Podcasts about dodnes

Když akrobatický lyžař Aleš Valenta v roce 2002 skočil unikátní skok – trojité salto s pěti vruty – mnohým u opakovaných záběrů ještě dlouho běhal mráz po zádech. Dodnes je to nejtěžší skok na světě.

Když akrobatický lyžař Aleš Valenta v roce 2002 skočil unikátní skok – trojité salto s pěti vruty – mnohým u opakovaných záběrů ještě dlouho běhal mráz po zádech. Dodnes je to nejtěžší skok na světě.

Když akrobatický lyžař Aleš Valenta v roce 2002 skočil unikátní skok – trojité salto s pěti vruty – mnohým u opakovaných záběrů ještě dlouho běhal mráz po zádech. Dodnes je to nejtěžší skok na světě.

Když akrobatický lyžař Aleš Valenta v roce 2002 skočil unikátní skok – trojité salto s pěti vruty – mnohým u opakovaných záběrů ještě dlouho běhal mráz po zádech. Dodnes je to nejtěžší skok na světě.

Když akrobatický lyžař Aleš Valenta v roce 2002 skočil unikátní skok – trojité salto s pěti vruty – mnohým u opakovaných záběrů ještě dlouho běhal mráz po zádech. Dodnes je to nejtěžší skok na světě.

Když akrobatický lyžař Aleš Valenta v roce 2002 skočil unikátní skok – trojité salto s pěti vruty – mnohým u opakovaných záběrů ještě dlouho běhal mráz po zádech. Dodnes je to nejtěžší skok na světě.

Když akrobatický lyžař Aleš Valenta v roce 2002 skočil unikátní skok – trojité salto s pěti vruty – mnohým u opakovaných záběrů ještě dlouho běhal mráz po zádech. Dodnes je to nejtěžší skok na světě.

Když akrobatický lyžař Aleš Valenta v roce 2002 skočil unikátní skok – trojité salto s pěti vruty – mnohým u opakovaných záběrů ještě dlouho běhal mráz po zádech. Dodnes je to nejtěžší skok na světě.

Mexická vlna slaví letos 45 let od chvíle, kdy se rozšířila do celého světa. V roce svého jubilea se tato tradiční stadionová zábava během letošního fotbalového mistrovství světa vrátila domů. Jen není jisté, kde to vlastně je. Dodnes se o její autorství přou Mexičané s Američany. Jak vřele se k ní hlásí lidé v Mexiku, už jste v jednom ze zápisníků z turnaje mohli slyšet. V Kalifornii vypátral amerického roztleskávače, který vlnu poprvé rozjel.Všechny díly podcastu Seriál Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Když akrobatický lyžař Aleš Valenta v roce 2002 skočil unikátní skok – trojité salto s pěti vruty – mnohým u opakovaných záběrů ještě dlouho běhal mráz po zádech. Dodnes je to nejtěžší skok na světě.

Když akrobatický lyžař Aleš Valenta v roce 2002 skočil unikátní skok – trojité salto s pěti vruty – mnohým u opakovaných záběrů ještě dlouho běhal mráz po zádech. Dodnes je to nejtěžší skok na světě.

Když akrobatický lyžař Aleš Valenta v roce 2002 skočil unikátní skok – trojité salto s pěti vruty – mnohým u opakovaných záběrů ještě dlouho běhal mráz po zádech. Dodnes je to nejtěžší skok na světě.

Železná opona – označení pro neprůchodnou hranici, která rozdělovala politický západ a východ Evropy, známe už 80 let. Železná opona se táhla od severu Německa až po jih Evropy a zásadně zasáhla i do území Šumavy.

Železná opona – označení pro neprůchodnou hranici, která rozdělovala politický západ a východ Evropy, známe už 80 let. Železná opona se táhla od severu Německa až po jih Evropy a zásadně zasáhla i do území Šumavy.

Město Otmuchów patří bezesporu k nejstarším ve Slezsku. Vzniklo na levém břehu Kladské Nysy u starobylé obchodní cesty vedoucí z Nysy do Kladska a dále do Čech.

Japonsko není jen zemí tradic, čaje a sakur. Dodnes tam žije respekt k tomu, co nejde vysvětlit. „Sami Japonci nazývají svoji vlast zemí katastrof. Jsou tam časté sesuvy půdy, tsunami, zemětřesení a o život přijde mnoho lidí. I proto se tam daří různým přízrakům a strašidlům,“ vysvětlují japanoložky Alice Kraemerová a Denisa Vostrá. Poslechněte si Blízká setkání k projektu Mrazivé léto na Dvojce ❯❯ Čekají vás v něm i horory japonského spisovatele Kodži Suzukiho Kruh a Smyčka.Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Japonsko není jen zemí tradic, čaje a sakur. Dodnes tam žije respekt k tomu, co nejde vysvětlit. „Sami Japonci nazývají svoji vlast zemí katastrof. Jsou tam časté sesuvy půdy, tsunami, zemětřesení a o život přijde mnoho lidí. I proto se tam daří různým přízrakům a strašidlům,“ vysvětlují japanoložky Alice Kraemerová a Denisa Vostrá. Poslechněte si Blízká setkání k projektu Mrazivé léto na Dvojce ❯❯ Čekají vás v něm i horory japonského spisovatele Kodži Suzukiho Kruh a Smyčka.

Katedrálu svatého Víta známe jako místo korunovací, státních pohřbů nebo významných církevních obřadů. Už téměř sto let ale přitahuje také filmaře. V posledním dílu seriálu jsme se podívali na to, jakou roli měl chrám ve filmu – objevuje už od samých počátků české kinematografie. Jen málokterá stavba dokáže během několika vteřin připomenout české dějiny, víru, moc i státnost.

Katedrálu svatého Víta známe jako místo korunovací, státních pohřbů nebo významných církevních obřadů. Už téměř sto let ale přitahuje také filmaře. V posledním dílu seriálu jsme se podívali na to, jakou roli měl chrám ve filmu – objevuje už od samých počátků české kinematografie. Jen málokterá stavba dokáže během několika vteřin připomenout české dějiny, víru, moc i státnost. Všechny díly podcastu Seriál Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

CELÝ DÍL NAJDETE NA https://herohero.co/studion A V RÁMCI KLUBOVÉHO PŘEDPLATNÉHO DENÍKU N https://denikn.cz/podcast-studio-n/ Když přijede do měst poblíž fronty, stále sebou při výbuších trhne. Místní už často ne. „Jejich těla na to nereagují, jejich nervová soustava už to nevnímá. Jsou jako chodící duchové, jako přízraky města,“ popisuje ve Studiu N válečná zpravodajka České televize Darja Stomatová. Když viděla první mrtvé tělo, zažila šok. „Můj mozek začal fungovat specifickým způsobem. Dodnes si nemůžu vybavit, jak to tělo vypadalo a v jakém prostředí bylo,“ říká. Nejhorší vzpomínky ale podle ní nejsou vizuální. „Horší je pach. Ten smrad, který je na takovém místě.“ Po letech reportování z fronty si podle ní mozek na obrazy smrti zvykne víc, než by si člověk chtěl připustit. Čichová paměť ale zůstává. „Často se mi stává, že když vidím záběry z fronty, vybaví se mi, jak to tam smrdí.“ „Zápach tlejícího těla, střelný prach, všechno se to mísí dohromady. Je to podivný sladký zápach, který se ti vryje do mozku,“ popisuje. Vzpomíná i na situaci, kdy jejich auto stálo daleko od místa, kde byla vykládána těla. Přesto v něm zápach zůstal ještě několik dní. Rusko podle zpravodajky útoky na Ukrajinu v poslední době výrazně stupňuje. „Ruský prezident situaci graduje. Útoky eskalovaly – obzvlášť na Kyjev. Byly to útoky plné pomsty,“ míní. „Říká se, že krátce před koncem války konflikty běžně eskalují. Já si ale říkám – když je eskalace teď, co může být dalšího? Mír je v nedohlednu,“ tvrdí. Ukrajina podle ní může uspět jen tehdy, dokáže-li přenášet náklady války i na ruskou stranu. Za zásadní považuje útoky na ruské rafinerie, přístavy nebo logistickou infrastrukturu. „Je vidět velký pokrok. To, jak Ukrajina využívá vlastní technologie, je zásadní krok.“ Ve Studiu N se dostáváme i k tlaku Babišovy vlády na veřejnoprávní média. Podle Stomatové se Česká televize ocitla v situaci, kdy neřeší svou budoucí roli, ale vlastní existenci. „Česká televize a televize obecně by dnes měly diskutovat o tom, jak obstát ve světě sociálních sítí a technologických změn. Místo toho bojujeme o přežití.“ Debata o fungování České televize by se podle ní měla vést především s veřejností. „My se zodpovídáme poplatníkům, ne politikům.“ Kritizuje, že diskuzi o podobě veřejné služby převzali političtí aktéři namísto samotných koncesionářů. Jestliže mají lidé vůči České televizi výhrady, televize by je podle ní měla reflektovat a případně se měnit. „Jenže tahle debata neexistuje, protože tu iniciativu přebral někdo jiný – politici.“ Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či na YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

Domov seniorů ve Ždírci na Jihlavsku letos slaví sto let od svého založení. Dnešní moderní zařízení začínalo v roce 1926 jako sirotčinec.

Prezident Peter Pellegrini je v úrade presne dva roky. Od samého začiatku je v centre pozornosti najmä to, akú protiváhu dokáže tvoriť voči vládnej koalícii a takisto – či sa mu podarí vymaniť spod vplyvu svojich dlhoročných politických kolegov a mentorov. Pravdou je, že došlo aj na konflikty a vetovanie zákonov. Je to však dosť na to, aby sme videli riadne emancipovaného nadstraníckeho prezidenta? To a ešte oveľa viac sa Nikola Šuliková Bajánová pýta šéfky domácej redakcie denníka SME Michaely Terenzani a reportéra denníka SME Michala Katušku. Zdroje zvukov: Youtube/Denník N, RTVS, Youtube/Peter Pellegrini Odporúčanie: Nedávno som videla časť rozhovoru s americkou herečkou Oliviou Munnovou, v ktorom hovorila okrem iného o tom, ako by pri druhej šanci na život zahodila telefón do oceánu a získaný čas venovala svojmu synovi. So závislosťou od sociálnych sietí máme problém viacerí, aj ja sama, preto stále hľadám cesty, ako sa jej zbaviť. Jeden návod – opäť – ponúka denník The Guardian. – Všetky podcasty denníka SME nájdete na⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ sme.sk/podcasty⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ – Odoberajte aj audio verziu denného newslettra⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ SME.sk⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ s najdôležitejšími správami na⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ sme.sk/brifingSee omnystudio.com/listener for privacy information.

Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju.S ilustrátorem a spisovatelem Vojtěchem Juríkem, kterého ale skoro nikdo nezná jinak než pod uměleckým jménem Vhrsti, mě spojují tři věci. Máme narozeniny ve stejný den, oba píšeme newsletter na Substacku a já mám už nějakých čtrnáct let na Facebooku profilový obrázek, který mi kdysi nakreslil. Během rozhovoru jsme objevili i čtvrtou spojitost: existuje vtip, který Vhrsti nakreslil na motivy mého dávného standupu, ale nikdy mi ho neposlal. Proč, to se dozvíte v podcastu. A já doufám, že kresbu konečně dostanu.Vhrsti je autor, kterého znají nejen, ale hlavně hlavně děti. Nakreslil dvě série večerníčku, a kdyby někoho zajímalo, jak získat vysněnou zakázku každého spisovatele či výtvarníka pracujícího pro děti, tak se to dělá takhle: šel po ulici v Plzni, zazvonil mu mobil a v něm Česká televize. Dodnes si pamatuje, kde přesně to bylo. Míň krásné už je, že honorář nakonec nepokryl ani práci, kterou tomu věnoval. Což není stížnost, jen konstatování. Jak říká, večerníček mu otevírá dveře dodnes - a hlavně ho naučil rozumět vlastnímu kreslení.Mluvili jsme o jeho tátovi, výtvarníkovi samoukovi, vedle kterého se jako dítě styděl kreslit. O tom, proč český kreslený humor prakticky vymřel a co zbylo z časů Dikobrazu. O literární rezidenci v Bratislavě, kde měl napsat román, ale místo toho zjistil, že by se z psaní zbláznil, a tak radši vyrazil do hospody s polským kolegou. I o tom, jaké to je kreslit akty žen, které nejsou modelky - a proč je to pro něj víc stres než potěšení.A samozřejmě došlo na umělou inteligenci. Vhrsti patří k těm, kteří před ní nepanikaří: věří, že lidé budou vždycky chtít vlastni nebo si dívat na obraz, který namaloval člověk. A že nás AI paradoxně tlačí zpátky k papíru, štětci a věcem, které jdou pomalu a ztěžka. Což je myšlenka, která se mi líbí, i když jí možná věřím míň než on.Mimochodem, na otázku, jestli bude svět za deset let lepší, nebo horší, odpověděl bez zaváhání. Jak, to si poslechněte.A připomínám svůj standupový speciál Jednou se tomu zasmějeme v Divadle v Řeznické. Premiéra se povedla, repríza se blíží - lístky najdete na webu divadla. Přijďte, těším se na vás.Přeju příjemný a ničím nerušený poslech.

Jan Werich říkal, že kdyby mohl žít Alois Jirásek v Hollywoodu, byl by velice úspěšným scénáristou. Měl absolutně skvělé dějové zápletky. Jako beletristovi mu to ale kazil archaický jazyk, kterým své zápletky vyprávěl. Ovšem Jirásek dokázal vytvořit „kanonický příběh“. Jeho líčení mělo silně dramatickou strukturu a bylo plné emocí. Nabídl jednoduchý a jasný začátek českého národa, srozumitelný příběh, minimum chaosu, konkrétní postavy místo anonymních procesů. To vše bylo ideální pro naši kolektivní paměť.Asi nejvíce ovlivnily naše chápání vlastní historie jeho Staré pověsti české, je to už 130 let jednou z nejvydávanějších knih. Asi nejvýraznější odkaz Starých pověstí českých je primordialismus, který si pořád neseme s sebou - tedy představa národa jako přirozeného společenství. Jsme přesvědčeni, že Češi nejsou náhoda, jsme tu odjakživa a z toho vyplývá velmi silná představa kontinuity.Husity Jirásek idealizoval jako bojovníky za pravdu a spravedlnost, pobělohorskou dobu zobrazoval jako morální i kulturní katastrofu, zdůrazňoval utrpení, oběť i hrdinství. Historie se tak v jeho pojetí nestala jen znalostí, ale součástí naší identity a našich emocí.Navíc přišel se svým dílem ve správný čas: v éře formování moderního národa a nabídl mu silný sdílený příběh, který je srozumitelný, hrdý a sjednocující v zobrazování minulosti. Jeho vyprávění je snadno zapamatovatelné, protože zjednodušuje složité historické procesy a vytváří jasné morální linie – husiti jsou dobří, rekatolizátoři zlí - a podobně. Právě tato jednoduchost pomohla masovému přijetí.

Vodní náhon na skalnatém břehu řeky Moravice nechal roku 1891 pro svou továrnu postavit tehdejší podnikatel a vizionář Carl Weisshuhn. Dodnes zajišťuje i výrobu elektřiny.

Důl Jeroným u bývalé obce Čistá na Sokolovsku patří k nejcennějším hornickým památkám v Karlovarském kraji. Unikátní středověký cínový důl je dnes národní kulturní památkou. Díky tomu, že zůstal až do dnešních dnů mimořádné zachovalý, nabízí pohled do nelehké práce horníků v 16. století.

Důl Jeroným u bývalé obce Čistá na Sokolovsku patří k nejcennějším hornickým památkám v Karlovarském kraji. Unikátní středověký cínový důl je dnes národní kulturní památkou. Díky tomu, že zůstal až do dnešních dnů mimořádné zachovalý, nabízí pohled do nelehké práce horníků v 16. století.

Důl Jeroným u bývalé obce Čistá na Sokolovsku patří k nejcennějším hornickým památkám v Karlovarském kraji. Unikátní středověký cínový důl je dnes národní kulturní památkou. Díky tomu, že zůstal až do dnešních dnů mimořádné zachovalý, nabízí pohled do nelehké práce horníků v 16. století.

Důl Jeroným u bývalé obce Čistá na Sokolovsku patří k nejcennějším hornickým památkám v Karlovarském kraji. Unikátní středověký cínový důl je dnes národní kulturní památkou. Díky tomu, že zůstal až do dnešních dnů mimořádné zachovalý, nabízí pohled do nelehké práce horníků v 16. století.

Důl Jeroným u bývalé obce Čistá na Sokolovsku patří k nejcennějším hornickým památkám v Karlovarském kraji. Unikátní středověký cínový důl je dnes národní kulturní památkou. Díky tomu, že zůstal až do dnešních dnů mimořádné zachovalý, nabízí pohled do nelehké práce horníků v 16. století.

Důl Jeroným u bývalé obce Čistá na Sokolovsku patří k nejcennějším hornickým památkám v Karlovarském kraji. Unikátní středověký cínový důl je dnes národní kulturní památkou. Díky tomu, že zůstal až do dnešních dnů mimořádné zachovalý, nabízí pohled do nelehké práce horníků v 16. století.Všechny díly podcastu Výlety můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Důl Jeroným u bývalé obce Čistá na Sokolovsku patří k nejcennějším hornickým památkám v Karlovarském kraji. Unikátní středověký cínový důl je dnes národní kulturní památkou. Díky tomu, že zůstal až do dnešních dnů mimořádné zachovalý, nabízí pohled do nelehké práce horníků v 16. století.

Důl Jeroným u bývalé obce Čistá na Sokolovsku patří k nejcennějším hornickým památkám v Karlovarském kraji. Unikátní středověký cínový důl je dnes národní kulturní památkou. Díky tomu, že zůstal až do dnešních dnů mimořádné zachovalý, nabízí pohled do nelehké práce horníků v 16. století.

Důl Jeroným u bývalé obce Čistá na Sokolovsku patří k nejcennějším hornickým památkám v Karlovarském kraji. Unikátní středověký cínový důl je dnes národní kulturní památkou. Díky tomu, že zůstal až do dnešních dnů mimořádné zachovalý, nabízí pohled do nelehké práce horníků v 16. století.

Důl Jeroným u bývalé obce Čistá na Sokolovsku patří k nejcennějším hornickým památkám v Karlovarském kraji. Unikátní středověký cínový důl je dnes národní kulturní památkou. Díky tomu, že zůstal až do dnešních dnů mimořádné zachovalý, nabízí pohled do nelehké práce horníků v 16. století.

Důl Jeroným u bývalé obce Čistá na Sokolovsku patří k nejcennějším hornickým památkám v Karlovarském kraji. Unikátní středověký cínový důl je dnes národní kulturní památkou. Díky tomu, že zůstal až do dnešních dnů mimořádné zachovalý, nabízí pohled do nelehké práce horníků v 16. století.

Hebrejom 11,32-40 32 A čo mám ešte povedať? Veď by mi nestačil čas, aby som ešte rozprával o Gideónovi, Barákovi, Samsonovi, Jeftem, Dávidovi, ako aj o Samuelovi a prorokoch, 33 ktorí si vierou podmaňovali kráľovstvá, vykonávali spravodlivosť a dosahovali prisľúbenia, levom zapchávali tlamy, 34 uhášali silu ohňa, unikali ostriu meča a zo slabých stávali sa mocnými, keď zmužneli v boji a zaháňali šíky cudzincov. 35 Ženy dostávali späť svojich mŕtvych vzkriesených. Iní boli mučení, ale neprijali oslobodenie, aby dosiahli niečo lepšie, totiž vzkriesenie. 36 Iní zasa zakúsili výsmech a bičovanie, ba i okovy a väzenia. 37 Kameňovali ich, rozpiľovali, umierali ostrím meča, chodili v ovčích a kozích kožiach, trpeli núdzu, útlak a príkorie. 38 Tí, ktorých svet nebol hoden, blúdili po púšťach a horách, po jaskyniach a zemských roklinách. 39 A títo všetci, i keď dostali svedectvo pre vieru, nedosiahli naplnenie prisľúbenia, 40 lebo Boh pre nás zamýšľal niečo lepšie, aby nedosiahli dokonalosť bez nás. Viera je odpoveď. Po prečítaní tohto textu som si spomenul na jedného človeka, ktorý sa raz, keď šiel z kostola domov, bil do hrude a dookola opakoval: Tá naša viera, tá naša viera! Dodnes neviem, čo tým myslel. (Bolo to v súvislosti s veriacimi z iných denominácií.) Neviem, či by niekomu alebo mne takýto spôsob prejavu viery pomohol v rôznych situáciách. Viera je mojou odpoveďou, reakciou na Božiu iniciatívu. Všetci títo ľudia v minulosti videli, ako Pán Boh konal v ich živote, rodine, spoločenstve, a z toho čerpali – na toto Božie konanie odpovedali vierou. Aj keď za vieru v Pána Boha položili svoj život, znášali utrpenie, smútok, bolesť, odlúčenie, predsa neprestali veriť, pretože vedeli (verili), že ich náš Pán môže zachrániť. To je povzbudzujúce pre teba aj pre každého, komu o tom povieš. Modlitba: Bože, ďakujem Ti za Tvoju dôveryhodnosť! Odpusť, že často verím iným veciam viac než Tebe! Posilňuj moju vieru, nech sa Ti celkom odovzdávam! Amen. Pieseň: ES 696 Autor: Dušan Roháček Boaz povedal Rút: „Nech ťa hojne odmení Hospodin, Boh Izraela, ku ktorému si prišla, aby si uňho našla útočisko.“ Rút 2,12 Kto pristupuje k Bohu, musí veriť, že Boh je a že odmeňuje tých, čo Ho hľadajú. Hebrejom 11,6 Izaiáš 43,8-13 •  Modlíme sa za: Senec (BaS) Otázky na rozjímanie: Ako dnes vnímam vieru ako svoju odpoveď na Božiu iniciatívu — vidím, ako Pán Boh konal v mojom živote, a z čoho čerpám silu veriť aj v ťažkých chvíľach? Kde som dnes pred výberom: či prijať oslobodenie a užiť si dočasné potešenie, či trpieť pre niečo lepšie — pre vzkriesenie a večnú odmenu, ako tí mučeníci, ktorí odmietli zrádzaj vieru? Ako môžem dnes byť svedkom, že Boh je dôveryhodný — čím môžem povzbudiť iných v ich viere, keď vidia, že ty aj v utrpení neprestávaš veriť a dúfať? Aplikácia do života: V tomto týždni si vyhraďte 5 minút ráno na to, aby ste si zapísali jednu skúsenosť, keď Boh vo vás alebo vo vašom okolí konal (uzdravenie, pomoc, slovo, otvorené dvere). Potom si prečítajte jeden verš z Hebrejom 11 a odpovedzte v modlitbe: „Pán Ježiš, ďakujem Ti za Tvoje konanie. Pomôž mi odpovedať vierou aj v dnešných výzvach.“ Na konci týždňa si zhrňte, ako sa mení vaše vnímanie viery — že to nie je abstraktný pojem, ale reálna dôvera v Božiu vernosť. Jednu túto skúsenosť zdieľajte s niekým, kto potrebuje povzbudenie. Dnes som vďačný za tieto 3 veci: _________________________________ _________________________________ _________________________________ Viac o vďačnosti, čo to je, prečo je dôležité byť vďačný, ako praktizovať vďačnosť nájdeš na blogu

Dodnes tu kotví lodě, ale pro vykládku zboží už dávno neslouží. Pražské náplavky, tedy Rašínovo a Hořejší nábřeží, se v posledních letech proměnily v místa, kde to žije. Podél Vltavy potkáte běžce, cyklisty i turisty, kteří sem chodí kvůli krásnému výhledu na město.

Tohle místo na Chrudimsku historicky patřilo mezi turistické taháky. Dodnes tam lidé rádi jezdí.Všechny díly podcastu Máme hosty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Kultový film Diabol nosí Pradu sa po dvoch desaťročiach dočkal pokračovania. Obľúbené postavy Miranda Priestly, Andy Sachs a Emily Charlton sa tentoraz ocitli v príbehu  ktorý reflektuje, ako sa zmenil svet módy a médií.  V podcaste sa dozviete, či je ešte je pozitívne byť „girl boss“ a kde by sa vo filme mohol nájsť Jeff Bezos. Ak vám náš obsah prináša hodnotu a radi ho sledujete, podporte nás svojím hlasom v súťaži Podcast roka. Hlasujte v kategórii rozhľad za podcast V redakcii na www.podcastroka.sk a môžete vyhrať atraktívne ceny.

Starobylý přístav na pobřeží Středozemního moře, bleší trh, kde seženete vše od falafelu po mandolíny, a výhled na panorama Tel Avivu. To je starověký přístav Jaffa v Izraeli. Dodnes si uchovává svůj arabský spirit, a to i přesto, že Palestinců v něm už moc nežije. Ti, kteří tam zůstali, se snaží historii místa uchovat.Všechny díly podcastu Zápisník zahraničních zpravodajů můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Microsoft slibuje, že napraví hříchy Windows 11. Za sliby ho hodnotit nechceme, i ty jsou ovšem lepší, než přístup firmy v posledních letech. Kuba je ke všemu skeptický, přesto dokáže najít světlý bod naděje. Chválí Microsoft Word, jak pěkně funguje. Současně si myslí, že OpenOffice a jeho nástupci selhali. Petr tak přísný není a poukazuje na to, že dnešní LibreOffice je dobře fungující alternativa, která si našla své místo i v některých institucích. Francouzské četnictvo před lety udělalo krok navíc a dokonce místo Windows zavedlo Linux. Dodnes ho používá a z jejich zkušenosti bude těžit francouzská státní správa, která migruje letos. Kuba to nepovažuje za dostatečný úspěch open source a zůstává skeptikem. Pak začne hořekovat nad tím, že Evropa se dobrovolně stala technologicky závislou a promarnila potenciál RISC-V. Petr oponuje, že zde sídlí čipové firmy a významné vědecké kapacity a že se snad Evropa postaví na vlastní nohy, když jí u hlavy hlasitě zvoní budík. Dnešní díl je hodně dada. Program pořadu 01:52 – Novinky ve Windows 05:40 – Ovládací panely 08:16 – Hloupé hledání 11:33 – Pryč s Copilotem 14:10 – Office je stále super 19:30 – Microsoft slibuje změny 23:02 – Francie na Linuxu 28:18 – RISC-V 32:59 – Marný pokus o závěr

Před druhou světovou válkou byl Lublin nejen jedním z nejdůležitějších center židovské vzdělanosti a kultury, ale také významným střediskem tiskařství. Vznikaly zde knihy, vývěsní tiskoviny i deníky. Ve městě, kde před rokem 1939 žilo okolo 120 tisíc obyvatel, fungovalo téměř třicet tiskáren. To vše změnila druhá světová válka. Vzala městu židovské obyvatelstvo i tiskárny. Na tuto tradici dnes navazuje Dům slov, který tiskařské řemeslo předává novým generacím nadšenců.

Před druhou světovou válkou byl Lublin nejen jedním z nejdůležitějších center židovské vzdělanosti a kultury, ale také významným střediskem tiskařství. Vznikaly zde knihy, vývěsní tiskoviny i deníky. Ve městě, kde před rokem 1939 žilo okolo 120 tisíc obyvatel, fungovalo téměř třicet tiskáren. To vše změnila druhá světová válka. Vzala městu židovské obyvatelstvo i tiskárny. Na tuto tradici dnes navazuje Dům slov, který tiskařské řemeslo předává novým generacím nadšenců.Všechny díly podcastu Zápisník zahraničních zpravodajů můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Máme tady jaro a s ním přichází i první sečení trávy a také začátek přípravy dřeva na zimu. Dodnes nejvýkonnější pomocníci používají spalovací motory a tato doba je pro ně většinou prvním probuzením po zimním spánku. Co dělat, když motor nemůžeme nastartovat?

Aktuálne sviatočné dni sú príležitosťou vrátiť sa v čase i v priestore k miestu, kde sa zrodil aj veľkonočný príbeh. K mestu Jeruzalem. Ten bol jablkom sváru po dlhé stáročia, ale neraz aj zabudnutou perlou Blízkeho východu, ktorej význam a lesk pripomenie z času na čas opäť nový konflikt. Dodnes zostáva ikonickým, svätým miestom, ku ktorému sa s bázňou obracajú tri svetové náboženstvá – judaizmus, kresťanstvo a islam. Jeruzalem je v epicentre svetovej politiky aj dnes, keď je opäť predmetom konfliktu – tentoraz izraelsko-palestínskeho. Dôkazom večných sporov, ale aj vzájomného spolunažívania je už samotné jeruzalemské Staré mesto – rozdelené na židovskú, kresťanskú i moslimskú časť. Návštevníkovi ponúka obraz Blízkeho východu a jeho dramatickej histórie akoby v malom. Kto ho preto aspoň raz navštívil, nemôže sa zbaviť pocitu, že je to výnimočné miesto aké sa len tak nevidí. Odkedy vlastne hovoríme o meste Jeruzalem? Ako sa na jeho charaktere podpísala rímska či byzantská epocha, arabskí dobyvatelia či križiaci? A čo znamená toto mesto aj v dnešnej blízkovýchodnej politike? Vraciame sa preto k staršej epizóde podcastu Dejiny, v ktorej sme sa rozprávali s islamológom Attilom Kovácsom z Katedry porovnávacej religionistiky Filozofickej fakulty UK v Bratislave. Tento podcast vychádza vďaka podpore Aukčnej spoločnosti SOGA, pri príležitosti 30. výročia jej založenia. Ďakujeme za podporu. – Ak máte pre nás spätnú väzbu, odkaz alebo nápad, napíšte nám na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠jaroslav.valent@petitpress.sk⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ – Všetky podcasty denníka SME nájdete na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠sme.sk/podcasty⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠See omnystudio.com/listener for privacy information.

Desítky let stará komunistická propaganda dodnes deformuje názor mnoha lidí na působení banderovců v Československu v letech 1945 až 1947. Ukrajinské nacionalisty často líčila jako nelítostné vrahy v uniformách SS. Válečné a poválečné dění ve střední a východní Evropě bylo barvitější. Jak to doopravdy bylo s banderovci v Československu?Všechny díly podcastu Historie Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Nemyslete si, že si sednete k mikrofonu a bude vám patřit svět,“ říká novinář Jan Pokorný, který strávil v Českém rozhlase víc než čtyři dekády a zažil jeho proměny od 80. let až po dnešní dobu. Vzpomíná na „pekelnou zodpovědnost“, kdy rádio vysílá 24 hodin denně a člověk kvůli němu nespí, i na své začátky, kdy se učil psát pro rádio - stručně, přesně a bez zbytečností. Právě tahle zkušenost ho podle vlastních slov provází dodnes. Do rozhovoru ale vstupuje i současnost, ve které podle něj novináři čelí nejistotě i tlaku. „Já pořád ještě nevím, o co jde, tak ať už nám to řeknou,“ říká bývalý ředitel Zpravodajství Českého rozhlasu k debatě o financování veřejnoprávních médií a kritizuje způsob, jakým se o ní mluví. Zmiňuje i výroky Tomia Okamury a nejistotu, kterou podobná komunikace vytváří: „vypouštějí balónky“ a redakce pak nevědí, co bude dál. Vadí mu, že chybí jasné vysvětlení i silná profesní organizace, která by novináře zastoupila, nejen když dochází ke slovním útokům na média. „Ta naše práce je založená na důvěře,“ dodává a upozorňuje, že její narušování má konkrétní dopady, třeba i na to, kdo je dnes ochotný do redakcí vůbec nastoupit. Pokorný se vrací i do minulosti - k vysílání za komunismu, kde existovaly „ostrůvky pozitivní deviace“ i k okamžikům, které ho samotného poznamenaly. Dodnes nechápe, proč Miloš Zeman v živém vysílání použil vulgarismy. „Do dneška jsem to nepochopil, proč to udělal,“ říká o rozhovoru z roku 2014, kde se exprezident vyjadřoval k aktivitám kapely Pussy Riot. Novinář popisuje, že se tehdy cítil jako „kanalizátor myšlenek vulgarismu Miloše Zemana“. Zároveň ale zdůrazňuje, že svobodnou žurnalistiku se naučil až po roce 1989 a že právě pravidla a kodex jsou tím, co ji drží pohromadě. „Svoboda bez pravidel je na prd,“ říká. Velká část rozhovoru se točí kolem toho, co je dnes ještě novinářská práce a kde už začíná její deformace. Pokorný odmítá „mechanistické vyvažování“ názorů a varuje před tím, aby média dávala prostor lidem jen proto, že si něco myslí. „Mě zajímá, na základě čeho si to myslí,“ říká a dodává, že bez opory v datech a faktech se debata rozpadá. Přesto zůstává opatrným optimistou - věří v „genius loci“ rozhlasu i v to, že v krizových situacích má rádio nezastupitelnou roli. Jak se mění novinářská práce a její vnímání? Kde hledat vysvětlení, proč politici tak tlačí na veřejnoprávní média? A proč podle něj chybí novinářům společný hlas? Poslechněte si celý rozhovor.

Před padesáti lety se v Argentině chopila moci vojenská junta. Při převratu generála Jorgeho Rafaela Videly byla 24. března 1976 svržena prezidentka Izabela Perónová a následovalo sedm let diktatury. „Dodnes se přesně neví o osudu lidí, kteří padli za oběť tomuto režimu,“ připomíná iberoamerikanistka Kateřina Březinová. Jaké byly okolnosti převratu a jakou sílu má dnes opozice v zemích Latinské Ameriky? Rozhovor se věnuje také plánům Donalda Trumpa vůči Venezuele a Kubě.Všechny díly podcastu Jak to vidí... můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Před padesáti lety se v Argentině chopila moci vojenská junta. Při převratu generála Jorgeho Rafaela Videly byla 24. března 1976 svržena prezidentka Izabela Perónová a následovalo sedm let diktatury. „Dodnes se přesně neví o osudu lidí, kteří padli za oběť tomuto režimu,“ připomíná iberoamerikanistka Kateřina Březinová. Jaké byly okolnosti převratu a jakou sílu má dnes opozice v zemích Latinské Ameriky? Rozhovor se věnuje také plánům Donalda Trumpa vůči Venezuele a Kubě.