Podcasts about najednou

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 67 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Rodiče se rozhodovali, jestli si mě vůbec nechají. A pak se jim narodilo dítě, které pořád brečelo,“ říká herečka Beáta Kaňoková, jedna z výrazných tváří své generace, která otevřeně mluví o dětství, o vztahu se sestrou i o tom, co všechno se zapsalo do jejího hlasu i života. „Pořád jsem si trochu musela vybojovávat místo na světě. Ale možná právě díky tomu jsem průbojná,“ dodává. Vyrostla mezi kluky, první rande měla v kravíně, ale největší roli v jejím životě sehrály ženy - matka, sestra i babička. „Máma nás po rozchodech s klukama odvezla na pole za městem a řekla: Křičte a všechno to ze sebe dostaňte,“ vzpomíná herečka. Její otec prý chtěl syna, sestra byla „ta krásná“ a Kaňoková dlouho cítila, že musí okolí stále něco dokazovat. „Byla jsem ta, kterou si kluci chodili ptát, jestli už je ségra doma. Pak jsem najednou začala být tím objektem zájmu já a hrozně mě to překvapilo,“ říká. K herectví se přitom dostala až po studiích dramaturgie, práci v kavárně a letech pochyb. „Věděla jsem, že je to teď nebo nikdy. Nechtěla jsem si v šedesáti říct, že jsem to ani nezkusila,“ říká o chvíli, kdy poprvé šla k přijímačkám na DAMU. Přijetí brala jako znamení, ale sebevědomí jí vzápětí zlomilo školní prostředí. Najednou měla pocit, že tam nemá co dělat, ale naštěstí přišli pedagogové, kteří jí ho vrátili zpátky. Dnes hraje po jejich boku a mluví o tom, jak pro ni bylo dřív těžké oddělit vlastní hodnotu od kritiky nebo postojů publika. „Dobrý pocit ze sebe musím mít já. Už nechci, aby to přicházelo zvenku,“ popisuje Kaňoková. Mateřství pro ni znamenalo další zlom. Podepsala totiž smlouvu do divadla a za týden zjistila, že je těhotná. Dnes má dvě děti a otevřeně říká, že herectví i mateřství jsou pro ni stejně silné části identity. „Miluju být máma, ale herectví je moje podstata úplně stejně jako to, že jsem matka,“ dodává herečka. Mluví i o tom, jaké to bylo být na všechno sama, o období po porodu, tlaku mateřství i rozchodu s partnerem, který měl jiné představy o životě. Otevřeně hovoří také o výčitkách spojených s tímto rozhodnutím, ale i o svobodě, kterou jí dala práce na seriálu Pan profesor, díky níž mohla jako matka malého dítěte učinit životní změnu. „Z toho pocitu selhání jsem se ale rok hrabala. Trvalo, než jsem si dokázala odpustit,“ přiznává Kaňoková. Jak se z „uplakaného“ dítěte stala žena, která dokáže otevřeně mluvit o bolesti i křehkosti? Co se stane, když se sen o herectví začne plnit až ve chvíli, kdy se zdá, že je na všechno pozdě? A jak si po rozchodu, mateřství i všech pochybnostech znovu dovolit mít ráda sebe samu? I to se dozvíte v rozhovoru.

Vlaštovka poletuje nočními Benátkami. Jsem sama a cítím zvláštní nebezpečí, říká Radka DenemarkováLetos byla doma v Praze pouhé čtyři týdny. Sedmapadesátiletá spisovatelka Radka Denemarková se díky mnoha překladům svých knih dostala do unikátní pozice: „Žiju jenom s kufrem,“ vysvětluje v Benátkách, kde v její oblíbené hospůdce na okraji židovského ghetta natáčíme další díl podcastu Host Reportéra.Od počátku roku byla se svými romány například v Egyptě, Maroku, USA, Kanadě, měsíc v Jeruzalémě, další měsíc na Taiwanu nebo v Arménii. „To světoběžnictví mi vlastně vyhovuje,“ říká žena, která má mezi přáteli přezdívku Vlaštovka: „Souvisí totiž s touhou po nezávislosti, což je můj zásadní osobnostní rys. Nikdy jsem nechtěla, aby mi svět vysvětloval někdo jiný, chtěla jsem si pravdu a kontexty hledat sama.“V rozhovoru nadšeně hovoří o svém aktuálním věku. „Je nejlepší,“ pochvaluje si. „Děti jsou dospělé, kreativita nevysychá, myslí mi to, nemoci ještě neťukají na dveře a já si jdu světem jako nezávislá žena. Myslím, že by tuhle dobrou zprávu měly mámy z mé generace hlasitě říkat svým dcerám. Díky tomu, že mám víc života za sebou než před sebou, už dělám jenom to, v čem vidím smysl. Najednou se vůbec nezabývám hulváty a toxickými lidmi.“Do svých zápisníků píše Radka Denemarková několik dalších knih naráz, a to běžně i v hospodě, kde vzniká náš podcast. Už ji tu dobře znají. Když před pár dny pršelo a ona přišla zmoklá, okamžitě jí nabídli fén.Protože je zvyklá ponocovat, pravidelně vyráží zkoumat Benátky nad ránem, kdy v ulicích skoro nikdo není. „Najednou jsou úplně jiné,“ popisuje, „zvláštně nebezpečné. Nejvíce ze všeho je slyšet voda, která dává jasně najevo, kdo je odjakživa pánem tohoto města. A když náhodou narazím na chodce, mívám pocit, že jde o postavu z románu napsaného v devatenáctém století.“V rozhovoru občas – možná nerada, spíše bezděky – ukazuje své pozoruhodně silné názory na současné dění ve světě. „Pár narcisů si uzurpuje moc a vzniká nový druh totality, což je moje velké téma. Choroby dnešní doby může zachytit jen nekompromisní román.“Na závěr rozhovoru Radka Denemarková konstatuje, že v současné fázi života cítí absolutní odpovědnost pouze ke dvěma věcem: „Na prvním místě ke svému talentu, který jsem si nevybrala, a na druhém pak ke svým dětem. Ony o tomhle pořadí vědí. Jsou už z nich samostatné osobnosti, mají svůj dospělý život. Ale literatura je se mnou neustále – a bude až do posledního dechu.“

„Člověk, který sleduje příběh Alexandra Lukašenka třicet let, už se nesměje, protože už není čemu. Dávno je to podívaná bez emocí,“ říká v novém díle sourozeneckého podcastu Hej, Slované bratrům Jakubovi a Lukášovi Novosadovým Aliaksander Paršankov. Mladý politický exulant, který ze země utekl před čtyřmi lety. A dodává: „V roce 2020 jsem zažil, co už nikdy nezažiju: naráz tolik svobody! Najednou jsme my Bělorusové cítili, že jsme národ. Cítili jsme radost, že vůbec existujeme. Že žijeme, přestože jsme byli určeni k likvidaci. A viděli jsme Bělorusko budoucnosti: ze dne na den jsme poskočili dejme tomu z roku 1977 do roku 2000.“Aliaksander Paršankov je skutečně čerstvý politický exulant: oficiálně tento status získal letos na jaře. Domů se vrátit nemůže, je tam několikrát trestně stíhán – většinou za skutky, které mají být protistátní. „Už ale ani nesleduji, co všechno mi přičítají, nemá to smysl. Vím jenom, že můžu dostat patnáct let vězení.“ O svém stíhání ovšem pořádně ani neví, protože o něm neví ani nikdo jiný, úředně také není vedeno. Dozvěděl se o něm pouze proto, že mu příbuzní nahlásili, že si policie přišla převzít jeho věci. O svou bezpečnost přesto nemá obavy. Státní policie prý neumí česky a nemá peníze, aby živila agenty na Západě. „Za tři sta eur to sem nikdo dělat nepůjde. A na větší platy oni nemají peníze. To je rozdíl mezi běloruskou a ruskou KGB – ta peníze má.“Budoucnost Běloruska přesto vnímá pozitivně, ale prý už nikdo nepozná tak obrovské překvapení, k jakému došlo před pěti lety. Skeptický je však k tomu, jak funguje běloruská emigrace a společnost: „Děláme všechno proto, abychom západní společenství přesvědčili, že jsme evropský národ. Od Rusů se zřetelně lišíme, to pozná každý, kdo do Běloruska přijede na návštěvu. Přesto…“ se Bělorusům nedaří vyprodukovat komerční hity, díla, která by k Bělorusku připoutala pozornost a pomohla světu, ale i Bělorusům pochopit, co se v zemi děje. Běloruskou tíží je existence v průměrnosti. Na druhou stranu je Paršankov potěšen, že přinejmenším v české emigraci žijí Bělorusové, kteří doma mluví jenom bělorusky: „Znám rodiny, které mluví jenom bělorusky a česky a ruštiny si nevšímají. A mladí se mnou mluví víc a víc bělorusky. To všechno je naděje na zachování jazyka.“ Který se bohužel i bohudík stal politickým aktérem, deklarací opozice.Rozhovor s Aliaksanderem Paršankovem má až havlovské rysy, posluchači díky němu mohou pochopit uvažování tuzemských kruhů za minulého režimu: „Nesu zodpovědnost za svůj národ. To, že Rusko zaútočilo na Ukrajinu a že mu v tom Bělorusko pomáhalo… za to jsem zodpovědný, protože v roce 2020 se nám nepodařilo Lukašenku zničit. A protože cítím, že jsem zodpovědný, nebudu nikdy mlčet. Vždyť kdo bude mluvit, když budu já mlčet? Takže budu veřejně vystupovat dál, budu dělat cokoliv proti režimu. Obrovský úspěch je totiž už to, že vůbec žiju. Protože pro Lukašenkovu vládu je hlavním cílem zničit opozičníky, demokratické Bělorusy, anebo alespoň zajistit, abychom všichni mlčeli. Pořád nás pronásledují, pořád nám vyhrožují. Například zabavují veškerý majetek těch, kteří žijí v zahraničí nebo se zúčastnili nějaké demonstrace. Ale nebojíme se. Protože když máš strach, špatně se ti žije.“ Aneb konečně podcast, který jde skutečně na dřeň.

České album roku? Jakub König vzpomíná, jak ho starší kluci nutili skočit z mostu do špinavé řekyTa deska se jmenuje Astronauti. Nádherná je i hudebně, ale extrémně silná svou niternou výpovědí. Za mikrofon do redakce Reportéra přišel sedmačtyřicetiletý hudebník Jakub König, který si i v podcastu zachoval otevřenost.V rozhovoru podrobně rozebírá například text k otevírací skladbě jménem Zakopaný. Jako by z ničeho nic tam zazní vzpomínka, v níž ho coby jedenáctiletého brýlatého zrzka z České Lípy napadli spolužáci: „Jako když tě starší kluci nutili, ať skočíš ze železničního mostu do kalný špinavý řeky, jako když ti chtěli zapálit ruku politou petrolejem, ale jenom trošku, jaks je prosil, ať tě nechaj bejt a jak ses brodil blátem v novejch botách, jaks brečel ponížením a studem...“Jakub König vypráví, že se mu ten obraz ostře vynořil při holotropním dýchání, jemuž se už léta intenzivně věnuje.„Při dýchání mi taky došlo,“ vypráví, „že jsem v tom tehdy byl velmi sám. Můj vlastní tatínek nebyl přítomný, nemohl jsem to s ním probrat, a tak se z historky stal nedořešený životní aspekt. Cítil jsem se jako ponížený zbabělec a nesl si to s sebou dál.“Vznikl zažitý vnitřní vzorec, který způsoboval, že kdykoli Jakub potkal cizí rozjařenou partičku, měl pocit, že se ti lidé smějí jemu a musí si na ně dát pozor.„Na holotropním dýchání je úžasné,“ říká v podcastu, „že ti umožňuje, abys ses k některým starým vzpomínkám vrátil, dospělým pohledem je revidoval a tím zažitý vzorec rozbil. Najednou jsem si opravdu připadal, jako bych se dostal k jedenáctiletému sobě samotnému, objal se a řekl: Jakube, to bude dobrý, krásně z té situace vybruslíš a jednou z toho vznikne krásná píseň.“Deska Astronauti, kterou mu pomohl natočit producent Aid Kid, bude mít brzy dva křty. První se uskuteční 24. října v pražském Paláci Akropolis, druhý pak 27. října v brněnském Kabinetu Múz.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 52 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Podceňuju se, ale teď už si umím říct, že jsem vlastně docela dobrá. A že za to, co všechno jsem odvedla, vděčím sama sobě,“ říká herečka a houslistka Jenovéfa Boková, která před kamerou stojí od útlého dětství. Studovala housle, herectví se učila sama, na DAMU ji nevzali, na HAMU ano. „Dneska jsem za to ráda. Možná bych jinak nedělala filmy, které jsem na začátku dělala,“ tvrdí. Dnes patří k nejvýraznějším herečkám své generace. Režisérka Agnieszka Holland si ji vybrala do nového filmu Kafka, kde ztvárnila Milenu Jesenskou. „Když vám Agnieszka řekne, že vás vidí jako Milenu, nejde říct ne,“ vzpomíná Boková. Pokud jde o intimní scény, musela si už kdysi nastavit hranice. „Mám za sebou jednu scénu, která mě poznamenala. Naučilo mě to pojistit si to dopředu,“ vysvětluje s tím, že k režisérce nového filmu ale měla stoprocentní důvěru a pozitivní roli sehrála i přítomnost koordinátora intimity. Když mluví o mateřství, na chvíli se jí zlomí hlas. „Takovou lásku jsem nikdy nezažila. Ale i to dítě vás zrcadlí - ukáže vám třeba, že žádný trpělivý člověk nejste,“ vypráví Boková. Právě po narození dcery si víc začala vážit práce, kterou dělá. Najednou už nechtěla brát všechno, dcera se pro ni stala číslo jedna a finanční svobodu získala i díky reklamám. Komerční práce podle svých slov rozhodně nelituje a herce za ni nesoudí, protože dobře ví, jaká je u nás jejich situace s platy. Boková v rozhovoru otevřeně mluví i o svém soukromí a o tom, jak jí každý vztah něco naučil. „Umím uznat, že jsem se někdy chovala jako pěkná kráva. Když je ale člověk otevřený, může se poučit,“ myslí si herečka. O feminismus se opírá s opatrností, ale otevřeně tvrdí, že je feministkou „v původním slova smyslu“. Vadí jí totiž, když se ztrácí dialog a říká, že lidé by si měli raději někdy sednout na pivo a ne se hádat na sociálních sítích. Co s člověkem udělá, když vyrůstá v umělecké rodině, kde se „říká pravda, i když někdy krutá“? Jak se z herečky, která se bála sólového hraní, stane sebevědomá žena, jež dokáže říct „ne“? A proč je někdy lepší, když vás na DAMU nevezmou? Pusťte si celý rozhovor s Jenovéfou Bokovou.

Celý díl najdete na našem HeroHero a Patreonu.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 68 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIROdmala věděl, že chce dělat velké věci. Dnes je zakladateli vzdělávací skupiny Consilium a podnikateli Ondřeji Kaniovi teprve třicet dva let, ale už stihl vybudovat síť škol, ve které prodal podíl za stamiliony a také koupil fotbalový klub Slovan Liberec. Za tím vším ale stojí dětství, které ho poznamenalo. „Prvních asi osm let svého života jsem zažíval extrémní šikanu ze strany dospělého člověka, protože jsem nebyl jeho syn. Překážel jsem,“ popisuje investor, jak se snažil lidem okolo dokázat, že není jen „přebytečný člověk“. V devíti letech se přestěhoval k prarodičům - až tam poprvé pocítil lásku a svobodu. Složité dětství Kania přetavil v motor. Ve 23 letech si na papír načrtl ideální školu a založil American Academy. „První rok jsme fungovali tak jaksi nelegálně, měli jsme 75 dětí,“ vzpomíná Kania a popisuje, jak jednoho dne zjistil, že jeho společník vybral peníze na dlouhé měsíce provozu a koupil si za ně auto. Najednou zůstal bez prostředků, zhubl třicet kilo kvůli vážné nemoci a podepsal smlouvy, které ho mohly připravit o všechno. „To byl největší risk mého života,“ přiznává. Přesto dokázal firmu zachránit. Ke svému dnešnímu úspěchu říká, že nešlo o peníze. „Nebyla za tím myšlenka, že prodám síť škol a bude ze mě miliardář,“ dodává k tomu, že si nevybral variantu dalšího růstu a podíl v Consiliu prodal hlavně proto, že chtěl být nezávislý. A přišla investice do fotbalu. „Jestli to byla nejlepší investice? Finančně ano. Emocionálně bych ti peníze radši oželel,“ směje se. Třeba prohra Slovanu 5:0 v derby ho zasáhla tak, že tři týdny nevycházel z domu. Kania vnímá, že navenek působí sebevědomě. „Nejsem ale politik, ani celebrita, nepotřebuju si budova image. Bydlíme v lese, našimi sousedy jsou mufloni a srnky,“ říká podnikatel s tím, že se ale na svoje veřejné vystupování v souvislosti s fotbalem bude muset dávat větší pozor. S manželkou Petrou, bývalou auditorkou z Deloitte, vychovávají malého syna, který má oční poruchu. „Hodně přemýšlíme nad tím, jak ho vychovat silného,“ říká Kania, který sám vzpomíná na volnost, kterou měl u babičky s dědou, a která pro něj byla klíčová. A politika? „Hodně se sebou bojuju, protože se ze mě stává dezolát. Jsem pořád v opozici, mám tendenci ve volbách trestat společnost,“ říká muž, který kdysi chodil s tričkem Hillary Clinton a dnes dodává, že naprosto rozumí tomu, proč si Američané znovu zvolili prezidentem Donalda Trumpa. Jak vypadá život člověka, který si prošel dětstvím plným traumat a přetavil je v sílu? Co znamená svoboda pro muže, který vybudoval miliardovou firmu, koupil fotbalový klub a říká, že se nechává „unášet osudem“? Jak náročné je snažit se změnit české školství a co by mu nejvíce pomohlo? Nejen o tom mluví Ondřej Kania v rozhovoru.

Hlasujte pro Kriminálku v anketě o nejlepší podcast Prix Bohemia Radio 2025» Ještě před pár dny komunikovala na sociálních sítích a posílala větší částky peněz ze svého bankovního účtu. Najednou se po ní slehla zem. Dívku nehledal jenom její otec, ale také její přítel. Pro pražskou mordpartu bylo nejdůležitější najít důvod, proč by jí chtěl někdo ublížit… Varování: V pořadu se vyskytují násilné motivy a svým zpracováním není vhodný pro děti a citlivé osoby.Všechny díly podcastu Kriminálka můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Hlasujte pro Kriminálku v anketě o nejlepší podcast Prix Bohemia Radio 2025» Ještě před pár dny komunikovala na sociálních sítích a posílala větší částky peněz ze svého bankovního účtu. Najednou se po ní slehla zem. Dívku nehledal jenom její otec, ale také její přítel. Pro pražskou mordpartu bylo nejdůležitější najít důvod, proč by jí chtěl někdo ublížit… Varování: V pořadu se vyskytují násilné motivy a svým zpracováním není vhodný pro děti a citlivé osoby.

Odkaz na video s prezentací: https://youtu.be/3STmPN4reXcUž se vám stalo, že posloucháte mladší generaci a vůbec netušíte, co říkají?

Zazvoní pošťák a předá vám obálku s modrým pruhem. Najednou se vám stáhne žaludek a vy se obáváte, co bude dál. Předvolání k soudu totiž nebývá dobrá zpráva. V hlavě se vám možná začnou honit otázky. Musím tam jít, co si mám vzít na sebe a co se tam vůbec bude dít?

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 62 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Když jsem se poprvé ocitla u letecké záchranky v Alpách, většina přístrojů v zimě prostě nefungovala. Najednou se vracíte k vlastním smyslům,“ vzpomíná lékařka Kristina Höschlová, jak ošetřovala pacienty v horách. Právě tahle zkušenost pro ni byla průlomová – poprvé si uvědomila, že medicína se nemusí opírat jen o technologii a komfort nemocničního prostředí. „Tam jsme sto procent pacientů ošetřovali na sněhu. A přitom jsem vůbec neměla pocit, že by přežívali méně nebo hůře než u nás,“ říká. Nejen na základě této zkušenosti proto nabádá, aby se na medicínu nahlíželo trochu jinak – méně černobíle a víc v souvislostech. Zážitky z hor doplnily také zkušenosti z misí s Lékaři bez hranic, kde zblízka viděla, že „je mnoho věcí jinak, než se učí ve škole“. A začala hledat cesty, jak západní postupy doplnit o jiné tradice, které v mnoha zemích fungují po staletí. „Vždycky jsem se ptala, kdo je pro místní autoritou – ať už lékař, léčitel nebo šaman – a zajímalo mě, co máme společné s tou naší medicínou,“ vzpomíná Höschlová. Postupně se začala více věnovat komplementární medicíně, kterou dnes vnímá jako přirozené rozšíření té klasické. „Jsou to nefarmakologické, neinvazivní metody, které běžně nejsou využívány konvenční medicínou, ale jejich benefit pro zdraví je ověřen vědeckými studiemi,“ popisuje to, jak může takový přístup poskytnout lidem nástroje, aby si v lecčems pomohli sami. Ať už jde o dechová cvičení, fyzioterapii, otužování nebo kontemplativní metody, všechny podle ní pracují s vnitřní schopností těla se uzdravovat. „Když člověk opravdu vnímá svoje tělo, dokáže snáze navést i samotné lékaře,“ dodává. Jak ji zkušenosti z hor a válečných misí změnily jako lékařku i jako člověka? Kde vidí hranici mezi klasickou medicínou a komplementárními přístupy? A proč podle ní selský rozum a intuice patří do ordinací stejně jako dané postupy a technologie? I o tom je rozhovor.

„Co ti konzervativní jézéďáci tak můžou vymyslet? Najednou se mi otevřely úplně nové obzory a já jsem byl nadšen,“ líčí historik stravování Martin Franc putování za regionálními potravinami. V pořadu Krmítko ochutnával kmínovou limonádu, tuřín či lebedu. „Tyhle plodiny se vyčlenily z jídelníčku i kvůli tomu, že je všeho dost a člověk si může všechno koupit,“ poukazuje spoluautor Petr Čtvrtníček. V jakých obměnách nacházeli tradiční potraviny a lze najít regionální speciality?Všechny díly podcastu Host Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Náš soused se zhroutil při představě, že půjde po desetitisící do práce na 5. ráno. V posledním tažení byl převezen do nemocnice, kde zaflirtoval s pěknou zřízenkyní, zahrál si s jiným labilem žravou dámu – a pookřál. Najednou dělal něco jen tak.Všechny díly podcastu Glosa Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Na rok 1986 nezapomene. Právě tehdy jeho otce Čestmíra Huňáta zatkli za činnost v Jazzové sekci Svazu hudebníků ČSSR. „Petici na podporu Jazzové sekce tehdy podepsal dokonce Sting nebo McCartney,“ připomíná ve Vizitce mezinárodní podporu organizace. S Karolínou Koubovou mluví ale i o psaní textů pro Tata Bojs, o hraní si se slovy, zachytávání a rozvíjení nápadů nebo o tom, jestli sám ve své tvorbě pocítil nějaké zákazy. A co se to vlastně s Mardošou děje na podiu?

Na rok 1986 nezapomene. Právě tehdy jeho otce Čestmíra Huňáta zatkli za činnost v Jazzové sekci Svazu hudebníků ČSSR. „Petici na podporu Jazzové sekce tehdy podepsal dokonce Sting nebo McCartney,“ připomíná ve Vizitce mezinárodní podporu organizace. S Karolínou Koubovou mluví ale i o psaní textů pro Tata Bojs, o hraní si se slovy, zachytávání a rozvíjení nápadů nebo o tom, jestli sám ve své tvorbě pocítil nějaké zákazy. A co se to vlastně s Mardošou děje na podiu?Všechny díly podcastu Vizitka můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Evropská komise tento týden zveřejnila každoroční zprávu o stavu právního státu v členských zemích EU, přičemž u Slovenska upozorňuje kromě problémů s bojem s korupcí také na zhoršující situaci médií. To ve Výtahu Respektu potvrzuje také šéfredaktor slovenského Denníku N Matúš Kostolný, podle kterého se to týká převážně televizí, které potlačují kritické zpravodajství: „Z STVR je znormalizovaná televize. Za poslední měsíce byly zrušeny i poslední zajímavé a svobodné diskuze v televizi. Máme informace i o tom, že zasahují do zpravodajství, které bylo zvláštně vykostěné už předtím. Vedení televize dokonce rozhoduje i o tom, jestli se na konci zpravodajského příspěvku objeví představitel takové nebo jiné strany, aby to končilo pozitivní informací z vlády Roberta Fica. V Markíze jsou tlaky v tom, že ministři vlády, hlavně ze strany Hlas, dostávali prostor na oslavné rozhovory. Najednou byli redaktoři kritizovaní za to, že se pokládají příliš kritické otázky nebo že zpravodajství je až moc a mělo by být víc oddechových témat," vysvětluje s tím, že nepříznivá situace je i v televizi Joj. Které osobnosti kvůli snaze zachovat kritickou novinařinu skončily? A pociťují v současnosti tlak i nezávislá slovenská média?

Petr Dufek, hlavní ekonom banky Creditas, byl hostem Pavla Štrunce a říká: „COVID a válka na Ukrajině nás změnily. Dnes čelíme úplně jinému světu. COVID přetvořil vztah lidí k financím. Najednou jsme začali očekávat více od státu a čím dál víc přemýšlíme, co nám může poskytnout.“ Po krizi přišly miliardové deficity a rostoucí státní zadlužení. „Energetická krize a válka na Ukrajině odhalily slabiny. Energie budou drahé, a to se jen tak nezmění,“ říká Dufek. Problém je podle něj i zelená politika, která přispěla k vyšším cenám. „Válka to jen zrychlila,“ dodává. Evropská unie si podle ekonoma energetickou krizi do značné míry způsobila vlastními rozhodnutími v oblasti zelené politiky. Podle něj přechod na obnovitelné zdroje a omezování fosilních paliv vedly k vyšší závislosti na drahých energiích. Dufek také upozorňuje, že vysoké náklady na zelenou transformaci se promítnou do života domácností a podniků. „Majitelé nemovitostí se připravují na obrovské investice do rekonstrukcí. Bude to pro ně obrovská zátěž,“ dodává.„Na začátku byla ta zelená politika plná nadšení, že svět bude hezčí a lepší. Ale při realizaci se zapomnělo na některé fyzikální zákony, které prostě platí. Je to, jako kdyby ti, kdo rozhodují, vůbec nečetli vědecké studie nebo nebrali v úvahu praktické důsledky,“ říká Dufek.

Řídím už kolikátou hodinu, cesta svižně ubíhá. Najednou si uvědomím, že už jsem velmi dávno nejela jen… tam. Všechny díly podcastu Nedělní káva můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Bolek Polívka vypráví o tom, proč se nikdy neodhodlal k emigraci, jak je důležité mít nadání pro to být šťastný a že humor je vláhou, bez které nic nevyroste.

Je lékařem a v Německu se stal influencerem. „Na pacientské síti si tam lidé vyměňovali názory. Najednou se tam objevil kardiochirurg, který vysvětloval. Byl jsem pro ně zjevení.“ Proč odešel před 15 lety léčit a operovat do Německa? Jaké jsou novinky v kardiochirurgii? Co všechno spadá do aortální chirurgie? Co je Ozakiho metoda? Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Lékař, který se v Německu stal influencerem. „Na pacientské síti si tam lidé vyměňovali názory. Najednou se tam objevil kardiochirurg, který vysvětloval. Byl jsem pro ně zjevení,“ popisuje Jaroslav Benedík v Blízkých setkáních. „Začaly mi chodit žádosti o rady. Netušil jsem, jestli pacienti přijdou a nechají se mnou operovat. A ani to tak nebylo míněno. Prostě jsem začal dělat něco, co v Německu nabízelo málo lidí.“ Proč před 15 lety do Německa odešel? Co je Ozakiho metoda?

Tereza Kerndlová zpívala doslova odmalička, a to například i s velkými swingovými orchestry. Hudbu má totiž v krvi – jejím otcem je jazzový a swingový zpěvák a kapelník Ladislav Kerndl. Na popovou scénu ale vstoupila až jako členka dívčího tria Black Milk (společně s Terezou Černochovou a Helenou Zeťovou) a po jeho rozpadu si našla vlastní cestu. Dnes má na kontě sedm sólových alb, několik výrazných rádiových hitů a taky jasně rozpoznatelný rukopis, který kombinuje pop, R&B i taneční prvky. V rozhovoru se Tereza ohlíží za klíčovými momenty své kariéry, mluví o tom, co ji i po letech drží u hudby, ale i o tom, že miluju hudbu francouzské skupiny M83. ON AIR je talk show hudebního publicisty Pavla Kučery s hudebníky a lidmi z hudební branže. Nový díl je uveřejněn každý týden na YouTube kanálu kytary.cz.

Letos si připomínáme 80. výročí nejstrašnějšího konfliktu všech dob – druhé světové války. Události nesmazatelně zapsané v kalendáři a jejich regionální souvislosti připomínáme v cyklu Jihomoravský rok. Kudy postupovala vojska osvobozující naši republiku? A jaké autentické vzpomínky má jeden z přímých účastníků osvobození v Brně? Zavítáme do Moravského zemského muzea v Brně, ale také do Hodonína – prvního osvobozeného města.

Má teď po premiéře dokudramatu Smečka. „Příběh je skutečný. Odehrál se roku 2016 ve španělské Pamploně, kdy pětice mužů znásilnila osmnáctiletou dívku,“ vypráví. Jak si vybírala herce a jak probíhal proces zkoušení? Jaký je její pohled na problematiku násilí na ženách? Co se dělo 14 dní před premiérou? Na co se těší a co chystá Letní scéna Muzea Kampa?Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Má teď po premiéře dokudramatu Smečka. „Příběh je skutečný. Odehrál se roku 2016 ve španělské Pamploně, kdy pětice mužů znásilnila osmnáctiletou dívku,“ vypráví. Jak si vybírala herce a jak probíhal proces zkoušení? Jaký je její pohled na problematiku násilí na ženách? Co se dělo 14 dní před premiérou? Na co se těší a co chystá Letní scéna Muzea Kampa?

Emoce a hlavně nejistota. To zažívali někteří rodiče v Liberci. Jejich spádová základní škola totiž musela své budoucí žáky do první třídy vybrat losováním. Počet uchazečů kvůli takzvané spádové turistice výrazně přesáhl kapacity školy.

Z Prahy mám za sebou 169 řidičů. Z toho plus minus pět řidiček, ale na to si už moc nepamatuju, protože poslední z nich mě vezla na severu Íránu kolem slaného jezera Urumie, což je měsíc.Do Kalkaty jsem jel v chladicím náklaďáčku plném zmrzliny se čtyřiadvacetiletým Dipankarem. Jak jsem si celou Indii stěžoval na pomalé cesty, tak to se tady na východě země změnilo. Napojil jsem se na novou dálnici Dillí–Kalkata, kde jezdí osobáky běžně devadesátkou a třeba my průměrně krásných šedesát; pokrok, to už by šlo.Najednou se okolní svět opět zaplnil vodními buvoly. Není jich tolik jako v jižním Pákistánu, ani tak ztepilých, budících obdiv, ale přesto jich vidíme spoustu. I tady jsou známkou prestiže: „My máme doma tři,“ říká Dipankar hrdě. Ptám se, jaký má plat a kolik stojí mladý buvol. „Já beru dvacet tisíc rupií (5700 korun) a buvol stojí nejméně padesát tisíc, spíš víc...“Občas si takhle povídáme, i když většinou za jízdy koukáme z otevřeného okna (já) a na kriketový televizní přenos v mobilu (řidič).Dipankar sice hovoří bengálsky, ale když je silný signál, tak to nevadí, překládá nám umělá inteligence. Pokládám své tři tradiční otázky, z nichž jedna zní takto: Co ti poslední dobou přináší do života největší štěstí?Bez přemýšlení říká: „Šťastný se snažím být pořád, protože jedině tak může být lidské tělo, mysl a rozum v pořádku. Ale když můžu někomu pomoci, tak jako teď tobě, jsem ještě šťastnější. Moc ti za tu možnost děkuju.“

Stovky raněných vojáků ve třídách, lůžka místo lavic a lékaři a sestry místo učitelů. Tak to vypadalo ve třech klatovských školách přesně před 80 lety. Jak postupovala fronta, zvyšoval se počet hospitalizovaných. A s koncem války i počet sebevražd.

V září loňského roku zasáhly ničivé povodně nejenom Česko, ale také sousední Polsko. Nejvíc postižené byly regiony Dolnoslezského a Opolského vojvodství. O život přišlo devět lidí, přes 11 tisíc budov bylo zničených nebo poškozených. Jedním z nejvíce zasažených míst bylo město Lądek-Zdrój.

Pro část pamětníků byly Devadesátky divokou jízdou, kdy bylo možné cokoli, hlavně se neohlížet. Pro jiné šlo o poznání, že svoboda zdaleka nesouvisí s odpovědností. Mohlo se podnikat, cestovat, zakládat politické strany – a taky bez obalu mluvit o sexu a erotice. Právě s počátkem 90. let je spojený rychlý nástup erotických a pornografických časopisů. Něco z té doby připomene pořad Téma Plus.

Zářijové volby, z nichž vzejde nová česká vláda, rozhodne téma, které bylo ve všech dosavadních hlasováních okrajové: zahraniční politika.Doposud vždy pravidelně rozhodovala klasická „peněženková“ témata. Daně, důchody, inflace, ceny, poplatky u lékaře – a k tomu jednou přimíchaný boj s korupcí, jindy třeba zase se zlým Bruselem.Teď v kampani častěji slyšíme jména jako Trump, Putin, Fico nebo Orbán. Jedni se k nim hlásí, druzí před nimi varují. „Dnes vidíme, že hlavně opoziční politici se předhánějí v tom, kdo si častěji nasadí červenou kšiltovku. Asi aby ukázali, že jsou stejně silní jako jejich americký vzor Donald Trump. Ti vládní zas varují před slovensko-maďarskou cestou a bratříčkováním se s Moskvou,“ říká v podcastu Lucie Stuchlíková.Samozřejmě to neznamená, že socioekonomická témata úplně zmizí – budou podstatná hlavně pro skalní voliče opozičního ANO. Lídři Babišova hnutí si přesto význam zahraniční politiky v letošních volbách dobře uvědomují, což je vidět na tom, jak opatrně bruslí ve svých vyjádřeních k dramatickému dění na Slovensku nebo ohledně podpory Ukrajiny.„Důraz na zahraničí témata je logický – lidé jednoduše cítí, že skončil bezpečný a předvídatelný svět, jak jsme ho znali předchozích 30 let. Najednou vidí rozkolísaný svět plný válek, skutečných i obchodních, uprchlických krizí, bitev o energie, úpadek Evropy. Prostě nejistou budoucnost,“ dodává Václav Dolejší.Máte červenou kšiltovku? S jakou kandidátkou vyráží ODS na zteč proti Babišovi? A kolik lidí je tentokrát v podcastovém studiu Vlevo dole? Poslechněte si v aktuální epizodě!----Vlevo dole řeší politické kauzy, boje o vliv i šeptandu z kuloárů Sněmovny. Vychází každou středu v poledne.Podcast pro vás připravují Lucie Stuchlíková (@StuchlikovLucie) a Václav Dolejší (@VacDol), reportéři Seznam Zpráv.Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu Seznam Zpráv, na Podcasty.cz nebo ve své oblíbené podcastové aplikaci.Své názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@sz.cz.Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram.Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.

„Sexuální výchova není do dneška v našem vzdělávacím systému dobře zpracované téma,“ říká socioložka Kateřina Lišková, která se tématům genderu a sexuality věnuje jako autorka, stand-up komička i výzkumná pracovnice v Historickém ústavu Akademie věd. V rozhovoru v hotcastu Pot přiblížila a demytizovala, co většinu z nás neučili o ženském zdraví, klimakteriu a menopauze.

Mnoho let pracoval v Odborném léčebném ústavu v Moravském Berouně, kde spoluzaložil oddělení cévních mozkových příhod. Sám jednu prodělal poměrně nedávno. „Najednou jsem nevěděl, co říkám, s kým mluvím, točila se mi hlava, špatně jsem se orientoval,“ popisuje příznaky.

Manželé Petr a Hana sedí ve svém mobilheimu v osadě Pazderny nedaleko Písku a užívají si klidné odpoledne. Najednou se ozve klepání na dveře. Petr se jde podívat a na prahu stojí jejich známá Michaela, kterou partneři berou téměř jako vlastní dceru. Ani jeden z manželů nemá ale sebemenší ponětí o tom, že je Michaela přišla v doprovodu kamaráda Jána zavraždit.

Najednou si nevybavil  vůbec nic a třeba místo „table“ říkal „cable“. K nejtěžším chvílím po těžkém zranění hlavy v roce 2007 se vrací bývalý brankář Petr Čech v knize Cesty ze dna. A není jediným fotbalistou mezi čtrnácti osobnostmi, jejichž zpovědi přináší knižní novinka deníku Sport. Proč byl z dvojnásobného mistra a brankáře z Ligy mistrů Martina Vaniaka no name a vydělával si na stavbě ve Švýcarsku? Jak se obránce Petr Gabriel vyrovnával s nepřízní a hejty? A jak je možné, že trenér Jiří Saňák tvrdí, že rakovina, kterou přemohl, byla dar? Nejen o tom hovoří vedoucí redaktor Edice Sport Štěpán Filípek.

Využili k tomu nobelovský materiál grafen. - O nového předsedu Akademie věd se uchází pět kandiátů. Dnes představíme biochemika a parazitologa Libora Grubhoffera. - Do Česka míří historicky nejvíc prestižních ERC grantů, na které se vážou stovky milionů korun v dalších pěti letech. Na jaké výzkumy?

Léta platilo, že odpověď na otázku, kdo je v české fotbalové reprezentaci útočníkem číslo 1, zní jasně a bez váhání: Patrik Schick. Najednou to neplatí, na hrotu hraje Tomáš Chorý. A Schick bez formy má problémy i v Leverkusenu. Co říká na výkon České republiky s Ukrajinou speciální host tohoto dílu novinář Jindřich Šídlo?Chcete si z podcastu vybrat jen některá témata?01:45 Rozbor výkonu českého národního fotbalového týmu proti Ukrajině34:50 Památné oslavy gólů39:38 Krize anglické reprezentace57:53 Sázkařské okénko s Fortunou#####Léta platilo, že odpověď na otázku, kdo je v české fotbalové reprezentaci útočníkem číslo 1, zní jasně a bez váhání: Patrik Schick. Najednou to neplatí, na hrotu hraje Tomáš Chorý. A Schick bez formy má problémy i v Leverkusenu.Patrik Schick se českému fotbalovému prostředí v mnoha ohledech vymyká. Jednoznačně svou mimořádnou individuální technikou při práci s míčem. I schopností chladnokrevného zakončení. Díky tomu po léta platilo, že je v zásadě jediným českým hráčem, který může aspirovat na seznamy potenciálních posil těch opravdu nejslavnějších klubů světa. V uplynulých letech se v souvislosti s Patrikem Schickem spekulovalo mj. o Arsenalu, Manchesteru City nebo PSG. Reálně vedla jeho kariéra z Česka přes Sampdorii, AS Řím a Lipsko do jeho současného působiště v Leverkusenu. A pokud ji až dosud něco brzdilo, tak především časté zdravotní pauzy způsobené útočníkovou náchylností ke svalovým zraněním.Jenže… Teď je Patrik Schick zdráv. A v Bundeslize nastoupil v této sezoně postupně na  0, 13, 4, 68, 0 a 20 minut. V Lize mistrů dostal od trenéra 28 minut proti Feyenoordu, proti AC Milán nenastoupil.---Nosiči vodyFotbalový podcast Seznam Zpráv. Jaromír Bosák, Luděk Mádl a Karel Tvaroh každý týden o českém a světovém fotbalu. Příběhy, aféry, důležité postavy na hřišti i v zákulisí.Odebírejte na Podcasty.cz, Apple Podcasts nebo Spotify.Sledujte nás na Twitteru! Najdete nás tam jako @Nosicivody.Máte návrh, jak podcast vylepšit? Nebo nás chcete pochválit? Pište na audio@sz.cz

Padá na nás podzimní depka? Internetem se šíří pochmurné konspirační teorie o zapojení Beyoncé do kauzy hudebního producenta P. Diddyho, temnější je také nová verze alba „brat“ od Charli xcx i třetí série jindy cukrkandlově přeslazených Srdcerváčů. Moderátoři Vilma a Míra doufají, že sluníčkovou atmosféru si zachová alespoň oznámený návrat Anne Hathaway do oblíbené Genovie a guilty pleasure Emily, ať už bude v Paříži nebo v Římě.

„Od začátku jsem věděl, že to bude biják. Úspěch Vln nás všechny strašně těší, ale musíme to brát s pokorou a respektem. Spolupráce s Mádlem a Kotkem byl splněný sen,“ říká v nové epizodě podcastu Vlna herec Vojtěch Vodochodský, představitel hlavní role ve filmu Vlny.

(Ne)bezpečí #35 s kameramanem a dokumentaristou Vojtěchem Hönigem o tzv. Generaci Nika, tedy Ukrajincích dospívajících v době války, ale také o aktuální situaci na frontě

„Strašně mě překvapily moje emoce a hormony. Najednou jsem se vůbec nepoznávala,“ říká o prvních týdnech a měsících svého mateřství Karolína Kabelka. Ve speciálním díle Houpaček mluvíme o období, kdy se z nás stávají rodiče.Všechny díly podcastu Houpačky můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

„Strašně mě překvapily moje emoce a hormony. Najednou jsem se vůbec nepoznávala,“ říká o prvních týdnech a měsících svého mateřství Karolína Kabelka. Ve speciálním díle Houpaček mluvíme o období, kdy se z nás stávají rodiče.

Třetí příběh našeho seriálu Odnosím vám dítě je o Daně, která porodila děti své švagrové. Náhradní mámou pro dvojčata, synovce a neteř, se stala před osmi lety. Dana původem z Olomouckého kraje na období kolem roku 2016 nevzpomíná v nejlepším, těhotenství s dvojčaty bylo komplikované a po porodu skončila v depresích.

„Až do konce!“ – to je nové provolání venezuelské opozice. Její šéfka Maria Corina Machado nepřestává své příznivce motivovat, povzbuzovat a ubezpečovat, že svoboda je na dosah. Podle ní totiž diktátor Nicolás Maduro po nedávno ukradených prezidentských volbách neustojí tlak venezuelské ulice a mezinárodního společenství.

Nina Formánek Jaganjacová vyrostla v rodině lékařů, sama se ale rozhodla studovat ekonomii. Nakonec se oklikou ke zdraví a zdravotnictví vrátila a založila neziskovku Sifty 52. Přednáší na školách, točí videa a nahrává podcasty, momentálně o rakovině a neplodnosti. „Protože jsem pracovala v zahraničí, přemýšlela jsem, jak to, co vím, uchopit a předat dál. Protože mi vlastně bylo líto, že zdravotnický základ, který jsem dostala od rodičů, nemají ostatní.“

Do sněmovních voleb na podzim 2025 zbývá 16 měsíců. To je moment, kdy mnozí ministři zařazují vyšší rychlost - a v posledním roce funkčního období se chtějí před voliči ukázat.Otázka zní, jestli už není pozdě, jestli se změny stihnou projevit v životech lidí a jestli je voliči vůbec ocení. Co kdo chystá?Například ministr dopravy Martin Kupka z ODS chce víc peněz na dálnice a železnice. Také ministr školství Mikuláš Bek z hnutí STAN chce víc financí a příští týden prý konečně představí změny v základním školství. A třeba ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš z Pirátů se konečně pustil do podpory bydlení.„Vládní lídři sice říkají, že první roky je zaměstnávala válka a uprchlická vlna, pak vysoké ceny energií a boj s inflací. Ale koncepční změny měli mít nejen připravené v šuplíku, ale zároveň také už dohodnuté,“ míní Václav Dolejší. „Asi je to naše národní vlastnost, všechno dělat na poslední chvíli.“Nejvíc peněz v rozpočtu na volební rok 2025, který bude těžkou zkouškou vládní koalice, požadují Starostové. Chtějí desítky miliard korun navíc pro školství, vnitro i průmysl. Ministr školství Mikuláš Bek dokonce hrozí rezignací, pokud jeho požadavky nebudou splněny v „rozumné míře“.Symbolem vládního zmaru je nevyřešený problém s nedostupným bydlením, které je kvůli extrémním cenám pro naprostou většinu lidí nedosažitelným luxusem. Ivan Bartoš, který to má na starosti a jehož voliči očekávají řešení, přichází teprve nyní s balíčkem řešení.„Výsledkem poněkud laxního přístupu je skutečnost, že levice Bartošův zákon na podporu bydlení považuje za bezzubý, zatímco pravicoví partneři ve vládě jej zas odmítají téměř jako komunistický. To je po třech letech vládnutí docela smutný výsledek,“ říká Lucie Stuchlíková.Poslechněte si, kolik chtějí a co za to slibují jednotliví ministři, podpořte váš oblíbený podcast v anketě Podcast roku a zarezervujte si židli na tradičním předprázdninovém vystoupení Vlevo dole v Praze!----Vlevo dole řeší politické kauzy, boje o vliv i šeptandu z kuloárů Sněmovny. Vychází každou středu v poledne.Podcast pro vás připravují Lucie Stuchlíková (@StuchlikovLucie) a Václav Dolejší (@VacDol), reportéři Seznam Zpráv.Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu Seznam Zpráv, na Podcasty.cz nebo ve své oblíbené podcastové aplikaci. Své názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@sz.cz.  Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram.Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.

Přičichl k dobrému vínu a potkal se ve správnou dobu se správnými lidmi. „Najednou jsem cítil, že víno by mohl být můj nový život,“ vzpomíná v Blízkých setkáních. Jak vzpomíná na televizní pořad TKM? Proč byl nucen opustit ČT? Cítil hořkost? Kam až ho doba zavála? A jak vzpomíná na setkání s Janem Werichem?Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Miloši Zemanovi po roce v politickém důchodu otrnulo a snaží se být pro změnu opozičním svorníkem, který přesvědčí ke spolupráci zejména obě hlavní opoziční síly, tedy hnutí ANO a SPD.Miloš Zeman před rokem opouštěl Pražský hrad jako zlomený muž. Důvěra veřejnosti na dně, on na invalidním vozíku a ve špatném zdravotním stavu. Navíc do penze mířil jako ponížený a poražený politik - ve sněmovních i prezidentských uspěli jeho kritici, do toho se zhroutil jeho ideový sen o orientaci na Rusko a Čínu.Zdálo se, že bezmála osmdesátiletý Miloš Zeman zůstane z mnoha důvodů definitivně ukrytý ve ve svém lánském domku, kde bude číst knihy a pozorovat ježky v zahradě, jak se těšil. O to větší je překvapení, že exprezidentovi - v evidentně dobré zdravotní kondici - najednou otrnulo. Už zas rozdává rozhovory a objíždí jednu politickou akci za druhou.„Asi z něj opadl ten stres, odpovědnost a ceremoniální povinnosti, co měl na Hradě. Najednou má volnější režim, nikdo mu nevyčítá pyžámkové dny, a on si tak dělá, co ho baví a co umí. A to vždy byly politické hry a intriky,“ myslí si Václav Dolejší.Zeman se nejčastěji setkává s politiky ANO a SPD. Jejich lídry Andreje Babiše a Tomia Okamuru se snaží přesvědčit ke spolupráci - s cílem, aby společně vytvořili příští vládu.V ní by rád viděl i novu politickou formaci, Českou suverenitu Jiřího Paroubka. Zeman ji nedávno podpořil, osobně navštívil sjezd a v projevu vyslovil přání, aby Suverenita dokázala získat milion propadlých hlasů z posledních sněmovních voleb.„Jde o jasný pokus stát se patronem opozičních sil, které odstaví od moci současnou nenáviděnou vládu. Motorem je patrně snaha se pomstít a ukázat sílu, protože tragický odchod do penze musel ješitný Zeman se svým obřím egem nést dost těžce,“ vysvětluje Lucie Stuchlíková.Jak načasovat zmrtvýchstání na Velikonoce? Už si vás Miloš Zeman pozval do své kanceláře? A máte zaplacené příspěvky za členství v odborech? Poslechněte si celou aktuální epizodu Vlevo dole!----Vlevo dole řeší politické kauzy, boje o vliv i šeptandu z kuloárů Sněmovny. Vychází každou středu v poledne.Podcast pro vás připravují Lucie Stuchlíková (@StuchlikovLucie) a Václav Dolejší (@VacDol), reportéři Seznam Zpráv.Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu Seznam Zpráv, na Podcasty.cz nebo ve své oblíbené podcastové aplikaci. Své názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@sz.cz.  Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram.Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.