Podcasts about tehdy

Ty obytné stavební buňky poblíž Plotní ulice v Brně nikdo roky nevyužíval. Stály přikryté zelenou plachtou, obrůstala je zeleň – a logicky se staly útočištěm bezdomovců. Až do osudové noci na 4. května 2023. Tehdy uvnitř zemřelo osm bezdomovců, šest mužů a dvě ženy. Policisté identifikovali sedm z nich... Poslouchejte Temné letopisy moravké s Michalem Isteníkem každý pátek ve vysílání Českého rozhlasu Brno a také online – na webu či v aplikaci mujRozhlas.

Ačkoliv fotoaparáty držel v ruce už od mala, seriózně se focení začal věnovat až ve 30 letech. Po gymnáziu chtěl na přírodovědeckou fakultu, kam se ale kvůli příliš velkému počtu uchazečů nedostal. A bavila ho hudba, která ho nakonec vyšvihla do světa focení. „Jako písničkář jsem byl pozván od tvůrčí skupiny Ateliér 74, abych svými písničkami zahájil jejich vernisáž na kladenském zámku,“ vzpomíná v pátečních Hovorech Českého rozhlasu Plus fotograf Jiří Hanke.Všechny díly podcastu Hovory můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Čeští fotbalisté naposledy na světovém šampionátu hráli v roce 2006. Tehdy to byl tým plný velkých jmen a osobností. Několik z nich za tu dobu změnilo roli. Například z Radoslava Kováče je trenér, z Karla Poborského fotbalový expert a z Pavla Nedvěda generální manažer reprezentací. A po trávnících už neběhají ani Patrik Berger, Milan Baroš nebo Jan Koller, ale nová jména. Na spoustu věcí ale za těch 20 let v českém fotbale pyšní být nemůžeme. Poslechněte si reportáž.Všechny díly podcastu Seriál Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Kázání z víkendové akce Na Cestě, kde jsme celý víkend studovali téma Proti proudu. Jak v dnešním světě chápat a naplňovat Ježíšovy výroky o tom, jak máme žít. Lukáš 6,27-36 (B21)27 „Vám, kteří slyšíte, však říkám: Milujte své nepřátele! Buďte dobří k těm, kdo vás nenávidí, 28 žehnejte těm, kdo vás proklínají, a modlete se za ty, kdo vás pomlouvají. 29 Tomu, kdo tě bije do tváře, nastav také druhou a tomu, kdo ti bere plášť, nebraň vzít ani košili. 30 Každému, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si bere tvé věci, je nežádej zpět. 31 Chovejte se k lidem tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám. 32 Když milujete ty, kdo milují vás, jaká je to zásluha? I hříšníci přece milují ty, kdo milují je. 33 Chováte-li se dobře k těm, kdo se chovají dobře k vám, jaká je to zásluha? Totéž přece dělají i hříšníci. 34 Půjčujete-li těm, od nichž očekáváte, že vám to vrátí, jaká je to zásluha? I hříšníci půjčují hříšníkům, aby totéž dostali zpět. 35 Vy však milujte své nepřátele a buďte k nim dobří; půjčujte a neočekávejte nic zpět. Tehdy bude vaše odplata veliká a budete synové Nejvyššího, neboť on je laskavý i k nevděčným a zlým. 36 Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.

V úterý 26.5. uzavře řetězec s rychlým občerstvením KFC zhruba na dvě hodiny všechny své české pobočky. Důvodem je přechod na nové digitální systémy, které společnost zavedla po kauzách z loňského roku, propadu zájmu zákazníků i tržeb. Tehdy investigativní reportáže Jana Tuny ukázaly svědectví zaměstnanců o přepisování minimální trvanlivosti a používání zkaženého či zapáchajícího kuřecího masa, načež Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) při kontrolách v pobočkách našla marinované maso po datu použitelnosti, rozmrazování masa ve stojaté vodě a plesnivé muffiny. Jak rychle získá řetězec zpět ztracené zákazníky i pověst? „Samozřejmě nepočítám s tím, že to bude přes noc. Že řeknu, teď máme nové digitální systémy, poučili jsme se z toho a hned zítra všichni přijdou do restaurací. Věřím, že alespoň část zákazníků přijde a vyzkouší to,“ říká v pořadu Agenda ředitelka českého KFC Ivana Makalová Dlouhá. Agenda. Rozhovory s top lídry českého byznysu, zakladateli firem, odborníky. Čtvrthodinka o byznysu z první ruky. Každý všední den na SZ Byznys a ve všech podcastových aplikacích. Odebírejte na Podcasty.cz, Apple Podcasts nebo Spotify.

Zatímco část Evropy utrácí, Češi dál rekordně spoří. Podíl peněz, které ze svých čistých příjmů domácnosti v tuzemsku uspoří, se dál zvyšuje. Z každé tisícovky Češi v průměru odloží dvě stovky stranou. „Jsme velmi spořivý národ. Já považuju spořivost za velkou ctnost,“ říká Tomáš Salomon, generální ředitel banky, která má spoření v názvu. Podle šéfa České spořitelny vstupují české domácnosti do nové inflační doby v lepší formě než za covidu. Tehdy inflace spolkla třetinu tuzemských úspor. „Kondice domácností je určitě lepší. Nesrovnávejme to s covidovým obdobím, kdy lidé neměli možnost utrácet a kdy ten náraz do zdi celosvětově způsobil významnou opatrnost,“ uvedl bankéř v pořadu Agenda. Agenda. Rozhovory s top lídry českého byznysu, zakladateli firem, odborníky. Čtvrthodinka o byznysu z první ruky. Každý všední den na SZ Byznys a ve všech podcastových aplikacích. Odebírejte na Podcasty.cz, Apple Podcasts nebo Spotify.

Věděli jste, že zmrzlinu znali už staří Peršané, Egypťané a miloval ji i římský císař Nero? Tehdy to byl ale pouze sníh ochucený ovocnou šťávou a medem.

Věděli jste, že zmrzlinu znali už staří Peršané, Egypťané a miloval ji i římský císař Nero? Tehdy to byl ale pouze sníh ochucený ovocnou šťávou a medem.

Věděli jste, že zmrzlinu znali už staří Peršané, Egypťané a miloval ji i římský císař Nero? Tehdy to byl ale pouze sníh ochucený ovocnou šťávou a medem.

Věděli jste, že zmrzlinu znali už staří Peršané, Egypťané a miloval ji i římský císař Nero? Tehdy to byl ale pouze sníh ochucený ovocnou šťávou a medem.

Věděli jste, že zmrzlinu znali už staří Peršané, Egypťané a miloval ji i římský císař Nero? Tehdy to byl ale pouze sníh ochucený ovocnou šťávou a medem.

Věděli jste, že zmrzlinu znali už staří Peršané, Egypťané a miloval ji i římský císař Nero? Tehdy to byl ale pouze sníh ochucený ovocnou šťávou a medem.

Věděli jste, že zmrzlinu znali už staří Peršané, Egypťané a miloval ji i římský císař Nero? Tehdy to byl ale pouze sníh ochucený ovocnou šťávou a medem.

Věděli jste, že zmrzlinu znali už staří Peršané, Egypťané a miloval ji i římský císař Nero? Tehdy to byl ale pouze sníh ochucený ovocnou šťávou a medem.

Poslanecká sněmovna schválila nová rozpočtová pravidla, která obsahují výjimku na investice státu do dopravních staveb. Nově se tak nemusí započítávat do limitů výdajů státního rozpočtu, podobně jako část výdajů na obranu či na nové jaderné zdroje. „Jsme z toho nervózní, protože výjimky může vláda zneužít. Dělala to i ta minulá,“ varuje v pořadu Peníze a vliv Jany Klímové šéf Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl. Tehdy šlo o desítky miliard, nyní podle něj o stovky.

Věděli jste, že zmrzlinu znali už staří Peršané, Egypťané a miloval ji i římský císař Nero? Tehdy to byl ale pouze sníh ochucený ovocnou šťávou a medem.

Vzpomínky Karla Jenčíka pro projekt Příběhy našich sousedů natočili žáci Základní školy Maltézských rytířů v Kladně pod vedením učitelky Martiny Kadeřávkové.

Říká o sobě, že není z cukru ani ze železa. V nedávno vydané knize sdílí například téma neplodnosti, otevřeně mluví i o tom, že jako předsedkyně TOP 09 by se dnes postavila k obvinění Dominika Feriho z několika znásilnění jinak. „Tehdy jsem o rezignaci nepřemýšlela. Nic bych tím nezměnila. Nenapadlo mě ale, že by se ho někdo z mých kolegů mohl zastat – politicky to nebylo prozíravé a nebylo to správné,“ soudí v pořadu Osobnost Plus bývalá politička Markéta Pekarová Adamová.Všechny díly podcastu Osobnost Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Pod názvem Exoti vychází kniha povídek spisovatelky Barbora Šťastné. Inspirací pro ně byly reálné události a skutečné osudy zachycené v archivu projektu Paměť národa. „Kniha vypráví příběhy lidí, kteří se odlišovali od té konformní většiny zejména během doby normalizace. Tehdy k tomu stát se exotem stačilo velice málo – jinak se oblékat, mít dlouhé vlasy, nebýt vdaná, nemít ty dvě děti,“ přibližuje autorka.Všechny díly podcastu Hovory můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Další pozapomenutý zločin je tu a s ním návrat do Paříže roku 1868.Tehdy začala místní obyvatele děsit série hrůzných nálezů rozřezaných částí lidského těla, které se objevovaly v řece i kanalizačních šachtách v mnoha pařížských čtvrtích. Teprve až nález lidských nohou stále oblečených do černých bavlněných punčoch, které někdo vhodil do studny na dvoře činžovního domu v Rue Princess, přivedl inspektora Maceho na stopu nejen oběti, ale také jejího důmyslného vraha.Cesta k tomuto odhalení však nebyla vůbec jednoduchá.

Když v únoru 2022 spustilo Rusko invazi na Ukrajinu, byl reportér Vojtěch Boháč u toho. Pohyboval se u běloruské hranice, s kolegyní se dostal i pod palbu. V redakci má v rámečku kulku z kalašnikova. „To nás vykoplo nahoru,“ říká.Vojtěch Boháč na Ukrajině tehdy nebyl jako člen velké redakce se silným zázemím, ale jako mladý žurnalista, který si pár let před tím založil server zaměřený na zahraniční zpravodajství - Voxpot. Znali ho jen skalní fanoušci a on tomu dělal šéfredaktora.Na Ukrajině si ale Boháče ihned všimla velká česká média. Dělala s ním rozhovory z prvních dní války, z těžko přístupných míst. A veřejnost sledovala jeho pravidelný reporting na sociálních sítích.„Bylo to hodně silné. Tehdy si také myslím, že to bylo období, kdy jsme měli obrovský vliv i na veřejné mínění v Česku, pokud šlo o začátek války na Ukrajině,“ vypráví Vojtěch Boháč, který byl hostem nejnovějšího dílu podcastu Mediální cirkus.Voxpot Boháč založil v roce 2018, protože mu v Česku chybělo velké zahraniční zpravodajství, po vzoru amerického Vice News.„Ze začátku nikdo nevěřil, že to vydrží déle než jeden rok, a z toho mám teď radost, že jsme po osmi letech pořád tady na scéně,“ říká novinář o projektu, který nastartoval s kolegyní Anetou Václavíkovou.Svoji práci nabízel původně i velkým redakcím, zejména České televizi, ale nevyšlo to. Nikdo nebyl ochotný zaplatit drahou televizní produkci. Tým Voxpotu pak se postupně začala soustředit na psané reportáže. Začátky byly těžké.„Pořád tady převládalo, že se nás ten svět až tak netýká a že tady jsme v Česku zavření za horami a ostatní věci se nám sice občas líbí, nebo nelíbí, ale když o nich nevíme, tak to až tak nevadí. Po Ukrajině i po nástupu Donalda Trumpa už všichni chápou, že bez širšího obrázku ze světa jen těžko budeme chápat, co se děje i u nás,“ vysvětluje Boháč, proč založil server Voxpot.Za Gazu jsme schytávali velkou kritikuOnline médium, které funguje z předplatitelů, přispěvatelů i grantů patří mezi středová až levicová. Jiný zpravodajský pohled byl vidět nejvíc na textech týkajících se útoků Izraele na pásmo Gazy a Palestinu po teroristických útocích Hamásu na Izrael.„Najednou se to v Česku vykládalo tak, že 7. říjen 2023 je začátek dějin izraelsko-palestinského konfliktu a všechno je legitimní reakce na ten teroristický útok Hamásu na Izrael, který byl naprosto brutální. Ale zároveň je potřeba se bavit o tom, jestli vyhlazení celé části země, kde žije půl milionu lidí, je legitimní reakce,“ říká Boháč.Voxpot patřil mezi menšinu českých médií, která izraelskou reakci na teroristické útoky Hamásu kritizovala.„Pokrývali jsme izraelsko-palestinský konflikt z našeho pohledu z víc neutrální pozice, než je úplně český mainstream. A za to jsme schytávali dost velkou kritiku. Hodně lidí, kteří nás ze začátku fakt měli rádi kvůli Ukrajině, že jsme na místě byli dřív než všichni ostatní, jak si dokážem najít kontakty a reportovat z těch nejvíc nebezpečných míst, nás totálně zavrhlo, že si nemyslíme to samé, co si myslí oni, nebo že to nepokrýváme tak, jak oni by si přáli,“ vypráví Boháč v Mediálním cirkusu a dodává:„Hodně lidí jsme tím naštvali, byl tam jako velký pád. Ale neustoupili jsme z toho, jak si myslíme, že by se to pokrývat mělo a to nás víc posílilo, než že by nám to ublížilo. Couvání před publikem podle aktuálních nálad je hrozně nebezpečné pro média. Jsem hrozně rád, že jsme to udrželi, protože ten tlak byl gigantický v Česku.“Jak těžké je dělat nezávislé zahraniční zpravodajství v Česku? Proč už lidi nezajímá zpravodajství z Ukrajiny? A jak bojovat se sílícím vlivem dezinformací?--Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Literární historik a bohemista Martin Pilař je spjat nejen s Ostravskou a Oxfordskou univerzitou, ale také s literární Ostravou v přelomových devadesátých letech. Tehdy založil spolu s prozaiky, básníky a scénáristy KOLT- tedy Klub ostravských literárních trpaslíků. A k devadesátkám se vrací i prostřednictvím románu Miroslava Sehnala Uroboros, který právě rediguje.Všechny díly podcastu Odpolední interview můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Veronika Kalužáková je fotografka, ilustrátorka a nově také autorka knihy zMYSEL. Napsala ji po sebevraždě své sestry, po které se ocitla na dně. Nejen o smyslu života, ale také o psychickém trápení, které její sestru trýznilo dlouhé roky, mluvila v pořadu Až na dřeň.Všechny díly podcastu Až na dřeň můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Veronika Kalužáková je fotografka, ilustrátorka a nově také autorka knihy zMYSEL. Napsala ji po sebevraždě své sestry, po které se ocitla na dně. Nejen o smyslu života, ale také o psychickém trápení, které její sestru trýznilo dlouhé roky, mluvila v pořadu Až na dřeň.

Literární historik a bohemista Martin Pilař je spjat nejen s Ostravskou a Oxfordskou univerzitou, ale také s literární Ostravou v přelomových devadesátých letech. Tehdy založil spolu s prozaiky, básníky a scénáristy KOLT- tedy Klub ostravských literárních trpaslíků. A k devadesátkám se vrací i prostřednictvím románu Miroslava Sehnala Uroboros, který právě rediguje.

Majdan je to nejsilnější, co jsem zažil. Ve Lvově jsem hrál na cimbál klukům bez nohou, bez rukou„Češi si to nechtějí připustit nebo se na to snaží zapomenout, ale Ukrajinci – alespoň ti zakarpatští – nás skutečně mají rádi. Znají nás, jezdí sem pracovat, jejich řeč je velmi podobná moravštině. Tyhle vztahy jsou pro nás bohatství,“ říká v nové epizodě sourozeneckého podcastu Hej, Slované cestovatel Jiří Eibensteiner. Spolu s bratry Jakubem a Lukášem Novosadovými vzpomíná mimo jiné na to, jak navštívíl kyjevské náměstí Majdan, kde zažil atmosféru revolučních dní, nebo jak ve Lvově ve špitále muzicíroval zraněným vojákům či na Koločavě postiženým dětem v dětském domově. „Na Majdan jsem jel, protože jsem nechápal, jak je možné, že celý svět sleduje, co se tam děje za zvěrstva a je mu to jedno,“ uvádí Eibensteiner. „Byl jsem tam sice jenom dvě noci, ale zažil jsem neskutečné naštvání lidí, kteří byli odhodlaní nenechat si ukrást stát. Kdo tam nebyl osobně, nemůže to pochopit. Když jsem vylezl v Kyjevě z náraží, jako bych přijel doprostřed apokalypsy. Rozbité centrum města, barikády, lidi formující se v polovojenské jednotky. Žáci ve věku dvanáct a třináct let v kuklách, s baseballkami, s přilbami z motorek se sešli a snažili se vyjádřit nesouhlas s tím, co se tam tenkrát odehrálo. Nikdy jsem nic takového neviděl, ale bylo neskutečné pozorovat, jak se během pár dní dokáží lidi zmobilizovat a zformovat.“„Na Vánoce a Nový rok jsem několikrát naložili starou škodovku hudebními nástroji a vyrazili jsme hrát slováckou muziku na Ukrajinu. Byli jsme ve Lvově, Ivano-Frankivsku nebo Koločavě a dalších městech. No a ve Lvově jsme hráli klukům, kteří neměli ruce, neměli nohy, leželi ve špitále a my jim tam hráli na cimbál. Vlastně to byla bizarní, ale velmi lidská situace. Díval jsem se jim do očí, někteří měli výraz veselejší a zdravější než já, který jsem zrovna byl drobně nachlazen, ale někteří měli naprosto mrtvý výraz a já jsem tušil, že ten se až do konce jejich dnů nejspíš už nezmění. Tehdy jsem brečel,“ dodává Eibensteiner.„No a dětem jsme hrál ve Vilšanech, což je dědina kousek od Koločavy. Překonáš patnáct kilometrů strašlivé cesty a přijedeš do dětského domova, kde jsou děti opuštěné rodiči, je jich tam asi dvě stě a jsou to děti s mentálním nebo fyzickým postižením. Některé nemají končetiny, plazí se po zemi, další mají třeba obrovitánské hlavy. Ale pořád jsou to děti. Před válkou to v domově fungovalo tak, že tam bylo asi čtyřicet zaměstnanců a během roku neustále přijížděli dobrovolníci z celého světa. Dneska je tam včetně ředitele zaměstnanců pět nebo šest, často tam nefunguje elektrika, ale dětí musí domov obhospodařit pořád stejně. Dovedete si to vůbec představit?“ ptá se Eibensteiner.Takových historek je nejnovější epizoda plná. Dojde samozřejmě také na cestovatelské běhání po nádherných koločavských horách, kde se člověk na několik dní ztratí civilizaci a je blíže nebi a bohu. Aneb konečně duchovní podcast jaksepatří.

Český hokejový svaz byl úředně uznán 19. listopadu 1908 a od té doby se také datuje jeho bohatá historie. Zimní sport, jehož kořeny bychom vystopovali v severní Americe, u nás brzy zdomácněl a po mnoho desetiletí je chloubou celého národa.

Český hokejový svaz byl úředně uznán 19. listopadu 1908 a od té doby se také datuje jeho bohatá historie. Zimní sport, jehož kořeny bychom vystopovali v severní Americe, u nás brzy zdomácněl a po mnoho desetiletí je chloubou celého národa.

Český hokejový svaz byl úředně uznán 19. listopadu 1908 a od té doby se také datuje jeho bohatá historie. Zimní sport, jehož kořeny bychom vystopovali v severní Americe, u nás brzy zdomácněl a po mnoho desetiletí je chloubou celého národa.

Český hokejový svaz byl úředně uznán 19. listopadu 1908 a od té doby se také datuje jeho bohatá historie. Zimní sport, jehož kořeny bychom vystopovali v severní Americe, u nás brzy zdomácněl a po mnoho desetiletí je chloubou celého národa.

Hostem Hrotcastu byl výkonný ředitel JRD Group a bývalý šéf Hypoteční banky Jan Sadil a říká, že návrat k extrémně levným hypotékám je nepravděpodobný. „Můžeme poměrně rychle zapomenout na to, že by se sazby dostaly pod čtyři procenta.“ Reálně podle něj bude trh nějakou dobu fungovat se sazbami nad pěti procenty.Přesto podle něj úroková sazba není tím hlavním faktorem, který rozhoduje o tom, zda si lidé vezmou hypotéku. „Hypotéka je jen nástroj. První je potřeba bydlet,“ říká. Výjimkou byla doba extrémně levných peněz, kdy sazby začínaly jedničkou. „Tehdy se úrok stal tím lákadlem a objemy hypoték byly extrémní.“Velkým tématem je podle Sadila i refixace hypoték a letos se podle něj přenastaví sazby u úvěrů v objemu stovek miliard korun. „Každý měsíc jde zhruba o 40 miliard korun. To je obrovský balík,“ upozorňuje.Pro domácnosti to bude znamenat vyšší splátky, často o tisíce korun měsíčně. Přesto Sadil nečeká systémový problém. „Hypoteční úvěry jsou v Česku extrémně dobře spláceny. Delikvence je hluboko pod jedním procentem,“ říká.Rizikem by podle něj byla spíše rostoucí nezaměstnanost než samotné zvýšení sazeb. „Dokud lidé mají příjem, zvládnou i vyšší splátky.“ Z dlouhodobého hlediska pak podle něj poroste význam nájemního bydlení. „Otázka je, jestli představa, že každý musí bydlet ve vlastním, ještě platí. Myslím si, že ne.“

Zárodky kapitalismu, jehož povaha je založena na nekonečné akumulaci kapitálu, můžeme pozorovat od doby zámořských objevů a dobývání Ameriky. Tehdy vznikaly ostrůvky kapitalismu, kde se tento radikální socioekonomický systém začal vyvíjet. Evropská civilizace se tehdy snažila dohnat technologicky I společensky vyspělejší arabský a asijský svět. Produkce nekonečného množství cenných kovů z Ameriky, radikální transformace zemědělské výroby v koloniích a těsná součinnost mezi kapitálem a státem pomohla evropskému kontinentu podmanit si celý svět. Stinnou stránkou celého procesu je privatizace veřejného prostoru, vyhánění rolníků z jejich půdy a zotročení levné pracovní síly. Zavádění tohoto systému vedlo k masovému odporu, revolucím a rebéliím. Kapitalismus nakonec expandoval do celého světa, k čemuž dochází zejména v souvislosti s průmyslovou revolucí v 19. století. Nedogmatická povaha kapitalismu mu pomáhá přežívat neustálé krize, které pramení z jeho vlastní logiky a díky tomu se vždy dokáže transformovat a přizpůsobit momentální politické a ekonomické situaci. Jeho sepjetí s liberální demokracií je ale spíše dějinnou výjimkou než pravidlem. Rozvoj kapitalismu je spjat také s autoritářskými režimy a fašismem. V současné době sledujeme jeho další proměnu v novou entitu. Jak vůbec kapitalismus vznikl? Čím se liší od středověké obchodní společnosti? A jakou má budoucnost? Tyto otázky jsme řešili v novém dílu podcastu Dějiny bez konce. Součástí dílu je také rozhovor s historikem Svenem Beckertem, který působí na Harvardské univerzitě a je autorem novinky Capitalism: A Global History. Kniha zkoumá globální dějiny kapitalismu od svých počátků v 15. století do dnešních dnů. Playlist:

V tomto kázání se Leslie posouvá v sérii Zjevení dál. Tentokrát vysvětluje, kdo jsou vyvolení (ve Zjevení popisovaní jako 144000).Zjevení 14, 1 - 51 A hle, spatřil jsem Beránka, stojícího na hoře Sion, a s ním sto čtyřiačtyřicet tisíc těch, kteří měli na čelech napsané jeho jméno a jméno jeho Otce. 2 Uslyšel jsem také hlas z nebe jako zvuk mnohých vod, jako zvuk velikého hromu. A ten zvuk, který jsem slyšel, byl jako když hudebníci hrají na loutny. 3 Zpívali jakoby novou píseň před trůnem a před těmi čtyřmi bytostmi i před těmi starci. Tu píseň se nikdo nemohl naučit, jen těch sto čtyřiačtyřicet tisíc vykoupených ze země. 4 To jsou ti, kteří se neposkvrnili se ženami, neboť jsou panicové. To jsou ti, kteří následují Beránka, kamkoli jde; ti byli vykoupeni z lidí jako prvotiny Bohu a Beránkovi. 5 V jejich ústech nemá místo lež; jsou bez vady.Matouš 25, 37-4037 Tehdy mu ti spravedliví odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového a dali ti najíst anebo žíznivého a dali ti napít? 38 Kdy jsme tě viděli jako cizince a přijali tě anebo nahého a oblékli tě? 39 Kdy jsme tě viděli nemocného anebo v žaláři a přišli jsme k tobě?‘ 40 Král jim odpoví: ‚Amen, říkám vám, že cokoli jste udělali pro nejmenšího z těchto mých bratrů, to jste udělali pro mě.‘

Přibývá nám firemních týmů. Dlouhý štafetový závod je výborný teambuilding, říká šéfka Vltava RunuNejslavnější z českých běžeckých štafetových závodů má čtrnáctiletou historii a za tu dobu se kuriózních historek nastřádalo hodně. „Nikdy nezapomenu třeba na běžce, který se ztratil,“ říká v dalším díle podcastu Květa Látalová, šéfka Vltava Runu. „Tehdy jsme dokonce museli aktivovat záchranné složky, ale on nakonec dorazil na svoji předávku v taxíku s tím, že bez peněz a mobilu zabloudil do Rakouska. Až tehdy mohl řidiči konečně zaplatit.“Samotná Květa si „svůj“ závod nikdy nezaběhla. „A ani nezaběhnu, protože přece jen musím dohlížet na to, aby se dobře běželo těm skoro čtyřem tisícům přihlášených.“V rozhovoru vypráví, že pokud si má Vltava Run zachovat své kouzlo, nedává smysl kapacitu navzdory obrovskému zájmu dále rozšiřovat – takže i v příštích letech bude vždy startovat jen něco málo přes tři stovky (obvykle dvanáctičlenných) týmů. „Všimla jsem si, že hodně přibývá těch firemních. A dává to podle mě logiku, protože štafetový závod, ve kterém během jednoho víkendu čeká na každého člena zhruba třikrát deset kilometrů v úžasné krajině, je vlastně výborný teambuilding.“V podcastu mluví i o speciálních kategoriích, včetně té, jíž se letos zúčastní moderátor Poláček: „Sólově vás celých 370 kilometrů ze šumavského Zadova do pražského Braníka poběží tentokrát devět.“A na závěr Květa Látalová překvapí informací o tom, že se už brzy pokusí přenést vltavskou atmosféru do Španělska: „První červnový víkend pořádáme štafetový závod Camino de Dragones z Pyrenejí do Barcelony. Primárně samozřejmě pro místní běžce, ale i tam se nám už přihlásilo několik českých týmů.“

Když rychle něco neuděláme, Evropa i Česko půjdou ke dnu, varoval už před dvěma lety jeden z českých nejlepších lékařů Josef Veselka, když kvůli sporům s tehdejším ředitelem motolské nemocnice Ludvíkem opustil post šéfa kardiologické kliniky. „Nemyslel jsem náhlý kolaps. Tehdy mě život dokormidloval do Německa a viděl jsem, jak to tam jde ‚cugrunt‘,“ upřesňuje v Osobnost Plus. „Nerosteme tak, jak bychom mohli růst nebo jak rostou naši potenciální kompetitoři ve světě.“Všechny díly podcastu Osobnost Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

První hudební nahrávky začal Martin Hrdinka nakupovat a sbírat ještě jako dítě. Tehdy měl ovšem ostře vyhraněný hudební vkus a některé interprety dokonce nenáviděl. Prý trochu natruc.

Prestižní novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky získala šéfka komentářového oddělení Seznam Zpráv Kateřina Šafaříková. „Když uspějete a jste dobrá, je fér dostat ocenění,“ říká.Kateřina Šafaříková strávila přes dvacet let v časopisu Respekt, dvakrát byla zpravodajkou v Bruselu a pracovala i pro Lidové noviny. Do Seznam Zpráv přišla v létě 2024, nejprve jako moderátorka podcastu 5:59, loni v září se pak stala vedoucí komentářů.„Jsem často zvaná na debaty, abych pohovořila o tom, jak se to dělá, že někdo může mít dvě malé děti a být zahraniční zpravodajka, jak se to kloubí, jak se v tomhle dominantně mužském světě funguje ženě. A já vždycky říkám, že tajemství té věci je mít kuráž, vydržet a dělat to tak, jako to dělají muži,“ říká Šafaříková v nejnovějším dílu podcastu Mediální cirkus.Šafaříková začínala s novinařinou v roce 2000 v časopisu Respekt. O několik let později přestoupila do Lidových novin, které ji jako zpravodajku vyslaly do Bruselu. A to v době, kdy Česko do Evropské unie vstupovalo.„Mně bylo 28, když jsem odjížděla a tam byli kolegové z velkých britských a francouzských novin, kterým bylo 45 nebo 50, říkali nám naše mimina z postkomunistických zemí. Myslím ale, že dobrodružné to bylo i pro první české europoslance, české úředníky, diplomaty, prostě pro všechny to byla premiéra. A i v tomto smyslu myslím, že jsme byli mimina,“ vzpomíná Šafaříková.V Bruselu tehdy byla v letech 2004 až 2009. To, že na zpravodajský post odjela za redakci žena, byla podle jejích vzpomínek vlastně spíše náhoda. Obecně je totiž žen na zpravodajských postech výrazně méně než mužů.„Tu nabídku původně dostal můj mužský kolega, ale řekl, že se mu tam nechce, protože neví, jestli by ho to zajímalo a jestli by to zvládnul. A já jsem si řekla, že to zkusím. Jinými slovy, někdy si myslím, a to je tedy chyba nás žen, že bychom někdy měli mít minimálně stejně kuráže jako naši mužští kolegové a jít do toho,“ říká.Mašina na dohodyPodruhé do hlavního města Evropy odjela Šafaříková v roce 2020 jako zahraniční zpravodajka vydavatelství Economia. Tehdy jela se dvěma malými dětmi a v Bruselu byla v době druhého českého předsednictví.„Za těch necelých 20 let jsme dokázali vygenerovat jako stát dobré úředníky, diplomaty, experty. V době zejména druhého českého předsednictví EU, tedy v druhé půlce roku 2022, se o Češích říkalo: ‚Vy jste normální mašina na dohody‘,“ popisuje zkušenosti Šafaříková.„Jedna norská diplomatka, která do té doby neměla tolik osobních zkušeností ať už s námi, s Maďary, se Slováky, mi říkala: ‚Hele, já jsem si myslela, že vy Češi budete takoví druzí Maďaři nebo Poláci, ale vy jste spíš takoví druzí Němci, hrozně výkonní, funkční, manažerští, fungujete velmi dobře‘,“ dodává bývalá bruselská zpravodajka.Češi ale i přes dvacetileté členství a úspěšná předsednictví zůstávají k Evropské unii poměrně skeptičtí a u politiků napříč stranami je kritika EU častým tématem.Jaké to je, odjet na zahraniční zpravodajský post s malými dětmi? Jaké zprávy z Bruselu zajímaly Čechy nejvíc? A jak těžké to v médiích mají ženy?--Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Rodila se v době, kdy po Praze visely plakáty s hesly Pomozte české vědě a kdy vládní dotace do výzkumu stopla hospodářská krize. Nadace Neuron, u jejichž začátků stála Monika Řasa Vondráková, chtěla zastavit odliv vědeckých mozků ze země a přilákat je zpět. „Tehdy jsem působila jako studentka přes rok v Izraeli, kde jsem viděla, jak si tam talenty hýčkají, podporují a snaží se je udržet ve své zemi. Přemýšlela jsem, jak něčeho podobného docílit i u nás,“ vzpomíná. Věděla, že věda je drahá, zároveň si ale před sedmnácti lety lidé pod slovem vědec představovali podivného mužíčka v bílém plášti zavřeného v laboratoři. V čem byla pro Nadaci Neuron inspirací Nobelova cena? Kdo vybírá laureáty cen? Kde leží jezero, jež objevili čeští vědci a pojmenovali Neuron? Jaký sen plní nadace sedmnáctileté vědkyni? A jak chtějí k vědě nalákat mladé lidi? Nejen o tom je další díl Forbes byznys podcastu.

Rodila se v době, kdy po Praze visely plakáty s hesly Pomozte české vědě a kdy vládní dotace do výzkumu stopla hospodářská krize. Nadace Neuron, u jejichž začátků stála Monika Řasa Vondráková, chtěla zastavit odliv vědeckých mozků ze země a přilákat je zpět. „Tehdy jsem působila jako studentka přes rok v Izraeli, kde jsem viděla, jak si tam talenty hýčkají, podporují a snaží se je udržet ve své zemi. Přemýšlela jsem, jak něčeho podobného docílit i u nás,“ vzpomíná. Věděla, že věda je drahá, zároveň si ale před sedmnácti lety lidé pod slovem vědec představovali podivného mužíčka v bílém plášti zavřeného v laboratoři. V čem byla pro Nadaci Neuron inspirací Nobelova cena? Kdo vybírá laureáty cen? Kde leží jezero, jež objevili čeští vědci a pojmenovali Neuron? Jaký sen plní nadace sedmnáctileté vědkyni? A jak chtějí k vědě nalákat mladé lidi? Nejen o tom je další díl Forbes byznys podcastu.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 56 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR Jako malá holka utíkala do světa fantazií a dodnes v něm nachází oporu. Bet Orten mluví o fotografii jako o prostoru, kde člověk může tvořit bez omezení a popisuje, jak ji tenhle svět provází celý život - od chvíle, kdy poprvé vzala do ruky starý fotoaparát, až po její lekce studentům, u kterých sleduje, jak se v nich probouzí chuť tvořit. „Myslím, že to v sobě máme všichni,“ říká. Otevřeně také mluví o tom, jaké bylo vstupovat do oboru, kde dominovali muži. Vzpomíná na začátky, kdy slyšela věty o tom, že „žena patří v ateliéru spíš před objektiv“ nebo kritiku, že „neunese techniku“ a jak dlouho trvalo, než získala prostor, kde se na tvorbu žen dívá jinak - s respektem a vědomím toho, že fotografie ženského těla nemusí být jen objektivizující. „Na některé věci se nemůžu zpětně ani podívat. Říkám si: proč ty ženy takhle fotily, proboha,“ přiznává fotografka, že některé fotografky, které dříve obdivovala, často fotily způsobem, který odpovídal mužskému vidění fotografie, protože chtěly být v „jejich“ světě respektované. Orten mluví i o zásadním zlomu v její vlastní kariéře, který přišel ve chvíli, kdy se jí začaly otevírat nové možnosti v Londýně. Tehdy ji čekala práce pro Vogue, ale v tu samou dobu zjistila, že je těhotná. „Kdybych šla na potrat, přišlo by mi to jako smlouva s ďáblem,“ mluví o době, kdy si kladla otázku, jestli dát přednost kariéře. „Pak jsem si řekla, že by se mi to nevyplatilo. Lidský život je důležitější,“ popisuje fotografka co předcházelo návratu do Prahy, který byl „extrémně drsný“. Místo zahořknutí hledala nový způsob, jak svůj příběh přerámovat. Mluví o tom jako o jedné z nejtěžších, ale nejdůležitějších etap svého života, bez které by podle svých slov nebyla tím, kým je. Dnes je matkou dvou dětí, ale zůstalo jí přesvědčení, že focení je její „bytostná potřeba“. „Zradila bych svoji duši, kdybych to nedělala,“ dodává. Jak se mění ženský pohled ve fotografii? Co musí žena udělat, aby byla v oboru slyšet? Jak náročné bylo najít si svoji polohu v Česku a proč je pro Bet Orten svoboda důležitější než jakákoli škatulka? Pusťte si celý rozhovor.

Nejtěžší chvíle zažila česká armáda v letech 2014 a 2018. Tehdy při sebevražedných útocích v Afghánistánu zahynulo osm vojáků. Dalšího zavraždil afghánský kolega přímo na spojenecké základně. Pro jejich rodiny v Česku to znamenalo naplnění nejhorších obav. Na svého synovce Martina Marcina, který zahynul při útoku sebevražedného atentátníka, zavzpomínala jeho teta Martina Marie Horová.

Rabinova smrt před 30 lety byla trochu náhoda – vrah neměl žádný dobrý plán, premiérův bodyguard zrovna zůstal stranou, k usmrcení stačily dva zásahy pistolí. Jenže také to tak úplně náhoda nebyla. Izrael byl tehdy ve varu, od podpisu první dohody z Osla uplynuly dva roky a Izraelci byli v otázce dalšího pokračování stále více rozštěpení.

„Mám pocit, že současnost se čím dál tím víc přibližuje k událostem z 30. a 40. let minulého století. Zvláště zřetelně je to vidět na vztahu k cizincům a migraci. Tehdy i dnes nacionalističtí politici dělají z menšin obětní beránky, protože nejsou sami schopní řešit skutečné problémy. Je to nejlevnější řešení, svádět vlastní selhání na lidi, kteří patří k jiné kultuře.“

Co vznikne, když z Viktora Orbána vypreparujete víru v Boha, následně z Gustáva Husáka víru v Marxe a tyto části sloučíte? Nefalšovaný Andrej Babiš. Svědčí o tom koaliční smlouva nové vlády a rovněž její programové prohlášení.Koaliční smlouva je krátká a jasná – o všem podstatném rozhodují předsedové tří stran a v případě nesouladu premiér. To není nic proti ničemu, jen překvapivá je sebedůvěra dvou menších stran. Koaliční smlouva bývá většinou obranou těch menších proti dominantnímu hráči ve vládě. Prostě mít garance a mechanismy je lepší než sliby a deklarace dobré vůle.V jedné věci se koaliční smlouva dramaticky liší od dokumentu podobného typu, který měl Andrej Babiš se sociální demokracií v roce 2018. Tehdy existovala dohoda, že se nechá vydat k trestnímu stíhání a v případě prvoinstančního rozhodnutí soudu v jeho neprospěch (a pokud by neodstoupil), padá vláda. Tady je naopak nevydání Andreje Babiše tmelem této vlády.Text programového prohlášení by se dal charakterizovat slovy: daně snížíme, výdaje zvýšíme. Zároveň je podezřelé, jak se celým textem opakují slova typu „uděláme“, „zajistíme“, „prosadíme“ – není tam však naznačeno ani datum, ani výhled. Je to deklarace dobrých úmyslů.Asi jako když namísto zestátnění celého ČEZ, které Babiš sliboval, se tam objevila věta: „Uděláme kroky k získání stoprocentní kontroly nad výrobou ve skupině ČEZ.“ Jedna věc je, že Babiš nezdůvodnil, proč jen nad jednou částí. Jinou věcí je typická formulace „uděláme kroky“. Z celkového kontextu vyplývá, že tyto kroky budou trvat řadu let a ke snížení slibovaných cen elektřiny jen tak nepovedou.Největší diskontinuitu s minulou vládou představují části o důchodové reformě, ve zdravotnictví a hlavně v bezpečnostní oblasti. Tady není vůbec zřejmé, koho nová vláda považuje za svého spojence a jaký stát představuje riziko pro národní bezpečnost.Kapitoly o zemědělství a zdravotnictví jsou vyloženě šité na míru firmám typu Agrofert a FutureLife, které vlastní sám Babiš. Je to ostatně hlavní metoda při psaní programu vlády – vypustit „bílé ideologické psíky“, za nimiž se budou honit média a političtí protivníci. Podstatné části jsou zakopané hluboko pod zemí a týkají se převážně byznysu nastupující politické garnitury.

Ochoz je malá vesnice ležící v členitém terénu Drahanské vrchoviny nedaleko města Konice v Olomouckém kraji. Známá je především díky kyselce, která vyvěrá ze země v údolí říčky Pilávky a která má údajně blahodárné účinky na léčbu chudokrevnosti, zažívacích a ženských potíží nebo potíže s játry a ledvinami.

Ochoz je malá vesnice ležící v členitém terénu Drahanské vrchoviny nedaleko města Konice v Olomouckém kraji. Známá je především díky kyselce, která vyvěrá ze země v údolí říčky Pilávky a která má údajně blahodárné účinky na léčbu chudokrevnosti, zažívacích a ženských potíží nebo potíže s játry a ledvinami.

Kreslíř a spisovatel Adolf Hoffmeister nemá s umělou inteligencí přímo nic společného. Zemřel v roce 1973. Tehdy nebylo o nějaké AI potuchy.

„Maminka mě od malička nutila dělat muziku – hrál jsem už někdy v sedmi letech v hudebce na piano. Nějak extra mě to nebavilo, chuť dělat muziku jsem dostal později, až při studiích na gymnáziu. Tehdy jsem se rozhodl, že se jí budu věnovat vážněji,“ vzpomíná skladatel, jazzový pianista a dirigent Milan Svoboda. S hotovou maturitou tak začal studovat konzervatoř.

Je tady nová letní série Vlevo dole - podcasteři Václav Dolejší a Lucie Stuchlíková vybírají TOP 5 nejrůznějších bizarností české politiky. Začínají zostra, ponořili se do předvolebních písní. A vy hlasováním rozhodnete o vítězi.Tradici mobilizačních songů, které mají dostat příznivce k volebním urnám, založila ODS v roce 1998. Tehdy na Staroměstském náměstí v Praze zpívali Lucie Bílá a Karel Gott společně s Václavem Klausem (a mnoha dalšími) sborovou píseň Když mi dáš pac. Skončilo to tak, že po volbách si „pac“ dali dva rivalové - Klaus se Zemanem. A vznikla nechvalně známá opoziční smlouva.Na pomyslném festivalu politických písní nesmí chybět ani legendární pokus sociální demokracie z roku 2010. Tehdejší předseda Jiří Paroubek povolal na pomoc normalizační popovou hvězdu Michala Davida, který společně se stranickými bafuňáři na pódiu zahalekal song Správnej tým, původně složený pro hokejové šampiony z olympiády v Naganu.„Boom předvolebních songů jsme viděli a hlavně slyšeli v kampani v roce 2013, od té doby trend trochu uvadá. Dřív se lidé umělcům najatým stranami jen posmívali, přišlo jim to trapné. S nástupem sociálních sítí ale zpěváci zažívají lavinu hejtů od fanoušků a výčitky, jak se mohli za tučný honorář zaprodat. Takže se do toho nikomu už asi nechce,“ říká v podcastu Václav Dolejší.Posledním varováním je příběh rockera Petra Koláře, který v roce 2021 nazpíval hymnu pro Okamurovu SPD. Za text „chránit svůj národ, svůj stát, za lidi férově hrát“ pak schytal velkou kritiku od svých posluchačů.„Výsledkem je to, že strany už nenajímají hvězdy, ale nově spíš sami politici občas něco nazpívají, jako třeba Pirát Ivan Bartoš nebo kdysi Ondřej Liška ze Strany zelených. Alespoň je to pak autentické. Další cestou, jak vytvořit song, je momentálně umělá inteligence, na níž dnes spoléhá třeba Okamurova SPD,“ dodává reportérka Lucie Stuchlíková.Politici, kteří se rozhodli sami zpívat, nejčastěji volí jako žánr rap. Například kandidát Zemanovců a bývalý železniční odborář Jaromír Dušek jednoduše rytmicky rýmuje slova „Jaromír, Dušomír, dáme mu mandát, pošleme ho do Sněmovny, ať jim to tam nandá.“ Podobně se v rappera a tanečníka před komunálními volbami v roce 2018 proměnil bývalý primátor Brna Petr Vokřál, tehdy byl v hnutí ANO.Rýmování Dominika Feriho „volby nejsou sexy, z nich nemáš erekci“, kterým se snažil zaujmout někdejší mladý politik TOP 09 před volbami v roce 2017, dnes získalo úplně nový význam. Feri je totiž v současnosti ve vězení za znásilnění.Všechny tyto umělecké pokusy politiků a snahy netradičně zaujmout voliče by přitom měly být spíš jakýmsi varováním pro potenciální následovníky - k úspěchu tyhle songy nikdy nevedly. Ba právě naopak, zpívající politici ve volbách buď vůbec neuspěli, nebo ji později museli opustit.Dostaly by vás dnes k urně verše o onanii? Zpívá Michal David politikům schválně falešně? A umí Lucie Stuchlíková pracovat rameny líp než Petr Vokřál? Poslechněte si speciální epizodu Vlevo dole a hlasujte v anketě o nejbizarnější volební song!----Vlevo dole řeší politické kauzy, boje o vliv i šeptandu z kuloárů Sněmovny. Vychází každou středu v poledne.Podcast pro vás připravují Lucie Stuchlíková (@StuchlikovLucie) a Václav Dolejší (@VacDol), reportéři Seznam Zpráv.Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu Seznam Zpráv, na Podcasty.cz nebo ve své oblíbené podcastové aplikaci.Své názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@sz.cz.Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram.Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.

Je tady nová letní série Vlevo dole - podcasteři Václav Dolejší a Lucie Stuchlíková vybírají TOP 5 nejrůznějších bizarností české politiky. Začínají zostra, ponořili se do předvolebních písní. A vy hlasováním rozhodnete o vítězi. Tradici mobilizačních songů, které mají dostat příznivce k volebním urnám, založila ODS v roce 1998. Tehdy na Staroměstském náměstí v Praze zpívali Lucie Bílá a Karel Gott společně s Václavem Klausem (a mnoha dalšími) sborovou píseň Když mi dáš pac. Skončilo to tak, že po volbách si „pac“ dali dva rivalové - Klaus se Zemanem. A vznikla nechvalně známá opoziční smlouva. Na pomyslném festivalu politických písní nesmí chybět ani legendární pokus sociální demokracie z roku 2010. Tehdejší předseda Jiří Paroubek povolal na pomoc normalizační popovou hvězdu Michala Davida, který společně se stranickými bafuňáři na pódiu zahalekal song Správnej tým, původně složený pro hokejové šampiony z olympiády v Naganu. „Boom předvolebních songů jsme viděli a hlavně slyšeli v kampani v roce 2013, od té doby trend trochu uvadá. Dřív se lidé umělcům najatým stranami jen posmívali, přišlo jim to trapné. S nástupem sociálních sítí ale zpěváci zažívají lavinu hejtů od fanoušků a výčitky, jak se mohli za tučný honorář zaprodat. Takže se do toho nikomu už asi nechce,“ říká v podcastu Václav Dolejší. Posledním varováním je příběh rockera Petra Koláře, který v roce 2021 nazpíval hymnu pro Okamurovu SPD. Za text „chránit svůj národ, svůj stát, za lidi férově hrát“ pak schytal velkou kritiku od svých posluchačů. „Výsledkem je to, že strany už nenajímají hvězdy, ale nově spíš sami politici občas něco nazpívají, jako třeba Pirát Ivan Bartoš nebo kdysi Ondřej Liška ze Strany zelených. Alespoň je to pak autentické. Další cestou, jak vytvořit song, je momentálně umělá inteligence, na níž dnes spoléhá třeba Okamurova SPD,“ dodává reportérka Lucie Stuchlíková. Politici, kteří se rozhodli sami zpívat, nejčastěji volí jako žánr rap. Například kandidát Zemanovců a bývalý železniční odborář Jaromír Dušek jednoduše rytmicky rýmuje slova „Jaromír, Dušomír, dáme mu mandát, pošleme ho do Sněmovny, ať jim to tam nandá.“ Podobně se v rappera a tanečníka před komunálními volbami v roce 2018 proměnil bývalý primátor Brna Petr Vokřál, tehdy byl v hnutí ANO. Rýmování Dominika Feriho „volby nejsou sexy, z nich nemáš erekci“, kterým se snažil zaujmout někdejší mladý politik TOP 09 před volbami v roce 2017, dnes získalo úplně nový význam. Feri je totiž v současnosti ve vězení za znásilnění. Všechny tyto umělecké pokusy politiků a snahy netradičně zaujmout voliče by přitom měly být spíš jakýmsi varováním pro potenciální následovníky - k úspěchu tyhle songy nikdy nevedly. Ba právě naopak, zpívající politici ve volbách buď vůbec neuspěli, nebo ji později museli opustit. Dostaly by vás dnes k urně verše o onanii? Zpívá Michal David politikům schválně falešně? A umí Lucie Stuchlíková pracovat rameny líp než Petr Vokřál? Poslechněte si speciální epizodu Vlevo dole a hlasujte v anketě o nejbizarnější volební song! ---- Vlevo dole řeší politické kauzy, boje o vliv i šeptandu z kuloárů Sněmovny. Vychází každou středu v poledne. Podcast pro vás připravují Lucie Stuchlíková (@StuchlikovLucie) a Václav Dolejší (@VacDol), reportéři Seznam Zpráv. Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu Seznam Zpráv, na Podcasty.cz nebo ve své oblíbené podcastové aplikaci. Své názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@sz.cz. Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram. Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.