Podcasts about jugosl

Před třiceti lety byla válka v zemích bývalé Jugoslávie stále ještě živou skutečností. Emeritní policejní rada Vladimír Dzuro patřil na podzim roku 1996 do skupiny vyšetřovatelů, která prováděla exhumace těl na pohřebišti po masakru na farmě Ovčara nedaleko chorvatského Vukovaru. O rok později se podílel na historicky prvním zatčení válečného zločince od konce druhé světové války.Všechny díly podcastu Dopolední host můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

O Major-General do exército português Carlos Branco que tem partilhado periodicamente na RFI as suas análises sobre os conflitos vigentes no Médio Oriente e entre Kiev e Moscovo, lançou no passado mês de Julho um livro especificamente dedicado às raízes da guerra na Ucrânia. Intitulado "Ucrânia, variações de uma guerra inacabada", este livro compila uma série de artigos que o Major-General publicou nestes últimos anos sobre a história recente da Ucrânia. Autor de cinco livros publicados sobre a Guerra Fria, o Afeganistão, ou ainda sobre o conflito na ex-Jugoslávia, o Major-General Carlos Branco analisa ao pormenor e desfaz o discurso oficial em torno do conflito na Ucrânia, baseando-se em fontes documentais e na sua experiência em diversas organizações internacionais, nomeadamente a Aliança Atlântica, no seio da qual ocupou o cargo de Director da Divisão de Cooperação e Segurança Regional, do Estado-Maior Militar Internacional da NATO, em Bruxelas. Em entrevista à RFI, o Major-General Carlos Branco começa por apresentar no que consiste a sua obra sobre a Ucrânia. RFI: Do que fala concretamente o seu livro? Major-General Carlos Branco: Este livro é a compilação de mais de 70 artigos que eu fui publicando sobre o tema da guerra na Ucrânia, com uma série de artigos anteriores ao início da guerra propriamente dita em 2022, artigos publicados a seguir a 2014. Porque, na prática, a guerra não começa em 2022, começa em 2014 e é fundamentalmente uma reflexão no seu conjunto, claro, de uma uma interpretação realista das relações internacionais aplicadas ao caso concreto da guerra na Ucrânia. Basicamente, é uma análise centrada no papel das grandes potências na cena internacional. Neste caso concreto, o papel dos Estados Unidos e da Rússia e, no fundo, apresentar este conflito fundamentalmente com duas vertentes: a vertente internacional que envolve a afirmação hegemónica dos Estados Unidos. É apenas um capítulo, a guerra na Ucrânia, como outros, o Irão, como agora mais recentemente estas iniciativas para a Gronelândia, o controlo da Venezuela, o controlo do Canal do Panamá, etc. Portanto, uma dinâmica de conflito entre grandes potências e, nesse caso, uma tentativa dos Estados Unidos chegarem às fronteiras da Rússia, algo que uma grande potência não autoriza, não autoriza a Rússia, como também não autorizam os Estados Unidos, como também não autoriza a China. E depois há a outra dinâmica, que é um conflito que é fundamentalmente interno na Ucrânia, entre os diferentes grupos ucranianos. Porque a Ucrânia não é um país uno, é um país multinacional, é um país com vários grupos étnicos. E o que nós estamos a assistir é a tentativa de um grupo prevalecer relativamente aos outros, impondo-lhes uma série de coisas que para eles são inaceitáveis. Podíamos começar pelo exemplo da língua. O grupo que nesta altura se encontra no poder na Ucrânia, tenta que a língua ucraniana seja a única língua falada na Ucrânia. Quando nós sabemos perfeitamente que por toda a Europa democrática existem vários países multilingues e isso não é de modo nenhum uma excepção. São vários os países em que isso acontece. Não se compreende porque é que isto também não acontece na Ucrânia, um país que tem vários grupos étnicos e linguísticos. Portanto, a estes dois confrontos, este segundo confronto acabou por ser um confronto Ucrânia-Rússia. Uma vez que a esmagadora maioria da população do leste da Ucrânia é a população russa. Quando a população russa começou a ser atacada no rescaldo de um golpe de Estado de 2014 que derrubou um governo, um Presidente da República democraticamente eleito e instrumentalizado, sem qualquer margem para dúvidas e com a imensa evidência, por parte dos Estados Unidos, essas populações naturalmente reagiram. E houve, portanto, depois, uma solidariedade russa entre Moscovo e os seus 'irmãos' russos, que se encontravam inseridos na Ucrânia. Portanto, o livro elabora muito à volta dessas duas dinâmicas. Como é que elas se interceptam, como é que elas se influem mutuamente e como é que, em última análise, uma acaba por servir de instrumento à materialização da outra. Concretamente, refiro-me ao projecto hegemónico norte-americano que procura impor à Rússia uma derrota estratégica. Uma derrota estratégica essa que terá seguramente várias matizes, mas que fundamentalmente passa por colocar um governo que lhe seja favorável no Kremlin. E, portanto, a partir daí, desenvolver todas as suas acções, nomeadamente no domínio económico, do controlo energético, etc, etc. Se isso acontecesse, seria um controlo mundial por parte dos Estados Unidos e isso não vai acontecer. O que é de salientar, é mais um erro de cálculo estratégico dos Estados Unidos que nos tem vindo a habituar. Tiveram erros de cálculo no Vietname, no Afeganistão, no Iraque, na Líbia. É mais um erro de cálculo estratégico no Irão, porque as coisas saíram quase que diametralmente opostas àquilo que eles queriam fazer. E é sempre a mesma tentativa de substituir um governo por outro que lhe seja favorável. E a partir daí, conseguem manobrar. Foi o que fizeram em Kiev. E portanto, Kiev, na prática, é peão deste grande xadrez entre as grandes potências. RFI: Precisamente, desfaz uma série de mitos em torno das raízes da guerra, aquilo que foi apresentado como uma revolução em 2014, também desfaz os mitos sobre o que acontece dentro da própria Ucrânia, também sobre o estado da oposição dentro da Rússia e também dos próprios interesses, não só dos Estados Unidos, como também da Europa. No meio deste conflito, como é que está a Europa no meio disto tudo? Major-General Carlos Branco: A Europa está num beco sem saída porque com estes dirigentes que estão no poder nesta altura, é difícil ver uma saída para este conflito. Inicialmente, a Europa acabou por aliar-se aos Estados Unidos e apoiar os Estados Unidos neste esforço contra a Rússia. Temos presente, por exemplo, a questão das sanções, etc. Mas a Europa, no meio disto tudo, foi extremamente prejudicada. Por exemplo, a questão energética. O modelo de desenvolvimento industrial europeu baseava-se muito na energia barata que era fornecida pela Rússia e isso acabou. E nós sabemos quem é que fez isso. Os Estados Unidos não permitiram que existisse essa relação entre a Europa, mas fundamentalmente, entre a Alemanha e a Rússia. Isso não é nada de agora, é uma coisa antiga. E a Europa, nesta altura, acaba por, em termos energéticos, consumir muito mais caro. O gás natural, vai comprá-lo aos Estados Unidos e não só, mas é muito mais caro e está a ter grandes dificuldades do ponto de vista do desenvolvimento económico e industrial, fundamentalmente porque não tem as matérias-primas que são indispensáveis para o novo paradigma económico, que passa fundamentalmente pela computação, a computação quântica, grande consumo de dados e a Europa não tem terras raras, para não falar na questão energética. Portanto, tem uma grande dependência. Mas o que é curioso é que a Europa está a falar para dentro, porque quando fala de autonomia, tem que perceber que não é autónoma e portanto, tem que considerar este elemento no processo de decisão e provavelmente terá que se adaptar do ponto de vista das políticas. Mas eu acho que o problema da Europa não é só a questão das matérias-primas. Repare, se nós tivermos em consideração as grandes tecnológicas mundiais, as 'sete magníficas' são todas americanas e nenhuma delas é europeia. E além disso, temos também a juntar-se a este grupo de grandes tecnológicas, também as chinesas. E quando falamos, por exemplo, de 'chips', a Europa é absolutamente deficitária nessa matéria. E se quisermos fazer uma análise mais profunda e verificarmos, por exemplo, as patentes nos mais variados domínios registadas pelos europeus e registadas pelos americanos e pela China, então pela China, muito mais, nós cada vez percebemos que existe uma 'décalage' aí. Repare, há cerca de talvez 20 anos, o PIB agregado da Europa era muito semelhante ao dos Estados Unidos. Hoje é cerca de dois terços. Portanto, quando falamos em dados concretos, nós podemos ter uma dimensão despida de preconceitos ideológicos e perceber que a Europa está numa regressão. Portanto, devia ter tomado uma série de medidas que pudessem inverter esse caminho. Mas as pessoas que estão nesta altura à frente da União Europeia e também dos países da Europa, não são pessoas qualificadas e, portanto, o caminho é escuro. Por exemplo, o comportamento da Europa relativamente a esta guerra na Rússia é uma coisa absolutamente difícil de explicar. RFI: Precisamente, no seu livro fala da deterioração das relações da Europa não só com a China, mas também com a Rússia. E, portanto, tendo em conta que a Europa, ou pelo menos os seus dirigentes, conhecem qual é a agenda dos Estados Unidos relativamente a este conflito, como é que se explica que hoje em dia, os líderes europeus, nomeadamente do Reino Unido, da Alemanha e da França, estejam actualmente com um discurso que tende a dar crédito à possibilidade de um conflito aberto com a Rússia? Major-General Carlos Branco: A explicação é difícil. Há várias possíveis. Uma delas é o facto de terem prometido às suas populações mundos e fundos e agora têm um nada para lhes dar. Não têm nada para lhes dar porque andaram a enganar as suas populações. Andaram a dizer que a Rússia não tinha mísseis, não tinha tecnologia, era apenas uma estação de serviços com armas nucleares. Portanto, deram uma imagem absolutamente errada da situação. Inclusivamente alinharam também num erro de cálculo estratégico, descurando a história. E nós sabemos o que tem sido o comportamento dos europeus relativamente às diferentes Rússias desde o século XVII que tem havido sempre tentativas de invasão da Rússia. A última foi no século XX, esta levada a cabo pelo presidente Biden. Era mais uma aventura, mas essa aí a iniciativa vinha do outro lado do Atlântico. A situação dos europeus relativamente à Rússia é diferente de país para país. Há um ódio visceral entre os russos e os ingleses. Relativamente à Alemanha, a situação tem outros matizes. Mas para responder à sua questão, esta gente andou a dizer que o caminho era a vitória, que íamos ser todos muito felizes e iriam fazer-se grandes negócios na Rússia, aliás, preferencialmente provocando a implosão da Federação e fazer negócios com as diferentes federações e ganhar muito dinheiro. Onde é que estamos? Agora estamos passados cinco anos numa Rússia que está na mó de cima do ponto de vista militar, como do ponto de vista económico, independentemente dos ataques que sofreu na sua profundidade, fundamentalmente nos últimos dois meses, o que é um facto, é que a Rússia não vai claudicar. E cada vez apresenta uma capacidade bélica maior. Como se está a verificar agora, há quase uma semana que Kiev está em permanente ataque e parece que estes dirigentes não perceberam ainda que se atingiu o 'impasse doloroso' e que se calhar, era altura de negociar. Era a altura de falar, era altura de pôr a diplomacia em cima da mesa. Mas isso não vai acontecer porque não estou a ver a Kaja Kallas (chefe da diplomacia da UE) com os requisitos mínimos para se encontrar na função em que se encontra. Tivemos, aliás, uma coisa absolutamente chocante. Houve uma reunião dos ministros das Finanças do G20 (esta semana) nos Estados Unidos. Repare bem nisto: o ministro das Finanças russo foi convidado pelo ministro das Finanças americano porque os Estados Unidos eram a nação anfitriã do evento e os países europeus recusaram-se a tirar uma fotografia dos participantes na reunião. Portanto, com esta gente, não vai haver nunca diplomacia. A situação vai-se agravar ou vai continuar. A isto acrescentam-se as iniciativas de Trump relativamente ao Médio Oriente, o petróleo, independentemente daquelas tiradas de Trump para que o petróleo afinal suba menos um bocadinho. O que é um facto é que continua a subir a inflação na Europa, salvo erro, já vai na casa dos 3% e eu não vejo como é que isto vai ser revertido, porque os europeus parecem estar empenhados em ir para o confronto militar. E hoje tivemos este caso absolutamente estúpido o argumento do tal drone que os alemães não conseguiram descobrir quem e que lhes rebentou com o Nord Stream (gasoduto Alemanha-Rússia), mas descobriram agora, passado um mês, que teria sido a Rússia, mas não apresentaram provas. Eu não estou a dizer que não foram os russos que fizeram aquilo, embora eu não perceba para quê. Eu não entendo. Mas não vamos excluir a possibilidade de terem sido os russos. Apresentem provas. Isso é a primeira questão. Mas isto só está a ser trazido ao de cima, porque Merz (o chanceler alemão) leva nesta altura cerca de 20 pontos de atraso relativamente à AFD (partido de extrema-direita) e vai ter eleições dentro de menos de uma semana. Isto é que é o problema e portanto estão a utilizar uma situação destas para procurar tirar benefícios em termos de política interna. Não há outra palavra. Mas isto cria dinâmicas. Por exemplo, ouvimos o secretário-geral da NATO a fazer uma série de afirmações absolutamente ignóbeis que, no fundo estava a alinhar com esta farsa toda e no fundo a criar situações que depois são extremamente difíceis de serem revertidas. RFI: No seu livro diz que no começo do conflito tinha havido uma possibilidade de eventualmente se chegar a um acordo de paz que foi impossibilitada, nomeadamente por líderes europeus, que convenceram Zelensky de que poderiam ter um acordo melhor e, portanto, relativamente a esta situação, quais são as possibilidades que existem neste momento de eventualmente negociar, sentar à mesa, discutir, chegar a um acordo? Major-General Carlos Branco: Eu vejo isso de forma muito remota. Isso só será possível, isso que eu vou dizer é incómodo, mas penso que nesta altura não há outra volta que é a vitória militar de uma das partes. Só haverá negociações quando se atingir aquilo que se chama de 'impasse doloroso', quando as partes perceberem que têm mais a ganhar à mesa das negociações do que no campo de batalha. Quando psicologicamente interiorizarem essa situação -e é o que nós dizemos- atingiu-se a maturidade e, portanto, há portas abertas para se avançar nesse caminho. Agora estamos longe de isso acontecer, porque a Ucrânia está a ser partida todos os dias. Há um sofrimento brutal para o povo ucraniano, mas os seus dirigentes estão a alimentar uma situação que está perdida. E eu sublinho isto. Mas vai ser até ao último ucraniano. Exactamente. Estes líderes não têm maturidade para perceber isto que eu estou a dizer e portanto vão continuar até ao fim. Para isto contribui também o papel dos europeus, porque se os europeus não dessem fogo a esta fornalha, se não criassem nos ucranianos o sonho de que isto pode ser revertido, de que podem derrotar a Rússia, quer dizer, eu não consigo perceber como é que isso acontece. O próprio chefe de gabinete do presidente Zelensky, Kyrylo Budanov, mas não só, foi também o seu lugar-tenente, que vieram dizer que a Ucrânia precisa de 30.000 soldados por mês. Não sou eu que digo. Portanto, um país que se encontra numa situação destas, que tem largos milhões de cidadãos fora das suas fronteiras, que está a recrutar da forma que é conhecida, que as pessoas são apanhadas no meio da rua e levadas à força, um país que está numa situação destas, a meu ver, está numa situação de grande vulnerabilidade. Mas os seus dirigentes continuam a achar que não. 'Não, isto ainda a gente ainda pode ganhar'. Portanto, é exactamente por causa disso e pela irresponsabilidade do estímulo que é dado pelos presidentes europeus. Aliás, vimos agora quando foi das comemorações do 35.º aniversário da independência da Ucrânia e que foram lá uma série de dirigentes a Kiev. E eles estavam com uma cara muito sorridente a tirar uma fotografia com o presidente. E eu interrogo-me: estão sorridentes porquê? Quer dizer, isto é de uma falta de senso e de uma falta de capacidade de análise da situação. Esta gente não sabe o que é que está a acontecer. Vivem numa bolha exactamente por causa disso. O futuro não pode ser brilhante. Para já, veremos se não há nenhuma movimentação incauta por parte de determinados países da Europa e que venham depois chamar a NATO. Até porque a tentativa de envolver a NATO com este argumento do ataque directo e na tentativa de provocar o artigo quinto (defesa colectiva no caso de um membro ser atacado), já houve várias. Portanto, nós estamos recordados quando houve o míssil ucraniano que caiu na Polónia e que matou, salvo erro, dois agricultores (em Novembro de 2022). O ministro dos Negócios Estrangeiros polaco e a Ucrânia começaram logo a dizer 'isso foi à Rússia, foi à Rússia' e, portanto, já abriu portas para Zelenksy, porque sabe que não consegue sozinho ganhar a guerra. Precisa dos europeus. E o Biden veio mandá-los calar. Objectivamente, foi isso que aconteceu. Portanto, não alinhou nesse projecto porque o que queria, não era criar uma guerra na Europa. O que queria era remover o Putin do poder e colocar lá um seu apaniguado. Mas é que as pessoas às vezes não conseguem distinguir uma coisa da outra. Aliás, isso é outra coisa importantíssima. Biden nunca esteve muito empenhado na vitória militar da Ucrânia. Isso é outra questão que está profusamente documentada. O que ele queria era provocar uma alteração do poder em Moscovo. São coisas diferentes. poderão ter caminhos paralelos, poderão interceptar-se nalgumas fases, mas são coisas diferentes porque, em última análise, o objectivo estratégico é distinto. Portanto, não ter clarividência sobre esta matéria é dramático. RFI: Outro aspecto também importante do seu livro tem a ver com a forma como também são apresentados os acontecimentos pela comunicação social aqui na Europa. É bastante crítico relativamente ao papel da comunicação social. Major-General Carlos Branco: Sim, é verdade. A comunicação social está, com algumas excepções, mas muito reduzidas, plenamente alinhada com uma das partes, está entrincheirada e, portanto, não é um espaço de debate sobre o que está a acontecer, mas é fundamentalmente um espaço onde se divulga de uma forma exclusiva e frequentemente propagandística, os pontos de vista de uma das facções. E o espaço de debate está extremamente reduzido. E muitas das vezes quem tem uma opinião que não coincide com a do meio, acaba por ser marginalizado. Associado a isso, a União Europeia tem-se tornado cada vez mais um organismo autoritário, porque há indivíduos que tiveram maior protagonismo no espaço público e o que lhes aconteceu foi inclusivamente congelarem-lhes as contas bancárias. Portanto, isto que está a acontecer é uma deriva autoritária na qual a comunicação social está a alinhar. Relativamente a estas matérias, não vi estas notícias na televisão e muito menos manifestação de desconforto e de discussão destes assuntos, porque estes assuntos são cruciais. Os americanos saberão muito bem o que aconteceu no rescaldo do 11 de Setembro e as tentativas de calar opiniões, críticas e outras opiniões, vamos pôr isto nesses termos, e a Europa vai por esse caminho.

Jak chce vláda podpořit vznik start-upů? Čeho se podle žalobce Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii a posléze i podle soudu dopustil Ratko Mladić, který dnes zemřel ve vězeňské nemocnici v nizozemském Haagu? Jaké problémy působí rybářům extrémní teploty a nedostatek vody v rybnících? A jakou podívanou slibuje noční zatmění Měsíce?Všechny díly podcastu Hlavní zprávy - rozhovory a komentáře můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Na konci července 1989, ani ne čtyři měsíce před tím, než se v Československu zhroutil komunismus, vyrazili tři kamarádi z Jihlavy do tehdejší Jugoslávie. Byli čerstvě plnoletí a odjížděli s úmyslem emigrovat, dostat se za železnou oponu do Itálie nebo do Rakouska, a odtud dál, nejspíš do Ameriky.Všechny díly podcastu Příběhy 20. století můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Na konci července 1989, ani ne čtyři měsíce před tím, než se v Československu zhroutil komunismus, vyrazili tři maturanti z Jihlavy do tehdejší Jugoslávie. Byli čerstvě plnoletí a odjížděli s úmyslem emigrovat, dostat se do Itálie nebo do Rakouska, a odtud dál, nejspíš do Ameriky. V srpnu se jim podařilo překročit hraniční řeku Mura (německy Mur).Všechny díly podcastu Příběhy 20. století můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Poslechněte si další epizodu podcastu Dopravní 6, který se zaměřuje na dopravu v městské části Praha 6.Témata:

Jana Šustová nahlédla do života druhé generace Vietnamců v rámci vietnamských večerek. Oleksandra Simochko si povídala s Ilnarou Dudash, předsedkyní organizace Ukrajinská iniciativa Jižní Moravy a ředitelkou Ukrajinského centra v Brně. Lidija Stevanović natočila rozhovor s Vladimirem Tepavčevićem, který se před více než 30-ti lety kvůli válce v Jugoslávii přestěhoval do Česka. Moderuje: Tatiana Čabáková. Připravila: Tajana Mančalová.

Jana Šustová nahlédla do života druhé generace Vietnamců v rámci vietnamských večerek. Oleksandra Simochko si povídala s Ilnarou Dudash, předsedkyní organizace Ukrajinská iniciativa Jižní Moravy a ředitelkou Ukrajinského centra v Brně. Lidija Stevanović natočila rozhovor s Vladimirem Tepavčevićem, který se před více než 30-ti lety kvůli válce v Jugoslávii přestěhoval do Česka. Moderuje: Tatiana Čabáková. Připravila: Tajana Mančalová.Všechny díly podcastu Mezi námi můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Dlouhou cestu časem i prostorem absolvujeme v posledním předprázdninovém vydání týdeníku Za obzor. Hosty Lucie Endlicherové a Kateřiny Hodecové budou manželé Míla a Matěj Hrůzovi, kteří nás nechají nahlédnout do svého pestrého života. Postupně se ocitneme v Jugoslávii, Rakousku a na nejrůznějších místech Spojených států, až zakotvíme v San Diegu na hranicích s Mexikem.Tento podcast můžete podpořit na https://radio7.cz

Hlasujte pro Ptám se já v anketě Podcast roku.--Celkem 36 zemí, včetně Česka, se zavázalo připojit se k zvláštnímu tribunálu pro zločin ruské agrese proti Ukrajině. Stanout by před ním jednou měli nejvyšší ruští velitelé a ti, kdo nesou zodpovědnost. Co bude jeho hlavním cílem?Hostem Ptám se já byla bývalá ústavní soudkyně, někdejší soudkyně Mezinárodního trestního tribunálu pro vyšetřování zločinů v bývalé Jugoslávii a bývalá politička Ivana Janů.Česká republika se pro zřízení zvláštního tribunálu pro zločin ruské agrese proti Ukrajině vyslovila už na zasedání Rady Evropy v Reykjavíku v květnu 2023. V polovině letošního května jsme se pak zavázali připojit se k tribunálu na dvoudenní schůzce ministrů Rady Evropy v moldavském Kišiněvě, kde Česko zastupoval šéf diplomacie Petr Macinka (Motoristé).K vytvoření tribunálu se zavázalo 34 členských států Rady Evropy z celkových 46, dále Evropská unie, Austrálie a Kostarika. Ze zemí EU se nepřipojily Bulharsko, Maďarsko, Malta a Slovensko.Záměr vytvořit zvláštní tribunál, který by soudil ruské vedení za zločin agrese proti Ukrajině po vzoru norimberského procesu s vedením nacistického Německa, ohlásila Rada Evropy loni v létě. Letos v lednu EU poskytla prvních deset milionů eur na fungování tohoto tribunálu, který podle médií plánuje pohnat k odpovědnosti přinejmenším dvě desítky lidí.Válka na Ukrajině, kterou v únoru 2022 rozpoutalo Rusko vpádem svých vojsk na ukrajinské území, si podle různých odhadů vyžádala statisíce životů. Ruští vojáci se v ní podle Kyjeva a Západu dopustili řady válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Na ruského prezidenta Vladimira Putina v roce 2023 Mezinárodní trestní soud (ICC) vydal zatykač kvůli zavlečení ukrajinských dětí z okupovaných území do Ruska.„Jakmile se přijde na válečný zločin, je nepromlčitelný. Čili nikdo neunikne. Já jsem v tomto směru optimistická. Myslím, že to půjde rychle a že to je dobře, že na Putina to půjde ještě z druhé strany,“ uvedla v Ptám se já bývalá soudkyně Ivana Janů a zdůraznila význam zvláštního tribunálu:“Jenom oběti můžou dělat čáru za minulostí a každý jenom za svým bezprávím, které se mu stalo. Jinak účty zůstanou nevyrovnané. Nemůže to dělat nikdo politickým rozhodnutím, jako se začalo říkat, že by se to na Ukrajině nějak urovnalo, že by se smazaly zločiny, které se tam staly, a byla by beztrestnost. To by mělo strašné následky do budoucna." Je šance, že zvláštní tribunál spravedlivě potrestá ruské válečné zločiny? A mohl by před ním jednou stanout i Vladimir Putin?--Podcast Ptám se já. Rozhovory s lidmi, kteří mají vliv, odpovědnost, informace.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #ptamseja nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Poslechněte si další epizodu podcastu Dopravní 6, který se zaměřuje na dopravu v městské části Praha 6.Témata:

V dnešním příběhu druhé světové války stojí odbojové hnutí na okraji. Hlavní vzpomínání směřuje k akcím západních spojenců. Nejen na území Česka přitom fungovalo široké partyzánské hnutí, které zahrnovalo lidi napříč politickým spektrem. Vzpomínání na protifašistický odboj v Česku, na Slovensku a v Jugoslávii představili v panelové debatě historici Mira Markham, Martin Jelínek a Martin Posch. Audiozáznam panelové debaty z konference o vzpomínání na konec druhé světové války, který proběhl v Alfredu ve Dvoře. Akce vznikla díky podpoře nadace Rosa Luxemburg Stiftung v Praze.

Speciál o Íránu s Lenkou Martínkovou z Fakulty mezinárodních vztahů Masarykovy univerzity. Dal se čekat útok na Írán teď, nebo byla lepší příležitost v lednu nebo minulý rok? Má Donald Trump nějaký plán, nebo se nechal k útoku zmanipulovat izraelským premiérem? Dá se Írán porazit, nebo je to sázka na jeho rozpad? Mohl by takový rozpad skončit vleklou válkou, jakou známe z Jugoslávie? Je možné, že všichni Trumpa podceňujeme a útok na Írán je součástí geniálního plánu proti Číně a Rusku, který začal už útokem na Venezuelu? V epizodě padlo mnoho dalších otázek ohledně aktuální situace na Blízkém východě a vlivu probíhajícího konfliktu na situaci v České republice, Evropě i v celém světě.

Poslechněte si další epizodu podcastu Dopravní 6, který se zaměřuje na dopravu v městské části Praha 6.Témata:

David Symon prožil léta na misii v zemích bývalé Jugoslávie. Dnes podporuje misionáře, kteří míří z Česka „až na konec světa“. S čím dnes misionář do světa odchází? Jak se za něj modlit? A jak být nablízku těm, kteří se vrací domů?Tento podcast můžete podpořit na https://radio7.cz

Poslechněte si další epizodu podcastu Dopravní 6, který se zaměřuje na dopravu v městské části Praha 6.Témata:Nové linkové vedení tramvají. Linka 2 do dvojic, linka 20 do Modřan a nové linky 28 a 29Přípravy k elektrifikaci linky 191, jednání s DPP a RopidemGenerála Píky po rekonstrukci a řešení aktuálních problémůBoj ve Vokovicích o Krutec a nová zklidnění V Středu ve spolupráci s místními Přechod Čs. armády x Eliášova a úpravy středového ostrůvkuJednání s TSK o plánovaných stavebních akcích. Rozšíření a oprava Horoměřické, mosty na Evropské, stavební úpravy v Libocké, rekonstrukce Šárecké, plánovaná rekonstrukce Strahovského tunelu, oprava povrchu Jugoslávských partyzánů Rekonstrukce stanice metra HradčanskáPoptávky po oranžových zónách na krátkodobá parkováníTip k cestování z Letiště Ruzyně - terminál 2, aneb vyberte si správnou frontu___Dopravní 6. Podcast, ve kterém Ondřeje Matěje Hrubeš, radního pro dopravu Prahy 6, zpovídá rozhlasový moderátor Miloš Keller.Support the show

Naprostá většina válečných veteránů v Česku jsou účastníci novodobých konfliktů v bývalé Jugoslávii, Afghánistánu nebo Iráku. Spousta z nich v armádě slouží dodnes. Generál Jiří Líbal v uniformě zůstal i přesto, že ho hned na začátku kariéry zranila předčasná exploze vadného granátu. Vyjel na šest misí a dnes slouží jako velitel 4. brigády rychlého nasazení v Žatci.

Naprostá většina válečných veteránů v Česku jsou účastníci novodobých konfliktů v bývalé Jugoslávii, Afghánistánu nebo Iráku. Spousta z nich v armádě slouží dodnes. Generál Jiří Líbal v uniformě zůstal i přesto, že ho hned na začátku kariéry zranila předčasná exploze vadného granátu. Vyjel na šest misí a dnes slouží jako velitel 4. brigády rychlého nasazení v Žatci.Všechny díly podcastu Seriál Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Karel Klinovský, plukovník generálního štábu ve výslužbě, strávil v uniformě téměř půl století. Prokázal odvahu v zahraničních misích v Jugoslávii, Iráku či Afghánistánu a na Den válečných veteránů v Radiožurnálu zavzpomínal na dramatické zážitky z války, hodnoty, které ho formovaly, a na medaili za hrdinství, kterou mu udělil prezident Petr Pavel. Co pro něj znamená být válečným veteránem? A jaké zkušenosti stojí za rozhodnutím bránit vlast i v nejextrémnějších situacích?Všechny díly podcastu Host Lucie Výborné můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Karel Klinovský, plukovník generálního štábu ve výslužbě, strávil v uniformě téměř půl století. Prokázal odvahu v zahraničních misích v Jugoslávii, Iráku či Afghánistánu a na Den válečných veteránů v Radiožurnálu zavzpomínal na dramatické zážitky z války, hodnoty, které ho formovaly, a na medaili za hrdinství, kterou mu udělil prezident Petr Pavel. Co pro něj znamená být válečným veteránem? A jaké zkušenosti stojí za rozhodnutím bránit vlast i v nejextrémnějších situacích?

Historik a přední český balkanista Ondřej Vojtěchovský mluví s Lidijou Stevanović o knize "V čase odkvétání, Československo a Jugoslávie v období pozdního socialismu, 1969 - 1989". Jannis Moras si povídal s česko-řeckým párem, který v Brně vlastní populární bar v řeckém stylu. Moderuje: Iveta Demeterová Připravila: Tajana MančalováVšechny díly podcastu Mezi námi můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Spojené státy americké jsou připraveny podílet se na bezpečnostních zárukách pro Ukrajinu. Podle německého kancléře Friedricha Merze se budou muset podílet i všechny evropské země. Jak může zapojit Česko?Hostem Ptám se já byla ministryně obrany Jana Černochová (ODS). Německo a jeho spojenci usilovně pracují na bezpečnostních zárukách pro Ukrajinu. Po jednání amerického prezidenta Donalda Trumpa s ukrajinským prezidentem  Volodymyrem Zelenským a evropskými lídry to prohlásil německý ministr zahraničí Johann Wadephul.V souvislosti s bezpečnostními garancemi se teď v zemi diskutuje také o možném vyslání německých vojáků na Ukrajinu, kde by v rámci mírových jednotek dohlíželi na dodržování příměří či míru. Kancléř Friedrich Merz už po pondělním jednání v Bílém domě také nevylučuje. O vyslání jednotek, které by dohlíželi na dodržování příměří na Ukrajině, v minulosti uvažovaly například Francie nebo Británie. Detaily bezpečnostních záruk pro Ukrajinu by měly být podle prezidenta Zelenského vypracovány během deseti dnů. Podle něj z americké strany zaznělo, že by součástí garancí měly být i Spojené státy. Podle Černochové je Česko ochotno vojensky pomoci, ale až po příměří a ne v boji. „Rozhodně nebudeme posílat vojáky na Ukrajinu před příměřím a na frontu. (…) Mohli bychom pomoci jako kdysi v Jugoslávii. (…) V logistice, v odminování, máme chemiky,“ řekla v Ptám se já ministryně.Jaké vojáky a jednotky může poskytnout Česko? A jak má svět reagovat, pokud Rusko odmítne ukončit válku?--Podcast Ptám se já. Rozhovory s lidmi, kteří mají vliv, odpovědnost, informace.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #ptamseja nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Režisérka Jasmina Blaževič je podepsána pod celou řadou dokumentů, natočila také pohádku Řád saténových mašlí, seriál Mozaika a mnoho reklam. V pořadu Až na dřeň mluvila nejen o tvorbě, ale také o válce v někdejší Jugoslávii a o své mamince, která po tragické nehodě skončila na dlouhé roky v kómatu.

Historie Jugoslávie jako státu, který existoval od roku 1918 a s přestávkami trval až do roku 2003, je dnes uzavřená. Uzavřené ale nejsou osudy a vzájemné vztahy národů žijících v tomto neklidném prostoru, kterému mnozí po staletí přezdívali „sud střelného prachu“. Jaké je dědictví balkánských válek 90. let? Co napravil Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii? A co napravit nemohl?Všechny díly podcastu Historie Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Jugoslávie byl stát, který byl na mapě Evropy jen 85 let – navíc s přestávkou v době 2. světové války. Změnil se v monarchii, v autoritativní socialistickou federaci. Zažil dobu slávy i relativní prosperity, těžil ze své pozice rozkročené mezi Východem a Západem. Paradoxně nepřežil přechod k demokracii a decentralizaci. Jaká byla Titova Jugoslávie?Všechny díly podcastu Historie Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Zatímco dnes máme nepřeberné množství příležitostí, jak strávit volné letní dny, jiné to bylo za socialismu. I tehdy, když republiku obepínal ostnatý drát železné opony, si chtěli lidé užít léto co nejlépe. Archiv Plus přináší vzpomínky na tehdejší rekreaci – na odpočinek pod stanem v kempu, na výjezd do Jugoslávie nebo v Sovětském svazu a na odborářské zotavovací pobyty.Všechny díly podcastu Archiv Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Seznámili jsme se loni ve Finsku, kde jsme byli na dovolené a kde ona jako žena diplomata žije. Provedla nás po Helsinkách i po finské duši, s nadsázkou řečeno. Petra Horáková je však zároveň úspěšná podnikatelka a také zakladatelka nadačního fondu. Ale pokud znáte její jméno, tak si ho asi spojíte s jejím aktivním angažmá v tzv. aktivních zálohách. O svých zkušenostech záložačky natáčí podcast Deník vojínky a se stejným názvem brzy vyjde i kniha.O tom všem jsme si povídali, a taky o vlastenectví, finské povaze, plastické chirurgii či o tom, jakou má Petra ve skutečnosti hodnost. Příjemný poslech!A jako obvykle si můžete přečíst anotaci, kterou podle záznamu napsala AI (jazyk Claude 3.5 Sonnet).xxxNejsme národ Švejků. Petra Horáková bourá nejeden český stereotypV době, kdy mnozí zpochybňují smysl vlastenectví a potřebu armády, představuje Petra Horáková inspirativní příklad ženy, která spojuje moderní byznys se službou vlasti."Když posloucháte vyprávění našich instruktorů nebo vojáků, kteří byli na zahraničních misích, uvědomíte si, že máme mezi sebou skutečné hrdiny. Akorát o nich nikdo nenatočí film," říká. Právě tento rozpor mezi realitou a veřejným vnímáním české armády ji motivoval k aktivnímu zapojení do vojenských struktur.Její cesta k armádě nebyla přímočará. Začala osobní zdravotní krizí v Bulharsku, která ji přivedla k založení nadačního fondu Apolena. Fond dnes pomáhá modernizovat vybavení gynekologicko-porodnické kliniky U Apolináře. Současně vybudovala úspěšnou aplikaci MAMApp, která poskytuje odborné informace více než 130 000 těhotným ženám, a stala se partnerkou přední kliniky plastické chirurgie.Zlomový moment přišel během pandemie covidu. "Chtěla jsem si to původně jen odškrtnout ze seznamu přání," přiznává o vstupu do aktivních záloh. "Ale během výcviku jsem zjistila, že jsem našla své místo." Dnes pravidelně létá z Finska, kde žije s manželem diplomatem, na vojenská cvičení do České republiky - na vlastní náklady.Její pohled na vlastenectví je stejně pragmatický jako inspirativní: "Stojí za to bránit společnost, která mi dala možnost vystudovat a svobodně žít. Moje děti dnes žijí v systému, kdy můžou svobodně cestovat a studovat. A kdyby přišel někdo, kdo by nám tohle chtěl vzít, tak mi opravdu stojí za to bojovat."Horáková také vyvrací představu o české neochotě k obraně vlasti. "Když se podíváte na naše novodobé mise, ať už v Afghánistánu nebo Jugoslávii, čeští vojáci vždy prokázali mimořádnou profesionalitu a odvahu," zdůrazňuje. "Máme mezi sebou skutečné profesionály, kteří si zaslouží naši podporu a respekt."Jako praporčice v aktivních zálohách aktivně propaguje význam připravenosti k obraně země. "Nejde jen o to být připraven na nejhorší," vysvětluje. "Jde o to ukázat, že jsme schopni se postarat sami o sebe. To je ten nejlepší způsob, jak předejít konfliktu."V době rostoucího mezinárodního napětí její slova nabývají na významu. "Musíme být v obraně soběstační," říká. "Ukazuje se, že ryze profesionální armáda bez záloh není dostatečná pro zajištění bezpečnosti země."Příběh Petry Horákové není jen o armádě - je o změně paradigmatu v českém přístupu k vlastenectví a národní identitě. Ukazuje, že lze být současně úspěšným podnikatelem, aktivním občanem a vlastencem v tom nejlepším slova smyslu. V době, kdy se svět potýká s novými bezpečnostními výzvami, představuje její příklad cestu, jak spojit osobní úspěch se službou společnosti."Až jednou budu ta bába v houpacím křesle na zápraží," uzavírá, "chci být šťastná, že jsem stihla všechno, co jsem chtěla. A služba vlasti je jednou z těch věcí, na které budu nejvíc hrdá."

Zpravodajský server Balkan Insight přináší novou sérii článků s názvem Balkánské odložené případy. Seriál otevírá příběhem chorvatského důstojníka Milana Levara, který byl jako jeden z mála odhodlaný svědčit o válečných zločinech svých spolubojovníků před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii.

Zpravodajský server Balkan Insight přináší novou sérii článků s názvem Balkánské odložené případy. Seriál otevírá příběhem chorvatského důstojníka Milana Levara, který byl jako jeden z mála odhodlaný svědčit o válečných zločinech svých spolubojovníků před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii.Všechny díly podcastu Svět ve 20 minutách můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Ana traz-nos a vencedora do concurso da Mulher Ideal Portuguesa de 1973, que foi à Jugoslávia fazer tricot e descobrir quais os erros numa mesa, para concorrer a Mulher Ideal Europeia.

Ngo Xuan Thang hovořil s Věrou Dinh o dlouhodobém manželství s Vietnamcem. Lidija Stevanovič zavítala na výstavu fotografií legendárního sarajevského fotografa Milomira Kovačeviča Strašného, věnovanou rockové scéně bývalé Jugoslávie. Připravila Tajana Mančalová, moderuje Tomáš Pilát.

Hotcast Pot navštívil herec Petr Jeništa, kterého můžete znát z mnohých divadel či seriálu TBH, kde se řeší sexualita dospívajících. „Dnešní dospívající to mají snad jednodušší, už jen proto, že okolo sebe vidí víc různých vzorů. Za komunistů, kdy jsem vyrůstal, nebyli vidět například ani lidé s hendikepem, ani lidé, kteří to mají sexuálně jinak než muž a žena, děti, dovolená v Jugoslávii a potom vyhoření,“ říká Jeništa.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 67 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠ Vladimír Dzuro o sobě říká, že je kluk z Buštěhradu, který se dostal až do newyorské centrály OSN, kterou opouštěl v roce 2023 jako šéf kanceláře Úřadu pro vnitřní záležitosti. Výš už to prakticky dotáhnout nemohl, a tak během svého třicetiletého působení v mezinárodní organizaci usilující o celosvětový mír a bezpečnost viděl leccos. Zabýval se válečnými zločiny v bývalé Jugoslávii včetně těch nejděsivějších, za který bývá považován masakr na farmě Ovčara nedaleko chorvatského Vukovaru, kde bylo popraveno přes dvě stě civilistů. Nejhorší na odkrývání masového hrobu přitom podle Dzura nebyla rozkládající se těla, ale setkání s pozůstalými, kterým předával hromadu kostí a zapáchajícího oblečení s tím, že to je jejich blízký. Bezprostřední zkušenost má i se samotným fungováním Organizace spojených národů. Kromě toho, že vyšetřoval tzv. zločiny bílých límečků nebo sexuální zneužívání v mírových operacích, ke kterým pod vlajkou OSN dochází, má vhled i do toho, proč je jakákoli reforma Rady bezpečnosti, ke které na zářijovém Valném shromáždění vyzýval prezident Petr Pavel, politicky zablokovaná. S Vladimírem Dzurem jsme ale mluvili i o napjaté situaci na Blízkém východě, povinnosti Západu financovat Palestince, právu na lepší život, voličích Donalda Trumpa, neznalosti ministryně obrany Jany Černochové nebo o tom, co mu běželo hlavou, když mu na hlavu mířil kalašnikov stoupence Hizballáhu.

Do šesti let měl idylické dětství. Pak ale v Jugoslávii vypukla válka. S rodinou utekl a nakonec se usadil v Praze. Tam také založil Dům zotavení pro lidi se závažným duševním onemocněním, kde mají prostor vzít svůj život zpátky do vlastních rukou. Jak Adi Hasanbašić rozumí tomu, co jako dítě prožil? Jak ho ovlivnila válečná a uprchlická zkušenost? A proč se rozhodl věnovat psychologii?

Rok 1999 patří z hlediska současných českých dějin k těm nejvýznamnějším. V březnu se Česko, Maďarsko a Polsko staly členskými zeměmi Severoatlantické aliance a vzápětí přišla první zkouška nervů a odhodlanosti. Angažmá NATO při bombardování Jugoslávie Slobodana Miloševiče dokázalo, že vedle čerpání benefitů bude členství v Alianci znamenat i plnění ne vždy příjemných závazků.

S koncem první světové války roku 1918 vzniklo ve střední Evropě mnoho nových států. Silný vliv na ně měla Francie, která podporovala jejich spojenectví. V roce 1921 proto vznikla takzvaná Malá dohoda – vojensko-hospodářský pakt mezi Československem, Jugoslávií a Rumunskem.

S koncem první světové války roku 1918 vzniklo ve střední Evropě mnoho nových států. Silný vliv na ně měla Francie, která podporovala jejich spojenectví. V roce 1921 proto vznikla takzvaná Malá dohoda – vojensko-hospodářský pakt mezi Československem, Jugoslávií a Rumunskem.

Konkrétně keporkakové. Lidem se často a rádi ukazují a nemají strach připlout ani do samotné blízkosti výletních lodí. Za krémešem ke slovinskému jezeru Bled jezdil ještě za dob Jugoslávie samotný prezident země Tito. Sladký krémový dezert oslavil letos 70. let. Kde ho mají nejlepší? Prozradí Reportáže zahraničních zpravodajů s Lubicou Bergmanovou.

Quando a justiça internacional é chamada para julgar crimes de guerra. A crónica diária de Francisco Sena Santos na Antena 1.

Lidija Stevanovič mluvila s historikem a balkanistou Ondřejem Vojtěchovským o knize V čase odkvétání: Československo a Jugoslávie v období pozdního socialismu. Jana Šustová si povídala s Maďarkou Ritou Küü, ředitelkou pražské expozice Neviditelné výstavy. Připravila Tajana Mančalová, moderuje Iveta Demeterová.

V tomto díle nahlédneme společně  do světa mezinárodně uznávaného válečného vyšetřovatele Vladimíra Dzuro. Kladenský rodák, autor knihy Vyšetřovatel - Démoni balkánské války, přeložené do několik jazyků,  je mezinárodně uznávanou osobností pohybující se přes 30 let v oblasti kriminalistiky a mezinárodní justice.  V bývalé Jugoslávii se podílel na práci mírových sil OSN UNPROFOR a poté téměř 10 let ve funkci vyšetřovatele Mezinárodního tribunálu v Haagu. Následně, až do února 2023, vedl kancelář Úřadu pro vnitřní záležitosti OSN (OIOS) v New Yorku.O čem jsme si povídali:kdy a jak se tvoří morální kompas - dobra vs. zla,práci vs. poslání,momentální geopolitické situaci s přihlédnutím na Izrael a roli UNRWA,patriotismus vs. nacionalismus,úspěšných českých osobnostech v cizině i nedostatečném zastoupení krajanů na vyšších postech,roli dlouhodobého života v zahraničí a dopadu na naši společnosto tom, co by chtěl změnit.Přejeme příjemný poslech  Vyšetřovatel: Démoni balkánské války a světská spravedlnostRozhovor na ČTUN General Assembly Hall Buzzsprout - Let's get your podcast launched!Start for FREEDisclaimer: This post contains affiliate links. If you make a purchase, I may receive a commission at no extra cost to you.Support the Show. Můžete podpořit naší tvorbu na skvělé ryze české platformě ↘️ FORENDORS A nebo přímo na podcastové platformě ↘️ BUZZSPROUT

Historicky nejdelší československé čekání na další zlatou medaili z MS se odehrálo mezi lety 1949 a 1972. Po srpnu 1968 navíc dodala hokejovým bitvám s dominantním výběrem SSSR speciální náboj touha pokořit okupanty aspoň na ledě.Světový šampionát se měl v Praze hrát už necelý rok po okupaci v roce 1969. Ale to vzhledem k náladě ve společnosti vůbec nebylo možné. Hrálo se ve Stockholmu a českoslovenští hokejisté tam po dvou výhrách se Sověty svým soupeřům nepodali ruce a ještě si někteří z nich přelepili komunistické hvězdy na státním znaku svého dresu. Doma byli oslavovanými hrdiny, jenže nové z Moskvy dosazené komunistické vedení země postupně rozjelo „normalizaci“, která i jen symbolický odboj postupně otupovala.V roce 1972 už normalizátoři došli k závěru, že mají situaci pevně v rukou, a tak se v Praze konečně mohl uskutečnit světový šampionát, po tři roky odkládaný. Protřelí komunističtí manipulátoři školení z Moskvy ale nenechali nic náhodě. Před startem mistrovství svolali všechny novináře na sekretariát KSČ a nepokrytě jim vyhrožovali. Ve Sportovní hale, kde se šampionát konal poprvé, byly rozmístěny kamery monitorující sebemenší prohřešky.První řadu sedadel za mantinelem obsadili při každém zápase zvláštně uniformně se chovající „civilisté“ a na schody mezi sektory před zahájením zápasů vždy napochodovaly estébácké kordony příslušníků s bílými helmami. Ti se ještě víc „proslavili“ později v listopadu 1989. V roce 1972 během šampionátu sem tam vyvedli některého z diváků, který se podle jejich názoru choval až příliš spontánně či divoce. Takové byly výchozí podmínky turnaje.„Ti policajti se vůbec nekoukali na hokej, dívali se do hlediště, aby tam nebyla nějaká výtržnost. Pochopitelně. Byl to první start ruského mančaftu po okupaci v Praze,“ vzpomíná v rozhovoru pro podcast Nosiči ledu na pražský šampionát po více než půl století jeho tehdejší účastník, reprezentační obránce Vladimír Bednář. „Čekali, že něco bude, no a nebylo. Protože jsme je porazili, tak byl klid. Kdybychom prohráli, tak by bylo kdovíco,“ dodává.Zlatou medailí z domácího šampionátu zakončil Vladimír Bednář svou fantastickou první pětiletku jako profesionální hokejista, během níž dvakrát vyhrál s Duklou Jihlava domácí titul a ze tří světových šampionátů a jedněch olympijských her pokaždé přivezl medaili. Tím si bohužel svou dávku štěstí vybral. Půl roku po šampionátu ho nešťastně odražený puk trefil do oka a dlouho nebylo jisté, zda úplně neoslepne. Nakonec se nejhorší prognóza nepotvrdila a díky své buldočí zarputilostí se znovu dokázal vrátit na ligové stadiony, i když měl značná omezení. Pověst jedné z největších plzeňských hokejových legend mu každopádně nikdo vzít nemůže.Jak se k hokeji dostal? Jak prožíval své premiérové mistrovství světa v roce 1969, kde došlo k legendárním vítězným soubojům se sovětskou sbornou? A jak se mu na sklonku kariéry hrálo nejprve v Norsku a potom v hokejově exotické Jugoslávii? O tom všem mluví Vladimír Bednář v šesté epizodě podcastové série Nosiči ledu.

O país que herdou o palmarés da grande selecção da Jugoslávia (a capital era lá e devem ter escondido as medalhas e as taças num cofre, mal eclodiu a guerra). Será que tem boas hipóteses?

Tatiana Čabáková si v rámci festivalu Jeden svět povídala s česko-íránskou filmovou režisérkou Širín Nafariehovou o jejím novém dokumentu Rodný kraj o pěti mladých lidech z Ukrajiny a Ruska. Goranka Oljača zavítala do klubu Lastavica na první setkání mladé generace občanů z bývalé Jugoslávie. Připravila Tajana Mančalová, moderuje Tomáš Pilát.

V recenzní části mimo jiné představíme knihu Dokud nás krev nerozdělí, detektivku Petra Opršala, v níž je podané i téma válek v bývalé Jugoslávii. A na řadu přijde i pravidelná soutěž. Moderuje Karolína Koubová.

Grlić bude hostem festivalu BalCan CrossOver, který se uskuteční koncem listopadu v kině Přítomnost v Praze. Tatiana Čabáková mluvila s krejčovou Sněžankou Alexandrovou, která se před dvaceti lety kvůli ekonomickým důvodům přestěhovala z Bulharska do České republiky, aby jako matka samoživitelka umožnila svým dcerám studovat vysokou školu. Agáta Pilátová zjišťovala v rozhovoru s literární historičkou Věrou Lendělovou, jaká je současná rusinská literatura. Připravila Tajana Mančalová, moderuje Tatiana Čabáková.

O último rei da Jugoslávia morreu há 53 anos.

Poslechněte si rozhovor Libora Kukala s Markem Příhodou, zástupcem ředitele Ústavu východoevropských studií. Tento rok je 75. výročí příchodu prvních řeckých migrantů do tehdejšího Československa. O tom mluví historik Kostas Tsivos v rozhovoru s Tatianou Čabákovou. Rocková hudba bývalé Jugoslávie byla v 80 - tých letech velmi plodná a světově uznávaná. Jeden z největších znalců takové hudby, novinář a publicista, Predrag Peca Popovič, nedávno měl přednášku v Praze. Rozhovor natočila Lidija Stevanovič. Připravila Tajana Mančalová, moderuje Tatiana Čabáková.

Host: Ivana Janů, bývalá soudkyně, Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii v Haagu, bývalá soudkyně a místopředsedkyně, Ústavní soud ČR https://www.ceskatelevize.cz/porady/1096898594-udalosti-komentare/223411000370703/