Podcasts about anebo

Napůl ostříhaná hlava budí pozornost. Co se to stalo? Proč mistr kadeřník nedokončil dílo? Došlo k nepředvídané události, jako třeba že prasklo vodovodní potrubí? Anebo si to zákazník tak přál? Takové otázky mi táhly hlavou, podotýkám, že hlavou úplně ostříhanou až na kůži. Stál jsem na okraji louky napůl posekané, s vynechanými pruhy. Opravdu mi připomněla hlavu napůl ostříhanou.

Napůl ostříhaná hlava budí pozornost. Co se to stalo? Proč mistr kadeřník nedokončil dílo? Došlo k nepředvídané události, jako třeba že prasklo vodovodní potrubí? Anebo si to zákazník tak přál? Takové otázky mi táhly hlavou, podotýkám, že hlavou úplně ostříhanou až na kůži. Stál jsem na okraji louky napůl posekané, s vynechanými pruhy. Opravdu mi připomněla hlavu napůl ostříhanou. Všechny díly podcastu Glosa Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Evropany, rozhodně Čechy straší představa islamizace jejich zemí – bojí se importu cizáckých tradic a odlišného (násilného) chování. Zároveň příliš netuší, že islám k Evropě samozřejmě patří po staletí a že máme na kontinentu své tradiční evropské muslimy. Dnes především v Bosně a Hercegovině, ale žijí také v dalších balkánských státech. Kde se muslimové na Balkáně vzali? Jaký byl jejich osud? Jak do jejich života a do jejich práv zasáhla rakousko-uherská monarchie? A jsou dnes bosenští muslimové – jinak též Bosňáci – pátou kolonou arabských muslimů, jak se často objevuje v médiích? Anebo je to obraz zkreslený, protože ve skutečnosti muslimská společnost v Bosně usiluje spíše o sekularizovaný stát? Nejen o tom diskutují v další epizodě svého sourozeneckého podcastu Hej, Slované! bratři Jakub & Lukáš Novosadovi s politoložkou a balkanistkou Zorou Hesovou z Ústavu politologie FF UK a historikem a balkanistou Františkem Šístkem z Historického ústavu AV ČR.

Západní Balkán je hraniční oblast Evropy – tedy přinejmenším Evropské unie. Jak vypadají hraniční kontroly na této čáře? Co vás tam může potkat? Co se pašuje, jak si poradit s celníky a jak si pojistíte, že vás neomylně vyhmátnou? O tom všem diskutují bratři Jakub a Lukáš Novosadovi v nové epizodě svého sourozeneckého podcastu Hej, Slované. Jakub líčí své historky dávné, přiznává, co se sám pokoušel pašovat přes čáru, jak se to dělá, kolik cigaret musíte rozdat a kolik euro. Zároveň přidává spoustu dalších cestovatelských zážitků ze svých cest po Srbsku a Bosně: tušíte například, proč v Sarajevu musí taxikáři zakrývat, že jsou taxikáři? Anebo jak vypadá železniční doprava mezi dvěma největšími srbskými městy?Vláda prezidenta Alexandra Vućiće se sice pyšní plány na stavbu nového rychlostního železničního koridoru mezi Bělehradem a Novým Sadem, jenže ve skutečnosti od loňského neštěstí na hlavním novosadském nádraží vás žádný vlak do města nedoveze – zůstanete stát na předměstí a dal si musíte poradit sami, jelikož neexistuje ani žádná náhradní autobusová doprava. „To je zásadní rozdíl oproti nám. Na tom si uvědomuju, že my Češi patříme na Západ – u nás totiž vždycky automaticky někdo hledá řešení systémové, na jihu je to na každém zvlášť,“ dodává k tomu Jakub.Dál je ovšem řeč o ledasčem dalším: na čem se pozná zvyšující se ekonomická úroveň Balkánců? Třeba na tom, že chovají více domácích mazlíčků a po městech se už nepotulují smečky psů. Jaký je rozdíl oproti cenám v největší balkánské metropoli Bělehradě a v Praze? Za čím jezdí turisté právě do srbského hlavního města? A víte, že v Sarajevu si nedáte v centru jen tak pivo? A co jsou pochutiny, za nimiž se vyplatí sem přijíždět? Proč mizí tradiční balkánský fastfood s čevapi a pljeskavicí? A budou věhlasné tržnice vytlačeny obchodními řetězci, nebo se o to není třeba bát? Kam jet v Srbsku na nejlepší hudební festival?S každou minutou vyprávění Jakub odhaluje svému staršímu sourozenci a posluchačům svět, který našinec ke své škodě nezná a který mu chystá jeden menší kulturní šok za druhým – čímž je právě přitažlivý. Západní Balkán totiž není jen chorvatské nebo slovinské pobřeží, což je dosti jiný svět než vnitrozemí. Jsou to hory, stále ještě divoká příroda a mnohé kulturní přeryvy dané tím, že se zde protíná život několika velkých náboženství a že se prostředí rychle (vlastně v průběhu života jedné generace) radikálně mění. Kdysi kosmopolitní Sarajevo tento ráz ztratilo, nabývá ho Bělehrad. Což ovšem neznamená, že v Sarajevu není co zažít. Aneb konečně podcast o touze cestovat.

Nacionalismus. Láska k národu, nebo nenávist k národům jiným? Anebo oboje? Jak se nacionalismus liší od vlastenectví? A co má společného s náboženstvím? Další díl druhé řady Extrému s Janem Charvátem, politologem z FSV UK a Národního institutu SYRI. Ptá se Matěj Skalický.Všechny díly podcastu Vinohradská 12 můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Umělá inteligence může přinést dnes nepředstavitelné bohatství a vyřešit mnohé problémy lidstva. Anebo převzít řízení společnosti a sledovat vlastní cíle. Jak může vypadat tento problém, ukázaly nedávno informace o novém velkém jazykovém modelu, tedy umělé inteligenci, s názvem Claude 4 od firmy Anthropic.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

V roce 410 se stalo nemyslitelné: byl vypleněn Řím. Pohané měli jasno: „Řím padl, protože jsme opustili své bohy.“ Křesťané prý oslabili sílu impéria – vždyť jak může obstát společnost, která věří, že její Bůh zemřel na kříži? Umučený spasitel? Neměli bychom se vrátit ke starým bohům – k síle, kráse, bohatství?V roce 413 na tuto otázku odpovídal Aurelius Augustin, tehdejší biskup z Hippa. Přes den řešil církevní záležitosti, po večerech a nocích psal O Boží obci. V první části knihy zasazuje pád Říma do řetězce dějinných katastrof. Tolik katastrof, a přesto dosud člověk nepochopil, že všechno lidské jednou zmizí v prachu, i věčný Řím. Vůči pohanskému hledisku tak Augustin nabízí alternativní vyprávění o pádu Říma. Jeho protagonisty nejsou římští bohové, ale dvě obce: pozemská a Boží. Obě jsou v tomto světě promíseny, ale jen jedna má trvání. Už tehdy Augustin artikuloval otázky, které známe i dnes: Jaký příběh si vyprávíme, když se svět hroutí? Kdo rozhoduje, co je zánik – a co nový začátek? A z jakého smyslu žijeme?I svůj osobní příběh Augustin zasadil do širšího, přímo kosmického vyprávění. Jeho Vyznání, často označované za první autobiografii, není jen zpovědí, ale modlitbou – vyznáním chyb i víry. V jeho středu je neklidné srdce, které se ptá, jak správně žít. Augustin zkoušel filozofii i manicheismus, zápasil s tělem i ambicemi. Až v Miláně, pod vlivem biskupa Ambrože, pochopil, že člověk nepotřebuje jen učitele, ale především spasitele.Jeho autobiografie přechází v mystiku. A možná i to vrhá nové světlo na dnešní oblibu autofikce – žánru, který se také točí kolem lásky, stěžejního pojmu Augustinovy filosofie i teologie. Jenže zatímco Augustin pojednává o lásce, která má své těžiště nakonec ve vztahu k Bohu, autofikce sleduje vztah k sobě a k druhým. V tomto světle lze říct, že autofikce je sekularizovanou verzí Vyznání: mystikou vlastního já bez Boha. Anebo snad jeho kultem?KapitolyI. Augustin ve sporu Lva IVX. a J. D. Vance [začátek až 23:20]II. Od vládce slova k služebníku božímu [23:20 až 48:35]III. Autobiografie jako modlitba [48:35 až 1:10:15]IV. Pád Říma? Žádný důvod k panice! [1:10:15 až konec]BiografieAugustin, Vyznání, přel. Mikuláš Levý, Praha: Kalich, 1990.Augustin, O boží obci, 2 svazky, přel. Julie Nováková, Praha: Karolinu, 2007.Georgi Gospodinov, Časokryt, přel. David Bernstein, Praha: Argo, 2024.Peter Sloterdijk, Philosophische Temperamente: Von Platon bis Foucault, München: Diederichs Verlag, 2009.

Strany ve velkém rozjíždějí volební kampaně. Anebo už rovnou další fáze volebních kampaní – pro případ, že by si těch dosavadních voliči nevšimli. Což by se v případě Spolu a SOCDEM mohlo stát. V nejnovějším dílu politického podcastu HN Podpásovka prozradí Petr Honzejk a Ondřej Leinert, proč může být Jana Maláčová pro vlastní SOCDEM mnohem nebezpečnější než stand-up komička Iva Pazderková pro konzervativního premiéra Petra Fialu. Dojde také na někdejšího automobilového závodníka Filipa Turka, s kterým HN mluvily i proto, že tento měsíc je to přesně osm let od jeho slavného vítězství nad patnáctiletým juniorem z Dominikánské republiky a obvodním lékařem z Německa. Na svůj úspěch už si moc nepamatuje, protože má dnes kvůli práci v Evropském parlamentu a startu kampaně Motoristů sobě jiné starosti. Ale také jeho jízda je čím dál nebezpečnější. A kam dojede Tomio Okamura s SPD plus dalšími spojenci? O to se Leinert s Honzejkem od teď už nebudou hádat, ale vsázet.

V posledních letech jsou Češi okouzleni Polskem. To není novinka, to se ví. Je to ovšem okouzlení ohraničené: je turistické a ekonomické, protože nás fascinuje, co všechno Poláci stavějí a jak rychle. Politicky už tolik očarováni nejsme, vlastně ani nechceme být, jelikož nemáme potřebu se v polské politice orientovat. Ale jaký je český vztah k polské kultuře? Proměňuje se? Prohlubuje se? Anebo ne? U příležitosti právě probíhajícího veletrhu Svět knihy, který letos uvádí kromě mnoha jiných autorů ze slovanských zemí také polskou nobelistku Olgu Tokarczuk, hovoří v nové epizodě sourozeneckého podcastu Hej, Slované bratři Jakub & Lukáš Novosadovi s polonistkou a překladatelkou Lucií Zakopalovou. V úvodu přidáváme několik tipů z veletrhu: Lucie Zakopalová zve nejen na setkání s Olgou Tokarczuk, ale upozorňuje třeba na návštěvu reportéra Zbigniewa Rokity, který přiváží knihu Králové střelců. V ní vypráví pozoruhodné sportovní příběhy (míčových her) střední a východní Evropy z doby komunismu, v nichž se významně odrážela dobová politika. Takže kromě polského a ruského fotbalu se dostalo třeba i na maďarské vodní pólo. A Jakub přidává tip balkánský: po mnoha letech na veletrh přijíždí bosenský autor – Fedja Štukan je autor jediné knihy Blank: příběh střelce, v níž popisuje svou kariéru snajpra v devadesátých letech za jugoslávských válek, následně studenta herectví v Americe, náruživého feťáka a také kamaráda Brada Pitta a Angeliny Jolie. Následně jde řeč o tom, jestli a zda vůbec se současný polský boom odráží v kultuře. Podle Lucie Zakopalové Poláci odjakživa intenzivně investují do kultury, mají smysl pro kulturní diplomacii (proto také mají tolik literárních Nobelových cen), takže nynější ekonomický zázrak do umění spíše nepromlouvá. Leda tak, že je v něm více peněz a sílí z toho polský film, jelikož ho může dělat více lidí. Umění odráží velké polské sebevědomí – Poláci vždycky věděli, že se o sebe musejí postarat sami, že to za ně nikdo neudělá: „Vždycky totiž byli pod větším dějinným tlakem, což je nutilo k větším výkonům. Ostatně v Polsku žádná generace nemá pocit, že má hotovo,“ tvrdí Zakopalová. „Poláci mají pocit, že jsou součástí velké Evropy a že ta si jich nevšímá tak, jak by chtěli. Zatímco v Česku se neřeší, jestli se o nás Evropa zajímá, protože my se o ni pochopitelně také nezajímáme.“ Poláci obdivují tento český klídek, mají nás za dobré sousedy: „Ale když se podíváte, s kým dalším Poláci sousedí a jaké jsou jejich historické zážitky, je to pro nás snadné vítězství,“ podotýká Zakopalová. V Polsku se i pro silné sebevědomí a vysoké ambice hodně věcí rychle mění, zatímco v Česku se všechno proměňuje pomalu a málo. Lucie Zakopalová soudí: „Jakékoli trendy profrčí v Polsku společností fofrem, zatímco v Česku si často nevšimneme, že nějaký trend byl. Například móda malých pivovarů už je v Polsku pryč: objevili pivo, ochutnali, zjistili, že může mít mnoho chutí, pochutnali si, ale teď už zkoumají víno.“ Na druhou stranu opouštějí pití tvrdého alkoholu: v Polsku je například nemožné, aby vedle dětského hřiště byla hospoda, nebo aby rodič na takovém hřišti pil pivo. „Na to u nás Poláci zírají s vyvalenýma očima. U nich by taková scéna byla absolutně odsouzeníhodná – pít před dětmi se nepatří, nesmí, na to polská společnost velmi dbá.“ Co jsou další rozdíly mezi Čechy a Poláky? Jak na sebe narážejí české představy o nich a jejich představy o nás? „Češi chodí oblečení lážo plážo a to, jak působí na druhé, je jim fuk. Polským ženám se při pohledu na české muže zdá, že všichni jedou na hory. V Polsku je mnohem větší důraz na status. Třeba schopnost politiků jet veřejnou dopravou je mnohem vyšší v Česku než v Polsku.“ Takové hodnocení našince nenechá v klidu Jakuba, který okamžitě přiznává, že se před natáčením měl lépe učesat. Aneb konečně podcast, který řeší skutečně podstatné věci. A to nejen ty zmíněné.

Naše debata bude o tom, jak se chováme ke krajině, k domům, budovám, veřejnému prostoru, zkrátka k tomu, co nám na ní zůstalo po předcích a co my předáme dál. Budeme se bavit o tom, proč je u nás tolik ošklivých míst, tolik zprzněných staveb, tolik nevkusných rekonstrukcí. Proč dáváme přednost prefabrikátům, laciným materiálům a imitacím a proč nám je to, v čem žijeme, tak lhostejné.O téhle zemi si rádi říkáme, jak je malebná, půvabná, jaký je to ráj na pohled. A ona opravdu je: ale na mnoha místech musíme pořádně zavřít oči. Anebo být masochisté. Ve skutečnosti tahle země prochází ničivou vizuální proměnou, která se přitom děje za denního světla, bez válečného konfliktu, ve stavu relativního dostatku, ba v důsledku jistého blahobytu. Přes Českou republiku se už řadu let valí rekonstrukční vlna, po níž tady zůstávají domy, ze kterých se staly dunící barevné krabice. Zateplené domy připomínají člověka po lobotomii, tedy po odstranění větší části mozku. Když na ně člověk zaklepe, ozve se dunivý zvuk.V devadesátých letech hyzdilo veřejný prostor podnikatelské baroko, ale to byl aspoň upřímný projev vkusu jeho vyznavačů. Zateplování, které je co do následků ničivější, neboť likviduje již existující, vlastně žádný vkus nemá: je spojeno s ideologickým konceptem boje s klimatem a s technologickým pokrokem, před kterým se musí všechno sklonit. Výsledky, kterých tím má být dosaženo, jsou sporné, ale dopady okamžitě patrné. K tomu se na vesnici i ve městech jako epidemie přidaly „betonové plotové desky“, jejichž „výhoda“ je, že jsou „bezúdržbové“. Kombinace nevkusu na jedné straně, na druhé straně komerčních nabídek těch nejpokleslejších a nejpodřadnějších materiálů (plasty a umělý kámen), které se na naše kutily hrnuly ze všech stran, udělaly své.Nejhorší není ani tak bezradnost a špatný vkus lidí, kteří holt dělají, co mohou a co jim obchodníci s nevkusem vnutí, ale mlčení elit, odborníků, architektů, urbanistů, umělců… Jako by se báli, aby si to u lidí moc nerozházeli.

Válka na Ukrajině je fenomén a v jeho znamení žije přinejmenším Evropa už déle než rok. Zamyslíme se tak nad otázkou: Jaký je a po více než dvě staletí byl stav ruského vojenství? Jsou Rusové opravdu tak dobří vojáci, jak si o sobě často sami myslí a jak jim politici typu Vladimira Putina s oblibou tvrdí? Anebo jsou to do armády a poté do války zahnaní normální chlapi, kterým se v bojích a bitvách vždy vedlo a vede všelijak?

Desítky obcí v Pardubickém kraji zůstávají bez mobilního signálu. Anebo se v nich dovoláte jen někde a někdy. Český telekomunikační úřad od operátorů chce, aby takzvaná bílá místa dokrývali. Ne vždycky se to ale daří.

Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czTémata velikonočního týdne? Turkovo rychle a zběsile i úmrtí papeže. Je otázka, zda svatý otec byl klasický církevní konzervativec, nebo „tančil dobové tance“. „Své environmentální encykliky měl načasované tak, aby vyšly před klimatickou konferencí OSN,“ připomíná Daniel Kaiser. „Ještě v Argentině byl skutečně hodnostář chudých,“ říká Jiří Peňás.Jel europoslanec Turek více než dvousetkilometrovou rychlostí v Německu, jak tvrdil, anebo na české dálnici? A mělo jeho auto technickou? „Ve chvíli, kdy se v našem parlamentu schvaluje migrační pakt, je tohle banalita,“ soudí Kaiser. „Hned se objevily konspirační teorie, že tím chce odklonit pozornost od Íránu,“ říká Tereza Matějčková. A proč se sám Turek přirovnal k Václavu Havlovi.Je Trump ten pravý, kdo má cokoliv určovat univerzitám? Anebo jde o hlubší problém?V podcastu Echo Porada diskutují Tereza Matějčková, Jiří Peňás, Daniel Kaiser a Pavel Štrunc.X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz

Kdo je mírně řečeno skeptický vůči Donaldu Trumpovi už drahnou dobu a přešlo to dokonce v nechuť po jeho historicky skandálním výstupu s prezidentem Zelenským v Bílém domě v přímém přenosu do celého světa, mohl by si nyní mnout ruce. Anebo aspoň dokola pronášet okřídleně protivnou větu: „Já jsem vám to říkal!“Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

V tomto dílu se pokoušíme odpovědět na neodpověditelné – jaký je konečný cíl americké hospodářské politiky? Minulou středu vystoupil americký prezident v Růžové zahradě Bílého domu a ohlásil celní válku většině světa. Nazval to Dnem osvobození. Nebude to ale spíš Den zkázy světového obchodu? Bude se na to jednou vzpomínat jako na legendární výstřel z křižníku Aurora, který předznamenal bolševickou revoluci v Rusku? Prezident tvrdí, že chce zpět přilákat průmyslové firmy. Problém je, že Spojené státy jsou příliš bohaté, aby levně vyráběly. Podle statistik (worlddata.info) je průměrný plat v USA 6700 dolarů, zatímco v sousedním Mexiku jen 990 dolarů a v Číně 1100 dolarů. Jaká síla by přivedla zpět do USA s tak drahou cenou práce tradiční průmysl? Nebo je smyslem celní války snížit cla v řadě zemí a dostat se na jejich trh? A zase: s takovými náklady na cenu práce se bude Američanům jen těžko vyvážet. Ostatně už dnes vyváží téměř jen služby. Anebo je záměrem změnit systém mezinárodních vztahů, stáhnout se z řady míst světa, včetně Evropy, a snížit své náklady na angažovanost ve světě? Zároveň jsme svědky jiného trendu – rostoucí nepřátelství v mezinárodních vztazích, hlavně mezi USA a Čínou, vede k omezování obchodu. Cesta z toho rozhodně není v maximální soběstačnosti, protože jiným slovem pro soběstačnost v čemkoli je zvyšování cen a všeobecné chudnutí. Vítězem v těchto hrách mohou být jen firmy s dominantním postavením na trhu. V Česku například kasta zemědělských agrobaronů. Jasné je jedno – svět po desetiletích otevřenosti se opět začíná uzavírat, a to se všemi důsledky pro politický život v těchto zemích.

Z politiky se stal regulérní kulturní boj. Anebo ještě lépe: Fotbalový zápas, ve kterém se kromě hráčů na hřišti střetávají i více či méně fanatická publika klubových a národních fanoušků. Fanouškovská perspektiva pak překresluje realitu ve všem.

Z politiky se stal regulérní kulturní boj. Anebo ještě lépe: Fotbalový zápas, ve kterém se kromě hráčů na hřišti střetávají i více či méně fanatická publika klubových a národních fanoušků. Fanouškovská perspektiva pak překresluje realitu ve všem. Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Pokojové rostliny hnojíme v období od jara do podzimu častěji než v zimě, to je známé pravidlo. Živiny rostlinám dodáváme pomocí hnojiv rozpuštěných v zálivkové vodě. Anebo můžeme použít hnojivo granulované, které se v substrátu pozvolna uvolňuje po celou sezónu. Stačí ho aplikovat na jaře. Pokračuje Ivan Dvořák z časopisu Zahrádkář:

V jednom z Ježíšových příběhů figuruje vdova, která byla vytrvalá, až neodbytná ve svých prosbách o zastání. Touha po spravedlnosti a vytrvalost v modlitbách – je to jen nahodilé spojení dvou vnitřně nesouvisejících skutečností, určených pouze pro ilustraci v konkrétním případě? Anebo jsou spolu organicky a neodlučitelně spjaty? Souvislost mezi životem v Boží spravedlnosti a modlitbou zkoumejte s kazatelem Reném Drápalou

Předsedkyně TOP 09 oznámila, že v říjnu už nebude kandidovat do parlamentu a dala k dispozici svou funkci. Ze tří zakládajících předsedů SPOLU tak do dnešního dne zůstal jen Petr Fiala. Stejně tak z pěti předsedů vládních stran už zůstali ve svých stranických funkcích jen dva (Rakušan, Fiala).Jak se to projeví v parlamentních volbách? A přežije TOP 09 její odchod? Anebo skončí jako ODA a Unie svobody, které obhospodařovaly stejný voličský segment a po osmi letech odešly z politické scény? Nicméně TOP 09 je tu už patnáct let a zřejmě jen tak neodejde – minimálně do doby, než se objeví životaschopná alternativa.V podcastu Kecy a politika řešíme, jak se TOP 09 v posledních patnácti letech vyvíjela, jak se formoval její politický profil a kdo by mohl být jejím dalším předsedou. V poslední části mluvíme o tom, proč je Fialova vláda v posledních měsících tak neiniciativní a proč úplně ztratila dynamiku – navzdory tomu, že v řadě oblastí domácí politiky provádí sympatické reformy.

Německo o víkendu čekají spolkové volby. Jak se k nim staví v saské a braniborské Lužici, kde od minulých voleb vzrostla záliba mládeže v neonacismu? Ostatně je to vůbec pravda, anebo pověsti přehánějí? Jak to vypadá v hlavním městě Lužice Budyšíně na tamních demonstracích AfD, které se konají každé pondělí? A jak se v tom všem motají Lužičtí Srbové? O tom všem hovoří bratři Jakub a Lukáš Novosadovi v nové epizodě podcastu Hej, Slované se svými hosty, kteří s osobním pobytem v Lužicí spojili roky svého života: etnologem Leošem Šatavou a rusistou a sorabistou Kryštofem Peršínem. V druhé části epizody je řeč především o tom, v jaké kondici jsou a jaké vyhlídky před sebou mají malé jazyky a národy bez vlastního státu. Mají tu nejlepší éru právě teď čerstvě za sebou a smráká se nad nimi? Anebo ještě pořád je naděje, že toto významné a přehlížené kulturní dědictví lze zachránit?„Byl jsem skeptický k tomu, když se AfD v české debatě démonizovala. Ale mám osobní zkušenost ze Saska z Budyšína, a tam bych se nebál nazvat to tak, že jsou tam neonacistické proudy. Poblíž české hranice se slaví letní slunovraty, kde ze slámy lidé přichystají skulptury ve tvaru hákového kříže, které pak zapalují. Nebo ženy objevují své pragermánství a germánskou bohyni v sobě. Lidé také běžně chodí v oblečení s nápisy ‚Láska k vlasti není žádný zločin‘, který sám osobě sice není na obtíž, ale když ho napíšete frakturou a přidáte k němu obrázek pochodujícího wehrmachtu, už to problém je,“ říká v diskusi Kryštof Peršín. A dodává, že AfD je mezi mládeží v Sasku nesmírně populární a demokracii „zachraňují“ penzisté, kteří volí tradiční strany. Lidé – celé rodiny – se podle něj scházejí na demonstracích AfD, které jim nahrazují duchovní život v církvi a kostele.Leoš Šatava zažil Budyšín v jiné době, v druhé půli devadesátých let, kdy šlo o poklidné město, kde se toho dělo málo. Byl to jiný svět. Vysvětluje, že tehdy zkoumal identitu lužickosrbské mládeže a že zjistil, že její národní slovanská identita není kdovíjak silná – že je v podstatě „hybridní“ a jde jí o to, aby se příliš nelišila od identity německé. Proto si lze snadno představit, že dnes lužickosrbské splývá s německým a nelze se divit, že se ve slovanském národě objevují i protislovanské tendence. Tomu oponuje Kryštof Peršín, který se domnívá, že tím, jak atmosféra v saské či lužické společnosti v současnosti houstne, stává se lužickosrbská mládež, alespoň ta intelektuálněji založená, naopak vyhraněně antiněmeckou.Lužice je zkrátka region složitý – o čemž je debata dále. Dojde na srovnání, jak jsou na tom Velšané, Sámové nebo Bretonci. Má ještě smysl, aby malé národy zakládaly své parlamenty, politizovaly se a dbaly na svá práva, jak se o to některé z nich v nedávné minulosti (dokonce iúspěšně) pokusily? Nebo je doba, která se výrazně starala o rozvoj a práva národnostních menšin, definitivně pryč? Kolik lidí vlastně stačí, aby šlo zachránit národ? A jak počítat, kolik mluvčích ten který malý evropský národ má?V druhé části epizody hovoří hosté především o tom, jak se předává v rodinách lužická srbština, jak vypadá lužickosrbské školství, v jaké řečové kondici jsou lužickosrbské děti a jaké jsou jejich další vyhlídky. Sami Lužičtí Srbové hovoří o tom, že by rádi měli do roku 2100 sto tisíc mluvčích (Velšané prý do roku 2050 dokonce milion). Je to reálné? A co by to lužickosrbské společnosti přineslo, kdyby se to podařilo? Je na takovou případnou změnu vůbec mentálně připravena? A může se mluvčí spisovného jazyka domluvit s mluvčími mateřskojazyčnými, kteří hovoří nářečími? Jsou to zkrátka témata, která Češi museli aktivně řešit a probírat naposledy v polovině 19. století – což neznamená, že se k nám za nějakou dobu nemohou vrátit jako bumerang.Aneb konečně podcast, který vám ukáže Evropu, o jejíž existenci jste vůbec netušili.

V posledních dnech a týdnech se do světového dění a slovníku vracejí fráze, u kterých se zdálo, že patří minulosti – například odsun národa. Anebo se objevují spojení, která se vracejí pravidelně, pravidelně vzbuzují velké naděje, ale nakonec je za nimi marnost – například světová garance hranic některého státu. A protože jsou to termíny intenzivně spojené rovněž s dějinami střední a slovanské Evropy, věnuje se nejnovější epizoda sourozeneckého podcastu Hej, Slované právě jim. Garance hranic Ukrajiny, odsun Němců, změna hranic Polska, repatriace a reemigrace Slováků, naopak neodsun slovenských Maďarů. To vše Jakub a Lukáš Novosadovi probírají se svým hostem, historikem Michalem Stehlíkem.Začala jednání, na něž se dlouho čekalo: jednání mezi Spojenými státy a Ruskem o ukončení války na Ukrajině. Nevíme samozřejmě ještě nic, přesto jeden bod doposud známých plánů stojí za pozornost: a sice odhodlání garantovat ze zahraničí Ukrajině její (nové) hranice. To se této zemi stalo už v roce 1994 i 2015. A garanci hranic zná i Československo, stejně tak jiné země Evropy. Jak si historicky tento koncept vede? Co nám o něm historie říká? Je udržitelný, anebo vždy znovu odsouzený k neúspěchu, jelikož pokaždé odráží pouze momentální sílu vyjednávajících stran?Druhou polovinu rozhovoru tvoří připomínka toho, co znamená odsun národa či velké skupiny osob, jak se o tom nyní uvažuje v Gaze. Střední Evropa v letech 1945 a 1946 zažila pohyb milionů lidí tam a sem: z Československa odešly tři miliony Němců, Polsko změnilo své hranice, posunulo se na západ, kde nikdy nebylo, a lidé přišli do jiné země, na původně německou půdu. Naopak slovanská Lužice byla přišedšími Němci germanizována. Zároveň nedošlo k odsunu slovenských Maďarů, pouze k výměně jejich části za Slováky žijící v Uhrech. Dojde také na meziválečnou řecko-tureckou výměnu obyvatelstva nebo na Jugoslávii, která představuje v dějinách ojedinělý pokus stvořit v zemích slovanské Evropy stát, který nebude stát na jazykové identitě svých občanů. Co tedy odsuny a přesuny obyvatel (střední) Evropě přinesly? A už jsme to v sobě zpracovali?Aneb podcast plně ponořený do historie.

Bude Česku po letošních sněmovních volbách opět vládnout hnutí ANO? Jeho suverénní vítězství dlouhodobě předpovídají různé volební modely. Přesto by nás podle sociologa Martina Buchtíka mohlo čekat překvapení. Jak si politické strany a hnutí testují, co na voliče funguje? Kdo z politických subjektů Čechům nejlépe vidí do hlavy? A podle čeho se budou lidé nakonec rozhovat? I to rozebírala Marie Bastlová se sociologem a šéfem výzkumné agentury STEM Martinem Buchtíkem v prvním díle speciálu Ptám se já - Rok voleb, ve kterém spolu budou pravidelně až do volebního víkendu glosovat nejzásadnější témata a momenty letošního klání o křesla v Poslanecké sněmovně. „Když uděláme výzkum v lednu, tak neříkáme, jak v říjnu nebo na konci září dopadnou volby, ale jaká je teď nálada,“ vysvětluje sociolog, proč se agentury s průzkumy v očích lidí mnohdy „seknou“. „A čím dál tím víc lidí se rozhoduje na poslední chvíli, v posledních čtrnácti dnech. Miluju lidi, kteří patří do nějaké škatulky. Ale lidi jsou neklidní a pořád z nich vyskakují ven,“ směje se. Opravdu na poslední chvíli se podle Buchtíka rozhodují zejména určité voličské skupiny. „Typicky kampaň SPD má smysl dělat spíš později než dřív, protože to jsou lidé, kteří se ne tak moc zajímají o politiku. A vy potřebujete přitáhnout jejich pozornost na poslední chvíli.“ Roli podle sociologa hraje i to, že kampaně jsou dnes mnohem více cílené. „Lidé pravděpodobně nevidí spoty všech parlamentních nebo i neparlamentních stran. Vidí jenom něco, co jim vyhodnotí algoritmus.“Jak detailně jednotlivé strany a hnutí znají svoje voliče, se v Česku stále hodně liší, samozřejmě i podle velikosti politických subjektů. Jednoznačně vede v současnosti opoziční hnutí ANO Andreje Babiše. „Zatímco menší strany si udělají jeden malý výzkum na začátku, hnutí ANO má na naše poměry superprecizní analytický tým. A není to tak, že by ANO bylo kouzelné a nedostižné, ale ostatní to prostě dlouhou dobu vůbec neměli.“ „ANO může oslovovat svoje voliče například na svých stránkách, v kampani Lepší Česko. Zjevně ví, jak se to chová oproti obecné populaci, jsou tam specifičtější lidé, ale oni s tím umí pracovat. A výhoda je, že to mají za málo peněz a strašně rychle. Je vidět, že slogany nebo to, co říkají, dokážou přizpůsobovat v podstatě ze dne na den,“ říká Buchtík, podle kterého ANO v podstatě „najelo na kontinuální testing“. „V minulosti často strategii nebo kampaň vedl zasloužilý člen strany. Anebo přišla nějaká firma, která běžně dělá plínky a mobily, a vrhla se do politiky na kontrakt. Teprve Andrej Babiš přišel s funkcionalitou neustálé kampaně.“Lidé ví, koho volit nebudouNaopak na straně voličů je novým trendem posledních let, že mnoho lidí spíše ví, koho volit nebude, případně proti komu volí. „Viděli jsme to třeba v prvním kole prezidentské volby. Nebo v minulých sněmovních volbách, kdy část lidí volila proti Andreji Babišovi a na poslední chvíli se hlasy přelily, přestože to vypadalo vyrovnaně. Protože lidé šli volit primárně hlavního vyzyvatele.“Čekají nás i během letošních voleb do Poslanecké sněmovny nějaká velká překvapení? „Předvolební modely jsou vždy nastavené tak, aby reflektovaly chování, které známe. Ale když se lidé začnou chovat jinak, tak to ten model nedokáže reflektovat. Třeba náš model před evropskými volbami pravděpodobně o něco podhodnotil Přísahu s Motoristy,“ přiznává Buchtík. Důvodem podle něj bylo, že Motoristé dokázali zmobilizovat hodně lidí, kteří k volbám v minulých letech nechodili vůbec.„Vždycky se něco stane. Za první tři roky se stane třetina věcí, potom se ve volebním roce stane druhá třetina a v posledních třech týdnech před volbami se stane třetí třetina. Podle mě se stane to, že někdo vytáhne nějakou kauzu nebo oživí nějakou kauzu těsně před volbami. Protože teorie veřejného mínění říká, že pokud chceš něco ovlivnit, tak potřebuješ aspoň tři týdny,“ říká sociolog Martin Buchtík. A připomíná fotografii hajlujícího Filipa Turka, která se na veřejnosti objevila těsně před volbami do Europarlamentu. „To už bylo pozdě. Bylo to asi pět dní před volbami, a to už zase do nestačí protéct mezi lidi, kteří nesledují politiku na každodenní úrovni.“„Něco se stane, vidíme ty pokusy ve všech možných volbách. Myslím si, že se zrodí nějaká nová politická osobnost,“ uzavírá Buchtík. Na co se Martin Buchtík a Marie Bastlová v letošní kampani těší nejvíc? Proč má Marie Bastlová syndrom fotbalové komentátorky? A přijme jejich pozvání do studia Miloš Zeman? --V bonusovém projektu podcastu Ptám se já - Rok voleb moderátorka Marie Bastlová a sociolog Martin Buchtík glosují zásadní trendy a témata letošních sněmovních voleb. Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #ptamseja nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Minulý týden nejdříve rezignoval nejvyšší státní zástupce Igor Stříž, aby po dvou dnech vláda jmenovala na jeho místo Lenku Bradáčovou. V obou případech nevíme to podstatné: proč? Stříž měl například před sebou více než polovinu řádného mandátu, přičemž s jeho prací neměla vláda žádné větší problémy. Znamená to, že odešel na základě vlastního rozhodnutí? Anebo na něj někdo tlačil? Vysvětlení je veřejnosti dlužen i on sám. Stejně překvapivá je rychlost, s níž byla schválena vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, přestože má nastoupit až od dubna. Proč neprošla její nominace veřejnou debatou? Proč vláda neřekla, na základě čeho ji do funkce jmenuje? Ještě záhadnější je její prohlášení, že chce strukturálně zcela překopávat celou soustavu státního zastupitelství. To, co oznamují politici, kteří si to nejdříve dávají do programů a nechávají schválit ve volbách, ona vyhlašuje bez jakéhokoli mandátu. Je to náhoda? Ani náhodou. Lenka Bradáčová vždycky vystupovala jako polopolitik svého druhu. Vzpomeňme, jak psala zákon o státním zastupitelství a pokoušela se ho pod tlakem médií prodat politikům. Vždycky byla aktivistická a vždy se pokoušela centralizovat státní zastupitelství, aby spíš připomínalo někdejší prokuraturu. Drtivý je přitom pohled na vládní i opoziční politiky, kteří k tomu všemu mají tisíce výhrad, ale bojí se otevřeně vyjádřit.

Co znamenal vznik Charty 77 v životě lidí? Třeba těch, kteří ji podpořili svými podpisy. Mohl se někdo za podpis Prohlášení Charty 77 dostat do komunistického kriminálu? Anebo k tomu sloužily pouze paragrafy o výtržnictví a další zástupné momenty. Proč právě o takovém odsouzení mluvil tehdejší předseda OSN Kurt Waldheim? (Repríza, v premiéře jste pořad mohli slyšet v roce 2016.)

Mohla jsem být závislá na alkoholu nebo na drogách, mohla jsem být zapšklá a být nenávistným trollem na sítích. Anebo jsem mohla pomáhat, říká sociální podnikatelka Lucie Hyblerová. Před pěti lety založila firmu Breakfastory a letos za svůj přínos získala od prezidenta republiky medaili Za zásluhy. „Jeden z nejtěžších momentů našeho podnikání je říct příjemci pomoci, že ho musíme vyměnit za někoho dalšího,“ říká v pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus.

Když jsme spolu točili podcast minule, mluvil o tom, jak pořádá workshopy a fotí svatby. Zároveň však už pracoval na materiálu, který vznikl během jeho tří návštěv Severní Koreje v letech 2005 až 2019. Letos tyto fotografie představil na výstavě a vydal jako knížku. Výstavu v pražském Karolinu vidělo neuvěřitelných 18 tisíc lidí (končí 17. prosince) a nákladná obrazová knížka je ve svém žánru bestsellerem. O tom všem jsme s Janem Šibíkem mluvili tentokrát: jak fotky vznikaly, proč je Severní Korea nejnepříjemnějším místem, které v životě navštívil, a proč nemá rád AI. Mimochodem, tu možná vzme na milost, až si přečte článek, který jako vždy AI (konkrétně Claude 3.5 Sonnet) na základě přepis podcastu napsala. Zde je:Okno do hermeticky uzavřeného světa: Jak český fotograf třikrát pronikl do Severní Koreje"V pražském Karolinu probíhá unikátní fotografická výstava, která představuje něco, co se dosud žádnému fotografovi na světě nepodařilo - trojí pohled do Severní Koreje v průběhu čtrnácti let. Jan Šibík, asi nejznámější reportážní fotograf současnosti, dokázal nemožné: třikrát pronikl do jedné z nejuzavřenějších zemí světa a přinesl svědectví o režimu, který se zoufale snaží udržet svůj lid v informační tmě."Je to jeden velký kriminál," říká Šibík o Severní Koreji. Jeho fotografie, které vznikaly často v rozporu s přísnými pravidly režimu, zachycují realitu odlišnou od toho, co návštěvníkům ukazují průvodci. Výstavu již zhlédlo přes 17 000 lidí, čímž překonala i Šibíkovy legendární fotografie ze sametové revoluce.První cesta v roce 2005 vznikla díky diplomatické misi tehdejšího předsedy Poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka. "Deset let jsem se snažil získat vízum přes severokorejskou ambasádu v Praze. Z deseti pokusů mě dovnitř pustili pouze dvakrát, a to jen proto, aby mi řekli, že jako novinář nemám šanci," vzpomíná fotograf.Nejcennější záběry však vznikly během druhé cesty v roce 2007. Paradoxně k tomu pomohla skupina moravských turistů a jejich demižon slivovice. Zatímco rozjařená skupina zabavila severokorejské pohraničníky, Šibík využil příležitosti a z okna jedoucího vlaku fotografoval skutečný život - vesnice, lidi, každodenní realitu daleko od oficiální propagandy."Za jeden snímek, který se jim nelíbí, vás už nikdy nepustí zpět. Anebo to zjistí ještě v době, kdy tam jste, a to vás pak možná už nikdy nepustí ven," vysvětluje Šibík riziko, které podstupoval. Přesto se mu podařilo vrátit do Severní Koreje i potřetí, v roce 2019, a zachytit změny v zemi pod vládou Kim Čong-una. "Je brutálnější než jeho otec. Dnes dostanete šest let vězení jen za to, že si pustíte jihokorejský film," popisuje fotograf současnou situaci.Výstava v Karolinu není jen prezentací fotografií - je to komplexní svědectví o zemi, kde se čas zastavil. Šibík absolvoval 72 komentovaných prohlídek, během nichž vysvětluje kontext každého snímku. "Někdy koukám do výrazů těch lidí na fotografiích a mám pocit, že jsou úplně prázdné. To je cíl režimu - zlikvidovat jakýkoliv vlastní úsudek," říká.Součástí projektu je i kniha, které se navzdory vysoké ceně prodalo už přes 700 výtisků. "Kniha zůstane," vysvětluje Šibík důležitost tištěného svědectví. A zůstanou i fotografie jako důkaz o režimu, který se snaží přesvědčit své občany, že žijí v nejlepší zemi na světě, zatímco jim upírá základní svobody.Význam výstavy podtrhuje i návštěva legendárního fotografa Josefa Koudelky, který ji označil za "zajímavou" - slovo, které v jeho slovníku znamená nejvyšší pochvalu. V době, kdy se Severní Korea ještě více uzavírá a prohlubuje spojenectví s Putinovým Ruskem, představují Šibíkovy fotografie jedinečné svědectví o zemi, kam se běžný člověk nedostane.Výstava končí 17. prosince a představuje nejen triumf dokumentární fotografie, ale i důkaz, že pravdivé svědectví o totalitním režimu dokáže oslovit desetitisíce lidí. V době, kdy se potýkáme s relativizací hodnot a nárůstem populismu i autoritářství, je to povzbuzující zpráva.

Máš strach ze ztráty kontroly? Je to normální a řekneme ti proč... Z kolika procent jsi zodpovědný/á za své štěstí? A co za svou energii? A proč je seberozvoj ultimátním nástrojem pro snižování utrpení? Dnešní host je Jarda Jirák alias Neurazitelny.cz. Bavíme se o psychických nástrahách, které člověku komplikují život, ale nemusí! Proč kolem sebe "potřebujeme" tolik narcistů a energetických upírů? Jak zasadit první semínko všímavosti a prožívání? Kdo jsi, když ztratíš kontrolu? Jak vytvořit více akceschopných momentů? Proč člověk potřebuje protivníky, když nemá naplněnej život? Co je to parazitické myšlení? Poslední měsíc slev na⁠ Půlroční Akademii 2025 se slevou 1400,- ⁠⁠ - Naděl někomu nebo sobě dárek, který tě doopravdy bude obohacovat 6 měsíců a víc: Vzdělávání, Biohacking, Komunita, Přátele. Vydej se na cestu poznávání s námi! Partneři epizody: Ticketmaster.cz ⁠⁠⁠⁠Ticketmaster.cz⁠⁠⁠⁠⁠ je globální lídr v prodeji vstupenek, u kterého si můžete vybrat ze stovky akcí. Brzy k nám zavítají například Jamie Cullum, Lenny Kravitz, The Rasmus, Lionel, RichieJamie xx, The Lumineers, Iron Maiden. V nabídce je toho ale mnohem mnohem víc, tak jděte na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ticketmaster.cz⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a jednou za čas si akci dopřejte. ⁠⁠Macromo⁠⁠V našich střevech se nachází více bakterií, než je buněk v našem těle. Říká se jim dohromady mikrobiom! Jaký mikrobiom je ale ten zdravý? Věda nám ukazuje, že zatím nevíme, co ale víme poměrně s jistotou, že je výhodná vysoká diverzita těhle bakterií a tu zjistíte díky novým testům microbiomu od našich parťáku z Macroma, tak jdi na ⁠⁠Macromo.com/bwa⁠⁠ a pořiď si Macromo mikrobiom test s 10% slevou. ⁠⁠Macromo.com/bwa⁠⁠ ⁠⁠Uplife.cz⁠⁠⁠ - Zadej kód "BWA" pro slevu 10% na vybrané zboží na eshopu ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠https://www.uplife.cz/brain-we-are/⁠⁠⁠ Sledujte Brain We Are na sociálních sítích: ⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠  nebo⁠⁠⁠⁠⁠ Facebook      ⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠Odebírej krátký VIP formát na našem Spotify⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jen za stovku / měsíc. Odemkneš jich tím rovnou 36! Nejdůležitější koncepty a uvědomění do 10 minut! ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠https://podcasters.spotify.com/pod/show/brainweare/subscribe⁠⁠⁠⁠⁠ Minutáž: 03:48 Co je v Jardovi teď živé 05:27 Daří se Ti tříbit věci, co Tě baví? 15:30 Všechno co nás baví obsahuje riziko... 22:02 Odvádění pozornosti & Zpátky k Budhismu 32:08 Naplněný život VS Distrakce 34:48 Odpovědnost & Kdo jsme 41:39 Proč se rozvíjet 46:57 Sebev***dy na Východě & Západě 49:44 Co je opravdu smysl života 52:40 Pomíjivost života 53:49 Parkinsonův zákon 59:02 Utrpení & Bolest 01:07:40 3 tlačítka 01:10:41 Svět je rozbitý & Buďme víc 01:15:33 Posmrtný život 01:20:06 Utváření smyslu v životě 01:21:55 Jak být inherentně šťastnější 01:28:17 Konspirační teorie & Náboženství 01:32:45 Je tedy výhodné věřit? 01:34:58 Koncept národů & Vnímání reality 01:40:16 Zkoušej věci! 01:44:29 Jak vnímáme subjektivně čas? 01:48:37 Rozbíjení vesmíru 01:51:00 Každý jsme unikátní 01:52:46 Pravda o šavlozubých tygrech & Příběhy 01:58:22 Jaký příběh si chceš vyprávět o světě? 01:05:13 Závěr

Spořicí účty konečně poráží inflaci. S poklesem klíčové sazby ČNB ale jejich výnosy příští rok klesnou. Termínované vklady pokryjí inflaci tipťop, říká ekonomka Horská. Investice jsou nové spoření, míní portfolio manažer Splítek.Spořicí účtyBanky drží úročení na spořicích účtech zatím zuby nehty poměrně vysoko. Nejvyšší úročení na spořicím účtu nabízí aktuálně Raiffeisenbank (4,2 procenta pro vklady do půl milionu). Na druhém místě je VÚB Banka, která úročení snížila na 4,1 %, ale platí na celý vklad. Trinity Bank a Partners Banka nabízí shodně 4,03 % ročně.Jaké výnosy přinesou v příštím roce spořicí účty, které využívá sedm z 10 Čechů, závisí na strategii snižování sazeb České národní banky. Klíčová reposazba (aktuálně na čtyřech procentech) totiž půjde dál dolů. Podle hlavní ekonomky Raiffeisenbank Heleny Horské to ale bude poměrně pomalý pokles.„Úroky nepůjdou dolů tak rychle, jak jsme si před měsícem, dvěma mysleli, což dává konzervativním střadatelům čas a prostor rozmyslet, co s penězi na termínovaných účtech,“ uvedla ve speciálu podcastu Ve vatě, jehož záznam si můžete pustit nahoře v článku.Spořicí účty by tak v příštím roce mohly nést už jen 2,5 až tři procenta. „Žádná tragédie, pro člověka, který má pět let do důchodu, je to docela hezké,“ míní ekonom z Metropolitní univerzity Praha Dominik Stroukal. Další forma konzervativního spoření, tzv. repofondy, které kopírují reposazbu ČNB, dodají ještě zhruba o půl procenta navíc. U obou typů účtů platí, že inflaci sice příští rok pokryjí, ale dlouhodobě ji porážet nebudou. Spotřebitelské ceny v Česku v letošním říjnu meziročně stouply o 2,8 procenta, meziroční inflace tak zrychlila ze zářijových 2,6 procent.Termínované účtyKdo úspory uložil na termínovaném účtu, zafixoval si na rozdíl od „spořáků“ a repofondů úrok na určitou dobu. Čas na rozmyšlenou, kam peníze přesunout, aby vydělávaly více, se ale i tady krátí.„Inflace by měla být v příštím roce už pod třemi procenty, stabilně spíš 2,5 %, takže se mrkněte na svoje „termiňáky“, jaké úrokové sazby tam máte, a opravdu si to hlídejte, protože příští rok podle mě bude zlomový, kdy bude Česká národní banka opatrně sundávat sazby. Můžete se dostat do situace, kdy vám vklady budou krýt inflaci tipťop, anebo ji nepokryjí,“ upozorňuje Helena Horská.Poté co se vysoké sazby ČNB daly do pohybu, rozpohybovaly se i masy peněz na tuzemských účtech. Ze spořicích účtů putovaly směrem na ty termínované, které byly schopné vyšší úrok na určitou dobu uzamknout, ale i do investic.Objem majetku, který mají Češi uložený v podílových fondech, v letošním třetím čtvrtletí vzrostl o 82 miliard korun na rekordních 1,146 bilionu korun. Největší nárůst zaznamenaly dluhopisové fondy.  Na běžných, spořicích a termínovaných účtech ale stále leží přes tři biliony korun.„Vypadá to, že se Češi naučili trochu investovat. Inflace, nouze a současný „hype“, že musíme něco dělat, je donutil vyhledat si investiční aplikaci nebo fondy. A ty peníze už z nich nestahují,“ chválí Čechy ekonom Stroukal.AkciePodle Mikuláše Splítka, portfolio manažera Erste Asset Management, se lidé v reálu nerozhodují, kam dají peníze, podle budoucí inflace. Ale podle té minulé a reagují tak se značným zpožděním.„Myšlenka, že lidé předpovídají, jaká bude inflace, a podle toho se rozhodují, do jaké třídy aktiv půjdou, je z mého pohledu chybná. Oni konečně přesouvali peníze na „termíňáky“ a možná trošičku do těch akcií, až když viděli, že inflace byla 17 %. Oni byli dva až tři roky zpátky.“Držet peníze na vkladových účtech je opatrná strategie, která vyšší zhodnocení v příštích měsících nepřinese. Na rozdíl od investic do akcií. „Jeden ekonom České spořitelny řekl, že investování je nové spoření, a to je velmi zajímavý shift v přemýšlení. Mladí lidé tak opravdu přemýšlí,“ říká Mikuláš Splítek, který v Erste Asset Management řídí podílový fond Stock Small Caps.„Jenom dvě třídy aktiv reálně tvoří bohatství –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ vlastní kapitál firem a nemovitosti, všechno ostatní je pouze pro udržení bohatství. Když má člověk peníze na spořáku, znamená to, že nechce zbohatnout. Nemá nápady na vlastní podnikání nebo nějakou hypotézu, kterou může využít,“ uvedl Splítek.Podle Heleny Horské teď ale není ideální doba pro přestup z termínovaných účtů do akcií, které jsou aktuálně drahé. „Já nejsem spekulant, jsem makroekonom, co sleduje cykly. Akciové trhy měly tendenci růst před americkými prezidentskými volbami a trochu i po volbách, pak ale přišlo zreálnění situace. Teď bych do toho nelezla. Přijde doba, kdy se do toho akciového trhu bude moci nastoupit za výhodnějších podmínek,“ myslí si Horská.Bojím se, co bude dál, říká SplítekOdhadovat budoucnost na trzích je podle Splítka ošidné. „Způsob, jakým akcioví investoři pracují, není znát budoucnost, tam je příliš mnoho proměnných, ale spíš rychle pochopit, co se děje, a připravit si scénáře,“ kontroval v debatě podcastu Ve vatě.Akciím se loni dařilo. Světový trh vzrostl celkově zhruba o pětinu. Podle Splítka je to i tím, že klesaly úrokové sazby a rostla nezaměstnanost, což firmám vyhovuje. Tento trend může pokračovat. „Pokud se letos zvýšila ziskovost S&P 500 o nějakých 10 %, tak ten růst je ospravedlnitelný. Pokud bude dál růst ziskovost a bude pokračovat toto prostředí, tak se akciím může vést dobře i dál.“Otázkou podle Mikuláše Splítka ale je, jak dlouho. Prvotní impuls, který ekonomice může dát Donald Trump, se může nakonec obrátit proti investorům.„Já se bojím příštího roku. Banky budou hodně půjčovat, rozvolnění regulace, izolacionalismus. Dobré firmy, který mají nějakou konkurenční výhodu, se obchodují 30–⁠⁠⁠⁠⁠⁠40 % nad mým odhadem jejich férové hodnoty. Já se bojím toho, že si valuaci berou z budoucnosti. To znamená, že příští tři čtyři roky akciový trh neudělá nic,“ říká Splítek, který už v roce 2022 upozorňoval, že bychom mohli zažít ztracenou dekádu, kdy trhy prakticky neporostou.Zajímavým sektorem k investování bude podle ekonomky Heleny Horské nadále obranný průmysl. „Výdaje na zbrojení mají růst, mluví se až o čtyřech procentech. Budou v tom peníze. Anebo longevity, péče o dlouhodobé zdraví. Velké peníze se v Evropě budou také investovat do jádra.“Příležitost mohou ale nabídnout i netradiční byznys plány, upozornil Dominik Stroukal. „Z tematických akcií mi vždycky přišla zajímavá „tráva“, tedy marihuana. Některé farmaspolečnosti vsadily na to, že se pohne regulace, což je nejisté, ale začala si hýbat. A našly si na tom větší profitmargin (ziskovou marži)“*****Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základn...

Mohli by je brzy nasadit i v první čistírně odpadních vod, Jak by to fungovalo? - Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ocenil za vynikající vzdělávací činnost na vysoké škole vysokoškolské pedagogy. - Emise skleníkových plynů z fosilních paliv budou i letos vyšší než ty loňské a lidstvu se rychle rozplývá tzv. uhlíkový rozpočet, který ještě podle vědců může vyčerpat, a přitom se vyhnout nejhorším dopadům změny klimatu. Co přesně nová data říkají?

Minulou středu jsme byli svědky dvou zlomových okamžiků, jejichž dopad nám dojde až za řadu let. Nejprve zvítězil v amerických prezidentských volbách Donald Trump. Současně se v Německu rozpadla vládní koalice a začátkem nového roku budou předčasné volby. Ve dvou zemích, na nichž je Česká republika ekonomicky a politicky závislá, tedy dochází nebo nejspíš ještě dojde k zásadní změně politické garnitury. Zatím nevíme, jaké rysy bude mít tzv. trumponomika. Bude se v USA skutečně výrazně více těžit ropy a plynu, takže poklesne jeho cena na světových trzích? Sníží Trump firemní daně na 15 procent? Připraví mu Elon Musk deregulační revoluci v byznysu? Anebo bude nová americká administrativa vůči světu uplatňovat agresivní celní politiku? Vyvolá to hospodářskou válku mezi různými zeměmi? Jaké budou vztahy mezi americkým prezidentem a pravděpodobným německým kancléřem Merzem, který je bývalý investiční bankéř? Vyjedná si Německo zvláštní podmínky exportu do USA? A jak to ovlivní českou ekonomiku? Tyto a další otázky naznačují, že bychom mohli být svědky zlomové éry, kdy se přistoupí k řešení dlouhodobě nahromaděných problémů (přeregulovaná ekonomika, válka na Ukrajině). Otázkou je, co to bude znamenat pro českou politiku, která z toho vychází jako odvozená aktivita. V jiné části podcastu se zabýváme americkou volební kampaní, která znamenala triumf podcastových médií, jež měla hlavní politický vliv na distribuci informací mezi Američany. Co by Petros Michopulos poradil českým politikům, kdyby jim chtěl něco poradit? A jak by vypadal tiktokový komunikační formát pro ministra Jurečku?

Jakkoli se to zdá jedněm naprosto nepochopitelné, pro druhé je magnetismus Donalda Trumpa jakoby neodolatelný. Anebo na ně zkrátka dělá dojem. A řeč není o amerických voličích, nýbrž některých tuzemských politicích.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Kampaň před prezidentskými volbami ve Spojených státech, které se konají 5. listopadu, ještě nekončí, ale oba kandidáti – demokratka Kamala Harrisová a republikán Donald Trump – už symbolicky završili své kampaně dvěma velkými shromážděními.

Kampaň před prezidentskými volbami ve Spojených státech, které se konají 5. listopadu, ještě nekončí, ale oba kandidáti – demokratka Kamala Harrisová a republikán Donald Trump – už symbolicky završili své kampaně dvěma velkými shromážděními.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Baterie založené na lithiu používáme denně. Jsou v mobilních telefonech, laptopech, v elektromobilech i bateriových úložištích, kam ukládáme elektřinu z obnovitelných zdrojů na později. Lithiu se přezdívá bílé zlato a čelní politici jím rádi šermují, když mluví o prosperitě v nízkouhlíkové ekonomice budoucnosti. Údajně jedno z největších úložišť lithia v Evropě leží pod osadou Cínovec. Co všechno by znamenalo znovu kopnout do země?

Digitalizace. České slovo roku 2024. Kde je problém? Chybí nám peníze, chybí nám lidi, neumíme to, nebo to děláme špatně? Anebo digitalizaci stát zvládá a jen se o tom blbě píše? Nejen o digitalizaci stavebního řízení je tato epizoda Vinohradské 12 s Honzou Cibulkou, datovým novinářem Českého rozhlasu. Ptá se Matěj Skalický.

Digitalizace. České slovo roku 2024. Kde je problém? Chybí nám peníze, chybí nám lidi, neumíme to, nebo to děláme špatně? Anebo digitalizaci stát zvládá a jen se o tom blbě píše? Nejen o digitalizaci stavebního řízení je tato epizoda Vinohradské 12 s Honzou Cibulkou, datovým novinářem Českého rozhlasu. Ptá se Matěj Skalický.Všechny díly podcastu Vinohradská 12 můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 56 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR Odvolat ministra je premiérovo svaté právo, říká Petros Michopulos, aniž by pravomoci předsedy vlády rozporoval, vadí mu způsob, jakým to Petr Fiala udělal. S ohledem na image, kterou si roky buduje, by očekával, že se s Ivanem Bartošem rozejde civilizovaným a dospělým způsobem, ne jako zamilovaný teenager, který si našel novou holku. Eufemisticky řečeno. Spoluautor podcastu Kecy a politika, podnikatel a bývalý politický marketér se nezdráhá to zhodnotit i expresivněji. Dětinské mu ze strany ODS přijde i zapírání letité nesnášenlivosti vůči Pirátům. Ve skutečnosti proti nim brojili roky, za ten poslední jejich agresivita ještě stoupla a hlasy po jejich vyhazovu z vlády zesílily. Předložená analýza digitálního stavebního řízení tak byla pouhou záminkou, jak se Ivana Bartoše zbavit. Podle Petrose je to totiž slátanina, kterou kdyby mu předložil jeho šéf IT, byl by na pochybách, jestli ho dál zaměstnávat. Každopádně na to, že z ní nikdo ve vládě nepochopil ani větu, by si vsadil. Paradoxem je, že zatímco Piráty premiér Fiala svým zkratkovitým jednáním sjednotil a teď je otázkou, jak toho dokážou využít, sám sobě dost možná udělal medvědí službu a odstartoval začátek svého konce. Jeho osud je teď v rukou ODS a jejich předvolební strategie. Vyměnit lídra i některé ministry čas pořád mají. Anebo taky variantu zůstat ležet na zádech a čekat na politickou popravu. S břitkostí Petrosovi vlastní jsme mluvili i tom, co čeká další politické aktéry, jak funguje státní správa a jakou budoucnost má digitalizace v Česku, nebo proč je ÚOHS zralý když ne na radikální změnu, tak na zrušení.

Tajně zasnoubená s hercem Eduardem Vojanem. Provdaná za šéfa Národního divadla Jaroslava Kvapila. Milovaná. Vymykající se průměru. A proto i nenáviděná kolegyněmi. Anebo měla jen protekci? V dokudramatu účinkují Jana Stryková, Ondřej Kepka a Petr Buchta. Hovoří spisovatelka a publicistka Martina Bittnerová.Všechny díly podcastu Osudové ženy můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Tajně zasnoubená s hercem Eduardem Vojanem. Provdaná za šéfa Národního divadla Jaroslava Kvapila. Milovaná. Vymykající se průměru. A proto i nenáviděná kolegyněmi. Anebo měla jen protekci? V dokudramatu účinkují Jana Stryková, Ondřej Kepka a Petr Buchta. Hovoří spisovatelka a publicistka Martina Bittnerová.

Zajímá vás, co dnes dělá třiasedmdesátiletý důchodce Vladimír Špidla, který před 20 lety býval premiérem a předsedou sociální demokracie? Anebo jak se daří Jaromíru Soukupovi, bývalému supermoderátorovi a majiteli TV Barrandov? Anebo toužíte zjistit, jak vypadá a jak se jmenuje šéf senátorského klubu ODS?Pak si klidně ještě zpětně podívejte na závěrečnou čtvrteční „superdebatu“ České televize před krajskými a senátními volbami. Dva úhlavní soupeři, kterými jsou vždy premiér a lídr opozice a které byste v takové debatě čekali, nedorazili.Poslední dění před volbami probírají podcasteři Václav Dolejší a Lucie Stuchlíková v aktuální epizodě Vlevo dole. „Tím, že a premiér a šéf ODS Petr Fiala i předseda hnutí ANO Andrej Babiš odmítli účast v závěrečné televizní debatě, nám vlastně prozradili, co si sami o významu krajských voleb myslí,“ říká Dolejší.Zatímco Babiš alespoň místo sebe vyslal do ČT místopředsedkyni Alenu Schillerovou, ODS nasadila Zdeňka Nytru, širší veřejnosti neznámého senátora. Asi ho v době povodní kvalifikovala skutečnost, že je z Ostravy a dříve pracoval jako hasič. Ovšem jeho rétorické schopnosti, klíčové pro televizní debatu, nejsou nijak oslnivé.„A výbornou zprávu o sobě vyslala sociální demokracie, která sice po vypadnutí z Poslanecké sněmovny bojuje o život, ale do debaty nevyslala nikoho aktivního ze svých řad, nýbrž bývalého premiéra Špidlu,“ usmívá se Stuchlíková.Zaznělo v „superdebatě“ vůbec něco? Proč ČT nepozvala vás? A jaké jsou největší bizáry kampaní? Poslechněte si poslední předvolební Reaktor Vlevo dole!----Vlevo dole řeší politické kauzy, boje o vliv i šeptandu z kuloárů Sněmovny. Vychází každou středu v poledne.Podcast pro vás připravují Lucie Stuchlíková (@StuchlikovLucie) a Václav Dolejší (@VacDol), reportéři Seznam Zpráv.Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu Seznam Zpráv, na Podcasty.cz nebo ve své oblíbené podcastové aplikaci. Své názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@sz.cz.  Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram.Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.

Tlaková níže Boris způsobila před krajskými a senátními volbami rozsáhlé povodně na většině území. Na jedné straně obrovská tragédie a škody v řádu desítek miliard korun. Na straně druhé jsme byli svědky z větší části perfektně fungujícího integrovaného systému a pouze - na rozdíl od roku 1997 - jednotek tragicky zesnulých. Samozřejmě, že tu byly tragické situace typu zhroucení břehu řeky nebo špatně vyhodnoceného termínu evakuace ze strany primátora Opavy a starosty Krnova. To jsou věci, které nikdy předem nedokážete odhadnout a odvrátit. Také se rozběhne veřejná diskuse, jestli je normální nestavět přehrady, suché poldry a retenční zařízení jen kvůli odporu jednotlivců, aby pak v následných povodních trpěly desetitisíce lidí. Tyto záplavy úplně zatemnily nadcházející krajské a senátní volby. Zároveň nasvítily výrazné osobnosti z řad hejtmanů, primátorů a starostů. Někoho Boris udělal, jiného "oddělal." K těm prvním určitě patří hejtmané jako Kuba, Grolich, Suchánek, Pecková, Bělica, Schrek a Červíček. V novém podcastu si také klademe otázky: Měly by se krajské a senátní volby odložit? A kdo zaplatí škody? Nejde zase o další socializaci ztrát? Anebo to už neodmyslitelně patří k rysům tzv. nárokové společnosti, v níž žijeme? Kompletní hodina a půl o všem možném na Forendors.cz

Vláda nemá nic v hrsti a Kalouska na střeše. Na vlnách národních mýtů. Vesnice Spišský Hrhov. Aktivní společnost je nadějí Slovenska. Proč (také) nechtějí ultraortodoxní Izraelci na vojnu. Jak je dobré míti za zády Kalouska. Anebo naopak: jak je marné míti Kalouska. Čí syny posílá Putin na frontu

Vláda se s odbory zatím nedohodla na zvýšení tarifních platů zaměstnanců státu. Odbory chtějí až o deset procent víc. Návrh vláda pravděpodobně upraví podle možností resortů, oznámil ministr Marian Jurečka (KDU-ČSL).

Jedno je jisté, Albion Rrahmani přichází na Letnou, aby se podílel na návratu Sparty do Ligy mistrů. Ale co pak bude dál? Rozšíří Kosovan konkurenci v útoku Sparty na maximum? Anebo je jeho příchod předzvěstí Kuchtova odchodu?Nosiči vody očekávají, že Jan Kuchta už brzy dres změní. Ostatně svými ambiceni zkusit si po Rusku ještě i nějaké další zahraniční angažmá, se nikdy netajil. Šance českých zástupců v kvalifikaci o účast v milionářské soutěži se budou nepochybně odvíjet od jejich produktivity. Na obou adresách tento faktor dosud nabízí uspokojivé hodnocení. Co si Nosiči vody myslí o šancích pražských S, jak hodnotí účast Baníku v předkole pohárové soutěže a co říkají na první kolo Premier League?---Fotbalový podcast Seznam Zpráv. Jaromír Bosák, Luděk Mádl a Karel Tvaroh každý týden o českém a světovém fotbalu. Příběhy, aféry, důležité postavy na hřišti i v zákulisí.Odebírejte na Podcasty.cz, Apple Podcasts nebo Spotify.Sledujte nás na Twitteru! Najdete nás tam jako @Nosicivody.Máte návrh, jak podcast vylepšit? Nebo nás chcete pochválit? Pište na audio@sz.cz.

Před volbami do Evropského parlamentu se podle průzkumů očekával masivní nástup evropských populistů. Rodila se jakási evropská pravicově populistická internacionála a toto neblahé spojení mělo evropskou politiku značně ovlivnit.

Jedni nevyužili potenciál, druzí pohořeli. Přesto mají vybrat příštího českého eurokomisaře. Vloží se do nominací Pirátů a Starostů ODS? Anebo dokonce hnutí ANO? Boj o Evropskou komisi začal a komentář ve Vinohradské 12 nabízí politický analytik Lukáš Jelínek. Ptá se Matěj Skalický.

Jedni nevyužili potenciál, druzí pohořeli. Přesto mají vybrat příštího českého eurokomisaře. Vloží se do nominací Pirátů a Starostů ODS? Anebo dokonce hnutí ANO? Boj o Evropskou komisi začal a komentář ve Vinohradské 12 nabízí politický analytik Lukáš Jelínek. Ptá se Matěj Skalický.Všechny díly podcastu Vinohradská 12 můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

V ambitu Emauzského kláštera vědci testují speciální monitoring, který kombinuje naměřená data a automaticky vyhodnocuje riziko poškození starobylého prostoru. Jaké technologie pomáhají s ochranou památek? A proč je někdy složité prosadit jejich použití? Odborníci v Lysicích registrují nové odrůdy ovoce a udržují živou kolekci. Můžou nové odrůdy lépe čelit klimatické změně? V Praze jsou špičkoví intervenční kardiologové z celého světa. Přijeli na workshop Prague Rhythm, zaměřený na srdeční arytmie. Moderuje Renata Kropáčková.

Do napjatých vztahů mezi Českem a Slovenskem promluvila prezidentská volba, ve které si naši sousedé zvolili Ficova kandidáta Petra Pellegriniho. A slovenský premiér dal okamžitě najevo, že teď hodlá vládnout bez zábran. Vydává se Slovensko opačnou cestou než my? Anebo jsou jejich volby předzvěstí těch našich? A co budeme dělat s Putinovým vlivem, který se přiblížil až k našim hranicím? Filip Titlbach se ptá šéfredaktora Deníku N Pavla Tomáška.