Na Ceste Brno

Jak se vyrovnáváme s tím, když se něco nepovede podle našich představ? A jak se vyrovnáváme s tím, když se za něco modlíme a ono to nevyjde?V knize Jeremiáš máme tři "postavy", kterým nejde nic tak, jak by chtěli a jak si představovali: Jeremiáš, Židé a Bůh. Jaké jsou jejich reakce na tuto skutečnost?Jer. 38, 14 - 18Král Sidkiáš si pak nechal proroka Jeremiáše přivést ke třetímu vchodu do Hospodinova chrámu. “Chci od tebe slyšet slovo,” řekl král Jeremiášovi. “Nic přede mnou netaj.”“Copak bys mě nezabil, kdybych ti to řekl?” odpověděl Jeremiáš Sidkiášovi. “I kdybych ti poradil, neposlechneš mě.”Sidkiáš ale Jeremiášovi potají odpřisáhl: “Jakože je živ Hospodin, který nám dal život, nezabiji tě ani tě nevydám do rukou těch, kdo tě chtějí zabít.”Nato Jeremiáš Sidkiášovi řekl: “Tak praví Hospodin, Bůh zástupů, Bůh Izraele: Pokud se dobrovolně vzdáš velitelům babylonského krále, zachráníš si život a toto město nebude vypáleno; tak přežiješ i s celou rodinou. Pokud se však velitelům babylonského krále nevzdáš, pak město padne do rukou babyloňanů. Ti je vypálí a jejich rukám neunikneš ani ty.”Jer. 39, 4 - 7Jakmile je judský král Sidkijáš zahlédl, dal se se všemi vojáky na útěk. Opustili město v noci přes královskou zahradu, brankou mezi zdmi. Babylonské vojsko se pustilo za nimi. Zajali ho a odvedli k bab. králi. Bab. král před Sidk. očima popravil jeho syny; popravil také veškerou judskou šlechtu. Sidkijášovi pak vyloupl oči, spoutal ho bronzovými řetězy a odvlekl ho do Babylonu. Jer. 42, 1 - 19Všichni vojenští velitelé i všechen lid, pak přišli a oslovili proroka Jeremijáše: “Vyslyš prosím naši pokornou prosbu. Modli se za nás k Hospodinu, svému Bohu, za celý tento pozůstatek lidu. Kéž nám Hospodin, tvůj Bůh oznámí, kam máme jít a co máme dělat.”“Dobrá,” odpověděl jim prorok Jeremijáš. “Budu se modlit k Hospodinu, vašemu Bohu, jak žádáte. Cokoli vám Hospodin odpoví, to vám oznámím a nic vám nezamlčím.”Po deseti dnech pak Jeremiáš dostal slovo Hospodinovo. “Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Jestliže zůstanete v této zemi, vybuduji vás a nezbořím, zasadím vás a nevykořením, neboť upustím od zla, které jsem na vás uvalil. Nebojte se babylonského krále. Vždyť já jsem s vámi, abych vás zachránil a vysvobodil vás z jeho ruky. Jestliže se rozhodnete jít do Egypta a usadit se tam, pak vás tam v Egyptě stihne meč, jehož se bojíte, a dolehne na vás hlad, jehož se obáváte, takže tam v Egyptě zemřete. Jer 43, 2 - 3“Lžeš! Hospodin, náš Bůh, by tě neposlal říci: ‘Nechoďte do Egypta.' Jer 2, 2 - 11“Vzpomínám, jak jsi v mládí byla oddaná, jak jsi milovala jako nevěsta, jak si mě následovala pouští, v tom nehostinném kraji. Izrael býval Hospodinu svatý, byl prvotinou jeho úrody; všichni, kdo jej hltali, bývali potrestáni a přišlo na ně neštěstí,” praví Hospodin. “Co na mně vaši otcové našli špatného, že ode mě odešli tak daleko?  Už se neptali: ‘Kde je Hospodin, který nás vyvedl z Egypta.' ‘Ani kněží se neptali: Kde je Hospodin?'Jer. 3 11 - 13Jer. 31, 31 - 34“Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy s domem Izraele a s domem Judy uzavřu novou smlouvu. Svůj zákon vložím do jejich nitra a napíšu jim ho na srdce. Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. Už se nebudou navzájem poučovat a jedni druhé nabádat: ‘Poznejte Hospodina!' všichni  mě totiž budou znát, od nejmenších až po největší z nich, praví Hospodin. Odpustím jim jejich viny a už nikdy nevzpomenu na jejich hřích.”Žd. 8, 6 - 12:Ježíši však byla svěřena mnohem vznešenější služba, neboť se stal prostředníkem lepší smlouvy, založené na lepších zaslíbeních. Kdyby té první smlouvě nebylo co vytknout, nebylo by ji potřeba nahrazovat jinou. Řím. 8, 1 - 3A proto již není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši. Zákon Ducha života v Kristu Ježíši tě totiž osvobodil od zákona hříchu a smrti. Co bylo pro Zákon kvůli slabosti těla nemožné, to vykonal Bůh: Poslal svého vlastního Syna, aby se vypořádal s hříchem v těle, jaké má hříšný člověk.

Jak se stavíme k infomacím, které se k nám dostanou? Co nás vede k tomu, že některým informacím o určitých událostech věříme a jiným ne?V Bibli čteme, abychom se nenechali zmást kdejakou falší. Máme-li něčemu věřit, potřebujeme informace z ověřených zdrojů a potřebujeme je kriticky zkoumat. To platí v každodenním životě, ale platí to samozřejmě i pro život víry.Dnešní kázání bychom mohli také nazvat "Pochybnost či ověřování zdrojů?"A jak je to tedy s Tomášem, kterého známe pod přídavkem nevěřící. Opravdu nevěřil? Nebo to mohlo být celé jinak?Jan 20:19-20(Ježíš se zjevuje učedníkům za zavřenými dveřmi)Téhož dne večer byli učedníci pohromadě za zamčenými dveřmi, protože se báli, že teď přijdou Židé na ně. Pojednou stál Ježíš mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom jim ukázal rány v rukou a v boku.To byla radost pro učedníky, že zase vidí svého Pána! Ježíš opakoval: „Pokoj vám!“ a pokračoval: „Otec vyslal mne a já vysílám vás.“ Dýchl na ně a řekl: „Přijměte svatého Ducha! Komu budete zvěstovat odpuštění hříchů a kdo je přijme, tomu bude odpuštěno. Komu tu zvěst zadržíte, zůstává ve svém hříchu.“(Ježíš se zjevuje učedníkům včetně Tomáše)Toho večera chyběl mezi učedníky Tomáš, kterému přezdívali Dvojče. Ostatní mu o setkání s Ježíšem vyprávěli, ale on pochyboval: „Neuvěřím, dokud neuvidím a neohmatám rány na jeho rukou a boku.“Po týdnu byli učedníci znovu spolu a tentokrát byl s nimi i Tomáš. Dveře byly zase zamčeny, když se Ježíš mezi ně postavil a oslovil je: „Pokoj vám!“ Potom se obrátil k Tomášovi: „Podívej se a sáhni si na mé rány! Už nepochybuj, ale věř!“Tomáš přesvědčen vyznal: „Jsi můj Pán a můj Bůh!“Ježíš mu na to řekl: „Viděl jsi mne, a proto věříš. Cennější však je nevidět a uvěřit.“Lk. 24, 36-43Ještě neskončili svoje vyprávění a tu sám Ježíš stál mezi nimi a pozdravil je: „Pokoj vám!“ Velice se lekli; domnívali se, že se jim zjevil nějaký duch. Avšak on je pokáral: „Co se lekáte a proč si vymýšlíte takové věci? Podívejte se na moje ruce a nohy, jsem to opravdu já. Můžete si na mne sáhnout, nejsem duch, ten nemá tělo z masa a kostí.“ Při těch slovech jim ukázal rány po hřebech na rukou i na nohou. Jeho žáci tomu stále nemohli uvěřit, připadalo jim to příliš krásné, než aby to mohla být pravda. Požádal je tedy: „Máte tu něco k jídlu?“ Podali mu pečenou rybu a plástev medu a on to s nimi snědl.

Druhý díl ze seriálu Ježíšových zázraků z Janova evangelia. Jan o těchto zázracích napsal, že je zaznamenal proto, abychom uvěřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží a abychom měli život v jeho jménu. A s tímto předporozuměním budeme dnes poslouchat kázání od Františka B.Tentokrát je řeč o zázraku proměnění vody ve víno, známý taky jako svatba v Káni Galilejské. Jan 2, 1 - 111 Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: „Už nemají víno.“ Ježíš jí řekl: „Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina.“ Matka řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám nařídí.“ Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte ty nádoby vodou!“ I naplnili je až po okraj. Pak jim přikázal: „Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!“ Učinili tak. Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno - nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli - zavolal si ženicha a řekl mu: „Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli.“Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.Zjevení 19,6–9  A uslyšel jsem hlas velikého zástupu, jako hukot mnohých vod a jako hřmění silných hromů: „Halleluja! Ujal se království Pán, náš Bůh, Všemohoucí. Radujme se a jásejme, vzdejme mu čest, neboť přišla svatba Beránkova a jeho nevěsta se připravila. Bylo jí dáno, aby se oblékla do skvoucího čistého kmentu“ – ten kment jsou spravedlivé činy svatých. Anděl mi řekl: „Napiš: Blaze těm, kdo jsou pozváni na svatební hostinu Beránkovu.“ Mt 15, 1 - 2Tehdy přišli k Ježíšovi farizeové a zákoníci z Jeruzaléma a řekli:„Proč tvoji učedníci přestupují tradici předků? Vždyť si neumývají ruce, když jedí chléb!Jan 2, 11Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.Izaiáš 26: 6 Hospodin zástupů připraví na této hoře všem národům hostinu tučnou, hostinu s vyzrálým vínem, jídla tučná s morkem, víno vyzrálé a přečištěné.7 Na této hoře odstraní závoj, který zahaluje všechny národy, přikrývku, která přikrývá všechny pronárody.8 Panovník Hospodin provždy odstraní smrt a setře slzu z každé tváře, sejme potupu svého lidu z celé země; tak promluvil Hospodin.9 V onen den se bude říkat: „Hle, to je náš Bůh. V něho jsme skládali naději a on nás spasil. Je to Hospodin, v něhož jsme skládali naději, budeme jásat a radovat se, že nás spasil.“

Bedřich tentokrát zvolil téma, které je pro některé lidi v církvi velmi citlivé: "co vlastně ženy v církvi můžou dělat?" nebo spíš "co nesmí dělat?".Jak rozumíme textům v 1. dopise do Korintu? Poslechněte si kázání, kde můžete najít odpovědi a myšlenky, které vás třeba překvapí.1. Kor 11, 3 - 16Chci, abyste věděli, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy její muž a hlavou Krista Bůh. Každý muž, který se modlí nebo prorokuje a má zahalenou hlavu, hanobí svou hlavu. Každá žena, která se modlí nebo prorokuje s nezahalenou hlavou, hanobí svou hlavu, neboť je to jedno a totéž, jako kdyby se oholila. Neboť jestliže si žena nezahaluje hlavu, ať se už také ostříhá. A jestliže je pro ženu potupou dát se ostříhat nebo oholit, ať se zahaluje. Muž si nemusí zahalovat hlavu, neboť je Božím obrazem a jeho slávou, žena pak je slávou mužovou. Muž totiž není z ženy, nýbrž žena z muže. Vždyť nebyl stvořen muž kvůli ženě, ale žena kvůli muži. Proto musí mít žena na hlavě znamení moci kvůli andělům.  Avšak v Pánu není ani žena bez muže ani muž bez ženy. Neboť jako je žena z muže, tak také muž skrze ženu, a to všechno je z Boha. Sami posuďte: je vhodné, aby se žena modlila k Bohu nezahalená? Neučí vás sama příroda, že nosí-li muž dlouhé vlasy, je mu to pro ostudu, ale nosí-li dlouhé vlasy žena, je jí to k slávě? Neboť dlouhé vlasy jsou jí dány místo pokrývky. Kdyby však měl někdo sklon se přít -- takový zvyk nemáme ani my, ani Boží sbory.1. Kor 14, 33- 36Jako ve všech shromážděních svatých, [vaše] ženy nechť ve shromážděních mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; ať jsou podřízené, jak praví i Zákon. Chtějí-li se něco naučit, ať se ptají doma svých mužů. Je totiž neslušné, aby žena mluvila ve shromáždění. Vyšlo snad Boží slovo od vás? Nebo přišlo jen k vám samotným?

O naději v životě, který bolí.Kdo z nás nebo z našich blízkých se už v životě nedostal do situace, kdy byl na dně a ptal se, kde v tomto je Bůh? Kdo už v životě neslyšel větu "Jak může existovat dobrý Bůh, když tohle dopustí."Klára se se svým kázáním vydala do syrových hlubin temna a vede nás cestou k naději.Jób 38,4„Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi?“Jób 38,33„Znáš snad zákony nebes?“ Jób 38,35„Umíš poslat blesky, aby ti řekly: 'Zde jsme'?“ Jakub 1,2-4Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti. A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků. 1. list Petrův 4,12-13Moji milovaní, nebuďte zmateni výhní zkoušky, která na vás přišla, jako by se s vámi dělo něco neobvyklého, ale radujte se, když máte podíl na Kristově utrpení, abyste se ještě více radovali, až se zjeví jeho sláva. 1. list Petrův 1:6-7Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek, aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus.

Pohled na smrt Ježíše, jakožto oběti za naše hříchy, z pohledu dnešního člověka. Je pro nás Ježíšova smrt morálně správně nebo je to pro nás problém? Jak ji máme chápat a jak ji vlastně chápali lidé v době, kdy se ukřižování stalo?Jan 1:29„Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa!“ Lukáš 22:15„Velice jsem toužil jíst s vámi tohoto velikonočního beránka, dříve než budu trpět.“ Matouš 26, Marek 14, Lukáš 22„Toto je mé tělo... Toto je má krev nové smlouvy...“

Josefův životní příběh je jako jízda na horské dráze. Z oblíbeného a privilegovaného syna se stane otrok pak vězeň, ale nakonec zachrání nejen svou rodinu, ale i celý národ. A přitom všem zůstává věrný Bohu a učí se správně reagovat na všechny možné situace, ve kterých se ocitne.Naše současnost není o tolik jiná… a tak je toho hodně, co se ze života Josefa můžeme naučit a čím se inspirovat.Gen 42, 1 - 2Když Jákob uviděl, že v Egyptě je zrní, řekl svým synům: „Co se na sebe jen tak díváte? Slyšel jsem, že v Egyptě je zrní. Jděte a nějaké tam pro nás nakupte, ať zůstaneme naživu a nezemřeme!“Gen 42, 21 - 23„Běda! Provinili jsme se na svém bratru! Viděli jsme ho ve smrtelné úzkosti, když nás prosil o milost, ale nechtěli jsme slyšet. To proto jsme teď v úzkých!“„Copak jsem vám neříkal: Neubližujte tomu dítěti? Jenže jste nechtěli slyšet, a tak teď pykáme za jeho krev!“Gen 33, 10„Když vidím tvou tvář, je přívětivá jako tvář Boží.“Lukáš 15, 20„Otec ho spatřil už z veliké dálky. Pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a zasypal ho polibky.“Gen 45, 1 - 8Tu se už Josef nemohl déle přemáhat. „Všichni ven!“ křikl na svůj doprovod. (A tak s Josefem nikdo nezůstal, když se dával poznat svým bratrům. Plakal ale tak hlasitě, že to Egypťané uslyšeli, a doneslo se to až do faraonova paláce.) „Já jsem Josef!“ řekl Josef svým bratrům. „Žije ještě můj otec?“ Bratři oněměli hrůzou, jak se ho lekli.„Pojďte ke mně blíž,“ řekl Josef svým bratrům. A když přišli blíž, řekl: „Já jsem Josef, váš bratr, kterého jste prodali do Egypta. Netrapte se ale a nehněvejte se na sebe, že jste mě sem prodali. Sám Bůh mě sem poslal před vámi, aby vám zachránil život. Bůh mě poslal před vámi, aby zajistil vaše přežití na zemi a zachránil vám život velikým vysvobozením. Nebyli jste to tedy vy, kdo mě sem poslal, ale Bůh!Gen 46, 29-30Josef zapřáhl do svého vozu a vyrazil do Gošenu vstříc svému otci Izraelovi. Jakmile se před ním objevil, padl mu kolem krku a dlouho plakal v jeho objetí. Izrael tehdy Josefovi řekl: „Teď mohu zemřít. Vždyť vidím tvou tvář – ty opravdu žiješ!"Gen 50, 15 - 21Když si pak Josefovi bratři uvědomili, že jejich otec je mrtev, řekli si: „Co když nás Josef stále nenávidí? Určitě se nám pomstí za všechno zlé, co jsme mu provedli!“Vzkázali tedy Josefovi: „Tvůj otec nám před smrtí přikázal: ‚Toto řekněte Josefovi: Prosím tě, odpusť svým bratrům jejich provinění, jejich hřích a všechno zlé, co ti provedli.‘ Prosíme tě tedy, odpusť nám, služebníkům Boha tvého otce, naše provinění.“Josef se při těch slovech rozplakal.Josef jim však řekl: „Nebojte se, copak mne máte za Boha? Zamýšleli jste proti mně zlé věci; Bůh to však zamýšlel k dobrému, aby se stalo, co dnes vidíte – aby byl zachráněn život mnoha lidí. Už se tedy nebojte, postarám se o vás i o vaše děti!“ Tak je utěšoval a mluvil s nimi laskavě.

Josefův životní příběh je jako jízda na horské dráze. Z oblíbeného a privilegovaného syna se stane otrok pak vězeň, ale nakonec zachrání nejen svou rodinu, ale i celý národ. A přitom všem zůstává věrný Bohu a učí se správně reagovat na všechny možné situace, ve kterých se ocitne.Naše současnost není o tolik jiná… a tak je toho hodně, co se ze života Josefa můžeme naučit a čím se inspirovat.Gen 41Po dvou dlouhých letech měl farao sen… Stál u Nilu a hle, z Nilu vystoupilo sedm nápadně krásných a tučných krav a pásly se v mokřině. Náhle za nimi z Nilu vystoupilo sedm jiných krav, nápadně ošklivých a hubených; postavily se k těm prvním kravám na břehu Nilu a tyto ošklivé a hubené krávy sežraly těch sedm krásných a tučných. Vtom se Farao probudil. Když znovu usnul, měl další sen: Na jednom stéble vyrostlo sedm bohatých a pěkných klasů. Náhle za nimi vyrazilo sedm klasů hubených a sežehlých východním větrem a ty hubené klasy pohltily těch sedm bohatých a pěkných. Vtom se farao probudil a hle, byl to sen. Ráno pak byl farao velmi rozrušen, a tak si dal zavolat všechny věštce a mudrce Egypta a vyprávěl jim své sny. Nikdo je však faraonovi neuměl vyložit.Tehdy k faraonovi promluvil vrchní číšník: „Musím dnes připomenout své prohřešky.Farao si tedy dal Josefa zavolat. Spěšně ho vytáhli z jámy, a když se oholil a převlékl si šaty, přišel k faraonovi. Ten Josefovi řekl: „Měl jsem sen a nikdo ho neumí vyložit. Slyšel jsem však o tobě, že jakmile uslyšíš sen, vyložíš ho.” Josef faraonovi odpověděl: „Ne já, ale Bůh dá faraonovi příznivou odpověď!“ Josef tedy faraonovi řekl: „Faraonův sen je jeden a tentýž. Bůh faraonovi oznámil, co se chystá učinit: „A že byl ten sen faraonovi dvakrát zopakován, znamená, že ta věc je u Boha jistá a Bůh ji brzy vykoná.“ Nechť tedy farao vybere rozvážného a moudrého muže a ustanoví ho nad egyptskou zemí. Nechť farao začne jednat. Ať ustaví nad zemí úředníky a během těch sedmi let hojnosti vybírá pětinu úrody egyptské země. Faraonovi i všem jeho služebníkům se ten návrh líbil. Farao to probíral se svými služebníky:  „Cožpak najdeme někoho, v kom by byl Boží Duch jako v něm?“Farao tedy oslovil Josefa: „Jelikož ti Bůh dal poznat toto vše, nikdo nebude tak rozvážný a moudrý jako ty!” Ty budeš správcem mého domu a všechen můj lid se podrobí tvým rozkazům. Sám tě budu převyšovat jen trůnem. Potom farao Josefovi řekl: „Hle, ustanovuji tě správcem nad celou egyptskou zemí!“ Farao sňal z ruky svůj pečetní prsten a navlékl ho na ruku Josefovi; oblékl mu kmentové roucho a na krk mu pověsil zlatý řetěz. Potom ho nechal vozit ve voze jako svého zástupce a provolávat před ním: „Na kolena!“ Tak ho ustanovil správcem nad celou egyptskou zemí. Farao Josefovi řekl: „Já jsem farao, ale bez tvého svolení nikdo v celém Egyptě nepohne rukou ani nohou!“ Tehdy dal farao Josefovi jméno Cafnat-paneach a oženil ho s Asenat, dcerou Putifery, kněze z Heliopole. Tak se Josef dostal do čela egyptské země. Když stanul před faraonem, králem Egypta, bylo Josefovi třicet let.Josef dal prvorozenému jméno Manases, Zapomnění, neboť řekl: „Bůh mi dal zapomenout na všechno mé strádání, na celý můj otcovský dům.“ Druhému pak dal jméno Efraim, Plodnost, neboť řekl: „Bůh mě v zemi mého trápení učinil plodným.” Hlad zachvátil celý svět. Josef tehdy otevřel všechny obilnice a prodával Egypťanům zrní, neboť hlad se rozmáhal i v egyptské zemi. Celý svět přicházel k Josefovi do Egypta nakupovat zrní, protože se po celém světě rozmohl hlad.Gen 47, 18 - 19, 23 - 25Smýšlejte tak, jak smýšlel Kristus Ježíš:Ačkoli sdílel Boží podstatu,na své rovnosti s ním netrval.Místo toho se vzdal sám sebe: přijal podstatu služebníka, vzal na sebe lidskou podobu. Ocitl se v těle jako člověk, ponížil se a byl poslušný, a to až k smrti – k smrti na kříži!

Josefův životní příběh je jako jízda na horské dráze. Z oblíbeného a privilegovaného syna se stane otrok pak vězeň, ale nakonec zachrání nejen svou rodinu, ale i celý národ. A přitom všem zůstává věrný Bohu a učí se správně reagovat na všechny možné situace, ve kterých se ocitne.Naše současnost není o tolik jiná… a tak je toho hodně, co se ze života Josefa můžeme naučit a čím se inspirovat.Gen. 39 a 40Josefa mezitím Izmaelité odvedli dolů do Egypta. Tam ho od nich koupil jeden Egypťan, faraonův dvořan Putifar, velitel stráže. Hospodin však byl s Josefem, a tak se mu všechno dařilo a zůstal v domě svého egyptského pána. Když jeho pán viděl, že Hospodin je s ním a že Hospodin působí, aby se vše, k čemu přiloží ruku, dařilo, oblíbil si Josefa a ten se stal jeho pomocníkem. Nakonec ho Putifar ustanovil správcem svého domu a svěřil mu do rukou všechno, co měl. Od té chvíle Hospodin domu toho Egypťana požehnal. Díky Josefovi bylo Hospodinovo požehnání na všem, co měl v domě i na poli, a tak nechal všechen svůj majetek v Josefově správě. Když měl doma jeho, nestaral se o nic než o své jídlo. Josef byl nápadně krásný, překrásný muž. Po nějaké době mohla manželka jeho pána na Josefovi oči nechat. Nakonec řekla: „Spi se mnou!“ On však odmítl.Jednoho dne, když přišel dělat svou práci v domě, nebyl nikdo ze služebnictva doma. Tehdy ho chytila za šaty a řekla: „Spi se mnou!“ On však nechal šaty v její ruce, utekl a běžel ven. Když uviděla, že jí nechal své šaty v ruce a utekl ven, svolala služebnictvo a řekla jim: „Podívejte se! Přivedl k nám můj muž toho Hebreje, aby si s námi zahrával?! Přišel a chtěl se se mnou vyspat, ale já jsem začala hlasitě křičet. Když uslyšel, jak křičím, nechal své šaty u mě, utekl a běžel ven.“ Ty jeho šaty nechala ležet vedle sebe, dokud nepřišel domů jeho pán. Tehdy mu vyprávěla: „Ten hebrejský otrok, jehož jsi k nám přivedl, ke mně přišel a chtěl si se mnou zahrávat! Když jsem se ale dala do křiku, nechal své šaty u mě a utekl ven.“ Josefův pán naslouchal slovům své ženy, a když řekla: „Takto se ke mně zachoval tvůj otrok,“ vzplanul hněvem. A tak ho jeho pán vzal a vsadil do žaláře, na místo, kde bývají drženi královští vězni. Tak se Josef ocitl v žaláři. Hospodin však byl s ním. Zahrnul jej svým milosrdenstvím a zjednal mu přízeň u vrchního žalářníka. Vrchní žalářník nakonec svěřil všechny vězně v žaláři do Josefových rukou. Cokoli tam dělali, měl na starosti on. Vrchní žalářník ani nemusel na nic, co mu svěřil, dohlížet. Hospodin byl totiž s ním a působil, aby se mu všechno dařilo.Farao se rozhněval na oba své dvořany – na vrchního číšníka i na vrchního pekaře – a dal je do vězení v domě velitele stráže, na stejné místo v žaláři, kde byl vězněn Josef. Velitel stráže je svěřil do Josefovy péče. Když už byli ve vězení dlouho, oba dva – číšník i pekař egyptského krále, kteří byli uvězněni v žaláři – měli sen. Každý měl téže noci svůj sen, každý s vlastním významem. Když k nim Josef ráno přišel, pohlédl na ně a hle, byli smutní. Zeptal se tedy faraonových dvořanů uvězněných spolu s ním v domě jeho pána: „Proč se dnes tváříte tak nešťastně?“ Odpověděli mu: „Měli jsme sen a není tu, kdo by ho vyložil.“ Josef jim řekl: „Nepatří snad výklady Bohu? Prosím, vyprávějte mi je.“„Už za tři dny tě farao předvolá a vrátí ti tvůj úřad. Budeš faraonovi podávat pohár, jako jsi to dělával, když jsi býval jeho číšníkem. Až se ti však povede dobře, pamatuj na mě. Prokaž mi prosím laskavost, aby ses o mně zmínil faraonovi a dostal mě odsud ven. Byl jsem sprostě unesen ze země Hebrejů a ani zde jsem neudělal nic, za co bych měl být vsazen do jámy!“ Žalm 23, 4I kdybych měl jít údolím stínu smrti, ničeho zlého se nebojím, neboť ty se mnou jsi.

Proč znovu identity?Maják vznikl před 18 lety a od té doby se mnoho změnilo. Základní vize zůstává stejná, ale měnící se doba i lidé nás vedou k zamyšlení, kdo chceme být a jakou církev chceme tvořit. Přijďte společně objevit nový pohled na naše identity!Tentokrát Bedřich mluvil o církvi jako o Zakladatelích sborů. O tom, proč jsme vybrali právě takovou naprosto netypickou věc, jako součást naší identity. Skutky 11, 19 - 26Ti, kdo se rozprchli během pronásledování po Štěpánově smrti, dorazili až do Fénicie, na Kypr a do Antiochie a šířili Boží slovo výhradně mezi Židy. Někteří z nich, původem z Kypru a Kyrény, však po příchodu do Antiochie oslovili evangeliem o Pánu Ježíši také Řeky. Hospodinova ruka byla s nimi a veliké množství jich uvěřilo a obrátilo se k Pánu.""Zpráva o tom se donesla k církvi v Jeruzalémě, a tak do Antiochie vyslali Barnabáše. Když tam přišel a uviděl tu Boží milost, zaradoval se a všechny povzbuzoval, aby s oddaným srdcem zůstávali věrní Pánu. (Byl to dobrý muž, plný Ducha svatého a víry.) A tak se k Pánu přidalo ještě mnoho dalších.""Barnabáš proto odešel do Tarsu vyhledat Saula, a když ho našel, přivedl ho do Antiochie. Strávili v tamější církvi celý rok a učili spoustu lidí. Právě zde v Antiochii byli učedníci poprvé označeni za křesťany.Skutky 13, 1 - 3"V antiochijské církvi byli proroci a učitelé: Barnabáš, Šimon zvaný Černý, Lucius Kyrénský, Menachem, vychovaný společně s tetrarchou Herodem, a Saul. Jednou, když uctívali Pána a postili se, Duch svatý řekl: 'Oddělte mi Saula a Barnabáše pro dílo, k němuž jsem je povolal.' Po půstu a modlitbě na ně tedy vložili ruce a propustili je."

Josefův životní příběh je jako jízda na horské dráze. Z oblíbeného a privilegovaného syna se stane otrok pak vězeň, ale nakonec zachrání nejen svou rodinu, ale i celý národ. A přitom všem zůstává věrný Bohu a učí se správně reagovat na všechny možné situace, ve kterých se ocitne.Naše současnost není o tolik jiná… a tak je toho hodně, co se ze života Josefa můžeme naučit a čím se inspirovat.Gen 34, 1 - 4Dína, dcera, kterou Jákobovi porodila Léa, si jednou vyšla navštívit domorodé dívky. Když ji uviděl kníže té země, Šechem, syn Hivejce Chamora, zmocnil se jí a spal s ní – znásilnil ji. Přilnul ale k Jákobově dceři Díně celou duší, zamiloval si ji a mluvil s ní laskavě. Potom Šechem přemlouval svého otce Chamora: „Vezmi mi tu dívenku za ženu!“Gen 34, 7Vtom přišli Jákobovi synové z pole, a když to uslyšeli, zasáhlo je to tak, že se velmi rozlítili. Spáchal přece v Izraeli hanebnost, když spal s Jákobovou dcerou – to se přece nesmí!Gen 34, 25Třetího dne, když měli největší bolesti, se dva Jákobovi synové, Dínini bratři Šimeon a Levi, chopili každý svého meče, v bezpečí vešli do města a pobili všechny,kdo byli mužského pohlaví.Gen 34, 26 - 29Také Chamora a jeho syna Šechema zabili ostřím meče. Vzali Dínu z Šechemova domu a odešli. Jákobovi synové pak přišli k pobitým a vyplenili město, kde byla poskvrněna jejich sestra. Vzali jejich brav, skot i osly, cokoli bylo ve městě i na poli – všechno jejich bohatství. Všechny jejich děti a ženy zajali a vše, co bylo v domech, vyplenili.Gen 37, 1 - 10Josef byl sedmnáctiletý mladík. Pásal ovce se svými bratry, syny manželek svého otce, Bilhy a Zilpy. A Josef na ně svému otci chodil žalovat. Izrael miloval Josefa víc než všechny své ostatní syny, neboť ho zplodil ve svém stáří. Dokonce mu udělal zdobenou suknici. Když ale jeho bratři zjistili, že ho jejich otec miluje víc než je, začali ho nenávidět. Nebyli s ním schopni ani klidně promluvit.Josef měl sen, ale když ho vyprávěl svým bratrům, nenáviděli ho tím více. Řekl jim: „Poslechněte si prosím můj sen: Vázali jsme na poli snopy. Můj snop náhle vstal a zůstal stát a hle, vaše snopy obklopily ten můj a klaněly se mu!“ Jeho bratři mu řekli: „Tak ty bys nad námi chtěl kralovat? Ty bys nám chtěl vládnout?!“ A tak ho nenáviděli ještě víc, kvůli jeho snům a jeho slovům.Josef pak měl ještě další sen a vyprávěl ho svým bratrům: „Měl jsem další sen. Hle, klanělo se mi slunce, měsíc a jedenáct hvězd!“ A když to vyprávěl otci a bratrům, otec ho okřikl: „Cos to měl za sen? To se ti já s tvojí matkou a bratry máme klanět k zemi?“ Bratři pak na něj žárlili, ale jeho otec o tom všem přemýšlel.Gen 27, 29Ať lidé slouží ti, ať se ti klaní národy. Pánem svých bratří buď, ať se ti klaní synové matky tvé.  Ať jsou zlořečeni, kdo ti zlořečí, a požehnáni, kdo ti žehnají!“Gen 37, 12 - 14Když pak jeho bratři odešli pást ovce svého otce do Šechemu, řekl Izrael Josefovi: „Nešli tvoji bratři pást do Šechemu? Pojď, pošlu tě za nimi.“  Odpověděl mu: „Jsem připraven.“ Izrael mu řekl: „Jdi se prosím podívat, zda jsou tví bratři i ovce v pořádku, a přijď mi to povědět.“ A tak ho vyslal z hebronského údolí.Gen 37, 19 - 20Řekli si spolu: „Podívejme, přichází mistr snů! Pojďme ho zabít. Hodíme ho do nějaké jámy a řekneme: Sežrala ho divoká zvěř!Uvidíme, co pak bude z jeho snů!“Další texty:Gen 37, 28 - 34

Josefův životní příběh je jako jízda na horské dráze. Z oblíbeného a privilegovaného syna se stane otrok pak vězeň, ale nakonec zachrání nejen svou rodinu, ale i celý národ. A přitom všem zůstává věrný Bohu a učí se správně reagovat na všechny možné situace, ve kterých se ocitne.Naše současnost není o tolik jiná… a tak je toho hodně, co se ze života Josefa můžeme naučit a čím se inspirovat.Řím 15:4Všechno, co bylo v minulosti zapsáno, bylo zapsáno pro naše poučení, abychom díky vytrvalosti a povzbuzení, které je v Písmu, měli naději.1. Moj. 29, 31; 30, 1Když Hospodin viděl že Lea je nemilovaná, otevřel její lůno. Ráchel však byla neplodná. Když Ráchel viděla, že Jákobovi nerodí děti, záviděla své sestře a řekla Jákobovi, dej mi syny nebo umřu.1. Moj. 30, 22 - 24Bůh však pamatoval i na Ráchel. Vyslyšel ji a otevřel její lůno. Počala tedy a když porodila syna řekla: „Bůh mě zbavil mé hanby, a tak mu dala jméno Jozef = Přídavek, neboť řekla, kéž mi Hospodin přidá dalšího života Syna.”1. Moj. 35, 15 - 18Když už byli nedaleko Efraty, začala Ráchel rodit a měla těžký porod. V nejtěžší chvíli jí porodní bába řekla: „Neboj se, i tentokrát budeš mít syna!“ když ji opouštěl život (neboť umírala), dala dítěti jméno Ben-oní, Syn mé bolesti. Jeho otec ho však pojmenoval Benjamín, Syn pravice.1. Moj. 32, 8Na Jákoba padl veliký strach a úzkost. Rozdělil své lidi, brav, skot i velbloudy do dvou táborů, neboť si pomyslel: „Přijde-li Ezau k jednomu táboru a pobije ho, bude se ten druhý tábor moci zachránit.”1. Moj. 33, 1 - 3Když potom Jákob pozvedl oči, hle, spatřil přicházet Ezaua a s ním čtyři sta mužů. Rozdělil tedy děti mezi Léu, Ráchel a ty dvě otrokyně a postavil otrokyně s jejich dětmi dopředu, Léu s jejími dětmi za ně a Ráchel s Josefem dozadu. Sám pak šel před nimi a sedmkrát se poklonil až k zemi, než došel ke svému bratru.1. Moj. 37, 3 - 4Izrael miloval Josefa víc než všechny své ostatní syny, neboť ho zplodil ve svém stáří. Dokonce mu udělal zdobenou suknici. Když ale jeho bratři zjistili, že ho jejich otec miluje víc než je, začali ho nenávidět. Nebyli s ním schopni ani klidně promluvit.

Nová série kázání Františka B. o Ježíšových zázracích. Zázraky narušují přirozený běh věcí, ale také vzbuzují otázky, očekávání a pochybnosti.Svádí zázraky lidi k laciné víře? Jsou překážkou pro přijetí křesťanství?Autor Janova evangelia řekl o Ježíšových zázracích, že byla zapsána proto, abychom uvěřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží a abychom měli život v jeho jménu. Jan 9Cestou uviděl člověka, který byl od narození slepý.  Jeho učedníci se ho zeptali: "Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?"  Ježíš odpověděl: "Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží.  Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat.  Pokud jsem na světě, jsem světlo světa."  Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel slepému tím blátem oči  a řekl mu: "Jdi, umyj se v rybníce Siloe." (To jméno znamená 'Poslaný'.) On tedy šel, umyl se, a když se vrátil, viděl. Sousedé a ti, kteří jej dříve vídali žebrat, se ptali: "Není to ten, kdo tu sedával a žebral?"  Jedni říkali: "Je to on." Jiní pak: "Není, ale je mu podoben." On sám řekl: "Jsem to já."  I řekli mu: "Jak to, že se ti otevřely oči?"  Odpověděl: "Člověk jménem Ježíš udělal bláto, potřel mi oči a řekl mi: Jdi k Siloe a umyj se! Šel jsem tedy, umyl jsem se a vidím."  Řekli mu: "Kde je ten člověk?" Odpověděl: "To nevím."  Přivedou toho, který byl dříve slepý, k farizeům;  toho dne, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla totiž sobota.  Proto se ho farizeové znovu dotazovali, jak nabyl zraku. A on jim řekl: "Položil mi bláto na oči, umyl jsem se a vidím." Někteří z farizeů říkali: "Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu." Jiní naopak říkali: "Jak by mohl hříšný člověk činit taková znamení?" A došlo mezi nimi k roztržce.  Řekli tedy znovu tomu slepému: "Za koho ty jej pokládáš, když ti otevřel oči?" On odpověděl: "Je to prorok."  Židé nevěřili, že byl slepý a že prohlédl, dokud si nezavolali jeho rodiče  a nezeptali se jich: "Je to váš syn, o němž říkáte, že se narodil slepý? Jak to že nyní vidí?"  Rodiče odpověděli: "Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý.  Jak to, že nyní vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel oči, také ne. Jeho se zeptejte, je dospělý, ať mluví sám za sebe!" To řekli jeho rodiče, protože se báli Židů, neboť Židé se usnesli, aby ten, kdo Ježíše vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagógy.  Proto řekli jeho rodiče: Je dospělý, zeptejte se ho!  Zavolali tedy ještě jednou toho člověka, který byl dříve slepý, a řekli mu: "Vyznej před Bohem pravdu! My víme, že ten člověk je hříšník."  Odpověděl: "Je-li hříšník, nevím; jedno však vím, že jsem byl slepý a nyní vidím."  Řekli mu: "Co s tebou učinil? Jak ti otevřel oči?"  Odpověděl jim: "Již jsem vám to řekl, ale vy jste to nevzali na vědomí. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?"Osopili se na něho: "Ty jsi jeho učedník, ale my jsme učedníci Mojžíšovi.  My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je."  Ten člověk jim odpověděl: "To je právě divné: Vy nevíte odkud je - a otevřel mi oči!  Víme, že hříšníky Bůh neslyší; slyší však toho, kdo ctí a činí jeho vůli.  Co je svět světem, nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepého od narození.  Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nemohl by nic takového učinit."  Odpověděli mu: "Celý ses narodil v hříchu, a nás chceš poučovat?" A vyhnali ho. Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: "Věříš v Syna člověka?"  Odpověděl: "A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?"  Ježíš mu řekl: "Vidíš ho; je to ten, kdo s tebou mluví."  On na to řekl: "Věřím, Pane," a padl před ním na kolena.  Ježíš řekl: "Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí."  Farizeové, kteří tam byli, to slyšeli a řekli mu: "Jsme snad i my slepí?"  Ježíš jim odpověděl: "Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu."

Proč znovu identity?Maják vznikl před 18 lety a od té doby se mnoho změnilo. Základní vize zůstává stejná, ale měnící se doba i lidé nás vedou k zamyšlení, kdo chceme být a jakou církev chceme tvořit. Přijďte společně objevit nový pohled na naše identity!Tentokrát Bedřich mluvil o církvi jako o rodině. Co pro nás znamenají vztahy v církvi a co nás spojuje, když má mnoho lidí jiné zájmy?Ef 2, 11 - 22Pomyslete na to, čím jste kdysi byli. Pocházíte z národů, které Židé pokládali za bezbožné a nečisté. S Kristem jste neměli nic společného, nevztahovala se na vás žádná zaslíbení daná vyvolenému národu, nebyla pro vás tudíž naděje. Bůh pro vás neexistoval. Nyní se situace zcela změnila: co pro vás dříve bylo nedosažitelné, to vám Kristovou zásluhou patří stejně, jako byste odjakživa k vyvoleným patřili. Kristus spojil to, co bylo nesmiřitelně rozděleno přehradou židovských zákonů, která dělila svět na dva tábory. Kristovou smrtí tato zeď padla a oba tábory, až dosud nepřátelské, byly spojeny v jednu Boží rodinu, v jedno tělo, a tak konečně zavládl mír.Ježíšův kříž obě strany smířil s Bohem, a tak zmizelo i vzájemné nepřátelství. Proto teď máme možnost všichni předstupovat před Boha Otce.Nemusíte se už cítit jako vetřelci a přivandrovalci do Božího domu, jste plnoprávnými členy jeho rodiny. Proroci a apoštolové jsou základem, na němž stojíte; jeho ústředním kamenem je ovšem Kristus. On spojuje všechny své věrné v jeden duchovní chrám a vy také spoluvytváříte tento Boží příbytek.

Víra pro život jaký je - chceme věřit naplno, ale ne vždy máme tu krásnou chvilku, kdy to tak opravdu cítíme. Protože se děje život - který nás spíše sráží. Jak v tom máme žít naplňující víru? Jde to vůbec dohromady?Kaz 1, 3K čemu je člověku všechno to pachtění, kterým se pachtí pod sluncem?Kaz 2, 18Omrzelo mě všechno to pachtění, kterým se pachtím pod sluncem a které po mně zdědí můj následník.Kaz 3, 9Co tedy má ten, kdo se snaží, ze všeho svého pachtění?Kaz 1, 1Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě.Kaz 1, 2-3²Marnost nad marnost! řekl Kazatel. Marnost nad marnost, všechno je marnost! ³K čemu je člověku všechno to pachtění, kterým se pachtí pod sluncem?Kaz 1, 14 ¹⁴Viděl jsem vše, co se děje pod sluncem, a hle, všechno je marnost a honba za větrem.Kaz 1, 16Hle, nabyl jsem moudrosti a převýšil všechny, kdo vládli Jeruzalému přede mnou. Protože jsem pojal tolik moudrosti a vědění, ¹⁷rozhodl jsem se okusit moudrost, okusit také hloupost a ztřeštěnost…Kaz 2, 1 a 3¹Pomyslel jsem si: Vzhůru, měl bych vyzkoušet radovánky! Užij si přece blahobyt! …  ³Rozhodl jsem se holdovat vínu a osvojit si ztřeštěnost, nadále se však v srdci řídit moudrostí, abych zjistil, v čem spočívá lidské štěstí v těch pár dnech života pod nebem.Kaz 2, 13-17¹³…moudrost je lepší než hloupost,… ¹⁴„Moudrý má oči otevřené, hlupák však bloudí v tmách.“ Nyní ale sám poznávám, že stejný osud čeká oba dva! … ¹⁶Po moudrém ani hloupém památka nepotrvá věčně. Vše minulé se v budoucnu zapomene – jak moudrého, tak hlupáka čeká smrt. ¹⁷Proto mě omrzel tento život; nelíbí se mi vůbec nic pod sluncem. Všechno je marnost a honba za větrem!Kaz 5, 17-19¹⁷A tak jsem viděl, v čem spočívá štěstí: Je správné jíst a pít a užít potěšení při všem tom lopotném pachtění v těch pár dnech života pod sluncem, které člověku Bůh dal – vždyť to je jeho údělem. ¹⁸Komu Bůh dopřál bohatství a jmění a dovolil mu jich užívat, ať přijme svůj úděl a raduje se uprostřed svého pachtění – vždyť je to Boží dar! ¹⁹Komu Bůh dává do srdce radost, ten sotva pomyslí na krátkost života.Kaz 7, 14¹⁴V dobrý den užívej štěstí a ve zlý den si uvědom, že Bůh jej učinil tak jako ten druhý, aby si člověk nikdy nebyl jist, co skrývá budoucnost.Kaz 12, 13-14 ¹³… Měj bázeň před Bohem a plň jeho přikázání – vždyť to je pro člověka vším. ¹⁴Bůh bude soudit vše, co se děje, i to skryté, ať už to bylo dobré, anebo zlé.

Proč znovu identity? Maják vznikl před 18 lety a od té doby se mnoho změnilo. Základní vize zůstává stejná, ale měnící se doba i lidé nás vedou k zamyšlení, kdo chceme být a jakou církev chceme tvořit. Přijďte společně objevit nový pohled na naše identity! Fil 2,5 Osvojte si smýšlení Ježíše Krista: 6 Ač sám byl Bůh, nedomáhal se božských nároků ,7 odložil svou slávu a moc, stal se člověkem a dokonce přijal úděl otroka.8 Poslušně šel cestou ponížení až k potupné smrti: popravili ho na kříži jako zločince. 9 Ale právě proto ho Bůh nade všechno povýšil a dal mu takovou slávu, 10-11 aby se před jeho jménem každé stvoření v úctě sklonilo a uznalo, že je Pánem všeho.

Jeremiáš je známý prorok ze Starého Zákona. Možná známe některé jeho výroky. Možná známe okolnosti, kdy působil. Co ale víme o samotném Jeremiášovi? Jak se díval na své povolání? Jaký vztah měl s Bohem? A co si z jeho reakcí na mnohdy krušné zprávy můžeme odnést my? Jer. 1, 4 - 10 4 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 5 “Než jsem tě zformoval v matčině lůně, znal jsem tě. Ještě než jsi přišel na svět, posvětil jsem tě; národům učinil jsem tě prorokem.” 6 “Ach ne, Hospodine, Pane můj,” zvolal jsem. “Neumím přece mluvit! Jsem ještě dítě!” 7 “Neříkej, že jsi ještě dítě,” odpověděl mi Hospodin, “ale jdi, kamkoli tě pošlu a říkej, cokoli ti přikážu. 8 Neboj se jich - vždyť já jsem s tebou, abych tě vysvobozoval, praví Hospodin.” 9 Tehdy Hospodin vztáhl ruku, dotkl se mých úst a řekl mi: “Hle vložil jsem ti do úst svá slova. 10 Pohleď, dnes tě ustanovuji nad národy a královstvími, abys vyvracel a podvracel, ničil a bořil a abys budoval a sázel.” Jer. 4,10 “Ach ne, Hospodine, Pane můj!” zvolal jsem. “Jak jsi mohl tento lid a Jeruzalém tak podvést? Prý: “Budete žít v pokoji,” a přitom nám na hrdlo sahá meč!” Jer. 15, 18 - 21 18 Proč má bolest nikdy nekončí, proč se má hrozná rána nechce zahojit? Stal ses mi zdrojem zklamání - copak jsi potok bez vody? 19 Nuže, toto praví Hospodin: “Pokud se obrátíš, já tě obnovím, abys stál přede mnou jako můj služebník. Budeš-li rozlišovat mezi vzácným a bezcenným, budeš mými ústy. Ať se oni obrátí k tobě, ty se neobracej k nim. 20 Postavil jsem tě proti tomuto lidu jako pevnou bronzovou hradbu. Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě - vždyť já jsem s tebou, abych tě zachraňoval a vysvobozoval, praví Hospodin.” 21 Z rukou zlých lidí tě vysvobodím a ze spárů tyranů tě vykoupím.”

Proč znovu identity? Maják vznikl před 18 lety a od té doby se mnoho změnilo. Základní vize zůstává stejná, ale měnící se doba i lidé nás vedou k zamyšlení, kdo chceme být a jakou církev chceme tvořit. Přijďte společně objevit nový pohled na naše identity! 2. Korintským 5, 17–18a   "Kdo se stane křesťanem, stává se úplně jiným člověkem. Už nikdy není takovým, jakým byl předtím. Začal docela nový život! 18 To je změna, kterou působí sám Bůh." 2. Korintským 5, 18b–19   "Ačkoliv jsme se nacházeli v nepřátelském táboře, Bůh s námi prostřednictvím Ježíše Krista uzavřel mír a pak nás pověřil, abychom jeho jménem předložili nabídku smíření všem lidem na této planetě." 2. Korintským 5:20–21   "Z Kristova pověření – jako jeho velvyslanci – tedy provoláváme, aby to všichni slyšeli: Pojďte a přijměte přátelskou ruku, kterou vám Bůh v Kristu podává! Na toho, který se nikdy nedopustil ničeho špatného, přenesl Bůh všechnu naši špatnost a jeho spravedlnost přenesl na nás."

Novoroční zamyšlení nad koncem života (nejen) krále Davida. Co náš život přesahuje? Co po nás zůstane? A jak se to dá ovlivnit? 1. Královská 1, 1 - 4 Král David zestárl a dosáhl vysokého věku. Přikrývali ho pokrývkami, ale nemohl se zahřát. Proto mu jeho služebníci navrhli: „Ať vyhledají králi, našemu pánu, dívku pannu, aby byla králi k službám a opatrovala ho; bude též uléhat po tvém boku a zahřívat krále, našeho pána.“ Hledali tedy po celém izraelském území krásnou dívku, až našli Šúnemanku Abíšagu a přivedli ji ke králi. Byla to překrásná dívka; opatrovala krále a obsluhovala ho. Král ji však nepoznal. 1. Paralipomenon 29, 10 - 20 I dobrořečil David Hospodinu před zraky celého shromáždění. Řekl: Hospodine, tvá je velikost a bohatýrská síla, skvělost, stálost a velebnost, všechno, co je na nebi a na zemi, je tvé. Hospodine, tvé je království, ty jsi vyvýšen nade vším jako hlava. Bohatství a sláva pocházejí od tebe, ty panuješ nade vším, máš v rukou moc a bohatýrskou sílu, vyvýšení a utvrzení všeho je v tvých rukou. Nyní, Bože náš, vzdáváme ti chválu a oslavujeme tvé skvělé jméno. My jsme před tebou jen hosté a příchozí jako všichni naši otcové. Naše dny na zemi jsou jako stín a naděje není. Tobě patří všechno. Poznal jsem, můj Bože, že ty zkoumáš srdce a že máš zalíbení v přímosti.  Dej, ať můj syn Šalomoun z celého srdce dbá na tvé příkazy, na tvá svědectví a na tvá nařízení.“ Potom David vyzval celé shromáždění: „Dobrořečte Hospodinu, svému Bohu!“ A celé shromáždění dobrořečilo Hospodinu, Bohu svých otců, padli na kolena a klaněli se Hospodinu i králi. Skutky 2:29-32 Bratří, o praotci Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pohřben; jeho hrob tu máme až dodnes. Byl to však prorok a věděl o přísaze, kterou se mu Bůh zavázal, že jeho potomka nastolí na jeho trůn. Viděl do budoucnosti a mluvil tedy o vzkříšení Kristově, když řekl, že nezůstane v říši smrti a jeho tělo se nerozpadne v prach. Až se naplní tvé dny a ty odejdeš ke svým otcům, povolám po tobě tvé potomstvo, tvého vlastního syna, a upevním jeho království. On vybuduje dům mému jménu a upevním jeho královský trůn navěky. Já mu budu otcem a on mi bude synem.

Bedřich se zamýšlí nad významem Vánoc v dnešní době. Nevymizel dnes už ten pravý důvod - narození Ježíše - z Vánoc? A vůbec celkově ze života dnešní společnosti? Co se stane, když vyškrtneme Boha z Vánoc? Mt 1, 18 - 24 18 S narozením Ježíše Krista to bylo takto: Jeho matka Marie byla zasnoubena Josefovi. Dříve než se sešli, zjistilo se, že je těhotná z Ducha Svatého. 19 Její muž Josef byl spravedlivý, ale nechtěl ji vystavit hanbě; rozhodl se propustit ji tajně. 20 Když to rozvážil, hle, Pánův anděl se mu ukázal ve snu a řekl: “Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou ženu; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha Svatého. 21 Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.” 22 To všechno se událo, aby se naplnilo, co bylo řečeno od Pána skrze proroka: 23 "Hle, ta panna otěhotní a porodí syna a dají mu jméno Immanuel", což v překladu znamená: "Bůh s námi." 24 Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu nařídil Pánův anděl, a přijal svou ženu. 

V dnešní přehlcené době, kdy kolem sebe slyšíme tisíce různých názorů, je těžké zaslechnout Boží hlas. A v Bibli se píše, že máme připravit cestu pru Pána. Jak v dnešní době plné informačního šumu lidem a sobě přiblížit Pána? Mt. 3, 1 - 3 1 V té době vystoupil Jan Křtitel a kázal lidem, kteří za ním přicházeli na Judskou poušť: 2 „Obraťte se od svých hříchů k Bohu, protože přichází jeho vyvolený král.“ 3 O Janovi prorok Izajáš předpověděl: „Z pouště zazní hlas: Připravte cestu pro Pána a odstraňte všechny překážky.“Janovi prorok Izajáš předpověděl: Iz. 40, 3 - 5 3 Slyšte! Někdo volá: Připravte a vyrovnejte na poušti cestu pro Hospodina, svého Boha!  4 Zaplňte všechna údolí a snižte všechny kopce a hory. Vyrovnejte každou nerovnost a z rozeklaných míst udělejte pláně. 5 Potom se zjeví Hospodinova sláva a celé lidstvo ji společně uvidí. Vždyť to vlastními ústy oznámil sám Hospodin. 

Pokračování série knihy Jakuba. Jakubův pohled na realitu, kdy nám neukazuje život přes růžové brýle, ale narovinu nám říká, že v životě budeme mít problémy. Nabízí nám ale taky řešení, jak se k problémům - jako lidé, kteří věří v Boha - máme postavit. Jakub 1, 5 - 8 5 Schází-li někomu z vás moudrost, ať žádá Boha, a ten mu ji dá – je přece štědrý ke všem a bez výhrad! 6 Ať ale žádá ve víře a bez pochybností. Kdo pochybuje, podobá se totiž mořské vlně, větrem bičované a hnané sem a tam. 7 Ať nikdo takový nečeká, že od Pána něco dostane – 8 člověk s dvojakou myslí je totiž ve všem nestálý. Jakub 1, 9 - 12 9 Ať se bratr, který je nízko, raduje ze svého povýšení 10 a bohatý ze svého ponížení; pomine totiž jako polní květ. 11 Když vyjde slunce a přijde žár, usychá tráva a vadne květ; ze vší té nádhery nic nezbývá. Právě tak uvadne boháč při všech svých počinech. 12 Blaze člověku, který prochází zkouškou! Až se osvědčí, získá korunu života, kterou Pán zaslíbil těm, kdo ho milují. 

Je normální, že se nám někdy nedaří a nemáme se dobře. Je normální, že s námi někdy lidé kolem nás nesouhlasí a štve nás to. I Ježíšův bratr Jakub to znal. Jak reagoval on? Co o tom napsal? Jakub 1, 19 - 21 Víte to, moji milovaní bratři: Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu. 20 Neboť lidským hněvem se Boží spravedlnost nevypůsobí. 21 Proto odložte veškerou nečistotu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc zachránit vaše duše. Jakub 1, 22 - 24 22 Buďte však těmi, kdo slovo činí, nebuďte pouze posluchači, kteří klamou sami sebe. 23 Neboť jeli někdo posluchačem slova, a ne tím, kdo je činí, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svou přirozenou tvář; 24 podíval se totiž na sebe a odešel, a hned zapomněl, jaký byl. Jakub 1, 25 25 Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, kdo se nestane zapomnětlivým posluchačem, nýbrž činitelem skutku, ten bude blahoslavený ve svém jednání.

Asi každý by dokázal říct alespoň větu, kdo je Ježíš. Nebyla by to asi jen jedna jeho vlastnost, kterou bychom zaslechli. Dnes se David v kázání zaměřuje na jeden Ježíšův výrok, kde vysvětluje kým vlastně je. Ježíš o sobě mluví jako o světle. Co to ale prakticky znamená? Proč se tak nazval? Jak to chápali v té době jeho posluchači a jak to můžeme pochopit my? Jan 8, 12 - 14 (B21) Ježíš k nim pak znovu promluvil: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude už chodit v temnotě, ale bude mít světlo života.“ Farizeové mu namítli: „Svědčíš sám o sobě, tvé svědectví neplatí.“ Ježíš jim odpověděl: „Ačkoli svědčím sám o sobě, mé svědectví platí, neboť vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy však nevíte, odkud přicházím ani kam jdu. Jan 9, 1 - 4 (B21) Když procházel kolem, všiml si člověka slepého od narození. Jeho učedníci se ho zeptali: „Rabbi, kdo zhřešil: on, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?“ Ježíš odpověděl: „Nejde o to, zda zhřešil on, nebo jeho rodiče, ale aby na něm byly zjeveny Boží skutky. Já musím dělat skutky Toho, který mě poslal, dokud je den.  Jan 9, 4 - 7 (B21) Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Dokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ Když to řekl, plivl na zem, udělal ze slny bláto a pomazal mu jím oči. Potom mu řekl: „Jdi se umýt do rybníka Siloe“ (což se překládá Poslaný). Odešel tedy a umyl se, a když přišel, viděl. Jan 8, 12 (B21) „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude už chodit v temnotě, ale bude mít světlo života.“ 

Poslední díl výkladu knihy Nehemiáš. Je jasně daný fakt, že náš život někdy skončí a budeme souzeni. Jak se vypořádáváme s touto myšlenkou? S posledním soudem jde ruku v ruce i milost. Ale do jaké míry? A jaký je vztah mezi vírou, skutky a milostí? Neh 3, 28 - 31 Od Koňské brány dál opravovali kněží, každý naproti svému domu. Za nimi opravoval naproti svému domu Imerův syn Sádok a za ním opravoval Šekanjášův syn Šemajáš, strážce Východní brány. Za ním opravoval další úsek Šelemjášův syn Chananjáš a Salafův šestý syn Chanún; za ním opravoval Berekjášův syn Mešulám naproti své komůrce.  Za ním opravoval Malkijáš, jeden ze zlatníků, až po dům chrámových nevolníků a obchodníků, naproti Strážné bráně, k přístřešku na nároží. J 3, 16 Bůh tak miloval svět, že dal svého syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. 2K 5, 10 Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré či zlé. Ř 8, 1 Není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši. 1Kor 3, 8 - 15 Jsme spolupracovníci na Božím díle, a vy jste Boží pole, Boží stavba. Podle milosti Boží, která mi byla dána, jako rozumný stavitel jsem položil základ a druhý na něm staví. Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy – dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm.

Radovat se, když máme zrovna den blbec, nám může přijít jako nereálný úkol. A prožívat pokoj, když se nám nedaří a máme zrovna pocit, že procházíme nějakou životní bouřkou, je snad nadlidský úkol. Jak to tedy máme chápat, když v Bibli čteme, že se vždycky máme radovat? Filipským 4, 1 - 7 Jak vás miluji, jak po vás toužím, bratři moji! Jste mou radostí a korunou! Takto tedy stůjte v Pánu, milovaní. Prosím Evodii a prosím Syntychu, aby měly stejné smýšlení v Pánu. Ano, prosím i tebe, věrný spojenče, abys jim pomáhal. Bojovaly přece za evangelium spolu se mnou, s Klementem a s mými dalšími spolupracovníky, jejichž jména jsou v knize života. Radujte se v Pánu vždycky; znovu říkám: Radujte se! Všichni lidé ať znají vaši vlídnost. Pán je blízko. O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete. O své potřeby proste s vděčností Boha, a Boží pokoj přesahující všechno chápání bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

Tentokrát se Bedřich zamýšlí nad požehnáním. Co vlastně požehnání je a jestli ho vnímáme ve svém životě. Co se stane s požeháním, které máme, když si ho necháme pro sebe?  Gen 12, 1 - 3 1 Hospodin Bůh řekl Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu.  2 Učiním z tebe veliký národ a požehnám ti.  Zjednám ti veliké jméno a budeš požehnáním.  3 Požehnám těm, kdo ti žehnají,  a toho, kdo ti zlořečí, prokleji.  Všechny rodiny země  dojdou požehnání v tobě.“

V dalším pokračování série o Davidovi se František zamýšlí nad příběhem Davida, který vydá příkaz sečíst lid. Bůh se opravdu hodně naštve a přichází krutý trest. Jak si poradit s texty Bible, kterým nerozumíme? Jak pochopit Boha, jehož krutosti v Bibli mnohdy nerozumíme? 1. Paralipomenon 21 Proti Izraeli povstal satan a podnítil Davida, aby sečetl Izraele.  David poručil Jóabovi a předákům lidu: „Jděte, spočítejte Izraele od Beer-šeby až k Danu a podejte mi zprávu, chci znát jejich počet.“  Jóab králi namítl: „Nechť Hospodin zvětší svůj lid třeba stokrát. Což nejsou ti všichni, králi, můj pane, služebníky mého pána? Proč to chce můj pán jistit? Proč se má Izrael provinit?“  Královo rozhodnutí bylo však pro Jóaba nezvratné. Jóab vyšel a prošel celý Izrael. Pak přišel do Jeruzaléma.  Jóab odevzdal Davidovi celkový součet lidu: Všeho Izraele bylo jeden milión a sto tisíc mužů schopných tasit meč a Judy čtyři sta sedmdesát tisíc mužů schopných tasit meč.  Léviho a Benjamína do nich Jóab nezapočítal, neboť královo rozhodnutí pokládal za ohavnost.  Byla to zlá věc i v očích Božích, proto Bůh Izraele ranil.   David volal k Bohu: „Velmi jsem zhřešil, že jsem učinil tuto věc. Nyní přenes prosím vinu svého služebníka, neboť jsem si počínal jako velký pomatenec.“   Hospodin promluvil ke Gádovi, Davidovu vidoucímu:  „Jdi a promluv k Davidovi: Toto praví Hospodin: Chystám na tebe trojí. Jedno z toho si vyber a já tak s tebou naložím.“ Gád přišel k Davidovi a řekl mu: „Toto praví Hospodin: Zvol si: Tři roky hladu, nebo tři měsíce být ničen protivníky a stíhán mečem nepřátel, anebo po tři dny Hospodinův meč, totiž mor v zemi, a Hospodinův anděl bude šířit zkázu po celém izraelském území. Nuže tedy, co mám vyřídit tomu, který mě poslal?“ David Gádovi odvětil: „Je mi velmi úzko. Nechť prosím upadnu do rukou Hospodinu, neboť jeho slitování je přenesmírné, jen ať nepadnu do rukou lidských.“ Hospodin tedy dopustil na Izraele mor. I padlo z Izraele sedmdesát tisíc mužů.  Bůh vyslal k Jeruzalému anděla, aby v něm šířil zkázu. Ale když šířil zkázu, Hospodin shlédl a pojala ho lítost nad tím zlem. Řekl andělu, jenž šířil zkázu: „Dost! Již přestaň!“ Hospodinův anděl stál právě u humna Ornána Jebúsejského. David se rozhlédl a uviděl Hospodinova anděla, jak stojí mezi zemí a nebem. V ruce měl tasený meč, napřažený na Jeruzalém. David a starší, zahalení v žíněná roucha, padli tváří k zemi.  David volal k Bohu: „Což jsem sčítání lidu nenařídil já sám? Já sám jsem zhřešil, já sám jsem se dopustil takového zla! Co však učinily tyto ovce? Hospodine, můj Bože, buď tedy tvá ruka proti mně a proti domu mého otce, jen ať ta pohroma nestíhá tvůj lid!“ Hospodinův anděl nařídil Gádovi, aby Davidovi řekl: „Ať David vystoupí a vystaví Hospodinu oltář na humně Ornána Jebúsejského.“  David vystoupil podle Gádova slova, jež promluvil v Hospodinově jménu.

Biblický příběh o Ježíši a samařské ženě je poměrně známý. Nám na něm nepřijde nic divného. Ale v tehdejší době to byla zcela skandální situace. Ježíš - Žid - mluví se samařským člověkem, a ještě k tomu se ženou?! Aby toho nebylo málo, celý rozhovor má trošku jiný význam, než který můžeme většinou v církevní tradici slýchat. Poslechněte si svěží pohled Leslie na tuto biblickou pasáž. Jan 4, 7-26 „Dej mi napít.“ 8 (Jeho učedníci totiž odešli do města nakoupit jídlo.) 9 Samařská žena se ho zeptala: „Jak to, že ty, Žid, žádáš mě, Samaritánku, o nápoj?“ (Židé se totiž se Samaritány nestýkají.) 10 Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala ten Boží dar, a kdo je ten, který ti říká: ‚Dej mi napít,‘ žádala bys ty jeho, a dal by ti živou vodu.“ 11 „Pane, nemáš ani, čím bys čerpal,“ namítla žena, „a studna je hluboká. Odkud vezmeš tu živou vodu? 12 Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tu studnu dal? On sám z ní pil, i jeho synové a jeho dobytek.“ 13 „Každý, kdo pije tuto vodu, bude znovu žíznit,“ odpověděl Ježíš. 14 „Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit už nikdy. Voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.“ 15 „Pane, dej mi tu vodu,“ řekla žena, „ať už nežízním a nemusím sem chodit čerpat.“ 16 „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem,“ řekl jí Ježíš. 17 „Nemám muže,“ odpověděla žena. „To jsi řekla pravdu, že nemáš muže,“ řekl jí Ježíš. 18 „Měla jsi totiž pět mužů a ten, kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“ 19 „Pane, vidím, že jsi prorok,“ odpověděla žena. 20 „Naši otcové uctívali Boha na této hoře, vy ale říkáte, že místo, kde se má uctívat, je v Jeruzalémě.“ 21 „Ženo,“ řekl jí Ježíš, „věř mi, že přichází chvíle, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. 22 Vy ani nevíte, koho uctíváte; my víme, koho uctíváme, protože spása vyjde z Židů. [a] 23 Přichází chvíle, a už je tu, kdy praví ctitelé budou uctívat Otce v duchu a v pravdě. Takové totiž Otec hledá, aby ho uctívali. 24 Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, ho musí uctívat v duchu a v pravdě.“ 25 Žena odpověděla: „Vím, že přijde Mesiáš“ (který je nazýván Kristus). „Až přijde, vysvětlí nám všechno.“ 26 „To jsem já,“ řekl jí Ježíš

O tom, jak se někdy dokážeme sami zamotat do vlastního života a ztratit ze zřetele jeho smysl. Může se stát, že nám život někoho jiného dává větší smysl než ten náš? A jak se vymotat z nekonečného kolotoče povinností? Ef 6,12 Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy. Ef 2,3 Plnili jsme přání těla a mysli   Ef 4,14 Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení – lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu. Ef 4,17 Naléhavě vás proto v Pánu vyzývám, abyste už nežili jako pohané podle svých marných myšlenek.  Ef 4,18 Nevědomost pramenící z jejich zatvrzelého srdce jim zatemnila mysl, takže jsou odcizení od Božího života. Ef 4,19 Otupěli a oddali se nestydatosti Ef 4,19 ...nemohou se nasytit. Ef 2,19 A tak již nejste cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané svatých a členové Boží rodiny Ef 4, 21-24 Poněvadž jste ho uslyšeli a poznali pravdu, která je v Ježíši, ²²odhoďte už svůj dřívější způsob života i to staré já, které je zkažené a plné klamných tužeb. ²³Obnovujte ducha své mysli ²⁴a oblékněte se do nového člověka stvořeného k Božímu obrazu, plného spravedlnosti, svatosti a pravdy. Iz 40,31 Kdo ale v Hospodina doufají, ti nabývají nových sil: Vznášejí se jako na orlích perutích, běží a nejsou vyčerpáni, kráčí a nejsou znaveni. Zj 3,15-16 Znám tvé skutky – nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! ¹⁶Ale že jsi vlažný a ani studený ani horký, vyplivnu tě ze svých úst.

Není strach jako strach. Jaké místo má strach v našich životech? Známe ono pověstné "co kdyby..."? Bedřich nám přibližuje, jak se strachem pracuje král David. A jak do toho všeho zapadá modlitba? Žalm 3 1 Žalm Davidův, když utíkal před svým synem Abšalomem. 2 Kolik jen, Hospodine, je mých nepřátel, kolik jich povstává proti mně! 3 Kolik jich říká o mém životě: „Od Boha žádnou pomoc nečekej!“ séla 4 Ty však, Hospodine, jsi okolo mě štít, ty, Slávo má, mou hlavu povznášíš. 5 K Hospodinu jsem volal ze všech sil, ze své svaté hory pak ke mně promluvil. séla 6 Uléhám ke spánku, vstanu zas – Hospodin sám mě podpírá! 7 Z tisícihlavých šiků nemám strach, i když mě svírají ze všech stran. 8 Povstaň, Hospodine! Zachraň mě, Bože můj! Rozbij čelisti všech mých nepřátel, zvyrážej zuby ničemů! 9 Hospodinovo je vítězství, na tvém lidu tvé požehnání. séla

Václav Kadlec pokračoval v sérii kázání o opravě městských hradeb z knihy Nehemjáš. Tentokrát byla řeč o naději. V noci, ve tmě, v nebezpečí každý toužebně očekává východ slunce. Když světlo začne prosvěcovat temnotu, zroste naděje. Naděje, kterou tak nutně všichni potřebujeme. Naději nejen do běžných dnů, ale i tu naději na konci našich dnů. Neh 3:28-32 Od Koňské brány dál opravovali kněží, každý naproti svému domu. Za nimi opravoval naproti svému domu Imerův syn Sádok a za ním opravoval Šekanjášův syn Šemajáš, strážce Východní brány. Za ním opravoval Berekjášův syn Mešulám naproti své komůrce.  Za ním opravoval Malkijáš, jeden ze zlatníků, až po dům chrámových nevolníků a obchodníků, naproti Strážné bráně, k přístřešku na nároží. Mezi přístřeškem na nároží a Ovčí branou opravovali zlatníci a obchodníci. Ez 43:1-5 Pak mě zavedl k bráně směřující na východ, a hle, od východu přicházela sláva Boha Izraele.  Zvuk jeho příchodu byl jako zvuk mnohých vod a země zářila jeho slávou. I padl jsem na tvář. Hospodinova sláva vstoupila do domu branou s průčelím na východ. Duch mě zvedl a uvedl do vnitřního nádvoří. A hle, Hospodinova sláva naplnila dům. Ř:8:24 Jsme spaseni v naději. 1 Te 4:16 Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.

Může biblická kniha Job obsahovat i nějaké dobré zprávy? Jak (ne)mluvit s lidmi, kteří trpí? Jak mluvit s Bohem, když se nám děje něco špatného? Poslechněte si 3. díl série o Jobovi od Bedřicha Smoly. Job 2, 11-13 Když o všem tom neštěstí, jež Joba potkalo, uslyšeli jeho tři přátelé, vypravili se každý ze svého kraje: Elifaz z Temanu, Bildad ze Šuchu a Sofar     z Naámy. Shodli se, že ho společně půjdou navštívit, aby ho politovali a potěšili. Uviděli ho už zdálky a byl k nepoznání. Dali se do hlasitého pláče, roztrhli své pláště a sypali si na hlavu prach, až létal k obloze. Sedm dní a sedm nocí s ním proseděli na zemi, a když viděli tu nesmírnou bolest, nikdo mu neřekl ani jediné slovo. Přísloví 12,2 a 21: Dobrotivého zahrne Hospodin přízní, lstivého člověka však odsoudí. Spravedlivým nic neublíží, darebáky stíhá samé neštěstí. Job 8, 3-4 Copak Bůh spravedlnost poruší? Copak Všemohoucí právo převrací? Pokud tvé děti proti němu zhřešily, vydal je moci jejich vin. Job 22, 5-11 Tvá špatnost musí být veliká, tvá vina je bezmezná! Od bratří jsi bezdůvodně zástavu vybíral a nahým svlékals jejich plášť, žíznivému jsi vodu nedával a hladovému chleba odpíral. ‚Mocnému přece patří svět, uznávaní se v něm umějí zabydlet.‘ Vdovy jsi ale s prázdnou pryč posílal a sirotkům jsi drtil ramena. To proto tě nyní obkličují osidla a náhle tě děsí pohroma, proto je kolem tebe neprůhledná tma a přikrývá tě záplava. Job 33, 1 a 12 Dej pozor, Jobe, naslouchej mi, mlč a já promluvím… V tom se však mýlíš, to ti povídám, Bůh přece převyšuje člověka! Proč si tedy na něj stěžuješ, že nedává na vše odpověď? Job 42, 7 Když Hospodin domluvil tato slova k Jobovi, promluvil k Elifazovi Temanskému: „Hořím hněvem proti tobě a tvým dvěma přátelům, protože jste o mně nemluvili pravdivě jako můj služebník Job.

Poslechněte si pokračování seriálu kázání o vzestupech a pádech krále Davida od Františka Brücknera. Tentokrát bude řeč o hlubokém konfliktu mezi otcem a synem, který přivedl Izrael až do občanské války. 2. Samuelova 13: 23-29 Po dvou letech se přihodilo, že Abšalóm slavil stříž ovcí v Baal-chasóru, jenž je nedaleko Efrajimu. Abšalóm pozval všechny královské syny a předstoupil před krále s prosbou: „Hle, tvůj otrok slaví stříž. Nechť jde prosím král a jeho služebníci s tvým otrokem.“ Král však Abšalómovi odvětil: „Nikoli, můj synu. Všichni jít nemůžeme, nechceme ti být na obtíž.“ A ač na něho naléhal, nechtěl jít, ale požehnal mu. Abšalóm tedy řekl: „Nemohl by s námi jít můj bratr Amnón?“ Král se ho zeptal: „Proč má s tebou jit?“ Ale když Abšalóm na něho naléhal, poslal s ním Amnóna i všechny královské syny. Abšalóm přikázal své družině: „Hleďte, až bude Amnón rozjařen vínem a až vám řeknu: ‚Bijte Amnóna!‘, usmrťte ho a nebojte se. Je to na můj příkaz. Buďte rozhodní a stateční!“ Abšalómova družina naložila s Amnónem podle Abšalómova příkazu.  2. Samuelova 15: 1-6 Později si Abšalóm opatřil vůz, koně a padesát mužů, kteří před ním běhali. Abšalóm za časného jitra stával při cestě u brány. Každého muže, který měl spor a přicházel ke králi k soudu, si Abšalóm zavolal a vyptával se: „Z kterého jsi města?“ Když odpověděl: „Tvůj služebník je z toho a toho izraelského kmene“, Abšalóm mu řekl: „Pohleď, tvá záležitost je dobrá a správná, ale od krále nemůžeš čekat vyslyšení.“ A Abšalóm dodával: „Kdybych já byl ustanoven v zemi soudcem, zjednal bych spravedlnost každému, kdo by ke mně se svým sporem a právní záležitostí přišel.“ Když se pak někdo přiblížil, aby se mu poklonil, vztáhl ruku, uchopil ho a políbil. Tímto způsobem se Abšalóm choval k celému Izraeli, který přicházel ke králi k soudu. Tak Abšalóm lstivě získával srdce izraelských mužů. 2. Samuelova 12: 11-12 „Hle já způsobím, aby proti tobě povstalo zlo z tvého domu. Před tvýma očima vezmu tvé ženy a dám je tomu, kdo je ti blízký, ten bude s tvými ženami spát za bílého dne. A ačkoli tys to spáchal tajně, já tuto věc učiním před celým Izraelem, a to za dne.“ 2. Samuelova 16: 5-13 Právě odtamtud vycházel muž z čeledi Saulova domu jménem Šimeí, syn Gérův. Vyšel a zlořečil a házel kamením po Davidovi a po všech služebnících krále Davida, ačkoli po jeho pravici i levici byl veškerý lid a všichni bohatýři. Při svém zlořečení volal Šimeí takto: „Táhni, táhni, vrahu, ničemníku! Na tebe Hospodin obrátil všechnu krev Saulova domu. Na jeho místě stal ses králem, Hospodin však dal království do rukou tvého syna Abšalóma. To máš za všechno to zlo, vždyť jsi vrah!“ Tu řekl králi Abíšaj, syn Serújin: „Copak tento mrtvý pes smí zlořečit králi, mému pánu? Nejraději bych šel a srazil mu hlavu.“ Ale král odvětil: „Co je vám do mých záležitostí, synové Serújini? On zlořečí, protože mu Hospodin řekl: ‚Zlořeč Davidovi!‘ Kdo se potom smí ptát: ‚Proč to děláš?‘“ A David Abíšajovi a všem svým služebníkům řekl: „Hle, můj syn, který vyšel z mého lůna, ukládá mi o život. Oč větší důvod má k tomu ten Benjamínec! Nechte ho, ať zlořečí, neboť mu to nařídil Hospodin. Snad Hospodin pohlédne na mé ponížení, snad mi Hospodin za to jeho dnešní zlořečení odplatí dobrem!“ David se svými muži pokračoval v cestě a Šimeí se ubíral podle něho po svahu hory, šel a zlořečil a házel po něm kamení a metal prach. Následující oddíly se bohužel kvůli rozsahu nevešly, můžete si je přečíst sami: 2. Samuelova 18:6-16 2. Samuelova 19:1-9

Někdy se v Církvi mluví o “duchovním boji”, na který se máme vyzbrojit. Co to vlastně znamená? Proti čemu/komu se máme vyzbrojit a čím vlastně? Poslechněte si kázání od Bedřicha Smoly, kterým uzavírá sérii "Nový začátek" z knihy Efezským. Efezským 6:10-20 (B21) Závěrem, posilněte se v Pánu a v jeho nesmírné moci. Oblečte si celou Boží zbroj, abyste se mohli postavit ďáblovým úkladům. Náš zápas totiž není proti krvi a tělu, ale proti vládám, mocnostem a světovládcům přítomné temnoty, proti duchovním silám zla v nebeských sférách. Vezměte si celou Boží zbroj, abyste ve zlý den mohli odolat, všechno splnit a zůstat stát. Stůjte přepásáni na bedrech pravdou, oblečeni pancířem spravedlnosti a obuti připraveností kázat evangelium pokoje. Nadto vždy třímejte štít víry, jímž budete moci uhasit všechny ohnivé šípy toho zlého. Vezměte si také přilbu spasení a meč Ducha, jímž je Boží slovo. Za všech okolností se modlete v Duchu; proto vždy vytrvale bděte a v každé své modlitbě a prosbě se modlete za všechny svaté. Modlete se i za mne, aby mi bylo dáno slovo, abych mohl otevřít ústa a směle oznamovat tajemství evangelia (jehož vyslancem jsem v těchto řetězech), abych je hlásal tak směle, jak mám.

Poslechněte si kázání od Milana ze závěru víkendovky na Kaprálově Mlýnu. Téma víkendu byl "Refresh"-obnova nebo čerpání sil v různých oblastech našich životů. Milan mluvil o "ultimátním refreshi"-o obnově, kterou přináší Bůh. Filipským 3:17-21 (B21): ¹⁷Bratři, následujte společně můj příklad a všímejte si těch, kdo žijí podle našeho vzoru. ¹⁸Mnozí totiž žijí jako nepřátelé Kristova kříže; často jsem vám o nich říkal a nyní vám to s pláčem opakuji. ¹⁹Jejich konec je záhuba, jejich bůh břicho a jejich sláva v jejich hanebnostech. Takoví myslí jen na pozemské věci, ²⁰my ale máme občanství v nebi, odkud očekáváme Spasitele – Pána Ježíše Krista. ²¹Ten promění naše ubohé tělo do podoby jeho slavného těla, a to mocí, kterou je schopen podmanit si vše.

Václav Kadlec pokračoval v sérii kázání o opravě městských hradeb z knihy Nehemjáš. Tentokrát byla řeč o vztahů křesťanů k vládní moci. Jaké principy by si měli křesťané osvojit ve vztahu ke státu? Nehemjáš 3:28 "Od Koňské brány dál opravovali kněží, každý naproti svému domu." Římanům 13:1-7 "Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud. Vládcové nejsou přece hrozbou tomu, kdo jedná dobře, nýbrž tomu, kdo jedná zle. Chceš, aby ses nemusel bát vládnoucí moci? Jednej dobře a dostane se ti od ní pochvaly. Vždyť je Božím služebníkem k tvému dobru. Jednáš-li však špatně, máš proč se bát, neboť nenese meč nadarmo; je Božím služebníkem, vykonavatelem trestu nad tím, kdo činí zlo. Proto je nutno podřizovat se, a to nejen z bázně před trestem, nýbrž i pro svědomí. Proto také platíte daň. Vládcové jsou v Boží službě, když se drží svých úkolů. Dávejte každému, co jste povinni; daň, komu daň; clo, komu clo; úctu, komu úctu; čest, komu čest." Marek 12:13-17 "Poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo. Ti šli a řekli: Mistře, víme, že jsi pravdivý a že se na nikoho neohlížíš; ty přece nebereš ohled na postavení člověka, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy. Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne? Máme dávat, nebo nemáme? On však prohlédl jejich úskok a řekl jim: „Co mě pokoušíte? Ukažte mi denár!“ Když mu jej podali, zeptal se jich: „Čí je tento obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“ Ježíš jim řekl: Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.“ Velice se nad tím podivili." 1. Timoteovi 2:1-3 "Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy a díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu." Zjevení 19:11-16 „A viděl jsem nebesa otevřená, a hle, bílý kůň, a na něm seděl ten, který má jméno Věrný a Pravý, neboť soudí a bojuje spravedlivě. Jeho oči plamen ohně a na hlavě množství královských korun; jeho jméno je napsáno a nezná je nikdo, než on sám. Má na sobě plášť zbrocený krví a jeho jméno je Slovo Boží. Za ním nebeská vojska na bílých koních, oblečená do bělostného čistého kmentu. Z jeho úst vychází ostrý meč, aby jím pobíjel národy; bude je pást železnou berlou. On bude tlačit lis plný vína trestajícího hněvu Boha všemohoucího. Na plášti a na boku má napsáno jméno: Král králů a Pán pánů."

Poslechněte si další pokračování příběhu krále Davida od Františka Brücknera. Co znamená konečně získat to, po čem jsme dlouho toužili a o co jsme dlouho usilovali? 2. Samuelova 7: Když král už sídlil ve svém domě a Hospodin mu dopřál klid ode všech jeho okolních nepřátel, tu řekl král proroku Nátanovi: „Hleď, já sídlím v domě cedrovém, a Boží schrána sídlí pod stanovou houní.“ Nátan králi odvětil: „Jen udělej vše, co máš na srdci, neboť Hospodin je s tebou.“ ... „Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Toto praví Hospodin: Ty mi chceš vybudovat dům, abych v něm sídlil? Nesídlil jsem v domě od toho dne, kdy jsem syny Izraele vyvedl z Egypta, až do dne tohoto. Přecházel jsem se stanem a s příbytkem. Ať jsem přecházel se všemi Izraelci kudykoli, zdalipak jsem kdy řekl některému z izraelských vůdců, jemuž jsem přikázal pást Izraele, svůj lid: ‚Proč mi nezbudujete cedrový dům?‘ ... Nyní tedy promluvíš takto k mému služebníku Davidovi: Toto praví Hospodin zástupů: Vzal jsem tě z pastvin od stáda, abys byl vévodou nad mým lidem, nad Izraelem. Byl jsem s tebou, ať jsi šel kamkoli. Vyhladil jsem před tebou všechny tvé nepřátele. Tvé jméno jsem učinil tak veliké, jako je jméno velikánů na zemi. Tobě jsem dopřál klid ode všech tvých nepřátel. 1. Královská 8:27 Můžeš Bože opravdu sídlit na zemi, když nebesa, ba ani nebesa nebes tě nemohou pojmout, natož tento dům, který jsem vybudoval? 2. Samuelova 7: Hospodin ti oznamuje, že on vybuduje dům tobě. Až se naplní tvé dny a ty ulehneš ke svým otcům, dám po tobě povstat tvému potomku, který vzejde z tvého lůna, a upevním jeho království. Ten vybuduje dům pro mé jméno a já upevním jeho královský trůn navěky. Já mu budu Otcem a on mi bude synem. Když se proviní, budu ho trestat metlou a ranami jako kteréhokoli člověka. Avšak svoje milosrdenství mu neodejmu, jako jsem je odňal Saulovi, kterého jsem před tebou odvrhl. Tvůj dům a tvé království budou před tebou trvat navěky, tvůj trůn bude navěky upevněn.“ Král David pak vešel, usedl před Hospodinem a řekl: „Co jsem já, Panovníku Hospodine, a co je můj dům, že jsi mě přivedl až sem? A i to bylo v tvých očích málo, Panovníku Hospodine. Dokonce přislibuješ domu služebníka svého dlouhá léta. Takové naučení dopřáváš člověku, Panovníku Hospodine. O čem by ještě mohl David k tobě promluvit? Panovníku Hospodine, ty znáš svého služebníka. Pro své slovo a podle svého srdce jsi učinil celou tuto velikou věc a dal o ní vědět svému služebníku. Vždyť jsi tak veliký, Hospodine Bože. Není žádného jako ty, není Boha kromě tebe, podle toho všeho, co jsme na vlastní uši slyšeli.“

O odzbrojující síle upřímnosti a otevřenosti a zvláštním požehnání, které přichází, když svůj křesťanský život nespravujeme jako sociální sítě. Jak nám „Instagramové křesťanství“ brání v růstu a co můžeme jako církev udělat pro to, aby se u nás lidé cítili dobře? Poslechněte si kázání Kláry Helánové. Skutky 4:32-37 (B21) Celé to množství věřících mělo jedno srdce a jednu duši. Nikdo nic nenazýval svým vlastním majetkem, ale měli všechno společné. Apoštolové vydávali svědectví o vzkříšení Pána Ježíše s velikou mocí a na všech spočívala veliká milost. Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, protože ti, kdo vlastnili pole nebo domy, je prodávali a utržené peníze přinášeli k nohám apoštolů. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval. Joses, který od apoštolů dostal jméno Barnabáš (což v překladu znamená Syn potěšení), levita původem z Kypru, prodal své pole, přinesl peníze a položil je k nohám apoštolů. Skutky 5:1-11 (B21) Asi po třech hodinách pak přišla i jeho žena, která nevěděla, co se stalo. Petr jí řekl: „Pověz mi, prodali jste to pole za tolik peněz?“ „Ano, za tolik,“ odpověděla. „To jste se domluvili, že budete pokoušet Hospodinova Ducha?“ řekl jí na to Petr. „Poslouchej! Za dveřmi už se blíží kroky těch, kdo pohřbili tvého muže, a vynesou i tebe.“ Ihned se mu skácela mrtvá k nohám. Když mladíci vešli, nalezli ji mrtvou, a tak ji vynesli a pochovali vedle jejího muže. Na celou církev i na všechny, kdo to slyšeli, tehdy padla veliká bázeň. Jednou, když byli synové Izraele na poušti, přistihli muže, jak v sobotní den sbírá dříví. Ti, kdo ho přistihli sbírat dříví, jej přivedli k Mojžíšovi, Áronovi a celé obci a nechali jej ve vězení, neboť nebylo jasné, co se s ním má stát. Hospodin pak řekl Mojžíšovi: „Ten muž musí zemřít. Ať jej celá obec za táborem ukamenuje.“ Celá obec ho tedy vyvedla za tábor a kamenovali jej, až zemřel, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal. 2. Samuelova 6:7 (B21) Pro tu opovážlivost ho Bůh na místě zasáhl tak, že tam u Boží truhly zemřel.

Jaká "dobrá zpráva" plyne z knihy Jób a co bychom si z ní měli vzít? Poslechněte si další kázání Bedřicha Smoly ze série s názvem "Evangelium podle Jóba". Job 42:1-8 (B21) ”Job na to Hospodinu řekl: “Uznávám, že jsi všemocný a že nic nepřekazí Tvé úmysly. Ptal ses: “Kdo to zastírá mé záměry, a přitom nemá poznání?” Ano, mluvil jsem, o čem jsem neměl ponětí, o tajemstvích, jež jsou nad mé chápání. Řekl jsi: “Poslouchej a já promluvím, budu se Tě ptát a ty mě poučíš.” Dosud jsem o Tobě jen slýchal pověsti, teď Tě však na vlastní oči spatřuji. Proto se pokořuji-v prachu a popelu činím pokání!” Když Hospodin domluvil tato slova k Jobovi, promluvil k Elifzovi Temanskému: “Hořím hněvem proti tobě a tvým dvěma přátelům, protožr jste o mně nemluvili pravdivě jako můj služebník Job. Proto si teď vezměte sedm býků a sedm beranů a jděte za mým služebníkem Jobem. Obětujte za sebe zápalnou oběť a můj služebník Job ať se za vás modlí. Jen proto, že dám na něj, vás hanebně nepotrestám. Nemluvili jste totiž o mně pravdivě jako můj služebník Job”.

Žijeme v kultuře, podle které je projevem lásky povzbuzování a chválení. Napomínání je na druhé straně docela tabu. Co ale o napomínání říká Bible? Poslechněte si kázání Honzy Panovského. 1. Korintským 4:14 (B21) Nepíšu to proto, abych vás zahanbil, ale abych vás napomenul jako své milované děti. Římanům 15:14 (B21) Mám o vás jistotu, bratři moji, že jste plni dobroty, máte hojnost veškerého poznání a sami se dokážete napomínat navzájem. Koloským 3:16 (B21) Navzájem se ve vší moudrosti vyučujte a napomínejte. Kazatel 4:13 (B21) Lepší jest dítě chudé a moudré, než král starý a blázen, kterýž neumí již ani napomenutí přijímati.

Čím by měla podle Vás církev být? V české kultuře na církev často pohlížíme jako na něco starého či nepotřebného. Pro mnohé je to taková “relikvie”, přesto ji lidé mohou vnímat jako morální autoritu, nebo jako místo pro “duchovní zkušenosti”. Možná někteří vnímají církev pozitivně, a to v kontextu komunity-tedy místo, kam můžu patřit. Apoštol Pavel by nejspíš řekl, že Církev je mnohem víc než cokoli z právě jmenovaného. Poslechněte si kázání od Bedřicha Smoly. Efezským 2:11-22 (B21) Pamatujte, že pokud jde o tělo, byli jste původně pohané (které ti, kdo patří k obřízce, ručně vykonané na těle, nazývají neobřezanci). V té době jste byli bez Krista, oddělení od společnosti Izraele, cizí pokud jde o smlouvy zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě. Nyní jste ale v Kristu Ježíši! Kdysi jste byli vzdálení, ale teď jste díky Kristově krvi blízcí. On sám je náš pokoj; on spojil oba tábory v jedno a zbořil hradbu, která je rozdělovala.  Vlastním tělem zrušil nepřátelství, totiž Zákon spočívající v přikázáních a předpisech, aby z těch dvou stvořil sám v sobě jednoho nového člověka. Takto nám přinesl pokoj. V jednom těle usmířil oba tábory s Bohem, když svým křížem ukončil jejich nepřátelství. Přišel a vyhlásil „pokoj vám vzdáleným i pokoj blízkým,“ neboť skrze něj můžeme všichni přistupovat v jednom Duchu k Otci. A tak již nejste cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané svatých a členové Boží rodiny. Byli jste postaveni na základ apoštolů a proroků, kde je úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. V něm se celá stavba spojuje a roste ve svatý chrám v Pánu. V něm se i vy společně budujete, abyste byli Božím příbytkem v Duchu.

Poslechněte si pokračování série kázání z knihy Filipským od Milana Kramoliše. Tentokrát byla řeč o tom, čí příklad v životě následujeme a jaký příklad dáváme druhým lidem. Filipským 3:17-21 (B21) "Bratři, následujte společně můj příklad a všímejte si těch, kdo žijí podle našeho vzoru. Mnozí totiž žijí jako nepřátelé Kristova kříže; často jsem vám o nich říkal a nyní vám to s pláčem opakuji. Jejich konec je záhuba, jejich bůh břicho a jejich sláva v jejich hanebnostech. Takoví myslí jen na pozemské věci, my ale máme občanství v nebi, odkud očekáváme Spasitele – Pána Ježíše Krista. Ten promění naše ubohé tělo do podoby jeho slavného těla, a to mocí, kterou je schopen podmanit si vše."

Knihu Jób má spousta lidi podvědomě spojenou s utrpením. Je to ale opravdu tak? Je utrpení ústředním motivem knihy? Jak se vyrovnat se zvláštním obrazem Boha, který se na začátku příběhu Jóbem chlubí, nechá se vyprovokovat a dovolí, aby Jób zažil spousty trápení? Jaká "dobrá zpráva" plyne z knihy Jób a co bychom si z ní měli vzít? Poslechněte si první kázání Bedřicha Smoly z nové série s názvem "Evangelium podle Jóba". Jób 1 (B21) V zemi Úc žil muž jménem Job. Ten muž byl bezúhonný a poctivý, bohabojný a prostý všeho zla.  ... Jednoho dne, když synové Boží přišli, aby předstoupili před Hospodina, přišel s nimi i satan. „Odkud jdeš?“ zeptal se Hospodin satana. „Toulal jsem se po zemi sem a tam,“ odpověděl mu satan. „A všiml sis mého služebníka Joba?“ řekl mu na to Hospodin. „Na zemi mu není rovného – ten muž je bezúhonný a poctivý, bohabojný a prostý všeho zla.“ „Copak Job ctí Boha zadarmo?“ namítl satan Hospodinu. „Copak jsi kolem něj, kolem jeho domu a kolem všeho, co má, nepostavil hradbu ze všech stran? Všemu, co dělá, žehnáš a jeho stáda se množí po kraji. Zkus ale vztáhnout ruku a sáhnout mu na všechno, co má – uvidíš, že ti pak bude do očí zlořečit!“ „Tak dobrá,“ řekl Hospodin satanovi. „Všechno, co má, ať je ve tvé moci. Jeho samotného se ale nedotkneš!“ A s tím satan od Hospodina odešel.

Poslechněte si další pokračování série kázání z knihy Nehemjáš od Václava Kadlece. Tentokrát se zastavíme u Vodní brány. Nehemjáš 3:26 Chrámoví nevolníci sídlili na Ófelu a opravovali proto na východě naproti Vodní bráně … Jan 15:2-3 Každou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. Jan 13:1-11 Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim, až do konce. Když byli u večeře a ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova, aby ho zradil, Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se; pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán. Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“ Ježíš mu odpověděl: „Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš.“ Petr mu řekl: „Nikdy mi nebudeš mýt nohy!“ Ježíš mu odpověděl: „jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“ Řekl mu Šimon Petr: „Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!“ Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čisti, ale ne všichni.“ Věděl, kdo ho zradí, a proto řekl: Ne všichni jste čisti. 1. Janova 1:9 Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.

Poslechněte si Bedřichovo kázání o 3 velikonočních otázkách, na které se ptá většina společnosti. Když vyprávíme velikonoční příběh, často slyšíme, že tento svět/lidé v něm mají nějaký problém (křesťané problému říkají hřích). Ale existuje opravdu nějaký problém? Nejsou lidské chyby zkušenosti, které nás posouvají dopředu? Pokud opravdu existuje nějaký problém, proč musel někdo zemřít? Opravdu je řešení problému Ježíšova smrt? Proč by všemohoucí Bůh vyřešil problém tak, že nechá někoho zemřít? Přineslo Ježíšovo ukřižování a zmrtvýchvstání vůbec nějakou změnu? Nevypadá historie před Velikonocemi a po Velikonocích téměř stejně-spoustu bolesti, trápení, válek, nepochopení mezi lidmi...? Změnilo se opravdu něco na Velikonoce? 2. Korintským 5:17-19 (B21) Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Staré pominulo – hle, je tu nové! A to všechno je z Boha, který nás se sebou smířil skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. Bůh v Kristu uzavřel se světem mír! Přestal lidem počítat viny a zprávu o tom smíření svěřil nám.

Poslechněte si kázání Josefa Horského, který mluvil o dvou příbězích. Ježíš se v nich představuje jako ten, kterého poslouchají nejen přírodní živly (když utiší bouři), ale taky démoni. Nabízí se otázka-”Co je tohle za člověka, že se dějí takové věci”? Co si z nich můžeme vzít do vlastních životů? Matouš 8:23-34 (SNC) Pak vyplul spolu se svými učedníky. Nad jezerem se strhla prudká bouře, takže člunu hrozilo potopení ve vlnách. Ježíš však klidně spal. Probudili ho: „Pane, zachraň nás. Jde o život!“ Ale on jim řekl: „Proč se bojíte? Kde je vaše víra?“ Vstal, okřikl vítr i vlny, a nastal klid. Kteří to viděli, byli naplněni údivem a říkali si: „Kdo to vlastně je, že ho poslouchají vítr i moře?“ Když přistáli na druhém břehu jezera poblíž Gadary, narazili na dva muže posedlé démony. Ti žili ve skalních hrobech a byli tak nebezpeční, že se nikdo neodvážil tudy chodit. Na Ježíše začali křičet: „Co je ti do nás, Boží Synu? Ještě na nás nemáš právo!“ Opodál se páslo velké stádo vepřů. „Když nám bereš moc nad lidmi, nech nám ji aspoň nad těmi vepři,“ prosili démoni. On jim řekl: „Zmizte!“ Démoni opustili muže a zmocnili se zvířat. V tom okamžiku se celé stádo splašilo a hnalo se dolů k jezeru, kde se utopilo. Pasáci vepřů utekli do města a všude roznesli, co se stalo. Celé město se šlo na Ježíše podívat, ale žádali ho, aby z jejich kraje odešel.

Poslechněte si další díl kázání ze série o Králi Davidovi. František Brückner mluvil o tom, proč je dobré neoplácet zlem za zlo, zůstat věrným a také o tom, proč není dobrý nápad chodit na záchod do jeskyně.¨ 1. Samuelova 21:2 Kolem něho se shromáždili všichni utlačovaní, všichni stíhaní věřitelem a všichni, jejichž život byl plný hořkosti. Stal se jejich velitelem. Bylo s ním na čtyři sta mužů. 1. Samuelova 24:1-13 David se usadil na nepřístupných vrcholcích u Én-gedí. Když se Saul vrátil ze stíhání Pelištejců, oznámili mu: „Hle, David je v poušti Én-gedí." Saul tedy vzal tři tisíce mužů vybraných z celého Izraele a vydal se hledat Davida a jeho muže po Kozorožčích skalách. Došel až k ohradám pro stáda, které byly při cestě; byla tam jeskyně. Saul do ní vstoupil, aby vykonal potřebu. V odlehlém koutu jeskyně však seděl David se svými muži. Tu Davidovi jeho muži řekli: „Toto je den, o němž ti Hospodin řekl: ‚Vydám ti do rukou tvého nepřítele.‘ Můžeš s ním naložit, jak se ti zlíbí.“ David se přikradl a odřízl cíp Saulova pláště. Ale pro to odříznutí cípu Saulova pláště si David potom dělal výčitky. Svým mužům řekl: „Chraň mě Hospodin, abych se dopustil něčeho takového na svém pánu, na Hospodinově pomazaném, a vztáhl na něho ruku. Je to přece Hospodinův pomazaný!“ Těmi slovy David své muže zarazil a nedovolil jim povstat proti Saulovi. Saul vstal, vyšel z jeskyně a šel svou cestou. Potom vstal i David, vyšel z jeskyně a volal za Saulem: „Králi, můj pane!“ Saul se ohlédl. David padl na kolena tváří k zemi a klaněl se. David Saulovi řekl: „Proč posloucháš lidské řeči, že David usiluje o tvou zkázu? Hle, na vlastní oči dnes vidíš, že tě dnes v jeskyni vydal Hospodin do mých rukou. Říkali, abych tě zabil. Já jsem tě však ušetřil. Řekl jsem: Na svého pána nevztáhnu ruku. Je to přece Hospodinův pomazaný. Pohleď, můj otče! Pohleď na cíp svého pláště v mé ruce. Odřízl jsem cíp tvého pláště a nezabil jsem tě. Uvaž a pohleď, že na mé ruce nelpí žádné zlo ani nevěrnost. Já jsem se proti tobě neprohřešil, ale ty mi ukládáš o život, chceš mi jej vzít. Ať nás rozsoudí Hospodin. Ať Hospodin vykoná nad tebou pomstu za mne. Má ruka však proti tobě nebude. Ať Hospodin vede mou při a rozsoudí nás. Ať přihlédne a rozhodne můj spor a svým rozsudkem mě vysvobodí z tvých rukou.“ 1. Samuelova 24:17-23 Když David přestal k Saulovi takto mluvit, Saul zvolal: „Což to není tvůj hlas, můj synu Davide?“ A Saul se dal do hlasitého pláče. Pak Davidovi řekl: „Jsi spravedlivější než já. Ty mi odplácíš dobrým, ale já jsem ti odplácel zlým. Dals mi to dnes najevo, když jsi mi prokázal dobro. Hospodin mě vydal do tvých rukou, ale tys mě nezabil. Kdypak někdo najde svého nepřítele a nechá ho odejít v dobrém? Kéž tě Hospodin odmění dobrým za to, cos mi dnes učinil! Věru, teď už vím, že kralovat budeš určitě ty. Izraelské království bude v tvých rukou stálé. A teď mi odpřisáhni při Hospodinu, že nevyhubíš mé potomstvo a že mé jméno z domu mého otce nevyhladíš!“ David to Saulovi odpřisáhl. Saul se pak odebral ke svému domu a David se svými muži vystoupil do skalní skrýše. Žalm 57 Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se nade mnou, k tobě se utíká moje duše. Utíkám se do stínu tvých křídel, dokud nepomine zhoubné nebezpečí. Volám k Bohu nejvyššímu, k Bohu, jenž za mě dokončí zápas. Sešle pomoc z nebe, zachrání mě, potupí toho, kdo po mně šlape. Bůh sešle své milosrdenství a věrnost. Mezi lvy být musím, s těmi uléhám, kdo srší ohněm, s lidmi, jejichž zuby jsou kopí a šípy, jejichž jazyk je ostrý meč. Povznes se až nad nebesa, Bože, ať nad celou zemí vzejde tvoje sláva!

Poslechněte si kázání Václava Kadlece o Darech Ducha Svatého. Víme, proč nám je Duch dává? Nehemjáš 3:15 Studničnou bránu opravoval Kol-chozéův syn Šalúm, správce obvodu Mispy; ten ji vystavěl, zastřešil a vsadil vrata se zámky a závorami; opravil také hradbu při vodojemu u královské zahrady až po schody vedoucí dolů z Města Davidova. Jan 9:1-3, 6-7 Cestou uviděl člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží. 1. Korintským 14:23 Kdyby se celá církev sešla ve shromáždění a všichni by mluvili ve vytržení a přišli by tam lidé nezasvěcení a nevěřící, cožpak neřeknou, že blázníte? 1. Korintským 12:7-11 Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce. Římanům 12:4-5 Jako je v jednom těle mnoho údů a nemají všechny stejný úkol, tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy.

Existují různé způsoby jak se modlit. V naší tradici se například často setkáme se spontánními modlitbami, málokdy se modlíme už vymyšlené modlitby. Existují nějaká rizika, která jsou spojená s naším způsobem modlení? Jakými přístupy k modlitbám se můžeme inspirovat v Bibli? Poslechněte si kázání Davida Vávry o modlitbě. Matouš 6:7-13 (B21): Když se tedy modlíte, neříkejte prázdná slova jako pohané, kteří si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni. Váš Otec ví, co potřebujete, ještě předtím, než ho poprosíte. Proto se modlete takto: Otče náš, který jsi v nebesích, ať se posvětí tvé jméno! Ať přijde tvé království! Ať se stane tvoje vůle jako v nebi, tak i na zemi. Dej nám i dnes náš denní chléb a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás do pokušení, ale vysvoboď nás od zlého. Žalm 77:11-13 (B21): To je můj konec, říkám si, kdyby své pravici dal klesnout Nejvyšší! Budu však vzpomínat, co Hospodin učinil – ano, připomenu tvé dávné zázraky! O všem, co vykonals, přemýšlím, přemítám o tom, cos učinil. Žalm 1:1-3 (B21) Blaze člověku, který nechodí, jak radí ničemní, na cestě hříšných nestojí, ve spolku posměvačů nesedí. Zákon Hospodinův je jeho radostí – o tomto Zákoně dnem i nocí přemýšlí. Bude jako strom na břehu řeky vsazený, který své ovoce ve svůj čas přináší, kterému nikdy neuvadne listí – cokoli činí, se podaří!

Omlouváme se za šum v nahrávce, došlo k chybě při nahrávání. Další epizody už by měly být bez šumu. Jak může příběh 'Štědrého krále' proměnit náš pohled na nedostatek a hojnost? V neděli jsme s Bedřichem Smolou četli podobenství v 19. kapitole Lukášova evangelia, poslechněte si záznam. Lukáš 19:11-27 (B21) "Tehdy vyprávěl svým posluchačům další podobenství, protože se blížil k Jeruzalému a oni si mysleli, že se už nyní má zjevit Boží království. Řekl jim: „Jeden urozený člověk odešel do daleké země, aby se odtamtud vrátil jako král. Předtím si zavolal deset svých služebníků, dal jim deset hřiven a řekl jim: ‚Hospodařte s tím, dokud nepřijdu.‘ Jeho krajané ho ale nenáviděli a hned vyslali poselstvo, aby vyřídilo: ‚Nechceme ho za krále!‘ Když se pak vrátil jako král, zavolal si služebníky, kterým svěřil peníze, aby zjistil, kolik kdo vydělal. Přišel první a řekl: ‚Pane, tvá hřivna vynesla deset hřiven.‘ Král odpověděl: ‚Výborně, můj dobrý služebníku! Protože jsi byl věrný v tom nejmenším, vládni deseti městům.‘ Přišel druhý a řekl: ‚Pane, tvá hřivna vydělala pět hřiven.‘ Odpověděl mu: ‚Ty buď vládcem pěti měst.‘ Potom přišel další a řekl: ‚Pane, zde máš svou hřivnu. Měl jsem ji uloženou v šátku, neboť jsem se tě bál. Jsi přísný člověk; vybíráš, co sis neuložil, a sklízíš, co jsi nezasel.‘ Král mu řekl: ‚Soudím tě podle tvých vlastních slov, zlý služebníku. Věděl jsi, že jsem přísný člověk, že vybírám, co jsem neuložil, a sklízím, co jsem nezasel? Proč jsi tedy nedal mé peníze směnárníkům, abych si je po návratu vybral i s úroky?‘ Tehdy řekl své družině: ‚Vezměte mu tu hřivnu a dejte ji tomu, který má deset hřiven.‘ ‚Pane,‘ namítli, vždyť už má deset hřiven.‘ Říkám vám: ‚Každému, kdo má, bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má. A ty mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl jejich králem, přiveďte sem a pobijte je přede mnou.‘“