Podcasts about SMRT

Trinajst let sedi ob posteljah ljudi, ki so v jeseni življenja, in po lastnih besedah jih je na zadnjo pot pospremil vsaj sto. Jani Kramar je predsednik območnega odbora Slovenskega društva Hospic za Dolenjsko, Posavje in Belo krajino. Bdi nad postavitvijo druge Hospicove hiše v Sloveniji in vodi program za detabuizacijo smrti. Pred tem je 35 let delal v turizmu. Smrti se je nekoč silno bal in prav zato je postal prostovoljec, saj jo je hotel bolje razumeti. Čeprav je odraščal v zdravniški družini, kjer smrt ni bila tabu, je šele pozneje spoznal, da mu je nekaj manjkalo: »Smrt ni samo medicinski pojav. Človek je vsaj še duhovno, socialno in duševno bitje.« Spodbuja pogovore o smrti, saj so »zadrege ob koncu življenja manjše, če se o določenih stvareh spregovori takrat, ko je še čas«. Na obiskih ga svojci pogosto prosijo, naj bolniku ne omenijo diagnoze ali smrti, bolnik pa ga ob odhodu prosi, naj o tem, da se zaveda svojega konca, ne pove svojcem. Vsi torej vse vedo, vsak pa želi zaščititi drugega. Med kuhinjo in spalnico tako zraste zid, dragoceni tedni, ki bi jih lahko minili pogovorom, pa minevajo. Priročnika za takšne trenutke, ko se srečuje z neozdravljivo bolnimi in njihovimi svojci, seveda ni, zato v družine prihaja kot »eno veliko uho, pa majhna usta«. -- Podpri Strašno hude Bi jih radi spoznali še več? Bi jih bili pripravljeni tudi podpreti? To lahko storite www.strasnohudi.si/podpri

Fumigace je součástí preventivní ochrany sbírek Muzea a galerie Orlických hor. Postupně ji chtějí využít také v dalších objektech.

Británie se v 18. století definitivně rozhodla pro globální dominanci. Součástí procesu byl nejen zábor už objevených území, ale také objevování dosud neznámých končin.Všechny díly podcastu Planetárium můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Británie se v 18. století definitivně rozhodla pro globální dominanci. Součástí procesu byl nejen zábor už objevených území, ale také objevování dosud neznámých končin.

Pokračování případu podezřelého úmrtí zámožné dámy, která zčistajasna podlehla údajnému infekčnímu onemocnění a po své smrti po sobě zanechala jen pár drobných.

Je tu další vyprávění na pokračování a s ním příběh Elizy Barrowové, ženy, která to neměla v životě vůbec jednoduché a ostatní to pro změnu neměli jednoduché s ní.

Kratke predstavenie knizky zpod ruky autora Matyáš Tachecí, ktorá rozhodne stojí za prečítanie.A okrem ineho je to moja prva spolupraca

Ve výkladu Markova evangelia se pomalu chýlíme k závěrečným veršům. Před velkým koncem nás ještě čeká projít smutnými zprávami, které zdrtily učedníky.Tento podcast můžete podpořit na https://radio7.cz

Tekutá společnost #24: Se švagrovou Václava Havla Dagmar Havlovou o jeho nedožitých devadesátinách, absurdní situaci kolem knihovny, ale také o harmonickém životě s Ivanem Havlem, umělé inteligenci a farmě Košík. Pořad Tekutá společnost můžete sledovat každý čtvrtek na webu Respektu a v mobilní aplikaci Respekt. Dále také na Spotify, v Apple Podcastech a na YouTube.

Eric Emmanuel Schmitt je nejslavnější a nejúspěšnější frankofonní autor dneška. Jeho knihy jsou přeložené do 48 jazyků, prodalo se jich přes 20 milionů a jeho divadelní hry uvádějí divadla v 50 zemích světa. Do Česka přijel na premiéru filmu Léčivé účinky sebeklamu, který režisér Adolf Zika natočil právě podle Schmittovy divadelní hry Enigmatické variace.Vážím si toho, že si Eric udělal čas na náš rozhovor. Bavili jsme se o důvodu proč žít, o tom, co jej v mládí odradilo od sebevraždy, probírali jsme, jestli máme právo chtít po našich partnerech a partnerkách, abychom je znali kompletně celé a abychom je měli jenom pro sebe. A jestli se sami máme takhle otevřít.Slavný spisovatel byl nebývale otevřený, osobní - a myslím, že na spoustu zásadních životních témat nabídl pozoruhodné názory. Celoživotní filozof a umělec hovoří o umění žít.Plnou délku rozhovoru najdete na http://herohero.co/petrhorky Support the show

Dramatický rozchod s přítelem, a potom strach o sebe a malého syna. Sledoval ji, každý den telefonoval a posílal SMS zprávy. Ty postupně přerostly ve výhrůžky smrtí. Nakonec začal vyhrožovat i jejím rodičům. Přesto odmítla policejní ochranu. Varování: V pořadu se vyskytují násilné motivy a scény a svým charakterem a zpracováním není vhodný pro děti nebo citlivé osoby.Všechny díly podcastu Kriminálka můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Dramatický rozchod s přítelem, a potom strach o sebe a malého syna. Sledoval ji, každý den telefonoval a posílal SMS zprávy. Ty postupně přerostly ve výhrůžky smrtí. Nakonec začal vyhrožovat i jejím rodičům. Přesto odmítla policejní ochranu. Varování: V pořadu se vyskytují násilné motivy a scény a svým charakterem a zpracováním není vhodný pro děti nebo citlivé osoby.

Dramatický rozchod s přítelem, a potom strach o sebe a malého syna. Sledoval ji, každý den telefonoval a posílal SMS zprávy. Ty postupně přerostly ve výhrůžky smrtí. Nakonec začal vyhrožovat i jejím rodičům. Přesto odmítla policejní ochranu. Varování: V pořadu se vyskytují násilné motivy a scény a svým charakterem a zpracováním není vhodný pro děti nebo citlivé osoby.

Smrt, umiranje in žalovanje so teme, o katerih v družbi še vedno ne govorimo radi. A prav odnos do minljivosti veliko pove tudi o tem, kako živimo in kako znamo stati ob strani drug drugemu v času stiske. O strahu pred hospicem, žalovanjem in sprejemanju smrti in življenja v Našem pogledu razmišlja Jon Kanjir.

V dalším díle videopodcastu týdeníku Respekt Dělníci kultury spolu Pavel Turek a Jan H. Vitvar debatují o tom, co je v uplynulém týdnu v kultuře zaujalo a o své aktuální práci. Tentokrát došlo na:speciální přílohu Respektu k Designbloku (kosmetická značka Florentine Terezy Nové a nová díla Maxima Velčovského)cenzuru inscenace Dušana D. Pařízka Hamlet/To be or not to be ve Slovenském národním divadleMemoriál Ireny a Vojtěcha Havlových (Dobrá čajovna)knihu historičky Katjy Hoyer Za zdí: Východní Německo 1949-1990 (Alarm)výstavu sochaře Kryštofa Hoška Omne Animal (Galerie Nová síň)román filmařky Marie Larrea Les gens de Bilbao naissent oú ils veulent (Grasset)kolektivní výstavu Smrt překrásných motýlů (Vila Emila Kolbena, od 15. září)Když už člověk jednou je, tak má sledovat kulturu v Respektu.

Všechno, co jsem v létě přečetla a všechno, co jsem v létěviděla. Pokud mi chcete sdělit vaše tipy na čtení nebo cokoliv jiného, najdete mě na instagramu jako @les.slov :)Přečetla jsem: -         Pozoruhodně bystrá stvoření – Shelby Van Pelt-         Antimemetická divize neexistuje – Sam Hughes -         Ještě nejsem pod zemí – Holly Jackson -         Dům mé matky – Shari Franke -         Katabáze – Rebecca F. Kuang -         Kdo se ztratí v lese – Liz Moore -         (Ne) dostupný – Madeleine Gray-         Tohle nikdo nečekal – Shari Lapena -         Pan Bůh a paní Bohová mají krizi – Ivan Lupták -         Smrtící nádech – Lisa Regan -         Tatínek píše paměti – Tove Jansson-         Nikdy, nikdy, nikdy – Linn Stromsborg-         Spravedlivý růst – Daniel Prokop -         Kde je zakopaná sekera – Ray Nayler

Novinka s názvem Sex a smrt v kempu Miasma je satirický psychologický metahoror. Filmařka Kris má v tomto snímku za úkol režírovat nový film z populární hororové série 80. let a je tím trochu posedlá. „Vychází z hororové škatulky slasheru, což jsou filmy, kde často muž s maskou nebo jiné monstrum pronásleduje do tmy skupinu teenagerů, kteří postupně odcházejí na druhý břeh,“ popisuje kritik Pavel Sladký. Jak snímek hodnotí? Poslechněte si recenzi.

Koliko je v sodobni družbi, ki se večinoma ukvarja s hiperprodukcijo, tako dela kot užitka, tudi strahu, sploh časa za razmislek, za notranji dialog o minevanju, o smrti. O nečem tako neizogibno življenjskem in gotovem. Velikokrat mi pride na misel izjava ameriškega režiserja Woodyja Allena, ki jo je seveda začinil s svojim značilnim črnim humorjem, ko je rekel: »Ne bojim se smrti, samo nočem biti zraven, ko se bo to zgodilo.« Ampak dokončnost, vsaj zemeljska dokončnost v telesu, izgube bližnjih oseb sploh, so ene najtežjih preizkušenj v življenju. Še posebej pa je težko, če izguba doleti otroka ali mladostnika. Smrt starša, sorojenca, starega starša ali druge pomembne osebe, pogosto globoko zareže v otrokovo doživljanje sveta, njegov občutek varnosti in vsakodnevno bivanje. Šola je vse pogosteje otrokov drugi dom, zato postane pomemben prostor, kjer otrok s svojo bolečino ne bi smel ostati sam. Učitelji, svetovalni delavci in drugi strokovni sodelavci se ob takšnih situacijah pogosto znajdejo pred zahtevnim vprašanjem: kako k otroku pristopiti varno, spoštljivo in podporno? Zato je nastal priročnik za učitelje in strokovne delavce, kot podpora otrokom in mladostnikom v času žalovanja – Ko bolečina pride v razred, njegova avtorja pa sta tokratna gosta oddaje Glasovi svetov. Miha Zimšek – sodelavec na programih Slovenskega društva Hospic. Deluje na odboru Murska Sobota kot koordinator spremljanja in vseh ostalih programih ter aktivnostih društva. Pri društvu je 17 let, od tega je bil 10 let prostovoljec. Je tudi vodja programa žalovanje otrok in mladostnikov, kamor sodi tudi tabor Levjesrčni Rok Kuralt - strokovni delavec na območnem odboru Ljubljana Slovenskega društva Hospic, 7 let je bil tudi prostovoljec

Masa vody, bahna, kamení a ledu smetla všechno, co jí stálo v cestě. Co se stalo v Nepálu? A jak to teď na místě vypadá? Ve Vinohradské 12 o tom mluví zvláštní zpravodaj Českého rozhlasu v Káthmándú David Jakš a Jan Kropáček, fyzický geograf z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Ptá se Matěj Skalický.

Masa vody, bahna, kamení a ledu smetla všechno, co jí stálo v cestě. Co se stalo v Nepálu? A jak to teď na místě vypadá? Ve Vinohradské 12 o tom mluví zvláštní zpravodaj Českého rozhlasu v Káthmándú David Jakš a Jan Kropáček, fyzický geograf z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Ptá se Matěj Skalický. Všechny díly podcastu Vinohradská 12 můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Ebola opět sužuje Demokratickou republiku Kongo. A aktuální epidemie by se mohla stát tou nejtragičtější v zaznamenané historii. Přímo do jednoho z epicenter nákazy jsme se spojili s lékařkou, která nasazuje vlastní život v mimořádně náročné péči o nemocné. Mluvili jsme o její každodenní práci, o nedůvěře části místních vůči zdravotníkům, i o důvodech, proč se ebola vrací do stále stejných lokalit. Host: Alena Koščálová - infektoložka, spolupracovnice Lékařů bez hranic na misi v Demokratické republice Kongo Článek a další informace najdete na webu Seznam Zprávy Sledujte nás na sociálních sítích X, Instagram, Threads nebo Bluesky. Náměty a připomínky nám můžete psát na e-mail zaminutusest@sz.cz

Masa vody, bahna, kamení a ledu smetla všechno, co jí stálo v cestě. Co se stalo v Nepálu? A jak to teď na místě vypadá? Ve Vinohradské 12 o tom mluví zvláštní zpravodaj Českého rozhlasu v Káthmándú David Jakš a Jan Kropáček, fyzický geograf z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Ptá se Matěj Skalický.

Kako se o pravomoćno osuđenom ratnom zločincu govori u BiH i Srbiji? Što osjeća Fazila Efendić iz udruženja "Srebreničke majke" dok u Srebrenici neki najavljuju komemorativni skup za bivšeg generala. U susjednoj Srbiji jedni raspravljaju o mogućoj sahrani uz državne počasti, dok neki drugi, također u Srbiji, imaju druge probleme? Jesu li društvene mreže i političke rasprave ogledalo podijeljenog društva? Što otkriva pogled iz Njemačke? Maja Marić razgovara s Amirom Sužnjem i Filipom Slavkovićem. Von Maja Maric.

Masa vody, bahna, kamení a ledu smetla všechno, co jí stálo v cestě. Co se stalo v Nepálu? A jak to teď na místě vypadá? Ve Vinohradské 12 o tom mluví zvláštní zpravodaj Českého rozhlasu v Káthmándú David Jakš a Jan Kropáček, fyzický geograf z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Ptá se Matěj Skalický.

Proč si Ivča nekoupila míč po Maradonovi a co jí udělalo radost na festivalu v Locarnu? Je lepší investovat do Konce Oak Street anebo nového filmu Ridleyho Scotta, v němž tentokrát nehospodaří Matt Damon, ale Jacob Elordi? A jak moc campy je sex v kempu Miasma?

Nález nahého ženského těla na lesní cestě kousek za Prahou. Na první pohled bylo jasné, že ženu někdo zavraždil a před smrtí ji týral. Středočeská kriminálka na stopě vraha, kterého se obávaly všechny ženy provozující nejstarší řemeslo v pražských ulicích. Po dopadení se nikdy nepřiznal. Usvědčila ho až precizní policejní rekonstrukce… Mirek Vaňura vám v rámci projektu Mrazivé léto na Dvojce přináší klíčové i záhadné případy moderní české kriminalistiky.

V katehezi za bolnike in starejše je še odmeval praznik Marijinega vnebovzetja v luči smrti in večnega življenja. To, kar je dosegla ona, naj bi dosegli vsi mi. Naše odrešenje je v vstajenju celotnega človeka, telesa in duše. Naš gost, bolniški župnik Anže Cunk, je spregovoril tudi o tem, kako biti blizu umirajočem človeku in o njegovih svežih izkušnjah z bolniki. V minutah za liturgijo bo pojasnil pomen uvodnega kesanja pri maši, ki ni spovedna odveza, a ima kljub temu velik pomen.

Zahradník jedná, ale není všemocný. Může zasít semeno, zalévat a pečovat, ale nemůže rostlině přikázat, aby rostla. Nemůže přeskočit čas ani zabránit smrti. Každá rostlina má navíc vlastní čas. Snad proto se zahrada v dějinách filozofie tak vytrvale vrací. Omezení není porážkou; je podmínkou smysluplného jednání. Platón přirovnává skutečné vzdělávání k trpělivému pěstování, Epikúrova Zahrada ukazuje, jak málo potřebujeme k dobrému životu a Voltaire na konci Candida odpovídá na katastrofy světa výzvou, že musíme obdělávat svou zahradu. Jinými slovy, nemusíme vyřešit celý svět, abychom v něm mohli něco změnit.Nejradikálněji ale zahradu se smrtelností spojuje bulharský spisovatel Georgi Gospodinov. V Zahradníkovi a smrti píše, že „nesmrtelnost je botanická kategorie“. Je to zvláštní podoba vzkříšení, kterou není třeba hledat v mýtech: člověk ji každoročně sleduje v lese, parku, na zahradě. Po dlouhé zimě se život vrací. Není to mytologie, ale také to není odpor vůči smrti v duchu dnešních představ o longevity. Smrt se zde nepopírá ani neporáží. Život se vrací, ale nikoli jako návrat téhož – vrací se skrze proměnu. Zahrada neslibuje vítězství nad smrtí. Její záchrana je jiná: dočasná, opakovaná, praktická, ale vždy bez záruk.Romantickým představám o zahradničení je Gospodinov vzdálen. Vadí mu, jak snadno filozofové nakládají na záda skutečných zahradníků krásné metafory. V souvislosti s Voltairem poznamenává: Hezké, ale zasel kdy jedinou okurku? Opravme Gospodinova: Zasel. V době vydání Candida založil poblíž Ženevy hospodářství, na kterém sám pracoval. V tom ostatně tkví jedna z tezí Candida. Filozof – v jeho podání poněkud zaostalý Panglos – hovoří o metafyzice a velkých celcích. Na Candida však větší dojem udělá postarší turecký zahradník, podle něhož nás práce uchrání před třemi zly: nudou, neřestí, nouzí. O zahradě nestačí filozofovat. Je třeba se v ní hrabat. Ušpinit si ruce. Filozofická otázka „Jak má být uspořádán celý vesmír?“ se proměňuje skromnější, za to možná smysluplnější: „Co můžeme rozumně uspořádat my?“Zahrada nás nakonec učí zacházet i s vlastní konečností. Nevyřešíme všechno, ale ledačemus můžeme pomoci, budeme-li ochotni se nasadit. A co námitka, že nic nemá smysl, protože celek je špatný? Gospodinov ukazuje, že je možné věc obrátit: něco může mít smysl i tehdy, když se jeho završení nedožijeme. Když píše o svém otci, zahradníkovi, který mu odkázal zahradu, poznamenává: „Smrt je třešeň, jež zraje bez tebe.“ Můžeme v tom slyšet bolestnou představu světa, který bude pokračovat bez nás. Lze však tuto větu číst i opačně: přesně proto má smysl třešeň zasadit. Smysl toho, co děláme, nemusí být podmíněn tím, že budeme přítomni jeho završení. Zahradník ví, že všechno, co zasadí, jednou opustí. Přesto sází.BibliografieEpicurus, The Extant Remains, Oxford: Clarendon Press, 1926.Georgi Gospodinov, Zahradník a smrt, přel. David Bernstein, Praha: Argo, 2025.Byung-Chul Han, Lob der Erde: Eine Reise in den Garten, Berlin: Ullstein, 2018.Platón, Faidros, přel. František Novotný, Praha: OIKOYMENH, 2023.Voltaire, Candide, přel. Radovan Krátký, Praha: XYZ, 2007.

Evropa gori. Dobesedno in v prenesenem pomenu. Ogenj požira hiše in uničuje človeška življenja, suše uničujejo pridelke, nizki vodostaji rek povzročajo težave v energetiki, visoke temperature ubijajo. Fosilna industrija, ki je med glavnimi odgovornimi za podnebno krizo, medtem povečuje dobičke. Večina evropske elite – z redkimi izjemami – v tem ne vidi do absurda stopnjevanega problema. Kot molči ob zločinih v Gazi, v nerazumnem prepričanju, da je to daleč stran. Za optimizem v sedanjih razmerah ni veliko razlogov. A upanje – in se tem nujnost ukrepanja – vendarle ostaja.

Pozoruhodný a tragický příběh plný vážných obvinění. Podváděl a vymýšlel si profesor Jason Arday? Kdo může za jeho smrt? Na otázky, kterými žije Velká Británie, hledá odpověď Ladislav Nagy, ředitel Ústavu anglistiky na Jihočeské univerzitě a spolupracovník serveru Info.cz. Ptá se Matěj Skalický. Všechny díly podcastu Vinohradská 12 můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Pozoruhodný a tragický příběh plný vážných obvinění. Podváděl a vymýšlel si profesor Jason Arday? Kdo může za jeho smrt? Na otázky, kterými žije Velká Británie, hledá odpověď Ladislav Nagy, ředitel Ústavu anglistiky na Jihočeské univerzitě a spolupracovník serveru Info.cz. Ptá se Matěj Skalický.

Piše Tatjana Pregl Kobe, bereta Jure Franko in Maja Moll. Poezija primorske avtorice, profesorice in prevajalke Andreje Blažič Klemenc je meditativna, lirična in osredotočena na bivanjska občutja. Njen slog zaznamujejo subtilni stilistični utrinki, krajše pesniške oblike in globoko zaupanje v moč in izraznost besede. V pesniškem prvencu Naj me beseda iz leta 2013 je zajela v čas ujete trenutke, prebliske in raziskovanje bivanjskih pojavnosti od rojstva, hrepeneče bližine, samote, pa vse do svetlobe in vedrine, pogosto opuščanje ločil pa poudarja neskončnost in odprtost povedanega. Novo pesniško zbirko Življenje potuje skozme predstavljajo krajše meditativne impresije in premisleki o medprostorih bivanja. Naslov ni mišljen kot vdanost v usodo, temveč kot vabilo na duhovno potovanje s pogledom, usmerjenim proti umiritvi, tišini in harmoniji, od koder se znova polna moči vrača k zunanjemu svetu s sporočilom, da je vsak posameznik zares živ in svoboden šele takrat, ko sam postane gradnik svojega prostora: ko izprazni liste preteklosti, da lahko nanje napiše brezmejnost prihodnosti. Zbirka je manifest bivanja lirske govorke Pesmi so razvrščene v pet različno dolgih ciklov. Prvi cikel Življenje potuje skozme je popoln krog ustvarjalne in duhovne preobrazbe od absolutne tišine do izbruha življenjske energije. Je nekakšno pesničino vnebovzetje besede. Želja po stvarjenju neskončne beline nepopisanih listov (Napisati bi bilo treba) ni poziv k praznini, ampak k radikalnemu očiščenju. Da bi lahko zapela resnično odo življenju, mora najprej pobrisati odvečne besede, hrup in družbeno pogojeno vseenost in ravnodušnost. Belina postane prostor novih možnosti, v katerem se briše meja med tukaj in onkraj. Je duhovno platno, na katerem se združita zemeljsko bivanje in onstranska večnost, pri čemer pasivni mir pesnice ne zadovolji. Vstop skozi nova vrata z iskricami v očeh, ki simbolizirajo trenutek navdiha, je njena zavestna odločitev za ponoven vstop v svet, le da tokrat pod lastnimi pogoji. Prežeta z notranjim mirom se znova obrne navzven. Življenje, ki je prej potovalo skozi lirsko govorko kot tiha reka, se zdaj prelije v dinamično, iskrivo ustvarjanje (Diši). Izkaže se, da njeno iskanje tišine ni namenjeno begu pred svetom, temveč pripravi na to, da svet objame z vsemi njegovimi ponujenimi možnostmi. V pretresljivem kontrastu drugega cikla Zatišje navznoter, ki deluje kot katarza skozi temo, se njen pesniški svet sooči z najtemnejšimi silami sodobnega sveta, a z jasnim ciljem, da bo našla pot od apokalipse do odrešitve. Glasniki teme izvajajo radikalno destrukcijo bivanja, kar pomeni razkroj iluzij in neposreden napad na človečnost in sočutje. Metafora hologramov, ki ugasnejo, razkriva, da je velik del sodobne resničnosti le umeten konstrukt, projekcija in lažna svetloba (Glasniki teme in niča). V najgloblji točki, kjer ni več hologramov in družbenega hrupa, Andreja Blažič Klemenc končno doseže absolutno jasnost. To ni več iskanje, ampak védenje, trdno eksistencialno sidro. Čeprav so glasniki teme prinesli grozote, pesnica prav v tej ogoljeni resničnosti najde počitek (Zazdi se). Ko se zave »kdo smo in čemu«, je zunanja tema ne more več uničiti, temveč pomeni očiščenje: izbriše nepomembno, da lahko v miru in tišini znova prepozna svojo izvorno bit in smisel bivanja. Če sta prva dva cikla nihala med družbeno katarzo in iskanjem bivanjske svobode, gre v tretjem Ptica sem v tvoji krošnji za izrazit čustveni in metafizični prelom. Pesničin prehod od boleče nostalgije in hrepenenja do pomiritve z izgubo je kot elegija, ki se prelevi v svetlobo. Namesto obupa nad smrtjo izbere vero v nevidne vezi, ki ostajajo. Preteklost in sedanjost, zemeljski rečni breg in neskončno modro nebo se zlijejo v eno. Pesnica ugotovi, da tisti, ki so odšli, ne izginejo, temveč postanejo pokrajina, nebo in svetloba. Smrt zanjo ni konec, ampak se preobrazi v varujočo, nevidno navzočnost. Onkraj postane prostor, od koder ljubezen še vedno zre nanjo in jo spremlja na njenem bregu (Najbrž prisluškuješ). Četrti cikel Mirujem in opazujem rast se začne s kratko pesmijo Hvalnica nečasu, ki je ključ do globljega razumevanja poezije Andreje Blažič Klemenc. Nečas je zanjo dar, ki prisili svet, da se ustavi. Ko se je motnje zunanjega sveta več ne dotikajo in se prisili k pogledu vase, se notranji uvid in pravo razumevanje sveta izostrita. Iz zunanjega zatišja preide v globoko osebno, intimno pokrajino, kjer se zunanje spremembe letnih časov zlijejo z notranjim zorenjem. Avgustovski obet jeseni ni slovo, ampak zorenje in žetev življenjskih spoznanj. Ko zunaj »sneži v gluho noč«, postanejo besede mehka postelja in edino pravo zatočišče. Zima s svojim »ksilofonom hladu« prinaša estetsko lepoto, a ne more zamrzniti tistega, kar je v ljudeh živo. Bistvo človekovega obstoja in ustvarjalnega navdiha v samoti zime dobi novo, čisto in nesmrtno obliko. Zunanji svet zmrzuje in izginja, tisto, kar je resnično žlahtno, pa ostaja. Zaključni niz šestinpetdesetih večinoma drobnih pesmi z naslovom V soju plešoči list tvoje veje.je najdaljši in predstavlja sintezo, kjer se lirska govorka s prehodom v prvo osebo množine zlije z univerzalno človeško izkušnjo. Dogodki postanejo zrcala, v katerih gleda(mo) sebe. Čas se ustavi. Linearno dojemanje preteklosti, sedanjosti in prihodnost izgine, zlije se v točko izvora. »Drsimo / skozi negibni čas / v enost pradavnine, / obrazi dogodkov so uprti v nas. / Gledamo jih, v njih sebe, / in gnetemo spomine prihodnosti.« Simbolika spominov prihodnosti je tu paradoksalna, saj če je čas negiben, se je vse že zgodilo in se hkrati šele bo. V pesmi Tam je luč dne in tema obenem kroglast prazačetek, ki je kot simbolika kroga popolna oblika brez začetka in konca. In prav tam, kjer tema in luč ne izključujeta ena druge, ampak soobstajata v harmoniji, doseže pesničin 'jaz' razsvetljenje ter sprejme vse dele sebe in sveta. Zadnja pesem Drobir na situ dneva deluje kot odrešitev: »Mirno se razgledujem, / srce mi igra od vznesenosti, / tako blizu mi je vse najdražje, / tako krepčilna je bližina vseprežetosti.« Potovanje skozi vesolje se izkaže za potovanje domov, iz intelektualnega opazovanja kozmosa v čisto, izkustveno radost bivanja. Samota izgine, saj je pesnica na koncu vendarle našla globoko duhovno pripadnost svetu. Naslov pesniške zbirke Življenje potuje skozme potrjuje, da je potovanje Andreje Blažič Klemenc obrodilo sadove. Pot skoz dež besed, negibni čas in prosti pad je varno pripeljala nazaj v prvobitno dobroto, v zibelko novih začetkov.

Kousek od sídla Rádia 7 prožil své dětství host dalšího Zákoutí. Most mezi brněnskou Líšní a New Yorkem staví rozhovor Lucie Endlicherové s hudebníkem Ondřejem Pivcem. Proč přemýšlí o chvílích před smrtí a co mu pomáhá být dobrým muzikantem? Tento podcast můžete podpořit na https://radio7.cz

Před sto lety zemřela hvězda amerického němého filmu, Rudolph Valentino. Po jeho smrti vypukla jedna z prvních vln kolektivní truchlící hysterie v rámci populární kultury.Všechny díly podcastu Planetárium můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 70 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Když člověk se zvířaty žije víc, připravuje ho to i na vlastní smrt. A pochopí, že to prostě jinak neskončí,“ říká herec Václav Vydra. Jen několik dní před rozhovorem mu zemřel kůň, kterého měl 24 let. Se ztrátami zvířat se během života potkal mnohokrát a přemýšlení o jejich smrti podle něj mění i vztah člověka k vlastnímu konci: „Jak hezké je žít, tak by mohlo být hezké rychle odejít. Prostě spadne opona.“ Sám ale chce hrát tak dlouho, jak to půjde. „Když se ten motor vypne, tak vlastně ten člověk začne chřadnout,“ dodává k tomu, že herectví vnímá jako poslání, které se má „dotáhnout až do konce“. Vydra se věnuje také rekonstrukcím historických bitev a právě při nich si podle něj člověk může uvědomit, čím lidstvo už jednou prošlo. „Člověk by si tohle měl uvědomovat a ono se to furt opakuje,“ vysvětluje. Současný svět se mu proto nepozoruje lehce a nemá radost z toho, jakým směrem se vyvíjí. Mluví také o svobodě, osobní odpovědnosti a zbraních, se kterými v 90. letech několik let podnikal a ve sportovní střelbě se dostal až na mistrovství Evropy. Zákaz zbraní považuje za nesmysl, zároveň připouští potřebu regulace a přehledu o tom, kdo je vlastní. Větší problém vidí ve snaze vytvořit společnost, ve které má stát člověka ochránit před každým rizikem. „Nikdo nemůže nikomu zaručit bezpečnost. Uklouznu doma ve vaně, praštím se do hlavy a umřu,“ komentuje herec. Podle Vydry se lidé příliš naučili, že se o ně někdo postará, ale každý by se podle něj měl postarat hlavně sám o sebe. Podobně kriticky mluví i o populismu a rozhodování podle toho, co si právě přeje většina. V herectví dnes Vydra podle svých slov žádné velké nesplněné ambice nemá. Práce má dost a současná role v seriálu Polabí ho baví. Jednu věc ale stále odmítá: konkurzy. „Nenávidím je,“ říká o nich a dodává, že po více než padesáti letech hraní už nechce před režisérem číst několik replik z papíru, aby dokazoval, co umí. Přitom otevřeně mluví o vlastním sebevědomí: „Já nemám úplně nízké sebevědomí,“ přiznává. Zároveň dodává, že na začátku kariéry o něj podle svých slov velmi snadno přišel, když ho jedna z prvních zkušeností v Městských divadlech pražských výrazně srazila. A vrací se i ke Kameňáku, jednomu z nejúspěšnějších a zároveň nejkritizovanějších filmů své kariéry. Když poprvé četl scénář, nevěřil, že ho mají skutečně natáčet. Kritické odsudky ale příliš neřeší. „Lidé jsou různí,“ tvrdí. V rozhovoru dojde i na jednu z největších kontroverzí spojených s jeho péčí o koně, kdy byl Vydra kritizován za způsob, jakým upravuje jejich kopyta. Připouští, že se v něm sám postupně zdokonaloval, ale dál věří, že princip, který prosazuje, je správný. Ještě jednoznačnější je v debatě o hranicích humoru. „Vtip, když je korektní, tak není vtip,“ dodává herec k tomu, že odmítá cenzuru i autocenzuru humoru. Proč má Václav Vydra obavu ze společnosti, která se snaží člověka ochránit před každým rizikem? Co ho život se zvířaty naučil o smrti a proč podle něj lidstvo stále opakuje stejné chyby? Proč po více než padesáti letech odmítá chodit na konkurzy a kde podle něj končí hranice humoru? I o tom je rozhovor s Václavem Vydrou.

NEAR Shoemaker a Hayabusa: Tři přistání na asteroidech (4:30) – Příběhy se šestkou: Smrt Rodolpha Valentina (20:17) – Stromy a smrtící houbové patogeny (repríza, 26:17)Všechny díly podcastu Planetárium můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 56 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Humor často používám jako sebeobranu,“ říká textař, básník, spisovatel a komik Petr Soukup. Od dětství chtěl být komikem, zároveň o sobě mluví jako o introvertním člověku, který se ve společnosti cítil nejbezpečněji právě na jevišti. V rozhovoru popisuje, že mu odmala vadily nesmyslné hranice, ponižování ve škole i nespravedlnost. „Když vám vadí hranice, které jsou z vašeho pohledu fakt nesmyslné, tak se tím musíte nějak promlátit,“ říká. Soukup otevřeně mluví i o šikaně, depresích, vyhoření a třinácti letech terapie. Popisuje období, kdy si po zdravotních problémech myslel, že umírá, tělo mu podle jeho slov začalo odcházet fyzicky i psychicky a několik let se z toho dostával. „Když si fakt myslíte, že umíráte a to tělo vás strašně bolí, tak se zblázníte,“ říká. I proto pro něj humor není jen způsob, jak bavit lidi, ale často i způsob, jak přežít vlastní strach, vztek nebo úzkost. V rozhovoru mluví také o politickém humoru, sociálních sítích a nenávisti, která se k němu vrací. Říká, že lidem, kteří mu vyhrožují smrtí, někdy rovnou volá, protože ho zajímá konfrontace a protože klidné argumenty podle něj často nefungují. Zároveň ale tvrdí, že nechce lidem předávat jen vlastní naštvání. Když reaguje na politická témata nebo společenské dění, nejdřív v něm podle jeho slov převládá vztek a teprve potom se z něj snaží udělat humor s nadhledem. „Já než to natočím, tak tam ten nadhled není. To je velikej vztek,“ říká. Právě ten se snaží přetavit do humoru, který může být pro něj i pro publikum určitou psychohygienou. Soukup píše dětské knihy, erotické texty, stand-upy, politické básničky i písně pro známé interprety. Odmítá se ale nechat zavřít do jedné škatulky a nechce být pro lidi úplně čitelný. „Já nechci být nešťastnej,“ vysvětluje. Kdyby dělal celý život jen jeden typ tvorby, vyhořel by podle svých slov znovu. Chce zůstat člověkem, který může být dojatý, naštvaný, zranitelný i provokativní zároveň. Proč se na pódiu cítil bezpečněji než v běžném životě? Co s člověkem udělá období, kdy má pocit, že umírá? Kdy humor pomáhá a kdy už se může stát destruktivní obranou? Proč nechce být jen autorem dětských knih, jen komikem ani jen básníkem ze sociálních sítí? A jak se dá vztek proměnit v nadhled, aniž by člověk ztratil sám sebe? I to se dozvíte v rozhovoru.

Reorganizace Xboxu pokračuje. O práci přišlo 1600 lidí a stejný počet bude následovat v dalších měsících. Divize se ztenčí o pět studií. Microsoft se chce dále soustředit na velké značky. Chystá pokračování The Elder Scrolls, Falloutu nebo Dooma. Jen si nejsme jistí, jestli po čistce bude mít tyto hry kdo vyvíjet. Škrty mimořádně zasáhly např. legendární id Software. Hlavním tématem tohoto Podcastu Živě je ale smrt her na fyzických nosičích. Sony od ledna 2028 nové hry nebude vydávat na Blu-ray. Vyhne se tak třetím stranám a bazarům. Zisky ale může navýšit i vlastní cenotvorbou, kterou bude mít plně pod kontrolou. Je to právě Sony, které se navíc proslavilo tím, že z účtů maže zakoupený obsah. Nemáme z toho dobrý pocit. Plně digitální distribuce skrze jedinou platformu je pohromou z pohledu archivace kulturního dědictví. Jak ostatně vidíme na nedávno ukončeném digitálním katalogu her pro PlayStation 3 a PS Vita, tisíce her najednou zmizí a nikdo další se k nim už nedostane. Situaci komentuje Martin Nahodil, šéfredaktor magazínu Doupě.cz. Program pořadu 01:26 – Xbox propustil 1600 lidí 07:56 – Strach o id Software 24:00 – Sony zruší hry na Blu-ray 30:03 – Mamon 38:14 – Smrt krabicovek 55:44 – Sony rádo maže

Máme si zvykat, že je střet zájmů běžná věc? Motoristé - směšní popírači sami sebe. Smrt v Berlíně. Za Milanem Knížákem. Respekt a tolerance v LošticíchVšechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

S Annou Hogenovou jsme společně vedli debatu na podiu Meltingpot festivalu Colours of Ostrava. Záleželo mi na tom, abychom nekritizovali dnešní svět, ale abychom hledali, co pro ten svět i pro sebe můžeme udělat my sami. Co ovlivníme? Co máme ve vlastních rukou?Profesorka Hogenová je pro někoho kontroverzní postava, pro jiné je to dáma, která se nikdy nebojí říct svoje stanovisko, ať je nebo není populární.Mám Annu rád a vážím si jí. Jsem přesvědčen, že její inspirace pro naše vlastní přemýšlení o tom, podle jakých pravidel a hodnot kdo žijeme, je cenná.Zvu vás k tomuto rozhovoru, zvu vás k ochotě poslechnout si věty a slova, které nemusí být vždycky uklidňující, ale určitě vás přivedou k úvahám, které je dobré alespoň čas od času otevřít.Moc rád vás zvu na druhou polovinu rozhovoru, která je na mém kanálu herohero.co/petrhorky. Jen dodávám, že tam je pro moje odběratele celý záznam v celku a bez reklam.Přeji hezké letní přemítání, přeji pohodu a zdravím! Váš Petr HorkýSupport the show

Dne 16. června 1942 se konalo v parku u Národního muzea setkání tří statečných odbojářů z Vysočiny z Dolních Vilémovic: 25letého Aloise Denemarka, Jaroslava Kubiše a jeho bratra Jana Kubiše, parašutisty z Anglie, v té době už ukrývajícího se v kostele sv. Cyrila a Metoděje. Z trojice odbojářů se dožil konce války jen Alois.

Na podzim 1941 se Reinhard Heydrich ujal funkce zastupujícího říšského protektora. S jeho příchodem dopadl na české obyvatelstvo teror, ale pro Emanuela Moravce začala zlatá éra. V lednu 1942 se stal ministrem školství a národní osvěty. Pro nacisty byl ideálním mužem, protože potřebovali někoho, koho se bude bát i protektorátní vláda.

Da li je predsednik Vučić devedesetih zaista nosio martinke sa belim pertlama i visio na "Akademiji" ili je samo prilagodio ličnost za slušaoce Radio Beograda? U novoj epizodi Njuz Podkasta seciramo najbizarnije događaje nedelje! Otkrivamo ko je prelepi (i nepostojeći) SNS AI bot "Kosta Krstić" čija trudna žena izlazi iz porodilišta sa bebom Srbom. Pričamo o mukama Jovane Jeremić koju je na Dorćolu blokirala obična "krntija", analiziramo kako je Dejmon Albarn (Blur/Gorillaz) istetovirao ćirilicu i podržao studente, i zašto decu moramo da krijemo u šupi da ih vlast ne bi odvela na EXPO 2027 da gledaju MrBeasta! Kao bonus: Saznajte kako je Jelisaveta preživela ležaljke od 150 evra u Crnoj Gori i zašto nam pod hitno treba hauba od Fiće, Juga ili Peglice za naš studio!

Marcela Tobiášová v nové epizodě podcastu Ve stínu popisuje okamžik, kdy navzdory vlastním obavám předávala děti zpět do biologické rodiny. Její příběh není ojedinělý. Přinášíme i další případy dětí, u kterých přišla pomoc pozdě. Smrt tříleté Viktorky, jejíž příběh zmapovala podcastová série Ve stínu, vyvolala mimořádnou veřejnou reakci. Vznikly petice, veřejné výzvy i komise pro přezkum nepřirozených úmrtí dětí. Do redakce zároveň začala přicházet další svědectví o dětech, u nichž měli jejich blízcí pocit, že systém ochrany selhal. Některé z těchto příběhů uslyšíte i v debatě, kterou podcast Ve stínu uspořádal. Přijďte na naše živé vystoupení dne 26. 8. ke kauze v Zoo Praha. Bližší informace a vstupenky naleznete zde. Těšíme se na vás.

Marcela Tobiášová v nové epizodě podcastu Ve stínu popisuje okamžik, kdy navzdory vlastním obavám předávala děti zpět do biologické rodiny. Její příběh není ojedinělý. Přinášíme i další případy dětí, u kterých přišla pomoc pozdě.Smrt tříleté Viktorky, jejíž příběh zmapovala podcastová série Ve stínu, vyvolala mimořádnou veřejnou reakci. Vznikly petice, veřejné výzvy i komise pro přezkum nepřirozených úmrtí dětí. Do redakce zároveň začala přicházet další svědectví o dětech, u nichž měli jejich blízcí pocit, že systém ochrany selhal.Některé z těchto příběhů uslyšíte i v debatě, kterou podcast Ve stínu uspořádal.Přijďte na naše živé vystoupení dne 26. 8. ke kauze v Zoo Praha. Bližší informace a vstupenky naleznete zde. Těšíme se na vás.

Vínové barety, odznaky s padáky a heslo Strach je smrtelný hřích – to jsou symboly, které neodmyslitelně patří k parašutistům. Historie československých výsadkářů se měla začít psát v roce 1939. K prvnímu dubnu tehdy měla vzniknout první zkušební jednotka v rámci československé armády, takzvaná letecká pěchota. Jenže přišel Mnichov a okupace, a tak se první kapitola československých parašutistů začala psát později a úplně jinde, ve Velké Británii a Sovětském svazu.

Konec války mezi USA a Íránem se vzdaluje. Smrt v Belfastu. Ve sporu o summit jde o prezidentskou volbu. Bulharsko skončilo s podporou Ukrajiny. Zkratky nefungují. Ani v podnikání

Britský poslanec Enoch Powell před téměř 60 lety vyvolal poprask svým projevem o „řekách krve“. Varoval, že pokud jeho země nezpomalí příliv imigrantů, skončí celá věc krveprolitím. Spojené království se v krvi zatím netopí, ale Powellova řeč se s odstupem času zdá přece jen o něco méně vyhrocená, než kdysi. Připomínají to události tohoto týdne, které se odehrály v severoirském Belfastu.

Záhada smrtícího viru. Dostal se na loď, infikoval cestující a někteří zemřeli. Kde se ale nakazil pacient nula? A jak důležité je to zjistit? Každopádně, nová pandemie nehrozí, uklidňuje Světová zdravotnická organizace i dnešní host V12 – viroložka Ruth Tachezy, která vede katedru genetiky a mikrobiologie (Přf UK), má výzkumnou skupinu v Biotechnologickém a biomedicínském centru AV ČR a UK a působí v rámci Národního institutu virologie a bakteriologie. Ptá se Matěj Skalický.Všechny díly podcastu Vinohradská 12 můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.