Podcasts about Miroslav

In Jeremiah's day Jews had to learn how to live as exiles in Babylon. The New Testament refers to the baptized as citizens of heaven who also have to learn how to live as exiles in Babylon.

Pozval ho Miroslav Černík, ředitel univerzitního Ústavu pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace, který je i novým moderátorem pořadu. Dozvíte se například, jak budoucí rektor vnímá současnou roli liberecké vysoké školy, i jakým způsobem jí chce v budoucnu rozvíjet.

Podplukovník i.m. Miroslav Špot padl ve službě vlasti v Mnichově. Teď se po více než 80 letech do Jičína vrátily ostatky válečného hrdiny, velitele výsadkové skupiny Iridium, který padl při návratu z bojové mise v roce 1943 a byl pohřben blízko Mnichova.

Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju. Koho dnes?Rapl z Bartolomějský. Lépe řečeno autor stejnojmenné knihy, kterým je emeritní major Miroslav Hyhlík. Obchází teď obvyklé kolečko po podcastech a televizních pořadech, mohl jste ho vidět třeba v show Jana Krause nebo v DVTV. Já si ho však pozval nejen proto, že napsal zajímavou a dobrou knihu. Mám totiž své důvody.Známe se s Mirkem plus mínus pětatřicet let. Poznali jsme se v roce 1990, ještě s jeho tehdejším parťákem, kdy oba sloužili jako detektivové kriminálky na Praze 1. Jinými slovy, stali se mými policejními zdroji, a dohazovali mi do reportáží případy, na kterých pracovali. Zjednodušeně řečeno. A když se později připletli do nešťastné kauzy, která se později ukázala jako omyl jejich kolegů, skončili na necelé tři týdny ve vazbě na Pankráci. A já o tomhle jejich případu napsal svou vůbec první knížku Klec na policajta, která pak v roce 1991 vyšla v nakladatelství Rozmluvy Aklexandra Tomského. Stručně o Mirkovi: je ročník 1961, dnes už “emeritní major”, tedy ve výslužbě. Od roku 1980 sloužil u policie, kde se specializoval na násilnou trestnou činnost – loupeže, vydírání, těžká ublížení na zdraví. Jeho unikátní devizou bylo kreslení – vystudoval aranžérskou školu a jako jeden z prvních českých kriminalistů vytvářel portréty pachatelů podle výpovědí svědků, ještě před érou počítačových identikit. Společně s dlouholetým parťákem Láďou Veselým vytvořili legendární duo detektivů, kteří v 90. letech čelili ruským gangům, vydíračům podnikatelů i domácím vrahům. V roce 1991 byl sám nespravedlivě obviněn a strávil 19 dní ve vazbě kvůli záměně identity, což mu však nezlomilo víru ve spravedlnost. Je autorem knihy, malíř, žije na venkově u Tábora se svou čtvrtou manželkou, která byla také jeho kolegyní u policie.Více samozřejmě v podcastu.Mé krimi reportáže z Prahy byly jen epizodou v mé kariéře, související hlavně s tím, že jsem povinnou vojenskou službu absolvoval v časopise Signál. Byla krátká, asi roční, a pak jsem začal psát spíš o jiných věcech, a Mirek i jeho kolega pokračovali ve svých policejních kariérách. Třicet let jsme se v podstatě neviděli, sem tam se někde potkali, občas si zavolali nebo napsali. Až teď, když Mirek napsal zmíněnou knihu, a před pár týdny ji pokřtil, jsem ho pozval do podcastu. Víc jsem o tom psal už před týdnem.Doufám, že vás náš rozhovor bude bavit stejně jako mě.

„(V liste R. Ficovi) som porovnával rok 1977 (podpis Charty'77) – normalizáciu – a dnešnú dobu. Našiel som tie isté charakteristiky: rozklad demokracie, pohŕdanie parlamentnou demokraciou, úsilie o vládu jednej strany – vtedy upevnenie, dnes úsilie opäť získať vládu jednej strany. To je to isté,“ rozpráva Miroslav Lehký, niekdajší vyšetrovateľ zločinov komunizmu.Ocenený za prínos k poznaniu obdobia neslobody a šírenie myšlienok slobody a demokracie. Miroslav Lehký. Niekdajši signatár a hovorca Charty77, ktorému komunistický režim zahatal štúdium teológie. Organizátor tzv. podzemnej univerzity v Bratislave. Po Novembri'89 tajomník Československého resp. Českého helskinského výboru. Neskôr bádateľ komunistických zločinov na Úrade pre dokumentáciu a vyšetrovanie zločinov komunizmu. Spolu s Jánom Langošom zakladal Ústav pamäti národa, z ktorého neskôr na protest proti novému smerovaniu odišiel. A plne sa zaradil do českého Ústavu pre štúdium totalitných režimov. Dnes laureát ceny Ústavu pamäti národa. Ako vidí Slovensko v roku 2025, v čase, keď mu vládna garnitúra siaha na symbol prechodu z neslobody do slobody – na 17. november? A nenachádza paralely s dobou normalizácie zo začiatku sedemdesiatych rokov?„Ak niekto povie, že November vlastne nič nebol, tak buď to bol hlupák bez očí a uší, alebo pokrytec bez morálnych základov a mantinelov, ktorý sa chce mať len dobre,“ hovorí Miroslav Lehký. „A v každom režime sa môžete mať dobre, keď vstúpite do jeho služieb,“ dopĺňa.Podcast pripravil Jaroslav Barborák.

„(V liste R. Ficovi) som porovnával rok 1977 (podpis Charty'77) – normalizáciu – a dnešnú dobu. Našiel som tie isté charakteristiky: rozklad demokracie, pohŕdanie parlamentnou demokraciou, úsilie o vládu jednej strany – vtedy upevnenie, dnes úsilie opäť získať vládu jednej strany. To je to isté,“ rozpráva Miroslav Lehký, niekdajší vyšetrovateľ zločinov komunizmu.Ocenený za prínos k poznaniu obdobia neslobody a šírenie myšlienok slobody a demokracie. Miroslav Lehký. Niekdajši signatár a hovorca Charty77, ktorému komunistický režim zahatal štúdium teológie. Organizátor tzv. podzemnej univerzity v Bratislave. Po Novembri'89 tajomník Československého resp. Českého helskinského výboru. Neskôr bádateľ komunistických zločinov na Úrade pre dokumentáciu a vyšetrovanie zločinov komunizmu. Spolu s Jánom Langošom zakladal Ústav pamäti národa, z ktorého neskôr na protest proti novému smerovaniu odišiel. A plne sa zaradil do českého Ústavu pre štúdium totalitných režimov. Dnes laureát ceny Ústavu pamäti národa. Ako vidí Slovensko v roku 2025, v čase, keď mu vládna garnitúra siaha na symbol prechodu z neslobody do slobody – na 17. november? A nenachádza paralely s dobou normalizácie zo začiatku sedemdesiatych rokov?„Ak niekto povie, že November vlastne nič nebol, tak buď to bol hlupák bez očí a uší, alebo pokrytec bez morálnych základov a mantinelov, ktorý sa chce mať len dobre,“ hovorí Miroslav Lehký. „A v každom režime sa môžete mať dobre, keď vstúpite do jeho služieb,“ dopĺňa.Podcast pripravil Jaroslav Barborák.

Herec, režisér a spisovatel Miroslav Horníček se narodil 10. listopadu 1918. Pocházel z Plzně, kde také poprvé viděl hrát Voskovce a Wericha. Jejich humor si zamiloval a o 20 let později stanul na jevišti divadla ABC spolu s Janem Werichem jako Voskovcův nástupce. Měl dar inteligentního a laskavého humoru, na kterém byl založen i televizní pořad Hovory H – první talkshow v historii Československé televize. Horníček objevil tento televizní formát v kanadském Montréalu.

Herec, režisér a spisovatel Miroslav Horníček se narodil 10. listopadu 1918. Pocházel z Plzně, kde také poprvé viděl hrát Voskovce a Wericha. Jejich humor si zamiloval a o 20 let později stanul na jevišti divadla ABC spolu s Janem Werichem jako Voskovcův nástupce. Měl dar inteligentního a laskavého humoru, na kterém byl založen i televizní pořad Hovory H – první talkshow v historii Československé televize. Horníček objevil tento televizní formát v kanadském Montréalu.Všechny díly podcastu Příběhy z kalendáře můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Maminka z něj chtěla mít pana učitele, jenže on potkal zakladatele studia Ypsilon Jana Schmida a místo před katedrou se zabydlel u klavíru a na jevišti. O hudbě v divadle i ve filmu a také o hledání šlágrů v operách bude v Momentech mluvit Miroslav Kořínek.

When asked about the resurrection, Jesus spoke of Abraham, Isaac, and Jacob as being alive to God. If we think carefully about this, it has enormous theological implications on how we understand when resurrection occurs.

Miroslav Kalousek vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, kde získal titul inženýra. Působil jako náměstek ministra obrany, později byl poslancem a předsedou KDU-ČSL. V roce 2009 spoluzaložil stranu TOP 09, v jejímž čele stál do roku 2017. Dvakrát zastával funkci ministra financí, kdy prosazoval rozpočtovou odpovědnost a reformy veřejných financí. V roce 2008 byl mezinárodním časopisem Emerging Markets oceněn jako ministr financí roku pro rozvíjející se evropské ekonomiky. Po odchodu z politiky se věnuje veřejnému působení a médiím. V tomto díle Štěpán Křeček s Miroslavem Kalouskem diskutují o rostoucí celosvětové zadluženosti a jejích důsledcích pro světovou ekonomiku. Věnují se vývoji dluhu ve Spojených státech a eurozóně, kde rozdílné přístupy k hospodářské politice přinášejí odlišné výsledky. Mluví také o dynamice růstu čínské ekonomiky, přebujelé regulaci v Evropské unii a úpadku Evropy, která postupně ztrácí svou konkurenceschopnost i vliv ve světě. Celý díl najdete na Herohero a Forendors.

Moderátora, zprávaře a publicisty stanice Český rozhlas Liberec se ptá Jana Švecová.

John the Elder tells us that the world under the sway of the evil one is driven by pride, greed, and lust. (Think of how much advertising appeals to pride, greed, or lust.) This world (prophetically called Babylon) cannot be harnessed for good—even though religious ambition for political power imagines it can. The task of the church is not to reappropriate the engines of pride, greed, and lust, but to be something altogether different—the kingdom of Jesus Christ energized by faith, hope, and love.

Tento denný podcast, vytváraný s pomocou umelej inteligencie, ponúka unikátny a efektívny spôsob, ako sa dozvedieť o najzaujímavejších udalostiach a článkoch dňa. Umelej inteligencii sa darí analyzovať obrovské množstvo informácií z rôznych zdrojov, aby vybrala tie najrelevantnejšie a najpútavejšie obsahy pre širokú škálu poslucháčov. Každá epizóda je navrhnutá tak, aby poskytla hlboký ponor do vybraných tém, od politiky cez vedecké objavy, až po kultúrne udalosti, a to všetko podané informatívne, prístupne a bez emócií. Podcast je ideálnym spoločníkom pre zaneprázdnených ľudí, ktorí hľadajú pohodlný spôsob, aby zostali informovaní o svetovom dianí bez nutnosti tráviť hodiny čítaním rôznych zdrojov, čím poskytuje efektívny a príjemný spôsob, ako prijímať správy.  

"The nuns taught us that there are two ways through life—the way of nature and the way of grace. You have to choose which one you will follow. Grace doesn't try to please itself, accepts being slighted, forgotten, disliked; accepts insults and injuries. Nature only wants to please itself. Get others to please it too. Likes to Lord it over them, to have its own way. It finds reasons to be unhappy when all the world is shining around it, when love is smiling through all things. They taught us the no one who loves the way of grace ever comes to a bad end. I will be true to you whatever comes."- The Tree of Life

Největší registrovaný krmelec v České republice vystavuje od roku 2018 jedno zahradnictví v Praze 10. Velký je jako menší domek. Na výšku má přes pět metrů a dlouhý je osm metrů. Jen na žebřík, za nějž se dává zvěři seno, padlo 446 metrů latí.

Největší registrovaný krmelec v České republice vystavuje od roku 2018 jedno zahradnictví v Praze 10. Velký je jako menší domek. Na výšku má přes pět metrů a dlouhý je osm metrů. Jen na žebřík, za nějž se dává zvěři seno, padlo 446 metrů latí.

Největší registrovaný krmelec v České republice vystavuje od roku 2018 jedno zahradnictví v Praze 10. Velký je jako menší domek. Na výšku má přes pět metrů a dlouhý je osm metrů. Jen na žebřík, za nějž se dává zvěři seno, padlo 446 metrů latí.

Největší registrovaný krmelec v České republice vystavuje od roku 2018 jedno zahradnictví v Praze 10. Velký je jako menší domek. Na výšku má přes pět metrů a dlouhý je osm metrů. Jen na žebřík, za nějž se dává zvěři seno, padlo 446 metrů latí.

Největší registrovaný krmelec v České republice vystavuje od roku 2018 jedno zahradnictví v Praze 10. Velký je jako menší domek. Na výšku má přes pět metrů a dlouhý je osm metrů. Jen na žebřík, za nějž se dává zvěři seno, padlo 446 metrů latí.

Největší registrovaný krmelec v České republice vystavuje od roku 2018 jedno zahradnictví v Praze 10. Velký je jako menší domek. Na výšku má přes pět metrů a dlouhý je osm metrů. Jen na žebřík, za nějž se dává zvěři seno, padlo 446 metrů latí.

Největší registrovaný krmelec v České republice vystavuje od roku 2018 jedno zahradnictví v Praze 10. Velký je jako menší domek. Na výšku má přes pět metrů a dlouhý je osm metrů. Jen na žebřík, za nějž se dává zvěři seno, padlo 446 metrů latí.

Největší registrovaný krmelec v České republice vystavuje od roku 2018 jedno zahradnictví v Praze 10. Velký je jako menší domek. Na výšku má přes pět metrů a dlouhý je osm metrů. Jen na žebřík, za nějž se dává zvěři seno, padlo 446 metrů latí.

Největší registrovaný krmelec v České republice vystavuje od roku 2018 jedno zahradnictví v Praze 10. Velký je jako menší domek. Na výšku má přes pět metrů a dlouhý je osm metrů. Jen na žebřík, za nějž se dává zvěři seno, padlo 446 metrů latí.

Největší registrovaný krmelec v České republice vystavuje od roku 2018 jedno zahradnictví v Praze 10. Velký je jako menší domek. Na výšku má přes pět metrů a dlouhý je osm metrů. Jen na žebřík, za nějž se dává zvěři seno, padlo 446 metrů latí.

Největší registrovaný krmelec v České republice vystavuje od roku 2018 jedno zahradnictví v Praze 10. Velký je jako menší domek. Na výšku má přes pět metrů a dlouhý je osm metrů. Jen na žebřík, za nějž se dává zvěři seno, padlo 446 metrů latí.

Miroslav Kalousek vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, kde získal titul inženýra. Působil jako náměstek ministra obrany, později byl poslancem a předsedou KDU-ČSL. V roce 2009 spoluzaložil stranu TOP 09, v jejímž čele stál do roku 2017. Dvakrát zastával funkci ministra financí, kdy prosazoval rozpočtovou odpovědnost a reformy veřejných financí. V roce 2008 byl mezinárodním časopisem Emerging Markets oceněn jako ministr financí roku pro rozvíjející se evropské ekonomiky. Po odchodu z politiky se věnuje veřejnému působení a médiím. V tomto díle Štěpán Křeček s Miroslavem Kalouskem diskutují o úpadku české politické scény a o tom, co dnes motivuje lidi vstupovat do politiky. Následně se věnují procesu vyjednávání o státním rozpočtu a pravidlům rozpočtové odpovědnosti, která by měla zajistit dlouhodobě udržitelné hospodaření státu. V závěru rozhovoru rozebírají plánovaný schodek rozpočtu pro příští rok a jeho možné dopady na českou ekonomiku. Celý díl najdete na Herohero a Forendors.

Job was a blameless man caught in a contest between the divine and diabolical that he knew nothing about. He lost his wealth, his health, and all ten of his children. His friends Eliphaz, Bildad, and Zophar come to comfort him but end up accusing him. Job defends his integrity in a series of poetic debates that lasts for 27 chapters. Then Elihu enters the story...

Jak vůbec vzniká naše osobnost? A sebevědomí? Kdy si začínáme uvědomovat kdo jsme? Kdy a podle čeho rozeznáváme náš význam a naši roli ve světě?Tyto otázky byly na začátku mého setkání s docentem Miroslavem Světlákem, přednostou Ústavu lékařské psychologie a etiky Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně.A následná debata mi otevřela řadu témat, která jsem někdy měl i tendenci přehlédnout…Věřím, že pro vás bude toto setkání stejně objevné a dobrodružné, jako pro mne! Pokud byste chtěli jeho plnou, dvojnásobnou verzi navíc bez reklam, pojďte na moje Herohero - https://herohero.co/petrhorky.Support the show

Theologian Miroslav Volf reflects on solitude, loneliness, and how being alone can reveal our humanity, selfhood, and relationship with God.This episode is part 1 of a 5-part series, SOLO, which explores the theological, moral, and psychological dimensions of loneliness, solitude, and being alone.“Solitude brings one back in touch with who one is—it's how we stabilize ourselves so we know how to be ourselves with others.”Macie Bridge welcomes Miroslav for a conversation on solitude and being oneself—probing the difference between loneliness and aloneness, and the essential role of solitude in a flourishing Christian life. Reflecting on Genesis, the Incarnation, and the sensory life of faith, Volf considers how we can both embrace solitude and attend to the loneliness of others.He shares personal reflections on his mother's daily prayer practice and how solitude grounded her in divine presence. Volf describes how solitude restores the self before God and others: “Nobody can be me instead of me.” It is possible, he suggests, that we can we rediscover the presence of God in every relationship—solitary or shared.Helpful Links and ResourcesThe Cost of Ambition: How Striving to Be Better Than Others Makes Us WorseFyodor Dostoevsky, Crime and PunishmentRainer Maria Rilke, Book of Hours (Buch der Stunden)Dietrich Bonhoeffer, Creation and FallEpisode Highlights“Nobody can be me instead of me. And since I must be me, to be me well, I need times with myself.”“It's not good, in almost a metaphysical sense, for us to be alone. We aren't ourselves when we are simply alone.”“Solitude brings one back in touch with who one is—it's how we stabilize ourselves so we know how to be ourselves with others.”“Our relationship to God is mediated by our relationships to others. To honor another is to honor God.”“When we attend to the loneliness of others, in some ways we tend to our own loneliness.”Solitude, Loneliness, and FlourishingThe difference between solitude (constructive aloneness) and loneliness (diminishment of self).COVID-19 as an amplifier of solitude and loneliness.Volf's experience of being alone at Yale—productive solitude without loneliness.Loneliness as “the absence of an affirming glance.”Aloneness as essential for self-reflection and renewal before others.Humanity, Creation, and RelationshipAdam's solitude in Genesis as an incomplete creation—“It is not good for man to be alone.”Human beings as fundamentally social and political.A newborn cannot flourish without touch and gaze—relational presence is constitutive of personhood.Solitude and communion exist in dynamic tension; both must be rightly measured.Jesus's Solitude and Human ResponsibilityJesus withdrawing to pray as a model of sacred solitude.Solitude allows one to “return to oneself,” guarding against being lost in the crowd.The danger of losing selfhood in relationships, “becoming echoes of the crowd.”God, Limits, and OthersEvery other person as a God-given limit—“To honor another is to honor God.”Violating others as transgressing divine boundaries.True spirituality as respecting the space, limit, and presence of the other.Touch, Senses, and the ChurchThe sensory dimension of faith—seeing, touching, being seen.Mary's anointing of Jesus as embodied gospel.Rilke's “ripe seeing”: vision as invitation and affirmation.The church as a site of embodied presence—touch, seeing, listening as acts of communion.The Fear of Violation and the Gift of RespectLoneliness often born from fear of being violated rather than from lack of company.Loving another includes honoring their limit and respecting their freedom.Practical Reflections on LonelinessQuestions Volf asks himself: “Do I dare to be alone? How do I draw strength when I feel lonely?”The paradox of social connection in a digital age—teenagers side by side, “completely disconnected.”Love as sheer presence—“By sheer being, having a loving attitude, I relieve another's loneliness.”The Spiritual Discipline of SolitudeVolf's mother's daily hour of morning prayer—learning to hear God's voice like Samuel.Solitude as the ground for transformation: narrating oneself before God.“Nobody can die in my place… nobody can live my life in my place.”Solitude as preparation for love and life in community.About Miroslav VolfMiroslav Volf is the Henry B. Wright Professor of Theology at Yale Divinity School and Founding Director of the Yale Center for Faith & Culture. He is the author of Exclusion and Embrace, Flourishing: Why We Need Religion in a Globalized World, and numerous works on theology, culture, and human flourishing—most recently The Cost of Ambition: How Striving to Be Better Than Others Makes Us Worse.Production NotesThis podcast featured Miroslav VolfInterview by Macie BridgeEdited and Produced by Evan RosaProduction Assistance by Alexa Rollow, Emily Brookfield, and Hope ChunA Production of the Yale Center for Faith & Culture at Yale Divinity School https://faith.yale.edu/aboutSupport For the Life of the World podcast by giving to the Yale Center for Faith & Culture: https://faith.yale.edu/give

Job is a poetic book probably written in the fourth or fifth century BC, possibly written in Persia. The authors (there appears to be more than one) were almost certainly Israelites—but the story itself occurs outside of Israel and doesn't appear to have Jewish characters. The book is a poetic exploration of the problem of suffering and our response to it.

The prophets and psalmists of lament show us how to find faith and hold on to hope in the time of tears.

Rybník, po kterém se dá přejít suchou nohou, lámání kamenů hvízdáním, rozmlouvání s anděly a se sochami svatých... Přesně takový je svět vesnice svatého Jiří, ve kterém se odehrává román Letnice spisovatele Miroslava Hlauča. „Je to román o naději a tiché radosti,“ říká autor. Jak moc je svatý Jiří podobný vesnici, z níž Hlaučo sám přišel do velkého světa? A kolik tajemství si nechal sám pro sebe?Všechny díly podcastu Host Lucie Výborné můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Rybník, po kterém se dá přejít suchou nohou, lámání kamenů hvízdáním, rozmlouvání s anděly a se sochami svatých... Přesně takový je svět vesnice svatého Jiří, ve kterém se odehrává román Letnice spisovatele Miroslava Hlauča. „Je to román o naději a tiché radosti,“ říká autor. Jak moc je svatý Jiří podobný vesnici, z níž Hlaučo sám přišel do velkého světa? A kolik tajemství si nechal sám pro sebe?

“I believe” is a powerful statement. When we express our faith in Jesus we are not saying one thing, but four things. The shape of faith is made up of four sides: belief (what we do with our minds), confidence (what we do with our hearts, trust (what we do with our bodies), and allegiance (what we do with our will). Growing as people of faith requires growing in all four areas. 

Jesus spoke of the kingdom of God primarily in parables. These parables are not folksy illustrations to help us better understand the point—quite the opposite in fact. The parables of Jesus are often deliberately disorienting. Jesus wants to throw us off balance so that we might stumble into a previously unknown world—the world of God's grace where many of our most common assumptions are subverted.

The gospel story of the cross says this: Because of God's love the Son of God came into the world, and despite his actions of love, healing, and mercy, the Son of God was ultimately rejected, condemned, and crucified by a sinful world built upon violent power. And yet, in that moment, when the world did its very worst, the Crucified One was not condemning the world, but saving the world.

Sweet Sounds Of Heavenby The Rolling Stones (feat. Lady Gaga)I hear the sweet, sweet sounds of heavenFallin' down, fallin' down to this earthI hear the sweet, sweetest sounds of heavenDriftin' down, driftin' down to this earthBless the Father, bless the SonHear the sound of the drumsAs it echoes through the valleyAnd it burstsLet no woman or childGo hungry tonightPlease protect us from the painAnd the hurtI smell the sweet, sweet scents of heavenTumblin' down, tumblin' downTo the earthI hear the sweet sounds, the sweet sounds of childrenAnd they're praisingThe land of their birthNo, I'm not, not going to hellIn some dusty motelAnd I'm not, not going downIn the dirtI'm gonna laugh, I'm gonna cryEat the bread, drink the wine'Cause I'm finally, finally quenchingMy thirstYou can't have a light without a little shadowAlways need a target for your bow and arrowI want to be drenched in the rain of your heavenly loveLet the music, play loudLet it burst through the cloudsAnd we all feel the heatOf the sunLet us sing, let us shoutLet us all stand up proudLet the old still believeThat they're young

Celý díl najdete na našem Patreonu nebo HeroHero.Proč vláda podle něj jen přemalovala čísla a skutečná konsolidace se zastavila? Co znamená strukturální deficit a proč je rok 2026 „zaminovaný“?Proč kabinet tvrdí opak toho, co voliči vidí na vlastní oči? A co se stane když prezident podepíše rozpočet postavený na vědomé lži?Partnerem podcastu je advokátní kancelář ROWAN LEGAL a mezinárodní poradenská společnost RSM.

Si Ťin-pchin, Putin, Kim Čong-un, Lukašenko, Vučič – spoločnosť, v ktorej je v týchto hodinách Robert Fico. Oslavuje koniec druhej svetovej vojny v Číne.A ak nemecký kancelár Merz hovorí o Vladimírovi Putinovi ako o „možno najväčšom vojnovom zločincovi našej doby“, slovenský premiér tomuto Putinovi verejne vojnu ani nespomenie. Turecký Recep Tajip Erdogan naopak po stretnutí s ruským prezidentom skloňuje „nie konfliktu, priorita pre dialóg“. „Diskutovali sme, ako dosiahnuť spravodlivý mier medzi Ruskom a Ukrajinou,“ hovorí. Slovenský premiér naopak kritizoval Ukrajinu za útoky na energetickú infraštruktúru a s Moskvou dohadoval obchodnú spoluprácu.Ruky preč od neho dáva Brusel, rovnako domáca opozícia. Napriek tomu je v Číne v pozícii premiéra krajiny. Kam takýmito krokmi zaťahuje Slovensko, v ktorom žijú ešte stále z veľkej časti vyznávači západných hodnôt slobody a demokratických pravidiel?Témy pre Miroslava Wlachovského, bývalého šéfa diplomacie, ktorý aktuálne pôsobí v Globsecu.„Robert Fico nás ťahá von zo Západu. Ťahá nás na Východ. Ťahá nás do toho, čo Briti volajú ‚uncharted territories' – do neprebádaných území, ktoré nie sú pre túto krajinu ničím dobrým,“ hovorí Wlachovský.Podľa bývalého šéfa slovenskej diplomacie by premiér mal svoju cestu v Číne vysvetliť v parlamente. „Určite by si ho parlament mal zavolať. Mali by ho zavolať na zahraničný výbor. Mali by sa ho pýtať, kam túto krajinu vedie. Prečo mení princípy slovenskej zahraničnej politiky,“ tvrdí Miroslav Wlachovský.Nestačí podľa neho, že premiér povie jednu vetu o euroatlantickom priestore ako o dôležitom pre Slovensko, je potrebné fakticky to napĺňať. „To je to, čo sa nedeje. Deje sa presný opak,“ hovorí bývalý šéf slovenskej diplomacie.Podcast pripravil Jaroslav Barborák.

Beautiful ThingsBenson BooneFor a while there, it was roughBut lately, I've been doin' betterThan the last four cold Decembers I recallAnd I see my family every monthI found a girl my parents loveShe'll come and stay the nightAnd I think I might have it allAnd I thank God every dayFor the girl He sent my wayBut I know the things He gives meHe can take awayAnd I hold you every nightAnd that's a feelin' I wanna get used toBut there's no man as terrifiedAs the man who stands to lose youOh, I hope I don't lose youPlease stayI want you, I need you, oh, GodDon't takeThese beautiful things that I've gotPlease stayI want you, I need you, oh, GodDon't takeThese beautiful things that I've gotPlease don't takeI found my mind, I'm feelin' saneIt's been a while, but I'm findin' my faithIf everything's good and it's greatWhy do I sit and wait 'til it's gone?Oh, I'll tell ya, I know I've got enoughI've got peace, and I've got loveBut I'm up at night thinkin'I just might lose it allPlease stayI want you, I need you, oh, GodDon't takeThese beautiful things that I've gotPlease stayI want you, I need you, oh, GodI needThese beautiful things that I've got

Komunistický režim si během normalizace vychovával generaci svazáků a pionýrů, kteří se měli stát poslušnými inženýry v národních strojírenských a hutních podnicích. Vedle těchto „uvědomělých“ soudruzi nechtěně vytvořili prostor pro silnou generaci filozofů, teologů, historiků a umělců, kteří se komunistům postavili. Jedním z nich byl houslista a dirigent Miroslav Jirounek. (Vysíláme v repríze, premiéru jste mohli slyšet v roce 2020.)Všechny díly podcastu Příběhy 20. století můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Miroslav Volf critiques ambition, love of status, and superiority, offering a Christ-shaped vision of agapic love and humble glory.“'And if you received it, why do you boast as if it were not a gift?' If you received everything you have as a gift and if your existence as the recipient is also a gift, all ground for boasting is gone. Correspondingly, striving for superiority over others, seeking to make oneself better than others and glorying in that achievement, is possible only as an existential lie. It is not just a lie that all strivers and boasters tell themselves. More troublingly, that lie is part of the ideology that is the wisdom of a certain twisted and world-negating form of the world.”In Lecture 5, the final of his Gifford Lectures, Miroslav Volf offers a theological and moral vision that critiques the dominant culture of ambition, superiority, and status. Tracing the destructive consequences of Epithumic desire and the relentless “race of honors,” Volf contrasts them with agapic love—God's self-giving, unconditional love. Drawing from Paul's Christ hymn in Philippians 2 and philosophical insights from Rousseau, Nietzsche, and Max Scheler, Volf reveals the radical claim that striving for superiority is not merely harmful but fundamentally false. Through Christ's self-emptying, even to the point of death, we glimpse a redefinition of glory that subverts all worldly hierarchies. The love that saves is the love that descends. In a world ravaged by competition, inequality, and devastation, Volf calls for fierce, humble, and world-affirming love—a love that mends what can be mended, and makes the world home again.Episode Highlights“Striving for superiority over others… is possible only as an existential lie.”“Jesus Christ was no less God and no less glorious at his lowest point.”“To the extent that I'm striving for superiority, I cannot love myself unless I am the GOAT.”“God cancels the standards of the kind of aspiration whose goal is superiority.”“This is neither self-denial nor denial of the world. This is love for the world at work.”Show NotesAgapic love vs. Epithemic desire and self-centered striving“Striving for superiority… is possible only as an existential lie.”Paul's hymn in Philippians 2 and the “race of shame”Rousseau: striving for superiority gives us “a multitude of bad things”Nietzsche's critique of Christianity and pursuit of powerMax Scheler: downward love, not upward striving“Jesus Christ was no less God and no less glorious at his lowest point.”Self-love as agapic: “I am entirely a gift to myself.”Raphael's Transfiguration and the chaos belowDemon possession as symbolic of systemic and spiritual powerlessness“To the extent that I'm striving for superiority, I cannot love myself unless I am the GOAT.”“The world is the home of God and humans together.”God's love affirms the dignity of even the most unlovable creatureLove as spontaneous overflow, not moral condescension“Mending what can be mended… mourning with those who mourn and dancing with those who rejoice.”Production NotesThis podcast featured Miroslav VolfEdited and Produced by Evan RosaHosted by Evan RosaProduction Assistance by Taylor Craig and Macie BridgeA Production of the Yale Center for Faith & Culture at Yale Divinity School https://faith.yale.edu/aboutSupport For the Life of the World podcast by giving to the Yale Center for Faith & Culture: https://faith.yale.edu/giveSpecial thanks to Dr. Paul Nimmo, Paula Duncan, and the media team at the University of Aberdeen. Thanks also to the Templeton Religion Trust for their support of the University of Aberdeen's 2025 Gifford Lectures and to the McDonald Agape Foundation for supporting Miroslav's research towards the lectureship.

Imago Interlude by nobigdyl.Christian music or music that Christians useTo get they fix just another hit of the clicks and viewsOfficially I don't play by your silly rulesWe independent cuz that's how I felt the Spirit moveLooked for Yeshua I didn't see him on the tubeI couldn't find him on the web or in triple letter newsI saw him on the corner begging for some drugs and foodI couldn't stop cuz I'm a little late for Sunday schoolChristian music or music that Christians useI read epistles and take a sip of the liquor tooAnd everyone you listen to I saw they did it tooI saw a lot of dying happenin' in livin' roomsIs that a preacher or a wolf that's covered in the woolIs that a fetus or human covered in the wombWe disagreeing or are we just politicians toolsCan't pledge allegiance to a system feeding off of foolsChristian music or music that Christians useI looked for Jesus and I didn't see him on the newsSaw him in Palestine the power lines were out of juiceHe was a 9-year-old her body had been battered bruisedSaw him in Zion too a missile through a tattered roofA father clinging to his child pleading out to youSaw him in Kyiv and MoscowThe bleeding won't stop nowThe cop and the black body he shot downChristian music or music that Christians useLooked for Messiah I couldn't find him in interviewsSittin' in silence I felt an ancient pullHe said to be Samaritan to every single JewRight then he showed me rockets over top of Tel AvivColonizers shippin' people across the seven seasTelevangelist devisin' petty schemesYou don't know Jesus till you see him in your enemyI hate the people that we becameI love the people we became

Miroslav Volf explores agapic love, creation's goodness, and God's grief—an alternative to despair, power, and world rejection.“When a wanted child is born, the immense joy of many parents often renders them mute, but their radiant faces speak of surprised delight: ‘Just look at you! It is so very good that you are here!' This delight precedes any judgment about the beauty, functionality, or moral rectitude of the child. The child's sheer existence, the mere fact of it, is ‘very good.' That's what I propose God, too, exclaimed, looking at the new-born world. And that unconditional love grounds creation's existence.”In this fourth Gifford Lecture, Miroslav Volf contrasts the selective and self-centered love of Ivan Karamazov with the radically inclusive, unconditional love of Father Zosima. Drawing deeply from Dostoevsky's The Brothers Karamazov, Genesis's creation and flood narratives, and Hannah Arendt's concept of amor mundi, Volf explores a theology of agapic love: unearned, universal, and enduring. This is the love by which God sees creation as “very good”—not because it is perfect, but because it exists. It's the love that grieves corruption without destroying it, that sees responsibility as mutual, and that offers the only hope for life in a deeply flawed world. With references to Luther, Nietzsche, and modern visions of power and desire, Volf challenges us to ask what kind of love makes a world, sustains it, and might one day save it. “Love the world,” he insists, “or lose your soul.”Episode Highlights“The world will either be loved with unconditional love, or it'll not be loved at all.”“Unconditional love abides. If the object of love is in a state that can be celebrated, love rejoices. If it is not, love mourns and takes time to help bring it back to itself.”“Each is responsible for all. Each is guilty for all. Each needs forgiveness from all. Each must forgive all.”“Creation is not primarily sacramental or iconic. It is an object of delight both for humans and for God.”“Agapic love demands nothing from the beloved, though it cares and hopes much for them and for the shared world with them.”Show NotesSchopenhauer and Nietzsche's visions of happiness: pleasure and power as substitutes for love“Love as hunger”: the devouring nature of epithemic desireIvan Karamazov's tragic love for life—selective, gut-level, and self-focused“There is still… this wild and perhaps indecent thirst for life in me”Father Zosima's universal love for “every leaf and every ray of God's light”“Love man also in his sin… Love all God's creation”Sonya and Raskolnikov in Crime and Punishment: love as restoration“She loved him and stayed with him—not although he murdered, but because he murdered”God's declaration in Genesis: “And look—it was very good”Hannah Arendt's amor mundi—“I want you to be” as pure affirmationCreation as gift: “Each is itself by being more than itself”Martin Luther on marriage, sex, and delight as godly pleasuresThe flood as hypothetical: divine grief replaces divine destruction“It grieved God to his heart”—grief as a form of agapic love“Each is responsible for all. Each is guilty for all.”Agape over erotic love: not reward and punishment, but faithful presence and care“Agapic love demands nothing… It is free, sovereign to love, humble.”Closing invitation: to live the life of love, under whatever circumstancesProduction NotesThis podcast featured Miroslav VolfEdited and Produced by Evan RosaHosted by Evan RosaProduction Assistance by Taylor Craig and Macie BridgeA Production of the Yale Center for Faith & Culture at Yale Divinity School https://faith.yale.edu/aboutSupport For the Life of the World podcast by giving to the Yale Center for Faith & Culture: https://faith.yale.edu/giveSpecial thanks to Dr. Paul Nimmo, Paula Duncan, and the media team at the University of Aberdeen. Thanks also to the Templeton Religion Trust for their support of the University of Aberdeen's 2025 Gifford Lectures and to the McDonald Agape Foundation for supporting Miroslav's research towards the lectureship.

Today's brief poem goes out to teachers everywhere as they return to work. Good luck and happy reading.“Poet Seamus Heaney described Holub's writing as ‘a laying bare of things, not so much the skull beneath the skin, more the brain beneath the skull; the shape of relationships, politics, history; the rhythms of affections and disaffection; the ebb and flow of faith, hope, violence, art.' In 1988 poet Ted Hughes called Holub ‘one of the half dozen most important poets writing anywhere.'” This is a public episode. If you'd like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit dailypoempod.substack.com/subscribe

Shelter from the StormBob Dylan'Twas in another lifetime, one of toil and bloodWhen blackness was a virtue, the road was full of mudI came in from the wilderness, a creature void of form“Come in,” she said, “I'll give you shelter from the storm”And if I pass this way again, you can rest assuredI'll always do my best for her, on that I give my wordIn a world of steel-eyed death, and men who are fighting to be warm“Come in,” she said, “I'll give you shelter from the storm”Not a word was spoke between us, there was little risk involvedEverything up to that point had been left unresolvedTry imagining a place where it's always safe and warm“Come in,” she said, “I'll give you shelter from the storm”I was burned out from exhaustion, buried in the hailPoisoned in the bushes an' blown out on the trailHunted like a crocodile, ravaged in the corn“Come in,” she said, “I'll give you shelter from the storm”Suddenly I turned around and she was standin' thereWith silver bracelets on her wrists and flowers in her hairShe walked up to me so gracefully and took my crown of thorns“Come in,” she said, “I'll give you shelter from the storm”Now there's a wall between us, somethin' there's been lostI took too much for granted, I got my signals crossedJust to think that it all began on an uneventful morn“Come in,” she said, “I'll give you shelter from the storm”Well, the deputy walks on hard nails and the preacher rides a mountBut nothing really matters much, it's doom alone that countsAnd the one-eyed undertaker, he blows a futile horn“Come in,” she said, “I'll give you shelter from the storm”I've heard newborn babies wailin' like a mournin' doveAnd old men with broken teeth stranded without loveDo I understand your question, man, is it hopeless and forlorn?“Come in,” she said, “I'll give you shelter from the storm”In a little hilltop village, they gambled for my clothesI bargained for salvation an' she gave me a lethal doseI offered up my innocence and got repaid with scorn“Come in,” she said, “I'll give you shelter from the storm”Well, I'm livin' in a foreign country but I'm bound to cross the lineBeauty walks a razor's edge, someday I'll make it mineIf I could only turn back the clock to when God and her were born“Come in,” she said, “I'll give you shelter from the storm”

I woke up this morning with the blues all around my headI woke up this morning with the blues all around my headI felt like someone in my family was deadI jumped up like a rabbit and fell down to my kneesI jumped up like a rabbit and fell down to my kneesI called all around me,Have mercy on me, pleaseThen over by the window, a voice came low and hollowOver by the window a voice came low and hollowIt s poke into my pain, into my yearning sorrowSpoke into my painWho was it? I criedWhat wild ghost has come in agitation?Who is it? I criedWhat wild ghost has come in agitation?It's half past midnightOh, why you disturb me so late?Then I saw a movement around my narrow bedI saw a movement around my narrow bedA ghost in giant sneakers, laughing stars around his headWho sat on a narrow bed, this flaming boyWho sat on a narrow bed, this flaming boySaid, "We've all had too much sorrowNow is the time for joy"All across the world they shout out their angry wordsAll across the world they shout out their angry wordsAbout the end of loveYet the stars stand above the earthBright, triumphant metaphors of loveBright, triumphant metaphors of loveThat blind us all who care to stand and look beyondThat dare to stand and look beyond, aboveAnd I jumped up like a rabbit and fell down to my kneesI jumped up like a rabbit and fell down to my kneesI called all around meHave mercy on me, please

Miroslav Volf confronts Schopenhauer's pessimism and unquenchable thirst with a vision of love that affirms the world.“Unquenchable thirst makes for ceaseless pain. This befits our nature as objectification of the ceaseless and aimless will at the heart of reality. ... For Schopenhauer, the pleasure of satisfaction are the lights of fireflies in the night of life's suffering. These four claims taken together make pain the primordial, universal, and unalterable state of human lives.”In the second installment of his 2025 Gifford Lectures, Miroslav Volf examines the 19th-century philosopher Arthur Schopenhauer's radical rejection of the world. Through Schopenhauer's metaphysics of blind will and insatiable desire, Volf draws out the philosopher's haunting pessimism and hatred for existence itself. But Schopenhauer's rejection of the world—rooted in disappointed love—is not just a historical curiosity; Volf shows how our modern consumerist cravings mirror Schopenhauer's vision of unquenchable thirst and fleeting satisfaction. In response, Volf offers a theological and philosophical critique grounded in three kinds of love—epithumic (appetitive), erotic (appreciative), and agapic (self-giving)—arguing that agape love must be central in our relationship to the world. “Everything is a means, but nothing satisfies,” Volf warns, unless we reorder our loves. This second lecture challenges listeners to reconsider what it means to live in and love a world full of suffering—without abandoning its goodness.Episode Highlights“Unquenchable thirst makes for ceaseless pain. This befits our nature as objectification of the ceaseless and aimless will at the heart of reality.”“Whether we love ice cream or sex or God, we are often merely seeking to slake our thirst.”“If we long for what we have, what we have never ceases to satisfy.”“A better version is available—for whatever reason, it is not good enough. And we discard it. This is micro-rejection of the world.”“Those who love agape refuse to act as if they were the midpoint of their world.”Helpful Links and ResourcesThe World as Will and Representation by Arthur SchopenhauerParadiso by Dante AlighieriVictor Hugo's Les MisérablesA Brief for the Defense by Jack GilbertShow NotesSchopenhauer's pessimism as rooted in disappointed love of the worldGod's declaration in Genesis—“very good”—contrasted with Schopenhauer's “nothing is good”Job's suffering as a theological counterpoint to Schopenhauer's metaphysical despairHuman desire framed as unquenchable thirst: pain, boredom, and fleeting satisfactionSchopenhauer's diagnosis: we swing endlessly between pain and boredomThree kinds of love introduced: epithumic (appetite), erotic (appreciation), agapic (affirmation)Schopenhauer's exclusive emphasis on appetite—no place for appreciation or unconditional loveModern consumer culture mirrors Schopenhauer's account: desiring to desire, never satisfiedFast fashion, disposability, and market-induced obsolescence as symptoms of world-negation“We long for what we have” vs. “we discard the world”Luther's critique: “suck God's blood”—epithumic relation to GodAgape love: affirming the other, even when undeserving or diminishedErotic love: savoring the intrinsic worth of things, not just their utilityThe fleetingness of joy and comparison's corrosion of valueModern desire as invasive, subliminally shaped by market competitionDenigration of what is in favor of what could be—a pathology of dissatisfactionConsumerism as massive “micro-rejection” of the worldVolf's call to reorder our loves toward appreciation and unconditional affirmationTheology and metaphysics reframe suffering not as a reason to curse the world, but to love it betterPreview of next lecture: Nietzsche, joy, and the affirmation of all existenceProduction NotesThis podcast featured Miroslav VolfEdited and Produced by Evan RosaHosted by Evan RosaProduction Assistance by Taylor Craig and Macie BridgeA Production of the Yale Center for Faith & Culture at Yale Divinity School https://faith.yale.edu/aboutSupport For the Life of the World podcast by giving to the Yale Center for Faith & Culture: https://faith.yale.edu/giveSpecial thanks to Dr. Paul Nimmo, Paula Duncan, and the media team at the University of Aberdeen. Thanks also to the Templeton Religion Trust for their support of the University of Aberdeen's 2025 Gifford Lectures and to the McDonald Agape Foundation for supporting Miroslav's research towards the lectureship.

Good Old DaysThe RevivalistsChanges come, I watch them growIn your eyes, an ancient glowI caught a glimpse, a dangerous smileOh, my God, she's a wild childI've been dreaming, I've been pushing throughI'm not the star of the storyI've been hurting, I've been missing youI'm that special kind of lonelyThese are the good old days, they're ahead and behindThese are the good old days, I have to keep that in mindThese are the good old days, they're ahead and behindThese are the good old days...I came of age, tempting fateGrowing up, had to waitIn my dreams, I miss someoneLove is blind, deaf, and dumbI've been dreaming, I've been pushing throughI'm not the star of the storyAnd I've been hurting, I've been missing youI'm that special kind of lonelyThese are the good old days, they're ahead and behindPassing through, passing outDancing in the kitchen while the neighbors shoutFeeling up, getting downGotta show love while we're still aroundSo don't stop, just let it outDon't quit, don't let me downDon't stop, just let it outDon't quit, don't let me down'Cause I've been dreaming, I've been paying duesI'm not one for the gloryAnd I've been falling, won't be landing soonIt's not the end of the storyThese are the good old days, they're ahead and behind...