Podcasts about hrozn

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 53 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Tourette není jenom o ticích. U mě teď vládne hlavně OCD a úzkosti,“ říká Daniela Šindelářová. Její matka Daniela Zoulová se v knize Žijeme s Touretteovým syndromem: Zpověď matky a vzpomínky dcery vrací k tomu, jaké bylo vychovávat dítě, které se začalo odlišovat už ve školce a jak těžké je dívat se na bolest, kterou za něj nemůžete nést. „Když tomu dítěti nedokážete pomoct, vždycky říkáte, že byste to radši měl sám,“ říká Zoulová. V rozhovoru mluví o bezmoci, vině, strachu i o okamžiku, kdy si poprvé připustila, že její dcera bude možná vždycky jiná. Daniela popisuje, že tiky se dají zadržovat jen do určité chvíle. „Zadržím to co nejvíc, pak jsem někde sama a vypukne to,“ říká a přirovnává to k tomu, jako když se člověk dlouho drží pod vodou a pak se musí nadechnout. Ještě těžší než tiky jsou pro ni ale nutkavé myšlenky. „Udělej to, nebo umřou rodiče,“ popisuje věty, které jí naskakují v hlavě a nutí ji opakovat stejné úkony, kontrolovat, volat domů a znovu se ujišťovat, že jsou její blízcí v pořádku. „To mě nejvíc omezuje život,“ říká o obsesích a kompulzích, které ji provázejí dodnes. Dětství pro ni bylo spojené i se šikanou. Spolužáci napodobovali její tiky, vulgárně jí nadávali, vyhazovali jí věci do koše a dávali jí facky. „Celá třída byla proti mně,“ vzpomíná Daniela. Její máma dodává, že nejtěžší nebyl samotný Touretteův syndrom, ale reakce okolí. Zvlášť bolestivé pro ni bylo, když pomoc nepřicházela ani od dospělých. „Chodila jsem ze školy fakt s brekem,“ popisuje schůzky s učiteli, kteří podle ní problémy zlehčovali a její dceři podsouvali, že je nevychovaná nebo rozmazlená. Zlom přišel kolem dvanáctého roku, kdy měla Daniela podle své mámy „v hlavě jenom smrt“ a rodina se rozhodla pro psychiatrickou léčebnu. „Hrozně jsem chtěla do léčebny jet, aby mi pomohla a prosila jsem o pomoc. Ale zase ten můj blok v hlavě mi to nedovolil,“ říká Daniela. Rodiče tehdy rozhodli za ni. Dnes o tom mluví o vděčnosti. „Kdyby nerozhodli za mě, tak tady třeba už nemusím být,“ říká. Obě dnes mluví otevřeně i proto, aby podobné děti a jejich rodiče nebyli sami. „Když se o tom nebude mluvit, nic se nezmění,“ říká Zoulová. A Daniela dodává, že za psychické potíže se člověk nemá stydět. „Někdo má problém s rukou, tak jde k doktorovi, někdo má s hlavou, tak jde prostě k psychiatrovi.“ Jak vypadá Touretteův syndrom, když už navenek skoro není vidět, ale uvnitř člověka dál probíhá boj? Co prožívá matka, která ví, že svoje dítě nemůže zachránit před vším? A proč není psychiatrická léčebna selháním, ale začátkem pomoci? I to se dozvíte v rozhovoru.

Dnešní příběh nás zavede na Floridu. Mladá Sara osudného dne nastoupila do auta se dvěma muži a už nikdy se nevrátila domů. Nicméně díky její sestře, která se ujala vyšetřování, moc dobře víme, co se dělo poté...HLASUJ PRO KRIMI PŘÍBĚHY V ANKETĚ PODCAST ROKU: https://www.podcastroku.cz/#hlasovani

Hebrejom 10,19-31 19 Bratia, keď teda máme smelú dôveru vojsť skrze Ježišovu krv do svätyne, 20 po novej a živej ceste, ktorú nám otvoril cez oponu, čiže cez svoje telo, 21 a keď máme veľkého kňaza nad Božím domom, 22 pristúpme s úprimným srdcom v plnej istote viery, so srdcom očisteným od zlého svedomia a s telom obmytým čistou vodou. 23 Neochvejne sa pridŕžajme nádeje, ktorú vyznávame, lebo ten, čo nám dal prisľúbenia, je verný. 24 Venujme pozornosť jeden druhému, aby sme sa povzbudzovali k láske a dobrým skutkom. 25 Neopúšťajme naše zhromaždenie, ako to majú niektorí vo zvyku, ale sa povzbudzujme, a to tým väčšmi, čím väčšmi vidíte, že sa blíži Kristov deň. 26 Veď ak dobrovoľne hrešíme po tom, čo sme prijali poznanie pravdy, niet už viac obety za hriechy, 27 ale iba hrozné očakávanie súdu a žeravý oheň, ktorý strávi odporcov. 28 Ak niekto poruší Mojžišov zákon, zomrie bez milosrdenstva na základe svedectva dvoch alebo troch svedkov. 29 Uvážte, o čo horší trest si zaslúži ten, čo pošliape Božieho Syna, zneváži krv zmluvy, ktorou bol posvätený, a potupí Ducha milosti. 30 Veď poznáme toho, kto povedal: Mne patrí pomsta, ja sa odplatím. A ďalej: Pán bude súdiť svoj ľud. 31 Hrozné je padnúť do rúk živého Boha. Život pred Pánom Bohom má jasné pravidlá. Po skonaní Pána Ježiša na kríži sa úplne roztrhla chrámová opona, ktorá oddeľovala svätyňu od svätyne svätých. Do svätyne svätých vstupoval iba veľkňaz – raz v roku – v deň zmierenia – s obetnou krvou kozla. Každoročný proces, ktorý však nikdy neznamenal úplne očistenie. To zabezpečil až Kristov „golgotský výdych“. Pán Ježiš sa stal Veľkňazom a vlastnou krvou nás raz a navždy zmieril s Bohom. Prístup k Bohu je teda voľný. Už ho má nie iba veľkňaz raz v roku, ale každý a neustále. Je to milosť, ktorá sa ponúka celoplošne. Jeho zmučené telo je oponou a krv tou jedinou a jedinečnou obeťou. Pre omilosteného hriešnika sú tu však jasné pravidlá, ako žiť pred Bohom a na ceste k Nemu: (1) Prichádzať k Nemu s vierou: „Bez viery v Krista sa nemôžeme ľúbiť Bohu.“ Viera v sebe nesie nenahraditeľnosť úprimnej vďačnosti za očistenie. (2) Máme sa držať vyznania nádeje. Vyznanie je vonkajším prejavom vnútorného stavu, presvedčenia. Naše okolie potrebuje počúvať o nádeji. (3) Pozorovať sa v láske. Je to konkrétny záujem jedného o druhého. Osobný vklad toho, čím môžem prispieť k životu v spoločenstve. Vierou vďačíme za milosť, nádejou svedčíme a láskou slúžime. Modlitba: Pane Ježišu Kriste, ďakujeme Ti, že nám cez Svoje trpiace a zmučené telo umožňuješ prístup k Otcovi! Prosíme Ťa, na ceste viery nám mocou Svojho Ducha pomáhaj k tomu, aby sme pravým vyznaním a svedectvom života túto možnosť tlmočili ľuďom okolo seba! Amen. Pieseň: ES 463 Autor: Ján Matis Kto spomedzi bohov je taký ako Ty, Hospodin? Kto sa Ti vyrovná velebou svätosti? Divotvorca hrozný, hoden všetkej chvály? 2.Mojžišova 15,11 Aj keď sú takzvaní bohovia na nebi či na zemi – akože je mnoho takých bohov a pánov –, no my máme jedného Boha Otca, z ktorého je všetko a my sme tu pre Neho, a jedného Pána Ježiša Krista, skrze ktorého je všetko a aj my sme skrze Neho. 1.Korinťanom 8,5-6 Skutky apoštolov 8,(9-11)12-25 •  Modlíme sa za: Rožňavské Bystré (GeS) Otázky na rozjímanie: Ako dnes pristupujem k trónu milosti — pristupujem s úprimným srdcom a plnou istotou viery, vedomý si, že Kristova krv nám otvorila novú a živú cestu? Kde v mojom spoločenstve potrebujeme viac bdelosti a vzájomného povzbudzovania, aby sme sa neodcudzili a nestratili zhromažďovanie, ktoré nás posilňuje v láske a dobrých skutkoch? Čo ma najviac varuje v texte: hrozba dobrovoľného hriechu po prijatí pravdy, alebo pozvanie držať sa neochvejne nádeje — a ako dnes volím konať? Dnes som vďačný za tieto 3 veci: _________________________________ _________________________________ _________________________________ Viac o vďačnosti, čo to je, prečo je dôležité byť vďačný a ako praktizovať vďačnosť nájdeš na blogu

Primátor Trenčína Richard Rybníček hovorí o tom, prečo ho premiér Fico nechápe, ako ho ubíja slovenská mentalita, koho by volil v parlamentných voľbách a prečo v politike končí. Táto relácia vznikla vďaka našim podporovateľom. Pridajte sa k nim, prosím, teraz aj vy na: https://podpora.postoj.sk/potrebujeme-vas?suma=10&referral_campaign=reakcia_simecka_maj_26&referral_source=youtube. Ďakujeme.

Uvědomit si vlastní identitu je často jen začátek. Ten další krok přichází ve chvíli, kdy o tom začneme mluvit s ostatními – s rodinou, s kamarády nebo třeba s lidmi, se kterými chceme navázat vztah. Jak teda může vypadat coming out u asexuality? Jak na něj reaguje okolí? A kde může člověk hledat podporu, když má pocit, že na to všechno není úplně připravený?Všechny díly podcastu Balanc můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Uvědomit si vlastní identitu je často jen začátek. Ten další krok přichází ve chvíli, kdy o tom začneme mluvit s ostatními – s rodinou, s kamarády nebo třeba s lidmi, se kterými chceme navázat vztah. Jak teda může vypadat coming out u asexuality? Jak na něj reaguje okolí? A kde může člověk hledat podporu, když má pocit, že na to všechno není úplně připravený?

Rodák z Lysé nad Labem Bedřich Hrozný získal světovou proslulost rozluštěním chetitského jazyka. Profesor klínopisu a dějin starého Orientu za svůj život napsal přes 200 titulů vědeckých prací. Zjistil například, že staří Sumerové vařili pivo už 3 tisíce let před naším letopočtem.

Nezpívající kritik (a právník) Honza Nevyjel je zpět a s ním Slepice a Drama. O hororu jménem svatba vypráví i nový seriál Netflixu Stane se něco hrozně špatného, který viděl pro změnu Viktor – stejně jako dokumentární film o babičce, diplomatce, interiérové návrhářce a průvodkyni po lánském zámku Livii Klausové. Ještěže víru v sílu kinematografie udržují filmy jako Věříme vám.

Socioložka a projektová manažerka Akademie Díky, že můžem Dorotea Mejstříková v podcastu Tekutá společnost Barbory Kroužkové mluví o přínosu práce s mladými lidmi - zvlášť s těmi ze znevýhodněných regionů a rodin. Je podle ní nutné v nich probouzet odhodlání nebát se ozvat a zkoušet něco změnit. Jak vypadá veřejný dialog v Česku a plánuje Dorotea vstup do politiky? Co prozradila o debatách s otcem, studentským vůdcem Sametové revoluce Martinem Mejstříkem, a bojí se o svobodu slova?——Pořad Tekutá společnost můžete sledovat každý čtvrtek na:• Respektu: https://www.respekt.cz/tekuta-spolecnost a v mobilní aplikaci Respekt• Spotify: https://open.spotify.com/show/4ozoQdrXPXo7WYKIIh9rMD • Apple Podcastech: https://podcasts.apple.com/us/podcast/tekuta-spolecnost/id1888505574

Ztvárnila desítky filmových rolí, větší počet těch divadelních. Stát se herečkou bylo pro Ivanu Chýlkovou splnění dětského snu. „Hrozně jsem si to přála. Všichni mi ve Frýdku-Místku vysvětlovali – i potom na ostravské herecké konzervatoři –, že nebudu moct být herečka, že jsem moc vysoká. Myslím si, že když člověk bytostně touží něčím být, že vysílá energii a není možné, aby ho něco z toho minulo,“ zamýšlí se. Její nejnovější rolí je ztvárnění spisovatelky Patricie Highsmith.Všechny díly podcastu Host Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Ztvárnila desítky filmových rolí, větší počet těch divadelních. Stát se herečkou bylo pro Ivanu Chýlkovou splnění dětského snu. „Hrozně jsem si to přála. Všichni mi ve Frýdku-Místku vysvětlovali – i potom na ostravské herecké konzervatoři –, že nebudu moct být herečka, že jsem moc vysoká. Myslím si, že když člověk bytostně touží něčím být, že vysílá energii a není možné, aby ho něco z toho minulo,“ zamýšlí se. Její nejnovější rolí je ztvárnění spisovatelky Patricie Highsmith.Všechny díly podcastu Host Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Detektivní trojlístek Aleš Stuchlý, Vít Schmarc a Martin Pleštil si už zvyká na to, že se mu každý den stane něco hrozně špatného. Seriál Netflixu s podobně slibným názvem využívá sterilní a katalogové prostředí blížící se svatby k tomu, aby vytvořil nepříjemnou hororovou tenzi, což u Aleše zarezonovalo. „Svatba byla horor, rozvod spíš komedie,“ reflektuje své vzpomínky a Stane se něco hrozně špatného chválí za invenční žánrový mix.

Detektivní trojlístek Aleš Stuchlý, Vít Schmarc a Martin Pleštil si už zvyká na to, že se mu každý den stane něco hrozně špatného. Seriál Netflixu s podobně slibným názvem využívá sterilní a katalogové prostředí blížící se svatby k tomu, aby vytvořil nepříjemnou hororovou tenzi, což u Aleše zarezonovalo. „Svatba byla horor, rozvod spíš komedie,“ reflektuje své vzpomínky a Stane se něco hrozně špatného chválí za invenční žánrový mix.Všechny díly podcastu Čelisti můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Štěpán Švarc je 27letý nadaný sportovec s Downovým syndromem. Vyniká v atletice, pracuje v zahradnictví a rád tráví čas s přítelkyní. Poslechněte si jeho životní příběh.Všechny díly podcastu Seriál Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Petr Sailer prožil jako hráč 19 sezón v profesionálním hokeji. Sedmnáct z nich odehrál v dresu českobudějovického týmu. Začínal v Jindřichově Hradci, kde vyrostla silná hokejová generace.Všechny díly podcastu Sportovní ozvěny můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju.Jsou dni, kdy se ne všechno daří. Jako třeba den, kdy se Rasty Turek dozvěděl, že zkrachovala banka, kde má jeho firma účet, a že nemůže dočasně vyplácet platy svým zaměstnancům. Což je v Kalifornii trestný čin. Jenže ve stejný den Rastymu jeho manželka předala dokumenty s žádostí o rozvod. A lékař v jedné z nejlepších amerických klinik mu řekl, že mu s největší pravděpodobností diagnostikovali nádor na mozku a že mu zbývají asi už jen tři týdny života.To bylo před několika lety, a protože tuhle epizodu jsem natočil v březnu 2026 právě s Rastym Turkem, je zřejmé, že minimálně jedna z těch zpráv nakonec nebyla tak špatná, jak se zdálo.Co se týče firmy, dopadlo to tak napůl. Společnost Pex, kterou Rasty založil před více než deseti lety, loni prodal za sedmdesát miliónů dlarů. Což není špatné, ale firma Pex, která se zabývá detekcí autorsky chráněného obsahu v internetových videích, měla v jeden moment existence zhruba miliardovou hodnotu. Ale stane se, říká Rasty Turek, s tím, že ničeho nelituje.Jak to dopadlo s tajemnou nemocí, která ho trápila řadu měsíců, a jak s rozvodem a soudní bitvou o výchovu dcery, se dozvíte v našem podcastu. A nejen to, mluvili jsme o tom, jaký je Donald Trump prezident pohledem “zevnitř”, proč je těžké až skoro nemožné být dneska v Americe demokratem, a jak to dopadne s rozvinutým socialismem, fungujícím dnes v Kalifornii.A ano, řeč přišla na Elona Muska, pro jehož úřad DOGE Rasty loni několik měsíců pracoval, na Sama Altmana, Petera Thiela i Marca Andreessena. Rasty je dnes finačně nezávislý, a mezi firmy, kam investoval nebo které koupil, patří například čokoládovna v San Francisku nebo malá firma na výrobu motorek, kde je jeho partnerem hollywoodský herec Keanu Reeves. A proč dělat byznys s celebritou je někdy výhoda a jindy zase nevýhoda.O tom všem jsme mluvili, plus nevyhnutelně i o smrti, a bylo to povídání překvapivě optimistické, zarámované posledním velkým příběhem slavného psychologa Daniela Kahnemana. Zvu vás k poslechu.A připomínám, že na webu mého newsletteru Jedno procento najdete nejen tento podcast, ale i texty o umělé inteligenci a o všem, co mě v dnešním neuvěřitelně zajímavém světě překvapuje a vyráží dech. A na webi Inspiruj.se zase hledejte nabídky workshopů, které vám ukážou, jak žít i přežít v éře AI.Děkuji, že posloucháte a čtete. A teď už rozhovor s Rastym Turkem.

Kompletní epizoda: https://herohero.co/kontrapresinkDnešní epizoda podcastu Kontrapresink je maličko netradiční. Začneme totiž tipovačkou, kterou si běžně schováváme do exkluzivního contentu na našem Herohero. Tentokrát ale ve třech probereme všechny zápasy právě uplynulého kola, zhodnotíme, kdo nejlépe odhadl výsledky, a rovnou natipujeme, co se stane příště. A samozřejmě se u toho trošku pohádáme!V kompletní epizodě na https://herohero.co/kontrapresink se zaměříme na zápas Arsenalu a Chelsea. Probereme smrtící rohy Arsenalu, které už ale kopírují i leckteří ostatní vykukové. Jaké fauly bychom při nich pískali? Co se proboha stalo s Colem Palmerem? A zaslouží si Robert Sánchez setrvání mezi tyčemi? No a nakonec si dáme naše klasické fantasy okénko.V díle vystupuje Vašek Pecháček, Kuba Vajbar a Radim Braun.

Od roku 2005 slouží v armádě České republiky, kde mimo jiné vede tým pilotů připravujících se na letouny F-35. V roce 2022 se stal členem nového týmu Evropské kosmické agentury, když byl vybrán z více než 20 tisíc zájemců. Pokud se vše podaří, mohl by se už za rok a půl vydat jako první astronaut samostatné České republiky do vesmíru. Hostem Vojtěcha Přívětivého byl major Aleš Svoboda.

Aktuální dění očima Jana Krause každé ráno 5:00 – 9:00 vždy po zprávách v celou a v půl exkluzivně na Frekvenci 1. Vtipně, originálně a s nadhledem, tak to umí jenom Jan Kraus. Blondýna Miluška Bittnerová se ptá na vše, o čem se mluví, a Jan Kraus jí to vysvětlí.See omnystudio.com/listener for privacy information.

Müller Thurgau, Vavřinec, Rulandské. Také se vám vybavují slunné svahy vinic na Jižní Moravě? Vínu se ale může dařit i na Vysočině.

See omnystudio.com/listener for privacy information.

Grand Canyon. Krásný, hrozný a nadpozemský. Tak jej popsal americký prezident Theodore Roosevelt, který 11. ledna 1908 prohlásil Velký kaňon za národní památku. Zamezil tak narušení tohoto přírodního unikátu lidskou činností. O stáří jednoho z divů světa vedou odborníci diskuze. Má rozlohu přes 4900 km2, délku 447 km, šířku místy až 29 km a největší hloubku neuvěřitelných 1,83 kilometrů. Je viditelný i z oběžné dráhy. Ročně jej navštíví téměř 5 milionů turistů z celého světa.Všechny díly podcastu Příběhy z kalendáře můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Vozíčkář Aleš Černohous a jeho parťačka Šárka Jelínková aka Chair Riders letos dojeli na handbiku a na kole z Prahy do Kyrgyzstánu. A plánují pokračování – na jaře chtějí vyrazit z Japonska a dojet znovu do Střední Asie.Všechny díly podcastu Casablanca můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Vozíčkář Aleš Černohous a jeho parťačka Šárka Jelínková aka Chair Riders letos dojeli na handbiku a na kole z Prahy do Kyrgyzstánu. A plánují pokračování – na jaře chtějí vyrazit z Japonska a dojet znovu do Střední Asie.

Naše společnost je stále zatížená stereotypy i tradičními představami o rozdělení rolí. Na rodičovskou dovolenou v Česku odchází jen minimum mužů a pracující matky se často cítí provinile. „Je 21. století, máme zdroje, které máme, říkáme holkám, že můžou být, co chtějí, ale vlastně to nejde a je tam hrozně moc překážek,” upozorňuje ve vysílání Českého rozhlasu Plus Aneta Martinek, CEO Holky z Marketingu a autorka knihy Holky to chtěj taky.

Naše společnost je stále zatížená stereotypy i tradičními představami o rozdělení rolí. Na rodičovskou dovolenou v Česku odchází jen minimum mužů a pracující matky se často cítí provinile. „Je 21. století, máme zdroje, které máme, říkáme holkám, že můžou být, co chtějí, ale vlastně to nejde a je tam hrozně moc překážek,” upozorňuje ve vysílání Českého rozhlasu Plus Aneta Martinek, CEO Holky z Marketingu a autorka knihy Holky to chtěj taky.Všechny díly podcastu Osobnost Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Ve čtvrtek k nám do studia dorazil náš oblíbený Pokáč, který vždycky působí, že má dobrou náladu. „Naštvaný jsem, když prohraje Sparta nebo když je venku opravdu ošklivo," směje se písničkář, kterého můžete znát i z naší pravidelné rubriky Pokáčova rychlovka. V rozhovoru s Lubkou a Mírou se ale hlavně zaměřili na jeho tvorbu pro děti, protože Pokáč vydal novou desku, která je právě pro děti a nese název Ovce na pohovce. A do toho ho čeká Pokáčova dětská O2 aréna. A tohle všechno probrali. Poslechněte si celý rozhovor.See omnystudio.com/listener for privacy information.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 53 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR Dříve tvrdil, že nechce mít vlastní restauraci a přitom jen pár týdnů před natáčením otevřel už několikátý podnik. „Pořád se cítím hlavně jako kuchař,“ říká Jan Punčochář, který se kromě své šéfkuchařské role a pozice majitele restaurací stal i moderátorem české verze show Hell's Kitchen, kde působí jako samozřejmý lídr. V rozhovoru popisuje, jak se z učně, který po směně ve švýcarské kuchyni „občas poplakal do polštáře”, stal člověk, kterého baví i po třiceti letech stát u plotny. „Jsem asi magor, nemůžu bez toho být. I když mám volno, tak vařím,“ říká a s úsměvem vypráví, proč doma připraví radši tři chody než jeden. Mluví o tom, jak se změnila kuchařina po covidu, i proč dnes už nechce křičet na kolegy. „Dřív jsem byl malá vzteklá čivava, teď už jsem hodný pejsek, který to radši tisíckrát vysvětlí, aby tam ty lidi vydrželi,“ přiznává Punčochář. A také vtipkuje, že největší „debilitou“ bylo otevřít řízkárnu, protože každý má pocit, že řízek umí nejlíp. „Hrozně bojuji s tím, jak lidé nechápou, že když je dobře usmažený telecí řízek, tak je nafouklý a když se do něj zakrojí, tak strouhanka odpadne,“ vysvětluje a popisuje, jak je občas těžké bojovat s myšlenkou, že „maminka to dělala jinak“. Otevřeně mluví o tvrdém prostředí gastronomie, o kuchařském egu, o tlaku na kvalitu i o tom, proč se dnes jeho priority posunuly od honby za michelinskou hvězdou k jiné věci: k lidem, které vede. „Mám přes šedesát zaměstnanců - šedesát hlav, které musí každý měsíc dostat výplatu. Můžu mít hvězdu a být na nule, nebo ji nemít a mít plnou hospodu. Musel jsem si to hodit jinam,“ říká známý šéfkuchař. A přiznává, že televize ho změnila. „Byl jsem zakřiknutý a otrkalo mě to. Když si stoupnu před tři sta lidí, nezakoktám se a nejsem z toho nervózní,“ dodává Punčochář. A taky tvrdí, že když jde do restaurace, nechce být “rejpal”. Jídlo vnímá především jako něco, co si jde užít a sdílet s lidmi, které má rád. I proto prý dnes více fandí tomu, když je na stole co sdílet, než aby si vybral degustační menu o deseti chodech. Jaké bylo procházet „lidským peklem“ ve švýcarské kuchyni? Proč je v dnešní gastronomii těžké udržet motivované lidi? A co dělá šéfkuchaře, který ani doma neumí uvařit jen jeden chod, opravdu šťastným? Poslechněte si celý rozhovor.

Vojtěch Hönig se před rokem a půl natrvalo přestěhoval na Ukrajinu, aby tam pracoval s dětmi v Chersonu a Charkově – ve městech, kde je válka blízko. „Hrozně nemám rád takové to sousloví: co tě nezabije, to tě posílí, protože ono to úplně nefunguje. Některé z těch dětí přišli o rodiče, sourozence, starší bratry, a to jsou obrovské rány, se kterými se musí vyrovnávat,“ říká v pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus.Všechny díly podcastu Hovory můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Hnutí ANO tak dlouho požadovalo rozpočet od odcházející vlády, až ho dostalo. A teď neví, co s ním vlastně dělat.„Na rozpočtovém výboru to vypadalo jako na výběrovém řízení na místa ministrů a náměstků. Politici i úředníci se předháněli v tom, kdo víc pomluví Stanjurův rozpočet. A předseda výběrové komise, tedy Andrej Babiš, koukal do mobilu,“ popisuje dění Václav Dolejší v podcastu Vlevo dole.Když politici hnutí ANO mluví o rozpočtu odcházející vlády, nešetří silnými slovy. Návrh je podle nich podvodný, prolhaný a jde o „Stanjurovo letadlo“. „Jenže když něco takhle pomlouváte, vašim voličům nebude dávat smysl, že to nakonec schválíte,“ vysvětluje Lucie Stuchlíková.ANO, které tvrdilo, jak strašně na rozpočet spěchá, vyjednávání přerušilo. O víkendu se tři strany vznikající koalice poradí, jestli schválit „Stanjurovo letadlo“ a poté ho novelizovat, nebo jestli raději přece jen nepřipravit vlastní návrh i za cenu provizoria. „Pochopil jsem z toho, že se teď kloní spíše k druhé variantě,“ dodává Dolejší.Jisté je jedno - budoucí vláda si připravuje půdu pro to, aby schodek byl nakonec větší, než plánovala Fialova vláda. „Kandidáti na ministry se předhánějí ve výpočtech, kolik v rozpočtu na co chybí peněz. Určitě pak řeknou - nedá se nic dělat, musíme zvýšit schodek, protože předchozí návrh byl nerealistický, není to naše vina,“ odhaduje Stuchlíková.Jak jde zatím Motoristům vedení rozpočtového výboru? Školil Petr Macinka na Hradě prezidenta? A je budoucnost jádro, nebo fúze? Poslechněte si Reaktor Vlevo dole!----Vlevo dole řeší politické kauzy, boje o vliv i šeptandu z kuloárů Sněmovny. Vychází každou středu v poledne.Podcast pro vás připravují Lucie Stuchlíková (@StuchlikovLucie) a Václav Dolejší (@VacDol), reportéři Seznam Zpráv.Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu Seznam Zpráv, na Podcasty.cz nebo ve své oblíbené podcastové aplikaci.Své názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@sz.cz.Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram.Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 74 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Probouzím se s tím, co zase podělám,“ říká herec Martin Dejdar, který se mezi obavou a radostí z práce pohybuje celý život. Tvrdí, že by nic nedělal, kdyby ho to nebavilo, i když ho třeba okolí přesvědčuje, že by do toho jít neměl. Popisuje svůj vztah s manželkou, který stojí na zkušenosti, která je prověřila už na začátku - roce, kdy byli po světě non-stop a pořád jen spolu. A možná i díky tomu zvládli rozhodnutí, které jejich život obrátilo vzhůru nohama. Když byl jeho syn terčem šikany, cítil, že to šlo řešit jen odchodem a proto odjeli na Floridu. „Byl to hrozný pocit, kdo to nezažije, nedá se to vysvětlit,“ říká herec ke zkušenosti, kdy mělo jeho dítě problémy ve škole jen kvůli jménu Dejdar. Dnes říká, že by odešel znovu jen tehdy, kdyby se společnost „razantním způsobem zvrtla“, protože pokud není emigrace dobrovolná, je podle něj vždy velmi těžkou cestou. Když mluví o dnešku, vrací se Dejdar k tomu, co sám zažil v komunismu. „Ta svoboda tady vážně nebyla,“ říká a popisuje i o to, že jeho vlastní otec byl ve straně, ale nikdy nebyl přesvědčeným komunistou. O to víc ho znepokojuje, jak roste agresivita a extremismus. „Slušných lidí je víc, ale těch dvacet procent pořád řve,“ dodává Dejdar k tomu, co si myslí o současném stavu společnosti. Podle něj je přitom problém v tom, že mizí základní respekt: „Všichni křičí po toleranci, ale nejsou ji schopni,“ obrací se kriticky k mladším generacím a dodává, že sám se považuje za tolerantní osobu. To, že s něčím nesouhlasí, podle něj neznamená, že svůj názor bude někomu nutit. Brání se proto tomu, když ho někdo ponižuje jako starého a nechápajícího. Pokud má někdo názor třeba i na politiku, nevidí Dejdar důvod ho neříct. Kdysi sám vystupoval na pódiu s Václavem Klausem a v roce 2013 zjistil, jak tvrdě umí společnost soukromé postoje trestat. „Bylo to celé absurdní,“ říká k době, kdy se před prezidentskými volbami vyjádřil pozitivně k osobě Miloše Zemana a dodává, že politika „vždycky trochu smrdí“. Mnohem nebezpečnější podle něj ale je, když se demokracie zamění za bezbřehý chaos. „Lidé to berou tak, že svoboda a demokracie znamená, že si každý může dělat, co chce, ale ono to tak není,“ varuje herec. K životním pádům i vrcholům se dnes vrací klidněji. Mluví o filmu Panství, u kterého se „nepovedlo vše kolem“, nebo o vlastním projektu přání od známých osobností, který musel ukončit. A i když byly některé etapy „sešup“, pořád vidí svůj život jako horskou dráhu. Popularita devadesátek, Zdivočelá země, Comeback a Ozzák, kterého fanoušci někdy berou víc než jeho, jsou součástí toho všeho - a také o tom všem mluví ve své nové knize. Proč má pocit, že se humor vytrácí? Jak se dá udržet tolerance ve společnosti, která se rozpadá na tábory? A jak chce pomoci fenoménu Studia Ypsilon? Pusťte si celý rozhovor.

MUDr. Alena Schmoranzová z vysockého ústavu chirurgie ruky získala během zahajovacího večera kongresů chirurgie a terapie ruky jako první žena Dlabalovu cenu udělovanou od roku 2019 za významný přínos v oblasti chirurgie ruky v České republice. Do Harrachova se za ní vydal redaktor Jaroslav Hoření.

MUDr. Alena Schmoranzová z vysockého ústavu chirurgie ruky získala během zahajovacího večera kongresů chirurgie a terapie ruky jako první žena Dlabalovu cenu udělovanou od roku 2019 za významný přínos v oblasti chirurgie ruky v České republice. Do Harrachova se za ní vydal redaktor Jaroslav Hoření.Všechny díly podcastu Vybrali jsme pro vás můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

„Jsem extrémní introvert, a to, co dělám, je zčásti arteterapie, protože na jevišti mě ta uzavřenost opouští,“ říká v nové epizodě Bojs herec a moderátor Ondřej Sokol. V rozhovoru zavzpomínal na dětství bez táty a přiznal, že se často zabývá smrtí. „Smrtelnost je hrozná, ale dává životu hrozný koule.“

Kapitán hokejistů Olomouce má za sebou 600 extraligových zápasů v dresu Mory, a když se sečtou všechny, už jich je přes tisíc. A válí i v 39 letech.

9. díl pro sezónu 2025/2026

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA⁠ ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ A⁠ ⁠⁠⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR⁠ Po čase jsme se sešli s Petrem Cífkou, zakladatelem Moviezone a producentem Bionautu, abychom se pobavili o filmech a trochu se navzájem pouráželi. Probrali jsme Velký vlastenecký výlet, film o třech „dezolátech“, které režisér Robin Kvapil vzal na Ukrajinu. Jeden z nás má asi relativně kontroverzní názor na něj. Probrali jsme tři nové komiksové filmy, včetně nového Supermana. A opět jsme se úplně neshodli. Hodnotili jsme šílenou komedii Adama Sandlera, fenomén Sydney Sweeney (konzervativní ikony, nebo ne?) i to, proč nás tak baví horory. Mě teda ne. A taky jsme oba silně doporučili film Karavan.

Tlak na vzhled je v dnešní společnosti ohromný. Nejen Češi objevili „kouzlo“ léků na hubnutí, které jsou primárně určené lidem s cukrovkou. „Hrozně moc se bojím toho, co to bude dělat s dětskou populací,“ upozorňuje ve vysílání Českého rozhlasu Plus ředitelka neziskové organizace 3pe, která pomáhá lidem s poruchami příjmu potravy Lada Brůnová. „Naše společnost je hodně fatfobická, máme tendenci lidi posuzovat podle toho, jak vypadají.“ Všechny díly podcastu Osobnost Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Mladá zpěvačka a herečka Kateřina Falbrová ohromila publikum i porotu Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Příběh filmu Sbormistr, ve kterém hraje, je inspirovaný mimo jiné kauzou zneužívání dětí, spjatou s Bohumilem Kulínským. Hlavní postava, křehká i ambiciózní Karolína, se ve filmu spolu se svou sestrou ocitá v prestižním pěveckém sboru.

CELOU EPIZODU NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION „Romové by velmi rádi byli ve vysoké politice – volají po tom už řadu let. Jenže politické strany jim nedávají šanci, nedostávají volitelná místa,“ říká etnografka a ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová. Ve Studiu N mluví o stigmatu, které mají Romové „vepsané ve vzhledu“, o dětech, které propadávají systémem, i o tom, proč jí z populárního seriálu Most! „bylo na blití“. „Romové potřebují pomocnou ruku, ne posměch,“ říká. „Byla jsem naučená na pokřiky ‚cigánko‘. Dělalo mi to hrozně zle. Za svůj původ jsem se kvůli tomu dlouho styděla,“ říká historička, muzeoložka a etnografka Jana Horváthová. „Až na vysoké škole jsem díky vzdělání dostala štít proti těmto poznámkám. Dalo mi to sílu pomáhat. Mým snem vždycky bylo vytvářet most mezi Romy a Čechy.“ Zkušenost se studem, diskriminací a stereotypy se podle ní přenáší z generace na generaci. „Styděla jsem se já a stydí se i mé tři dcery, protože jim to kamarádi i spolužáci vrací. V téhle situaci nejsme ve stavu, kdy bychom si ze sebe mohli dělat legraci. Cítíme tlak, utrpení.“ Horváthová ve Studiu N kritizuje způsob, jakým je romské téma reprezentováno v kultuře. „Seriál Most! byl bezvadný, ale já se na to prostě nemohla dívat. Viděla jsem jeden díl a bylo mi s prominutím na blití. Proč si budeme dělat legraci z těch nejslabších? Ti přece potřebují naši ochranu.“ Romové podle ní čelí předsudkům nejen ve společnosti, ale i ve školách. „Učitel řekne: ‚Z toho nebude nic.‘ Koukají se na ně skrz prsty. Navíc nevědí, jak učit o našich životech.“ Výsledkem podle ní je, že se z řady Romů stávají absolventi zvláštních škol nebo školu opustí v páté třídě, protože to nezvládají. „Je to pořád menšina na okraji zájmu,“ tvrdí. „A stát nečiní důsledné kroky, aby byli Romové integrovaní. Myslím si, že se slovem inkluze jen koketujeme. Hlas romské elity není slyšet.“ Horváthová v rozhovoru upozorňuje na hlubší příčiny nerovnosti: „Mezi běžnými Romy může být úspěšný jen ten, kdo má buď výrazně, nadstandardně vysoké IQ, nebo ten, kdo má štěstí na pomoc Neromů. Ti ostatní jsou většinou obětí sociálního vyloučení.“ A stigma je podle ní viditelné: „Průšvih u Romů je, že je na nich stigma antropologicky vidět. Mají ho na sobě vepsané.“ Přes všechno úsilí cítí únavu: „Cítím vztek. Hrozně moc často. Některé věci se pořád nehnou, člověk je unavený a má pocit, že už za to nemá smysl bojovat.“ Ale vzdát to nechce. „Vzdělávání Romů pořád vnímám jako velký rest. Veřejnost o to příliš nejeví zájem, přitom je to win-win situace – pomohlo by to celé společnosti.“ V rozhovoru s Filipem Titlbachem mluví také o tom, proč se jí chtělo plakat, když sledovala, jak vstřícně jsme integrovali ukrajinské děti. Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

Jakub Venglář vypráví o Gruzii a své zálibě v (nejenom) tamějších horách. Kavkazský díl cestovatelského podcastu Casablanca přináší i jeho ryze praktické tipy na letní horská putování.Všechny díly podcastu Casablanca můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Jakub Venglář vypráví o Gruzii a své zálibě v (nejenom) tamějších horách. Kavkazský díl cestovatelského podcastu Casablanca přináší i jeho ryze praktické tipy na letní horská putování.

Oba jeho dědečkové byli komunisté, sám shodou okolností prožil dospívání v Moskvě druhé poloviny osmdesátých let, a dnes patří k nejrespektovanějším zahraničním reportérům. Začínal v Nově, ale od roku 2006 působí v zahraniční redakci České televize. Byl jejím prvním zpravodajem na Blízkém Východě. Tam jsme se také seznámili, když jsme při jedné z mých návštěv Tel Avivu zašli v roce 2016 na pivo.Nedávno oslavil osmačtyřicáté narozeniny, vlastně den před natáčením našeho podcastu v Knihovně Čermáka a Staňka. Cítí už krizi středního věku? Je potetovaný, má dlouhé vlasy a jezdí na motorce … ale to všechno prý už dávno. Povídali jsme si o tom, co nás oba baví a považujeme za důležité: o žurnalistice i válce, o lásce a nenávisti, dětech a o tom, jak vidí budoucnost. Co odpověděl? To se dozvíte. Přeju příjemný poslech!A jako bonus si můžete přečíst článek, který jako vždy podle přepisu podcastu napsala AI (Claude 3.7 Sonnet).Jakub Szántó: Mezi válečnými zónami a mýty o objektivitěRenomovaný válečný zpravodaj otevřeně hovoří o své cestě světem konfliktů, židovské identitě a budoucnosti Blízkého východuV pražské knihovně Čermák Staněk se rozléhá smích. Jakub Szántó, jeden z nejrespektovanějších českých válečných zpravodajů, právě popsal svůj první televizní vstup. Tehdy mladý reportér předstíral telefonát do pouštní telefonní budky a z obrazovky komerční televize znělo jeho slavné "Hello, Charlie". Dnes, o více než dvacet let později, sedí před publikem jako ostřílený veterán, který přežil bombardování v Gaze, pašoval alkohol v lahvičkách od ústní vody a vyjednával s muži ozbrojenými kalašnikovy na desítkách checkpointů.Szántóva cesta začala neobvykle - v Moskvě pozdní sovětské éry, kam se v devíti letech přestěhoval s matkou učitelkou. "Nosili jsme bledě modré pionýrské košile, ne bílé jako ostatní, a naše rudé šátky byly krásné lněné, ne ty jejich hnusné oranžové z uměliny," vzpomíná s úsměvem na dětské projevy vlastenectví v cizí zemi. Bylo mu třináct, když se vrátil do Československa, které se mezitím změnilo ze socialistického na raně kapitalistické."Všichni poslouchali muziku a já poslouchal Hurvínka na kazetách. Četl jsem Rasputina a myslel, že je to Saturnin," popisuje kulturní šok, který zažil. "Když někdo mluvil o Cimrmanech, myslel jsem, že jsou to nějací sousedi."Do světa novinařiny vstoupil náhodou. Vystudoval mezinárodní teritoriální studia, získal doktorát z moderní historie prací o českém fašistickém časopisu Vlajka, a nakonec skončil v roce 1999 v televizních novinách. "Jediná moje kvalifikace byla, že jsem studoval něco, co se týkalo mezinárodního dění, a měl jsem nějaké jazyky," přiznává.Jeho vyprávění o začátcích v TV Nova odhaluje absurditu mediálního světa devadesátých let. "Chtěl jsem zachraňovat svět, dělat reportáže o hladovějících dětech v Africe," říká. "A nakonec jsem dělal zvířecí tečky na konci zpráv." Za každou vážnou reportáž o převratu v Zimbabwe musel natočit několik zpráv o Pamele Anderson a jejích údajně umělých tělních partiích.Přesto se mu podařilo postupně vybudovat pozici respektovaného zahraničního reportéra. V roce 2006 přešel do České televize, kde zůstává dodnes. "Zahraniční redakce České televize je větší než řada celých redakcí v menších novinách," říká s hrdostí. "Obsluhuje celý svět a dělá to, co má - poskytuje kontext, ve kterém by lidé měli zprávy vidět."Když Szántó mluví o své práci válečného reportéra, je překvapivě střízlivý. "Drtivou většinu času je to hrozná nuda. Logistika, přesuny, mluvení s blbci, dávání jedné gumážky za druhou." Přesto se mezi těmito okamžiky skrývají zážitky, které stojí za to.Jeho kniha "Za oponou války", za kterou získal řadu ocenění, nabízí pohled do zákulisí práce válečného zpravodaje. Je pravdivá zromantizovaná představa válečného zpravodaje, který každý večer skončí v hotelu na baru, láme do sebe panáky a pak má divoký sex s produkční z turecké televize? “Na Blízkém východě to tak není. Proto vždycky chceme bydlet v křesťanských čtvrtích - protože tam je ten bar," říká s úsměvem.Szántó, sám židovského původu, strávil pět let jako zpravodaj na Blízkém východě. Své židovství nepovažuje za překážku objektivity, naopak kritizuje tuto představu jako předsudek: "Je zajímavé, že se u Žida automaticky předpokládá, že nebude k Izraeli kritický, ale když přijede Ian Pappé nebo vydá knihu Noam Chomsky, nikdo to neřeší."V souvislosti s vydáním své nové knihy "Mezi mlýnskými kameny: Gaza a její příběh" nabízí střízlivý pohled na možná řešení: "Gaza je palestinská a měla by být základem budoucí palestinské státnosti. Problém je, že po 7. říjnu 2023 se Hamásu podařilo jediné, a t definitivně zabít mírový tábor v Izraeli."Když přichází řeč na současnou geopolitickou situaci, Szántóův tón se mění. Mluví o znepokojení nad směřováním světa po nástupu Donalda Trumpa do čela americké administrativy. Zvlášť ho děsí Trumpova politika vůči Rusku a Ukrajině.Přesto si zachovává jistou dávku optimismu. Na otázku, zda bude svět za deset let lepší nebo horší, odpovídá bez zaváhání: "Bude lepší."Ve svých 48 letech se Szántó dál věnuje reportování ze světových konfliktů, jezdí na motorce, chodí na metalové koncerty se svými syny, a přitom píše knihy, které pomáhají pochopit složitost světa. Je to muž mnoha rozporů - válečný reportér s doktorátem z historie, otec a dobrodruh, Čech i Žid, skeptik i optimista."Písmácká sousedská tradice od Národního obrození pořád žije," říká na závěr. "Jsou věci, které nejsou hezké, ale furt je docela proč být hrdý na to, že jsme Češi."

Čtyři měsíce po povodních. Po celou dobu Radiožurnál sleduje osudy manželů Tylečkových z ostravské části Stará Bělá. Rozbouřená řeka se jim už podruhé dostala na zahradu a do domku, který 77letý Jan zdědil po rodičích. Voda zničila vybavení, podlahy, čerpadla i nábytek. Zatímco v roce 1997 měli ještě plno síly, teď senioři vůbec netušili, jestli a jak boj s živlem vyhrát. „Už na to nestačím. Kdysi jsem to všechno mohl opravit, ale nevím, jak to bude teď,“ říká Jan Tyleček.

Tohle je a zároveň není Jedno procento. Nabízím epizodu podcastu Rozkročena nad zrcadlem, který připravuje Zuzana Křížová a kam mě v prosinci pozvala jako hosta.Možná si pamatujete, že jsem s ní natáčel zhruba před dvěma lety, a povídali jsme si o tom, jaké to je otevřít v Brně tak trochu jiný obchod s erotickým zbožím, zejména pro ženy. Její obchod v centru města nedávno oslavil druhé narozeniny, a to stylovým večírkem, kde mimo jiné vystoupil i kouzelník. Obchod Zuzany Křížové se jmenuje Rozkošš, stejně jako její podcast (byť úplný název zni Rozkročena nad zrcadlem, a najdete ho například na Spotify). Slovo rozkoš vyjadřuje intenzivní pocit radosti nebo potěšení. Neplést se slastí. Ano, ta má podobný význam, avšak podle slovníku synonym je rozkoš smyslovější a intenzivnější, zatímco slast spíše duševní či emocionální. To jen na upřesnění.Jako obvykle nabízím článek, který na základě přepisu napsala AI (Claude 3.5 Sonnet).SMÍCH, STUD A UMĚLÁ INTELIGENCE: KŘIŽOVATKY MODERNÍ INTIMITYV útulném prostoru brněnského obchodu Rozkoššš, jehož interiér připomíná anatomickou svatyni, se odehrál pozoruhodný rozhovor mezi dvěma světy. Zuzana Křížová, průkopnice otevřené diskuze o intimitě, a Miloš Čermák, novinář starší generace, společně odkryli paradoxy současné sexuality s překvapivou upřímností a intelektuální hloubkou.Jejich dialog nabourává zažité představy o vztazích s vědeckou přesností. Australská studie, kterou Čermák cituje, vyvrací dlouho tradovaný mýtus o přitažlivosti mužského humoru. Jeho vlastní příběh seznámení na chmelu, kde budoucí žena nad jeho vtipkováním kroutila hlavou, tento výzkum poeticky ilustruje.Současná společenská atmosféra vytváří fascinující paradox - zatímco máme bezprecedentní svobodu projevu, pohybujeme se v minovém poli hyperkorektnosti. Tento rozpor se zvláště ostře rýsuje v oblasti sexuality, kde se mísí odvěká tabu s moderními společenskými normami.Historický exkurz do medicínského vzdělávání odhaluje šokující skutečnost: ženská anatomie se dostala do učebnic později než volební právo žen. Tento fakt vrhá nové světlo na současné workshopy sexuality, kde muži překvapivě konzistentně staví uspokojení partnerky na první místo - jako by dějiny mlčení konečně nacházely svůj hlas.Čermákovo vyprávění o rodinném tabu sexuality, ilustrované anekdotou o otcově "velkém rozhovoru" (který se změnil v varování o odvykání kouření), kontrastuje s dnešní otevřeností. Přesto i současná doba přináší své výzvy - například v podobě umělé inteligence, která paradoxně cenzuruje i nesexuální anatomické dotazy.Etymologická odbočka ke slovu "rozkoš" a jeho latinskému původu "deliculus" nabízí poetický most mezi klasickou vzdělaností a současnou sexuální revolucí. Příběh sedmdesátiletého muže, který se teprve nedávno dozvěděl základní fakta o intimní lubrikaci, působivě dokládá, že vzdělávání v této oblasti nezná věkové hranice.Křížová otevřeně popisuje osobní dilema při hledání partnera jako provozovatelka erotického obchodu - muži ji buď "lovili" kvůli její profesi, nebo se jí báli. Toto upřímné přiznání ilustruje širší společenské napětí mezi sexuální otevřeností a přetrvávajícími předsudky.V době, kdy umělá inteligence vstupuje i do oblasti intimity, rozhovor nastoluje znepokojivé otázky o budoucnosti lidských vztahů. Paradoxně právě technologie, která má pomáhat komunikaci, často vytváří nové bariéry a tabu.Tento dialog mezi generacemi a světonázory ukazuje, že i v době zdánlivé otevřenosti zůstává intimita komplexním tématem, kde se mísí věda s poezií, historie se současností a osobní zkušenost s kolektivními předsudky. Možná právě v této komplexnosti leží klíč k lepšímu porozumění mezi lidmi - bez ohledu na jejich gender, věk nebo životní zkušenosti.

News, gun sales in Czechia to come under stricter control, a new documentary sheds light on Nazi attempt to reinterpret Bedřich Smetana's music and a Czech linguistic genius with a lasting legacy: Bedřich Hrozný, the decipherer of Hittite

„Je úžasné pozorovat ženy, které si na začátku vůbec nevěří a vypadají, že nedokážou vzít do ruky ani tužku. Hrozně se toho bojí, ale nakonec jejich tvorbou vzniknou krásné a zajímavé věci,“ říká divadelní režisérka a dramaterapeutka Kateřina Jungová, spoluzakladatelka nízkoprahové dílny Metráž.

Válka má vždy tisíc tváří a tisíc výkladů. Někdy pomohou čísla, i když ani ta nemohou podat celou pravdu. Jak vypadá válka mezi Hamásem a Izraelem rok po 7. říjnu 2023?

Ano, já vím. Lidé, kteří se ve dnech nejhorší krize – když voda stoupá, řeky se vylévají z břehů, přehrady pukají a záchranáři nevědí, kam dřív skočit –, pustí v kánoi, na paddleboardu nebo jen tak v plavkách do rozvodněného koryta té či oné řeky, jsou nezodpovědní. Hrozně nezodpovědní. Riskují život svůj i životy záchranářů, kteří se je s největší pravděpodobností budou pokoušet zachraňovat. Přispívají k všeobecnému zmatku a záchranáře zdržují od důležitější práce.