Podcasts about myslet

Tentokrát je mým hostem - no, vlastně bych měl říct, že velmi výjimečně mám hosty dva. Nebo měl jsem, v Knihovně Čermáka a Staňka na živém natáčení této epizody.Taky bych mohl říct, že mým hostem bylo belgické pivo, ale to by bylo nezdvořilé k mým opravdovým dvěma hostům. A těmi byli šéfbarmanka Lucie Borská z baru Gulden Draak a novinář Filip Nerad z Českého rozhlasu. Proč zrovna oni dva, se dozvíte ze samotného podcastu.Když se mě zeptáte, proč jsem natáčel s těmito dvěma lidmi zrovna o belgickém pivu, odpovím vám, že jsem jeho fanoušek, že ho mám rád, že se stalo součástí mého života. Od kdy?V roce 2008 jsem jako mnoho jiných Čechů v Belgii, konkrétně v Brugách, zašel takzvaně na jedno. Byl nejdřív rozčílený, že točí jenom takzvaně malé, a když jsem jich vypil pět, což bylo množství, které se každému správnému českému pijáku piva zdá jako směšně malé, zjistil jsem, že je to docela dost.A hlavně, láska byla na světě. Od prvního napití, pamatuju si to dobře.Že si to přesně pamatuju, zdůrazňuju proto, že když se mnoha lidí zeptáte, od kdy milují belgické pivo nebo jaké bylo to jejich první setkání, tak vám řeknou: Poslyš, to si vlastně už moc dobře nepamatuju.Ze zjevných důvodů. 7a piva jsou poměrně silná, běžně osmi- až dvanáctiprocentní, takže nějaký podcast s názvem Jedno procento jim musí připadat legrační.Zároveň platí, že belgické pivo nemilujete kvůli alkoholu. Ty důvody jsou jiné. Může to být jeho skvělá chuť, zajímavá vůně nebo příběhy, které toto pivo provázejí.Ale nic, to všechno se dozvíte v našem podcastu. Přeju vám příjemný poslech!

Na jednom z videí Andreje Babiše vidíme předsedu ANO, jak ve zpomaleném záběru za doprovodu současného hudebního podkresu kráčí ulicí, oblečen v mikině s nápisem Lowkey ALPHA. Myslet si, že si ji vybral náhodou, by bylo naivní. Babiš v posledních týdnech útočí na nejmladší voličskou skupinu, generaci Z, a ta jeho vzkazu určitě rozumí.

Na jednom z videí Andreje Babiše vidíme předsedu ANO, jak ve zpomaleném záběru za doprovodu současného hudebního podkresu kráčí ulicí, oblečen v mikině s nápisem Lowkey ALPHA. Myslet si, že si ji vybral náhodou, by bylo naivní. Babiš v posledních týdnech útočí na nejmladší voličskou skupinu, generaci Z, a ta jeho vzkazu určitě rozumí. Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Každý všední den jedna krátká rada, abyste se cítili lépe. Taková je Minuta pro zdraví, pořad Českého rozhlasu Vysočina.

Do útulku se fenka Myška dostala už koncem loňského roku. Zůstala opuštěná a zanedbaná.

O papoušky se Ladislav Žoha začal zajímat už jako malý kluk, když mu rodiče dovolili pořídit si dvě korely. Díky jeho lásce ke zvířatům pak postupně přibývali další svěřenci. Až se jeho soukromý chov rozrostl na padesát dva zvířecích druhů čítající kolem dvou set jedinců. O ty všechny se stará ve svém domku v obci Buš na Praze-západ.

Ve středu všeho je poprava. Nejen v případě křesťanství; platí to i o filozofii. Čím Sókratés štval jinak tolerantní Řeky až tak, že jej popravili? Agnes Callardová, americká filozofka maďarského původu, říká v knize The Open Socrates zprvu něco nepřekvapivého: Štval je dotěrnými otázkami, které obnažovali jejich nevědění. Což je banální. Callardová však tyto otázky blíže určuje jako „nečasové“. Čímže jsou nečasové? Vždy si je pokládáme příliš pozdě, většinou až když je po všem. A pak nás může zamrzet, že jsme si je nepoložili dříve. Vztek však raději obracíme proti Sókratovi než proti sobě.Proč jsme takto opoždění? Jako je naše tělo živoucí souvislostí orgánu, stojí náš život na ideové infrastruktuře. Od doby, kdy bereme rozum, přejímáme názory ze svého okolí. O spoustě věcech jsme přesvědčeni dříve, než si je promyslíme. V závislosti na tom, v jaké společnosti a rodině jsme se narodili, víme třeba to, že Bůh neexistuje, že demokracie je nejlepší zřízení a člověk je svobodný a rozumný. To vše může být pravda, ale podstatné je, že tato přesvědčení nemají zhola nic společného s poznáním. Jsou to pouhé názory, které přejímáme. Netvoříme je; dějí se nám. Stejně jako třeba pověst. Máme-li štěstí, nastává uprostřed života okamžik, kdy se vše zhroutí a my si uvědomíme, že nechceme-li být otroky vnějšku, nezbývá než zničit své názory i svou pověst – a vše znovu vystavit z nitra. Pak si klademe třeba otázku, jestli Bůh fakt náhodou neexistuje. A jsme svobodní? Jak někdo vůbec přišel na to označit člověka za rozumného? A jestli je demokracie nejlepším zřízením, víme vůbec, co to znamená? Položit si tyto otázky může být nepříjemné. Snadno totiž zjistíme, že jsme dosud žili ze špatných odpovědí. Proto je Sókratés, tento napomahač zhroucení, tolik neoblíben.Callardová však zavrhuje klišé, dle kterého je zakladatel filozofie člověk, který chodí světem s tím, že ví, že nic neví. „Sókratés toho ví dost,“ namítá. Sám se prezentuje jako odborník na vůbec nejpodstatnější záležitosti: na politiku, lásku a smrt. Jeho dialogy navíc autorka považuje za těžiště svébytné etické koncepce. Ve své nápadité knize to Callardová ilustruje na moderní západní demokracii. Co je jejím základem? Na jedné straně status. Všichni toužíme po uznání, zvláště po uznání naší jedinečnosti. Ale druhým pilířem je rovnost. Všichni jsme si přece rovní, ať jsme bohatí, ať chudí, vzdělaní, nebo nevzdělaní. Problém je, že status a rovnost jdou proti sobě. Je laciné, hlavně však nepravdivé chtít věc vyřešit tím, že jeden pilíř škrtneme. Oba jsou podstatné. Sókratovo vedení dialogu nabízí řešení této aporie. Sám chodí za lidmi, kteří mají dobrou pověst; i za těmi, kteří mají pověst příšernou. Mluví s otroky i s nejmocnějšími lidmi, se vzdělanci i nevzdělanými. A v interpretaci Agnes Callardové jim říká: „Je mi úplně jedno, kým jste nebo nejste, co se vám v životě povedlo nebo nepovedlo. A kašlu na to, co si o vás druzí myslí. Teď jsme tu spolu – a spolu také budeme sledovat, kam nás dialog zavede a jestli třeba na něco spolu nepřijdeme. Sókratés tím projevuje absolutní uznání každému jednotlivci zvlášť a zároveň jej vnímá jako sobě rovného. Nikoho nevyzdvihuje, nikoho neponižuje, všem naslouchá. Není náhoda, že Callardová zdůrazňuje právě tento rozměr Sókratovy dialogičnosti. Klíčovým poselstvím její knihy totiž rovněž je, že sami na nic nepřijdeme. Naše mysli se uzavírají do provinčnosti, stahujeme-li se do samoty. Myslíme jen spolu, aspoň ve dvou. Potřebujeme se, ale vydržet to – možná právě to je jeden z nejvyšších i nejtěžších etických nároků.KapitolyI. Otázky, jež si klademe vždy pozdě [počátek až 14:15]II. Filozofie? Schopnost nereagovat na sebe [14:15 až 27:50]III. Myšlení se rodí až při řeči. [27:50 až 35:20]IV. Sókratés: hmyz i porodní bába [35:20 až 52:00]V. Čeho se bojíme, když se bojíme smrti? [52:00 až konec]

Dětská psycholožka Bohumila Mia Fagertun Chocholoušová pomáhá dětem, které se ztratily ve virtuální realitě, najít cestu zpět k sobě. A školáků nezdravě závislých na počítačových hrách podle ní přibývá. „Není možné po dětech chtít, aby žily bez mobilu. Přesto si myslím, že ke zdravému vývoji patří i natlučená kolena,“ říká.Všechny díly podcastu Radioporadna můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Dětská psycholožka Bohumila Mia Fagertun Chocholoušová pomáhá dětem, které se ztratily ve virtuální realitě, najít cestu zpět k sobě. A školáků nezdravě závislých na počítačových hrách podle ní přibývá. „Není možné po dětech chtít, aby žily bez mobilu. Přesto si myslím, že ke zdravému vývoji patří i natlučená kolena,“ říká.

Jejich centrála je vzorem ekologické i sociální odpovědnosti. Zaměstnávají lidi s handicapem, u surovin striktně dbají na biocertifikaci. Zároveň ročně utrží 450 milionů korun, jsou v zisku a jejich výrobky se dají označit za love brand. Jak se to dá všechno skloubit, vysvětluje Josef Dvořáček ze Sonnentoru. Kdy může být snaha o zelené podnikání kontraproduktivní? Jak vybalancovat ekologické standardy a snahu o zisk? V čem má radost z mladší generace? Přejeme krásný vánoční poslech našeho Forbes Byznys podcastu.

Aktuální dění očima Jana Krause každé ráno 5:00 – 9:00 vždy po zprávách v celou a v půl exkluzivně na Frekvenci 1. Vtipně, originálně a s nadhledem, tak to umí jenom Jan Kraus. Blondýna Miluška Bittnerová se ptá na vše, o čem se mluví, a Jan Kraus jí to vysvětlí.

Aktuální dění očima Jana Krause každé ráno 5:00 – 9:00 vždy po zprávách v celou a v půl exkluzivně na Frekvenci 1. Vtipně, originálně a s nadhledem, tak to umí jenom Jan Kraus. Blondýna Miluška Bittnerová se ptá na vše, o čem se mluví, a Jan Kraus jí to vysvětlí.

Možná si také vzpomenete na scénu z knihy o Robinsonu Crusoe, v níž si trosečník zkoušel péct chleba. Ten mu ale stále nechutnal a Robinson nemohl přijít na to, co chlebu chybí. Až jednou přidal do nového těsta malý zbytek starého, a ejhle, konečně mu chléb chutnal. Literární hrdina tak náhodou přišel na podstatu chlebového kvasu. Kvalita chleba i v dnešní době stále záleží na dobrém kvasu. Tam, kde pekaři pečou postaru, se musí o svůj kvas dobře starat a také ho dobře znát.

Možná si také vzpomenete na scénu z knihy o Robinsonu Crusoe, v níž si trosečník zkoušel péct chleba. Ten mu ale stále nechutnal a Robinson nemohl přijít na to, co chlebu chybí. Až jednou přidal do nového těsta malý zbytek starého, a ejhle, konečně mu chléb chutnal. Literární hrdina tak náhodou přišel na podstatu chlebového kvasu. Kvalita chleba i v dnešní době stále záleží na dobrém kvasu. Tam, kde pekaři pečou postaru, se musí o svůj kvas dobře starat a také ho dobře znát.

Možná si také vzpomenete na scénu z knihy o Robinsonu Crusoe, v níž si trosečník zkoušel péct chleba. Ten mu ale stále nechutnal a Robinson nemohl přijít na to, co chlebu chybí. Až jednou přidal do nového těsta malý zbytek starého, a ejhle, konečně mu chléb chutnal. Literární hrdina tak náhodou přišel na podstatu chlebového kvasu. Kvalita chleba i v dnešní době stále záleží na dobrém kvasu. Tam, kde pekaři pečou postaru, se musí o svůj kvas dobře starat a také ho dobře znát.

Možná si také vzpomenete na scénu z knihy o Robinsonu Crusoe, v níž si trosečník zkoušel péct chleba. Ten mu ale stále nechutnal a Robinson nemohl přijít na to, co chlebu chybí. Až jednou přidal do nového těsta malý zbytek starého, a ejhle, konečně mu chléb chutnal. Literární hrdina tak náhodou přišel na podstatu chlebového kvasu. Kvalita chleba i v dnešní době stále záleží na dobrém kvasu. Tam, kde pekaři pečou postaru, se musí o svůj kvas dobře starat a také ho dobře znát.

Možná si také vzpomenete na scénu z knihy o Robinsonu Crusoe, v níž si trosečník zkoušel péct chleba. Ten mu ale stále nechutnal a Robinson nemohl přijít na to, co chlebu chybí. Až jednou přidal do nového těsta malý zbytek starého, a ejhle, konečně mu chléb chutnal. Literární hrdina tak náhodou přišel na podstatu chlebového kvasu. Kvalita chleba i v dnešní době stále záleží na dobrém kvasu. Tam, kde pekaři pečou postaru, se musí o svůj kvas dobře starat a také ho dobře znát.

Možná si také vzpomenete na scénu z knihy o Robinsonu Crusoe, v níž si trosečník zkoušel péct chleba. Ten mu ale stále nechutnal a Robinson nemohl přijít na to, co chlebu chybí. Až jednou přidal do nového těsta malý zbytek starého, a ejhle, konečně mu chléb chutnal. Literární hrdina tak náhodou přišel na podstatu chlebového kvasu. Kvalita chleba i v dnešní době stále záleží na dobrém kvasu. Tam, kde pekaři pečou postaru, se musí o svůj kvas dobře starat a také ho dobře znát.

Možná si také vzpomenete na scénu z knihy o Robinsonu Crusoe, v níž si trosečník zkoušel péct chleba. Ten mu ale stále nechutnal a Robinson nemohl přijít na to, co chlebu chybí. Až jednou přidal do nového těsta malý zbytek starého, a ejhle, konečně mu chléb chutnal. Literární hrdina tak náhodou přišel na podstatu chlebového kvasu. Kvalita chleba i v dnešní době stále záleží na dobrém kvasu. Tam, kde pekaři pečou postaru, se musí o svůj kvas dobře starat a také ho dobře znát.

Možná si také vzpomenete na scénu z knihy o Robinsonu Crusoe, v níž si trosečník zkoušel péct chleba. Ten mu ale stále nechutnal a Robinson nemohl přijít na to, co chlebu chybí. Až jednou přidal do nového těsta malý zbytek starého, a ejhle, konečně mu chléb chutnal. Literární hrdina tak náhodou přišel na podstatu chlebového kvasu. Kvalita chleba i v dnešní době stále záleží na dobrém kvasu. Tam, kde pekaři pečou postaru, se musí o svůj kvas dobře starat a také ho dobře znát.

Možná si také vzpomenete na scénu z knihy o Robinsonu Crusoe, v níž si trosečník zkoušel péct chleba. Ten mu ale stále nechutnal a Robinson nemohl přijít na to, co chlebu chybí. Až jednou přidal do nového těsta malý zbytek starého, a ejhle, konečně mu chléb chutnal. Literární hrdina tak náhodou přišel na podstatu chlebového kvasu. Kvalita chleba i v dnešní době stále záleží na dobrém kvasu. Tam, kde pekaři pečou postaru, se musí o svůj kvas dobře starat a také ho dobře znát.

Možná si také vzpomenete na scénu z knihy o Robinsonu Crusoe, v níž si trosečník zkoušel péct chleba. Ten mu ale stále nechutnal a Robinson nemohl přijít na to, co chlebu chybí. Až jednou přidal do nového těsta malý zbytek starého, a ejhle, konečně mu chléb chutnal. Literární hrdina tak náhodou přišel na podstatu chlebového kvasu. Kvalita chleba i v dnešní době stále záleží na dobrém kvasu. Tam, kde pekaři pečou postaru, se musí o svůj kvas dobře starat a také ho dobře znát.

Možná si také vzpomenete na scénu z knihy o Robinsonu Crusoe, v níž si trosečník zkoušel péct chleba. Ten mu ale stále nechutnal a Robinson nemohl přijít na to, co chlebu chybí. Až jednou přidal do nového těsta malý zbytek starého, a ejhle, konečně mu chléb chutnal. Literární hrdina tak náhodou přišel na podstatu chlebového kvasu. Kvalita chleba i v dnešní době stále záleží na dobrém kvasu. Tam, kde pekaři pečou postaru, se musí o svůj kvas dobře starat a také ho dobře znát.

Možná si také vzpomenete na scénu z knihy o Robinsonu Crusoe, v níž si trosečník zkoušel péct chleba. Ten mu ale stále nechutnal a Robinson nemohl přijít na to, co chlebu chybí. Až jednou přidal do nového těsta malý zbytek starého, a ejhle, konečně mu chléb chutnal. Literární hrdina tak náhodou přišel na podstatu chlebového kvasu. Kvalita chleba i v dnešní době stále záleží na dobrém kvasu. Tam, kde pekaři pečou postaru, se musí o svůj kvas dobře starat a také ho dobře znát.

Jak by měla vypadat podzimní péče o trávník? Kdy a na jak vysoko ho naposledy posekat, kdy dosévat, hnojit, provzdušnit? Jakou další péči si trávník touto dobou zaslouží? Odpoví Ivan Dvořák z časopisu Zahrádkář.

Po prózách jako Martin Juhás čili Československo, Za Alpami, Logoz nebo Republika vydal David Zábranský deníkovou knihu Jů a hele, v níž s brutální upřímností přistupuje ke svému životu a přemýšlení o sobě v kontextu uplývajícího času i současného světa.Všechny díly podcastu Mozaika můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Po prózách jako Martin Juhás čili Československo, Za Alpami, Logoz nebo Republika vydal David Zábranský deníkovou knihu Jů a hele, v níž s brutální upřímností přistupuje ke svému životu a přemýšlení o sobě v kontextu uplývajícího času i současného světa.

Postmoderna bývá zaměňována s neomarxismem, absolutním relativismem, platí za synonymum pro slabost západu. Přitom může být právě naopak nahlížena jako tresť toho, proč může být západ intelektuálně mocný. Máme-li porozumět tomu, co je postmoderna, je nevyhnutelné položit si otázku, co je moderna. Postmoderna je jednou z jejích tváří. Možná nedostižnou definici moderny nabídl Max Weber v knize Protestantská etika a duch kapitalismu. Když vám přidá šéf, a vy proto začnete pracovat méně, jste předmoderní – a v nějakém smyslu postupujete logicky. Za kratší dobu a méně úsilí vás čeká stejný zisk. Moderní člověk při navýšení platu začne pracovat více. Šéf pobídkou stimuloval touhu růst – a moderna je přesně toto: představovat si, kam až lze dojít. Moderna je závislost na růstu, tréninku, sebepřekračování. Zatímco moderní člověk se touží někam dostat – a má cíl, třeba svobodu pro všechny –, ten postmoderní ví, že velkoformátové příběhy nejsou nevinné a jejich rubem bývají fragmentární epizody těch, kteří z nich vypadli. Postmoderní člověk se proto zdráhá vyprávět, ale je ještě dost moderní na to, že žije z překračování a věří v trénink. Jenže kam kráčí, když přišel o úběžník? Nešlape na místě? Ne tak docela. Sice ví, že se o moc dál, než kde zrovna je, nedostane, leč to neznamená, že padly všechny mety. Že neexistuje absolutní spravedlnost, neznamená, že neexistuje její lokální verze. Člověk možná nepřijde s ničím převratným, ale stále ještě může převracet systém. Takto lze ostatně definovat ten výjimečný a zřídkakdy uplatňovaný akt myšlení. Myslet znamená jít skrze danost proti danosti. Myslet jinými slovy znamená být si vlastním kritikem. Znamená to vědět, že člověk sice nemůže jinak než být dědicem, ale může to dědictví nově definovat. Ostatně jeden z těch, kteří formulovali, co je postmoderna, Jean-François Lyotard říká: „Mluvit znamená bojovat.“ Říká-li člověk skutečně něco, nezřídka kdy to znamená, že jde jazykem proti jazyku. Autorka podcastu Tereza Matějčková má zato, že postmoderní doba je pryč: kritiky si vážíme málokdy. Buď zvětrala do všudypřítomného feedbacku, anebo ji máme rovnou za nepřátelskou. Pro skeptiky jsme vymysleli slovo „popírači“. Postmoderní ironie dnes navíc vyznívá jako cynismus a do popředí se vrací pathos identity i agresivity. Souvisí to s nadužívanými obrazy zkaženého západu i fašismu. Vhled, který postmoderna ztělesňovala, je důležitý pro svobodu i myšlení: Konsensus je stejně neplodný jako lecjaký spor; avšak jedno zůstává co do své plodnosti nepřekonané: umění sporu. Kapitoly I. Ironie i teror obskurního psaní [úvod až 12:45] II. Co je moderna? Navýšení energie [12:45 až 34:00] III. Postmoderna: Dovyprávěno [34:00 až 57:52] IV. Konec ironie i vyprávění? [57:52 až konec] Bibliografie Václav Bělohradský, Čas pléthokracie. Když části jsou větší než celky a světový duch spadl z koně, Praha 2021. Norbert Bolz, Der alte weiße Mann, München: Langen-Müller, 2023. Wolf Lepenies, „Zu sprechen bedeutet zu kämpfen“, Die Welt, https://www.welt.de/kultur/literarischewelt/plus252888378/Jean-Francois-Lyotard-Zu-sprechen-bedeutet-zu-kaempfen.html?icid=search.product.onsitesearch Jean-François Lyotard, O postmodernismu, přel. Jiří Pechar, Praha: Filosofia, 1993. Jean-François Lyotard, Putování, přel. Miroslav Petříček, Praha: Herrmann a synové, 2001. Peter Sloterdijk, Die schrecklichen Kinder der Neuzeit, Frankfurt am Main: Suhrkamp, 2014. Peter Sloterdijk, Was geschah im 20. Jahrhundert?, Frankfurt am Main: Suhkramp, 2017. Kathleen Stocková, „Kéž ta fikce konečně splaskne“, in: Tereza Matějčková, Bůh je mrtev. Nic není dovoleno, Praha: Echo Media, 2023, str. 154–167. Slavoj Žižek, Nepolapitelný subjekt. Chybějící střed politické ontologie, přel. Michael Hauser, Chomutov: Luboš Marek, 2012. Slavoj Žižek, Too Late to Awaken. What Lies Ahead when There Is No Future, London: Allen Lane, 2023.

Že jsme povinni podle svých možností a schopností poskytnout první pomoc, to všichni víme. Ale představa, že přijedeme k těžké dopravní nehodě, asi mnohé z nás děsí. Záchranářka a školitelka první pomoci Radka Krygarová proto ve Zdravíčku radí, jak se zachovat a nezmatkovat.Všechny díly podcastu Zdravíčko můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

S koncem prázdnin zdaleka nekončí turistická a cyklistická sezona. Cyklisté i chodci by měli dál dodržovat pravidla silničního provozu, i počítat s tím, že nejsou chráněni a předvídání chyb jiných jim může zachránit život.Všechny díly podcastu Vybrali jsme pro vás můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

S koncem prázdnin zdaleka nekončí turistická a cyklistická sezona. Cyklisté i chodci by měli dál dodržovat pravidla silničního provozu, i počítat s tím, že nejsou chráněni a předvídání chyb jiných jim může zachránit život.

Ukrajině se podařilo zaskočit Rusy v Kurské oblasti a již několik týdnů drží kousek území Ruské federace. To ale neznamená, že na frontě u Donbasu má Ukrajina klid. Naopak nadále čelí silným ruským útokům a nadále ustupuje až k městu Pokrovsk. Situace na bojišti je tak stejně jako celá válka stále velmi nepřehledná a je těžké se v ní orientovat. Bezpečnostní expert a pracovník Peace Research Center Prague Vojtěch Bahenský několikrát připomněl, že naše vědomosti o konfliktu jsou značně omezené, a ve studiu vysvětlil, proč v nejbližší době nečeká vážně míněné mírové rozhovory. Podpořte vznik dalších dílů podcastu. Bez vás to nepůjde: www.darujme.cz/projekt/1209879

Myslet si, že majitel fotovoltaické elektrárny zbohatne na prodeji přetoků do sítě, je podle něj hloupost. Kouzlo tkví v načasování. I proto teď Jan Kakos ze společnosti Bidli Technologie přichází na trh s chytrým řešením, díky kterému mohou domácnosti sluneční energii do sítě prodávat na spotovém trhu. Uspořit tak podle něj jde zhruba třetina nákladů. O detailech mluvil v dalším díle podcastu Green Deal. „Nejvyšší cena energie je v době špičky, tedy ráno a večer, když se rodina vrátí z práce. Přes den, kdy soláry elektřinu nejvíc vyrábí, a pro domácnost je tedy ideální ji prodávat, protože nikdo není doma, se to naopak moc nevyplatí,“ popisuje Jan Kakos. „Často se tak stává, že lidé prodávají přetoky i za záporné ceny,“ dodává. Na český trh proto přišel s řešením, kdy software díky chytré technologii dokáže odložit spuštění některých spotřebičů tak, aby mohl na spotovém trhu prodávat za výhodnou cenu. „Typicky to vypadá tak, že se třeba elektromobil nabije ve dvě ráno,“ popisuje manažer. Aby taková „chytrá krabička“, kterou si domácnosti namontují ke svému elektroměru, fungovala co nejlépe, musí podle něj systém pracovat se třemi proměnnými. „Náš software sleduje a vyhodnocuje předpověď počasí, energetické chování domu, ale den dopředu taky známe ceny na spotovém trhu. Systém si pak sám řekne, kolik vyrobené energie a v jaký čas prodat, aby to bylo pro domácnost nejvýhodnější,“ vysvětluje Kakos mechanismus, který řídí spotřebu celé domácnosti. To vše ale pro solárníky znamená další investici, typicky v řádech nižších desítek tisíc korun.

Letošní volby do Evropského parlamentu ukázaly, že lidé jsou spíše konzervativní a nejsou spokojení se svými vládami. Ukazují to i výsledky v Česku, kde vládní koalice spolu skončila druhá a STAN s Piráty ještě hůře. Hostem Press klubu byl politolog a děkan brněnské Fakulty sociálních studií Stanislav Balík, ten řekl, že vládní strany by měly přemýšlet co dělat jinak. V opačném případě hrozí jejich další propad.

Myslet si, že všichni kolem jsou blázni, jenom my jsme letadlo, se již stalo poznávacím znamením Česka v řadě témat. Vždy nejlépe poznáme, co je špatně, ale lepší řešení po ruce nemáme. A když jedno z hesel, která nás teď obklopují, vyzývá „Volte, než bude pozdě“, nelze si nevzpomenout, v čem všem už zpoždění dávno máme, aniž by to politiky nějak zvlášť trápilo. A jenom slabou útěchou je, že nezřídka tápou i naši spojenci.

Myslet si, že všichni kolem jsou blázni, jenom my jsme letadlo, se již stalo poznávacím znamením Česka v řadě témat. Vždy nejlépe poznáme, co je špatně, ale lepší řešení po ruce nemáme. A když jedno z hesel, která nás teď obklopují, vyzývá „Volte, než bude pozdě“, nelze si nevzpomenout, v čem všem už zpoždění dávno máme, aniž by to politiky nějak zvlášť trápilo. A jenom slabou útěchou je, že nezřídka tápou i naši spojenci.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Zdá se to nyní jako zcela mimoběžný problém, ale je to zapomenuté poučení z minulých prezidentských voleb. Současné vládní politické strany na ně zcela rezignovaly a podpořily nakonec kandidáty, kteří se sami přihlásili. Zvoleného prezidenta Petra Pavla dodatečně vzaly za svého a on svým klidným stylem nyní přispívá ke zmírnění napětí ve společnosti, které vidíme na sousedním Slovensku po atentátu na premiéra. Je to spíše šťastná náhoda než výsledek úsilí politických stran.

Zdá se to nyní jako zcela mimoběžný problém, ale je to zapomenuté poučení z minulých prezidentských voleb. Současné vládní politické strany na ně zcela rezignovaly a podpořily nakonec kandidáty, kteří se sami přihlásili. Zvoleného prezidenta Petra Pavla dodatečně vzaly za svého a on svým klidným stylem nyní přispívá ke zmírnění napětí ve společnosti, které vidíme na sousedním Slovensku po atentátu na premiéra. Je to spíše šťastná náhoda než výsledek úsilí politických stran. Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Myslet na moderní československé dějiny znamená myslet na Edvarda Beneše. Jak se dnes vypořádáváme s tímto problematickým politikem, který byl celoživotní demokrat, přesto stál u dvou totalit, které jím založený stát postihly? V bonusu na Gazetistu a HeroHero se pak na Benešův odkaz podíváme skrze myšlenky Jana Patočky a Ferdinanda Peroutky.

V pojednání o normalizační hře se Patrik Děrgel ujímá role kritika lidské malosti, jakým byl i Miloš Forman. „Člověka by mohlo i zamrazit tím, že se dívá na zrcadlo něčeho, co je 40 let staré, ale pořád to funguje. Když slevíme z nějakých hodnot a vzdálíme se jim, jsme jednou nohou právě v takovém rozvratu,“ uvozuje představení herec, který také účinkuje v projektu Rok Formana právě v roli slavného režiséra. Čím se jím nechal inspirovat? A proč přehnaná úcta dílo umrtvuje?Všechny díly podcastu Host Lucie Výborné můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

V pojednání o normalizační hře se Patrik Děrgel ujímá role kritika lidské malosti, jakým byl i Miloš Forman. „Člověka by mohlo i zamrazit tím, že se dívá na zrcadlo něčeho, co je 40 let staré, ale pořád to funguje. Když slevíme z nějakých hodnot a vzdálíme se jim, jsme jednou nohou právě v takovém rozvratu,“ uvozuje představení herec, který také účinkuje v projektu Rok Formana právě v roli slavného režiséra. Čím se jím nechal inspirovat? A proč přehnaná úcta dílo umrtvuje?

Zvýšení příspěvků na péči. Návrat Roberta Fica je varováním i pro českou koalici, ale jen to nestačí. Česko, alkoholová velmoc. Problémy začínají už u mladých dospívajících. Zvýšené parkovné pro SUV aneb Jiný projev zodpovědnosti. Myslet na všechny důsledky zpružnění trhu práce. Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Ekonomická rada vlády NERV se usnesla, že je potřeba zpružnit český trh práce, a ačkoli se celá věc teprve přesouvá na politickou úroveň a bude třeba si počkat, co a jak z expertních doporučení bude nakonec zavedeno, vláda i zaměstnavatelé se k celému záměru prozatím vyjadřují spíše pozitivně.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR Jsme v nejhorší bezpečnostní situaci od vzniku České republiky, říká armádní důstojník a bezpečnostní analytik Otakar Foltýn a poukazuje na paralelu mezi Hitlerovým a Putinovým režimem. Stejně jako tehdy, ani teď není na místě spekulovat, zda jsou výroky o hrozící válce strašením. Rusko je třetí říše v barvě a fatální nebezpečí pro celou Evropu. Předpokladem pro to, aby jeho jednotky znovu nepřekročily hranice našeho státu, je koheze a poctivé spojenectví s NATO, které je zárukou naší bezpečnosti. Jako každý spojenecký svazek je i tento založen na důvěře a na tom, že nelze jen brát. Vyžaduje ochotu bojovat a disponovat vlastní armádou i skladovými zásobami. Dobře vycvičené vojáky bychom i díky zahraničním misím měli, nicméně pro konflikt vysoké intenzity není rozhodující taktický um jednotlivých pěšáků, ale palebná síla, utajené spojení a efektivní protivzdušná obrana, což jsou extrémně drahé věci. Česká armáda přitom byla donedávna spíš kasičkou, ze které se vysypávalo, a ještě se masivně odzbrojovalo. A zatímco diskutujeme, jestli budeme dávat na obranu 2 %, a EU přislíbila roční dodávku milionu granátů, Rusko jich od začátku války vypálilo už 12 milionů, během tří měsíců získalo ze Severní Koreje dalších nejméně 800 tisíc a na vojenské účely letos vyčlení 40 % rozpočtu. Přitom čím déle budeme otálet, tím víc nás to bude stát nejen ekonomicky. Pokud připustíme porážku Ukrajiny, zaplatíme za ni životy evropských vojáků. Myslet si, že se z toho dá vykecat, tedy že zafunguje politika appeasementu, vychází z předpokladu, že diktátor se někde zastaví. Jenže diktátor se vždycky zastaví až tam, kde je zastaven, a Západ jen opakuje stejnou chybu, jaké se dopustil ve 30. letech, kdy se mohl nacismu mnohokrát zbavit a nikdy to neudělal. Češi by měli být ti první, kteří na to budou poukazovat a Ukrajině pomáhat. Že se mezi nimi najdou takoví malí šmejdi, kteří za druhé republiky psychicky zabili spisovatele Karla Čapka, a teď srovnatelným způsobem útočí na herce Ondřeje Vetchého, Foltýna strašně štve. Probrali jsme i možné scénáře dalšího vývoje, motivace kremelského režimu a kam až je ve svém odhodlání ochoten zajít, proč jsou teď drony relevantní a jakou roli sehrají do budoucna a proč tanky Leopard, systémy protivzdušné obrany Patriot, raketomety HIMARS nebo stíhačky F-16 nedokážou naplnit očekávání.

V Jižní Koreji jsou pedagogové jeho typu celebritami na úrovni zpěváků či herců. V Česku je Václav Fořtík znám sice užšímu, ale také vlivnému okruhu lidí. Fořtík provozuje Centrum nadání, v minulosti byl předsedou Mensa klubu i odborným poradcem soutěže Nejchytřejší Čech. Je také autorem publikací pro děti, kterým „látka probíraná běžně na základní škole nestačí“.

Divadlo, film, literatura a další kulturní kanály nabízejí dobrý prostor i prostředky, jak mluvit o složité a vnitřně rozporuplné problematice změny klimatu. To je pro lidi ve výsledku možná důležitější než grafy emisí nebo popisy nových technologií. Jaká úskalí však číhají při uměleckém zpracovávání takové problematiky? A jak se mají divadla připravit na nové klimatické podmínky – a proč vlastně?Všechny díly podcastu Studio Leonardo můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Investice do fotovoltaické elektrárny se navzdory vysokým pořizovacím nákladům vyplatí. Komu se ale opravdu vyplatí? To a více vysvětluje Lukáš Papež, který má na starosti instalace ve společnosti Woltair.Některé domácnosti nasazují proti drahé elektřině soláry. Díky vlastní výrobě elektřiny ze slunce mohou snížit spotřebu elektřiny ze sítě a jejich náklady na energie se tak podstatně sníží.Jak dlouhá je aktuálně čekací lhůta na fotovoltaiku a pro koho má smysl? Na co je třeba se při rozhodování, zda si fotovoltaiku pořídit, nebo ne, zaměřit? S tím radí ve speciálu Ve vatě Lukáš Papež, který má na starosti instalace ve firmě Woltair, jež dodává energetické technologie.Instalační firmy kvůli obrovské poptávce narážejí na řadu faktorů, které čekání na systémy protahují. Podle Papeže jde hlavně o dodávky fotovoltaických systémů, zejména o bateriové systémy a střídače.Čeká se však také kvůli administrativě. „Jednak je to dáno také čekací lhůtou spojenou s distribucí a žádostí o připojení, kdy distribuce má měsíc na to, aby se k tomu vyjádřila. Když to zprůměruju, tak od podpisu smlouvy jsme v naší společnosti na nějakém cca půl roku, kdy máme realizaci dokončenou,“ říká Papež.Při přemýšlení, zda si pořídit, nebo nepořídit fotovoltaickou elektrárnu (FVE), by si měli lidé položit zásadní otázku, a sice tu, jaká je jejich spotřeba. „Viděl bych to od tří megawatthodin ročně,“ radí Papež.Zásadnější a rozhodující faktor je pak stav domu jako takového. „Panely vydrží 30 a více let. Je dobré mít střechu, která vydrží stejnou dobu,“ podotýká Papež.Klienti si však pořizují FVE i kvůli tzv. backupu, tedy záloze pro případ, že vypadne proud z distribuční soustavy. „U starších instalací, které mají třeba hliníkové vedení, to není úplně dobré,“ varuje.Ve vatě – Jak na energie Speciální série podcastu Ve vatě o tom, jak ušetřit za energie a připravit se na budoucnost.  Moderuje Zuzana Kubátová, energetická expertka SZ Byznys.  Nový díl každé úterý na Seznam Zprávách. Poslouchejte Podcasty.cz, Apple Podcasts, na Spotify a ve všech dalších podcastových aplikacích.

Kniha o stoickom myslení a živote Marca Aurélia, s praktickými nástrojmi pre denný život. Ak sa ti páči obsah, ktorý tvoríme, chceš našu snahu oceniť a pomôcť tomuto projektu napredovať, tvojmu daru budeme vďační na: SK0283605207004206569938

„Všechno jde podle plánu,“ nechal se nedávno slyšet ruský prezident Vladimir Putin. Válka na Ukrajině trvá už pátý měsíc a její konec je v nedohlednu. Vysocí představitelé Kremlu ale neustále opakují, že Rusko, které získalo na východě Ukrajiny převahu, dosáhne všech svých cílů. Pro americký deník New York Times komentuje ruské postoje analytička think tanku Carnegieho nadace pro mezinárodní mír Taťána Stanovajaová.

Válka na Ukrajině trvá už 86 dní. Největšími oběťmi jsou Ukrajinci a Ukrajinky, lidé, kteří přišli o domov, o blízké nebo přímo o život. I my ale čelíme následkům Putinovy agrese. Stáváme se k válce apatickými? A může to být vůbec jinak? Hostem podcastu je psychoterapeut Honza Vojtko.