Hodina dějepichu

V poslední bonusové epizodě Hodiny dějepichu se podíváme trochu do minulosti. Ale tentokrát strukturovaně! Otočíme se pro radu k naší knize, kterou stále můžete koupit buď v našem elektronickém kiosku, nebo u všech svých oblíbených knihkupců, a mrkneme na podcastové desatero, které jsme pro vás sestavili.

Britská unie fašistů nebyla nikdy doopravdy úspěšným hnutím. Ani před druhou světovou válkou, natož během ní. Její vůdce Oswald Mosley, kdysi nadějný mladý politik, je něčím mezi šášou a anglickým Mussolinim. Ale Mosley není člověkem, který bude nejvíce spojován s britským fašismem, to bude jeho švagrová, jistá Unity Mitford. A to hlavně pro její vztah s mnohem významnějším fašistickým vůdcem.

Víte, kdo jako první obeplul svět? Ve škole se učíme, že Fernão de Magalhães, ale sám Magalhães tragicky zahyne během výpravy, cestu tedy technicky vzato nedokončí. Možná vám to přijde jako zbytečné hnidopišství, ale v mnoha státech světa je tohle dodnes hojně debatované téma. Má co dělat s národní hrdostí, tradicí, dějinami… a přirozeně kolonialismem.

Magalhães měl za sebou mimořádně úspěšnou kariéru už ve třiceti letech. Válečný hrdina, kapitán vlastní lodi a pár let nato finálně i velitel jedné z nejodvážnějších a nejriskantnějších expedic, která kdy byla vypravena. Nemalou oporou mu byla po celý život jeho víra. A byla to také ta samá víra, která ho nakonec zabila.

Cesta kolem světa! Jak jen romanticky to dnes zní! Problém je, že někdo musel tuhle cestičku vyšlapat a tím někým nebyl nikdo iiný než legendární portugalský mořeplavec Fernão de Magalhães. A kromě všech obvyklých problémů, jaké byste mohli na dlouhé plavbě v šestnáctém století čekat, se objevila ještě hromada jiných.

Fernão de Magalhães je takové to jméno, které znáte ze školy, dokážete ho zařadit jako mořeplavce do Věku objevů a nejspíš o něm víte, že jako první obeplul planetu… a to je víceméně všechno. Což je škoda, protože Magalhães je fascinující figura dávno předtím, než vyrazí na svou vpravdě osudovou plavbu.

Vedle zmizení letu 370 od Malaysia Airlines je možná největší leteckou záhadou jistý D. B. Cooper. Muž, který unesl letadlo, jako výkupné si nechal zaplatit hromadu peněz a nakonec s celým balíkem vyskočil do noci, aby ho už nikdy nikdo nespatřil. Nebo spatřil?

První únos letadla proběhl pravděpodobně ve 20. letech 20. století. První únos letadla ve vzduchu se uskutečnil za druhé světové války. První únos komerčního letu na konci let čtyřicátých. Ale ten nejúspěšnější provedli Češi v roce 1950.

Současné olympijské hry se hrdě hlásí k antickému odkazu, ale ve skutečnosti toho mají se starověkými hrami společného jen velice málo. Moderní olympiáda nemá náboženský rozměr, mohou se jí účastnit v podstatě všichni a většinou u nich umře až trapně nízké množství osob.

Olympijské hry jsou svátkem sportu a každý nadšený pasivní sportovec už pár dní sedí nalepený u televizní obrazovky, aby nasál co nejvíc fotbalu, lukostřelby, skateboardingu. Ale sport pro sport samotný nebyl základem původních olympijských her. Tím bylo uctívání pohanských bohů.

Donner Party, jak se v angličtině říká skupině téměř devadesáti osadníků, kteří vyrazili na západ, je obzvlášť v Americe dodnes slavná. Hlavně kvůli všemu tomu umírání, umrzání a pojídání lidí. Už minule jsme v Hodině dějepichu řešili, že jejich výprava nezačala zrovna nejlépe… ale to nebylo nic proti tomu, jak měla skončit.

Příběh Donner Party je jeden z nejslavnějších příběhů amerických osadníků. Skupina několika rodin, téměř devadesát osob, se vydá na vozech a koních za lepšími zítřky do Kalifornie a cestou se… no, výlet se nevyvede. Jakože „pojďme jíst děti“ nevyvede. Takže je to fenomenální materiál pro nejnovější Hodinu dějepichu!

Vyrazili jsme s Hodinou dějepichu na Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech a při takových příležitostech vždy mluvíme o filmu nebo historii filmu. Tentokrát jsme se rozhodli pojmout to trochu jinak a řekli si, že vám představíme historické příběhy, z nichž by byl fenomenální film, ale bohužel ještě neexistuje. Že dáme filmařům nějaké ty tipy!

Víte, jak se vyrovnával bůh země s tím, že byl odtržen od bohyně nebes? Podle starověkých Egypťanů tím, že si vrazil vlastní péro do úst. A to je jen špička (ha ha) erotického ledovce, kterým je mytologie starověkých egyptských božstev. Dnes si v Hodině dějepisu povíme, jak vznikl svět, jak se Horus dostal na trůn krále bohů a jak se masturbuje jednou rukou, když máte sokolí hlavu.

Studená válka je často portrétována jako mimořádně brutálních spor dvou veleslavných tajných služeb. CIA a KGB. Spor, ve kterém se točí dvojití agenti, spousta peněz, mimořádně chytré plány a dechberoucích operace… a přestože náš dnešní příběh má všechny tyhle elementy, možná vás zaskočí, jak jsou obě organizace tak trochu neschopné.

Magistr Edward Kelley, veleznámá postava pozdně renesanční Prahy, byl zcela určitě podvodník. Byl to fenomenální a vysoce efektivní podvodník, ale přeci jenom šméčkař. Nakonec ho právě v Čechách jeho činy dostihly, ale předtím stihl učarovat císařskému trůnu (dokonce několikrát) a nakecat svému dlouholetému kolegovi, že po nich andělé chtějí, aby si prohodili manželky.

Možná nejúspěšnější podvodník celé renesance pocházel z Anglie a jmenoval se Edward Talbot. Možná. Spíš ne. Jeho reálné jméno ve skutečnosti neznáme, ale víme o něm, že nakonec skončil v Českých zemích. A tady je dodnes mimořádně slavný, cpeme ho do historických románů, cpeme ho do pohádek, zná ho tu každý. Pod jménem Edward Kelley. Magistr Kelley.

V nejnovější epizodě Hodiny dějepichu se vracíme k tomu nejzvířecímu sexu vůbec. K sexu zvířat. A vybrali jsme si opět hromadu zajímavých exponátů. Půjdeme od primátů přes kopytníky až po ryby a vy třeba časem zjistíte, jak kvalitní máte ve skutečnosti sexuální život.

Každá sranda musí někdy skončit. To neplatí jen pro trilogie Hodiny dějepichu, ale i pro samotný příběh té naší poslední trilogie. Povstání v městečku Münster se pomalu chýlí ke konci a vy už jistě napjatě čekáte, jak to dopadne. Můžeme prozradit, že ještě nějaké zvraty nastanou…

V minulém díle Hodiny dějepichu jsme mluvili o tom, jak radikální protestantská sekta převzala v 16. století nečekaně vládu nad dobře opevněným a bohatým německým městem. Mluvili jsme o tom, jak se situace ve městě zhoršila, ale nikdo nemohl utéct, protože katolická armáda obklíčila město. A dnes si povíme, jak celý příběh úplně vykolejí do naprostých šíleností.

Začátkem patnáctého století se objevil jistý kazatel, který měl značný problém s tím, jak katolická církev řídí celý tenhle duchovní byznys. Jmenoval se Jan Hus a všichni víme, jak dopadl. Syndrom vyhoření. Ale jen o sto padesát let později se objevil jiný kazatel a měl s Vatikánem snad ještě více problémů. Církev s ním chtěla udělat to, co se všemi potížisty, ale najednou nemohla. Jednak na ně byli tou dobou nasraní už všichni, ale hlavně existoval knihtisk. A myšlenky tohohle konkrétního potížisty se šířily extrémní rychlostí.

Svatá Olga Kyjevská je jedna z těch svatých, kteří za sebou nechali tolik mrtvých, až je vlastně samo o sobě maličko zázračné, že se jí podařilo získat svatozář. Ale až se dozvíte, s jakým stylem za sebou ty mrtvé nechávala, poběžíte do prvního pravoslavného kostela pomodlit se, ať se Olga postará i o vaše nepřátele.

Homeopatika jsou jednou z nejpopulárnějších forem alternativní medicíny. Alespoň to vám jejich výrobci tvrdí. Faktem je, že se nejedná o žádnou medicínu. Jde o podivný pokus zmateného doktora ze začátku devatenáctého století, který nějakou záhadou odmítl zemřít do dnešních dob. Na rozdíl od pacientů, kteří se rozhodli vystřídat reálnou léčbu za homeopatika.

Italské město Bologna bylo mimořádně pyšné na své vědro a vždycky, když ho spouštěly do studny, občané se úplně tetelili blahem, jak přenádherný kýbl to mají. Byl jejich pýchou, jejich chloubou, byl tím nejcennějším, co měli. Alespoň v srdíčku. Až do jednoho osudného rána, kdy vědro zmizelo. A tehdy se Bologna rozhodla, že vyrazí do války…

Víte, co má společného jelen a vagina? Nejspíš ne, ale severoameričtí indiáni věděli. Stejně jako spousta jiných kulturních aspektů, i jejich náhled na sex, sexualitu a rodičovství se výrazně lišil od bílých osadníků. Tak se pohodlně usaďte, nalaďte Hodinu dějepichu a indiánská babička vám poví pár šokujících příběhů.

Mořský krokodýl je jedno z nejnebezpečnějších zvířat na planetě. Je to největší žijící plaz, může vážit přes tunu a dorůstat až sedmi metrů. Na něco takového rozhodně nechcete v bažinách narazit. Určitě ne, když ustupujete z bitvy a krvácíte do kalných vod rozlehlého močálu… Jediné, co by mohlo být ještě horší, je, že nenarazíte na jednu tuhle bestii, ale na stovky a stovky takových bestií.

Jeden z nejčastějších iracionálních strachů, které svírají lidstvo, je strach ze žraloků. Lidi mrazí už jenom z toho, že mají vlézt do rybníka. Z velké části je za tuhle kolektivní fobii zodpovědný film Čelisti. A Čelisti zmiňují incident, který inspiroval je. Potopení USS Indianapolis.

Starověký Egypt byl prastarou civilizací táhnoucí se na ploše tisíců let. Je tedy jenom logické, že společnost nebyla vždy stejná. Proměňovala se kultura, proměňovalo se umění, dokonce se proměňovalo náboženství. Ale občas byly tyhle změny tak náhlé a tak radikální, že se společnost vzepřela i samotnému faraonovi. I když třeba až zpětně.

Po celé desítky let se archeologie dělala nadivoko, často dynamitem a vlastně spíš povětšinou připomínala vykrádání hrobek než reálnou vědeckou činnost. To se ale začalo měnit počátkem dvacátého století. Archeologové se začali měnit z bohatých koloniálních dobrodruhů na akademické profesionály, kteří pečlivě očišťovali a katalogizovali každý kousek vykopané historie. Ale chtělo to dobrodruha a zapáleného nadšence starých časů a metody těch nových, aby se spojily a udělaly objev, který překope to, jak vnímáme starověký Egypt i archeologii samotnou. Dnes v Hodině dějepichu, našeho podcastu o nejšťavnatějších kouscích historie, probíráme Howarda Cartera a jeho legendární objev. Tutanchamonovu hrobku. Událost, která neměla v dějinách profesionální archeologie precedens a nejspíš se ani nikdy nezopakuje. Tak poslouchejte.

Opět k nám do podcastu o “nejšťavnatějších kouscích historie”, do Hodiny dějepichu, zavítal šéfredaktor Reflexu, aby s námi probral minulost a budoucnost podcastu. Stá epizoda má chlebíčky, cameo od štábu, alkohol… skoro to vypadá, že po stovce epizod téměř víme, co děláme.

V lednu 1911 přistály na Rossově šelfovém ledovci dvě moře. Britská Terra Nova pod velením Roberta Falcona Scotta a švédská Fram pod velením Roalda Amundsena. Celý svět sledoval soupeřící expedice, protože každého člověka na planetě zajímalo: Kdo vyhraje závod o dosažení jižního pólu?

Až padesátistupňové mrazy, nelítostný vítr, žalostné vybavení a v podstatě žádné know-how, které by vám mohlo pomoct v pekle zamrzlého dna světa přežít. Zhruba tak nějak vypadaly antarktické expedice začátkem dvacátého století. Ale Antarktida byla zkrátka jedním z posledních bílých míst na mapě a někdo tam prostě jít musel.

Říká se, že vstup do podsvětí hlídá pes Kerberos. Říká se, že dovnitř pustí kohokoli, ale ven nikoho. Říká se, že má bezpočet hlav, dračí ocas, hady místo nohou a chrlí oheň. Taky se říká, že ho můžete oblbnout kusem žvance. Protože… je to pořád pes.

Znal se s Winstonem Churchillem, Oscarem Wildem, Agathou Christie. Bojoval v zákopech první světové války, sjezdil svět. Byl vyhlášeným sportovcem i mimořádně aktivním veřejným intelektuálem. A přesto je znám jen jednou jedinou věcí: fiktivním člověkem, kterého ke konci už nemohl vystát.

Sherlock Holmes je naprostý kulturní fenomén. Je to dost možná nejvyobrazovanější fiktivní postava v dějinách, jediný, kdo mu možná šlape na paty, je jeho (tak trochu) londýnský (tak trochu) současník hrabě Dracula. Holmesův život je ze své podstaty mimořádně zajímavý a jeho příběhy uhranuly celé desítky generací čtenářů. Ale život jeho autora zůstává často v pozadí. Přestože nudný život rozhodně nevedl.

Dámské i pánské magazíny se celá desetiletí neustále vrací k jedné otázce. Holit, či neholit? Upravovat, či neupravovat? A pokud ano, jak upravovat? Má si muž nechávat rozčepýřené hnízdo? Má se žena holit do hladka? Je ještě v kurzu devadesátková linka? Na tyhle otázky vám neodpovíme. Ale možná vás uklidní, že si je lidé kladou celá tisíciletí.

17. července 1918 ve dvě ráno probudí carskou rodinu její věznitelé s tím, že se mají zabalit, protože se budou znovu stěhovat. Poté co si Romanovci zabalí svých zbývajících pět švestek, bolševici je vedou do sklepa, kde mají čekat, než přijede odvoz. Cestou po schodech dolů děti vidí vulgární nákres jejich matky souložící s rodinným přítelem a nedávno zesnulým svatým mužem Grigorim Rasputinem. Je to ta druhá nejhorší věc, která se jim tu noc stane.

Boney M o Rasputinovi zpívali, že byl milenec ruské carevny a nejlepší milenec celé širé Rusi. V nejnovější epizodě Hodiny dějepichu se podíváme, jestli je něco z toho pravda, kde se takové řeči vůbec v Rusku braly a jaký měly vliv na carskou rodinu a Rasputina samotného. A nebude to hezký poslech.

V historii není mnoho postav, které by si vysloužily takovou fascinaci pozdějších generací jako Grigorij Jefimovič Rasputin. Stojí na pochybné hitparádě společně s monstry a velikány, jako byl Adolf Hitler, Jindřich VIII. nebo Julius Caesar. A stejně jako oni je Rasputin opředen hned několika vrstvami propagandy a mýtů. Těžko se tak rozmotává, jestli byl skutečně zlý čaroděj, nebo svatý muž.

Ruští carové drželi po celou svou historii v rukách ohromnou moc, která přichází s ohromnou zemí. Ale řídit takovou zemi může být obtížné, obzvlášť pokud ji zdědíte v době velkých, důležitých světových událostí a změn. Pak Rusko vždy vyžaduje silného a bystrého vládce. Mikuláš II. nebyl ani jedno. Ale byl nejspíš milující otec, což jeho konec dělá o to tragičtějším.

Narození spasitele, zrození Páně. Příběh o tom, jak se narodil Ježíš Kristus, je jednou z nejznámějších a nejdůležitějších storek v historii lidstva. Znáte to, betlém, jesličky, zvířátka, andělé, tři králové… Ale je něco z toho fakticky pravda? O tom si dnes budeme povídat v Hodině dějepichu.

Půl roku nic než bláto, krev, utrpení, zatopené zákopy, krysy, odporné jídlo, konstantní bombardování a umírající kamarádi. Není divu, že po několika měsících měli vojáci na západní frontě první světové války všeho po krk. Ale místo obvyklé vzpoury se jejich utrpení přetvořilo v něco mimořádně lidského.

Devět příběhů o lásce, dvě hodiny a pár minut, nekonečné množství britských hereckých hvězd a k tomu kopa vánoční nálady. To je ve velice hrubých číslech dvacet let starý film Láska nebeská. Funguje ještě tahle klasika? Nebo nefungovala nikdy a antologie volně propojených příběhů vždycky držela pohromadě jen silou vůle?

Mužům se obecně líbí ženské nohy, to je stará známá věc. Ostatně proto existují rozparky na šatech. Kdyby se mužům nohy nelíbily, všechny šaty by byly od pasu široké a měly by kapsy. Spousta žen by to považovala za ideální svět. Nicméně máme i muže, kterým se líbí jedna konkrétní část nohou, a to od kotníků dolů. Možná jste na internetu (či v ložnici) už na foot fetiš narazili… ale nemyslete si, že je to nějaká novinka.

Máme pro vás dnes v našem podcastu Hodina dějepichu hned dvě fantastické věci. Zaprvé téma, které je samo o sobě boží. Australští veteráni z první světové proti armádě padesátikilových ptáků? Prostě bomba. Ale hlavně máme spolupráci se serverem VínoKrál.cz a speciálně s naším podcastem si urvete naprosto fantastickou slevu. Tak poslouchejte!

Píšou se poslední dny nejničivějšího konfliktu v dějinách lidstva. Adolf Hitler je po smrti, třetí říše se rychle hroutí a všichni významní nacisté se pokoušejí co nejdřív vzít roha z Evropy. Ti, kteří nemají jinou možnost než zůstat, jsou odhodlaní bojovat do posledního momentu a vzít s sebou do pekel tolik spojeneckých vojáků, kolik budou schopni. Zbytky Hitlerovy SS se rozhlížejí po krajině, aby doslova našli kopec, na kterém jsou ochotni umřít.

Představte si hrad v Rakousku. Uvnitř hromada francouzských politiků, vysoce postavených důstojníků, chorvatský údržbář, český kuchař a SS stráže. A kolem zuří poslední dny druhé světové války. A odtud je příběh už jenom divnější.

Vývoj ženských práv je jednou z mimořádně zajímavých kapitol lidských dějin. Je až hrozivé, kdy se ženy alespoň technicky postavily v západní společnosti na stejnou úroveň mužů… a je vážně bizarní, co tomuhle procesu předcházelo. A v čem všem našly ženy nečekanou pomoc.

Speciální otázkový speciál Martina Bartkovského, ve kterém zpovídá moderátory podcastu Hodina dějepichu Jana Studničku a Terezu Kujovou. I když středobodem povídání měla být kniha, která právě Hodině dějepichu vychází, dostalo se i na sledování porna, sexuální zážitky i na zkušenosti z živých vystoupení. Poslechněte si otázkový speciál, který má skoro hodinu.

Čingischán je pravděpodobně nejúspěšnější dobyvatel všech dob. Jeho impérium se rozprostíralo po většině euroasijského kontinentu. Většina měst, která Alexandr Veliký pojmenoval po sobě, dřív nebo později padla do rukou Čingischána nebo jeho následovníků. Málokdo ale ví, co Čingischán dělal předtím, než se stal chánem.

Až do vynálezu střelného prachu neexistovalo na bojišti nic strašidelnějšího a vražednějšího než horda mimořádně schopných jezdců s luky. Pohybují se extrémně rychle, v životě se k nim nedostanete včas a oni vás budou zasypávat šípy a couvat před vámi nějakých pět tisíc kilometrů.