Podcasts about spousta

Čekáte na levnější úrokové sazby hypoték? V tomto videu vám ukážu, proč vás tohle čekání může stát statisíce korun na kupní ceně nemovitosti. Hypoteční trh v květnu 2026 ukazuje jasný trend a my si rozebereme, co to znamená pro kupující i ty, kteří refinancují.Spousta lidí si myslí, že o cenách hypoték rozhoduje pouze ČNB. Ve skutečnosti je to mnohem složitější mix – od 3Y IRS swapů až po geopolitiku. Dvouprocentní hypotéky jsou pryč a je čas zvyknout si na nový normál.Ve videu rozebereme aktuální situaci na hypotečním trhu:✅ Proč hypotéky v nejbližší době dramaticky nezlevní (a jak banky tvoří úrokové sazby).✅ Proč je dnes růst cen nemovitostí mnohem větším rizikem než samotná úroková sazba.✅ Jak z aktuální situace na trhu vytěžit maximum, pokud kupujete svou první nemovitost.✅ Proč dnes nestačí sledovat jen úrokovou sazbu.

Ministerstvo práce a sociálních věcí chce přísnější kontroly čerpání sociálních dávek, aby zamezilo jejich zneužívání. Podle dat k tomu ale dochází jen málo. „Nám jde o legální zneužívání dávek. Spousta lidí žije jinak, než se tváří před úřady,“ vysvětluje v Pro a proti ministr Aleš Juchelka (ANO). „Jak je odhalí, když to ani teď kontroly úřadu práce nejsou schopné rozklíčovat?“ ptá se místopředsedkyně sněmovního výboru pro sociální záležitosti Pavla Pivoňka Vaňková (STAN).Všechny díly podcastu Pro a proti můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Spousta poradců dnes řeší stejný problém:

Padesátka. Konec, nebo začátek toho nejlepšího? Spousta lidí se tohoto věku bojí. Bojí se, že tělo přestane fungovat, výkon klesne, hormony se zblázní a silné časy jsou za nimi. Ale co když je to přesně naopak? V dnešním videu se Tereza a Petr Havlíček, kouč se specializací na zdravé stárnutí bez cenzury baví o tom, co se skutečně děje v těle po padesátce. Co je realita, co jsou zbytečné strašáky, jak správně trénovat, jíst i suplementovat, a proč tahle životní dekáda může být tou nejsilnější ze všech. Ať je ti 45, 50, nebo 60, tohle video je pro tebe.0:00 Intro — padesátka jako zlom nebo příležitost?1:30 45 vs. 50 — kde je skutečný rozdíl a kdy začít řešit zdraví5:00 Výkon ve 30 vs. ve 50 — proč přestáváme soutěžit (a proč je to dobře)9:00 Kdo přichází za Petrem jako klient — a co ho k tomu dožene13:30 Hormony: menopauza, testosteron a co se s mužem skutečně děje19:00 Elektrokola, Nordic walking a jak se zbavit předsudků23:00 Největší chyba: skočit naplno hned od začátku28:00 Regenerace po padesátce — spánek, stres a proč je to jiné33:00 Jak správně trénovat: síla, vytrvalost, zóna 240:00 Výživa 45+: mění se metabolismus, nebo jen návyky?47:00 Bílkoviny — kolik jich skutečně potřebuješ a z čeho54:00 Červené maso, zpracované maso, luštěniny — stavíme pyramidu58:00 Suplementy, které dávají smysl: kreatin, kolagen, omega-3, vitamín D1:03:00 Preventivní vyšetření — co si nechat zkontrolovat a proč1:06:00 Závěr: padesátka jako to nejlepší životní okno

Hostem nové epizody podcastu Bojs je Petr Bouška, moderátor podcastu Balanc, který po osmi letech letos ve vysílání Radia Wave skončil. Rozhovor je tak trochu bilancováním, ale zároveň otevřenou debatou o mužství, terapii, alkoholu i vztazích, které si člověk nese z dětství do dospělosti.

Hostem nové epizody podcastu Bojs je Petr Bouška, moderátor podcastu Balanc, který po osmi letech letos ve vysílání Radia Wave skončil. Rozhovor je tak trochu bilancováním, ale zároveň otevřenou debatou o mužství, terapii, alkoholu i vztazích, které si člověk nese z dětství do dospělosti. Všechny díly podcastu Bojs můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

S botanikem Vlastivědného muzea v Olomouci Františkem Lamlou jsme se tentokrát vypravili do bukových lesů hledat nejen vzácné orchideje.

S botanikem Vlastivědného muzea v Olomouci Františkem Lamlou jsme se tentokrát vypravili do bukových lesů hledat nejen vzácné orchideje. Všechny díly podcastu Přímo z místa můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Rána pro ropný kartel. Emiráty mu daly vale. Proč se loučí? V čem je OPEC svazoval? Záleží na tom vůbec? A nemůže se teď svazek zemí vyvážejících ropu rozpadnout? Spousta otázek a jeden host, který na všechny odpoví – Lubor Lacina, ekonom z Mendelovy univerzity v Brně. Ptá se Matěj Skalický.Všechny díly podcastu Vinohradská 12 můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Rána pro ropný kartel. Emiráty mu daly vale. Proč se loučí? V čem je OPEC svazoval? Záleží na tom vůbec? A nemůže se teď svazek zemí vyvážejících ropu rozpadnout? Spousta otázek a jeden host, který na všechny odpoví – Lubor Lacina, ekonom z Mendelovy univerzity v Brně. Ptá se Matěj Skalický.

Čekáte na levnější úrokové sazby hypoték? V tomto videu vám ukážu, proč vás tohle čekání může stát statisíce korun na kupní ceně nemovitosti. Hypoteční trh v květnu 2026 ukazuje jasný trend a my si rozebereme, co to znamená pro kupující i ty, kteří refinancují.Spousta lidí si myslí, že o cenách hypoték rozhoduje pouze ČNB. Ve skutečnosti je to mnohem složitější mix – od 3Y IRS swapů až po geopolitiku. Dvouprocentní hypotéky jsou pryč a je čas zvyknout si na nový normál.Ve videu rozebereme aktuální situaci na hypotečním trhu:✅ Proč hypotéky v nejbližší době dramaticky nezlevní (a jak banky tvoří úrokové sazby).✅ Proč je dnes růst cen nemovitostí mnohem větším rizikem než samotná úroková sazba.✅ Jak z aktuální situace na trhu vytěžit maximum, pokud kupujete svou první nemovitost.✅ Proč dnes nestačí sledovat jen úrokovou sazbu. Odebírejte kanál pro další analýzy a tipy ze světa hypoték! Jmenuji se Marian Drgo a jsem hypoteční specialista se 16letou praxí.

Rána pro ropný kartel. Emiráty mu daly vale. Proč se loučí? V čem je OPEC svazoval? Záleží na tom vůbec? A nemůže se teď svazek zemí vyvážejících ropu rozpadnout? Spousta otázek a jeden host, který na všechny odpoví – Lubor Lacina, ekonom z Mendelovy univerzity v Brně. Ptá se Matěj Skalický.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 58 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Často lituji toho, že osobní věci přebíjejí to, co bych chtěla sdělit,“ říká pirátská poslankyně Kateřina Demetrashvili, která se ve 23 letech ocitla ve středu pozornosti nejen kvůli politice, ale i svému soukromí. Otevřeně mluví o tom, jak balancuje mezi ostrostí a hranicí, kterou nechce překročit. „Když se hodně naštvu, tak se bojím, abych nepřehnala tu hranici,“ přiznává, jak se snaží v některých debatách působit klidněji. Zároveň ale odmítá ustoupit ze stylu, který považuje za autentický, třeba když o Filipovi Turkovi mluví jako o „nácíčkovi“. „V případě pana Turka rozhodně nemám servítky,“ říká a vysvětluje, proč podle ní humor i ironie do politiky patří. Do veřejné debaty se promítá i její vztah s bývalým vládním koordinátorem pro strategickou komunikaci Otakarem Foltýnem a s ním spojené reakce. „Chápu, že veřejní činitelé mají automaticky omezené právo na soukromí,“ říká, ale zároveň připouští, že osobní rovina může odvádět pozornost od podstaty. Sama věkový rozdíl nevnímá, ale k obecným debatám o této problematice dodává: „Obava ohledně groomingu mi přijde legitimní.” V rozhovoru se vrací i ke svému dětství a zkušenosti s ruskou propagandou. „Do dvanácti jsem tomu i věřila,“ popisuje a vysvětluje, jak ji to formovalo v pohledu na dnešní konflikty. Mluví i o práci ve Sněmovně, která ji po nástupu překvapila, protože si o politicích myslela, že jde o lidi, kteří si svou pozici zaslouží. „Pak jsem přišla do sněmovny a zjistila jsem, jaké tam jsou kreatury,“ říká bez obalu. Kritizuje i fungování politiky a přístup některých poslanců: „Spousta lidí do toho nedává ten zápal,” dodává. Zároveň popisuje frustraci opozice v situaci, kdy podle ní vláda obchází pravidla a zahlcuje veřejný prostor množstvím témat. „Nevíme, na co dříve reagovat,“ říká a upozorňuje na strategie, které podle ní odvádějí pozornost od zásadních změn. Jak vědomě pracuje s vlastní mediální pozorností? Kde podle ní leží hranice politického humoru? A co považuje za skutečné hrozby pro demokracii dnes? I to se dozvíte v rozhovoru s Katerinou Demetrashvili.

„Jsme posedlí hodnocením. Neustále říkáme, jak by se druzí měli chovat nebo jak by měli vypadat,“ říká pedagog a psychoterapeut Václav Šneberger. „Přiřazujeme všemu hodnotící znaménka plus a mínus a zbývá nám jen velmi úzký prostor pro něco, čemu by se dalo říkat respekt.“Všechny díly podcastu Houpačky můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

„Jsme posedlí hodnocením. Neustále říkáme, jak by se druzí měli chovat nebo jak by měli vypadat,“ říká pedagog a psychoterapeut Václav Šneberger. „Přiřazujeme všemu hodnotící znaménka plus a mínus a zbývá nám jen velmi úzký prostor pro něco, čemu by se dalo říkat respekt.“

„Spousta rodičů to umí a dokáže správně nastavit. Je to jako s ledničkou. Taky je v ní spousta věcí: zdravých i nezdravých. A je potřeba dávat pozor na to, co si dítě vybírá,“ říká odbornice na nová média Michaela Slussareff. Právě tohle přirovnání podle ní pomáhá odlehčit věčné obavy z digitálního světa. Není totiž nutné všechno zakazovat, ale spíš se naučit rozlišovat. „V digitálním světě lze taky to, co konzumuju, rozdělit do červené, oranžové a zelené zóny,“ dodává.Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

V životě se setkáme s celou řadou věcí, které mají absolutní platnost. Třeba matematické a fyzikální zákony jsou dva příklady toho, co se nemění - bez ohledu na čas a místo. Spousta lidí tyto zákony přijímá bez pochybností, a přitom odmítají stejně platné zákony duchovní. Je Ježíš Kristus jedinou cestou do nebe nebo ne?Tento podcast můžete podpořit na https://radio7.cz

Sraz je v neděli 1. března o půl desáté dopoledne u památného dubu pod Jankovým kopcem. Kurz začne trochou teorie a poté se půjde pracovat.

S našimi severními sousedy Poláky toho na první pohled máme hodně společného. Mluvíme podobným jazykem, máme v něčem podobnou i historii. Jak ale Poláci vnímají Čechy? Na to jsme se zeptali polského spisovatele a čechofila Mariusze Szczygieła, který měl v uplynulém týdnu besedu v Krajské knihovně Liberec.Všechny díly podcastu Vybrali jsme pro vás můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

S našimi severními sousedy Poláky toho na první pohled máme hodně společného. Mluvíme podobným jazykem, máme v něčem podobnou i historii. Jak ale Poláci vnímají Čechy? Na to jsme se zeptali polského spisovatele a čechofila Mariusze Szczygieła, který měl v uplynulém týdnu besedu v Krajské knihovně Liberec.

Noříme se do smaragdových snů, ne nepodobných těm, o kterých zpívá hned v první skladbě nové desky Waiting for another script pražská avantgardně punková kapela Stres. Její dvě třetiny, konkrétně Gregory a Štěpán, za námi přišli album probrat do studia. Zajímalo nás nejen odvržení kytary, jakožto klasického punkového nástroje, ale i jejich propojení s kodaňskou scénou nebo taje peotických i silně politických textů.

Bývalá vrcholová lyžařka Šárka Strachová začala po konci kariéry provozovat kliniku, která pomáhala nejenom sportovcům, nyní je předsedkyní Českého klubu fair play, s manželem provozuje sportovní byznys a má osmiletou dceru. „Té náplně je hodně, rozhodně se nenudím,“ usmívá se lyžařka, které je ale v kontaktu se závodním lyžování nadále – pro Českou televizi spolukomentuje v průběhu lyžařské sezony skoro všechny slalomy: „Je to ještě moje láska k lyžování, pořád mě to baví.“Všechny díly podcastu Host Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Bývalá vrcholová lyžařka Šárka Strachová začala po konci kariéry provozovat kliniku, která pomáhala nejenom sportovcům, nyní je předsedkyní Českého klubu fair play, s manželem provozuje sportovní byznys a má osmiletou dceru. „Té náplně je hodně, rozhodně se nenudím,“ usmívá se lyžařka, které je ale v kontaktu se závodním lyžování nadále – pro Českou televizi spolukomentuje v průběhu lyžařské sezony skoro všechny slalomy: „Je to ještě moje láska k lyžování, pořád mě to baví.“Všechny díly podcastu Host Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Bývalá vrcholová lyžařka Šárka Strachová začala po konci kariéry provozovat kliniku, která pomáhala nejenom sportovcům, nyní je předsedkyní Českého klubu fair play, s manželem provozuje sportovní byznys a má osmiletou dceru. „Té náplně je hodně, rozhodně se nenudím,“ usmívá se lyžařka, které je ale v kontaktu se závodním lyžování nadále – pro Českou televizi spolukomentuje v průběhu lyžařské sezony skoro všechny slalomy: „Je to ještě moje láska k lyžování, pořád mě to baví.“

Sexualita je Boží dar, ale někdy nám dokáže pořádně zamotat hlavu. V čem se sex podobá náboženství? Kde si pleteme lásku s touhou? Spousta otázek a odpovědí v podání Davida Nováka z Církve bratrské.

Hella je literární debut rusistky Aleny Machoninové. Vychází ze skutečného osudu Heleny Frischerové, prostějovské rodačky, která prošla gulagem a zbytek života strávila v Moskvě. Za knihu získala v roce 2024 cenu Magnesia Litera.

„Spousta pečovatelů ani nemá zpracovaný vztah ke svojí vlastní sexualitě. Potom je těžké přistupovat k lidem, kteří to prožívají ještě v pokročilém věku,“ říká autorka výstavy Miloslava Dočkalová.

Hella je literární debut rusistky Aleny Machoninové. Vychází ze skutečného osudu Heleny Frischerové, prostějovské rodačky, která prošla gulagem a zbytek života strávila v Moskvě. Za knihu získala v roce 2024 cenu Magnesia Litera.Všechny díly podcastu Větrník - Host ve studiu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Poslední fajront. Tak jsme nazvali seriál o konci těžby černého uhlí na Karvinsku. V závěrečném dílu se podíváme na budoucnost hornického školství. I když se už fárat přestalo, hornická profese propojená s dalšími obory a s moderní technikou toho má před sebou ještě hodně. Třeba na ostravské Hornicko-geologické fakultě.Všechny díly podcastu Seriál Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Děti jsou v zimě často nemocné – rýma, kašel, horečky. Spousta rodičů má pocit, že jejich dítě má slabou imunitu. Ale je to opravdu tak? V této epizodě podcastu Fotroviny mluvíme s Cyril Matějka, dětským pediatrem, o tom, jak funguje dětská imunita, proč jsou běžné dětské nemoci přirozenou součástí vývoje a kdy už má smysl zpozornět. Dozvíš se: proč nemocné dítě automaticky neznamená špatnou imunitu jak se imunita u dětí přirozeně „trénuje“ co má na imunitu skutečný vliv a co jsou jen mýty jakou roli hraje strava, pohyb, spánek a prostředí co v zimě dělat (a nedělat), aby byly děti dlouhodobě odolnější Rozhovor je určen rodičům malých dětí, školkáčů i školáků, kteří chtějí porozumět imunitě bez zbytečné paniky, doplňků a extrémů.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 68 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR Život počítá na Vánoce a kapry se salátem. „Když budu mít kliku, budu jich mít třeba ještě čtyřicet,“ říká herec, moderátor a hudebník Jakub Prachař a popisuje čas, kdy začal víc přemýšlet a uvědomovat si vlastní konečnost. Vzpomíná na dobu, kdy měl roční dítě a „vše se míchalo“ a dodává, že dnes se cítí zase dobře. Mimo jiné i proto, že mu došlo, že štěstí nepřijde samo. „Musíš se rozhodnout, že proto něco uděláš, protože samo se to neudělá. To je blbost,“ říká, jak sám začal dělat konkrétní změny. I když nemá rád slovo „terapie“, sám si ověřil, že je dobré občas za někým zajít a poradit se, protože si tím člověk ušetří spoustu času. V rozhovoru se opakovaně vrací k humoru, který je nedílnou součástí jeho profesního světa. Podle něj funguje jen ve chvíli, kdy člověk nemá pochybnosti. „Musíš vzít mozek a na chvilku ho odložit někam vedle,“ popisuje, že člověk se musí především uvolnit a přestat se stydět. Prachař otevřeně mluví i o tom, proč se přestal zabývat tím, co se o něm píše na sociálních sítích. Spousta lidí se podle něj trápí tím, jak je internet ošklivý, ale často také záleží, jestli si to člověk nechá připustit k tělu. „Mám obrovskou výhodu, že tímhle netrpím. Je to hrozně osvobozující,“ dodává herec a bavič, ale také přiznává, že mu vadí, když jsou na internetu vyobrazovány děti a každý může vědět, jak vypadají, co dělají a kde jsou. „Není náhodou, že se nejchytřejší a nejbohatší lidé snaží o to, aby neměli žádnou digitální stopu,“ vysvětluje Prachař, proč si dává pozor i na to, jak se na internetu objevuje jeho dcera. V rozhovoru mluví také o novém filmu Dream Team, který je inspirovaný skutečným příběhem falešného paralympijského týmu. Podle něj nejde jen o komedii, ale i o připomínku toho, jak snadno se přehlížejí lidé, kteří sportují navzdory handicapu, často bez dostatečné podpory a zázemí. „Paralympiáda je setkání opravdových hrdinů,“ dodává Prachař. Jak vnímá debaty o hranicích humoru? Kdy má smysl vypnout hlavu a kdy naopak zpozornět? Jak si v době sociálních sítí udržet lehkost, humor a klid? A proč už radši tolik nemluví o vesmíru? I o tom mluvil Jakub Prachař.

Iniciativa Dárek pro Putina patří mezi největší české projekty, které vybírají od veřejnosti peníze pro Ukrajinu. Ty přitom nejdou na humanitární účely, ale na zbraně. Proč jsou Češi stále ochotni posílat na válku tolik peněz?Hostem Ptám se já byl je šéf iniciativy Dárek pro Putina Martin Ondráček.Od spuštění projektu v květnu 2022 iniciativa v několika sbírkách vybrala na zbraně a další vojenské vybavení pro Ukrajinu už víc než jednu miliardu korun. Částka, kterou se každý rok podaří vybrat, navíc stále narůstá. „Máme několik skvělých influencerů. Jako třeba Donalda Trumpa. Když si Donald Trump vzal Zelenského při první návštěvě (v Bílém domě) před novináře, tak nám během sedmi dní přišlo 29 milionů korun. My na datech třeba vidíme i to, když nový předseda Poslanecké sněmovny drží štafle při sundávání (ukrajinské) vlajky,“ popsal Ondráček, kdy se solidarita mezi dárci v Česku zvedá nejvíc.  „Nebo když Rusové trefí, nedejbože, nějaký civilní objekt a někoho zabijí. Spousta lidí to řeší terapeuticky. Vyndá kreditku a udělá něco pro to, aby tu generální nespravedlnost, která se Ukrajině děje, pomohla aspoň trošku napravit,“ dodal.  Iniciativu organizuje Nadační fond pro Ukrajinu. Název Dárek pro Putina ironicky odkazuje na jméno ruského vládce Vladimira Putina, na jehož příkaz v únoru 2022 začala ruská agrese vůči Ukrajině.  Organizátoři iniciativy pořádají sbírky například na protitankové střely či drony. V minulosti pořídili a předali ukrajinské armádě například střelomet RM-70 nazvaný Přemysl za 50 milionů korun, tank T-72 za 30 milionů korun nebo americký vrtulník Black Hawk nazvaný Čestmír, na který lidé přispěli 72,64 milionu korun. Mají organizátoři iniciativy pocit, že zbraně, které posílají na Ukrajinu něco mění? Jak je složité vybírat, od koho je nakoupí? A jak se změní ochota pomáhat Ukrajině s novou vládou, která říká, že chce pomáhat hlavně Čechům?--Podcast Ptám se já. Rozhovory s lidmi, kteří mají vliv, odpovědnost, informace.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #ptamseja nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Miliardy pro Ukrajinu, rozpočet EU na roky 2028 až 2034 nebo další rozšiřování unie. Už zítra budou lídři sedmadvacítky rozhovat o jejím dalším směřování. Po čtyřech letech mezi nimi opět zasedne Andrej Babiš. Co od něj čekat?Hostem Ptám se já byl exministr kultury a europoslanec Antonín Staněk (Přísaha), který v Evropském parlamentu nahradil Motoristu Filipa Turka. Zájem o účast na summitu EU, který se zítra koná v Bruselu, ohlásil nový premiér Andrej Babiš dlouho před svým jmenováním. Nejen proto, že se tak symbolicky vrací mezi vrcholné hráče evropské politiky. Na zasedání se budou řešit klíčové otázky dlouhodobého směřování unie a tedy i České republiky. Jedním ze zásadních témat, které by měl summit rozhodnout, je budoucí finanční podpora Ukrajiny. Je otázkou, zda to bude formou takzvané reparační půjčky zajištěné zmrazenými  ruskými aktivy. Právě tento návrh rozděluje členské státy. Belgie, kde se tato aktiva z valné většiny nacházejí, ale také Maďarsko, Slovensko nebo Česko mají stále výhrady.Premiér Babiš ve středu dopoledne před odletem do Bruselu zopakoval, že Česko chce podporovat Ukrajinu jako doposud, tedy aby si Evropská unie půjčila na finančních trzích. „Česko nezpochybňuje potřebu podpory  Ukrajiny ze strany EU, měla by být ale financována jako dosud, to  znamená, že si Evropa půjčí. Žádné extra garance Česko dávat nebude,“ dodal. Jaký postoj Česko k podpoře Ukrajiny nakonec zaujme? Má se Západ chystat na válku s Ruskem? A jaké to je, převzít europoslanecký mandát po čestném předsedovi Motoristů Filipu Turkovi?--Podcast Ptám se já. Rozhovory s lidmi, kteří mají vliv, odpovědnost, informace.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #ptamseja nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Spěch provázející uvedení nových ministrů do jejich úřadů v sobě měl i jistou symboliku. Minulá premiérská čtyřletka Andreje Babiše byla vážně poznamenaná covidovou pandemií. Spousta lákavých plánů musela kvůli ní stranou a ekonomika dostala ránu, z níž se vzpamatovává dodnes. Však taky další volby Babiš prohrál a k moci se jako první český předseda vlády vrací po opoziční přestávce.

Spěch provázející uvedení nových ministrů do jejich úřadů v sobě měl i jistou symboliku. Minulá premiérská čtyřletka Andreje Babiše byla vážně poznamenaná covidovou pandemií. Spousta lákavých plánů musela kvůli ní stranou a ekonomika dostala ránu, z níž se vzpamatovává dodnes. Však taky další volby Babiš prohrál a k moci se jako první český předseda vlády vrací po opoziční přestávce.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

VŠECHNY EPIZODY V PLNÉ DÉLCE NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION „Kubánci stále tančí tango s Fidelem Castrem, ale dnes už v rytmu blues – tedy v ponurosti, depresi a smutku. Duše národa je uplácaná do bezbarvé a beztvaré placky,“ popisuje atmosféru v zemi novinář Eduard Freisler. Karibský ostrov se potácí ve vleklých krizích. Ekonomika se zadrhává, zemi sužují rozsáhlé výpadky elektřiny a prudce také klesá počet turistů. „Režim teď opravdu nemá peníze, protože Venezuela se už deset let ekonomicky trápí, Rusko zabředlo ve válce s Ukrajinou a oni prakticky nemají odkud brát,“ říká ve Studiu N. Autor nové knihy Kubánské tango v rytmu blues říká, že situace v zemi je nejhorší za poslední desítky let. „Spousta lidí mi na jaře v ulicích Havany říkala, že za Fidela Castra bylo líp. Je to děsivé, protože Castro lidi popravoval, posílal do vězení a mučil je. Jeho diktatura byla ostrá a život těsný,“ připomíná. Současný režim je k vlastním obyvatelům ale také krutý. „Kubánský teror je hodně vynalézavý a podlý. Bavil jsem s lidmi, kteří skončili ve vězení a opravdu se tam už nikdy nechtějí vrátit. Na ulici vyšli zlomení,“ popisuje novinář. Ve Studiu N popisuje nástroje, kterými se režim snaží udržet u moci. Jedním ze způsobů, jak zastrašit své odpůrce, je povolání takzvaných brigád rychlého nasazení. „To jsou zarputilí castristé, určitě placení. Představte si je jako předvoj vojáků, takovou domobranu. Na vlastní kůži jsem zažil, co znamená takzvaná kampaň zapuzení, kterému čelila jedna z rodin, u které jsem byl. Před jejich dům přišlo kolem třiceti až čtyřiceti lidí, většinou starců a stařenek, a začali jim kolektivně hlasitě nadávat. U toho na obydlí házeli zkažená vejce, zkaženou zeleninu a zvířecí i lidské exkrementy. Ukazovali tím, kdo je tady odpad,“ vzpomíná v rozhovoru. Někteří lidé čelí ještě silnějšímu psychickému teroru. „Občas se k vašemu domu nahrne i dav o stovkách lidí. Nejvíc mě na tom mrazí ta řízená zuřivost. Ti lidé deset minut hulákají, jsou vulgární, chovají se jako chuligáni. A zničehonic se to utne, oni se rozejdou a vrátí se ke svým všedním starostem,“ říká Freisler. Jak dneska vnímají svou budoucnost mladí Kubánci a Kubánky? Proč se režimu stále daří držet u moci? Jakých omylů se vůči karibské zemi coby Západ dopouštíme? Vnímají obyvatelé Fidela Castra jako hrdinu, tyrana, nebo symbol už dávno ztracené éry? Jakou roli hraje Kuba v soupeření globálních mocností? A může se z té mizerie ještě dostat? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion

Nejdříve strávil pět let v Bruselu, pak tři roky v Londýně a teď se reportér a moderátor České televize Lukáš Dolanský vrací zpět. „Průměrný Brit se má diametrálně hůř než průměrný Čech,“ říká a chválí si návrat domů.„Jedna z věcí, kterou si člověk uvědomí po návratu, je, jak tady krásně všechno funguje. Spousta lidí nadává na něco, co si úplně neumí představit, jak to funguje, respektive nefunguje venku,“ vypráví zkušený novinář, reportér a moderátor České televize, který byl hostem nejnovějšího dílu podcastu Mediální cirkus.Dolanský má za sebou dlouhé roky práce v novinách, naposledy vedl domácí rubriku Lidových novin. Z nich ale v roce 2010 odešel do České televize, kde se věnoval domácí politice a parlamentnímu zpravodajství. Brzy přešel k moderování analyticko-zpravodajského pořadu Události, komentáře.„To jsem dělal asi čtyři nebo pět let, ale ještě jsem v sobě měl touhu se vrátit zpátky, jak my říkáme: na plac. Říkal jsem si, že jsem ještě mladý na to, abych seděl jenom ve studiu a říkal: ‚Tak já vám tu otázku zopakuji ještě jednou‘,“ popisuje svoji cestu, jak se z domácího reportéra stal zpravodaj v Bruselu.„Přišel jsem s myšlenkou, která se nakonec ujala, že bruselský post je vlastně domácí politika akorát v zahraničí, v angličtině. A na tom trvám. Unijní politika je primárně o českých europoslancích, o českém komisaři, o českém pohledu na věc,“ říká Dolanský, který se nikdy před tím nevěnoval zahraniční agendě.Nejsilnější zážitek - smrt královnyPo pěti letech v Bruselu pro něj přišlo překvapení. Místo návratu do Prahy totiž dostal nabídku na zpravodajský post ve Velké Británii. A pouhých 11 dní po jeho příjezdu, když nestihl ani vybalit, přišla největší zpravodajská událost, kterou tam zažil - 8. září 2022 zemřela královna Alžběta II..„To byl asi největší zážitek, nejen ten jeden samotný den, ale i těch několik dnů a týdnů, které následovaly,“ vzpomíná Dolanský a pokračuje:„Ten samotný den mi ráno zavolal editor a řešili jsme, že na tom královna není dobře. Večer jsem vstupoval do Událostí a na začátku říkal, že ta situace není dobrá, ale že stav je stabilizovaný. Pak jsme tam stáli a já jsem si všiml, že se pomalu spouští vlajka na půl žerdi na Buckinghamském paláci. V tu chvíli nám všem tam začaly pípat telefony. S tou samotnou zprávou.“Královna zemřela během dne, na veřejnost se ale zpráva dostala až v podvečer. Čekalo se totiž mimo jiné na vhodný čas pro večerní zpravodajství veřejnoprávní BBC.„Dodneška si na to vzpomínám, jak ze všech elektronických billboardů v Londýně zmizela reklama a všude byl jenom portrét královny. Večer jsem se vracel domů deštivým temným Londýnem, projížděl jsem taxíkem a všude tenhle portrét. To byl extrémně silný moment,“ vypráví. A doplňuje to historkami.„My jsme ještě všechno měli v krabicích, jen jsem někde vydoloval jednu košili a jedno sako a jeden černý svetr, který jsem každý večer pral, aby byl ráno čistý a já v něm mohl znovu jít před Buckinghamský palác.“Právě témata o britské královské rodině patřila spolu s brexitem mezi to nejčastější, o čem Dolanský natáčel.„My jako Češi jsme neuvěřitelní britofilové. A je to vidět samozřejmě i na tom, co jsem všechno natočil kolem královské rodiny během pohřbu, během korunovace a tak,“ popisuje novinář.Jaké je odjet na zpravodajské posty do zahraničí s malými dětmi? Jakou má Lukáš Dolanský zkušenost s britským školstvím? A jakou pozici mají v Británii veřejnoprávní média po skandálu BBC s neobjektivním zpravodajství z Gazy a upraveným projevem Donalda Trumpa?--Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Naprostá většina válečných veteránů v Česku jsou účastníci novodobých konfliktů v bývalé Jugoslávii, Afghánistánu nebo Iráku. Spousta z nich v armádě slouží dodnes. Generál Jiří Líbal v uniformě zůstal i přesto, že ho hned na začátku kariéry zranila předčasná exploze vadného granátu. Vyjel na šest misí a dnes slouží jako velitel 4. brigády rychlého nasazení v Žatci.

„ZUŠky nejsou kroužky, volnočasové aktivity, ale plnohodnotné školy, ve kterých dostávají děti i vysvědčení,“ zdůrazňuje Josef Macek, učitel hry na klavír a klávesové nástroje a zároveň zástupce ředitele Základní umělecké školy v Šumperku. Ta letos slaví osmedesátiny. A opravdu velkolepě.

Film Franz předkládá jako mozaiku díla pražského, německy píšícího spisovatele. Oproti jednotvárnému životu zdůrazňuje Kafkovo intuitivní myšlení s otevřenými konci. „Kafka předvídal koncentrační tábory a plynové komory, neuvěřitelnou krutost 2. světové války a holokaustu,“ říká Agnieszka Holland. Jak současná veřejnost a mládež chápe Franze Kafku? „Spousta mladých lidí dnes cítí, že jsou jiní, že mají neurodivergentní povahu. Franz ji měl taky,“ domnívá se režisérka.Všechny díly podcastu Host Lucie Výborné můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Film Franz předkládá jako mozaiku díla pražského, německy píšícího spisovatele. Oproti jednotvárnému životu zdůrazňuje Kafkovo intuitivní myšlení s otevřenými konci. „Kafka předvídal koncentrační tábory a plynové komory, neuvěřitelnou krutost 2. světové války a holokaustu,“ říká Agnieszka Holland. Jak současná veřejnost a mládež chápe Franze Kafku? „Spousta mladých lidí dnes cítí, že jsou jiní, že mají neurodivergentní povahu. Franz ji měl taky,“ domnívá se režisérka.

Chvíle agrese se střídají s momenty spokojenosti, popisuje Petr Jochec starší výchovu osmnáctiletého syna s autismem. „Pak se zničehonic uklidní, dívá se mi do očí, vidím jeho nádherný oči a vidím, že není zlý,“ líčí otec, který během natáčení filmu Co s Péťou? ovdověl. Co o autismu a péči nakonec dokument vypovídá? „Spousta otců se nedokáže postavit ke svým povinnostem, natož u dětí, které mají handicap. Myslím si, že to je vzor,“ říká ošetřovatel a režisér Martin Trabalík.Všechny díly podcastu Host Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Chvíle agrese se střídají s momenty spokojenosti, popisuje Petr Jochec starší výchovu osmnáctiletého syna s autismem. „Pak se zničehonic uklidní, dívá se mi do očí, vidím jeho nádherný oči a vidím, že není zlý,“ líčí otec, který během natáčení filmu Co s Péťou? ovdověl. Co o autismu a péči nakonec dokument vypovídá? „Spousta otců se nedokáže postavit ke svým povinnostem, natož u dětí, které mají handicap. Myslím si, že to je vzor,“ říká ošetřovatel a režisér Martin Trabalík.

Reportér Tomáš Poláček stopem procestoval Afriku, Ameriku či Rusko.  Přežil zdrogované řidiče, vojenské kontroly, hrůzy v Kongu i malárii. Teď se vrátil z posledního stopu do japonské Osaky a říká: „Byla to má nejlepší cesta.“„Podle mě je to tím, že jsem zkušený stopař. Nedovolil jsem si ztrácet nervy a kazit si to. A i když jsem se občas do nějakých průšvihů dostal, tak jsem to hodil za hlavu. Když mě třeba někde zdržel nějaký indický byrokrat na čtyři nebo na pět dnů, tak jsem si prostě udělal výlet, který mi to vynahradil. Nakonec člověk zjistí, že ty průšvihy jsou většinou požehnáním, že se z toho stane něco pěkného,“ vypráví novinář časopisu Reportér Tomáš Poláček, který byl hostem posledního dílu podcastu Mediální cirkus.Poláček je svými stopařskými cestopisy známý už od roku 2008, kdy ještě coby reportér Mladé fronty DNES vyrazil stopem z Prahy na olympijské hry v Pekingu. Z cesty psal pravidelné reportáže do novin a čtenáři mohli on-line sledovat, jak mu ubíhá.V roce 2015 jel stopem kolem světa. Přes celé Rusko až do jeho nejvýchodnějšího cípu a odtud do Ameriky. Tu pak projel až do Ohňové země na samý jih.Nejdramatičtější chvíle zažil při další velké cestě o dva roky později v Africe. Zejména v chudém Kongu se potýkal s velmi špatnými podmínkami, téměř neexistujícími silnicemi a absolutně nedostatečnými hygienickými podmínkami.„Po cestě přes Afriku jsem musel jít za psychiatrem a třeba dva roky jsem užíval nějaké prášky, měl jsem něco jako posttraumatický syndrom. Ale zatím to vypadá, že by se mi to tentokrát mohlo vyhnout. Po téhle cestě jsem zatím psychiatra nevytáčel,“ říká Poláček a začíná neuvěřitelné vyprávění ze své poslední cesty do Japonska.„V Indii ve Varánásí (v kulturním a náboženském centru severní Indie, pozn. red.) bylo to první, co jsem udělal, když jsem v noci dorazil, že jsem šel na pohřební ghát, kde hoří mrtvoly. Byl jsem úplně špinavý z celodenního stopování, ale asi se umím chovat a měl jsem štěstí, a tak mě ti funebráci tak nějak přijali mezi sebe, takže jsem strávil noc přímo u těch mrtvol. Není tam smrad, jak by člověk očekával, spíš takový zvláštní chrámový, těžký vzduch, ale je tam šílené  vedro a ještě když fouká vítr, člověka to šlehá do obličeje. Je náročné tam být. Ale člověk musí jít vstříc výrazným zážitkům tohoto typu,“ vypráví a pokračuje:„Indie je specifická země. Pozná se to empiricky na tom, jak člověk fotí. Já měl normálně průměr takových 100 snímků za den a v Indii tak 500 až 1 000. Ta země je skutečně fotogenická, odehrávají se tam neustále věci mezi nebem a zemí. Spousta lidí je duchovně někde úplně jinde a vy to prostě vidíte. Ti lidé jsou jako v nějakém jiném vesmíru než my.“Nebál jsem se, že mě zbičují nebo pověsí, ale…Poláček své zážitky popisoval v časopisu Reportér každý týden a pravidelně dával hlášení kolegům do redakce o tom, kde zrovna je. Cestou do Japonska projel řadu zemí, kromě Indie vypráví asi největší zážitky z Ruska, Íránu a Pákistánu.„Írán nesmírně překvapí tím, jak je příjemný. Moderní. Obrovským šokem pro nováčky bude určitě to, že například mladé ženy už velmi často, zvlášť ve městech, nenosí šátky. Mě vzala holka, která měla piercing a kšiltovku přímo do auta. To by se v Pákistánu nebo nějaké jiné sunnitské zemi stalo sotva. Je tam nesmírná pohostinnost. Ovšem je potřeba říct, že ta obrovská pohostinnost začíná už v Rusku,“ útržkovitě chrlí zážitky cestovatel.Poláčkovy cestopisy nejsou popisy klidných a učesaných výletů, ale nevšedních a často trochu šílených zážitků. Ty někdy podvědomě a někdy úplně cíleně vyhledává. Jak sám říká, aby měl o čem psát a vyprávět.„Ke konci cesty přes Írán jsem se dostal do provincie Balúčistán na jihovýchodě. Ta je přece jenom už jiná, chlapi tam chodí v těch nočních košilích, všichni hulí opium, a je to taková chudší oblast. Vlastně bych doporučoval seniorům i teenagerům, aby tam jeli, pokud zrovna není nějaká vyhrocená politická situace, jako je teď,“ líčí Poláček a pokračuje: „Já jsem se tam ocitl na půl hodiny na zemi hlavou normálně v silnici. Kamínky jsem měl zadřené do obličeje, ležel na mě nějaký Réza, nějaký můj řidič, který si usmyslel, že jsem izraelský špion a volal policii. A ta půl hodiny nepřijížděla. Mně celou tu dobu běželo v hlavě, že je to průšvih. Nebál jsem se asi, že mě zbičují nebo pověsí. Ale bál jsem se, že mě třeba vyhostí nebo na chvíli zavřou, protože jsem samozřejmě všem lhal a do všech víz jsem napsal, že jsem turista a ne novinář. A oni by docela snadno, kdyby chtěli, zjistili, že jsem novinář.“Milým stopařským překvapením pro Poláčka bylo samotné Japonsko.„Prvních třeba 40 až 50 minut mi nikdo nezastavil a těch aut přitom projela spousta. Nehroutím se z toho, spíš mně to při připadalo jako zajímavý úkaz, protože předtím jsem dva měsíce nikde nečekal déle než třeba 10 minut . Pak ale zastavila paní se synem. Tak to je první zajímavá věc zajímavá, že zastaví paní. Pak se zeptala, jestli nechci nejdřív na  návštěvu, že uvaří nějaké kari a jestli nechci přespat, že manžel přijde z práce, přinese saké, přinese nějaká pivka. To jsem vůbec nečekal, že se mi v Japonsku stane.“„Bylo to z mého pohledu stopaře úžasné, ti lidé třeba ze třetiny jeli na opačnou stranu a když mě viděli, tak se otočili pro mě a řekli mi: ‚Sice jedeme na opačnou stranu, ale chceme tě svézt třeba aspoň 30 kilometrů. Tak tě hodíme přes jedno město dál, abychom ti pomohli.‘ A takhle to bylo celé Japonsko, taková jízda zadarmo. Takže pokud někdo třeba váhá, jestli stopovat po Japonsku, musím říct, že určitě bez problémů. A to se týká fakt celé Asie,“ dodává novinář.Proč bylo jeho nehorším zážitkem v životě stopování v Kongu? Co mu říkal Bůh, když na něj promuvil v Maroku? A jaké to je, když vás na stopu veze opilý ruský řidič s velkým Zetkem na autě?--Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Kulturní války. Plné emocí, vzteku. Kde se vzaly? Co sledují? Proč máme rozhádanou společnost? Spousta otázek a úplně poslední příležitost na ně odpovědět. Přinášíme závěrečný bonusový díl druhé řady Extrému s Janem Charvátem, politologem z Univerzity Karlovy a Národního institutu SYRI. Ptá se Matěj Skalický.Všechny díly podcastu Vinohradská 12 můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Kdo bude ředitel České televize? Janek Rubeš říká, že to asi nakonec “urve” Milan Fridrich. Ale ať bude veřejnoprávní televizi nakonec řídit kdokoli, Rubeš zároveň doufá, že nepřinese příliš mnoho změn. Téhle instituce si v dnešní podobě váží, a má ji rád i jako divák. O tom jsme mluvili, dva dny před dalším kolem volby ředitele ČT. Ale samozřejmě to nebylo naše jediné téma: řeč přišla na pražské letiště, koloběžky na chodníku nebo třeba recenze na restaurace či hotely na sociálních sítích.Dozvíte se i to, jak Janek Rubeš vzpomíná na slavnou televizní stávku v roce 1999, kdy mu bylo dvanáct, nebo proč odešel z Twitteru. Ne, nebylo to kvůli Elonu Muskovi, byť to souvisí se změnami, které s Elonem Muskem na Twitter přišly.A souvisí to i s tím, jak se dnes Janek Rubeš živí: po odchodu ze Seznamu v roce 2020 jsou s kolegou Honzou Mikulkou nezávislými producenty videí, a jejich hlavní příjmy jim asi zajišťují videa publikovaná na YouTube. Celková zhlédnutí se měsíčně pohybují v řádu miliónů.Jejich Honest Guide v angličtině míří na návštěvníky Prahy, a pro mnoho turistů je důležitým zdrojem informací. Mimochodem, jsou podle Janka Rubeše turisté pro Prahu požehnáním, anebo pohromou? I to se dozvíte.Natáčeli jsme spolu jedno procento už potřetí. Poprvé to bylo v belgickém pivním baru, po druhé na střeše domu v americkém New Yorku, a teprve po třetí se to povedlo v regulérním studiu. Takže už teď mě zajímá, kde budeme točit příště.Přeju vám příjemný poslech!

Spousta lidí si myslí, že se mužské a ženské vzrušení příliš neliší. Opak je pravdou, říká evoluční psycholožka Klára Bártová, která se zabývá partnerskými vztahy a sexualitou. Ženská sexualita je mnohem komplexnější a ovlivňuje ji řada faktorů od psychiky přes hormony až po kvalitu vztahu. Pochopení rozdílů mezi spontánní a responsivní touhou přitom může výrazně zlepšit partnerský život. Všechny díly podcastu Balanc můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Připomenout prevenci, která je pro boj proti rakovině zásadní, vyrazí dobrovolníci Ligy proti rakovině se žlutými kvítky zítra znovu do ulic. Časný záchyt nádoru výrazně zvyšuje šance na vyléčení. „Spousta věcí, které nebyly před pár lety možné, už jsou. Z onkologického onemocnění, byť pokročilého, se stává chronické onemocnění,“ popisuje Michaela Fridrichová, předsedkyně Ligy proti rakovině. Nakolik zvládají Češi podchytit včas onemocnění tlustého střeva a konečníku?Všechny díly podcastu Host Lucie Výborné můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Sjednocení všech funkcí výběru daní, cel a odvodů do jediného formuláře – to je svatý grál české daňové politiky. Ideový záměr vláda schválila už v roce 2006. V roce 2014 po mnoha zvratech a utracení 3,5 miliard korun projekt jednotného inkasního místa skončil. Ne na dlouho. Vláda Petra Fialy si sjednocení poplatkových a odvodových povinností občanů a podnikatelů a uhrazení plateb na jednotném inkasním místě dala dokonce do programového prohlášení.