Podcasts about hospodine

„Nech je, ó, Hospodine, tvoja milosť nad nami, jako očakávame na teba.“ (Ž 33:22) Priateľ kráľa Alexandra Veľkého ho žiadal o pomoc. Kráľ mu podpísal nevyplnenú poukážku a poslal ho k svojmu pokladníkovi. Keď potom predložil poukážku pokladníkovi s ohromnou sumou, ten sa ju zdráhal vyplatiť a išiel s ňou ku kráľovi. Kráľ mu povedal: […] MUDr. Viera Roháčková

Na místa, kde slova žalmu 23 "i když půjdu roklí šeré smrti, se mnou jsi ty, Hospodine" nabudou nového rozměru, bere své posluchače Klika Petra Húště.

Kázání bratra faráře Dalibora Antalíka na text Žalmu 139.

Jeremiáš je známý prorok ze Starého Zákona. Možná známe některé jeho výroky. Možná známe okolnosti, kdy působil. Co ale víme o samotném Jeremiášovi? Jak se díval na své povolání? Jaký vztah měl s Bohem? A co si z jeho reakcí na mnohdy krušné zprávy můžeme odnést my? Jer. 1, 4 - 10 4 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 5 “Než jsem tě zformoval v matčině lůně, znal jsem tě. Ještě než jsi přišel na svět, posvětil jsem tě; národům učinil jsem tě prorokem.” 6 “Ach ne, Hospodine, Pane můj,” zvolal jsem. “Neumím přece mluvit! Jsem ještě dítě!” 7 “Neříkej, že jsi ještě dítě,” odpověděl mi Hospodin, “ale jdi, kamkoli tě pošlu a říkej, cokoli ti přikážu. 8 Neboj se jich - vždyť já jsem s tebou, abych tě vysvobozoval, praví Hospodin.” 9 Tehdy Hospodin vztáhl ruku, dotkl se mých úst a řekl mi: “Hle vložil jsem ti do úst svá slova. 10 Pohleď, dnes tě ustanovuji nad národy a královstvími, abys vyvracel a podvracel, ničil a bořil a abys budoval a sázel.” Jer. 4,10 “Ach ne, Hospodine, Pane můj!” zvolal jsem. “Jak jsi mohl tento lid a Jeruzalém tak podvést? Prý: “Budete žít v pokoji,” a přitom nám na hrdlo sahá meč!” Jer. 15, 18 - 21 18 Proč má bolest nikdy nekončí, proč se má hrozná rána nechce zahojit? Stal ses mi zdrojem zklamání - copak jsi potok bez vody? 19 Nuže, toto praví Hospodin: “Pokud se obrátíš, já tě obnovím, abys stál přede mnou jako můj služebník. Budeš-li rozlišovat mezi vzácným a bezcenným, budeš mými ústy. Ať se oni obrátí k tobě, ty se neobracej k nim. 20 Postavil jsem tě proti tomuto lidu jako pevnou bronzovou hradbu. Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě - vždyť já jsem s tebou, abych tě zachraňoval a vysvobozoval, praví Hospodin.” 21 Z rukou zlých lidí tě vysvobodím a ze spárů tyranů tě vykoupím.”

Novoroční zamyšlení nad koncem života (nejen) krále Davida. Co náš život přesahuje? Co po nás zůstane? A jak se to dá ovlivnit? 1. Královská 1, 1 - 4 Král David zestárl a dosáhl vysokého věku. Přikrývali ho pokrývkami, ale nemohl se zahřát. Proto mu jeho služebníci navrhli: „Ať vyhledají králi, našemu pánu, dívku pannu, aby byla králi k službám a opatrovala ho; bude též uléhat po tvém boku a zahřívat krále, našeho pána.“ Hledali tedy po celém izraelském území krásnou dívku, až našli Šúnemanku Abíšagu a přivedli ji ke králi. Byla to překrásná dívka; opatrovala krále a obsluhovala ho. Král ji však nepoznal. 1. Paralipomenon 29, 10 - 20 I dobrořečil David Hospodinu před zraky celého shromáždění. Řekl: Hospodine, tvá je velikost a bohatýrská síla, skvělost, stálost a velebnost, všechno, co je na nebi a na zemi, je tvé. Hospodine, tvé je království, ty jsi vyvýšen nade vším jako hlava. Bohatství a sláva pocházejí od tebe, ty panuješ nade vším, máš v rukou moc a bohatýrskou sílu, vyvýšení a utvrzení všeho je v tvých rukou. Nyní, Bože náš, vzdáváme ti chválu a oslavujeme tvé skvělé jméno. My jsme před tebou jen hosté a příchozí jako všichni naši otcové. Naše dny na zemi jsou jako stín a naděje není. Tobě patří všechno. Poznal jsem, můj Bože, že ty zkoumáš srdce a že máš zalíbení v přímosti.  Dej, ať můj syn Šalomoun z celého srdce dbá na tvé příkazy, na tvá svědectví a na tvá nařízení.“ Potom David vyzval celé shromáždění: „Dobrořečte Hospodinu, svému Bohu!“ A celé shromáždění dobrořečilo Hospodinu, Bohu svých otců, padli na kolena a klaněli se Hospodinu i králi. Skutky 2:29-32 Bratří, o praotci Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pohřben; jeho hrob tu máme až dodnes. Byl to však prorok a věděl o přísaze, kterou se mu Bůh zavázal, že jeho potomka nastolí na jeho trůn. Viděl do budoucnosti a mluvil tedy o vzkříšení Kristově, když řekl, že nezůstane v říši smrti a jeho tělo se nerozpadne v prach. Až se naplní tvé dny a ty odejdeš ke svým otcům, povolám po tobě tvé potomstvo, tvého vlastního syna, a upevním jeho království. On vybuduje dům mému jménu a upevním jeho královský trůn navěky. Já mu budu otcem a on mi bude synem.

Ranná kázeň: Ž(36, 6.10) „Ó Hospodine, po nebesia siaha Tvoja milosť, až po oblaky Tvoja vernosť. Lebo u Teba je prameň života a v Tvojom svetle svetlo vidíme.” Káže: Olinka Kaňuchová Príspevok Svetlo milosti zobrazený najskôr Evanjelický a.v. cirkevný zbor v Žiline.

V dalším pokračování série o Davidovi se František zamýšlí nad příběhem Davida, který vydá příkaz sečíst lid. Bůh se opravdu hodně naštve a přichází krutý trest. Jak si poradit s texty Bible, kterým nerozumíme? Jak pochopit Boha, jehož krutosti v Bibli mnohdy nerozumíme? 1. Paralipomenon 21 Proti Izraeli povstal satan a podnítil Davida, aby sečetl Izraele.  David poručil Jóabovi a předákům lidu: „Jděte, spočítejte Izraele od Beer-šeby až k Danu a podejte mi zprávu, chci znát jejich počet.“  Jóab králi namítl: „Nechť Hospodin zvětší svůj lid třeba stokrát. Což nejsou ti všichni, králi, můj pane, služebníky mého pána? Proč to chce můj pán jistit? Proč se má Izrael provinit?“  Královo rozhodnutí bylo však pro Jóaba nezvratné. Jóab vyšel a prošel celý Izrael. Pak přišel do Jeruzaléma.  Jóab odevzdal Davidovi celkový součet lidu: Všeho Izraele bylo jeden milión a sto tisíc mužů schopných tasit meč a Judy čtyři sta sedmdesát tisíc mužů schopných tasit meč.  Léviho a Benjamína do nich Jóab nezapočítal, neboť královo rozhodnutí pokládal za ohavnost.  Byla to zlá věc i v očích Božích, proto Bůh Izraele ranil.   David volal k Bohu: „Velmi jsem zhřešil, že jsem učinil tuto věc. Nyní přenes prosím vinu svého služebníka, neboť jsem si počínal jako velký pomatenec.“   Hospodin promluvil ke Gádovi, Davidovu vidoucímu:  „Jdi a promluv k Davidovi: Toto praví Hospodin: Chystám na tebe trojí. Jedno z toho si vyber a já tak s tebou naložím.“ Gád přišel k Davidovi a řekl mu: „Toto praví Hospodin: Zvol si: Tři roky hladu, nebo tři měsíce být ničen protivníky a stíhán mečem nepřátel, anebo po tři dny Hospodinův meč, totiž mor v zemi, a Hospodinův anděl bude šířit zkázu po celém izraelském území. Nuže tedy, co mám vyřídit tomu, který mě poslal?“ David Gádovi odvětil: „Je mi velmi úzko. Nechť prosím upadnu do rukou Hospodinu, neboť jeho slitování je přenesmírné, jen ať nepadnu do rukou lidských.“ Hospodin tedy dopustil na Izraele mor. I padlo z Izraele sedmdesát tisíc mužů.  Bůh vyslal k Jeruzalému anděla, aby v něm šířil zkázu. Ale když šířil zkázu, Hospodin shlédl a pojala ho lítost nad tím zlem. Řekl andělu, jenž šířil zkázu: „Dost! Již přestaň!“ Hospodinův anděl stál právě u humna Ornána Jebúsejského. David se rozhlédl a uviděl Hospodinova anděla, jak stojí mezi zemí a nebem. V ruce měl tasený meč, napřažený na Jeruzalém. David a starší, zahalení v žíněná roucha, padli tváří k zemi.  David volal k Bohu: „Což jsem sčítání lidu nenařídil já sám? Já sám jsem zhřešil, já sám jsem se dopustil takového zla! Co však učinily tyto ovce? Hospodine, můj Bože, buď tedy tvá ruka proti mně a proti domu mého otce, jen ať ta pohroma nestíhá tvůj lid!“ Hospodinův anděl nařídil Gádovi, aby Davidovi řekl: „Ať David vystoupí a vystaví Hospodinu oltář na humně Ornána Jebúsejského.“  David vystoupil podle Gádova slova, jež promluvil v Hospodinově jménu.

„Hospodine, Ty nám zaručíš pokoj, lebo aj všetky naše diela Ty si za nás vykonal.“ (Iz 26:12) Len pred niekoľkými rokmi deti potešila príležitosť výletu do prístavu, kde by videli, ako prichádzajú lode. Dnes sú deti presýtené vrtuľníkmi a stíhačkami. My, ktorí sme raz boli nadšení z telegrafu, teraz berieme za samozrejmosť zázrak televízie. Nie až […] Billy Graham

Není strach jako strach. Jaké místo má strach v našich životech? Známe ono pověstné "co kdyby..."? Bedřich nám přibližuje, jak se strachem pracuje král David. A jak do toho všeho zapadá modlitba? Žalm 3 1 Žalm Davidův, když utíkal před svým synem Abšalomem. 2 Kolik jen, Hospodine, je mých nepřátel, kolik jich povstává proti mně! 3 Kolik jich říká o mém životě: „Od Boha žádnou pomoc nečekej!“ séla 4 Ty však, Hospodine, jsi okolo mě štít, ty, Slávo má, mou hlavu povznášíš. 5 K Hospodinu jsem volal ze všech sil, ze své svaté hory pak ke mně promluvil. séla 6 Uléhám ke spánku, vstanu zas – Hospodin sám mě podpírá! 7 Z tisícihlavých šiků nemám strach, i když mě svírají ze všech stran. 8 Povstaň, Hospodine! Zachraň mě, Bože můj! Rozbij čelisti všech mých nepřátel, zvyrážej zuby ničemů! 9 Hospodinovo je vítězství, na tvém lidu tvé požehnání. séla

„Nech sú Ti po vôli reči mojich úst a rozjímania môjho srdca pred Tebou, ó Hospodine, moja skala a môj Vykupiteľ!“ (Ž 19:14) Robert Browning povedal: „Myšlienka je dušou skutku.“ Emerson vyhlásil: „Myšlienka je pozadím skutku. Predchodcom každého skutku je myšlienka.“ Ak by raz Boh zničil svet pre jeho pretrvávajúce zlomyseľné predstavy, nebolo by rozumné […] Billy Graham

Večerná kázeň: Jer(1, 4-10) „Takto mi zaznelo slovo Hospodinovo: Skôr, ako som ťa utvoril v živote matky, poznal som ťa, skôr, ako si vyšiel z lona matky, posvätil som ťa; určil som ťa národom za proroka. Ja som však povedal: Ach, Pane, Hospodine, veď neviem hovoriť, lebo som primladý. Nato mi riekol Hospodin: Nehovor: Som primladý. Ale choď, Príspevok 9. nedeľa po Svätej Trojici zobrazený najskôr Evanjelický a.v. cirkevný zbor v Žiline.

„Hospodine, ako mnoho je mojich nepriateľov. Mnohí povstávajú proti mne!“ Žalm 3:2 Máš veľa nepriateľov? V prvom momente zrejme odpovieš „nie“. Máš dobré vzťahy s ľuďmi, ktorých stretávaš. Správaš sa k nim láskavo, rovnako ako oni k tebe. Keď je to možné a závisí to od teba, kráčaš po tomto svete tak, že máš pokoj […] The post Mnoho nepriateľov – 12. júl appeared first on evs.sk.

Poslechněte si další pokračování příběhu krále Davida od Františka Brücknera. Co znamená konečně získat to, po čem jsme dlouho toužili a o co jsme dlouho usilovali? 2. Samuelova 7: Když král už sídlil ve svém domě a Hospodin mu dopřál klid ode všech jeho okolních nepřátel, tu řekl král proroku Nátanovi: „Hleď, já sídlím v domě cedrovém, a Boží schrána sídlí pod stanovou houní.“ Nátan králi odvětil: „Jen udělej vše, co máš na srdci, neboť Hospodin je s tebou.“ ... „Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Toto praví Hospodin: Ty mi chceš vybudovat dům, abych v něm sídlil? Nesídlil jsem v domě od toho dne, kdy jsem syny Izraele vyvedl z Egypta, až do dne tohoto. Přecházel jsem se stanem a s příbytkem. Ať jsem přecházel se všemi Izraelci kudykoli, zdalipak jsem kdy řekl některému z izraelských vůdců, jemuž jsem přikázal pást Izraele, svůj lid: ‚Proč mi nezbudujete cedrový dům?‘ ... Nyní tedy promluvíš takto k mému služebníku Davidovi: Toto praví Hospodin zástupů: Vzal jsem tě z pastvin od stáda, abys byl vévodou nad mým lidem, nad Izraelem. Byl jsem s tebou, ať jsi šel kamkoli. Vyhladil jsem před tebou všechny tvé nepřátele. Tvé jméno jsem učinil tak veliké, jako je jméno velikánů na zemi. Tobě jsem dopřál klid ode všech tvých nepřátel. 1. Královská 8:27 Můžeš Bože opravdu sídlit na zemi, když nebesa, ba ani nebesa nebes tě nemohou pojmout, natož tento dům, který jsem vybudoval? 2. Samuelova 7: Hospodin ti oznamuje, že on vybuduje dům tobě. Až se naplní tvé dny a ty ulehneš ke svým otcům, dám po tobě povstat tvému potomku, který vzejde z tvého lůna, a upevním jeho království. Ten vybuduje dům pro mé jméno a já upevním jeho královský trůn navěky. Já mu budu Otcem a on mi bude synem. Když se proviní, budu ho trestat metlou a ranami jako kteréhokoli člověka. Avšak svoje milosrdenství mu neodejmu, jako jsem je odňal Saulovi, kterého jsem před tebou odvrhl. Tvůj dům a tvé království budou před tebou trvat navěky, tvůj trůn bude navěky upevněn.“ Král David pak vešel, usedl před Hospodinem a řekl: „Co jsem já, Panovníku Hospodine, a co je můj dům, že jsi mě přivedl až sem? A i to bylo v tvých očích málo, Panovníku Hospodine. Dokonce přislibuješ domu služebníka svého dlouhá léta. Takové naučení dopřáváš člověku, Panovníku Hospodine. O čem by ještě mohl David k tobě promluvit? Panovníku Hospodine, ty znáš svého služebníka. Pro své slovo a podle svého srdce jsi učinil celou tuto velikou věc a dal o ní vědět svému služebníku. Vždyť jsi tak veliký, Hospodine Bože. Není žádného jako ty, není Boha kromě tebe, podle toho všeho, co jsme na vlastní uši slyšeli.“

Žalm 126 Pútnická pieseň. Keď zmenil Hospodin údel Siona, boli sme ako vo sne. Vtedy sme mali ústa plné smiechu a jazyk plesania. Vtedy hovorili medzi pohanmi: Veľké veci urobil s nimi Hospodin! Veľké veci urobil s nami Hospodin, preto sme sa radovali. Zmeň údel náš, Hospodine, ako potoky v Negebe! Tí, ktorí so slzami rozsievajú, žať budú s […]

Žalm 131 1 Pútnická pieseň. Dávidova. Hospodine, moje srdce nie je pyšné a moje oči nie sú hrdé; nejdem za veľkými cieľmi, ktoré sú pre mňa predivné. 2 Veru, upokojil som si dušu, utíšil ju. Ako nasýtené dieťa je pri svojej matke, ako nasýtené dieťa, tak sa cíti vo mne moja duša. 3 Izrael, čakaj na Hospodina odteraz až naveky.

Večerná kázeň: Ž(25, 1-10) „K Tebe, Hospodine, pozdvihujem svoju dušu, Bože môj, v Teba dúfam: nech nevyjdem na hanbu, nech moji nepriatelia nejasajú nado mnou. Nevyjde na hanbu nik z tých, čo očakávajú Teba; na hanbu vyjdú tí, ktorí sú neverní bez príčiny. Ó Hospodine, daj mi poznať svoje cesty, vyuč ma svojim chodníkom! Vo svojej pravde veď Príspevok Modlitba o Božie vedenie na ceste nášho života zobrazený najskôr Evanjelický a.v. cirkevný zbor v Žiline.

138. žalm je Davidův prorocký žalm a hymna chval, a on opravdu celým srdcem chvály zpívá. Může se tak rozeznít bohoslužba srdce, ukázat se nám Boží velikost. Neboť sláva Hospodinova je veliká a zdálky pozná domýšlivce. Kdo přemýšlí o sobě jako o tom, kdo sám zvládá život a sám je dost schopný, bude prožívat jen lidská vítězství. Kdo se pokorně vydá Bohu, ten bude různým způsobem prožívat ve svém životě Boží skutky. Tento veliký Bůh se o nás zajímá, hledí na utištěného. „Hospodin za mě dokončí zápas. Hospodine, tvoje milosrdenství je věčné, neopouštěj dílo svých rukou!“

Poslechněte si kázání Bedřicha Smoly z první adventní neděle roku 2023. Řeč byla o žalmu 40, který na první pohled nemá s adventem mnoho společného. Nicméně, Bedřich mluvil o očekáváních-téma společné pro advent i čtyřicátý žalm. V podcastu zmiňuje Bedřich v čase asi 2:30 píseň od kapely U2. Vystřihli jsme ji ze záznamu s ohledem na autorská práva. Píseň si můžete poslechnout ⁠zde⁠ (v čase 4:49-7:06). Žalm 40:1-12 (B21) "Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. Na Hospodina jsem čekal toužebně a on se naklonil a uslyšel můj křik. Z vlhké jámy vytáhl mě, z kalné bažiny, mé nohy postavil na pevné skále, mé kroky upevnil. Do úst mi vložil novou píseň, chvalozpěv Bohu našemu; mnozí to spatří a budou ho mít v úctě, na Hospodina se spolehnou. Blaze člověku, který v Hospodina skládá naději, který se neobrací k pyšným ani k těm, kdo se řídí lží. Kolik jen, Hospodine Bože můj, kolik jen činíš zázraků! V úmyslech, které o nás máš, se tobě nikdo nerovná! Chtěl bych je vypovědět, o nich promluvit, je jich však víc, než dá se vypočíst! Oběti a dary sis neoblíbil, ale uši jsi mi otevřel: Nechtěl jsi oběti za hřích ani zápaly! Tehdy jsem řekl: „Hle, přicházím, jako je o mně v Knize napsáno. Mou radostí je konat vůli tvou, tvůj Zákon, Bože můj, v nitru nosím si.“ Ve velikém shromáždění jsem spravedlnost zvěstoval, své rty jsem nezdržoval, to víš, Hospodine, sám. Tvoji spravedlnost v srdci neskryl jsem, o tvé věrnosti jsem mluvil a o spáse, před velikým shromážděním jsem tvou lásku a věrnost netajil. Své slitování, Hospodine, mi prosím neodpírej; kéž láska a pravda tvá vždycky nade mnou drží stráž!

„Acháb rozpovedal Ízebel všetko, čo vykonal Eliáš, aj to, ako pobil mečom všetkých prorokov. Ízebel poslala k Eliášovi posla s odkazom: Nech mi hocičo urobia bohovia a nech čokoľvek ešte pridajú, ak zajtra o takomto čase neurobím tvoj život podobným životu hociktorého z nich. Naľakal sa teda, pobral sa a odišiel kvôli svojmu životu. Keď prišiel do Beér-Šeby v Judsku, zanechal tam sluhu. Sám však odišiel na púšť na deň cesty. Keď došiel, sadol si pod kručinový ker a žiadal si smrť slovami: Dosť už; teraz, Hospodine, vezmi si môj život, lebo nie som lepší ako moji otcovia. Potom si ľahol a zaspal pod kručinou. Vtom sa ho dotkol anjel a povedal mu: Vstaň a jedz! Poobzeral sa, a hľa, pri hlave mal na žeravých kameňoch upečený posúch a krčah vody. Jedol, napil sa a znovu si ľahol. Nato sa ho anjel po druhýkrát dotkol a povedal: Vstaň a jedz, lebo máš priďalekú cestu pred sebou." 1Kr 19:1–7

Kde je Bůh když ho zrovna potřebujeme? Poslechněte si kázání Jany Dvořáčkové s názvem “Co na to Bůh?". Exodus 1:10-22 (B21) "Pojďme si rozmyslet, co s nimi, aby se nerozmnožili ještě více! Kdyby vypukla válka, mohli by se přidat k našim nepřátelům a odejít ze země!“ Ustanovili tedy nad nimi dozorce, aby je utiskovali robotou, a izraelský lid pro faraona vystavěl zásobovací města Pitom a Rameses. Čím více jej však utiskovali, tím více rostl a tím více se rozmáhal. Egypťany jímala z Izraelitů hrůza, a tak je začali nemilosrdně zotročovat. Ztrpčovali jim život těžkou dřinou s hliněnými cihlami i všemožnou dřinou na poli. Do vší té dřiny je nemilosrdně nutili. Egyptský král tehdy řekl hebrejským porodním bábám (z nichž jedna se jmenovala Šifra a druhá Pua): „Až budete Hebrejkám pomáhat při porodu, dávejte pozor, jakého jsou pohlaví: když to bude syn, zabijte ho, když to bude dcera, nechte ji žít.“ Ty porodní báby se ale bály Boha, a tak nejednaly, jak jim řekl egyptský král, a nechávaly chlapce naživu. Egyptský král si ty porodní báby dal předvolat. „Co to provádíte?“ láteřil. „Necháváte chlapce naživu!“ Porodní báby faraonovi odpověděly: „Hebrejky nejsou jako egyptské ženy – kypí životem! Než k nim porodní bába dorazí, už mají po porodu.“ Bůh pak ty porodní báby odměnil a lid se množil a velmi se rozmáhal. A že se ty porodní báby bály Boha, dal jim rodiny. Farao nakonec přikázal všemu svému lidu: „Každého syna, který se Hebrejům narodí, hoďte do Nilu; každou dceru můžete nechat žít!“ Exodus 5:4-9 (B21) "Egyptský král ale vykřikl: „Mojžíši a Árone, proč odvádíte lid od práce? Zpátky k vašim robotám!“ Farao pokračoval: „Jen se podívejte, jak se ta cháska v zemi rozmnožila – a vy je chcete zdržovat od roboty?!“ Ještě týž den farao přikázal biřicům a dozorcům lidu: „Nedávejte už jim k výrobě cihel slámu jako dosud. Ať si ji jdou sbírat sami! Požadujte ale od nich stejné množství cihel, jako vyráběli dosud. Nic jim neslevujte, vždyť zahálejí. To proto vykřikují: ‚Pojďme obětovat našemu Bohu!‘ Zavalte ty mužské dřinou, ať mají co dělat a přestanou poslouchat báchorky!“ Exodus 14:13 (B21) "Mojžíš lidu odpověděl: „Nebojte se! Zůstaňte stát a dívejte se, jak vás dnes Hospodin zachrání.” Exodus 15:14-16 (B21) "Národy roztřesou se, až to uslyší, filištínský lid úzkost zachvátí. Tehdy se zhrozí kmeny edomské, moábských siláků se zmocní děs, všichni obyvatelé Kanaánu už se potácí! Hrůza a strach je přepadne, pro velikost paže tvé zmlknou jak kámen, než přejde tvůj lid, Hospodine, než přejde lid, jejž sis vytvořil."

Při službě Bohu nerozhodují žádné posty, zásluhy ani věk. Jde o srdce. I tak by se dalo shrnout poselství 3. kapitoly 1. knihy Samuelovy, která zachycuje zlomový okamžik života a služby mladičkého Samuela. Jako smutný protiklad je tu starý kněz Élí, který na Boží slovo soudu reaguje pasivně, laxně a bez - pro život tolik potřebného - pokání.

Jonáš dostal nadmíru těžký úkol a utekl od Boha. Co se muselo změnit v jeho životě, aby se dokázal vrátit ? Přestože byl prorok a znal Zákon, jakou měl o Bohu falešnou představu? V čem jsme Jonášovi podobní? Poslechněte si kázání Josefa Horského. Jonáš 1:14-16 (SNC) "Námořníci nakonec zoufale zvolali k Hospodinu: „Ach Hospodine, nezatracuj nás za smrt tohoto člověka. Neobviňuj nás z toho, že jsme ho zabili, protože celé to neštěstí nás potkalo z tvé vůle.“ Po těchto slovech se chopili Jonáše a sotva ho svrhli přes palubu, moře se utišilo. Všechny námořníky to natolik vyděsilo, že předložili Hospodinu oběť na usmířenou a přísahali mu svou věrnost." Jonáš 2:1-10 (SNC) "Hospodin poslal k Jonášovi velkou rybu, aby ho zachránil. Ryba ho spolkla a Jonáš strávil v jejich útrobách tři dny a tři noci. Když byl Jonáš v břiše ryby modlil se takto k Bohu: Na pokraji smrti jsem k tobě volal o pomoc, Hospodine, a tys můj úzkostný křik zaslechl a vyslyšel jsi mne. Nechal jsi mne padnout do hlubin moře, kde mne uchvátili mocné proudy a přikrylo zpěněné vlnobití. Myslel jsem, že jsi mne navěky zatratil, nadobro jsem pozbyl naději, že znovu uzřím tvůj chrám. Voda v hlubinách mne obklopila ze všech stran a chaluhy mi ovinuly hlavu. Klesal jsem na dno až k úpatí hor a tam jsem byl navždycky pohřben. Tys mne však, Hospodine, z tohoto hrobu vytrhl. Když jsem ztratil veškerou naději, upnul jsem svou mysl k tobě, Hospodine, a mé prosby pronikly až do tvého svatého chrámu. Lidé, kteří se spoléhají na falešné Bohy, se připravují o tvou laskavost a slitování. Já ti však s děkovnou písní na rtech přinesu svou oběť a splním, co jsem přísahal. Vždyť ty jediný můžeš člověka zachránit… Ryba pak na Hospodinův příkaz vyvrhla Jonáše na pevninu."

„Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet.“ Z počátečního volání k Bohu o pomoc přechází žalmista David k tomuto jasnému vyznání. Jak Bůh pracoval s jeho srdcem během jeho modlitby můžete sledovat v podcastu Světem Bible který představí čtvrtý a pátý žalm.

Někdy máme období, kdy naše služba Bohu je rozprostřena od občerstvení po pouliční evangelium. Někdy je "jen" tím, že přijdu v neděli do shromáždění. Co s tím? Je to problém? Jak se na to dívá Bůh? A může nás inspirovat prorokyně Anna a kus špeku?? Poslechněte si kázání Kláry Helánové o další inspirativní ženě Bible. Lukáš 2:21-39 Osmého dne, když přišel čas obřízky, mu dali jméno Ježíš, jak ho anděl pojmenoval před jeho početím. Když pak přišel čas jejich očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli ho do Jeruzaléma, aby ho postavili před Hospodinem, jak je psáno v Hospodinově zákoně: „Každý chlapec otvírající lůno bude zasvěcen Hospodinu,“ a přinesli oběť, jak říká Hospodinův zákon: „Dvě hrdličky nebo dvě holoubata.“ A hle, v Jeruzalémě byl člověk jménem Simeon. Ten člověk byl spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl na něm. Duchem svatým mu bylo sděleno, že nezakusí smrt, dokud neuvidí Hospodinova Mesiáše. Veden Duchem tedy přišel do chrámu. Když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním naložili podle zvyklosti Zákona, vzal ho do náručí, dobrořečil Bohu a řekl: "Nyní, Hospodine, podle svého slova propouštíš svého služebníka v pokoji. Neboť mé oči spatřily tvé spasení, jež jsi připravil před očima všech lidí – světlo ke zjevení národům a slávu tvého lidu Izraele.“ Ta slova naplnila jeho otce i matku úžasem. Simeon jim požehnal a Marii, jeho matce, řekl: „Hle, on je určen k pádu i k pozdvižení mnohých v Izraeli. Stane se znamením, jež bude odmítáno (a tvou vlastní duši pronikne meč), aby vyšlo najevo myšlení mnoha srdcí.“ Byla tam také prorokyně Anna, dcera Fanuelova z pokolení Ašer. Byla ve velmi pokročilém věku. Když se jako dívka vdala, žila sedm let se svým mužem a potom byla vdovou až do svých osmdesáti čtyř let. Nevycházela z chrámu a dnem i nocí sloužila Bohu posty a modlitbami. Přistoupila ve stejnou chvíli, vzdávala chválu Bohu a říkala o něm všem, kdo v Jeruzalémě očekávali vykoupení. Když vykonali všechno podle Hospodinova zákona, vrátili se do svého města Nazaretu v Galileji. Chlapec pak rostl a sílil, naplňován moudrostí, a Boží milost byla s ním.

Eiáš byl boží muž. V jeho životě se udály zázračné věci, ale přesto bojoval se strachem a obavami, i když viděl, jak Bůh jedná. Jak to máme my? Jak se u něj můžeme pro náš život inspirovat? A mohou nám k tomu pomoci i příběhy lidí, kteří žijí na okraji společnosti a kterým pomáhá služba Hooligans Church? Poslechněte si Mefa... 1 Královská 17:1-24 Eliáš Tišbejský, přistěhovalec z Gileádu, řekl Achabovi: „Jakože je živ Hospodin, Bůh Izraele, před jehož tváří stojím, v těchto letech nebude rosa ani déšť – jedině na mé slovo.“ Potom dostal slovo Hospodinovo: „Odejdi odsud, obrať se na východ a skryj se u potoka Kerít na protější straně Jordánu. Z toho potoka budeš pít a havranům jsem přikázal, aby tě tam živili.“ Odešel tedy a zachoval se podle Hospodinova slova: šel a usadil se u potoka Kerít na protější straně Jordánu. Havrani mu ráno i večer nosili chléb a maso a z potoka pil. Po nějaké době ale potok vyschl, protože v zemi nepršelo. Tehdy dostal slovo Hospodinovo: „Vstaň, jdi do Sarepty Sidonské a zůstaň tam. Hle, přikázal jsem jedné tamější vdově, aby tě živila.“ Vstal tedy a vydal se do Sarepty. Přišel k městské bráně a hle, jakási vdova tam právě sbírala dříví. „Přinesla bys mi trochu vody ve džbánku?“ zavolal na ni. „Chtěl bych se napít.“ A když otočila, že pro ni půjde, zavolal za ní: „Přines mi prosím také kousek chleba.“ Na to mu odpověděla: „Jakože je živ Hospodin, tvůj Bůh, nemám ani kousek. Mouky je ve džbánu jen tak na dlaň a v láhvi jen troška oleje. Nasbírám teď trochu dříví a půjdu to připravit sobě a synovi. Sníme to a umřeme.“ „Neboj se,“ řekl jí Eliáš. „Jdi, udělej, cos řekla, ale nejdřív mi z toho připrav chlebovou placku a dones mi ji. Potom připravíš jídlo sobě a synovi. Neboť toto praví Hospodin, Bůh Izraele: ‚Mouka z toho džbánu nedojde a oleje z láhve neubude až do dne, kdy Hospodin sešle na zem déšť.‘“ Šla tedy a udělala, jak Eliáš řekl. Ona i její dům pak měli dlouho co jíst. Mouka ve džbánu nedocházela a olej v láhvi neubýval, přesně jak řekl Hospodin skrze proroka Eliáše. Po nějaké době syn té ženy, paní domu, onemocněl. Byl tak těžce nemocný, že nakonec přestal dýchat. „Co proti mně máš, Boží muži?“ vyčetla Eliášovi. „To jsi mi přišel připomenout můj hřích a zabít mi syna?“ „Podej mi svého syna,“ řekl jí. Vzal jí ho z náruče, vynesl ho do horní místnosti, kde bydlel, a položil ho na své lůžko. Pak volal k Hospodinu: „Hospodine, Bože můj, to budeš i s tou vdovou, u které bydlím, nakládat tak zle? To jí chceš zabít syna?“ Potom se třikrát za sebou položil na chlapce a volal k Hospodinu: „Prosím, Hospodine, Bože můj, ať se do toho dítěte vrátí duše!“ A Hospodin Eliáše vyslyšel. Do chlapce se vrátila duše, a on ožil. Eliáš ho vzal, snesl ho z horní místnosti dolů do domu a předal ho matce. „Podívej se, tvůj syn žije,“ řekl jí. „Teď vím, že jsi Boží muž,“ odpověděla žena Eliášovi. „Opravdu máš v ústech slovo Hospodinovo!“ '

„V tom kraji byli pastýři, kteří pobývali pod širým nebem a drželi noční hlídky u svého stáda.“ Lukášovo evangelium 2:8 O adventu nemohou chybět Mikulášové a čerti. V evangelijním příběhu jsou však jen ti andělé, kteří našeho Mikuláše a čerta někdy doprovázejí. Pátého prosince jsou ti tři jako předskokani oné velké slávy konce adventu, protože až se otevřou nebesa, nebude tam nikdo přisluhovat. Ani vousatý člověk s čepicí a berlou, ani ten, kterému říkají černý vzadu. To je pak všude a veskrz čirá jasnost. V našich Betlémech ty nesčíslné zástupy často zaskakuje jen jeden vyřezávaný anděl se stuhou ze slavobrány. A to je fakt málo! V té krajině, jak říká vánoční příběh, byli i pastýři u stád. S největší pravděpodobností hlídali stáda zvířat určených k prodeji jako obětní dary v chrámě. Pokud bychom si představovali baču, který žije odloučen od společnosti někde v Beskydech, nebude to ono. Ten náš bača by měl ke zvířátkům nějaký vztah. Tohle jsou zřejmě tvrdí hoši najatí na nebezpečnou práci. Stáda nestáda, na nebi je ohňostroj. Jan Jakub Ryba napsal ve své vánoční mši starému pastýři libreto: „Celý den jsem v práci byl, v potu tváře lopotil. Jsem rád, žes mne probudil k tomu podívání…“ Hezky to napsal, ale tehdy to spíše vypadalo tak, že tam stáda nechali a mazali na vyhlídku. Neberme to zle! V tom, že se s tou nebeskou parádou pamatovalo na honáky, je vlastně naděje. V Betlémě nebyly VIP vstupenky do lóží, promítalo a hrálo se pro všechny. A ten zvuk! Žesťům bylo vidět do kropáčů a zpěváci nekoukali do not. Zpívalo se společně a vesele. „Sláva na výsostech Bohu!“ – to byl asi refrén, který se opakoval vždycky po nějaké verzi, kterou dal kantor. Nebo to byl startovací popěvek, ke kterému lid přidával spontánně svoje verze. Snad to bylo jako píseň Mariina nebo Zachariášova, ve které zpívali všichni všechno, protože ta slova vlastně dávno znali. Každopádně šli pak domů či ke stádům s očima navrch hlavy, jako chodí naši mladí z nějaké arény, kam jim přivezou velkého umělce. A přesto to bylo jinak. Harry Styles či Metallica upadnou v zapomnění, zestárnou se svými posluchači. Tohle ale zůstává stále mladé. Dokonce si to spolu s námi zazpívají každý rok i nekostelní lidé, protože všichni touží po tom, co tu je jako dovětek: „A na zemi pokoj, pro všechny lidi dobrá vůle!“ S tím pokojem ti, Bože, rádi pomůžeme, na tom se dá dělat. Ale na tu dobrou vůli čekáme. „Prosím tě, mohl bys jí letos přisypat trochu víc, Hospodine?!“

Izaiáš 26,7-19 7 Chodníkom spravodlivého je priamosť, Ty urovnávaš priamu koľaj spravodlivému. 8 Aj na chodníku Tvojich súdov na Teba čakáme, ó Hospodine; Tvoje meno

Izaiáš 25,1-9 1 Ó Hospodine, Ty si môj Boh, budem Ťa vyvyšovať a oslavovať Tvoje meno, lebo si uskutočnil predivné plány, od pradávna verné

Izaiáš 12,1-6 1 Potom v ten deň povieš: Ďakujem Ti, Hospodine, lebo – hoci si sa hneval na mňa – Tvoj hnev sa odvrátil

„Pre svoje meno, Hospodine, odpusť mi moju vinu, lebo je veľká.“ Žalm 25:11 V tomto žalme sa modlí veľmi bohabojný muž. Začína slovami: „Ku Tebe, Hospodine, pozdvihujem svoju dušu, Bože môj, v Teba dúfam.“ Takéto slová vyjadrujú vieru a dôveru v Boha. Kresťan by ich mal používať ako osobnú modlitbu, v ktorej leží celé jeho […] The post Pre svoje meno – 3. december appeared first on evs.sk.

„Za dnů judského krále Heroda žil jeden kněz, jménem Zachariáš, z Abiášova kněžského oddílu. Jeho manželka byla z dcer Áronových a jmenovala se Alžběta. Ačkoli byli oba v Božích očích spravedliví a žili bezúhonně podle všech Hospodinových přikázání a ustanovení, neměli dítě. Alžběta byla neplodná a oba už byli v pokročilém věku.“ Lukášovo evangelium 1:5–7 Celý život nic, ani ťuk. Rybička nezabrala, sítě prázdné, děťátko nezaplakalo. U Zachariášů bylo smutno. Jak to asi Hospodin myslel, když sliboval, že všechny ženy budou v zaslíbené zemi plodit? Dobře, je nemocná, ale proč právě ona? A věčně pokládaná otázka: “Proč právě já?“ Ptáte se: „Kam se má člověk obrátit? Jak jsi to myslel, Bože?“ – „Quo vadis, Hospodine?“ Ano, manželství bývají bezdětná, ženy či muži jsou nemocní, nesmyslné války a dopravní nehody je berou z tohoto světa. Tolik bolesti, zoufalství a úzkosti! Tolik modliteb šeptaných v pláči, tolik křiku a pocitu nespravedlnosti! Tak hluboká zoufalství mužů i žen, když navíc dnes ještě ví, že bezdětnost je právě kvůli němu anebo kvůli ní. Lepší by bylo nevědět, bolelo to tupě a věčně. Advent začíná právě touhle rodinnou tragédií. Tragédií o to horší, že Zachariášovi patřili k rodu Levi. Abyste rozuměli, Levité nesloužili jenom v chrámě, ale měli běžné denní povinnosti spočívající v doprovázení obyčejných Izraelitů k Pánu Bohu. Tuhle paní Deboře se narodil kluk a paní Salome zas vříská na klíně Támar. Tuhle Šlomo podvedl Judit a potřebuje se smířit a předložit Hospodinu oběti za svůj hřích. Jinými slovy, Levité se brodili lidskými obyčejnostmi a chtělo se po nich, aby plakali s plačícími a radovali se s radujícími. Všemu měli naslouchat a všechno unést. To se hezky řekne! Jenže kdo bude plakat se Zachariášovými? Biblický příběh nám popisuje, že na Zachariáše padl los a přišel na řadu, aby posloužil v chrámě. Všichni čekali na jeho jásavé požehnání na nádvoří poté, co obětuje kadidlo. Zachariáš se v chrámě zdržel, protože se u toho oltáříku na kadidlo zapovídal s andělem. Hořce, sarkasticky a nevěřícně komentoval andělův slib, že na stáří bude vychovávat syna. A ještě si nebe vymyslelo, že se ten kluk bude jmenovat Jan. A to po kom jako?! Tomu Zachariáš nemohl věřit. Proto musel ve své slavné, životní roli nad chrámovým schodištěm mlčet. Štrikoval rukama jako překladatel pro hluchoněmé. Mně vždycky zajímalo, jak to asi vypadalo a co s těma rukama dělal. Letošní advent vám mimo jiné nese téměř jistě něco, co bude na první pohled každému připadat jako špatný vtip. A přesto tím nakonec obohatíte sebe a spoustu lidí kolem. Neodmítejte to! Věřte tomu!

“Očakávaj na Hospodina! Pevný buď! Nech je zmužilé tvoje srdce a očakávaj Hospodina.” Žalm 27:14 Dávid bol vo veľkej núdzi. Cítil sa zavrhnutý Bohom, cítil, že je to jediný možný následok jeho hriechu a nevery. Preto kričí: “Čuj, Hospodine, môj hlas, keď volám, zmiluj sa nado mnou a vyslyš ma! Tebe pripomína moje srdce Tvoj […] The post On je bližšie, než dokážeš chápať – 3. september appeared first on evs.sk.

„Blahoslavený je muž, ktorého Ty karháš, Hospodine,…“ (Ž 94:12) Boh niekedy dopustí, aby kresťania trpeli, aby sa naučili tajomstvu poslušnosti. Žalmista povedal: „Skôr, ako som trpel, blúdil som; teraz však zachovávam Tvoju reč.“ (Ž 119:67) Bolo to až po veľkom zármutku a utrpení, čo sa Dávid naučil poslušnosti Bohu. Môj drahý kresťanský priateľ, ak dnes […] The post Trpieť ako kresťan – 2. júl appeared first on evs.sk.

Nedeľa po Vstúpení – EXAUDI (Počúvaj, Hospodine, môj hlas! Žalm 27,7) Kristus hovorí: A Ja, keď budem vyzdvihnutý zo zeme, všetkých pritiahnem k

Jonáš 4,1-11 1 Jonášovi sa to veľmi nepáčilo a nahneval sa. 2 I modlil sa k Hospodinovi: Ó, Hospodine, či som nehovoril o tom, keď

Jozef Vereščak // 1M 22, 4-5

„Ty mi, Hospodine, neodoprieš svoje zľutovanie, Tvoja milosť a vernosť vždy ma ochránia.“ Žalm 40:12 V Biblii sa nachádzajú slová, ktoré ma nevýslovne tešia. V staršej dánskej verzii čítame: „Ty, Pane, nezatvoríš svoje srdce voči mne.“ Môj nebeský Otec má všetky dôvody, urobiť to. Často zraňujem Jeho lásku. Satan nado mnou často získal moc. Mám […] The post Božie otvorené srdce – 8. apríl appeared first on evs.sk.

„Zvelebujte so mnou Hospodina a spoločne vyvyšujme Jeho meno!“ Ž 34:4 Keď Nehemiáš, zajatec v Babylone, počul správu, že hradby Jeruzalema sú zvalené, modlil sa: „Ach, Hospodine, nebeský Bože, Bože veľký a hrozný, ktorý zachovávaš zmluvu a milosť tým, ktorí Ťa milujú a zachovávajú Tvoje príkazy. Nech Tvoje ucho pozoruje a Tvoje oči nech sú otvorené, […] The post Týmto začínaj modlitbu – 5. január appeared first on evs.sk.

Iz 63, 15 - 19: Pohliadni z nebies a uviď zo svojho svätého a slávneho príbytku! Kde je Tvoja horlivosť a moc? Pohyb Tvojich citov a Tvoje zľutovanie sa mi odopierajú. 16 Veď Ty si Otec náš, lebo Abrahám nevie o nás a Izrael nás nepozná. Ty, Hospodine, si Otec náš, Tvoje meno od pradávna je: Náš Vykupiteľ. 17 Hospodine, prečo si nám dal poblúdiť od Tvojich ciest a zatvrdil si nám srdcia, tak, že sa Ťa nebojíme? Vráť sa kvôli svojim služobníkom, kvôli kmeňom svojho dedičstva. 18 Tvoj ľud vlastnil Tvoju svätyňu len krátky čas, naši protivníci ju pošliapali. 19 Takí sme, akoby si nad nami oddávna nepanoval, ako tí, nad ktorými nikdy neodznelo Tvoje meno.

„Nech sú Ti po vôli reči mojich úst a rozjímania môjho srdca pred Tebou, ó Hospodine, moja skala a môj Vykupiteľ!“ (Ž 19:14) Robert Browning povedal: „Myšlienka je dušou skutku.“ Emerson vyhlásil: „Myšlienka je pozadím skutku. Predchodcom každého skutku je myšlienka.“ Ak by raz Boh zničil svet pre jeho pretrvávajúce zlomyseľné predstavy, nebolo by rozumné […] The post Myšlienky a skutky – 26. október appeared first on evs.sk.

Nedeľa: 17.10.2021 - Pamiatka posvätenia chrámu Mgr. Stanislav Grega - zborový farár ECAV Hybe Kázňový text: 1S 3,9-11 „9 I povedal Éli Samuelovi: Choď, ľahni si, a ak by ťa ešte volal, povedz: Hovor, Hospodine, lebo Tvoj služobník počúva! Nato Samuel odišiel a ľahol si na svoje miesto. 10 Prišiel Hospodin, zastal si a zavolal ako predtým: Samuel, Samuel! Nato Samuel odpovedal: Hovor, lebo Tvoj služobník počúva. 11 Hospodin riekol Samuelovi: Hľa, ja učiním v Izraeli niečo také, že každému, kto to počuje, zazuní v oboch ušiach.“

Jer 15, 10 a 15 - 19: Beda mi, matka moja, že si ma zrodila, muža sporu a sváru pre celú krajinu. Nepožičiaval som, ani mne nepožičiavali, predsa ma všetci preklínajú. ... 15 Ty to vieš, Hospodine; rozpomeň sa na mňa a ujmi sa ma, pomsti sa za mňa na mojich prenasledovateľoch a nenič ma tým, že im zhovievaš. Vedz, že pre Teba znášam pohanenie. 16 Keď sa vyskytli Tvoje slová, zjedol som ich, Tvoje slová boli mi radosťou a útechou môjmu srdcu. Veď Tvoje meno nosím, ó Hospodine, Bože mocností. 17 Nesedával som v kruhu žartujúcich a nejasal som; pre Tvoju ruku sedím osamelý, lebo si ma naplnil svojím hnevom. 18 Prečo musí byť moja bolesť ustavičná a moja rana nevyliečiteľná? Nechce sa zahojiť. Chceš byť voči mne ako klamný potok, voda, na ktorú sa nedá spoľahnúť? 19 Preto takto vraví Hospodin: Ak sa obrátiš, navrátim ťa, aby si opäť stával predo mnou, ak budeš vyslovovať iba to, čo je vzácne, a nie podlé, budeš akoby mojimi ústami! Nech sa oni obrátia k tebe, ale ty sa k nim neobracaj!

Jde Boha přemluvit, aby dělal, co chceme? A jaké PR mu tady na zemi jako společenství Na Cestě budujeme? I na takové otázky se dnes František zaměřil a Vy se na ně můžete zaměřit také. Exodus 32:7-14 'Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Hned sestup dolů! Tvůj lid, který jsi vyvedl z Egypta, spáchal zvrácenost. Brzy sešli z cesty, kterou jsem jim přikázal. Odlili sochu telete, klaněli se mu, obětovali mu a říkali: ‚Toto je tvůj bůh, Izraeli, ten tě vyvedl z Egypta!‘“ Hospodin Mojžíšovi řekl: „Pozoruji tento lid – ó, jak je tvrdošíjný! Nech mě, ať je zachvátí plamen mého hněvu; vyhladím je, ale z tebe učiním veliký národ!“ Mojžíš se snažil Hospodina, svého Boha, upokojit: „Hospodine, proč hoříš hněvem proti svému lidu? Vždyť jsi jej vyvedl z Egypta velikou silou a mocnou rukou. Proč mají Egypťané říkat: ‚Vyvedl je zlomyslně, aby je pobil na horách, aby je vyhladil z povrchu země‘? Zastav plamen svého hněvu! Upusť od neštěstí, jež proti svému lidu zamýšlíš! Vzpomeň na Abrahama, Izáka a Izraele, své služebníky. Vzpomeň, jak jsi jim sám při sobě přísahal: ‚Rozmnožím vaše semeno jako hvězdy na nebi. Celou tuto zem dám vašemu semeni, jak jsem řekl, aby ji zdědili navěky!‘“ A Hospodin upustil od neštěstí, které proti svému lidu zamýšlel. '

Nestačí Boha jenom poslechnout, potřebujeme přemýšlet, jako On. A jak na to ukazujeme na příběhu Jonáše, který je výbornou satirou k tomuto tématu... Jonáš 4 1 Jonáše ale popadla veliká zlost. Rozzlobilo ho to tak, 2 že se k Hospodinu modlil: „No prosím, Hospodine, neříkal jsem to ještě doma? Právě proto jsem předtím utíkal za moře: Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a soucitný, shovívavý, nesmírně trpělivý, velmi laskavý a který od zla upouští. 3 Radši mě teď, Hospodine, rovnou zabij! To radši zemřu, než abych žil!“ 4 Hospodin mu odpověděl: „Myslíš, že se zlobíš právem?“ 5 Jonáš pak odešel z města a usadil se na východ od něj. Postavil si tam budku a sedl si do jejího stínu, aby vyhlížel, co se s tím městem stane. 6 Hospodin Bůh zařídil, aby vzešla jedna popínavá rostlina a rozprostřela se Jonášovi nad hlavou. Dávala mu stín, aby se mu ulevilo a nebylo mu zle. Jonáš měl z té rostliny opravdu velikou radost. 7 Druhého dne za svítání ale Hospodin zařídil, aby tu rostlinu napadl červ, takže uschla. 8 Když pak vyšlo slunce, Bůh zařídil, aby od východu přivanul horký vítr. Slunce pražilo Jonášovi na hlavu, až omdléval. Bylo mu na umření. Říkal: „Radši zemřu, než abych žil!“ 9 Hospodin Jonášovi odpověděl: „Myslíš, že se zlobíš právem kvůli té rostlině?“ „To bych řekl! Zlobím se k smrti!“ 10 „Tobě je líto té rostliny?“ řekl Hospodin. „Vždyť jsi ji neobdělával a nepěstoval. Přes noc vyrostla, přes noc zašla. 11 A mně nemá být líto Ninive, toho velikého města? Vždyť v něm žije více než sto dvacet tisíc lidí, kteří ani nerozeznají svou pravici od levice – a k tomu tolik zvířat!“‘

Ranná kázeň: Ž (130) „Pútnická pieseň. Z hlbokosti volám k Tebe, Hospodine, Pane, počuj môj hlas; nech pozorujú Tvoje uši hlas môjho úpenia! Ak budeš počítať neprávosti, Hospodine, Pane, kto obstojí? U Teba je však odpustenie, aby sa Ťa báli. Na Hospodina očakávam, na Jeho slovo očakáva moja duša. Na Pána čaká moja duša viac Príspevok Na Jeho slovo sa počkať oplatí zobrazený najskôr Evanjelický a.v. cirkevný zbor v Žiline.

1Sam 1, 9 - 18: Keď sa v Šíle najedli a napili, Anna vstala a predstúpila pred Hospodina; zatiaľ kňaz Éli sedel na stolci pri dverách chrámu Hospodinovho. 10 Ona, roztrpčená v duši, sa modlila k Hospodinovi a veľmi plakala. 11 I urobila takýto sľub: Hospodine mocností, ak vzhliadneš na trápenie svojej služobnice a rozpomenieš sa na mňa, ak nezabudneš na svoju služobnicu, ale dáš jej mužského potomka, oddám ho Tebe, Hospodine, po všetky dni jeho života, a britva sa nedotkne jeho hlavy. 12 Keď sa už dlho modlila pred tvárou Hospodinovou, Éli pozoroval jej ústa. 13 Anna si však hovorila v srdci: len pery sa jej chveli, ale hlas jej nebolo počuť, preto ju Éli pokladal za opitú. 14 Povedal jej Éli: Dokedy sa budeš ešte správať ako opitá? Preber sa zo svojho opilstva. 15 Anna odpovedala takto: Nie, pane môj, som žena, ktorej je ťažko na duši; nepila som ja víno ani iný opojný nápoj, ale vylievala som si dušu pred Hospodinom. 16 Nepokladaj svoju služobnicu za naničhodnicu, lebo od veľkého žiaľu a zármutku hovorila som až doteraz. 17 Nato jej Éli odpovedal: Choď v pokoji a Boh Izraela nech ti splní to, o čo si Ho prosila. 18 Ona odpovedala: Kiež tvoja služobnica nájde milosť v tvojich očiach! Nato žena odišla svojou cestou, zajedla si a jej tvár už nebola smutná.

This hymn was written by Saint Adalbert (Wojciech) of Prague (c.956-997), the Saint who baptized Saint Stephen of Hungary (c.975-1038). Czech Hospodine pomiluj ny Hospodine, pomiluj ny, Jezu Kriste, pomiluj ny, ty Spase všeho míra, spasiž ny, i uslyšiž, Hospodine, hlasy nášě; daj nám všém, Hospodine, žizň a mír v zemi; žizň a mír v zemi. Krleš, Krleš, Krleš! Latin O Domine, miserere O Domine, miserere, Iesu Christe, miserere, Salus es totius mundi, salva nos et percipe, o Domine, voces nostras; da cunctis, o Domine, panem, pacem terrae; panem, pacem terrae. Kyrie eleison! English Lord! have mercy upon us. Lord! have mercy upon us. Jesus Christ! have mercy upon us. Thou, Saviour of the whole world, Save us, and listen, Lord! to our voices. Give us all, O Lord, Plenteousness and peace on earth. Kyrie Eleison!

Izaiáš 63,17-64,11 17 Hospodine, prečo si nám dal poblúdiť od Tvojich ciest a zatvrdil si nám srdcia, tak, že sa Ťa nebojíme? Vráť

Dalimil Staněk │Jonáš 4:3 Nyní, Hospodine, vezmi ode mě prosím můj život. Je pro mě lepší, abych zemřel, než abych žil.│Člověk váží na vahách mezi životem a smrtí a občas miska smrti převáží. Jakou váhu má pak život?

Dalimil Staněk │Jonáš 4:2 Modlil jsem se k Hospodinu: Ach, Hospodine, což jsem to neříkal, když jsem byl ve své zemi? Kvůli tomu jsem chtěl utéct do Taršíše. Vždyť vím, že ty jsi Bůh milostivý a soucitný, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství, a slitováváš se nad zlem.│ Hřích exkluze je hříchem "svatých a zbožných" kteří se odmítají podělit o milost, kterou sami přijali.

Dalimil Staněk │Jonáš 4:2 Modlil jsem se k Hospodinu: Ach, Hospodine, což jsem to neříkal, když jsem byl ve své zemi? Kvůli tomu jsem chtěl utéct do Taršíše. Vždyť vím, že ty jsi Bůh milostivý a soucitný, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství, a slitováváš se nad zlem.│ Ve svém tady a teď člověk díky emocionální propojenosti prožívá své tehdy a tam.

Náreky 5,1-22 1 Rozpomeň sa, Hospodine, čo sa stalo s nami! Zhliadni a pozri našu potupu! 2 Naše dedičstvo pripadlo cudzincom, naše domy

Nedeľný príhovor sestry farárky Tatiany Beňuchovej k 23. nedeli po Svätej Trojici (15. 11. 2020) na biblické texty: „Ajhľa, sudca stojí predo dvermi!“Jakub 5, 9 „Ak budeš počítať neprávosti, Hospodine, Pane, kto obstojí? U Teba je však odpustenie.“ Žalm 130, 3 – 4

Dalimil Staněk │Jonáš 2:6-7 Voda mě obstoupila až k duši, obklopila mě hlubina, chaluha ovázala mou hlavu. Sestoupil jsem k základům hor, země za mnou navěky zavřela své závory, ale ty jsi vyvedl můj život z jámy, Hospodine, můj Bože.│Bůh je tím kdo útočí i chrání. Část člověka je odsouzena a umírá a část je zachráněna a pozvednuta k životu.

Dalimil Staněk │Jonáš 1:14 A tak volali k Hospodinu: Ach, prosíme, Hospodine, ať nezahyneme kvůli duši tohoto muže. Nepřičítej nám nevinnou krev. Vždyť ty, Hospodine, co chceš, to činíš.│ Zbožná kapitulace nemusí být naší osobní prohrou, může být v modlitbě vyjádřena jako uznání vlastních limitů k Boží slávě.

Jeremiáš 20,7-18 7 Zvábil si ma, Hospodine, a ja som sa dal zvábiť, uchopil si ma a premohol. Som terčom posmechu celý čas,

19. nedeľa po Svätej Trojici Uzdrav ma, Hospodine, a budem uzdravený, zachráň ma a budem zachránený. Jeremiáš 17,14 Jakubov 5,13-16 13 Trpí niekto

Jeremiáš 12,1-6 1 Ty si v práve, Hospodine, keď sa Ti sťažujem, a predsa chcem hovoriť s Tebou o práve: Prečo je cesta

I řekneš v onen den: Budu ti vzdávat chválu, Hospodine! Ačkoliv ses na mne hněval, tvůj hněv se odvrátil a potěšil jsi mě! Hle, Bůh je má záchrana, budu mu důvěřovat a nebudu se strachovat, vždyť Hospodin je mou silou i mocí -- stal se mou záchranou. S jásotem budete čerpat vodu z pramenů té spásy. V onen den řeknete: Vzdávejte chválu Hospodinu, vzývejte jeho jméno, oznamujte mezi národy jeho činy; připomínejte, že jeho jméno je vyvýšené. Hrajte chvalozpěvy Hospodinu, protože jednal vznešeně -- ať je to známo po celé zemi. Jásej a výskej, obyvatelko Sijóna, protože velikým je uprostřed tebe Svatý Izraele!

Úvod k bohoslužbě a evangelium Mt 16, 21-26 (4 min.), kázání na téma "Svedl jsi mě, Hospodine" (Jer 20, 7-9) aneb "Evangelium rezignovaných" (16 min.) a závěrečná píseň "Neboj se, já jsem s tebou!" (2 min.) z ranní mše svaté 30. 8. 2020 v chrámu sv. Mikuláše a Alžběty v Chebu (celkem 22 min.)

Úvod k bohoslužbě, 1. čtení Jer 20, 7-9 a evangelium Mt 16, 21-26 (4 min.) a kázání na téma "Svedl jsi mě, Hospodine" (Jer 20, 7-9) aneb "Evangelium rezignovaných" (18 min.) z večerní mše svaté 30. 8. 2020 ve farní kapli sv. Jana v Chebu (celkem 22 min.)

Jan 21, 18 - 22 Následuj mne, kam nechceš káže farář Tomáš Trusina

Miroslav Esterka pracuje jako obchodní manažer v jedné zavedené zahraniční společnosti. Od začátku si byl vědom, že dokáže mnoho. Ale dlouho si neuvědomoval, kolik ho to může také stát. Miroslav řídí malý kolektiv spolupracovníků. Talent pro byznys u sebe rozpoznal už v mládí. Šel tedy cílevědomě za kariérou. Věnoval jí veškerý čas i energii. Jeho nasazení se líbilo šéfům a tak ho povzbuzovali. Miroslava těšilo, že jde stále kupředu. Později se ale začaly dít věci, o které už tak nestál. Miroslavovo nasazení neustálo jeho manželství. S určitým zpožděním si uvědomil, že taktika nátlaku na podřízené není tak efektivní a on sám by se měl začít měnit. Přístup k osobní proměně našel Miroslav ve slovech Žalmu 131, který mu kdysi uložil zpovědník za pokání. Poutní píseň, Davidova. Nemám, Hospodine, domýšlivé srdce ani povýšený pohled. Neženu se za velkými věcmi, za divy, jež nevystihnu, nýbrž chovám se klidně a tiše. Jako odstavené dítě u své matky, jako odstavené dítě je ve mně má duše. Čekej, Izraeli, na Hospodina nyní i navěky.

Hospodine, zkoumáš a znáš mě ...