Podcasts about Miroslav

"The nuns taught us that there are two ways through life—the way of nature and the way of grace. You have to choose which one you will follow. Grace doesn't try to please itself, accepts being slighted, forgotten, disliked; accepts insults and injuries. Nature only wants to please itself. Get others to please it too. Likes to Lord it over them, to have its own way. It finds reasons to be unhappy when all the world is shining around it, when love is smiling through all things. They taught us the no one who loves the way of grace ever comes to a bad end. I will be true to you whatever comes."- The Tree of Life

Největší registrovaný krmelec v České republice vystavuje od roku 2018 jedno zahradnictví v Praze 10. Velký je jako menší domek. Na výšku má přes pět metrů a dlouhý je osm metrů. Jen na žebřík, za nějž se dává zvěři seno, padlo 446 metrů latí.

Největší registrovaný krmelec v České republice vystavuje od roku 2018 jedno zahradnictví v Praze 10. Velký je jako menší domek. Na výšku má přes pět metrů a dlouhý je osm metrů. Jen na žebřík, za nějž se dává zvěři seno, padlo 446 metrů latí.

Největší registrovaný krmelec v České republice vystavuje od roku 2018 jedno zahradnictví v Praze 10. Velký je jako menší domek. Na výšku má přes pět metrů a dlouhý je osm metrů. Jen na žebřík, za nějž se dává zvěři seno, padlo 446 metrů latí.

Největší registrovaný krmelec v České republice vystavuje od roku 2018 jedno zahradnictví v Praze 10. Velký je jako menší domek. Na výšku má přes pět metrů a dlouhý je osm metrů. Jen na žebřík, za nějž se dává zvěři seno, padlo 446 metrů latí.

Největší registrovaný krmelec v České republice vystavuje od roku 2018 jedno zahradnictví v Praze 10. Velký je jako menší domek. Na výšku má přes pět metrů a dlouhý je osm metrů. Jen na žebřík, za nějž se dává zvěři seno, padlo 446 metrů latí.

Největší registrovaný krmelec v České republice vystavuje od roku 2018 jedno zahradnictví v Praze 10. Velký je jako menší domek. Na výšku má přes pět metrů a dlouhý je osm metrů. Jen na žebřík, za nějž se dává zvěři seno, padlo 446 metrů latí.

Největší registrovaný krmelec v České republice vystavuje od roku 2018 jedno zahradnictví v Praze 10. Velký je jako menší domek. Na výšku má přes pět metrů a dlouhý je osm metrů. Jen na žebřík, za nějž se dává zvěři seno, padlo 446 metrů latí.

Největší registrovaný krmelec v České republice vystavuje od roku 2018 jedno zahradnictví v Praze 10. Velký je jako menší domek. Na výšku má přes pět metrů a dlouhý je osm metrů. Jen na žebřík, za nějž se dává zvěři seno, padlo 446 metrů latí.

Největší registrovaný krmelec v České republice vystavuje od roku 2018 jedno zahradnictví v Praze 10. Velký je jako menší domek. Na výšku má přes pět metrů a dlouhý je osm metrů. Jen na žebřík, za nějž se dává zvěři seno, padlo 446 metrů latí.

Největší registrovaný krmelec v České republice vystavuje od roku 2018 jedno zahradnictví v Praze 10. Velký je jako menší domek. Na výšku má přes pět metrů a dlouhý je osm metrů. Jen na žebřík, za nějž se dává zvěři seno, padlo 446 metrů latí.

Největší registrovaný krmelec v České republice vystavuje od roku 2018 jedno zahradnictví v Praze 10. Velký je jako menší domek. Na výšku má přes pět metrů a dlouhý je osm metrů. Jen na žebřík, za nějž se dává zvěři seno, padlo 446 metrů latí.

Miroslav Kalousek vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, kde získal titul inženýra. Působil jako náměstek ministra obrany, později byl poslancem a předsedou KDU-ČSL. V roce 2009 spoluzaložil stranu TOP 09, v jejímž čele stál do roku 2017. Dvakrát zastával funkci ministra financí, kdy prosazoval rozpočtovou odpovědnost a reformy veřejných financí. V roce 2008 byl mezinárodním časopisem Emerging Markets oceněn jako ministr financí roku pro rozvíjející se evropské ekonomiky. Po odchodu z politiky se věnuje veřejnému působení a médiím. V tomto díle Štěpán Křeček s Miroslavem Kalouskem diskutují o úpadku české politické scény a o tom, co dnes motivuje lidi vstupovat do politiky. Následně se věnují procesu vyjednávání o státním rozpočtu a pravidlům rozpočtové odpovědnosti, která by měla zajistit dlouhodobě udržitelné hospodaření státu. V závěru rozhovoru rozebírají plánovaný schodek rozpočtu pro příští rok a jeho možné dopady na českou ekonomiku. Celý díl najdete na Herohero a Forendors.

Členové Horské služby se nezachraňují. V klidu počkejte na to, až sami přijedou domů!Jako vítr z hor dorazil do redakce Reportéra sedmasedmdesátiletý Miroslav Bíca, žijící legenda české Horské služby, která letos slaví devadesát let od svého vzniku. Okamžitě začalo velmi energické, takříkajíc „menšíkovské“ vyprávění – a to si nyní můžete poslechnout v dalším díle podcastu Host Reportéra.Bíca se stal členem Horské služby v rodných Jizerských horách před padesáti lety. Od roku 1981 byl profesionálem, jeho domovem a sídlem se stal Bedřichov. „Když jsem tehdy prvního ledna nastoupil,“ vzpomíná, „nebyl v Jizerkách vůbec žádný sníh, tak jsem si zoufal, že to je konec: tady nejsem k ničemu! Ještě měsíc a vrátím se zpátky do podniku Chirana opravovat lékařské přístroje, stejně jsem tam bral o 350 korun víc!“Věděl ale, že už neodejde. Celé mládí závodně lyžoval, na horách měl většinu svých přátel, navíc Jizerky perfektně znal. „Rád bych tam ještě poznal nějaké místo, které zatím neznám, aby mě ty hory zase začaly bavit,“ směje se v podcastu.Z jeho pábitelských, ale podle všeho pravdivých historek zmiňme alespoň jednu s dobrým koncem.„Vzpomínám na muže, který nešťastnou náhodou přišel po úrazu o zrak,“ rozjíždí se Bíca. „Jak to někdy bývá, vykašlala se na něj rodina, a on, aby nebyl sám, začal putovat po celých Čechách vlakem se svojí skládací kytarou. Pochopitelně jezdil i do hor. Jednoho zimního rána dorazil do Hejnic a vydal se přes hory k nám, směr Bedřichov. Brzy se dostal do míst, kde byly na cestě závěje, neměl se čeho chytit, a tak z ní sešel. Začal volat o pomoc – nikde nikdo, ale naštěstí už byly mobily a signál měl. Já toho dne seděl na dispečinku, přijal jsem zprávu o jeho zabloudění a okamžitě tam poslal kolegu. Ten dojel na místo, ale nic nevidí, tak mi telefonuje, že to bude nějaká blbost: tady vůbec nikdo není, ani žádné stopy! Já na to, ať zkusí křičet, a kolega volá: Pane, kde jste, já vás nevidím! Načež se po chvíli z dálky ozve: Já vás taky nevidím, pane, já totiž nevidím! V tomhle duchu na sebe pořád křičeli, kolega z toho byl zmatený, neřkuli zoufalý, ale vydal se po hlase a našel chlapa zapadlého ve vyfoukané ďouře pod smrkem. Teprve když pána vytáhl, zjistil, že to je doopravdy slepec. Ten se rychle oklepal, v nedaleké restauraci Zámeček si dal pivo, oběd a rozloučil se, že zbytek cesty až do Jablonce zvládne sám.“Shodou okolností dnes večer (v úterý 21. října) vysílá Česká televize premiéru dokumentu Ve službě horám, který pojednává právě o minulosti i současnosti české Horské služby.Druhým hostem podcastu je proto režisér dokumentu Martin Vrbický, který vyrostl v prostředí Horské služby na Božím Daru. Většinu času ovšem nechává hovořit Bícu: „On je,“ krčí smířeně rameny, „fakt dobrý vypravěč.“

Job was a blameless man caught in a contest between the divine and diabolical that he knew nothing about. He lost his wealth, his health, and all ten of his children. His friends Eliphaz, Bildad, and Zophar come to comfort him but end up accusing him. Job defends his integrity in a series of poetic debates that lasts for 27 chapters. Then Elihu enters the story...

Jak vůbec vzniká naše osobnost? A sebevědomí? Kdy si začínáme uvědomovat kdo jsme? Kdy a podle čeho rozeznáváme náš význam a naši roli ve světě?Tyto otázky byly na začátku mého setkání s docentem Miroslavem Světlákem, přednostou Ústavu lékařské psychologie a etiky Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně.A následná debata mi otevřela řadu témat, která jsem někdy měl i tendenci přehlédnout…Věřím, že pro vás bude toto setkání stejně objevné a dobrodružné, jako pro mne! Pokud byste chtěli jeho plnou, dvojnásobnou verzi navíc bez reklam, pojďte na moje Herohero - https://herohero.co/petrhorky.Support the show

Theologian Miroslav Volf reflects on solitude, loneliness, and how being alone can reveal our humanity, selfhood, and relationship with God.This episode is part 1 of a 5-part series, SOLO, which explores the theological, moral, and psychological dimensions of loneliness, solitude, and being alone.“Solitude brings one back in touch with who one is—it's how we stabilize ourselves so we know how to be ourselves with others.”Macie Bridge welcomes Miroslav for a conversation on solitude and being oneself—probing the difference between loneliness and aloneness, and the essential role of solitude in a flourishing Christian life. Reflecting on Genesis, the Incarnation, and the sensory life of faith, Volf considers how we can both embrace solitude and attend to the loneliness of others.He shares personal reflections on his mother's daily prayer practice and how solitude grounded her in divine presence. Volf describes how solitude restores the self before God and others: “Nobody can be me instead of me.” It is possible, he suggests, that we can we rediscover the presence of God in every relationship—solitary or shared.Helpful Links and ResourcesThe Cost of Ambition: How Striving to Be Better Than Others Makes Us WorseFyodor Dostoevsky, Crime and PunishmentRainer Maria Rilke, Book of Hours (Buch der Stunden)Dietrich Bonhoeffer, Creation and FallEpisode Highlights“Nobody can be me instead of me. And since I must be me, to be me well, I need times with myself.”“It's not good, in almost a metaphysical sense, for us to be alone. We aren't ourselves when we are simply alone.”“Solitude brings one back in touch with who one is—it's how we stabilize ourselves so we know how to be ourselves with others.”“Our relationship to God is mediated by our relationships to others. To honor another is to honor God.”“When we attend to the loneliness of others, in some ways we tend to our own loneliness.”Solitude, Loneliness, and FlourishingThe difference between solitude (constructive aloneness) and loneliness (diminishment of self).COVID-19 as an amplifier of solitude and loneliness.Volf's experience of being alone at Yale—productive solitude without loneliness.Loneliness as “the absence of an affirming glance.”Aloneness as essential for self-reflection and renewal before others.Humanity, Creation, and RelationshipAdam's solitude in Genesis as an incomplete creation—“It is not good for man to be alone.”Human beings as fundamentally social and political.A newborn cannot flourish without touch and gaze—relational presence is constitutive of personhood.Solitude and communion exist in dynamic tension; both must be rightly measured.Jesus's Solitude and Human ResponsibilityJesus withdrawing to pray as a model of sacred solitude.Solitude allows one to “return to oneself,” guarding against being lost in the crowd.The danger of losing selfhood in relationships, “becoming echoes of the crowd.”God, Limits, and OthersEvery other person as a God-given limit—“To honor another is to honor God.”Violating others as transgressing divine boundaries.True spirituality as respecting the space, limit, and presence of the other.Touch, Senses, and the ChurchThe sensory dimension of faith—seeing, touching, being seen.Mary's anointing of Jesus as embodied gospel.Rilke's “ripe seeing”: vision as invitation and affirmation.The church as a site of embodied presence—touch, seeing, listening as acts of communion.The Fear of Violation and the Gift of RespectLoneliness often born from fear of being violated rather than from lack of company.Loving another includes honoring their limit and respecting their freedom.Practical Reflections on LonelinessQuestions Volf asks himself: “Do I dare to be alone? How do I draw strength when I feel lonely?”The paradox of social connection in a digital age—teenagers side by side, “completely disconnected.”Love as sheer presence—“By sheer being, having a loving attitude, I relieve another's loneliness.”The Spiritual Discipline of SolitudeVolf's mother's daily hour of morning prayer—learning to hear God's voice like Samuel.Solitude as the ground for transformation: narrating oneself before God.“Nobody can die in my place… nobody can live my life in my place.”Solitude as preparation for love and life in community.About Miroslav VolfMiroslav Volf is the Henry B. Wright Professor of Theology at Yale Divinity School and Founding Director of the Yale Center for Faith & Culture. He is the author of Exclusion and Embrace, Flourishing: Why We Need Religion in a Globalized World, and numerous works on theology, culture, and human flourishing—most recently The Cost of Ambition: How Striving to Be Better Than Others Makes Us Worse.Production NotesThis podcast featured Miroslav VolfInterview by Macie BridgeEdited and Produced by Evan RosaProduction Assistance by Alexa Rollow, Emily Brookfield, and Hope ChunA Production of the Yale Center for Faith & Culture at Yale Divinity School https://faith.yale.edu/aboutSupport For the Life of the World podcast by giving to the Yale Center for Faith & Culture: https://faith.yale.edu/give

V podcastoch Poradcu podnikateľa vám chceme prinášať aj inšpiratívne príbehy slovenských firiem, ktoré robia našu spoločnosť lepšou a (v prípade našich dnešných hostí) aj zdravšou. Dnes sa porozprávame o tom, ako sa dvaja doktori farmácie rozhodli spojiť prírodu s vedou a na slovenský trh priniesli výživové doplnky a nutraceutiká – teda prírodné látky alebo produkty z prírodných zdrojov, ktoré majú nielen výživové, ale aj liečivé účinky.Aká je z ich skúsenosti realita podnikania na Slovensku? Aké sú špecifiká slovenského trhu s výživovými doplnkami?Našimi dnešnými hosťami sú farmaceuti a spoluzakladatelia AVROPA Biotechnology, bratia Miroslav a Peter Švecovci zo Zvolena.Rozprávali sme sa:Aká bola ich cesta k lekárnictvu a v akom prostredí vyrastali?Čo ich presvedčilo, aby zostali na Slovensku a neodišli po štúdiách do zahraničia?Prečo sa rozhodli venovať výživovým doplnkom a ako vznikla značka AVROPA?Ako je možné spájať vedecké poznatky s prírodnými surovinami?Ako vzniká výživový doplnok – od nápadu až po konečný produkt? Koľko celý proces zvyčajne trvá?Prečo je kvalita a bezpečnosť produktov pre nich kľúčová? Pre koho sú ich produkty určené a aké je ich poslanie?Aké je na Slovensku podnikanie vo sfére výživových doplnkov?Aké sú ich plány do budúcnosti?Čo našich hostí na ich práci najviac napĺňa a prečo ich to baví?A na záver nebude chýbať ani zopár tipov a odporúčaní pre podnikateľov.Sme Poradca podnikateľa – vzdelávame, inšpirujeme, povzbudzujeme.www.pp.sk

Závislost se často vyvíjí pozvolna a člověk si ji dlouho nepřipouští. Psychiatr Miroslav Skačáni v pořadu Dobré dopoledne mluvil o tom, proč je alkohol v naší společnosti stále společensky přijatý.Všechny díly podcastu Dobré dopoledne můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Z případů soudního lékaře: „Nechtěla se, kolegové, naše sebevražedkyně podobat Ježíši?“Rád a hodně vypráví o pitvách. Mluví o vraždících manželích Stodolových i Janákových, vzpomíná i na případ, který v něm zažehl celoživotní zájem o fenomén sebevražd. K podcastu do redakce Reportéra přišel špičkový soudní lékař Miroslav Šafr.„Nezapomenu na silně věřící čtyřicetiletou ženu, která provedla kombinovanou a velmi komplikovanou sebevraždu,“ vypráví mimo jiné v podcastu. „Na místě činu byla nalezena Bible s pasážemi zvýrazněnými barevnými fixami a náboženské obrázky. Tak mi to vrtalo hlavou, až jsem si zašel pro radu k profesoru Petráčkovi z hradecké pedagogické fakulty, knězi a teologovi. Ptal jsem se, co si s tím počít, když ze všeho čišely náboženské motivy.“Miroslav Šafr se ptal sám sebe, jestli zranění té ženy cíleně neimitují Ježíše na kříži. „Měla bodnou ránu v srdeční krajině, která připomínala poranění Longinovým kopím, spolykala několik šicích jehel, což mohlo znázorňovat Ježíšovo utrpení, a tak dále.“Teolog Tomáš Petráček jej ale vrátil nohama na zem. „Řekl, že lidé, kteří se situují do osobnosti typu Ježíše Krista, chtějí obvykle zanechat nějaké poselství, jasný vzkaz, a to u té paní nebylo. Žila sama, měla neopětovaný, platonický milostný poměr, tíhla k alkoholismu, takže řada světských okolností ji nejspíš prozaicky svedla k sebevraždě. Byl to ale mimořádný případ na začátku kariéry a tehdy asi vznikl můj zájem o sebevražednou fenomenologii.“Část rozhovoru pro otrlé se soudním lékařem Šafrem si můžete přečíst v novém vydání Reportéra, v tomto podcastu najdete množství dalších detailů.

Jana a Miroslav Stachovi (boq architekti) vznikli jako malé studio pod vedením tvůrčího dua manželů Jany a Miroslava Stachových. Postupem času se rozrostli, a to jak počtem lidí, tak objemem, složitostí a různorodostí zakázek, které jsou schopni obsáhnout. "A taky jsme se z obýváku u Stachů přestěhovali do skutečného ateliéru v Karlíně. Kořeny nám ale zůstaly, v celém teamu známe navzájem své silné stránky a můžeme se otevřeně bavit o všem, což je základ každého tvůrčího procesu.Od samého začátku si s sebou neseme i další důležitou věc: rovnováhu mezi mužskou a ženskou energií, rozumovým a citovým přístupem, technikou a empatií.Na každý projekt se tak díváme dvojí optikou a dokážeme přijít s různými pohledy z obou stran," říkají.www.boqarchitekti.cz

Job is a poetic book probably written in the fourth or fifth century BC, possibly written in Persia. The authors (there appears to be more than one) were almost certainly Israelites—but the story itself occurs outside of Israel and doesn't appear to have Jewish characters. The book is a poetic exploration of the problem of suffering and our response to it.

The prophets and psalmists of lament show us how to find faith and hold on to hope in the time of tears.

Rybník, po kterém se dá přejít suchou nohou, lámání kamenů hvízdáním, rozmlouvání s anděly a se sochami svatých... Přesně takový je svět vesnice svatého Jiří, ve kterém se odehrává román Letnice spisovatele Miroslava Hlauča. „Je to román o naději a tiché radosti,“ říká autor. Jak moc je svatý Jiří podobný vesnici, z níž Hlaučo sám přišel do velkého světa? A kolik tajemství si nechal sám pro sebe?Všechny díly podcastu Host Lucie Výborné můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Rybník, po kterém se dá přejít suchou nohou, lámání kamenů hvízdáním, rozmlouvání s anděly a se sochami svatých... Přesně takový je svět vesnice svatého Jiří, ve kterém se odehrává román Letnice spisovatele Miroslava Hlauča. „Je to román o naději a tiché radosti,“ říká autor. Jak moc je svatý Jiří podobný vesnici, z níž Hlaučo sám přišel do velkého světa? A kolik tajemství si nechal sám pro sebe?

“I believe” is a powerful statement. When we express our faith in Jesus we are not saying one thing, but four things. The shape of faith is made up of four sides: belief (what we do with our minds), confidence (what we do with our hearts, trust (what we do with our bodies), and allegiance (what we do with our will). Growing as people of faith requires growing in all four areas. 

Jesus spoke of the kingdom of God primarily in parables. These parables are not folksy illustrations to help us better understand the point—quite the opposite in fact. The parables of Jesus are often deliberately disorienting. Jesus wants to throw us off balance so that we might stumble into a previously unknown world—the world of God's grace where many of our most common assumptions are subverted.

The gospel story of the cross says this: Because of God's love the Son of God came into the world, and despite his actions of love, healing, and mercy, the Son of God was ultimately rejected, condemned, and crucified by a sinful world built upon violent power. And yet, in that moment, when the world did its very worst, the Crucified One was not condemning the world, but saving the world.

Sweet Sounds Of Heavenby The Rolling Stones (feat. Lady Gaga)I hear the sweet, sweet sounds of heavenFallin' down, fallin' down to this earthI hear the sweet, sweetest sounds of heavenDriftin' down, driftin' down to this earthBless the Father, bless the SonHear the sound of the drumsAs it echoes through the valleyAnd it burstsLet no woman or childGo hungry tonightPlease protect us from the painAnd the hurtI smell the sweet, sweet scents of heavenTumblin' down, tumblin' downTo the earthI hear the sweet sounds, the sweet sounds of childrenAnd they're praisingThe land of their birthNo, I'm not, not going to hellIn some dusty motelAnd I'm not, not going downIn the dirtI'm gonna laugh, I'm gonna cryEat the bread, drink the wine'Cause I'm finally, finally quenchingMy thirstYou can't have a light without a little shadowAlways need a target for your bow and arrowI want to be drenched in the rain of your heavenly loveLet the music, play loudLet it burst through the cloudsAnd we all feel the heatOf the sunLet us sing, let us shoutLet us all stand up proudLet the old still believeThat they're young

Celý díl najdete na našem Patreonu nebo HeroHero.Proč vláda podle něj jen přemalovala čísla a skutečná konsolidace se zastavila? Co znamená strukturální deficit a proč je rok 2026 „zaminovaný“?Proč kabinet tvrdí opak toho, co voliči vidí na vlastní oči? A co se stane když prezident podepíše rozpočet postavený na vědomé lži?Partnerem podcastu je advokátní kancelář ROWAN LEGAL a mezinárodní poradenská společnost RSM.

Si Ťin-pchin, Putin, Kim Čong-un, Lukašenko, Vučič – spoločnosť, v ktorej je v týchto hodinách Robert Fico. Oslavuje koniec druhej svetovej vojny v Číne.A ak nemecký kancelár Merz hovorí o Vladimírovi Putinovi ako o „možno najväčšom vojnovom zločincovi našej doby“, slovenský premiér tomuto Putinovi verejne vojnu ani nespomenie. Turecký Recep Tajip Erdogan naopak po stretnutí s ruským prezidentom skloňuje „nie konfliktu, priorita pre dialóg“. „Diskutovali sme, ako dosiahnuť spravodlivý mier medzi Ruskom a Ukrajinou,“ hovorí. Slovenský premiér naopak kritizoval Ukrajinu za útoky na energetickú infraštruktúru a s Moskvou dohadoval obchodnú spoluprácu.Ruky preč od neho dáva Brusel, rovnako domáca opozícia. Napriek tomu je v Číne v pozícii premiéra krajiny. Kam takýmito krokmi zaťahuje Slovensko, v ktorom žijú ešte stále z veľkej časti vyznávači západných hodnôt slobody a demokratických pravidiel?Témy pre Miroslava Wlachovského, bývalého šéfa diplomacie, ktorý aktuálne pôsobí v Globsecu.„Robert Fico nás ťahá von zo Západu. Ťahá nás na Východ. Ťahá nás do toho, čo Briti volajú ‚uncharted territories' – do neprebádaných území, ktoré nie sú pre túto krajinu ničím dobrým,“ hovorí Wlachovský.Podľa bývalého šéfa slovenskej diplomacie by premiér mal svoju cestu v Číne vysvetliť v parlamente. „Určite by si ho parlament mal zavolať. Mali by ho zavolať na zahraničný výbor. Mali by sa ho pýtať, kam túto krajinu vedie. Prečo mení princípy slovenskej zahraničnej politiky,“ tvrdí Miroslav Wlachovský.Nestačí podľa neho, že premiér povie jednu vetu o euroatlantickom priestore ako o dôležitom pre Slovensko, je potrebné fakticky to napĺňať. „To je to, čo sa nedeje. Deje sa presný opak,“ hovorí bývalý šéf slovenskej diplomacie.Podcast pripravil Jaroslav Barborák.

Z jeho pera vzešel námět na populární seriál Hospoda nebo na pohádku Škola princů. Píše knihy pro děti i dospělé, ve kterých nesmí chybět vtip. Nedávno mu vyšla kniha Hotel a MY, kde popisuje radosti i strasti hoteliéra, kterým se sám na osm let zničehonic stal.

Si Ťin-pchin, Putin, Kim Čong-un, Lukašenko, Vučič – spoločnosť, v ktorej je v týchto hodinách Robert Fico. Oslavuje koniec druhej svetovej vojny v Číne.A ak nemecký kancelár Merz hovorí o Vladimírovi Putinovi ako o „možno najväčšom vojnovom zločincovi našej doby“, slovenský premiér tomuto Putinovi verejne vojnu ani nespomenie. Turecký Recep Tajip Erdogan naopak po stretnutí s ruským prezidentom skloňuje „nie konfliktu, priorita pre dialóg“. „Diskutovali sme, ako dosiahnuť spravodlivý mier medzi Ruskom a Ukrajinou,“ hovorí. Slovenský premiér naopak kritizoval Ukrajinu za útoky na energetickú infraštruktúru a s Moskvou dohadoval obchodnú spoluprácu.Ruky preč od neho dáva Brusel, rovnako domáca opozícia. Napriek tomu je v Číne v pozícii premiéra krajiny. Kam takýmito krokmi zaťahuje Slovensko, v ktorom žijú ešte stále z veľkej časti vyznávači západných hodnôt slobody a demokratických pravidiel?Témy pre Miroslava Wlachovského, bývalého šéfa diplomacie, ktorý aktuálne pôsobí v Globsecu.„Robert Fico nás ťahá von zo Západu. Ťahá nás na Východ. Ťahá nás do toho, čo Briti volajú ‚uncharted territories' – do neprebádaných území, ktoré nie sú pre túto krajinu ničím dobrým,“ hovorí Wlachovský.Podľa bývalého šéfa slovenskej diplomacie by premiér mal svoju cestu v Číne vysvetliť v parlamente. „Určite by si ho parlament mal zavolať. Mali by ho zavolať na zahraničný výbor. Mali by sa ho pýtať, kam túto krajinu vedie. Prečo mení princípy slovenskej zahraničnej politiky,“ tvrdí Miroslav Wlachovský.Nestačí podľa neho, že premiér povie jednu vetu o euroatlantickom priestore ako o dôležitom pre Slovensko, je potrebné fakticky to napĺňať. „To je to, čo sa nedeje. Deje sa presný opak,“ hovorí bývalý šéf slovenskej diplomacie.Podcast pripravil Jaroslav Barborák.

Z jeho pera vzešel námět na populární seriál Hospoda nebo na pohádku Škola princů. Píše knihy pro děti i dospělé, ve kterých nesmí chybět vtip. Nedávno mu vyšla kniha Hotel a MY, kde popisuje radosti i strasti hoteliéra, kterým se sám na osm let zničehonic stal.

„Definitívne vyriešenie“. Čaká naň druhý dôchodkový pilier. Aspoň podľa avíza ministra práce Erika Tomáša. A hoci sa ho nemá dotknúť štátna konsolidácia, témou sa stáva práve v čase, keď sa toto štátne naháňanie úspor deje. Minister počíta s pracovnou komisiou, v ktorej chce vidieť opozíciu i správcovské spoločnosti. Hovorí na jednej strane o ústavnej hrádzi pre minimálny odvod, ale i o konci pre automatický vstup mladých do systému a tiež o možnosti vyviesť z neho tých, pre ktorých má byť nevýhodný. Hovorí dokonca o „uväznených“ druhého piliera. Pripomína tiež možnosť investovať miliardy zo súkromných dôchodkových účtov do domácich projektov.Ako sa k takémuto „definitívnemu vyriešeniu“ stavajú dôchodkoví správcovia? Zdieľajú pohľad ministra a jeho ľudí o tom, že pôjde o definitívne riešenie? Téma pre Miroslava Kotova, ktorý sa len pred tromi mesiacmi obával apetítu politikov, ktorí v dôchodkových úsporách vidia „nízko rastúce“ a teda na zber veľmi jednoduché ovocie.„Nemám dôvod neveriť slovám ministrov i premiéra, že sa aktuálna konsolidácia druhého piliera nedotkne,“ hovorí Kotov. Ústavnú ochranu minimálneho dôchodkového odvodu označuje za „dobrú správu“, no dodáva, že stabilitu prinesie až jeho postupné zvyšovanie.„Všetky štúdie v zahraničí ukazujú, že dôchodkové systémy, ktoré sú pod tlakom demografie, sú tým stabilnejšie, čím majú silnejšiu kapitalizačnú a teda úsporovú časť,“ vysvetľuje.Podcast pripravil Jaroslav Barborák.

Beautiful ThingsBenson BooneFor a while there, it was roughBut lately, I've been doin' betterThan the last four cold Decembers I recallAnd I see my family every monthI found a girl my parents loveShe'll come and stay the nightAnd I think I might have it allAnd I thank God every dayFor the girl He sent my wayBut I know the things He gives meHe can take awayAnd I hold you every nightAnd that's a feelin' I wanna get used toBut there's no man as terrifiedAs the man who stands to lose youOh, I hope I don't lose youPlease stayI want you, I need you, oh, GodDon't takeThese beautiful things that I've gotPlease stayI want you, I need you, oh, GodDon't takeThese beautiful things that I've gotPlease don't takeI found my mind, I'm feelin' saneIt's been a while, but I'm findin' my faithIf everything's good and it's greatWhy do I sit and wait 'til it's gone?Oh, I'll tell ya, I know I've got enoughI've got peace, and I've got loveBut I'm up at night thinkin'I just might lose it allPlease stayI want you, I need you, oh, GodDon't takeThese beautiful things that I've gotPlease stayI want you, I need you, oh, GodI needThese beautiful things that I've got

Komunistický režim si během normalizace vychovával generaci svazáků a pionýrů, kteří se měli stát poslušnými inženýry v národních strojírenských a hutních podnicích. Vedle těchto „uvědomělých“ soudruzi nechtěně vytvořili prostor pro silnou generaci filozofů, teologů, historiků a umělců, kteří se komunistům postavili. Jedním z nich byl houslista a dirigent Miroslav Jirounek. (Vysíláme v repríze, premiéru jste mohli slyšet v roce 2020.)Všechny díly podcastu Příběhy 20. století můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Miroslav Volf critiques ambition, love of status, and superiority, offering a Christ-shaped vision of agapic love and humble glory.“'And if you received it, why do you boast as if it were not a gift?' If you received everything you have as a gift and if your existence as the recipient is also a gift, all ground for boasting is gone. Correspondingly, striving for superiority over others, seeking to make oneself better than others and glorying in that achievement, is possible only as an existential lie. It is not just a lie that all strivers and boasters tell themselves. More troublingly, that lie is part of the ideology that is the wisdom of a certain twisted and world-negating form of the world.”In Lecture 5, the final of his Gifford Lectures, Miroslav Volf offers a theological and moral vision that critiques the dominant culture of ambition, superiority, and status. Tracing the destructive consequences of Epithumic desire and the relentless “race of honors,” Volf contrasts them with agapic love—God's self-giving, unconditional love. Drawing from Paul's Christ hymn in Philippians 2 and philosophical insights from Rousseau, Nietzsche, and Max Scheler, Volf reveals the radical claim that striving for superiority is not merely harmful but fundamentally false. Through Christ's self-emptying, even to the point of death, we glimpse a redefinition of glory that subverts all worldly hierarchies. The love that saves is the love that descends. In a world ravaged by competition, inequality, and devastation, Volf calls for fierce, humble, and world-affirming love—a love that mends what can be mended, and makes the world home again.Episode Highlights“Striving for superiority over others… is possible only as an existential lie.”“Jesus Christ was no less God and no less glorious at his lowest point.”“To the extent that I'm striving for superiority, I cannot love myself unless I am the GOAT.”“God cancels the standards of the kind of aspiration whose goal is superiority.”“This is neither self-denial nor denial of the world. This is love for the world at work.”Show NotesAgapic love vs. Epithemic desire and self-centered striving“Striving for superiority… is possible only as an existential lie.”Paul's hymn in Philippians 2 and the “race of shame”Rousseau: striving for superiority gives us “a multitude of bad things”Nietzsche's critique of Christianity and pursuit of powerMax Scheler: downward love, not upward striving“Jesus Christ was no less God and no less glorious at his lowest point.”Self-love as agapic: “I am entirely a gift to myself.”Raphael's Transfiguration and the chaos belowDemon possession as symbolic of systemic and spiritual powerlessness“To the extent that I'm striving for superiority, I cannot love myself unless I am the GOAT.”“The world is the home of God and humans together.”God's love affirms the dignity of even the most unlovable creatureLove as spontaneous overflow, not moral condescension“Mending what can be mended… mourning with those who mourn and dancing with those who rejoice.”Production NotesThis podcast featured Miroslav VolfEdited and Produced by Evan RosaHosted by Evan RosaProduction Assistance by Taylor Craig and Macie BridgeA Production of the Yale Center for Faith & Culture at Yale Divinity School https://faith.yale.edu/aboutSupport For the Life of the World podcast by giving to the Yale Center for Faith & Culture: https://faith.yale.edu/giveSpecial thanks to Dr. Paul Nimmo, Paula Duncan, and the media team at the University of Aberdeen. Thanks also to the Templeton Religion Trust for their support of the University of Aberdeen's 2025 Gifford Lectures and to the McDonald Agape Foundation for supporting Miroslav's research towards the lectureship.

Imago Interlude by nobigdyl.Christian music or music that Christians useTo get they fix just another hit of the clicks and viewsOfficially I don't play by your silly rulesWe independent cuz that's how I felt the Spirit moveLooked for Yeshua I didn't see him on the tubeI couldn't find him on the web or in triple letter newsI saw him on the corner begging for some drugs and foodI couldn't stop cuz I'm a little late for Sunday schoolChristian music or music that Christians useI read epistles and take a sip of the liquor tooAnd everyone you listen to I saw they did it tooI saw a lot of dying happenin' in livin' roomsIs that a preacher or a wolf that's covered in the woolIs that a fetus or human covered in the wombWe disagreeing or are we just politicians toolsCan't pledge allegiance to a system feeding off of foolsChristian music or music that Christians useI looked for Jesus and I didn't see him on the newsSaw him in Palestine the power lines were out of juiceHe was a 9-year-old her body had been battered bruisedSaw him in Zion too a missile through a tattered roofA father clinging to his child pleading out to youSaw him in Kyiv and MoscowThe bleeding won't stop nowThe cop and the black body he shot downChristian music or music that Christians useLooked for Messiah I couldn't find him in interviewsSittin' in silence I felt an ancient pullHe said to be Samaritan to every single JewRight then he showed me rockets over top of Tel AvivColonizers shippin' people across the seven seasTelevangelist devisin' petty schemesYou don't know Jesus till you see him in your enemyI hate the people that we becameI love the people we became

Miroslav Volf explores agapic love, creation's goodness, and God's grief—an alternative to despair, power, and world rejection.“When a wanted child is born, the immense joy of many parents often renders them mute, but their radiant faces speak of surprised delight: ‘Just look at you! It is so very good that you are here!' This delight precedes any judgment about the beauty, functionality, or moral rectitude of the child. The child's sheer existence, the mere fact of it, is ‘very good.' That's what I propose God, too, exclaimed, looking at the new-born world. And that unconditional love grounds creation's existence.”In this fourth Gifford Lecture, Miroslav Volf contrasts the selective and self-centered love of Ivan Karamazov with the radically inclusive, unconditional love of Father Zosima. Drawing deeply from Dostoevsky's The Brothers Karamazov, Genesis's creation and flood narratives, and Hannah Arendt's concept of amor mundi, Volf explores a theology of agapic love: unearned, universal, and enduring. This is the love by which God sees creation as “very good”—not because it is perfect, but because it exists. It's the love that grieves corruption without destroying it, that sees responsibility as mutual, and that offers the only hope for life in a deeply flawed world. With references to Luther, Nietzsche, and modern visions of power and desire, Volf challenges us to ask what kind of love makes a world, sustains it, and might one day save it. “Love the world,” he insists, “or lose your soul.”Episode Highlights“The world will either be loved with unconditional love, or it'll not be loved at all.”“Unconditional love abides. If the object of love is in a state that can be celebrated, love rejoices. If it is not, love mourns and takes time to help bring it back to itself.”“Each is responsible for all. Each is guilty for all. Each needs forgiveness from all. Each must forgive all.”“Creation is not primarily sacramental or iconic. It is an object of delight both for humans and for God.”“Agapic love demands nothing from the beloved, though it cares and hopes much for them and for the shared world with them.”Show NotesSchopenhauer and Nietzsche's visions of happiness: pleasure and power as substitutes for love“Love as hunger”: the devouring nature of epithemic desireIvan Karamazov's tragic love for life—selective, gut-level, and self-focused“There is still… this wild and perhaps indecent thirst for life in me”Father Zosima's universal love for “every leaf and every ray of God's light”“Love man also in his sin… Love all God's creation”Sonya and Raskolnikov in Crime and Punishment: love as restoration“She loved him and stayed with him—not although he murdered, but because he murdered”God's declaration in Genesis: “And look—it was very good”Hannah Arendt's amor mundi—“I want you to be” as pure affirmationCreation as gift: “Each is itself by being more than itself”Martin Luther on marriage, sex, and delight as godly pleasuresThe flood as hypothetical: divine grief replaces divine destruction“It grieved God to his heart”—grief as a form of agapic love“Each is responsible for all. Each is guilty for all.”Agape over erotic love: not reward and punishment, but faithful presence and care“Agapic love demands nothing… It is free, sovereign to love, humble.”Closing invitation: to live the life of love, under whatever circumstancesProduction NotesThis podcast featured Miroslav VolfEdited and Produced by Evan RosaHosted by Evan RosaProduction Assistance by Taylor Craig and Macie BridgeA Production of the Yale Center for Faith & Culture at Yale Divinity School https://faith.yale.edu/aboutSupport For the Life of the World podcast by giving to the Yale Center for Faith & Culture: https://faith.yale.edu/giveSpecial thanks to Dr. Paul Nimmo, Paula Duncan, and the media team at the University of Aberdeen. Thanks also to the Templeton Religion Trust for their support of the University of Aberdeen's 2025 Gifford Lectures and to the McDonald Agape Foundation for supporting Miroslav's research towards the lectureship.

Bloc d'actualités. Cycle Les femmes dans la science: la chimiste Lenka Lorencová, qui travaille a l'Institut de chimie aupres de l'Académie slovaque des sciences. Dans la seconde partie de l'émission, nous vous emmenerons a Malacky, ou, un complexe sportif a été solennellement inauguré en présence de plusieurs personnalités importantes, dont le ministre des sports Rudolf Huliak, le président de l'Association slovaque de hockey sur glace Miroslav Šatan et le maire de la ville de Malacky Juraj Říha. Rediffusion.

Today's brief poem goes out to teachers everywhere as they return to work. Good luck and happy reading.“Poet Seamus Heaney described Holub's writing as ‘a laying bare of things, not so much the skull beneath the skin, more the brain beneath the skull; the shape of relationships, politics, history; the rhythms of affections and disaffection; the ebb and flow of faith, hope, violence, art.' In 1988 poet Ted Hughes called Holub ‘one of the half dozen most important poets writing anywhere.'” This is a public episode. If you'd like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit dailypoempod.substack.com/subscribe

Shelter from the StormBob Dylan'Twas in another lifetime, one of toil and bloodWhen blackness was a virtue, the road was full of mudI came in from the wilderness, a creature void of form“Come in,” she said, “I'll give you shelter from the storm”And if I pass this way again, you can rest assuredI'll always do my best for her, on that I give my wordIn a world of steel-eyed death, and men who are fighting to be warm“Come in,” she said, “I'll give you shelter from the storm”Not a word was spoke between us, there was little risk involvedEverything up to that point had been left unresolvedTry imagining a place where it's always safe and warm“Come in,” she said, “I'll give you shelter from the storm”I was burned out from exhaustion, buried in the hailPoisoned in the bushes an' blown out on the trailHunted like a crocodile, ravaged in the corn“Come in,” she said, “I'll give you shelter from the storm”Suddenly I turned around and she was standin' thereWith silver bracelets on her wrists and flowers in her hairShe walked up to me so gracefully and took my crown of thorns“Come in,” she said, “I'll give you shelter from the storm”Now there's a wall between us, somethin' there's been lostI took too much for granted, I got my signals crossedJust to think that it all began on an uneventful morn“Come in,” she said, “I'll give you shelter from the storm”Well, the deputy walks on hard nails and the preacher rides a mountBut nothing really matters much, it's doom alone that countsAnd the one-eyed undertaker, he blows a futile horn“Come in,” she said, “I'll give you shelter from the storm”I've heard newborn babies wailin' like a mournin' doveAnd old men with broken teeth stranded without loveDo I understand your question, man, is it hopeless and forlorn?“Come in,” she said, “I'll give you shelter from the storm”In a little hilltop village, they gambled for my clothesI bargained for salvation an' she gave me a lethal doseI offered up my innocence and got repaid with scorn“Come in,” she said, “I'll give you shelter from the storm”Well, I'm livin' in a foreign country but I'm bound to cross the lineBeauty walks a razor's edge, someday I'll make it mineIf I could only turn back the clock to when God and her were born“Come in,” she said, “I'll give you shelter from the storm”

I woke up this morning with the blues all around my headI woke up this morning with the blues all around my headI felt like someone in my family was deadI jumped up like a rabbit and fell down to my kneesI jumped up like a rabbit and fell down to my kneesI called all around me,Have mercy on me, pleaseThen over by the window, a voice came low and hollowOver by the window a voice came low and hollowIt s poke into my pain, into my yearning sorrowSpoke into my painWho was it? I criedWhat wild ghost has come in agitation?Who is it? I criedWhat wild ghost has come in agitation?It's half past midnightOh, why you disturb me so late?Then I saw a movement around my narrow bedI saw a movement around my narrow bedA ghost in giant sneakers, laughing stars around his headWho sat on a narrow bed, this flaming boyWho sat on a narrow bed, this flaming boySaid, "We've all had too much sorrowNow is the time for joy"All across the world they shout out their angry wordsAll across the world they shout out their angry wordsAbout the end of loveYet the stars stand above the earthBright, triumphant metaphors of loveBright, triumphant metaphors of loveThat blind us all who care to stand and look beyondThat dare to stand and look beyond, aboveAnd I jumped up like a rabbit and fell down to my kneesI jumped up like a rabbit and fell down to my kneesI called all around meHave mercy on me, please

Miroslav Volf confronts Schopenhauer's pessimism and unquenchable thirst with a vision of love that affirms the world.“Unquenchable thirst makes for ceaseless pain. This befits our nature as objectification of the ceaseless and aimless will at the heart of reality. ... For Schopenhauer, the pleasure of satisfaction are the lights of fireflies in the night of life's suffering. These four claims taken together make pain the primordial, universal, and unalterable state of human lives.”In the second installment of his 2025 Gifford Lectures, Miroslav Volf examines the 19th-century philosopher Arthur Schopenhauer's radical rejection of the world. Through Schopenhauer's metaphysics of blind will and insatiable desire, Volf draws out the philosopher's haunting pessimism and hatred for existence itself. But Schopenhauer's rejection of the world—rooted in disappointed love—is not just a historical curiosity; Volf shows how our modern consumerist cravings mirror Schopenhauer's vision of unquenchable thirst and fleeting satisfaction. In response, Volf offers a theological and philosophical critique grounded in three kinds of love—epithumic (appetitive), erotic (appreciative), and agapic (self-giving)—arguing that agape love must be central in our relationship to the world. “Everything is a means, but nothing satisfies,” Volf warns, unless we reorder our loves. This second lecture challenges listeners to reconsider what it means to live in and love a world full of suffering—without abandoning its goodness.Episode Highlights“Unquenchable thirst makes for ceaseless pain. This befits our nature as objectification of the ceaseless and aimless will at the heart of reality.”“Whether we love ice cream or sex or God, we are often merely seeking to slake our thirst.”“If we long for what we have, what we have never ceases to satisfy.”“A better version is available—for whatever reason, it is not good enough. And we discard it. This is micro-rejection of the world.”“Those who love agape refuse to act as if they were the midpoint of their world.”Helpful Links and ResourcesThe World as Will and Representation by Arthur SchopenhauerParadiso by Dante AlighieriVictor Hugo's Les MisérablesA Brief for the Defense by Jack GilbertShow NotesSchopenhauer's pessimism as rooted in disappointed love of the worldGod's declaration in Genesis—“very good”—contrasted with Schopenhauer's “nothing is good”Job's suffering as a theological counterpoint to Schopenhauer's metaphysical despairHuman desire framed as unquenchable thirst: pain, boredom, and fleeting satisfactionSchopenhauer's diagnosis: we swing endlessly between pain and boredomThree kinds of love introduced: epithumic (appetite), erotic (appreciation), agapic (affirmation)Schopenhauer's exclusive emphasis on appetite—no place for appreciation or unconditional loveModern consumer culture mirrors Schopenhauer's account: desiring to desire, never satisfiedFast fashion, disposability, and market-induced obsolescence as symptoms of world-negation“We long for what we have” vs. “we discard the world”Luther's critique: “suck God's blood”—epithumic relation to GodAgape love: affirming the other, even when undeserving or diminishedErotic love: savoring the intrinsic worth of things, not just their utilityThe fleetingness of joy and comparison's corrosion of valueModern desire as invasive, subliminally shaped by market competitionDenigration of what is in favor of what could be—a pathology of dissatisfactionConsumerism as massive “micro-rejection” of the worldVolf's call to reorder our loves toward appreciation and unconditional affirmationTheology and metaphysics reframe suffering not as a reason to curse the world, but to love it betterPreview of next lecture: Nietzsche, joy, and the affirmation of all existenceProduction NotesThis podcast featured Miroslav VolfEdited and Produced by Evan RosaHosted by Evan RosaProduction Assistance by Taylor Craig and Macie BridgeA Production of the Yale Center for Faith & Culture at Yale Divinity School https://faith.yale.edu/aboutSupport For the Life of the World podcast by giving to the Yale Center for Faith & Culture: https://faith.yale.edu/giveSpecial thanks to Dr. Paul Nimmo, Paula Duncan, and the media team at the University of Aberdeen. Thanks also to the Templeton Religion Trust for their support of the University of Aberdeen's 2025 Gifford Lectures and to the McDonald Agape Foundation for supporting Miroslav's research towards the lectureship.

Good Old DaysThe RevivalistsChanges come, I watch them growIn your eyes, an ancient glowI caught a glimpse, a dangerous smileOh, my God, she's a wild childI've been dreaming, I've been pushing throughI'm not the star of the storyI've been hurting, I've been missing youI'm that special kind of lonelyThese are the good old days, they're ahead and behindThese are the good old days, I have to keep that in mindThese are the good old days, they're ahead and behindThese are the good old days...I came of age, tempting fateGrowing up, had to waitIn my dreams, I miss someoneLove is blind, deaf, and dumbI've been dreaming, I've been pushing throughI'm not the star of the storyAnd I've been hurting, I've been missing youI'm that special kind of lonelyThese are the good old days, they're ahead and behindPassing through, passing outDancing in the kitchen while the neighbors shoutFeeling up, getting downGotta show love while we're still aroundSo don't stop, just let it outDon't quit, don't let me downDon't stop, just let it outDon't quit, don't let me down'Cause I've been dreaming, I've been paying duesI'm not one for the gloryAnd I've been falling, won't be landing soonIt's not the end of the storyThese are the good old days, they're ahead and behind...

Miroslav Volf on how to rightly love a radically ambivalent world.“The world, our planetary home, certainly needs to be changed, improved. But what it needs even more is to be rightly loved.”Miroslav Volf begins his 2025 Gifford Lectures at the University of Aberdeen with a provocative theological inquiry: What difference does belief in God make for our relationship to the world? Drawing deeply from Nietzsche's “death of God,” Schopenhauer's despair, and Hannah Arendt's vision of amor mundi, Volf explores the ambivalence of modern life—its beauty and horror, its resonance and alienation. Can we truly love the world, even amidst its chaos and collapse? Can a belief in the God of Jesus Christ provide motivation to love—not as appetite or utility, but as radical, unconditional affirmation? Volf suggests that faith offers not a retreat from reality, but an anchor amid its disorder—a trust that enables us to hope, even when the world's goodness seems impossible. This first lecture challenges us to consider the character of our relationship to the world, between atheism and theism, critique and love.Episode Highlights“The world, our planetary home, certainly needs to be changed, improved. But what it needs even more is to be rightly loved.”“Resonance seems both indispensable and insufficient. But what should supplement it? What should underpin it?”“Our love for that lived world is what these lectures are about.”“We can reject and hate one form of the world because we love the world as such.”“Though God is fully alive… we often find the same God asleep when our boats are about to capsize.”Helpful Links and ReferencesResonance by Hartmut RosaThe Human Condition by Hannah ArendtThis Life by Martin HägglundThe Home of God by Miroslav Volf and Ryan McAnnally-LinzThe City of God by AugustineDivine Comedy by DanteShow NotesPaul Nimmo introduces the Gifford Lectures and Miroslav Volf's themeVolf begins with gratitude and scope: belief in God and our worldIntroduces Nietzsche's “death of God” as cultural metaphorFrames plausibility vs. desirability of God's existenceIntroduces Hartmut Rosa's theory of resonanceProblem: resonance is not enough; what underpins motivation to care?Introduces amor mundi as thematic direction of the lecturesContrasts Marx's atheism and human liberation with Nietzsche's nihilismAnalyzes Dante and Beatrice in Hägglund's This LifeDistinguishes between “world” and “form of the world”Uses cruise ship metaphor to critique modern life's ambivalenceDiscusses Augustine, Hannah Arendt, and The Home of GodReflections on divine providence and theodicyBiblical images: flood, exile, and the sleeping GodEnds with preview of next lectures on Schopenhauer and NietzscheLet me know if you'd like episode-specific artwork prompts, promotional copy for social media, or a transcript excerpt formatted for publication.Production NotesThis podcast featured Miroslav VolfEdited and Produced by Evan RosaHosted by Evan RosaProduction Assistance by Taylor Craig and Macie BridgeA Production of the Yale Center for Faith & Culture at Yale Divinity School https://faith.yale.edu/aboutSupport For the Life of the World podcast by giving to the Yale Center for Faith & Culture: https://faith.yale.edu/giveSpecial thanks to Dr. Paul Nimmo, Paula Duncan, and the media team at the University of Aberdeen. Thanks also to the Templeton Religion Trust for their support of the University of Aberdeen's 2025 Gifford Lectures and to the McDonald Agape Foundation for supporting Miroslav's research towards the lectureship.

Crazy TrainOzzy OsbourneCrazy, but that's how it goesMillions of people living as foesMaybe, it's not too lateTo learn how to love, and forget how to hateMental wounds not healingLife's a bitter shameI'm goin' off the rails on a crazy trainI'm goin' off the rails on a crazy trainHeirs of a cold war,that's what we've becomeInheriting troubles,I'm mentally numbCrazy, I just cannot bearI'm living with something that just isn't fairMental wounds not healingWho and what's to blameI'm goin' off the rails on a crazy trainI'm goin' off the rails on a crazy train

The present tends to seem more distressing to us than the past, for the simple reason that we are not obliged to live in the past. Nevertheless the distress of our present age is real and therein lies the temptation to despair. We see senseless wars and war crimes; we see Machiavellian politics and political corruption; we see growing inequality and flagrant injustice; in the words of the psalmist, the arrogant prosper and the wicked have no pain. And so we are tempted to despair. But we do not have to despair.

Jesus is the teacher who in the parable of the Good Samaritan calls us to show mercy. Jesus is the Good Samaritan who comes to us and saves us after we're are left for dead. Jesus is the one beaten by robbers who we are to be a neighbor to by showing mercy. Jesus is the innocent one crucified with the robbers, so that he can save them too.