pomocí inteligentních lidí, kteří dokážou vymýšlet ďábelské mechanismy, jak eliminovat celé skupiny obyvatel, takže vzdělání mnohdy nepomáhá. Na to, aby se nenechal ovlivnit demagogickými zkratkami, si ostatně musí dávat velký pozor i Remunda. Dokud zuří válka a na Ukrajince padají bomby, diskuze o vnitroukrajinských otázkách podle něj není na místě. Až vyhrají, pak bude možné diskutovat o tom, jaké pomníky mají stát v jejich městech. Ze všeho nejlepší by ale bylo, kdyby o tom rozhodovali sami a nestavěli jim je tam exportovaní Rusové. Opravdu věří ve vítězství Ukrajiny? Co je základním kamenem ruské propagandy? Jak se natáčí v zemi, ve které jedou na plné obrátky represivní složky s pěti miliony dobře placených členů? Jak je v politice důležitý brand, který z nich to pravděpodobně nepřežije, nebo na co všechno se dá udělat reklama? I o tom jsme s Filipem Remundou mluvili. A pokud vás zajímá, co je s Vitalijem dnes, zajděte si na provokativní a podnětný snímek Štěstí a dobro všem, který na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava získal hned dvě hlavní ceny. V kinech bude k vidění od 27. února.

Bude Česku po letošních sněmovních volbách opět vládnout hnutí ANO? Jeho suverénní vítězství dlouhodobě předpovídají různé volební modely. Přesto by nás podle sociologa Martina Buchtíka mohlo čekat překvapení. Jak si politické strany a hnutí testují, co na voliče funguje? Kdo z politických subjektů Čechům nejlépe vidí do hlavy? A podle čeho se budou lidé nakonec rozhovat? I to rozebírala Marie Bastlová se sociologem a šéfem výzkumné agentury STEM Martinem Buchtíkem v prvním díle speciálu Ptám se já - Rok voleb, ve kterém spolu budou pravidelně až do volebního víkendu glosovat nejzásadnější témata a momenty letošního klání o křesla v Poslanecké sněmovně. „Když uděláme výzkum v lednu, tak neříkáme, jak v říjnu nebo na konci září dopadnou volby, ale jaká je teď nálada,“ vysvětluje sociolog, proč se agentury s průzkumy v očích lidí mnohdy „seknou“. „A čím dál tím víc lidí se rozhoduje na poslední chvíli, v posledních čtrnácti dnech. Miluju lidi, kteří patří do nějaké škatulky. Ale lidi jsou neklidní a pořád z nich vyskakují ven,“ směje se. Opravdu na poslední chvíli se podle Buchtíka rozhodují zejména určité voličské skupiny. „Typicky kampaň SPD má smysl dělat spíš později než dřív, protože to jsou lidé, kteří se ne tak moc zajímají o politiku. A vy potřebujete přitáhnout jejich pozornost na poslední chvíli.“ Roli podle sociologa hraje i to, že kampaně jsou dnes mnohem více cílené. „Lidé pravděpodobně nevidí spoty všech parlamentních nebo i neparlamentních stran. Vidí jenom něco, co jim vyhodnotí algoritmus.“Jak detailně jednotlivé strany a hnutí znají svoje voliče, se v Česku stále hodně liší, samozřejmě i podle velikosti politických subjektů. Jednoznačně vede v současnosti opoziční hnutí ANO Andreje Babiše. „Zatímco menší strany si udělají jeden malý výzkum na začátku, hnutí ANO má na naše poměry superprecizní analytický tým. A není to tak, že by ANO bylo kouzelné a nedostižné, ale ostatní to prostě dlouhou dobu vůbec neměli.“ „ANO může oslovovat svoje voliče například na svých stránkách, v kampani Lepší Česko. Zjevně ví, jak se to chová oproti obecné populaci, jsou tam specifičtější lidé, ale oni s tím umí pracovat. A výhoda je, že to mají za málo peněz a strašně rychle. Je vidět, že slogany nebo to, co říkají, dokážou přizpůsobovat v podstatě ze dne na den,“ říká Buchtík, podle kterého ANO v podstatě „najelo na kontinuální testing“. „V minulosti často strategii nebo kampaň vedl zasloužilý člen strany. Anebo přišla nějaká firma, která běžně dělá plínky a mobily, a vrhla se do politiky na kontrakt. Teprve Andrej Babiš přišel s funkcionalitou neustálé kampaně.“Lidé ví, koho volit nebudouNaopak na straně voličů je novým trendem posledních let, že mnoho lidí spíše ví, koho volit nebude, případně proti komu volí. „Viděli jsme to třeba v prvním kole prezidentské volby. Nebo v minulých sněmovních volbách, kdy část lidí volila proti Andreji Babišovi a na poslední chvíli se hlasy přelily, přestože to vypadalo vyrovnaně. Protože lidé šli volit primárně hlavního vyzyvatele.“Čekají nás i během letošních voleb do Poslanecké sněmovny nějaká velká překvapení? „Předvolební modely jsou vždy nastavené tak, aby reflektovaly chování, které známe. Ale když se lidé začnou chovat jinak, tak to ten model nedokáže reflektovat. Třeba náš model před evropskými volbami pravděpodobně o něco podhodnotil Přísahu s Motoristy,“ přiznává Buchtík. Důvodem podle něj bylo, že Motoristé dokázali zmobilizovat hodně lidí, kteří k volbám v minulých letech nechodili vůbec.„Vždycky se něco stane. Za první tři roky se stane třetina věcí, potom se ve volebním roce stane druhá třetina a v posledních třech týdnech před volbami se stane třetí třetina. Podle mě se stane to, že někdo vytáhne nějakou kauzu nebo oživí nějakou kauzu těsně před volbami. Protože teorie veřejného mínění říká, že pokud chceš něco ovlivnit, tak potřebuješ aspoň tři týdny,“ říká sociolog Martin Buchtík. A připomíná fotografii hajlujícího Filipa Turka, která se na veřejnosti objevila těsně před volbami do Europarlamentu. „To už bylo pozdě. Bylo to asi pět dní před volbami, a to už zase do nestačí protéct mezi lidi, kteří nesledují politiku na každodenní úrovni.“„Něco se stane, vidíme ty pokusy ve všech možných volbách. Myslím si, že se zrodí nějaká nová politická osobnost,“ uzavírá Buchtík. Na co se Martin Buchtík a Marie Bastlová v letošní kampani těší nejvíc? Proč má Marie Bastlová syndrom fotbalové komentátorky? A přijme jejich pozvání do studia Miloš Zeman? --V bonusovém projektu podcastu Ptám se já - Rok voleb moderátorka Marie Bastlová a sociolog Martin Buchtík glosují zásadní trendy a témata letošních sněmovních voleb. Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #ptamseja nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Tomio Okamura čelí podezření ze spáchání trestného činu podněcovaní nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod. Pozornost policie si vysloužil kontroverzní kampaní SPD před krajskými a senátními volbami.

Americký prezident Donald Trump o víkendu oznámil zavedení vysokých cel na kanadské a mexické zboží, zvýšil cla na dovoz z Číny a chystá se na Evropskou unii. Od podnikatelů, ekonomů a novinářů za to ve Spojených státech dostal pěknou „sodu“. Mnozí doufají, že se celá situace časem nějak urovná. Ostatně, cla na mexické a kanadské zboží Trump v pondělí odložil.

Je asi nejznámějším – a nejhlasitějším – akcionářem společnosti ČEZ. Ostatně sázkou právě na ni vydělal finanční skupině J&T před lety miliardy korun. Jenže Michal Šnobr je mnohem víc než jen aktivistický investor. Je mimořádně úspěšným podnikatelem, hoteliérem, realitním magnátem… A také sběratelem známek nebo stavebnic LEGO. A právě o všech jeho investičních a byznysových projektech, které zůstávají tak trochu ve stínu ČEZu, jsme si povídali v nejnovější epizodě podcastu Money Maker. A Michal Šnobr v ní mimo jiné popsal, proč už jej nákupy a prodeje akcií nebaví tolik jako dřív. „Jeden z důvodů, proč jsem se zcela přirozeně už dlouhou dobu z toho stahuju, je, že jsem tomu přestal rozumět. Bitcoin, Google, Tesla – já tam tu hodnotu nevidím,“ říká. Poslechněte si celý podcast! Čtěte nás i na webu CC.cz, kde pro vás každý den pokrýváme témata, která hýbou Českem a světem. 00:00:00 Začínáme! 00:01:24 Sběratelství jako investiční strategie 00:05:15 Lego jako bitcoin 00:11:58 Podnikatelská a investiční cesta Michala Šnobra 00:14:17 Kuponová privatizace, Česko-kalifornská investiční společnost 00:16:44 Založení makléřské společnosti AKRO Capital 00:23:55 Spolupráce s J&T 00:29:33 Budování rezortů Amenity 00:37:00 „Investovat do nového hotelu je ekonomický nesmysl“ 00:43:57 Pronájem chalup a další plány na rozšíření Amenity 00:49:50 Udržení klíčových zaměstnanců v hotelnictví 00:56:30 Tržby a obsazenost Amenity 1:05:00 Investice do půdy a pozemků 1:17:55 Setkávání „staré party“ z J&T 1:20:00 Proč se Michal Šnobr stahuje z akciových trhů 1:24:45 Rodinný trust, předávání majetku dětem 1:28:02 Pohled na energetiku a budoucnost ČEZu

Viac ako pol milióna. To nie je stav na bankovom účte, ale počet jeho fanúšikov na sociálnych sieťach. Peter Altof otvorene hovorí o tom, komu pomáha a čo má s tým spoločné jeho sestra či kamaráti. Vypočujte si podcast Impact Talks, v ktorom prinášame inšpiratívne príbehy filantropov a filantropiek a búrame tabu spojené so slovom filantropia. Ako 18-ročný sám seba položartom označoval za sexsymbol a filantropa. Dnes má Peter Altof o desať rokov viac a stále rovnakú prezývku Explo. Medzitým mu pribudli státisíce followerov, podnikanie, práca v rádiu aj pred televíznymi kamerami. Aj skúsenosti s pomáhaním. Keď youtuberi rozdávajú neznámym ľuďom na ulici obrovské sumy, Explo to považuje viac za šou. Za videami MrBeasta, najpopulárnejšieho človeka na Youtube s 347 miliónmi sledovateľov, vidia kritici len biznis zameraný na získanie pozornosti a ďalších fanúšikov. No podľa Petra Altofa je tam aj iný rozmer: „Pokiaľ spraví video, kde rozdá milión a zarobí na tom dva, a potom príde ďalšie video, zase rozdá milión a zase zarobí milión a pol, tak som s tým v pohode. Je to super, lebo veľa ľudí zarobí milión a nechá si milión.” V podcaste sa dozviete: • kde Peter Altof silvestroval ako dobrovoľník; • ako pomáha ľuďom bez domova; • komu posiela peniaze na školné;• kto má najväčší vplyv na jeho rozhodovanie;• ako sa dostal k podpore zdravotných klaunov s červenými nosmi;• či pomáha radšej vlastnými rukami alebo storkou na Instagrame. Kto je Peter Altof? Peter Altof známy ako Expl0ited, skrátene Explo, je slovenský influencer, youtuber, vloger a moderátor. V roku 2013 začal komentovaním hier a pridávaním fotiek jedla či spolužiakov na Instagram. S takmer miliónom odberateľov je dnes druhým najúspešnejším autorom videí na slovenskej Youtube scéne. V televízii moderuje detský vzdelávací program Superveda, kde humorným a hravým spôsobom odpovedá na vedecké otázky. Vydal zbierku poézie Nie som básnik. Impact Talks V podcaste Impact Talks vám predstavujeme osobnosti z biznisu, kultúry a športu, ktoré búrajú zaužívané predstavy o filantropii. Srdciarov, ktorí pomáhajú intuitívne, aj tých, ktorí sa snažia o čo najväčší spoločenský dopad. Lebo filantropia je pestrá a zďaleka nie je iba o rozdávaní peňazí. Impact Talks vám prináša Nadácia Pontis, ktorá sa dlhodobo venuje rozvíjaniu filantropie, sociálnych inovácií a zodpovedného podnikania. Podcast vzniká v spolupráci s portálom Aktuality.sk a moderuje ho Milan Junior Zimnýkoval.

Míra chudoby v Česku není taková jako v některých zemích Evropské unie. Ostatně na fakt, že se lidem v Česku po letech vysoké inflace opět daří dobře, poukazují i prezident Petr Pavel a premiér Petr Fiala (ODS). Ekonom Robin Maialeh ovšem tvrdí, že by politici mohli dělat víc. „Dochází k rekordnímu propadu kupní síly mezd,“ varuje. Hlavní poradce České bankovní asociace Miroslav Zámečník si naopak všímá, že v Česku je méně chudých než třeba ve Francii a Německu.Všechny díly podcastu Pro a proti můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Dne 6. ledna roku 1977 bylo zveřejněno Prohlášení Charty 77 a jak uvádí historik Michal Stehlík: „Doposud nebyla v Československu podobná aktivita a nebezpečná byla jak pro signatáře, tak se také v ohrožení cítil režim.“ Ostatně hned následující den přijal Ústřední výbor Komunistické strany Československa (ÚV KSČ) usnesení, na které navazovaly úkoly pro představitele justice a prokuratury. (Repríza pořadu.)

Nejenom oslavy Silvestra, ale možná i nějaké novoroční setkání nebo slavnostní oběd s rodinou bude vyžadovat dobré chování u stolu. Jak bychom se měli chovat u tabule, abychom nikomu nekazili zážitek?

Nejenom oslavy Silvestra, ale možná i nějaké novoroční setkání nebo slavnostní oběd s rodinou bude vyžadovat dobré chování u stolu. Jak bychom se měli chovat u tabule, abychom nikomu nekazili zážitek?

Budúci rok nás čakajú vyššie dane a 5-percentná inflácia, čiže vyššie ceny. Dá sa efekt zvyšujúcich sa cien vykompenzovať tým, že budeme nakupovať rozumnejšie? Odpoveď je jednoznačne áno. Prinášame vám univerzálne, ale aj celkom špecifické rady, ako na to, od niekoľkých expertov a pre rôzne príjmové skupiny.S niektorými vernostnými kartami v supermarketoch ušetríte aj pätinu cenu, iné sú len marketing. Univerzálna rada je tráviť v obchode čo najmenej času – prísť so zoznamom, kúpiť iba to, čo potrebujem a odísť. Ak sa budete chodiť vo voľnom čase prechádzať do nákupných centier, bude to veľmi drahý koníček. Obchody sú totiž nadizajnované tak, aby vás motivovali kúpiť čo najviac a čo najdrahšie. To isté pritom platí pre e-shopy. Viete napríklad, ako v obchode nájsť lacnejšiu alternatívu? Ako sa dajú nakúpiť potraviny lacnejšie a zároveň zdravšie, nám poradí lekár a expert na výživu. Ostatné rady v dnešnom podcaste sú od ekonómov. Nahrával Peter Hanák.

Jezuité byli po dlouhá léta pomyslným terčem nejrůznějších kritik i nenávistných komentářů. Strefoval se do nich muž břitkého pera Karel Havlíček Borovský, stejně jako další účastníci veřejného života od 18. století až do současnosti. Ostatně slyší-li člověk jméno Koniáš, jistě se mu vybaví „zločinné“ pálení knih na hranici. (Repríza, v premiéře jste pořad mohli slyšet v říjnu 2023.)

Súdruh Disident. Vážny príbeh života bojovníka s neľudským režimom v nevážnom šate komiksu? Dva paradoxy najnovšieho vydavateľského počinu, za ktorým stojí spisovateľ Michal Hvorecký. Spojenie výrazov súdruh a disident je akoby logickým rozporom, známym „contradictio in adjecto“. V živote toho, koho označuje, však akoby nachádzal zrkadlenie. Milan Šimečka starší. Československý filozof, literárny kritiky, spisovateľ… a disident. Paradoxne pôvodne komunista z presvedčenia – a teda súdruh, ktorého neľudský režim a jeho prekuknutie vypľuli až do polohy disidenta.A ak ho vtedy nemali v láske komunisti a vtedajšia moc, dnes ho nemá v láske rovno v jeho potomkoch moc súčasná, vo svojom premiérovi formovaná vtedajšími komunistami. Čím je aktuálny príbeh muža, ktorý zomrel len pár mesiacov po Nežnej? Téma pre Michala Hvoreckého. „Veľmi dobre vystihol podstatu mocenského oportunizmu. Keď ľudia, ktorí na to nemajú - vzdelanostne, ani charakterovo - sa chopia príležitosti, hrabnú po moci a potom šikanujú ostatných“, hovorí Hvorecký. Je komiks, na ktorý sme v našich končinách zvyknutý skôr na ľahší žáner, formátom pre vážne témy? „Komiks už dávno nie je len nejaký pokleslý, ľahký žáner. Dospel a v uplynulých desaťročiach sa komiksy píšu aj na veľmi vážne témy ako migrácia, minulosť... Z nemčiny som napríklad prekladal komiks o jednom boxerovi z koncentračného tábora“, reaguje Hvorecký. Milana Šimečku považuje za jednu z najvýznamnejších osobností našich dejín a preto ponúka komiksovú podobu jeho života, aby bol „pre mladých i dospelých“. Intelektuál, pôvodne presvedčený komunista, neskôr vytriezvel z toho, čoho bol schopný režim. Augustová okupácia spojeneckých vojsk pod vedením sovietov ho priviedla k slzám. Za jej kritiku ho vylúčili zo strany. Nakoniec skončil ako bagrista. „Všímal si kolegov robotníkov, rovnako stroje, seba, ako jeho telo reaguje na drinu“, rozpráva Hvorecký. Vernosťou svojmu presvedčeniu sa podľa neho stala „živá výčitka“. „Všímal si, ako jeho bývalí priatelia zrazu prechádzajú na inú stranu chodníka, keď ho stretnú. Ako sa mu boja pozrieť do očí pretože vidia, že oni pokračujú ďalej vo svojich kariérach v akademickom prostredí alebo v strane, zatiaľ čo on je zrazu v montérkach, robotník“, vysvetľuje. Postupne našiel svoje nové prostredie, v ktorom sa cítil dobre. Bol ním disent. „Komiks sme dokončili v roku, keď sa meno Šimečka znova stalo toxickým. Skoro ako v časoch normalizácie, keď bol Milan Šimečka terčom normalizačného režimu. V jeho knihách ako Obnovenie poriadku som videl popis toho, čo prežívame teraz. Aj dnes nám vládna moc sľubuje akúsi vládu tvrdej ruky a nastolenie poriadku. A tvrdia, že máme iba poslúchať a oni to všetko za nás zariadia. Milan Šimečka podľa mňa veľmi dobre vystihol povahu mocenského oportunizmu a toho, keď ľudia, ktorí na to nemajú ani vzdelanostne, ani charakterovo, sa chopia príležitosti, hrabnú po moci a potom šikanujú ostatných.“ Nahrával Jaroslav Barborák.

Rok sa s rokom stretáva a tak je znovu čas na naše knižné tipy. Obaja čítame radi a veľa, tak bolo z čoho vyberať. Treba čítať sebarozvojovú literatúru? Aká kniha o vesmíre stojí naozaj za to? A ktorými knihami nazriete do hlbín mysle či geoinžinierstva? O tom všetkom diskutujú Jozef a Samuel. Ostatné knižné tipy nájdete na našej stránke https://vedator.space/category/kniznica/ Máme novú knihu – Rozhovory o vesmíre https://www.martinus.sk/2901887-rozhovory-o-vesmire/kniha Podcastové hrnčeky a ponožky nájdete na stránke https://vedator.space/vedastore/ Vedátora môžete podporiť cez stránku Patreon https://www.patreon.com/Vedator_sk   Všetko ostatné nájdete tu https://linktr.ee/vedatorsk Vedátorský newsletter http://eepurl.com/gIm1y5

Odkaz na celý díl tady Stát chce skrze RRTV regulovat podcasty a influencery. V době, kdy hodlá zvýšit televizní a rozhlasové poplatky, které si neumí obhájit. Netušíme kdo přišel s návrhem zavedení registrace a absolutně nechápeme, co by z toho mohli mít politici. Ke všemu to začínají řešit se zpožděním 14 let. Velká část influencerů navíc současnou vládu před volbami podporovala. Proti je spektrum osobností od Xavera Veselého po Petrose z Kecy a politika. Proč nepřijde premiér, nerozpustí RRTV a nezačne znovu? V přímém přenosu ale sledujeme systém „Řídit stát jako akademický senát.” Debaty, jednání ale exekutiva žádná. A pokud to nebylo jasné, u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání se registrovat nebudeme.

Na Slovensku startuje nový mediální projekt. Populární moderátor Michal Kovačič si zakládá online televizi, a to půl roku poté, co byl vyhozen z TV Markíza za to, že v živém vysílání varoval před orbanizací slovenských médií.„Sedmnáctého listopadu večer budeme mít debatu s Václavem Moravcem a s Milanem Kňažkem. Symbolicky jsme si zvolili výročí Sametové revoluce,“ popisuje Kovačič start zpravodajského online projektu 360tka v podcastu Mediální cirkus.Kovačič na svůj projektu vybíral peníze v crouwdfoundingové kampani, která se stala hitem. Během pár dní totiž vybral zhruba 600 tisíc euro.„Na Slovensku v podstatě nemáme funkční televizní investigativu. Ve veřejnoprávní televizi něco bylo, ale nebylo to zdaleka na takové úrovni, jako si myslím, že by si Slovensko zasloužilo. Takže chceme dělat investigativu, kriticky přistoupit k politice, protože ta stále víc mizí z běžného večerního zpravodajství. A také se chceme věnovat kauzám v naší zemi, protože těch je tolik, že se v nich lidé absolutně ztrácejí. A televize umožňuje, aby se v nich lidé zorientovali jednoduchým způsobem,“ vyjmenovává Kovačič své plány.Veřejnoprávní média se na Slovensku zásadně proměnila v létě. Vláda i přes protesty veřejnosti totiž prosadila v parlamentu nový zákon, který zrušil dnes už bývalou veřejnoprávní stanici Rozhlas a Televize Slovenska (RTVS) a nahradil je institucí s názvem Slovenská televize a rozhlas (STVR). Důvodem bylo to, že původní instituce nebyla podle vládních politiků dost objektivní. Změna umožnila personální obměnu vedení, většinu při rozhodování o novém vedení instituce přitom nově mají zástupci přímo nominovaní ministerstvem kultury.„Slovensku chybí veřejnoprávní televize už teď. A obávám se, že bude chybět stále víc. Budu rád, když se nám podaří co nejvíc z toho nahradit. Je velmi důležité, co máte v Česku, tedy Českou televizi a Český rozhlas. A myslím si, že čeští novináři i veřejnost se příliš málo obávají a starají o budoucnost vašich veřejnoprávních médií,“ říká v Mediálním cirkusu Kovačič a pokračuje:„Ještě u vás nejsou ani volby, po kterých mohou přijít silné tlaky a navzdory tomu se zdá, že už teď jsou ve vašich veřejnoprávních médiích jisté otřesy, kvůli kterým to pak veřejnoprávní televize nemusí ustát. Je důležité, aby se lidé uvnitř televize sjednotili, aby si uvědomili, jakou má vaše veřejnoprávní televize hodnotu a že o ní můžete velmi rychle přijít. Čeští diváci si to totiž neumí představit. Nezažili jste to, co my, kdy za Mečiara byla veřejnoprávní televize opravdu služkou vlády. To samozřejmě nepřijde ze dne na den, ale může se to postupně vyvinout, když si občané nedají pozor,“ varuje Kovačič.Bojovali jsme měsíce, nikdo to ale nevědělKovačič moderoval na Slovensku nejpopulárnější politickou televizní debatu Na tělo, obdobu českých Otázek Václava Moravce. Na obrazovce TV Markíza, která patří české skupině PPF, ale skončil v červnu poté, co v posledním vysílání své debaty v živém vysílání popsal tlaky vedení Markízy na zpravodajství a varoval před orbanizací slovenských médií.„Vůbec toho nelituju. Ono to bylo totiž vyvrcholením toho, kdy jsme měsíce a měsíce bojovali interně, nikdo o tom ale nevěděl. My jsme roky, já jsem tam byl 16 let, budovali zpravodajství a Markízu, která byla do velké míry náhradou za veřejnoprávní televizi. Naše zpravodajství bylo nejsledovanější, nejcitovanější a nejvýznamnější a nám šlo o to, abychym tohle zachovali,“ popisuje Kovačič, za kterého se také postavila velká část dalších novinářů Markízy. Redakce si nakonec na vedení televize vyjednala písemný příslib, že vedení nebude zasahovat do zpravodajství. I tak je ale situace ve vlivné soukromé televizi opět napjatá: „Teď je pod tlakem můj kolega Viktor Vincze, který je moderátor zpravodajství, moderátor Let's dance (slovenská obdoba Star Dance), který je novým předsedou odborů. Nevíme, co se tam stane. Například mu hrozili tím, že vůči němu můžou zakročit. Kvůli tomu, že jsme měli Live Stream na Instagramu o amerických volbách. To je úplná banalita, která se běžně dělá. Jenže oni poslali bulváru odpověď, že je to porušení zákoníku práce. Dopředu mu o tom přitom nic neřekli a nezakazovali mu to. Takže se tam dějí velmi zvláštní věci,“ upozorňuje Kovačič.Pro Fica jsem záchodový pavoukSlovenští novináři ze seriózních médií jsou dlouhodobě pod velkým tlakem. Premiér Robert Fico novináře opakovaně kritizuje, naposledy je nazval třeba krvelačnými bastardy. Kromě změn slovenské veřejnoprávní televize a rozhlasu prosazuje i další opatření, která by na novináře a jejich práci mohla výrazně dopadnout. Ostatně mimo jiné média a jejich tlak viní z toho, že vyvolávají nálady, které na Slovensku vyvrcholily v květnu atentátem právě na Fica.„Jsem na takové útoky zvyklý. Před deseti či dvanácti lety mě Fico nazval záchodovým pavoukem, takže to pro mě není nic nového. Snažíme se si od toho držet odstup, když to ale přesáhne nějakou míru, je třeba se tomu bránit. Když začaly zásahy ve vysílání TV Markíza, tak se začalo razit i to, že se na tyhle útoky vlastně nemá reagovat. Televize tak přestala své novináře bránit, nezastala se jich. A to je pak mnohem těžší dělat svoji práci, když za vámi nestojí vedení,“ popisuje složitou slovenskou mediální realitu Kovačič.Fico zakázal hned po svém nástupu části médií vstup na Úřad vlády, velká část vládních politiků pak prioritně komunikuje s alternativními médii.„Když v něčem žijete roky, tak se s tím naučíte žít. Je ale podstatné, aby to nepřesahovalo ty červené čáry, které ale mám pocit, že se stále posouvají. Uvidíme, jakým způsobem se bude chovat třeba Slovenská informační služba, jaké různé tlaky budou vyvíjené. Já už jsem zažil například za té předcházející vlády Roberta Fica, že jsem byl lustrovaný a policista, který mě lustroval, sestavoval třeba i pavouka celé mé rodiny, a to bylo opravdu nepříjemné. Pak mi řekl, že to bylo na příkaz tehdejšího policejního prezidenta Tibora Gašpara a ten samý Tibor Gašpar je dnes místopředseda parlamentu za SMER a jeho syn je dnes šéfem Slovenské informační služby. Takže uvidíme, co se všechno bude dít, uvidíme, jakým směrem se vláda vydá. A jsem velmi rád, že je to pod velkým drobnohledem Evropské unie a například Věra Jourová jako eurokomisařka se o to velmi zajímá a sleduje to pozorně.“Vyhrocená atmosféra na Slovensku vedla před pár dny mimo jiné i k útoku na investigativní reporérku Markízy Kristínu Kövešovou v osadě Farárska v Trnavě. Novinářka skončila po surovém útoku v nemocnici se zlomeným nosem, otřesem mozku a naraženou páteří.„Je to nechutné. Speciálně vůči ženám. Atmosféra se zhoršuje. Jsem zvědavý, kam to povede a jako z toho ven. A myslím si, že bychom měli dělat všechno pro to, abychom to zastavili,“ popisuje Kovačič. S útoky veřejnosti má ostatně zkušenosti i jeho žena, novinářka Zuzana Kovačič Hanzelová, která se kvůli nim zhruba před rokem stáhla z veřejného postoru.Možná i proto na závěr rozhovoru pro Mediální cirkus jako vzkaz po česká média i veřejnost Kovačič říká: „Velmi vám držím palce, aby jste tu kvalitu, kterou tady máte, udrželi. Bylo by dobré, kdyby si občané, nejen novináři, uvědomili, že opravdu některá velká média, která tu máte, vůbec nejsou samozřejmost a že padají jako hrušky v mnoha zemích a že je třeba na to myslet dřív, než bude pozdě.“Jak je na Slovensku těžké startovat nový mediální projekt? O čem svědčí obrovská podpora nového projektu Michala Kovačiče? A může se tlak na slovenská média ještě stupňovat? --Mediální cirkusPodcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními...

Životním krédem „prezidenta zakladatele“, jak se TGM říkalo, bylo hledání pravdy. Ostatně – sám se ve svém životě několikrát při hledání pravdy „proti proudu“ postavil. Poslechněte si reprízu pořadu.

Předseda vlády by měl vědět, kde ho bota tlačí. Jinak to může budit zdání, že stávající model vládnutí je jen jako, na způsob autopilota, což zcela jistě nevěstí nic dobrého, napsal v návaznosti na výsledky krajských a senátních voleb spoluzakladatel ODS Petr Havlík. Proč se nedaří ODS výrazněji oživit? „Strany negenerují nové osobnosti, které by konkurovaly těm stávajícím,“ zamýšlí se pro Český rozhlas Plus.