Podcasts about komunistick

Předsedkyně komunistů Kateřina Konečná si je podle svých slov jistá, že se levicové hnutí Stačilo!, jehož je lídrem, do sněmovny na podzim dostane. A nemá malých cílů. Plánuje si, že by všechny strany mimo bývalou pětikoalici mohly spolupracovat a získat nejlépe ústavní většinu. Chce totiž měnit zásadní věci, jako třeba uspořádat referendum o vystoupení z EU a z NATO, nebo zrušit Senát. Komunistická předsedkyně také stále volá po odzbrojení – Ruska se totiž nebojí: „Co by si v té ČR jako vzali?,“ ptá se s úsměvem. A stále trvá na tom, že není proruská.

Palác kultury v Praze se slavnostně otevřel 2. dubna 1981. Byl vybudovaný na objednávku tehdy vládnoucí Komunistické strany Československa. Její sjezd byl první akcí, která se v budově konala. Stavba trvala 5 let a nabídla do té doby nevídaný komfort. 20 sálů a 50 salonků může v jeden okamžik užívat až 10 tisíc návštěvníků. Kongresový sál má kapacitu 2 800 lidí a díky pohyblivému stropu se jeho akustika přizpůsobuje charakteru dané akce. Všechny díly podcastu Příběhy z kalendáře můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

V pondělí představilo své lídry do sněmovních voleb hnutí Stačilo. Základ tvoří Komunistická strana a řada zájmů v pozadí. Je jasné, že Stačilo bylo primárně budováno jako záchranný kruh pro tonoucí KSČM. Zároveň se hnutí profiluje jako B tým Andreje Babiše, ochotný s ním kdykoli vstoupit do vládní koalice. Mezi hlavní sponzory patří zemědělští agrobaroni, kteří v minulých volbách stáli za Tomiem Okamurou. Vlivnou skupinou je také uhelná lobby, za jejíž zájmy se europoslankyně Konečná celá léta staví. Spojujícím znakem je ovšem strategická orientace na Rusko a jeho podpora invaze na Ukrajinu. Je to paradox, protože Česká komunistická strana se neorientuje na podobné strany západní Evropy nebo ruské komunisty, ale na Putinovu garnituru, která v Rusku zavedla autoritativní oligarchický systém pod dohledem tajné služby FSB. KSČM v tomto kontextu není ani komunistická ve smyslu zavádění socialismu, ani česká a moravská, protože hájí ruské zájmy. Velkou otázkou také bude, jak dopadne volební souboj v Moravskoslezském kraji, kde proti sobě půjdou Andrej Babiš, Tomio Okamura a Kateřina Konečná. Tři kapři v jednom rybníku, kdo půjde z kola ven?

Před pětasedmdesáti lety byl komunisty umučen páter Josef Toufar, před šestapadesáti lety se na protest proti sovětské okupaci Československa a letargii Čechů upálil student Jan Zajíc. I jejich příběhy najdeme ve čtyřsvazkové publikaci Popraveni z politických důvodů. Obsahuje výsledky dlouholetého výzkumu, který se věnoval lidem popravených v Československu po vykonstruovaných politických procesech. Všechny díly podcastu Mozaika můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Před pětasedmdesáti lety byl komunisty umučen páter Josef Toufar, před šestapadesáti lety se na protest proti sovětské okupaci Československa a letargii Čechů upálil student Jan Zajíc. I jejich příběhy najdeme ve čtyřsvazkové publikaci Popraveni z politických důvodů. Obsahuje výsledky dlouholetého výzkumu, který se věnoval lidem popravených v Československu po vykonstruovaných politických procesech.

Ačkoli dnes se k levici nechce skoro nikdo hlásit, v průběhu celého 20. století jsme byli mnohem levicovější než všichni naši sousedé ve střední Evropě. A zejména po II. světové válce vzhlíželi Češi – na rozdíl od Slováků, Maďarů, Poláků, Rakušanů a Němců – k ideálům socialismu s mnohem většími nadějemi a pozitivním očekáváním. Jedním z příčin naší levicovosti byla historicky daná tendence k většímu rovnostářství. Česká společnost nebyla v 19. století striktně kastovně rozdělená. Určité indicie už z druhé poloviny 19. století ukazují, že například propustnost mezi stavy ve sňatkových strategiích byla u Čechů větší než v Německu nebo u rakouských Němců. České elity té doby se také většinou nerekrutovaly výhradně z bohatých vrstev, takže sociální cítění ve společnosti bylo silnější, jak dokazuje třeba tehdejší literární tvorba. To všechno vyústilo po vzniku samostatného státu do pozemkové reformy, která patřila k nejradikálnějším v Evropě, nebo zrušení šlechtických titulů. Obecně vedla politika nového státu k jistému uzavření nůžek sociálních rozdílů.Ovšem příčinou volebních úspěchů KSČ za první republiky bylo zejména dovedné propojení sociálního radikalismu s radikalismem nacionálním, přičemž postoje v národnostních otázkách byly nalinkovány především na I. a II. řádném sjezdu v letech 1923 a 1924. Je ovšem otázkou, zda nacionalismus v pojetí komunistů nebyl jen zástěrkou třídního panství.

Antonín Novotný byl komunistický aparátčík, v letech 1953 až 1968 první tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Československa a v letech 1957 až 1968 ještě na vedlejší úvazek prezident republiky.

Antonín Novotný byl komunistický aparátčík, v letech 1953 až 1968 první tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Československa a v letech 1957 až 1968 ještě na vedlejší úvazek prezident republiky.Všechny díly podcastu Archiv Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Počátkem roku 1948 ovládli Československo komunisté a začala éra čtyř desítek let, kdy na pražském hradě úřadovali komunističtí prezidenti. Tím prvním byl Klement Gottwald, titulovaný jako první dělnický prezident, i když byl téměř celý život kariérním politikem.

Počátkem roku 1948 ovládli Československo komunisté a začala éra čtyř desítek let, kdy na pražském hradě úřadovali komunističtí prezidenti. Tím prvním byl Klement Gottwald, titulovaný jako první dělnický prezident, i když byl téměř celý život kariérním politikem.

Počátkem roku 1948 ovládli Československo komunisté a začala éra čtyř desítek let, kdy na pražském hradě úřadovali komunističtí prezidenti. Tím prvním byl Klement Gottwald, titulovaný jako první dělnický prezident, i když byl téměř celý život kariérním politikem.

Počátkem roku 1948 ovládli Československo komunisté a začala éra čtyř desítek let, kdy na pražském hradě úřadovali komunističtí prezidenti. Tím prvním byl Klement Gottwald, titulovaný jako první dělnický prezident, i když byl téměř celý život kariérním politikem.

Počátkem roku 1948 ovládli Československo komunisté a začala éra čtyř desítek let, kdy na pražském hradě úřadovali komunističtí prezidenti. Tím prvním byl Klement Gottwald, titulovaný jako první dělnický prezident, i když byl téměř celý život kariérním politikem.

Počátkem roku 1948 ovládli Československo komunisté a začala éra čtyř desítek let, kdy na pražském hradě úřadovali komunističtí prezidenti. Tím prvním byl Klement Gottwald, titulovaný jako první dělnický prezident, i když byl téměř celý život kariérním politikem.

Počátkem roku 1948 ovládli Československo komunisté a začala éra čtyř desítek let, kdy na pražském hradě úřadovali komunističtí prezidenti. Tím prvním byl Klement Gottwald, titulovaný jako první dělnický prezident, i když byl téměř celý život kariérním politikem.

Před 70 lety, v lednu 1955, začala tzv. Barákova komise prověřovat první z politických procesů počátku padesátých let a jejich zákonnost. Začala pomalá, neochotná a mnohokrát přervaná cesta k nápravě křivd a rehabilitaci. Ale jaké tempo také čekat, když případy prověřují sami jejich pachatelé, že? Na Gazetisto, HeroHero nebo Forendors se pak blíže podíváme i na další komise - Kolderovu, barnabitskou a Pillerovu.

Komunistický normalizátor alebo absolutistický monarcha, tak kto nám tu dnes vlastne vládne? Pýta sa poslanec KDH a osobnosť disentu František Mikloško. Podľa neho Robert Fico zapadá do oboch kategórií - správa sa ako panovník, ktorý si myslí, že mu Slovensko patrí a zároveň funguje ako totalitný komunista, ktorý si November 89 - jeho hodnoty a vzopätie občianskej spoločnosti, doteraz vôbec nevšimol. A aká je dnes úloha nás občanov?"Premiér sa dostáva do pozície monarchu - nad parlamentom i nad nami, občanmi. To dokazuje, že sa stal sebastredným človekom, ktorý si myslí, že iba on je povolaný aby tu vládol . On si asi naozaj doteraz November 89 nevšimol a nevšíma," tvrdí tvár protikomunistických zápasov v ére spred novembra 1989 František Mikoško. Slovensko sa čoraz viac stáva akýmsi rozpadajúcim a kolabujúcim štátom. Po znefunkčnení katasta prišiel heckerský útok aj na zdravotnú poisťovňu, školy čelia opakovaným vlnám bombových vyhrážok a radikalizmus mládeže - bez dostatočnej odbornej pomoci a seriózneho záujmu štátu, opäť smrteľne udrel - tentoraz na východe krajiny. Presne v tej časti krajiny, kde nie tak dávno ubila polícia človeka bez domova prakticky na smrť.Stav školstva, zdravotníctva, ale i kritickej infraštruktúry stále viac upadá, počet ľudí ohrozených chudobou sa šplhá k miliónu a do toho prichádza vláda s konsolidačným balíčkom zvyšujúcim dane i berúcim príspevky na deti. Namiesto riešenia všetkých týchto reálnych problémov však premié parlamentnú schôdzu o svojom odvolávaní nechal utajiť a prichádza so správou SIS o akomsi protištátnom prevrate s ktorou mobilizuje verejnosť voči legitímnym občianskym protestom."V tejto chvíli by boli predčasné voľby vabankom pre oba tábory. Môže sa to zvrtnúť na pár percentách. Ako Fico, tak i opozícia si dnes nemôžu byť istí, že postavia vládu," tvrdí poslanec Kresťanských demokratov.Hrozí Slovensku protištátny prevrat a kto má prsty v tomto puči? Prečo premiér označuje občianske protesty za "Majdan", čoho sa Robert Fico vlastne bojí a pred čím uteká? Vraciame sa späť do čias Husákovskej normalizácie alebo je toto celé len akousi prípravou na predčasné voľby? Ktorým smerom sa vyberie KDH a aká je dnes dejinná úloha elít ale i nás - občanov? "Ja som optimista, musíme to len vydržať. Dnes je kľúčové to, aby sa tu našla skupina ľudí - alebo tomu hovorme elita, ktorá budú v prvej línií zápasu o demokraciu a jej hodnoty. Proste, aby sme nerezignovali. Toto je dnes kľúčová úloha dnešných elít, aby nerezignovali. Ak chceme byť demokratickou spoločnosťou - a nebudeme mať takúto elitu, ktorá nás bude viesť, tak potom na to nemáme nárok," hovorí pre Aktuality Mikloško a dodáva: Toto je doba nielen výziev pre krajinu, ale zároveň aj doba na zrenie ľudí v nej. Každý sa musí rozhodnúť sám za seba a prebrať zodpovednosť. Témy pre poslanca KDH a veterána protikomunistického disentu Františka Mikloška. Počúvate ráno Nahlas, pekný deň a pokoj v duši praje Braňo Dobšinský.

Komunistický normalizátor alebo absolutistický monarcha, tak kto nám tu dnes vlastne vládne? Pýta sa poslanec KDH a osobnosť disentu František Mikloško. Podľa neho Robert Fico zapadá do oboch kategórií - správa sa ako panovník, ktorý si myslí, že mu Slovensko patrí a zároveň funguje ako totalitný komunista, ktorý si November 89 - jeho hodnoty a vzopätie občianskej spoločnosti, doteraz vôbec nevšimol. A aká je dnes úloha nás občanov?"Premiér sa dostáva do pozície monarchu - nad parlamentom i nad nami, občanmi. To dokazuje, že sa stal sebastredným človekom, ktorý si myslí, že iba on je povolaný aby tu vládol . On si asi naozaj doteraz November 89 nevšimol a nevšíma," tvrdí tvár protikomunistických zápasov v ére spred novembra 1989 František Mikoško. Slovensko sa čoraz viac stáva akýmsi rozpadajúcim a kolabujúcim štátom. Po znefunkčnení katasta prišiel heckerský útok aj na zdravotnú poisťovňu, školv čelia opakovaným vlnám bombových vyhrážok a radikalizmus mládeže - bez dostatočnej odbornej pomoci a seriózneho záujmu štátu, opäť smrteľne udrel - tentoraz na východe krajiny. Presne v tej časti krajiny, kde nie tak dávno ubila polícia človeka bez domova prakticky na smrť.Stav školstva, zdravotníctva, ale i kritickej infraštruktúry stále viac upadá, počet ľudí ohrozených chudobou sa šplhá k miliónu a do toho prichádza vláda s konsolidačným balíčkom zvyšujúcim dane i berúcim príspevky na deti. Namiesto riešenia všetkých týchto reálnych problémov však premié parlamentnú schôdzu o svojom odvolávaní nechal utajiť a prichádza so správou SIS o akomsi protištátnom prevrate s ktorou mobilizuje verejnosť voči legitímnym občianskym protestom."V tejto chvíli by boli predčasné voľby vabankom pre oba tábory. Môže sa to zvrtnúť na pár percentách. Ako Fico, tak i opozícia si dnes nemôžu byť istí, že postavia vládu," tvrdí poslanec Kresťanských demokratov.Hrozí Slovensku protištátny prevrat a kto má prsty v tomto puči? Prečo premiér označuje občianske protesty za "Majdan", čoho sa Robert Fico vlastne bojí a pred čím uteká? Vraciame sa späť do čias Husákovskej normalizácie alebo je toto celé len akousi prípravou na predčasné voľby? Ktorým smerom sa vyberie KDH a aká je dnes dejinná úloha elít ale i nás - občanov? "Ja som optimista, musíme to len vydržať. Dnes je kľúčové to, aby sa tu našla skupina ľudí - alebo tomu hovorme elita, ktorá budú v prvej línií zápasu o demokraciu a jej hodnoty. Proste, aby sme nerezignovali. Toto je dnes kľúčová úloha dnešných elít, aby nerezignovali. Ak chceme byť demokratickou spoločnosťou - a nebudeme mať takúto elitu, ktorá nás bude viesť, tak potom na to nemáme nárok," hovorí pre Aktuality Mikloško a dodáva:Toto je doba nielen výziev pre krajinu, ale zároveň aj doba na zrenie ľudí v nej. Každý sa musí rozhodnúť sám za seba a prebrať zodpovednosť. Témy pre poslanca KDH a veterána protikomunistického disentu Františka Mikloška. Počúvate ráno Nahlas, pekný deň a pokoj v duši praje Braňo Dobšinský.

Co všechno vedlo od vzniku komunistické Jugoslávie k samostatnosti Kosova? Na začátku překvapivě nešlo o nacionální spor mezi Albánci a kosovskými Srby, nýbrž o spor ideologický, politicky podmíněný, v němž hlavní roli hrála příslušnost k partyzánskému dědictví nového státu. Podstatná ale byla také negramotnost kosovského obyvatelstva, které velmi rychle bylo dovzděláno a zároveň se intenzivně rozmnožilo, takže na Kosovu brzy žilo hodně nesaturované a nespokojené mládeže. Začala se bouřit… To vše vysvětluje v druhé kosovské epizodě sourozeneckého podcastu Hej, Slované Václav Štěpánek – balkanista a vedoucí Ústavu slavistiky brněnské Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Po vyslechnutí tohoto dílu budete dění na Kosovu konečně dobře rozumět a bezpečně ho odlišíte od jiných konfliktů. Kosovo bylo staletí území bez hranic, ty mu – uměle – přisoudilo až poválečné dvacáté století. Už v tomto bodě byl tedy položen základ budoucích sporů. Obzvláště poté, co v padesátých letech bylo z vlastně stále neznámých důvodů Kosovu přiřčeno i území na sever od města Mitrovica, čili oblast, na které právě žije slovanské obyvatelstvo a kde stojí vzácné srbské pravoslavné kláštery. Komunistická Jugoslávie také opírala svůj aparát o válečné partyzánské zásluhy. Ty měl ovšem na Kosovu málokdo, a tak do funkcí zdejšího státem vyhlášeného autonomního území byli instalováni lidé odjinud, kteří neměli s Kosovem nic společného a neznali jeho specifika. Navíc po roztržce jugoslávského prezidenta Tita se sovětským vůdcem Stalinem začala protijugoslávsky vystupovat s Kosovem sousedící Albánie Envera Hodži. Tlak v Kosovu tedy zpočátku nebyl nacionální, dokonce nevznikal ani kvůli víře, byl politický a ideologický. Kosovo se postupně stávalo místem diverze, kde pro udržování pořádků intenzivně působila státní bezpečnost, což zase nebyli Albánci. Až na těchto základech začal vznikat etnický problém. Společnost na Kosovu byla rurální, zaostalá, negramotná. Komunistický stát se přitom snažil Kosovo výrazně podporovat a tamní životní podmínky pozvednout. Stát tam posílal výraznou finanční podporu a intenzivně budoval například školství. Po válce totiž devadesát procent obyvatelstva byla negramotná. Během deseti let vzdělanost vzrostla natolik, že v zemi byly založeny dvě fakulty a v roce 1968 univerzita, kde se vyučovalo albánsky. Univerzita se brzy stala třetí největší jugoslávskou po bělehradské a záhřebské. Současně žádná část obyvatel vyjma Romů neměla v Jugoslávii horší postavení než Albánci. (Přestože to byli výborní živnostníci.) Se zlepšujícími se problémy začalo docházet k demografické explozi a začalo se rodit mnohem více lidí. Při sčítání obyvatelstva v roce 1921 žilo na Kosovu čtyři sta tisíc lidí. O šedesát let později zjistilo poslední jugoslávské relevantní sčítání obyvatelstva, že v zemi žije již milion osm set tisíc obyvatel, z toho pouze dvě stě tisíc jsou Slované. Čili svými vlastními silami se kosovští Albánci čtyřikrát rozmnožili a v zemi žilo hodně mladých, kteří přitom ale nikam nedocházeli za prací. Po smrti prezidenta Tita začaly na Kosovu velké, nejprve studentské demonstrace – k nim kladou mnozí autoři základ pozdějšího rozpadu Srbska a Kosova. Nespokojenost měla ekonomické příčiny, protože Kosovo nezvládalo smysluplně živit své obyvatelstvo. Další problém byl studentský: třetí největší jugoslávská univerzita neměla žádné zázemí. A především: Kosovo nadále fungovalo jako území autonomní, nikoli jako jugoslávská svazová republika. Přestože v Jugoslávii byly tři republiky, které měly stejně nebo méně obyvatel než Kosovo: Černá Hora, Makedonie, Slovinsko… Následně devadesátá léta přinesla první vyhlášení kosovské republiky, neuznané ještě, potom vznik kosovské osvobozenecké armády, terorismus, do konfliktu vstoupily netrpělivé mocnosti… a na průšvih byla zaděláno. Aneb konečně podcast, který vás přinutí přemýšlet o historii jinak.

Výtah Respektu: Souhrn dne a rozhovor s Ondřejem Kundrou

Komunistický režim v Československu moc nevěděl, co dělat s prezidentským úřadem. A ještě méně věděl, co očekává od první dámy, prezidentovy manželky. Měla být stále ideálním předobrazem ženy? Má být hrdá a krásná anima, doprovod prvního mezi rovnými? Antonín Zápotocký působil lidově, přesto se o jeho ženě dodnes moc neví. Jaká byla Marie Zápotocká? A jaké první dámy ji pak následovaly? (Repríza, premiéře jste pořad mohli slyšet v roce 2008.)

Dne 6. ledna roku 1977 bylo zveřejněno Prohlášení Charty 77 a jak uvádí historik Michal Stehlík: „Doposud nebyla v Československu podobná aktivita a nebezpečná byla jak pro signatáře, tak se také v ohrožení cítil režim.“ Ostatně hned následující den přijal Ústřední výbor Komunistické strany Československa (ÚV KSČ) usnesení, na které navazovaly úkoly pro představitele justice a prokuratury. (Repríza pořadu.)

Komunistický režim v Československu moc nevěděl, co dělat s prezidentským úřadem. A ještě méně věděl, co očekává od první dámy, prezidentovy manželky. Měla být stále ideálním předobrazem ženy? Má být hrdá a krásná anima, doprovod prvního mezi rovnými? Antonín Zápotocký působil lidově, přesto se o jeho ženě dodnes moc neví. Jaká byla Marie Zápotocká? A jaké první dámy ji pak následovaly? (Repríza, premiéře jste pořad mohli slyšet v roce 2008.)Všechny díly podcastu Portréty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 61 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR⁠ Ve výročních žebříčcích bilancujících uplynulý rok v české literatuře obsazuje Dům v Matoušově ulici přední příčky. Zatím poslední román Terezy Boučkové se těší přízni čtenářů i literárních kritiků, spisovatelka ale důvěrně zná i to, jaké je to být perzekvovaný. Když říká, že žijeme ve skvělé době, dobře ví, o čem mluví. Na svět přišla jako dcera literáta Pavla Kohouta, a přestože ho odmala vídala nanejvýš třikrát ročně a jejich vztah byl prakticky nulový, stačilo to k tomu, aby se pro režim stala nepohodlnou. Když ve dvaceti podepsala Chartu 77, o možnost hrát, zpívat a tancovat se připravila definitivně. Na setkání po 10 letech od maturity byla mezi spolužáky s tituly JUDr., MUDr. a Ing. jediná uklízečka, ale cítila se milionkrát líp než oni. Potřebovala mít čisté svědomí a nedělat ústupky. Paradoxně nejtěžší lekci dostala po roce 1989, když chtěla vydat svoji prvotinu Indiánský běh. Způsob, jakým se v samizdatem oslavované novele vyjadřovala na konto svého otce nebo Václava Havla, byl náhle nepřijatelný. Někdejší disidenti, kteří byli za komunismu nuceni popírat své přesvědčení a cenzurovat svá díla, ji nutili k tomu samému. Byl to šok. Trvalo dva roky, než kniha vyšla. Tehdy pochopila, že i svoboda a demokracie jsou jenom o lidech a různých zákulisních hrách. Kritická je k porevolučnímu prezidentovi i dnes. Podle ní to „zvoral“, když udělal tlustou čáru za tím, co bylo, aniž by se řešila spravedlnost a aspoň slovně odsoudili viníci. Tím, že se všechno zglajchšaltovalo, se zdá, že je vlastně všechno jedno a nemá cenu stát si za svým názorem. Podle Boučkové má, i když to bývá náročné. S čím dalším se kvůli svým pevným postojům potýkala, si poslechněte v našem rozhovoru.

„Komunistický režim a jeho tajná polícia (Štb) tu vytvorila evidenciu tzv. „bývalých ľudí“. Takto dehumanizujúco ich nazývali. Šlo o inteligenciu, učiteľov, úradníkov, kulakov... Stačilo, že nesúhlasili s režimom“. Historik Ľubomír Morbacher vykresľuje, ako režim pred Novembrom'89 ničil ľudí. Nástrojom mu bola aj tajná Štátna bezpečnosť. Historik hovorí, že Slovensko má voči nim stále dlh. Chrániť komunistické štátne zriadenie. Pred vonkajším i vnútorným nepriateľom. Byť strážnym psom režimu, s tým, že jeho „ostré zuby“ až paralyzovali. Úlohy, ktoré dostala do vienka obávaná, pretože miestami až brutálna ŠTB. Čiže komunistická štátna bezpečnosť. Slovenský pendant ruskej KGB či nemeckej Stasi. Všadeprítomný dohľad, s prívlastkom neviditeľný, metodika registratúr dovedená k dokonalosti. Infiltrácie, zatýkania, vypočúvania aj s prvkami mučenia… To všetko v službe ideológie, ktorá držala v neslobode a strachu päť miliónov obyvateľov územia dnešného Slovenska po dobu štyroch dekád. Aj s odstupom 35-rokov od prelomového novembra'89 Ústav pamätí národa stále dopĺňa čriepky, ktoré dotvárajú obraz niekdajšej komunistickej ŠTB – najnovšie registrami jej vyšetrovateľov. Prečo je pohľad do očí aj nepríjemných dejín potrebný? Pozrieme sa na to s historikom ÚPN Ľubomírom Morbacherom.

„Komunistický režim a jeho tajná polícia (Štb) tu vytvorila evidenciu tzv. „bývalých ľudí“. Takto dehumanizujúco ich nazývali. Šlo o inteligenciu, učiteľov, úradníkov, kulakov... Stačilo, že nesúhlasili s režimom“. Historik Ľubomír Morbacher vykresľuje, ako režim pred Novembrom'89 ničil ľudí. Nástrojom mu bola aj tajná Štátna bezpečnosť. Historik hovorí, že Slovensko má voči nim stále dlh. Chrániť komunistické štátne zriadenie. Pred vonkajším i vnútorným nepriateľom. Byť strážnym psom režimu, s tým, že jeho „ostré zuby“ až paralyzovali. Úlohy, ktoré dostala do vienka obávaná, pretože miestami až brutálna ŠTB. Čiže komunistická štátna bezpečnosť. Slovenský pendant ruskej KGB či nemeckej Stasi. Všadeprítomný dohľad, s prívlastkom neviditeľný, metodika registratúr dovedená k dokonalosti. Infiltrácie, zatýkania, vypočúvania aj s prvkami mučenia… To všetko v službe ideológie, ktorá držala v neslobode a strachu päť miliónov obyvateľov územia dnešného Slovenska po dobu štyroch dekád. Aj s odstupom 35-rokov od prelomového novembra'89 Ústav pamätí národa stále dopĺňa čriepky, ktoré dotvárajú obraz niekdajšej komunistickej ŠTB – najnovšie registrami jej vyšetrovateľov. Prečo je pohľad do očí aj nepríjemných dejín potrebný? Pozrieme sa na to s historikom ÚPN Ľubomírom Morbacherom.

Jedním z těch, kteří se v listopadu 1989 snažili za každou cenu udržet u moci komunistickou stranu, byl tehdejší ministr národní obrany, armádní generál Milan Václavík. Plány na ozbrojený zásah proti demokratické opozici nakonec zhatili jeho podřízení a nejspíš i Václavíkova soudnost. I o tom hovoří v Portrétech historik Prokop Tomek.Všechny díly podcastu Portréty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Ikonická fotka federálního premiéra Ladislava Adamce, podávajícího si ruku s Václavem Havlem, sice obletěla svět, ale byla to jen jedna událost z mnoha. Svoji vládu kromě federace měly i obě republiky – česká a slovenská. Předsedou té české byl muž, jehož jméno si pamatuje málokdo – František Pitra. Příběh vzestupu regionálního komunistického politika je pozoruhodný tím, jak málo o něm víme.

Ikonická fotka federálního premiéra Ladislava Adamce, podávajícího si ruku s Václavem Havlem, sice obletěla svět, ale byla to jen jedna událost z mnoha. Svoji vládu kromě federace měly i obě republiky – česká a slovenská. Předsedou té české byl muž, jehož jméno si pamatuje málokdo – František Pitra. Příběh vzestupu regionálního komunistického politika je pozoruhodný tím, jak málo o něm víme.Všechny díly podcastu Portréty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Na spravedlnost není nikdy pozdě, prohlásil ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Ladislav Kudrna. Ta, která by měla napravovat křivdy spáchané komunistickým režimem, si dává pořádně na čas. Od listopadu 1989 na to potřebovala už 35 let – a zdá se, že ještě není se svým úsilím u konce.

Na spravedlnost není nikdy pozdě, prohlásil ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Ladislav Kudrna. Ta, která by měla napravovat křivdy spáchané komunistickým režimem, si dává pořádně na čas. Od listopadu 1989 na to potřebovala už 35 let – a zdá se, že ještě není se svým úsilím u konce.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

„Rozjásaly se ulice, barvami a krásou se ozdobila Praha. Začaly slavné a krásné dny první celostátní spartakiády. Zde kráčí a zpívá šťastná budoucnost našich národů. Pochodují tisíce cvičenců a cvičenek…,“ oznamoval v roce 1955 nadšený hlasatel filmového týdeníku.

„Rozjásaly se ulice, barvami a krásou se ozdobila Praha. Začaly slavné a krásné dny první celostátní spartakiády. Zde kráčí a zpívá šťastná budoucnost našich národů. Pochodují tisíce cvičenců a cvičenek…,“ oznamoval v roce 1955 nadšený hlasatel filmového týdeníku.Všechny díly podcastu Historie Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Aparát KSČ zasahoval v Československu do všech důležitých oblastí života: sport, lidový i profesionální, nevyjímaje. Sport měl být podřízen ideologii a stejně tak mocenským zájmům strany. Sportovci se stávali nástroji propagandy a často také oběťmi perzekuce.Všechny díly podcastu Historie Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

V noci z 20. na 21. srpna 1968 vtrhla na území Československé socialistické republiky vojska pěti států Varšavské smlouvy. Důvodem byla politická obleva v zemi. Komunistická strana Československa v čele s novým lídrem Alexandrem Dubčekem měla tendenci zmírnit totalitní poměry a restartovat ekonomiku. Demokratizační proces však znepokojoval nejvyšší garnituru Sovětského svazu. Supervelmoc potírala v době studené války každý náznak revolty ve východním bloku.

Kdo jezdí vlakem, musí počítat také s výlukami a zpožděními. Některé tratě jsou už takzvaně optimalizované, na jiných se na tom pracuje. Zdálo by se, že pak budou jezdit bez zpoždění. Za minulého režimu jsme vinili ze všech zpoždění Ústřední výbor Komunistické strany, protože ten mohl za všechno. V novém režimu se do čela ministerstva dopravy i do vedení Českých drah dostanou schopní lidé, a ti zpoždění vlaků vymýtí.

Komunistický expředseda, legendární ,Hašan‘, nebo ministerské dvojče jdou v září klepat na senátní bránu. Respektive pro hlasy voličů sedmadvaceti obvodů, ve kterých současným členům horní parlamentní komory končí šestiletý mandát. Mezi kandidáty jsou jak úplní nováčci, tak už dřív to neúspěšně zkoušející, a i posty obhajující matadoři.

Komunistická europoslankyně Kateřina Konečná odstartovala pokus o návrat české levice do nejvyšších pater tuzemské politiky. Se značkou Stačilo! jde po eurovolbách i do krajů. Co musí komunisté udělat, aby se vrátili do Sněmovny?Hostem Ptám se já byla předsedkyně KSČM a europoslankyně Kateřina Konečná.Po úspěchu projektu Stačilo! ve volbách do Evropského parlamentu (ve kterých koalice KSČM, SD-SN a ČSNS získala dva mandáty) jde lídryně komunistů a znovuzvolená europoslankyně Kateřina Konečná s novou značkou i do podzimních krajských a senátních voleb.„Máme mandát si říct o mandáty v jakýchkoliv dalších volbách proti této pětidemoliční vládě,“ prohlásila Konečná po eurovolbách. Jejím hlavním cílem je příští rok dostat komunisty zase zpátky do Poslanecké sněmovny, odkud museli poslanci KSČM odejít po volbách v roce 2021 (strana u voličů propadla, když získala jen 3,6 procenta hlasů).O tom, zda si půjdou komunisté pro hlasy voličů s koalicí Stačilo! i v kampani do Sněmovny, se podle Konečné rozhodne do dvou týdnů po krajských volbách. O schovávání komunistické značky za jinou to ale podle ní není: „Jsem předsedkyně KSČM, myslím, že to všichni v téhle republice vědí, já se s tím netajím. Mně jde spíš o to, že chceme nabídnout silnou alternativu. Chceme přijít s novými lidmi, s programem, který bude jasně daný bez těch politiků, kteří tady za 30 let ukázali, že v téhle zemi vládnout neumí.“Jak si komunisté představují sjednocování české levice? S kým vším jsou ochotni se spojit? A proč Kateřině Konečné vadí akce příslušníků ukrajinské brigády pluku Azov v Česku, třeba proti akcím ruských Nočních vlků ale neprotestovala?---Ptám se já. Rozhovory s lidmi, kteří mají vliv, odpovědnost, informace.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Spotify, v Apple Podcasts a dalších podcastových aplikacích nebo na Podcasty.cz.Archiv všech dílů najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #ptamseja nebo na e-mail audio@sz.cz) 

Komunistický režim zakazoval řadu věcí, a to včetně vydávání knih. Neblaze proslulé „indexy“, na kterých se ocitli autoři a jejich díla, nesměly být vydávány, byly staženy z knihoven. Část z nich vycházela v exilových nakladatelstvích či v samizdatu. Do hledáčku estébáků se tak dostávali i čtenáři, kteří takové knihy měli doma, dokonce i autoři, kteří si psali „jen do šuplíku“.

Komunistický režim zakazoval řadu věcí, a to včetně vydávání knih. Neblaze proslulé „indexy“, na kterých se ocitli autoři a jejich díla, nesměly být vydávány, byly staženy z knihoven. Část z nich vycházela v exilových nakladatelstvích či v samizdatu. Do hledáčku estébáků se tak dostávali i čtenáři, kteří takové knihy měli doma, dokonce i autoři, kteří si psali „jen do šuplíku“.Všechny díly podcastu Jak to bylo doopravdy můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

25. listopad 1953 si Radslav Švéda pamatuje dodnes: „Když se máma se mnou loučila, řekla mi, že se vrátí. Byly mi čtyři roky. Vrátila se, ale až za deset let.

Druhý díl nepravidelného cyklu Století příběhů věnují Adam Drda a Mikuláš Kroupa ideovým spolupracovníkům komunistických tajných služeb, důstojníkům Státní bezpečnosti (StB) a členům tzv. nomenklatury.

Druhý díl nepravidelného cyklu Století příběhů věnují Adam Drda a Mikuláš Kroupa ideovým spolupracovníkům komunistických tajných služeb, důstojníkům Státní bezpečnosti (StB) a členům tzv. nomenklatury.Všechny díly podcastu Historie Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Nápad na zavedení sektorové daně pro banky se v debatách politiků začal znovu objevovat, teď s tímto záměrem přišlo vládní hnutí STAN a tvrdí, že by nová daň mohla – už pro státní rozpočet na příští rok – „vynést“ kolem 20 miliard korun. Jestli politici půjdou cestou zdanění majetku bank, bude to, jako kdyby zavedli komunistickou daň z obratu, říká v pořadu Peníze a vliv generální ředitel Partners Banky Marek Ditz.

Podporte naše podcasty v aplikácii Toldo! Stiahnite si appku na ⁠sme.sk/toldo⁠ a získajte prístup aj k extra obsahu podcastov SME. „Komunistická Ženeva“- tak takto nazval Prahu s dávkou irónie český historik Karel Bartošek. Praha bola počas celého trvania komunistického režimu sídlom viacerých medzinárodných organizácii, ktorých deklarovaných spoločným cieľom bol boj proti kolonializmu, imperializmu a fašizmu. Sídlili tu organizácie študentov, novinárov, cirkví či odborov, pričom ich členovia pochádzali najmä z Afriky či Ázie. Čo však znamenal ich boj proti kolonializmu či imperializmu v kontexte komunistického Československa? A všeobecnejšie, aké malo komunistické Československo vzťahy s krajinami tzv. tretieho sveta? Ako sa tieto vzťahy menili v rámci studenej vojny? Ktoré organizácie sídlili v Prahe a ako fungovali? A do akej miery boli tieto organizácie pod kontrolou Komunistickej strany Československa či priamo Moskvy? Ich členovia boli neraz inej farby pleti: stretávali sa v Československu s rasizmom? Historička Agáta Šústová Drelová sa v podcaste Dejiny rozpráva s českým historikom Mikulášom Peštom z Karlovej Univerzity, Ústavu pro soudobé dějiny Českej akadémie vied a aktuálne tiež Výskumného centra dejín transformácii na Viedenskej Univerzite (RECET). Mikuláš Pešta sa vo svojom výskume venuje téme kontaktov Československa s africkými a ázijskými krajinami počas studenej vojny. Jeho štúdie môžete nájsť v prestížnych medzinárodných vedeckých časopisoch: najnovšie publikácie venoval otázkam medzinárodných organizácií v Československu, československej podpore revolucionárskeho násilia počas dekolonizácie, či československým vojenským špecialistom v krajinách tretieho sveta. – Ak máte pre nás spätnú väzbu, odkaz alebo nápad, napíšte nám na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠jaroslav.valent@petitpress.sk⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ – Všetky podcasty denníka SME nájdete na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠sme.sk/podcasty⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ – Odoberajte aj denný newsletter ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠SME.sk⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ s najdôležitejšími správami na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠sme.sk/suhrnsme⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ – Ďakujeme, že počúvate podcast Dejiny.See omnystudio.com/listener for privacy information.

V létě roku 1987 odjížděl z Prahy zájezd do Rakouska. V autobuse seděl i sedmadvacetiletý tajně vysvěcený řeholník Ladislav Heryán. Snil o misii v Africe.

V létě roku 1987 odjížděl z Prahy zájezd do Rakouska. V autobuse seděl i sedmadvacetiletý tajně vysvěcený řeholník Ladislav Heryán. Snil o misii v Africe.Všechny díly podcastu Příběhy 20. století můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Komunistická propaganda nám mnoho let „lila“ do hlav informace, podle kterých proti nacismu bojovali pouze neohrožení komunisté. Až se zdálo, že v odboji nebyl zapojen nikdo jiný. To se naštěstí po roce 1989 s nástupem demokracie změnilo.

Komunistická propaganda nám mnoho let „lila“ do hlav informace, podle kterých proti nacismu bojovali pouze neohrožení komunisté. Až se zdálo, že v odboji nebyl zapojen nikdo jiný. To se naštěstí po roce 1989 s nástupem demokracie změnilo.Všechny díly podcastu Jak to bylo doopravdy můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Začalo to snahou zachránit manžela a sebe, pokračovalo to řadou prazvláštních peripetií, ve kterých si můžeme klást otázky, kdy a kde a proč se začal „lámat“ její charakter. Svůj život prožila pod několika identitami a několikrát se ocitla na pomyslné hranici života a smrti.