Podcasts about lucie v

„Když myslíš jako ta figura, tak tě to promění. Mám pocit, že to zřejmě proměňuje i fyziognomii a všechno možné, co s tím souvisí. Ale důležité je myšlení persony, kterou má člověk hrát,“ myslí si Jan Vlasák. Kdo ho naučil hereckému sebevědomí? Jaké knihy nejraději načítá? A proč nikdy netoužil po kariéře v Hollywoodu? Poslechněte si rozhovor.

„Ano, když vím, že na Vltavě mám před sebou 4 km rovné vody, tak vestu na sobě nemám. Ale když něco sjíždíme, jez nebo šlajsnu, tak si vestu prostě obleču. Myslím, že to je rozumné, není to žádná ostuda,“ nabádá mistryně světa v raftingu, učitelka a průvodkyně Anna Kašparová. Jaké zvláštnosti se k raftu pojí a kdy je bezpečné se nalodit? Kam vyrazit za přírodními koryty řek do zahraničí? A proč není radno sjíždět vodu o samotě?

Připomenout prevenci, která je pro boj proti rakovině zásadní, vyrazí dobrovolníci Ligy proti rakovině se žlutými kvítky zítra znovu do ulic. Časný záchyt nádoru výrazně zvyšuje šance na vyléčení. „Spousta věcí, které nebyly před pár lety možné, už jsou. Z onkologického onemocnění, byť pokročilého, se stává chronické onemocnění,“ popisuje Michaela Fridrichová, předsedkyně Ligy proti rakovině. Nakolik zvládají Češi podchytit včas onemocnění tlustého střeva a konečníku?

„Byl to nádherný vztah nejen pracovní, ale i lidský, protože Eva byla voda, já jsem byl oheň. Mám pocit, že kdyby festival dělaly dva ohně nebo dvě vody, tak ani jedno by nebylo dobré,“ řekl Janu Pokornému v roce 2022 herec a dlouholetý ředitel MFF Karlovy Vary Jiří Bartoška. Proč se s Evou Zaoralovou rozhodli zachránit karlovarský festival? Co pro něj znamenala inscenace Jakub a jeho pán? A proč hrál radši golf než tenis? Poslechněte si vzpomínkový sestřih rozhovorů.

Už přes čtvrt století vaří legenda mezi šéfkuchaři Michal Göth, ač sám se tomu označení brání. Když před 10 lety odcházel z Brna do Čeladné, prohlásil, že povýší brynzu nad ricottu. „Vždycky, když jsem se chtěl najíst v Beskydech, cpali mi ricottu a suroviny, které vozí velkoobchody. Nikdo nepracoval s místním zbožím. Byla to pro mě výzva. Dneska na spoustě jídelních lístků vidíte hlavně regionální věci a podporu farmářů, takže myslím, že se něco podařilo,“ usmívá se.

V novém dílu podcastu hovoří Šárka Homfray a Lucie Václavková o tom, jak nám kontakty pomáhají na naší profesní cestě, ale také o tom, na co si dát při navazování známostí pozor a čeho se vyvarovat. S tématem nového dílu podcastu máme zkušenosti dost rozmanité. Zatímco Lucie na podkladě kontaktů nacházela už své první brigády, Šárka hodně dlouho prostě odpovídala na inzeráty. Obě ale už řadu let pěstujeme velmi vybranou síť kontaktů, díky které nám přicházejí projekty či zakázky, nebo nám pomáhá nacházet expertky do našeho podcastu. I takto se tvoří sociální kapitál, jak ho popsal sociolog Pierre Bourdieu. Kromě toho, jak se tvoří a jak je užitečný, upozorňuje ale i na tendenci nechávat si sociální kapitál pro sebe nebo nejbližší okolí – a to skutečně není náš přístup. Chcete nás nejen slyšet, ale také mít ve své knihovně? Kupte si knihu Pay Gap: Kratší konec provazu, kde najdete to nejlepší z našeho podcastu – rozhovory, data, příběhy, právní i kariérní okénka, spoustu tipů a inspirace. Řešíme témata jako slaďování, flexibilia, druhá směna, diskriminace nebo prekérní práce. Chcete nás i vidět? Sledujte nás na sociálních sítích (Lucii hlavně na LinkedIn, Šárku hlavně na Instagramu), případně můžete odebírat Lucky Kariérní newsletter, protože letos budeme skoro všude! A pokud nejsme blízko vás, můžete si nás pozvat. Představení Kuchyňské porno, o které je řeč v této epizodě, můžete podpořit tady. Stále nás zajímají vaše názory a zkušenosti, ale i dotazy, nejen k tématu dnešní epizody, ale obecně z pracovního života. Dejte nám vědět na sociálních sítích nebo na e-mailu paygap@denikalarm.cz. Podcast vzniká s podporou zastoupení Friedrich-Ebert-Stiftung v České republice.

Držitelka ocenění za audioknihu roku se dabingu věnuje už jen zřídka, její hlas ovšem provází české verze filmů s Amandou Seyfried, Anne Hathaway nebo Kate Winslet. V rozhovoru vzpomíná i na dabování Titanicu. „Myslím, že můj výkon byl takový jalový. Ale asi se to zalíbilo, díky tomu mě dávali ji dabovat dál a mohla jsem s ní stárnout, přes Mildred Pierce nebo Předčítače,“ jmenuje některé ze svých rolí Jitka Ježková, staniční hlas Radiožurnálu. Jak se připravuje na načítání?

Golfisté mění hole za flinty, nastiňuje lesník, jak se myslivost stává rozšířeným koníčkem. Strážců lesa s povolením zabíjet je v Česku na 100 tisíc, polovina z nich organizovaná v mysliveckých jednotách. „Tito lidé se po chvilce výkonu práva myslivosti úplně změnili a vnímají přírodu jinak. Začínají se starat, začínají vnímat, jestli jsou počty zvěře správně,“ přibližuje lesník Miloš Pochobradský. Jak se dívá na odnášení dříví z lesa a pytlačení? Jak se myslivost proměnila?

Vše začalo v roce 2002, kdy Jan Tomek dostal k narozeninám model parního strojku. Postupně se stal majitelem strojů, které se mu již svou velikostí nevejdou na zahradu. „Je mi potěšením, že jste se přijeli podívat a na chvíli se ponořit do 19. století, kdy parní stroje hýbaly světem,“ vítá hosty nadšený sběratel. „Dovolím si poprosit, kdyby nějaký posluchač o parním stroji věděl, rád ho získám, restauruju a bude těšit všechny, kteří se přijdou podívat,“ vyzývá Jan Tomek.

Zlomovým okamžikem v životě polárního průzkumníka Václava Pištory bylo uštknutí zmijí. Dal si závazek, že jeho pobyt na světě bude společensky prospěšný a upnul se k heslu To live, not exist. „Okamžitě jsem si to převedl na to, že bych měl pomáhat. Pomáhat lidem, dětem ve školách, povzbudit je v začátcích života, ukázat možnosti, jak se může život odvíjet dál,“ líčí cestovatel, co jej ponouklo sdílet s dětmi zkušenosti různých komunit světa. Co jim říká o mizejícím životě?

Ačkoli na Voskovce a Wericha, kteří z Československa vycestovali v roce 1939, ve Spojených státech nikdo nečekal, postupem času se uchytili krátkými rozhlasovými pořady. Nakolik zkreslený byl jejich americký pohled na válečnou Evropu? „Byla válka a bylo strašně těžké rozhodnout, co je a co není správné,“ přemítá nad zaoceánským ostřelováním Vlasty Buriana badatel Filip Šír. Co v archivech o působení divadelního dua V+W v Americe vypátral? A proč pro ně byl návrat obtížný?

Ptačí zpěv po ránu podle jedné z teorií vyjadřuje radost z přežití nebezpečí noci. Pro druhy, jejichž životním prostorem se stala města, se mění zdroje nebezpečí i čas a způsob, jakým o sobě dávají vědět. „Ten samý druh ptáka, který žije ve městě, může třeba zpívat výš, aby lépe pronikl nízkofrekvenčním šumem, který je ve městě všudypřítomný,“ popisuje Zdeněk Vermouzek, ředitel České společnosti ornitologické. Jak ošetřit skleněné plochy, aby pro ptactvo nebyly nebezpečné?

„Mají hodně společných prvků. Často to bývá pocit viny, pocity selhání i nedostatek energie,“ říká o rodičích tzv. skleněných dětí rodinná koučka a zakladatelka organizace Srdcem Robinson Tereza Robinson. Proč a jak vznikl její projekt Skleněné děti? Čím pomáhá lidem, kteří přišli o svoje dítě? A jak mluvit o bolesti, tichu a naději tak, aby to ostatní chtěli poslouchat?

„Děti, které se učí venku a chodí tam často, vnímají, že to je jejich místo, kde se cítí dobře, a v budoucnu ho chtějí mnohem spíš chránit,“ říká pedagožka a lektorka Justina Danišová, která stojí za iniciativou Učíme venku. Jak přínosná je pro děti výuka mimo školní lavice? Co je to Měsíc školních zahrad? A jak překonat rodičovské úzkosti a strach o děti? Poslechněte si rozhovor.

Dobrý den Radiožurnálu byl 24hodinový živě vysílaný charitativní maraton na podporu mladých lidí, kteří mají start do života trochu složitější než jiní. Vysílání jsme věnovali problémům generace Z a své síly na jevišti pražského divadla Jatka 78 spojily desítky muzikantů, neziskových organizací a dalších hostů. Moderátoři Daniel Stach a Lucie Výborná zpovídali třeba studentku královéhradeckého gymnázia a stážistku Akademie věd, laureátku ceny Jana Opletala Soňu Kleinerovou.Všechny díly podcastu Seriál Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Nejseš moje máma. Tak se jmenuje nový dokument o adoptivním rodičovství, který bude mít zítra, 8. dubna televizní premiéru. „Potkali jsme se v uzavřeném kruhu asi deseti rodičovských párů a vyprávěla jsem jim, čeho bych se chtěla zhostit, to znamená točit dokument o síle mateřského pouta k přijatým dětem,“ popisuje okolnosti vzniku filmu jeho autorka Markéta Oddfish Nešlehová. „Plakali jsme, když jsme si povídali. Plakali jsme, protože ta láska občas bolela, ale byla krásná.“

Lucie Výborná prozradila svůj obrovský měsíční plat, hlásá údajný titulek novinového článku na internetu, který se zobrazuje na facebookové zdi. Jenže když si budete chtít přečíst šťavnaté drby z osobního života moderátorky Radiožurnálu, ve skutečnosti naletíte podvodníkům.

Mnoho let je herec a moderátor Aleš Háma součástí zábavních pořadů, a to televizních i rozhlasových. Jeho zatím poslední televizní rolí byla postava Karla Kadlece v seriálu Limity, kde se mimo jiné objevil poprvé bez vlasů. Jak to prožíval? „Opravdu nelpím na tom, jak vypadám, ale byl to pro mě šok. Ráno v koupelně jsem sebou trošku cukl, když jsem se viděl v zrcadle,“ usmívá se.

Jiskřivé obrázky Tesly ve své laboratoři, na druhé straně Edisonovo očerňování střídavého proudu popravami zvířat provázely vrcholící závod o dominanci nad elektřinou na konci 19. století. „Veškeré podnikání Edisona bylo postaveno na stejnosměrném proudu. Měl v tom obrovské peníze. Stavěly se menší stejnosměrné elektrárny a celé to přeměnit by znamenalo obrovské finanční prostředky,“ provází profesorka Marcela Efmertová životem Nikoly Tesly. Kdo byl jeho obdobou v Čechách?

Řemeslu se učila na Novém Zélandu, pro Francii ale jako by byla předurčená. Řeznice Monika Remeš pod vedením Františka Kšány soutěžila v Paříži na World Butchers Challenge. „Za dvě a půl hodiny jsme měli za úkol maso zbourat, nachystat a připravit z toho pult pro zákazníka, aby to bylo co nejbarevnější. Když se na to zákazník podívá, aby se mu sbíhaly sliny,“ přibližuje Monika Remeš průběh řeznické soutěže. Čím se česká kultura přípravy masa odlišuje od zahraničí?

„Osobně si myslím, že umělá inteligence není na prvním místě ve frontě nebezpečných věcí na zničení lidstva. Jsou mnohem nebezpečnější věci – vylepšování lidí genetickými prostředky, uniklá biologická mutace něčeho… V biologii jsou systémy, které jsou samoreprodukující, a to zatím umělá inteligence není,“ říká kybernetik a odborník na strojové vnímání z ČVUT Jiří Matas. Co všechno dovedou technologie vyčíst z našich tváří? A co je to Velká matka? Poslechněte si rozhovor.

Jiří Jaroš působí na Fakultě informačních technologií na VUT v Brně. Svoje přednášky pojímá jako divadelní představení – každou přednášku si poctivě staví jako příběh s úvodem, zápletkou, rozuzlením i ponaučením. Spolu s týmem z univerzity College London vyvinuli 3D skener pro léčbu cévních onemocnění. Před necelým týdnem získal Cenu Wernera von Siemense pro nejlepšího pedagoga za rok 2024.

Štěpán Vymětal je psycholog na ministerstvu vnitra, jeho oborem je psychologie krizí, katastrof a traumatu. „Tato aplikovaná část psychologie se systematicky v Česku rozvíjí od povodní v roce 2002. Spolupracujeme i v rámci Evropy, máme stálý výbor pro psychologii krizí, katastrof a traumatu. A nedávno jsme se zamýšleli, že by se mělo ještě přidat slovo odolnost. O tu nám jde,“ přibližuje. Jak jako rodič zvládnout komplikované období dospívání dítěte?

Závod dvouleté Madlenky s časem mobilizoval po Česku tisíce lidí, kteří se hlásí k dárcovství kostní dřeně. Zatímco se před odběrnými místy tvoří fronty, ze kterých by mohl vhodný dárce vzejít, šanci na život Madlence dává ještě alternativní léčba. „Když nemůžu teď zrovna pomoci Madlence, tak pomůžu jiným lidem, kteří na to čekají,“ říká její otec Lukáš Přibyl, který vlnu zájmu vyvolal. Kolik dalších potřebných na transplantaci kostní dřeně podle vedoucí registru čeká?

Období osobní nejistoty se pokusil překlenout putováním po Tenerife. Po návratu zjišťuje, jak těžké je si čistou hlavu v rušném velkoměstě udržet. „Hodně jsem revidoval své minulé vztahy, svůj vztah k sobě, k práci. Musím říct, že když jsem odtamtud odjížděl, měl jsem docela jasnou představu o tom, co chci. Vrátil jsem se sem a za týden jsem byl zpátky tam, kde jsem byl,“ popisuje otevřeně herec Denis Šafařík. Co jej přimělo řešit stres, se kterým se ve svém povolání potýká?

„Když píšu partituru, už ji mám tak v hlavě, že k tomu nepotřebuji hudební nástroj. Proto odjíždím do nějakého pustého kaňonu, na Gran Canarii nebo do pouště na jihu Fuerteventury, kde je úplný klid,“ říká skladatel Vladimír Franz o svém tvůrčím procesu. Jak se brání rutině? Co jeho skladby říkají o stavu světa? A jak vzpomíná na své pedagogické působení na učilišti? Poslechněte si rozhovor.

V tom týdnu projel Lukáš snad všechny kraje Česka. Navštívil dokonalou jídelnu ve Vysokém Mýtě, ale také dvě místa, které na Gastromapu nedá. Prostě to nebylo nic, co by překračovalo regionální stín. Popíše i dojmy od Lucie Výborné, respektive z Výborná show, kam se mnou vzal legendární Gábu z Brna a Patrika z beskydských Bobrot.

Hana Sahulová Součková si vyzkoušela několik povolání, ale zjistila, že navzdory náročné práci je nejšťastnější na rodinné farmě. Naučila se nejen pěstovat různé druhy zeleniny, ale také navazovat obchodní vztahy. „Ze začátku jsem měla proutěný košík a sklízela jsem od každého něco. Byl to můj parťák v prvních obchodních jednáních,“ vypráví s úsměvem. „Teď když spolupracujeme s kuchaři hlavně z Prahy, tak si museli cestu ke mně najít oni,“ vypráví Hana Sahulová Součková.

„V životě jsem si neuměl představit, že budeme hrát takto dlouho, že budeme mít 12 desek,“ přiznává Michal Malátný, frontman skupiny Chinaski, která výročí 30 let na scéně oslaví mimo jiné koncertem se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. Které písně zazní? Jak probíhalo jejich aranžování do symfonické podoby? A hraje Jan Steinsdörfer raději jazz, nebo pop? Poslechněte si rozhovor.

Dilemata, která vznikají mezi péčí o sestru s poruchou autistického spektra a vlastními aspiracemi, zachycuje dokumentaristka pohledem osmnáctileté Johanky. Pro starostlivé, ale mnohdy upozaděné sourozence používá termín skleněné děti. „Je nutné říct, že skleněné děti si často ty tíhy, otázky a dilemata nechávají pro sebe a nesdílí je s okolím,“ pojmenovává Marie-Magdalena Kochová, režisérka filmu Ta Druhá, také svou vlastní zkušenost. Čím je výsledný dokument univerzální?

Nebýt divadla, mohl král českých komiků chytat za fotbalovou Spartu, kvůli které posouval i začátek představení. Jako brankář by ovšem Vlasta Burian nebyl v záři reflektorů. „Když byl na fotbale už jako divák a vrátil se do divadla, všichni poznali, jestli Sparta prohrála, nebo vyhrála. Protože pokud vyhrála, tak se hrálo třeba o hodinu déle,“ líčí jeho náladovost historik Dalibor Vácha, autor knihy Vlasta. Co Buriana vedlo mezi prvorepublikovou smetánku a k následnému pádu?

„Je důležité si uvědomit, že u těchto nomádských společenství, která jsou založena na přesunu z místa na místo, jsou ženy opravdu součástí společenství. Takže mají svoje obydlí, mají svůj vůz, ve kterém jedou, mají finance a řídí svoje území,“ popisuje sinoložka Helena Heroldová, autorka výstavy Čingischán, která je aktuálně k vidění v Historické budově Národního muzea. Jak velká byla Mongolská říše za Čingischána? A co ho předurčovalo k tomu být dobyvatelem?

Milan Koláček je reprezentantem České republiky v zaoceánském sólovém jachtingu. Je například vítězem francouzského sólového šampionátu roku 2012. Zoltán Demján, první Čechoslovák na Mount Everestu, řekl, že hory skutečně spatřil, až když na ně přestal lézt. Viděl Milan Koláček moře? „Viděl. Nejvíc mě uchvátilo, když jsme jeli severním Atlantikem, tam to člověk vnímá mnohem intenzivněji. Cítíte sílu moře, víte, že jste v tom hozený a musíte mít obrovskou pokoru,“ popisuje.

„Vezměte si, co se na nás valí dnes a denně z televize, z rozhlasu, kde je pořád válka na Ukrajině, předtím to bylo tři roky v kuse všechno o covidu,“ říká Soňa Petrášková, ředitelka Linky bezpečí. Ta už 30 let pomáhá dětem a mladistvým překonávat těžké životní situace. Kam se za dobu své existence posunula? A k čemu slouží její rodičovská linka? Poslechněte si rozhovor.

Zakládání remízků a tůní, které vysušené zemědělské lány protnou, pomůže udržovat potřebnou biodiverzitu. Jak dál zajistit vsakování vody v krajině? „Alfou omegou všeho, kromě těchto malých drobných opatření, kterých musí být desítky tisíc, bude přechod na tzv. regenerativní zemědělství, kdy oživíte půdu takovým způsobem, že příroda vám půdní strukturu obnoví sama,“ vysvětluje arborista Lubor Křížek, který hospodářům se zasakováním vody pomáhá. Na jaké problémy naráží?

„Dostali jsme facku jak zleva, tak zprava. Dostali jsme jednu facku z Ruska – takovou opravdu odpornou, válečnou. A druhou facku, verbální, teď dostáváme ze strany Ameriky. Jako by obě facky měly posloužit k tomu, abychom se probrali,“ zamýšlí se ekonom a nový ředitel Knihovny Václava Havla Tomáš Sedláček. Jak tuto instituci plánuje proměnit? A proč podle něj i ve světové politice dobro nutně vítězí nad zlem? Poslechněte si rozhovor.

„Věřím, že v Česku při produkci, která je hodně velká, dokážeme my, co píšeme o filmu, trochu prosít,“ usmívá se filmový kritik Pavel Sladký s tím, že žádné dobré a kvalitní filmy tak snad nezapadnou. „Některé ale najdou výrazně menšinové publikum,“ dodává. Jak je pro film důležitá kritika? A jak je na tom tuzemská kinematografie?

Celý příběh začíná v roce 2017 v obci Kladina, kde byla nalezena tři tisíce let stará bronzová nádoba. Kromě nádoby samotné se zachovala i její výplň. A právě k její analýze byl přizván chemik Lukáš Kučera. „Nemůžeme si představit, že tam byly zbytky jídla. Je tam zachovaná hlína, z ní můžeme získat chemické informace,“ přibližuje. „Je to hodně těžký proces, protože nevíte, co hledáte, nemáte vstupní informace, nevíte, co jedli, pili. Ze střípků se snažíte skládat obraz.“

Filip Remunda je režisér a producent dokumentu Štěstí a dobro všem, který natáčel v Rusku osm let. V oceňovaném dokumentu sleduje Remunda fyzika Vitalije, který pracuje jako zedník na Sibiři. Nerozumí si se svými rodiči, vědci z časů Sovětského svazu, v pohledu na konání a podobu Ruska. „Ve filmu má publikum možnost porozumět tomu, proč se lidé obrací k radikalismu,“ přibližuje Remunda. Co se dozvěděl o motivacích obyčejných lidí ke schvalování diktátorského režimu?

Pod asertivní slupkou mladé generace může sídlit křehkost. Sebepoškozováním se s psychickým přetlakem vyrovnávají spíš dívky než chlapci, kteří mívají tendence k obsedantnímu chování. „Můj základní cíl, když pracuji s mladými lidmi a s dětmi, je pomoct jim, aby si uvědomili, co je to, co jim dělá dobrý pocit ze sebe samotných,“ nastiňuje psycholog Daniel Krejcar z centra Nákel. Jak nepokazit chvíli, kdy se dítě s pocity svěří? A dá se sebepoškozování a přehlcení předcházet?

Zraněného francouzského pilota si na sklonku 2. světové války parta skautů ze Sudet předává jako Tichou poštu. Scénář nového filmu po Jiřím Stránském dokončila jeho dcera. Zachycuje snímek skutečné události? „On o sobě říkal, že není spisovatel, že je vypravěč, že převypráví příběhy, které slyšel ve vězení. A toto je jeden z nich,“ přibližuje Klára Formanová. Jakou stopu v ní zanechalo otcovo uvěznění v 50. letech? A proč je zfilmovaný příběh především o dětech?

„Vytváříme v podstatě filmy do brýlí pro virtuální realitu, a ty brýle spolu s filmy pak doručujeme do pečovatelských zařízení. Děláme pro ně pestrou paletu filmů, říkáme tomu virtuální zážitky,“ vysvětluje Marek Háša, který stojí za firmou Kaleido. Jak jeho profesní dráhu ovlivnila vlastní zkušenost s obsedantně-kompulzivní poruchou? V čem spočíval jeho první projekt, tzv. limonádovna? A jak probíhá kognitivní trénink ve virtuální realitě? Poslechněte si rozhovor.

„Když se imunita obrátí proti nám, máme tzv. autoimunitní onemocnění. Jsou to chronická zánětlivá onemocnění, kde hraje hlavní roli popletená imunita, která si nás splete s vetřelcem a začne reagovat,“ vysvětluje Jiřina Bartůňková, přednostka Ústavu imunologie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole. S jakou vizí před 30 lety ústav spoluzakládala? Které nemoci do jejího oboru spadají? A jak výrazná je v imunologii česká stopa?

„Sport bychom neměli dělat jen proto, abychom byli světovou hvězdou, ale abychom se naučili a vypěstovali si spoustu důležitých vlastností pro život, pro svoji profesi, pro výchovu dětí,“ říká legendární lyžařský trenér Aleš Suk, pod jehož rukama prošli olympionici z Pchjongčchangu, Michal Krčmář či Eva Samková. Jak děti v pohybu rozvíjet co nejlépe? „Pokud rodič nestojí za dítětem neschopným slézt z gauče a neřekne: koukej mazat na trénink – tak to je špatně,“ míní Suk.

S expedicí v Albánii objevil a zmapoval jeskyni Atmos s největším termálním jezerem na světě. Nad hladinou teplé sirnaté vody se klene jako kopule bez ozdob. „Jezírka, krápníky, nějaké sintrové kupy, brčka, jeskynní pery – to máme zafixováno jako hezkou jeskyni. To tady není,“ popisuje speleolog Marek Audy, jak se liší od jeho „rodného“ Moravského krasu. Jak obrovské jeskynní jezero Neuron vzniklo a čím může být nejen pro vědu zajímavé?

Nedávno dostal Cenu města Brna, ale přitom se v Brně nenarodil. Pravda ale je, že herec Zdeněk Junák s tímto městem spojil soukromý i herecký život. A nyní hraje v Městském divadle Brno ve hře Až na ten konec dobrý roli zahrádkáře. „Je to veselohra, ale tím, že končí smrtí, tak je to smutné,“ popisuje. Jak vzpomíná na natáčení Četnických humoresek?

Režisér a scenárista Jan Vejnar je podepsán pod oceňovaným filmem Přišla v noci, také je režisérem pokračování Metody Markovič. Na stanici Český rozhlas Dvojka bude mít 9. února premiéru jeho rozhlasový mysteriózní hororový thriller Šum, jehož tématem je umělá inteligence. Jak se z dobového vánočního hororu stala divadelní hra o umělé inteligenci?

„Náš cíl je odchovat mláďata, která mají vtištěn svůj druh. Když to nejde, tak aspoň něco podobného. Všechno je lepší, než aby bylo zvíře odchováno člověkem. Pouze jediný případ je obhajitelný, a to je následná inseminace,“ vysvětluje ornitolog a kurátor chovu ptáků v liberecké zoo. Jak probíhala záchrana nejohroženějšího orlího druhu na světě? A jak u dravců funguje náhradní rodičovství? Poslechněte si rozhovor.

Na Ukrajině se pohybuje mezi hrůzami, které trhají přeshraniční rodinné vazby i jeho vztah k sibiřskému etniku Tuvinců. „Nemůžu vyprávět všechno, protože – nedělejme si iluze – vojáci, kteří projdou boji, nejsou andělé a dějí se tam strašlivé věci,“ říká reportér Stanislav Krupař, který jezdí fotit k linii fronty. Co drží vojáky v zákopech naživu a proč válka podle něj působí svůdně? „Ve světě, ve kterém nenacházíme žádný smysl, válka přináší smysl každý den,“ míní fotograf.

„V Indii se nic neschovává. Je to opravdu syrový život tak, jak ho vidíme kolem sebe, ve vší kráse i bohužel ve vší bídě,“ popisuje indolog zemi miliardy lidí, kteří se rodí do kastovních rolí a kde se extrémní bohatství na ulicích míjí s velkou bídou. Jakou možnost mají Indové se z ustavené nerovnosti vymanit? A proč jako trauma tíží Indii potýkání se s přelidněním? „Především chudší populace severní Indie byla vystavena programu nucené sterilizace,“ vysvětluje Zdeněk Štipl.